Amfibios

Text, překlad a studie. Zuhelnatělý papyrus z konce 4. století př. Kr., spálený během pohřebního obřadu u severořecké obce Derveni vzbudil hned po svém nálezu v roce 1962 zaslouženou pozornost. Především je to jeden z nejstarších řeckých papyrů vůbec a patrně jde o nejstarší evropskou knihu, která se nám fyzicky zachovala. I jeho obsah je však více než pozoruhodný - jedná se o presokratický komentář k orfické básni, v němž je dobře patrný vliv Anaxagory či jeho žáků, ale na příklad i Hérakleita.Máme co do činění s "tajnou knihou starých orfiků", anebo s filosofickým spisem vykládajícím alegoricky posvátnou báseň? Neskrývá v sobě papyrus dosud neznámé presokratické zlomky? A kdo je vlastně autorem tohoto záhadného a spletitého textu? Díky teprve nedávno vydané oficiální edici tohoto důležitého nálezu si nyní můžeme vážně položit tyto a další otázky.

Anaximandros z Mílétu je autorem jednoho z prvních řeckých spisů s tématem přírody. Stojí tak u zrodu iónského „zkoumání přírody“ a zároveň na samém počátku filosofie. Ačkoli se z jeho spisu dodnes zachovala patrně pouze některá slova, zlomek DK 12 B 1 je považován za první filosofický text. Ve svém spise vyložil vznik světa a popsal univerzum, které postrádá nebeskou klenbu.Společně s výkladem nebeských těles vylíčil meteorologické jevy a odvodil vznik života a člověka. V obecném povědomí je ovšem nejvíce znám údajným tvrzením, že počátkem všeho je to apeiron, „bezmezno“. Studie přináší překlad hlavní části Anaximandrovy textové pozůstalosti a provází tématy spojenými s jeho myšlením a působením. Předkládá interpretace termínu to apeiron ve smyslu „bezmezné přirozenosti“ na pozadí myšlení protikladů a zlomku DK 12 B 1 vyjadřujícího cykly řádu světa. Zároveň ukazuje charakter iónského myšlení s východisky v oblastech astronomie a meteorologie za uplatnění geometrie a v souladu s řečí náboženství.