Sv. Bernard z Clairvaux

Sv. Bernard z Clairvaux a jeho príbuzní. Bol nazývaný mužom svojho veku, hlasom storočia. Jeho vplyv hlboko zasahoval jeho súčasníkov a jeho svätosť potešovala Boha. Ľudia sa k nemu hrnuli – niektorí z údivu, iní zo zvedavosti, ale všetkých priťahovala ako magnet príťažlivosť jeho duchovného života. Sv. Bernard bol nepochybne dielom Božej milosti. Je však ťažké povedať, či táto milosť je zjavnejšia v samotnom Bernardovi alebo v mimoriadnej rodine, do ktorej sa Boh rozhodol umiestniť túto dynamickú osobnosť. Kniha Rodina, ktorá dosiahla Krista, je fascinujúcim popisom rodiny, ktorá vzala vážne výzvu nasledovať Ježiša. Sv. Bernard z Clairvaux a jeho príbuzní sú inšpiráciou našej vlastnej snahy v napredovaní ku Kristovi.

Malé pojednání Scala paradisi (někdy též nazývané Scala claustralium) je dopis, který napsal před rokem 1150 mladý kartuzián a budoucí převor Velké Kartouzy jménem Guigo Gervaisovi, převoru kartouzy Mont-Dieu. Svědčí svým způsobem o přátelství mezi cisterciáky a kartuziány, neboť obsahuje některé myšlenky vypůjčené od svatého Bernarda. Toto rozsahem skromné dílo je dnes považováno za jeden z klenotů středověké duchovní literatury. Bratr Guido v listu popisuje svému příteli čtyři stupně duchovního života, které vedou k Bohu: čtení, rozjímání, modlitbu a kontemplaci, a jejich vzájemné vztahy.

Spis Vita sancti Bernardi, jehož český překlad nalezne čtenář v tomto svazku, je posledním a nedokončeným dílem Bernardova osobního přítele Viléma ze Saint-Thierry. Jedná se o první knihu tak zvané Vita prima sancti Bernardi Claraevallis abbatis (První životopis svatého Bernarda, opata z Clairvaux), která je souborem pěti knih tří různých autorů.Není to precizní historický dokument se spolehlivými údaji o životě svatého Bernarda z Clairvaux, ale životopis s hagiografickými prvky, který má za cíl předat světcovo duchovní poselství a sloužit k duchovní formaci čtenáře. Vilém připomíná život prvotního Clairvaux a jeho opata nejen jako hodný obdivu, nýbrž především jako vzor k následování. Zároveň však nepřehlíží ani problematické rysy osobnosti svého přítele, sleduje ho nezaujatým a střízlivým pohledem a vedle jeho předností zachycuje i jeho nedostatky a chyby. Vykresluje tak obraz sice kultovní, ale stále ještě velmi živý a konkrétní, jenž má daleko ke stylizované postavě světce z vitráže.

Důstojněji hledáme Boha a snadněji ho nalézáme modlitbou než diskusemi. Tomu nás učí svatý Bernard prostřednictvím Panny Marie v růžencových meditacích.