Kateřina Lachmanová

Svätá Terézia z Lisieux (1873 – 1897) je i v tejto novéne učiteľkou modlitby príhovoru a všetkých jej hlavných ingrediencií, ktorými sú skutočná láska k Bohu a k ľuďom, ochota obetovať sa, pokora i smelá dôvera a živá nádej uprostred temnôt. V týchto rokoch (2023 a 2025) si pripomíname stopäťdesiat rokov od narodenia svätej Terézie a sté výročie jej svätorečenia. Terezka počítala s tým, že počas osláv sa zvláštnym spôsobom otvára nebo, a už tu na zemi silno vnímala a využívala láskyplné puto medzi bojujúcou a oslávenou Cirkvou.

Poznáme dva druhy duchovnej neslobody, s ktorými má osobnú skúsenosť azda každý človek: väzenie „neodpustenia“ a väzenie „samospravodlivosti“. V prvom prípade niekto človeku ublížil a on nedokáže povedať „odpúšťam“, v druhom prípade sa previnil on sám a nedokáže poprosiť o odpustenie. O možných príčinách takéhoto stavu, ťažkostiach, ktoré sa s ním spájajú, a ceste k uzdraveniu hovorí kniha známej českej psychologičky a teologičky Kateřiny Lachmanovej.

Následující novéna neboli devítidenní modlitba, při níž prosíme bl. Carla Acutise o přímluvu u Boha, je postavena na některých jeho krátkých, zato však „výživných“ výrocích. Může být použita jako mini duchovní obnova, ať už individuálně nebo ve společenství, ale také jako prosba o světlo a pomoc v nesnázích, případně jako přímluvná modlitba za druhé: za obrácení našich blízkých – sourozenců či kamarádů, rodičů, vlastních dětí nebo kmotřenců, za uzdravení vztahů v rodině, za těžce nemocné, za lidi v závislostech atp.

Devítidenní rozjímání nad texty sv. Terezie z Lisieux, nejmladší učitelky církve.. Svatá Terezie z Lisieux (1873–1897) nás učí žít a přimlouvat se s velkou důvěrou, jako děti nebeského Otce, který je mocný a svrchovaný, ale i milosrdný a až marnotratně štědrý: „… všechno, co mám, je tvé“ (Lk 15,31). Na její přímluvu můžeme očekávat mohutný déšť růží (milostí), který slíbila před svým odchodem do nebe, obzvlášť když v nebi slaví nejen kulaté narozeniny, ale i sté výročí svého blahořečení a svatořečení (2023 a 2025).

Kateřina Lachmanová – známa česká teologička a psychologička – vo svojej najnovšej knihe Kríž ako strom života upriamuje pohlaď na Kristov kríž ako jadro kresťanskej viery. V čom spočíva jeho sila pre veriaceho človeka? Je iba symbolom umučenia, alebo nádejou, o ktorú sa možno oprieť? Prečítajte si o radostnej zvesti, ktorú prináša, a dozviete sa, prečo ho cirkevní otcovia pripodobnili k stromu života.Pohľad na Kristov kríž by v nás nemal vyvolávať strach, úzkosť ani depresiu. Neprináša smrť, ako by sa mohlo zdať, ale rozhojňuje život. Preto v ňom cirkevní otcovia videli „strom života“. Kríž je ústredný symbol kresťanstva, je teda celkom prirodzené, že je v ňom zakódovaná radostná zvesť, hoci možno nie vždy čitateľná na prvý pohľad. Práve to bol dôvod pre vznik knižky známej českej autorky Kateřiny Lachmanovej – Kríž ako strom života – aby nám životodarné tajomstvo Kristovho kríža zažiarilo v novej sile a naučili sme sa čerpať z prameňov milosti, ktoré z neho mohutne tryskajú do všetkých strán.

Někdy máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem.Přímluvná modlitba je rovněž projevem naší víry v Boha a lásky k bližnímu. Naší víry, protože přímluvou vyjadřujeme, že Bůh může a chce pro druhého vykonat dobro neskonale větší, než jaké jsme my schopni vykonat. A je projevem lásky, protože chceme-li pro druhého skutečně to nejlepší, nemůžeme vynechat dobro, které pramení z Boha a jeho moci. Spoznejte, v čem je síla přímluvné modlitby.

