Osudy

Rozhovor s trapistou. „Ne, tento mnich není vzorem, nýbrž svědkem,“ uvozuje knihu dialogů s trapistickým mnichem její autor S. Delberghe. Publikace skutečně více než po jednotlivých událostech Loufova života jde po otázkách mnišství, samoty, usebranosti a prožívání křesťanství v moderní společnosti.Stručně to vystihuje opět S. Delberghe: čtenář se má povznést nad příběhy a zachytit dech Ducha a ne-chat se jím inspirovat. „Tyto rozhovory jsou tedy spíš „cestovním plánem“ než seznamem událostí,“ říká autor André Louf působí skoro pětatřicet let jako opat na Mont-des-Cats, ve Francii je znám jako duchovní vůdce, kazatel a autor.Dlouhý a zasvěcený rozhovor s ním vedl Stéphane Delberghe - muž s teologickým vzděláním, který je pokládán za znalce duchovního doprovázení a psychoanalýzy.

Cesta od hákového ke Kristovu kříži. Žít ve stínu proslulých rodičů může být problémem pro mnoho dětí. Ovšem žít doslova proti stínu takového otce, jakým byl Martin Bormann, to je přímo titánský úděl. Martinu Bormannovi juniorovi byl kmotrem sám Adolf Hitler, v jeho bezprostřední blízkosti na Obersalzbergu žil s rodiči a sourozenci... V říšské stranické škole prošel tvrdou nacionálně socialistickou, antikřesťanskou výchovou, která způsobila, že mu Hitlerova smrt a konec války připadaly jako naprostý krach a konec všeho.

Deset let misionářem mezi Eskymáky. Sugestivní a autentický dokument o zanikajícím světě obyvatel dálného severu na pozadí heroických dějin jejich evangelizace - taková je kniha Na hřbetu země. Její autor francouzský misionář Roger Buliard drsný život Eskymáků nejen popisuje, ale přímo ho s obyvateli Arktidy za svého dlouhého pobytu na nejodlehlejším kanadském severu prožívá. Jen tak mohl přinést nezkreslené a strhující svědectví o zvycích a rituálech Eskymáků ve 30. letech 20. století. Čtenář nahlédne do dnes již zaniklého světa loveckých výprav a boje s nezkrotnou přírodou.

Mučednice v džínách. Dvacátého dubna 1999, v den výročí Hitlerova narození, zaútočili dva ozbrojení studenti na střední školu v americkém Coloradu, kde brutálně zabili mnoho lidí. Mezi obětmi byla i sedmnáctiletá Cassie Bernallová. Jeden z mladíků jí přiložil zbraň ke spánku a zeptal se: "Věříš v Boha?" "Ano," odpověděla. Vrah se zasmál a stiskl spoušť.

Příběh Jana Pavla II.. Tato kniha seznamuje formou krátkých epizod s životní poutí papeže Jana Pavla II.

Neobyčejná cesta ke kněžství. Kniha je svědectvím o neobvyklé cestě autora, vedoucí od zázračného uzdravení z leukémie až k povolání ke kněžství. Rychle si čtenáře získá svou přímočarostí, zemitostí i smyslem pro humor. Vážná nemoc u něj propuká v pouhých dvanácti letech. Tehdy si začne Benjamin zapisovat do deníku své smíšené pocity, bystré postřehy o rodině, spolužácích, učitelích, ale rovněž o svých životních plánech, které se ocitají v troskách. Celý život teď nahlíží v jiném světle.Pozdější klikatá cesta hledání povolání vede od běžných lásek přes službu doma, ve škole a farnosti až k rozpoznání Božího hlasu a nalezení duchovního domova v Komunitě Blahoslavenství. Benjamin přijímá kněžské svěcení symbolicky ve třiatřiceti letech, tedy ve věku, kdy Kristus prolil svou krev, aby všem lidem získal spásu a uzdravení.

Život Etty Hillesum. Díky Etty nalézá světlo a cestu k Bohu mnoho lidí, kteří mají potíže přijmout církev. Bůh totiž není svázán se strukturami žádné církve, je svrchovaně svobodný. (Jean Vanier)Etty Hillesum (1914 – 1943) byla mladá holandská Židovka, která zahynula na podzim roku 1943 v Osvětimi. Její deníky a dopisy, jež po válce vyšly knižně, patří mezi nevýznačnější duchovní svědectví 20. století. Uprostřed svého intelektuálního bloudění a v kontextu válečných hrůz objevila Boží přítomnost, tajemný zdroj hluboké lásky a radosti, začala nově vnímat krásu a důstojnost lidského života. Její duchovní cesta je dost atypická.Při svém hledání čerpá jak z judaismu, tak z křesťanství, ani jedno vyznání však a nepřijme bezvýhradně a plně nepraktikuje. Ve svém nitru však postupně objevuje osobního Boha, kterého bez obtíží poznávají židé i křesťané, a objeví i sílu sebedarující lásky, která je silnější než jakékoli zlo, silnější než smrt. Autor napsal svou životopisnou črtu o Etty s jediným přáním – umožnit nám lépe poznat tuto oslovující osobnost, která svou autentičností přitahuje stále nové a nové čtenáře.

Příběh trapistické mnišky Marie Gabriely. Maria Sagheddu narodená v Dorgali v roku 1914 vo veku 21 rokov vstúpila do trapistického kláštora Grottaferrata, dnes v Vitorchiano, a prijala meno Maria Gabriella. V kláštore žila podľa pravidiel svätého Benedikta. O mnoho rokov neskôr počas oktávy modlitieb za jednotu kresťanov berie na seba úmysel modlitby a obetuje zaň Bohu svoj život. Zomrela 15 mesiacov po tomto akte, na nedeľu Dobrého Pastiera. Blahorečená bola 23. januára 1983.Knihu Cesta vdečnosti, životopisnp črtu, napísala jedna z jej mladších sestier v roku 1983. Teraz vychádza v novom vydaní.