Svätá Terézia od Ježiša

Vnitřní hrad Terezie z Avily přispěl rozhodujícím způsobem ke zformování moderního pojetí mystiky. Autorka do něj systematicky zapisuje své zkušenosti na cestě kontemplativní modlitby, a tak se bezděčně stává i naší průvodkyní. Až na několik projevů barokní zbožnosti vidíme, že jde o text aktuální a přínosný.Tereziin styl je živý a spontánní a její jazyk velmi srozumitelný – jako kdyby nepsala, ale vyprávěla. Vnitřní hrad lze číst trojím způsobem: autobiograficky, symbolicky a teologicky. Na prvním místě píše o své zkušenosti s modlitbou a kontemplací – a my vidíme, jak výjimečná a zároveň obyčejná byla.„Nestavme věže bez základu, protože Pán se nedívá tolik na velikost činů, které děláme, jako na lásku, s kterou je děláme.“Ve snaze přiblížit některé obtížně popsatelné osobní prožitky používá Terezie symboly. Ovšem středem všeho je pro ni Boží milost vedoucí k novému životu. Zkoumejme i my svou duši jako „hrad z diamantu nebo z velmi čirého křišťálu, kde je mnoho místností, tak jako je mnoho příbytků v nebi“ (Jan 14,2).Svatá Terezie od Ježíše, též zvaná Terezie z Ávily (1515 - 1582) byla španělská mystička a reformátorka karmelitánského řádu. Její svátek se slaví 15. října. Papež Pavel VI. ji 29. září 1970 vůbec jako první ženu jmenoval učitelkou církve. Pocházela ze Španělska z Kastilie. Od dětství byla temperamentní a přátelská, milovala romantiku. Po vstupu do karmelitánského řádu prožila tělesnou i duševní krizi. Kolem roku 1556 se v jejím srdci rozrostla touha podnikat v duchovním životě veliké věci. Přestala žít sama pro sebe a místo jejího "já" zaujal Bůh. Zbavena nejistot nebála se protivenství, dělala velké pokroky v dokonalosti, měla mystická zjevení. Pro reformu svého řádu snášela mnoho příkoří. S nezlomným duchem se stala matkou všech bosých karmelitánů, nezapomínajíc ani na hmotnou stránku toho, co založila. Sama o sobě řekla: "Terezie bez Boží milosti je jen ubohá, chudá žena. Terezie s Boží milostí a s mnoha penězi je mocnost." Zanechala naučné spisy stvrzené vlastní zkušeností.

Súborné dielo: 1. zväzok. Kto s touto modlitbou začal, nech ju neopúšťa, napriek zlým veciam, ktorých by sa dopúšťal. Veď je to prostriedok, pomocou ktorého sa dá vrátiť k náprave, a bez nej to bude oveľa ťažšie. A nech ho démon nezvádza takým spôsobom ako mňa, totiž aby ju opustil pre pokoru. Nech verí, že Jeho slová nemôžu zlyhať. Lebo vždy, keď to ľutuje a rozhodne sa Ho neurážať, obnovuje sa pôvodné priateľstvo a udeľovanie milostí, ktoré predtým Boh dával, a niekedy oveľa viac, pokiaľ si to ľútosť zaslúži.A kto s ňou doteraz nezačal, toho osobne, pre lásku Pána prosím, aby sa nezbavoval takého dobra. Niet sa čoho báť, naopak, treba po nej túžiť.Lebo aj keby nepokročil vo vnútornej modlitbe a nesnažil sa byť natoľko dokonalý, aby si zaslúžil zážitky a dary, ktoré dokonalým dáva Boh, ľahko získa poznanie cesty do neba.Vnútorná modlitba totiž nie je, podľa môjho názoru, nič iné, ako dôverný vzťah priateľstva, častý rozhovor medzi štyrmi očami s tým, od ktorého vieme, že nás miluje.2. diel zväzku nájdete pod názvom Cesta dokonalosti.

Súborné dielo: 3. zväzok. Kniha Vnútorný hrad od svätej Terézie od Ježiša je najzrelším dielom známej svätice. Svätá Terézia v knihe ponúka pohľad do duše každého človeka. Duše, ktorá je miestom stretnutia s Bohom, miestom tak vzácnym a krásnym, ktoré potrebujeme nanovo objaviť. V slovenčine poznáme jej diela Kniha života a Cesta dokonalosti, ale Vnútorný hrad je bezpochybne vrcholom jej duchovno-literárnej tvorby.