Pohled na Kristův kříž by v nás neměl vyvolávat strach, úzkost ani depresi. Kupodivu nepřináší smrt, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale rozhojňuje život. Proto v něm otcové církve viděli „strom života“.Kříž je ústřední symbol křesťanství, proto v něm musí být zakódována radostná zvěst, několikavrstevná „dobrá zpráva“ – bohužel ne vždy na první pohled čitelná. A z toho důvodu vznikla tato knížka: aby nám životodárné tajemství Kristova kříže zazářilo v nové síle a naučili jsme se čerpat z pramenů milosti, které z něj mohutně prýští do všech stran.PhLic. Kateřina Lachmanová, ThD. (*1964) Vystudovala VŠB v Ostravě, poté TF JU v Českých Budějovicích. Doktorát ze spirituální teologie získala na Institutu Teresianum v Římě a licenciát z psychologie na Gregoriánské univerzitě. Po návratu z Itálie se věnovala pastoračně-psychologickému poradenství v rámci Pastoračního střediska v Praze a vyučovala na KTF UK. V současnosti pracuje jako odborný poradce pro nakladatelství Paulínky a Doron. Napsala řadu knih z oblasti křesťanské spirituality, např. Vězení s klíčem uvnitř, Dvojí tvář lenosti, O milosrdenství, Síla přímluvné modlitby aj., naposledy Karikatury Boha.

Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti. Jsou to dvě zcela opačné situace. V prvním případě člověku někdo ublížil, a on nedokáže či nechce odpustit; v druhém případě se on sám provinil, a nedokáže poprosit o odpuštění.Kniha objasňuje příčiny takového stavu, těžkosti s tím spojené, ale hlavně ukazuje cestu ven, ke svobodě srdce. Kniha pojednává o důsledcích neodpuštění i neochoty prosit za odpuštění jak v životě jednotlivce, tak i v životě jakéhokoli společenství, církví či národů. Už v prvním vydání před více než dvaceti lety se kniha stala bestsellerem. Třetí vydání bylo autorsky přepracované a doplněné, nyní nabízíme čtvrté vydání.

Někdy máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumějí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem.

Člověk se vždycky pouští na tenký led, chce-li mluvit o tom, jaký Bůh je a jaký není. „Jsem trochu nesvůj z přednášek s tematikou falešných představ o Bohu, neboť všechny představy o Bohu jsou falešné,“ doznává jeden náš známý autor a z jistého pohledu mu dávám za pravdu.Vždyť karikatur Boha by se dalo najít asi tolik, kolik je na zemi lidí, kteří si o něm utvářejí nějakou představu. Bůh ze své podstaty nekonečně přesahuje všechno naše chápání a všechny naše představy, říká Katka Lachmanová v pře úvodu své knihy.Proto zpracovala téma záměrně „lidovější“ formou, aby neodradilo čtenáře bez teologického nebo psychologického vzdělání. V první části knihy zazní několik základních otázek ohledně karikatur Boha: co je jejich podstatou, proč se jimi vůbec zabývat, kde a jak vznikají, jak se předávají a kde čerpat, máme-li je nějak korigovat. V druhé části autorka pojmenovává a přibližuje několik konkrétních karikatur, které jsou dnes běžně „v oběhu“.

„Je načase, aby i příběh SIRIRI u nás více vešel ve známost. Proto jsem poprosila Lídu Böhmovou, která zná jeho podstatné části jako málokdo, aby jej pro nás sepsala. Její vyprávění není objektivní, ani nemůže být. Přijměme ho jako osobní svědectví členky zakládajícího týmu SIRIRI, která do díla investovala kus svého života, získala pro něj velkou část své rodiny i přátel a pochopitelně jí velice leží na srdci.“ Z předmluvy Kateřiny Lachmanové

Niekedy máme pocit, že modliť sa za druhých a za svet je tá najmenej účinná služba, akú môže človek konať. Modlitba príhovoru je však mocná duchovná zbraň, nie iba akási výplň voľného času tých, čo nevedia, alebo v danej chvíli nemôžu urobiť nič lepšie. Jej prostredníctvom sa v neviditeľnej sfére odohráva duchovný zápas, ovocie ktorého sa časom prejaví viditeľným spôsobom. Modlitba príhovoru je takisto prejavom našej viery v Boha a lásky k blížnemu. Je prejavom našej viery, pretože príhovorom vyznávame, že Boh môže a chce pre druhého vykonať dobro nekonečne väčšie, než aké sme my schopní vykonať. A je prejavom lásky, pretože ak chceme pre druhého skutočne to najlepšie, nemôžeme vynechať dobro, ktoré pramení z Boha a jeho moci.

