Thomas Keating

Stupne kontemplatívneho života. Kontemplácia nie je odmenou za čnosť. Je to nevyhnutnosť pre čnosť. Vedie k skúsenosti Božej prítomnosti, prežívanej v čistej viere. Boh vtedy odníma svoju prítomnosť a zdá sa, akoby nás ponechával v hrobe. On sa však vráti v správnom čase, aby nás zavolal von z našich temnôt, väzenia, samoty, opustenosti a smútku.

Rozvíjanie kresťanskej kontemplatívnej duchovnej cesty. Kniha Boh je všetko vo všetkom je prepisom poznámok k prednáškam, ktoré otec Thomas Keating dával v roku 2012 počas Výročnej konferencie Contemplative Outreach v Snowmass, v Colorade. V kláštore, kde odišiel do večnosti – v opátstve sv. Josepha v Spencer, v Massachusetts –, dal Thomas Keating v júli 2018 súhlas na publikovanie týchto poznámok. A my sme veľmi poctení, že sme tak mohli urobiť. Ako vždy, aj tu nás otec Thomas vyzýva a zapája do svojej náuky a jej rozsiahlosti, a okrem iného píše o: nekonečnom súcite a milosrdenstve Boha; troch stupňoch transformujúcej duchovnej cesty; novej kozmológii, ľudskej prirodzenosti, vede a ich vzťahu k spiritualite; posolstve kríža pre našu dobu; význame vykúpenia; a mnohom ďalšom... Božia láska a povzbudenie neustále žiarili z náuky otca Thomasa. Keď rozprával, vychádzal z vlastnej živej skúsenosti, a možnosť byť v jeho prítomnosti toto poznanie potvrdzovala a oživovala. Jeho život odhaľoval skúsenosť, ktorú sme aj my ostatní chceli poznať! Zdá sa, akoby neustále hovoril: „Vpred, vpred bez obáv, na ceste s týmto Bohom nekonečného milosrdenstva.“

Kde byli dva, nyní je jen Jeden. Prožitkem nedvojnosti se tradičně zabývají všechna vyspělá světová náboženství. Jeho podstata tkví v tom, že umírá nepravé já a pocit oddělenosti od Nejvyšší skutečnosti se rozplyne a na jeho místo nastupuje trvalé vědomí jednoty. V křesťanském pojetí se jednota s Nejvyšší skutečností vysvětluje milostí Ježíšova nanebevstoupení. Za takový stav se považuje spojení s Bohem, který přesahuje dokonce i zkušenost s "proměňujícím sjednocením", jež je součástí křesťanské kontemplativní tradice. K tomu, aby se takový stav stal trvalým, bychom potřebovali přinejmenším fyziologicky rozvinutější mozek a nervovou soustavu. Intenzivní a důvěrnou komunikaci s Bohem musí zkrátka vydržet i naše tělo. Ale i ten, kdo by trvalého stavu nedvojnosti dosáhl, by se v tomto životě musel volně pohybovat mezi duálním a neduálním vědomím. Chceme-li ve svém duchov-ním úsilí dosáhnout neduálního vědomí, musíme počítat s tím, že i na této úrovni vědomí musíme žít reálným každodenním životem se všemi jeho vzestupy a pády.

Cesta křesťanské kontemplace. Tato kniha je výsledkem úsilí o nové pojetí křesťanské duchovní cesty, které by bylo blízké soudobým následovníkům Krista. Během prvních šestnácti století církevní historie byla kontemplativní modlitba uznávaným cílem křesťanské spirituality kněží i laiků. Po reformaci došlo prakticky ke ztrátě tohoto odkazu, přinejmenším jako živé tradice. Křesťanská kontemplativní tradice se začala obnovovat ve dvacátém století, a tento proces stále pokračuje. Třebaže se kniha snaží o dialog mezi poznatky současné psychologie a mistry tradičního křesťanského duchovního myšlení, její hlavní cíl je ryze praktický: poskytnout pevné koncepční zázemí pro moderní praxi kontemplativní modlitby a duchovní cesty. K této cestě nás nevyzývá jen potřeba osobního růstu, ale i zájem celého lidského společenství.„Pravidelná kontemplativní modlitba spouští ozdravný proces, který můžeme nazvat „boží terapií“. Hluboké spočinutí, jehož dosahujeme při modlitbě, rozrušuje udusanou půdu kolem emočního plevele v našem nevědomí; naše tělo je jím doslova promořeno. Duše se začíná pozvolna zbavovat nezpracované emoční zátěže nahromaděné v průběhu života, a tím se otevírá nový prostor pro sebepoznání, svobodnou volbu a odhalování Boží přítomnosti v nás. Zvyšuje se naše důvěra v Boha, naše spojení s božským léčitelem, které nám dává sílu vytrvat.“

Kontemplativní rozměr evangelia. Základním účelem modlitby souhlasu či usebrání, kterou se zabývá tato kniha, je přinést poznání a zkušenost Boží lásky do společného vědomí lidské rodiny. Kontemplativní modlitba je proces vnitřní transformace, proměny započaté Bohem a vedoucí, pokud souhlasíme, k božskému sjednocení. V tomto procesu se mění způsob vnímání reality. Dochází k restrukturaci vědomí, která dá věřícímu schopnost vnímat souvislosti, vztahovat se ke každodennímu životu a reagovat na něj se zvýšenou citlivostí k Boží přítomnosti ve všem, skrze všechno a za vším, co se děje. Během prvních šestnácti století církevní historie byla kontemplativní modlitba uznávaným cílem křesťanské spirituality kněží i laiků. Po reformaci došlo prakticky ke ztrátě tohoto odkazu, přinejmenším jako živé tradice. Křesťanská kontemplativní tradice se začala obnovovat ve dvacátém století a tento proces stále pokračuje.