Zdeněk Jančařík

„Duchovní cvičení? To není nic pro mě. K tomu jsem nedorostl,“ řekne si část čtenářů. Jiní už mají svou zkušenost, ale očekávali od toho víc. Někde se stala chyba. Ale kde? Autor chtěl původně čtenářům předložit čtivou praktickou příručku, jak zdárně absolvovat duchovní cvičení. Jak se na ně připravit, co si s sebou vzít i nevzít, čím se nenechat zaskočit, co se bude během těch dnů odehrávat v jejich nitru, co je může polekat a co rozptylovat, takže celá snaha přinese jen poloviční užitek.Jenže do duchovních cvičení vstupuje každý i se svým osobním životním příběhem, i ten se tu hlásí o slovo! Před účastníkem cvičení, se tu rozbalují vzpomínky na dětství, na neutěšený vztah s rodiči, na vlastní konverzi a cestu ke kněžství, na duchovní zrání. Aspoň to se přihodilo autorovi knížky, salesiánskému knězi a známému publicistovi.Přišlo to z ničeho nic. Poplašné zařízení v karmelitánském kostele ve mně spustilo vlnu vzpomínek, rozjelo vnitřní film, který se nedal zabrzdit strohými racionálními zábranami. Vytrskl ve mně vnitřní pramen a už ho nešlo zastavit. Duchovní cvičení, která jsem zatím prožíval bez zvláštních emocí, s rutinou podobnou všem předchozím, se proměnila v jízdu do skrytých vrstev mé minulosti. Po hlavě jsem se vrhl do víru svých mladých let, kdy se všechno dělo rychleji a překotněji.Proč někteří lidé věří a jiní ne? Co mají věřící oproti těm druhým navíc? Jak se modlí člověk, který věří? A může se nějak modlit i ten, kdo nevěří? A jak se proboří do toho, čemu se říká víra? Stane se to naráz, nebo postupně, krok za krokem - jako třeba když pochopíme, že jsme do někoho zamilovaní? A co se stane pak? Vyprchá to po čase, nebo to vydrží? A stačí jen uvěřit - a už to máme?

Turínské plátno patří mezi nejpodivuhodnější křesťanské relikvie. Ačkoli je jeho pravost stále nejasná, jeho spirituální působnost je nezpochybnitelná. V češtině přesto neexistuje žádná kniha, která by tento duchovní rozměr Turínského plátna rozvíjela a moderně reflektovala. Zdeněk Jančařík, autor úspěšné knihy Přeskočit horu, se chápe tématu jak v jeho faktické, historické rovině, tak té spirituální. Nad plátnem rozvíjí současnou, a přesto nadčasovou meditaci o zásadních aspektech křesťanské víry. Dává tak klíč jak k duchovnímu vnímání plátna v jeho historické perspektivě, tak k rozvoji osobní spirituality každého člověka.Zdeněk Jančařík je salesián, překladatel z němčiny (např. sebrané spisy Edity Steinové), autor knihy Přeskočit horu. V současné době vede salesiánskou komunitu v Brně-Žabovřeskách.

Duchovní cvičení jako osobní příběh. „Duchovní cvičení? To není nic pro mě. K tomu jsem nedorostl,“ řekne si část čtenářů. Jiní už mají svou zkušenost, ale očekávali od toho víc. Někde se stala chyba. Ale kde? Autor chtěl původně čtenářům předložit čtivou praktickou příručku, jak zdárně absolvovat duchovní cvičení. Jak se na ně připravit, co si s sebou vzít i nevzít, čím se nenechat zaskočit, co se bude během těch dnů odehrávat v jejich nitru, co je může polekat a co rozptylovat, takže celá snaha přinese jen poloviční užitek. Jenže do duchovních cvičení vstupuje každý i se svým osobním životním příběhem, i ten se tu hlásí o slovo! Před účastníkem cvičení, se tu rozbalují vzpomínky na dětství, na neutěšený vztah s rodiči, na vlastní konverzi a cestu ke kněžství, na duchovní zrání. Aspoň to se přihodilo autorovi knížky, salesiánskému knězi a známému publicistovi.Přišlo to z ničeho nic. Poplašné zařízení v karmelitánském kostele ve mně spustilo vlnu vzpomínek, rozjelo vnitřní film, který se nedal zabrzdit strohými racionálními zábranami. Vytrskl ve mně vnitřní pramen a už ho nešlo zastavit. Duchovní cvičení, která jsem zatím prožíval bez zvláštních emocí, s rutinou podobnou všem předchozím, se proměnila v jízdu do skrytých vrstev mé minulosti. Po hlavě jsem se vrhl do víru svých mladých let, kdy se všechno dělo rychleji a překotněji.Proč někteří lidé věří a jiní ne? Co mají věřící oproti těm druhým navíc? Jak se modlí člověk, který věří? A může se nějak modlit i ten, kdo nevěří? A jak se proboří do toho, čemu se říká víra? Stane se to naráz, nebo postupně, krok za krokem - jako třeba když pochopíme, že jsme do někoho zamilovaní? A co se stane pak? Vyprchá to po čase, nebo to vydrží? A stačí jen uvěřit - a už to máme?

Knižní rozhovor se Zuzanou Roithovou. Rozhovor se známou lékařkou, senátorkou, ministryní zdravotnictví a poslankyní Evropského parlamentu mapuje hlavní křižovatky jejího života. Na pozadí barvitého vyprávění o minulosti vyvstávají silné kontury její osobnosti: nezdolná vůle a pracovitost, rozhodnost a důslednost při jednání s lidmi, ale zároveň moudrost a laskavost.