Súborné dielo: 2. zväzok. Cesta dokonalosti, 2. zväzok súborného diela sv. Terézie od Ježiša, patrí k vrcholným dielam kresťanskej literatúry. Od prvého vydania tejto knihy uplynulo vyše štyristo rokov. Príručku autorka prvotne venovala mníškam reformovaného karmelitánskeho kláštora v Španielsku, kniha je však zároveň výborným sprievodcom pre všetkých, ktorí chcú obnoviť svoj vzťah s Ježišom Kristom.Cesta dokonalosti je veľmi vplyvná a nadčasová. Sv. Terézia nás cez ňu pozýva do sveta vnútornej modlitby a poukazuje na jej vplyv na spoločenstvo prostredníctvom vzájomnej lásky, pokory, vytrvalosti a zriekania sa. Vrcholom diela je katechéza o každodennej modlitbe Otče náš. Terézia sa snaží písať jednoduchým štýlom, no napriek tomu čítanie jej knihy nie je celkom ľahké pre človeka dneška. Diela tejto svätice boli preložené do mnohých jazykov a obohatili tým mnohé národné literatúry.1. diel zväzku nájdete pod názvom Kniha života.

Básně sv. Terezie od Ježíše - Terézie z Avily. „... Duše tehdy neví, co dělat. Neví, zda má mluvit nebo mlčet, ani zda se smát nebo plakat. Jde o slávyplnou hloupost, nebeské bláznovství, kde se učí opravdové moudrosti. Mohutnosti mají schopnost zabývat se věcmi jen v Bohu. Pronáší se tu mnoho slov chvály na Boha, a to bez jakéhokoli řádu, pokud je neuspořádá sám Pán. Duše by chtěla propuknout v chválu a je celá bez sebe: líbezný nepokoj!Těmito uchvacujícími slovy nám sama Terezie dává nahlédnout do okamžiku vzniku své poezie. Byla to v první řadě její mystická zkušenost, která ji takřka „nutila“ alespoň částečně vyjádřit nevyjádřitelné. Tak vznikají básně velmi intimní, v nichž světice odhaluje své ženské srdce, které je zamilované do svého Snoubence a zároveň trýzněné touhou po Něm.Kromě tohoto typu poezie jsou ještě známé různé příležitostné a didaktické Tereziiny básně, v nichž autorku můžeme poznat jako učitelku a matku svých sester. O tom, že uměla „veršovat“ a že to dělala často, existují mnohá svědectví; například Julián z Ávily popisoval, že světice během cest při zakládáních ráda „skládala popěvky, a to velmi dobré, protože to dobře uměla“. Tyto verše Terezie tvořila pro pobavení svých spolusester při rekreacích a na vánoční svátky nebo proto, aby jim jednoduchou formou předala – jako například na začátku řádového půstu či při slibech sester – svůj ideál života bosých karmelitek.Na konci tereziánského jubilea, pětistého výročí narození světice, vám je předkládáme v hodnotném přebásnění pana Miloslava Uličného. (vybráno z předmluvy Sr. M. Milady od Spasitele světa)

Komentár k modlitbe Otčenáš. Komentár k modlitbe Otčenáš, ktorý napísala svätá Terézia Avilská, učiteľka Cirkvi.

na některá slova Šalamounovy Písně písní. Originál se nezachoval. Španělská inkvizice přísně stíhala komentáře Písně písní a když Terezie předložila spisek svému zpovědníkovi, poručil jí ho ihned spálit. Světice neváhala ani okamžik a hodila rukopis do ohně.Badatelé byli po léta přesvědčeni, že se zachoval pouhý zlomek celého díla, který některá z řeholnic vytáhla neohroženě z ohně. Nyní se však ukazuje, že jde o ucelenou práci, jak ji napsala Terezie, a o jejíž záchranu se zasloužily spolusestry: ty totiž text, ještě před incidentem a bez vědomí světice, několikrát opsaly.

Terezie v tomto svém osobitém textu popisuje snahu o zakládání nových klášterů.

Vlastní životopis svaté Terezie od Ježíše (1515–1582) je jedním z nejkrásnějších svědectví o lásce člověka k Bohu, o lidské touze po Boží blízkosti. A spolu s Vyznáními svatého Augustina patří mezi vůbec nejvýznamnější autobiografie, které můžeme ve světové literatuře najít.

Vrcholné dílo sv. Terezie, věnované nauce o modlitbě. Pojednává postupně o všech stupních modlitby až po ty nejvyšší stupně nazírání a popisuje je s obdivuhodnou přesností. Kniha je vhodná pro ty, kteří již pokročili ve vnitřní modlitbě.