Člověk se vždycky pouští na tenký led, chce-li mluvit o tom, jaký Bůh je a jaký není. „Jsem trochu nesvůj z přednášek s tematikou falešných představ o Bohu, neboť všechny představy o Bohu jsou falešné,“ doznává jeden náš známý autor a z jistého pohledu mu dávám za pravdu.Vždyť karikatur Boha by se dalo najít asi tolik, kolik je na zemi lidí, kteří si o něm utvářejí nějakou představu. Bůh ze své podstaty nekonečně přesahuje všechno naše chápání a všechny naše představy, říká Katka Lachmanová v pře úvodu své knihy.Proto zpracovala téma záměrně „lidovější“ formou, aby neodradilo čtenáře bez teologického nebo psychologického vzdělání. V první části knihy zazní několik základních otázek ohledně karikatur Boha: co je jejich podstatou, proč se jimi vůbec zabývat, kde a jak vznikají, jak se předávají a kde čerpat, máme-li je nějak korigovat. V druhé části autorka pojmenovává a přibližuje několik konkrétních karikatur, které jsou dnes běžně „v oběhu“.

Niekedy sa nám môže javiť nádej ako niečo „proti prírode“, niečo neprirodzené pre našu skeptickú mentalitu. Prostredie Cirkvi v tomto ohľade nebýva výnimkou. Život bez nádeje však patrí k pohanskému spôsobu života. Ak sa nám nádej vytráca, naše kresťanstvo je neduživé, niečo s ním nie je v poriadku. Pokiaľ je však nádej Božím darom, prečo sa jej nám nedostáva?Alebo sme azda za istých okolností od nádeje dispenzovaní?Kde a ako hľadať nádej v dnešných časoch plných skepsy, strachu a zlej nálady?Čo je autentická kresťanská nádej a čo sú jej karikatúry?V knihe Kotva nádeje sa autorka venuje práve týmto pálčivým otázkam.

Zrcadlo pro lenochy klasické i notoricky přetížené. Tématem knížky není pouze lenost v klasickém a tradičním pojetí, ale lenost v širším slova smyslu. Mniši by řekli acedie neboli vnitřní rozklad, který se u jednoho projeví nedbalostí a nečinností, u jiného naopak horečnou aktivitou či svévolným tříštěním pozornosti a vnitřní energie srdce. Není tedy určena jen těm, kteří dělají málo nebo nic, ale i těm, kteří dělají příliš mnoho, puzeni však vším možným, jenom ne Duchem. (z úvodu autorky)

Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti.Jsou to dvě zcela opačné situace. V prvním případě člověku někdo ublížil, a on nedokáže či nechce odpustit; v druhém případě se on sám provinil, a nedokáže poprosit o odpuštění.Kniha objasňuje příčiny takového stavu, těžkosti s tím spojené, ale hlavně ukazuje cestu ven, ke svobodě srdce.Kniha pojednává o důsledcích neodpuštění i neochoty prosit za odpuštění jak v životě jednotlivce, tak i v životě jakéhokoli společenství, církví či národů. Už v prvním vydání před více než dvaceti lety se stala bestsellerem. Třetí vydání bylo autorsky přepracované a doplněné, nyní nabízíme čtvrté vydání.Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Väzenie zamknuté zvnútra 2022

Modlitba za druhé a za svět: srovnávací studie. Kniha je mírně upraveným překladem doktorské práce autorky, v níž pojednává o tématu modlitby za druhé a za svět, nebo přesněji, o skrytém, a přece nesmírně účinném „bytí pro druhé“ v životě a díle dvou novodobých duchovních velikánů, svaté Terezie z Lisieux a starce Silvána z Hory Athosu.Každý patří k jiné duchovní tradici (v době jejich života byly navíc církev římskokatolická a pravoslavná ještě ve vzájemné exkomunikaci), a přece lze najít několik nepřehlédnutelných pilířů jejich spirituality, které jsou navzdory jinému vyjadřování nápadně shodné.Vypovídají tak o jediném Pánu a jediném Duchu, jenž byl v obou světcích u díla a v němž má svůj počátek i cíl jakékoli křesťanské putování; z tohoto pohledu studie ukazuje, že duchovní ekumenismus už vydává své plody a dialog mezi východní a západní církví může být velice obohacující.

Kniha vyšla v novom vydaní: Väzenie zamknuté zvnútra (2015).Kniha o dôsledkoch neodpustenia a samospravodlivosti v živote jednotlivca, Cirkvi i národa.Existujú dva typy duchovnej neslobody, s ktorou mal a má osobnú skúsenosť každý obyvateľ planéty Zem. Ide o väzenie neodpustenia a väzenie samospravodlivosti. Sú to dve úplne opačné situácie. V prvom prípade niekto ublížil človeku a nevie povedať "odpúšťam", v druhom prípade sa on sám previnil a nedokáže poprosiť o odpustenie.O možných príčinách takého stavu, o ťažkostiach, ktoré z toho plynú a o ceste z nich je táto vynikajúca kniha.

Přednáška z třetího diecézního setkání seniorů na biskupství v Ostravě v květnu 2010. Přednáška zazněla pod názvem "Duchovní život seniorů co nejpraktičtěji" v rámci 3. diecézního setkání seniorů na biskupství v Ostravě v květnu 2010.

Jsou lidé, které si Bůh oddělí a vezme stranou. Ale jsou druzí, které nechá uprostřed zástupů, které ‘nestáhne ze světa’. Jde o lidi, kteří vykonávají běžnou práci, mají normální rodinu nebo žijí ve světě běžným životem svobodného člověka. Jde o lidi, kteří mají běžné nemoci a běžné smutky. Mají normální dům a normální oblečení. Jsou to lidé, které potkáte na jakékoli ulici. Tito lidé milují branku, která se otvírá na ulici, zrovna tak jako jejich světu neviditelní bratři milují bránu, která se za nimi definitivně zavřela. My druzí, lidé ulice, jsme hluboce přesvědčeni, že tato ulice a tento svět, kam nás Bůh postavil, jsou pro nás místem našeho posvěcování. Pevně věříme, že nám k tomu nic podstatného nechybí. Neboť jestliže by chybělo, Bůh by nám to již dal!

(2. upravené vydání). Někdy se nám možná naděje jeví jako něco „proti přírodě“, něco nepřirozeného pro naši skeptickou mentalitu. Prostředí církve v tomto ohledu nebývá výjimkou. Život bez naděje však patří k pohanskému způsobu života. Jestliže se nám tedy naděje vytrácí, naše křesťanství je neduživé, něco s ním není v pořádkuPokud je však naděje Božím darem, proč se nám jí nedostává? Nebo jsme snad za jistých okolností od křesťanské naděje dispenzováni? Kde a jak hledat naději v dnešní době plné skepse, strachu a špatné nálady? Co je autentická křesťanská naděje a co jsou její karikatury? V knížce Kotva naděje se autorka Kateřina Lachmanová věnuje právě těmto palčivým otázkám.Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Kotva nádeje (2010).

Titul je dostupný aj v slovenskom jazyku: Sila modlitby (2011), alebo aj v novom vydaní: Síla přímluvné modlitby (2017).Někdy máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem.Přímluvná modlitba je rovněž projevem naší víry v Boha a lásky k bližnímu. Naší víry, protože přímluvou vyjadřujeme, že Bůh může a chce pro druhého vykonat dobro neskonale větší, než jaké jsme my schopni vykonat. A je projevem lásky, protože chceme-li pro druhého skutečně to nejlepší, nemůžeme vynechat dobro, které pramení z Boha a jeho moci.

Knižka obsahuje krátke úvahy, ktoré sú postavené na citátoch velikánov Cirkvi i súčasníkov.

Soubor čtyřiceti krátkých zamyšlení nad tím, jaký význam má milosrdenství v duchovním životě. Milosrdenství není rozhodně okrajová kapitolka duchovního života. Lze dokonce říci, že milosrdenstvím stojí a padá celé křesťanství, protože není možné otevřít se Kristu a nepřijmout jeho Ducha, otevřít se Bohu a "nenakazit se" jeho milosrdenstvím.

Čtvrté vydání vychází v mimořádném Roce milosrdenství, vyhlášeném papežem Františkem. Jsme zváni, abychom o Božím milosrdenství více rozjímali, protože ono je pramenem radosti a pokoje, ale i touhy nechat se jím proměnit. Knížka obsahuje čtyřicet krátkých úvah, inspirovaných výroky Písma, svatých i nesvatých, zkrátka těch, kdo poznali Boží lásku a uvěřili v ni. Reflektuje Boží milosrdenství vůči nám, naše milosrdenství vůči bližním, ale i milosrdenství vůči sobě samým neboli schopnost přijmout s pokornou důvěrou Boží lásku a odpuštění.

Zrcadlo pro lenochy klasické i notoricky přetížené. Tématem knihy není pouze lenost, jak ji chápeme v klasickém významu slova, ale v jejím širším významu, jež mnišská tradice označila pojmem acedie. Je to vnitřní rozklad, jenž se u jednoho projevuje nedbalostí a nečinností, u druhého pak naopak horečným aktivismem, tříštěním pozornosti a vnitřní energie srdce. Kniha je proto určena ku pomoci nejen těm, kdo dělají málo, ale i pro ty, kdo dělají příliš mnoho, ale puzeni jsou vším možným, jen ne Duchem Božím. Kniha je psána s laskavostí chápající pisatelky, která mnoho z popisovaného musela sama překonat, a s hloubkou vnitřního prožitku člověka, jenž své hledání a východiska nachází v Bohu a jeho slovu - v Písmu.

Kdy, jak a proč odpouštět a prosit o odpuštění. Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Zamknuté znútra.Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenosti každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti.