Osobnosti

1. diel z 10 - zväzkovej edície známych i neznámych, nepublikovaných prác Pavla Straussa, ktorý bol vydaný pri príležitosti stého výročia autorovho narodenia (1912 - 1994). Kompletné dielo predstavuje autora ako všestranného spisovateľa európskeho formátu, vzdelaného mysliteľa a prenikavého intelektuála s kresťanským svetonázorom. Jeho myšlienky napomáhajú prekonávať šíriaci sa nihilizmus a dehumanizáciu človeka 21. storočia a do slovenskej literatúry vnášajú nové pozitívne a humanistické perspektívy.

18-ročná Slovenská republika. Traja slovenskí prezidenti v exkluzívnom rozhovore o Slovenskej republike, ktorá dospela. Karol Lovaš, slovenský premonštrátsky kňaz a básnik, vedie krátky, ale veľmi priamy a mienkotvorný rozhovor so všetkými troma slovenskými prezidentami. „18-ročná Slovenská republika sa sta­la príležitosťou, pri ktorej som sa po rokoch opäť stretol so všetkými tro­mi slovenskými prezidentmi, ktorí ju sprevádzali na jej ceste k dospelosti. Michal Kováč, Rudolf Schuster a Ivan Gašparovič odrážajú v sebe kus kaž­dého z nás. Sú zrkadlom doby, ale aj nášho života. Pozývam vás prostred­níctvom troch rozhovorov s prvými mužmi našej krajiny nazrieť do his­tórie, ktorej boli aktérmi, svedkami i hlásateľmi. A my spolu s nimi.„

Jsou tady již po staletí, v dějinách mnohokrát prokázaly velkou kuráž, stojí na nejnižším žebříčku církevní hierarchie, ale často vykonávají nejtěžší práci. Pečují o nemocné, pracují v nápravných zařízeních, sociálních službách a ve školách, pomáhají lidem na misiích, můžeme je označit za zakladatelky hospicové péče. Starají se o druhé bez ohledu na jejich víru, bohatství nebo jakoukoliv jinou příslušnost. To, co někdo chápe jako svázanost, může jinému přinášet svobodu. Snad i z toho důvodu v dávné minulosti přicházely do řádu, aby získaly i vzdělání a nebyly jen hospodyněmi. Svou jinakost nikomu nenutí, nesou ji směle. Dneska jich u nás můžeme potkat už jen kolem tisíce. Často jsou vázány mlčenlivostí. Žijí v ústraní. Málokdo nějakou osobně zná, vzbuzují v nás respekt a snad i strach.

Aleš Opatrný v rozhovoru s Tomášem Kutilem. Aleš Opatrný je známý jako plodný autor duchovních knih, „doprovázeč“ a zpovědník i jako přednášející na (nejen) charismatických konferencích. Celý jeho životní příběh ale zná málokdo. V knižním rozhovoru s Tomášem Kutilem dává nahlédnout do svého soukromí, zázemí i názorů. Dozvídáme se, z jaké rodiny pochází, jak hledal víru i své místo ve světě, co pro něj znamenalo veslování a práce ve fabrice i jak dospěl ke kněžství. V jednotlivých kapitolách sledujeme jeho začátky v Plzni, „vyhnanství“ v Toužimi i dobu, kdy službu kněze vykonávat nesměl. Úplně nové možnosti se před ním otevřely po sametové revoluci, kdy se pustil do řady aktivit. Zvolnění a nové nadechnutí pak přichází s jeho pozdní akademickou dráhou.Aleš Opatrný ovšem nekomentuje jen své životní peripetie. Vyjadřuje se i k problémům manželství a mezigeneračních vztahů nebo k ekumenické spolupráci. Vyprávění končí symbolicky na Vyšehradě – tam hleděl z Vltavy coby veslař, tam dnes bydlí a tam za ním přijíždějí lidé z celé republiky.

Tomáš Holub vstoupil do povědomí širší veřejnosti jako první vojenský kaplan české armády, který se zúčastnil několika mírových operací IFOR/SFOR v bývalé Jugoslávii. Poté působil několik let jako generální sekretář České biskupské konference a vedl vyjednávání o církevních restitucích. Jeho zatím poslední misí je úřad plzeňského biskupa. Jak vnímá současnou situaci církve pod vedením papeže Františka? Co si myslí o poslání kněze a biskupa v převážně nevěřící společnosti? Jak chápe mužskou spiritualitu a proč je pro něj důležitý sport? To jsou jen některé z otázek, jež tomuto netradičnímu prelátovi klade Martin Veselovský, ostřílený redaktor a moderátor internetové televize DVTV a držitel mnoha prestižních novinářských ocenění.

Zabíja nás ľahostajnosť k sebe i druhým. Muž, ktorý už 40 rokov slúži na záchranke.Kniha je sondou do slovenských domácností, kde sa liečia nielen telá, ale aj ubolené duše.Na medicínu išiel bez akejkoľvek motivácie, v zálohe mal ešte teológiu. Doktor Dobiáš privoňal po prvých rokoch na anestéziológii k záchrannej zdravotnej službe a pracuje v nej dodnes. Knižný rozhovor prináša životnú cestu záchranára (známeho tiež z televízneho seriálu 112), ale aj pohľad do zákulisia lekárov, ktorí sa ponáhľajú po našich cestách s majákmi. Nevyhýba sa ani téme smrti a zomierania, prezradí i to, ako mať zdravé telo i dušu a tiež to, čo fascinuje tohto lekára na Stvoriteľovi a dokonalom ľudskom tele.

Prítomný otec je darom. Kňaz, ktorý rozumie mužskej duši. Duchovný otec citlivo odkrývajúci otcovské zranenia a traumy.Univerzitný kaplán Juraj Sedláček sa v knižnom rozhovore ponára do náročných tém dneška, mužstva a otcovstva. Cez svoje knihy, vlastné životné skúsenosti a mnohé stretnutia hovorí o otcovských ranách, bolesti a traumách. Rany síce odkrýva, ale ich nejatrí, naopak, ponúka pomoc, ktorou je Boh, spoločenstvo iných mužov i podpora okolia. Lebo každá rana sa môže stať svätou ranou a každá ničiaca bolesť tou, ktorá uzdravuje a buduje. Knižný rozhovor nie je komplexným a jediným návodom v otázke mužstva a otcovstva, môže však otvoriť oči a uzdraviť srdcia (nielen) mužov.

Život človeka prináša so sebou stretnutia náhodné, stretnutia zámerné, či cielené a z toho potom vznikajú vzájomné väzby ľudí, ktorí sa v priateľskom súzvuku prelínajú v určitých intervaloch po celý život. Táto kniha Jána Sucháňa jemne a s citom formou zamyslení odhaľuje čaro vnútorných pocitov na hranici života a odchodu do večnosti ako i spomienok na dlhoročnú spoluprácu so speváčkou Janou Kociánovou. Jeho spomienky na obľúbenú umelkyňu sú vhodne doplnené fotografiami z jej speváckej kariéry i z ich spoločných hudobno-slovných vystúpení a okrajovo nám umožňuje aj pohľad do jej súkromia.

Křesťan ve společnosti (2. vydání). Výbor přibližuje jednoho z nejvýznamnějších představitelů ruského pravoslaví dvacátého století Alexandra Meně (1935–1990), který po celý život působil jako kněz v různých farnostech Moskevské oblasti. Byl to muž, který se snažil o „aggiornamento“ v pravoslavné církvi a celý život zasvětil šíření křesťanství a náboženské osvětě v krajně nepříznivých podmínkách sovětské komunistické totality. Jako první dokázal v době tzv. perestrojky předstoupit coby představitel pravoslavné církve před laickou veřejnost jakožto moderní člověk s obrovským vzděláním a rozhledem, schopný odpovědět na náboženské a životní problémy lidí žijících v postsovětské společnosti. Pro svůj veliký evangelizační úspěch a zejména pro velikou ekumenickou otevřenost byl zákeřně zavražděn.

Prvá, dlhoočakávaná kniha o našom najväčšom básnikovi posledných desaťročí. Imrich Vaško ju začal písať ešte za života Milana Rúfusa. Ide o jedinečnú výpoveď zasväteného znalca Rúfusovho diela a jeho blízkeho priateľa, napísanú esejistickou formou a doplnenú podrobným kalendáriom, ktoré čitateľom poskytne množstvo zaujímavých faktov o Rúfusovom živote a tvorbe.Doc. PhDr. Imrich Vaško, CSc. (1930 – 2010) – literárny kritik, historik a vysokoškolský pedagóg – bol veľkým znalcom básnickej a esejistickej tvorby Milana Rúfusa i jeho osobným priateľom. Svoju znalosť básnikovho života a diela uplatnil jednak vo svojej pedagogickej činnosti a jednak v mnohých publikáciách (napr. monografia Uložený údel), z ktorých najosobnejšou výpoveďou je nedokončené esejistické dielo Milan Rúfus, ktoré vyšlo po autorovej smrti vo februári 2010 vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ.Doc. PhDr. Imrich Vaško, CSc. (1930 – 2010) – literárny kritik, historik a vysokoškolský pedagóg – bol veľkým znalcom básnickej a esejistickej tvorby Milana Rúfusa i jeho osobným priateľom. Svoju znalosť básnikovho života a diela uplatnil jednak vo svojej pedagogickej činnosti a jednak v mnohých publikáciách (napr. monografia Uložený údel), z ktorých najosobnejšou výpoveďou je nedokončené esejistické dielo Milan Rúfus, ktoré vyšlo po autorovej smrti vo februári 2010 vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ.

Je to kniha rozhovorov s kardinálom J. Ch. Korcom, ktorý v odpovediach na otázky Sergeja Chelemendika vystupuje ako vyznávač viery i ako diagnostik a prognostik prítomného stavu nášho sveta.Odpovedá na neľahké, znepokojujúce otázky etické, spoločenské, politické, kultúrne, sužujúce práve tak Európu ako Slovensko. Pre budúcnosť ľudstva 21. storočia je kresťanstvo perspektívou záchrany a spásy. Kresťanstvo nie pasívne, nie sentimentálne, ale heroické, hrdinské. V tom bol sám kardinál príkladom už od čias totalitného temna na Slovensku. Kniha rozhovorov nielen poučí, ale aj posilní vo viere.

Spomienky na detstvo, dospelosť a starobu, na cesty po svete, zaujímavé aj zabudnuté osobnosti. V rozhovoroch a úvahách o ľuďoch, rokoch a udalostiach Jozef Mikloško hodnotí dobu a prežitý život. Svoje poznania a skúsenosti opisuje otvorene a optimisticky, nikdy nestráca humor a neberie život, ani seba, príliš vážne.

Příběh holandského misionáře, který v dobách železné opony neohroženě pašoval duchovní literaturu do komunistických zemí. Příběh holandského misionáře, který pašoval Bible do zemí za "železnou oponou". Na těchto cestách často zažil zázračné vedení a ochranu, zejména na hraničních přechodech. Jeho aktivita se posléze rozšířila na Čínu, Vietnam a další oblasti Asie. Bratr Andrew také brzy začal s návštěvami Afriky, Kuby, Střední a Jižní Ameriky. Počet zemí, kde takto podporoval křesťany, nakonec přesáhl číslo šedesát. A tak se z původně malé holandské misie bratra Andrewa v průběhu let stala mezinárodní organizace nazvaná Open Doors s kancelářemi ve dvaceti zemích světa a dvěma sty pracovníky na plný úvazek. Kniha Pašerákem ve službách Nejvyššího, která popisuje začátky služby bratra Andrewa, byla poprvé vydána v roce 1967. Od té doby byla přeložena do více než třiceti jazyků a počet výtisků těchto vydání přesáhl deset milionů.

Životní příběh Davida du Plessis. Poutavý příběh Davida du Plessis, který hrál důležitou roli při vzniku charismatického hnutí. Knížka zachycuje životní příběh plný dobrodružství. Dobrodružství zde však není to nejdůležitější. Dramatické scény, při kterých se tají dech ani niterné prožitky, kdy nám vstupují slzy do očí, nebyly na rozdíl od mnoha jiných knížek a autorů, spisovatelovým cílem. David du Plessis má jistotu, že ho povolal Bůh. Všechno nasazení i riziko, které David podstupuje, má smysl jedině kvůli tomuto poslání.

životopis. „Ako mnohí iní vzorní a svätí kresťania minulosti i Mária Wardová prekročila úzke hranice svojho vlastného národa a rozvinula svoje plodné účinkovanie aj v iných kultúrach a jazykoch. Na základe silnej dôvery v Božie riadenie a celosvetové poslanie Cirkvi jej výchovné dielo mohlo nájsť svoju vlasť aj v cudzích krajinách a i tam mohlo neúnavne ďalej spostredkovať Kristovo posolstvo…“ (Ján Pavol II. r. 1985)

významný rodák z Bojnej. Artur Hubáček Harmat (1885 – 1962) bol významný hudobný skladateľ cirkevnej hudby, pedagóg a dirigent. Narodil sa v Bojnej, ale skoro celý tvorivý život prežil v Maďarsku, kde zložil svoje najdôležitejšie diela liturgickej hudby. Bol tiež reformátorom hudobného školstva.Je tvorcom maďarského liturgického spevníka Szent Vagy, Uram! (Svätý si, Pane!) a mnohých ďalších zborových skladieb, či organových učebníc. 19 rokov pôsobil ako dirigent zboru Baziliky sv. Štefana v Budapešti, kde má i pamätnú tabuľu. Za svoj prínos v oblasti cirkevnej hudby bol ocenený pápežom Piom XII., ktorý mu v roku 1942 udelil Rád sv. Gregora Veľkého. O živote a diele tohto významného syna nášho národa, ktorý sa presadil svojou prácou a svojim talentom ďaleko za hranicami svojej rodnej obce pojednáva táto útla brožúrka.

Ladislav Hanus 1907-1994. Zborník k storočnici Ladislava Hanusa.

Život a dielo biskupa Michala Buzalku. Mons. Dr. Michal Buzalka (1885 – 1961) bol výraznou osobnosťou slovenského verejného i cirkevného života v 20. storočí. Narodil sa vo Svätom Antone, teológiu vyštudoval vo Viedni, kde bol aj vysvätený za kňaza. Ako farár pôsobil v Skýcove, vo Vajnoroch a v Zavare. Ako rektor Kňazského seminára sv. Cyrila a Metoda v Trnave a neskôr i v Bratislave vychoval výraznú generáciu kňazov.V roku 1938 ho pápež Pius XI. vymenoval za titulárneho biskupa conenského a svätiaceho biskupa Trnavskej apoštolskej administratúry. Po vyhlásení Slovenského štátu ho slovenskí biskupi poverili vedením Katolíckej akcie. Na jeseň roku 1939 založil Katolícku tlačovú kanceláriu, o rok nato obnovil vydávanie Katolíckych novín. Menovací dekrét za vikára slovenskej armády mu po svojom príchode do Bratislavy 9. júna 1940 odovzdal nový vatikánsky chargé d’affaires Giuseppe Burzio, s ktorým Buzalka v nasledujúcich piatich rokoch úzko spolupracoval o. i. aj na záchrane slovenských Židov.Kvôli funkcii vojenského vikára bol už krátko po príchode Červenej armády štyri mesiace väznený. Jeho perzekvovanie vyvrcholilo začiatkom roku 1951, keď bol v zinscenovanom procese spolu s biskupmi Jánom Vojtaššákom a Pavlom Petrom Gojdičom odsúdený na doživotie. Po šiestich rokoch bol z väzenia prepustený, no zvyšok života strávil v internácii v Děčíne a v Tábore v Čechách, kde 7. decembra 1961 zomrel.

Prvý protoigumen gréckokatolíckych redemptoristov na Slovensku (1945 – 1950). Táto kniha predstavuje jednu zo životných etáp mučeníka redemptoristu Metoda Dominika Trčku. V prvej kapitole je analyzovaná spoločensko-politická situácia a vzťah štátu voči cirkvi v rokoch 1945-1950 v Československu. Druhá kapitola približuje snahy, podmienky, prípravu a nakoniec i založenie michalovskej gréckokatolíckej viceprovincie redemptoristov. Plánmi a povinnosťami o. Metoda ako protoihumena sa zaoberá tretia kapitola. Vo štvrtej kapitole je sledovaná ostrá konfrontácia komunistického režimu s katolíckou cirkvou, ktorá postihla aj michalovskú viceprovinciu redemptoristov a jej predstaveného.

Jubilejník k 75. narodeninám veľkodušného človeka Jána Hnilicu, člena Slovenského ústavu. Jubilejný zborník (ďalší z dielne zostavovateľa Jozefa M. Rydlu) obsahuje pestrú paletu odborných štúdií i umeleckých príspevkov od prominentných autorov, medzi ktorými sú najmä cirkevní hodnostári, historici, teológovia a reprezentanti ďalších vedeckých a kultúrnych oblastí z domova i z diaspory, napr. kardinál Ján Ch. Korec SJ, arcibiskup Ján Babjak SJ, politik Vladimír Palko, bibliograf Jozef M. Rydlo, historik Milan S. Ďurica, či básnici Viliam Turčány, Teofil Klas, Teodor Križka a Michal Chuda. Čitateľ sa dozvie aj o životných osudoch jubilanta Dr. Jána Hnilicu, rodáka z Uňatína (okres Krupina), pedagóga, ktorý žil od roku 1968 v Ríme.Vkladom J. Hnilicu do slovenského písomníctva sú najmä práce o odkaze vierozvestov sv. Cyrila a Metoda, o živote jeho brata biskupa Pavla M. Hnilicu SJ a o literárnom a gramatickom diele Jozefa K. Viktorina.

Kapitoly ze života venkovského faráře. Na základě osobních vzpomínek a nemnoha dochovaných písemností představuje tato publikace osobu P. Heřmana Keymara (1920-2003), ondřejovského kněze, který mnohdy zůstával jakoby ve stínu druhých, ale svou dlouholetou nenápadnou a vysoce kultivovanou službou dokázal blahodárně ovlivnit spoustu lidí.Kniha poodhaluje řadu překvapivých skutečností z jeho na první pohled obyčejného života. Jeho kněžská osobnost zůstává hluboce zapsána v duchovních dějinách naší arcidiecéze.

Slovensko zasiahlo mnoho vojen, povstaní a revolúcií. Vojakov a bojovníkov viedli vojvodcovia, generáli, skvelí i menej skvelí stratégovia. Táto kniha prináša to najzaujímavejšie a najzásadnejšie o štyridsiatich vyznamných mužoch, ktorí neraz rozhodovali o osudoch celých národov a výrazne ovplyvnili naše dejiny. Bojovali, víťazili, mýlili sa... Zoznam historických postáv nájdete nižšie v obsahu.

V knižním rozhovoru reflektují jeho autoři témata, která jsou současnému pražskému arcibiskupovi drahá: smysl tradice, zvláště katolické v kontextu moderních českých a evropských dějin, kořeny víry a věrnosti církvi, dějiny domikánského řádu a jeho přínos do mozaiky církevní minulosti i současnosti.V knize se odrážejí hluboké historické znalosti současného nástupce svatého Vojtěcha a arcibiskupském stolci, jeho dnešní názory na českou společnost a stát, na stav dialogu státu a církve. Široký záběr rozhovoru dává jedinečným způsobem nahlédnout do myšlenkového světa Dominika Duky, současné hlavy české katolické církve.

Dopisy Marie Dominiky Mazzarello. Je podivuhodné, jak se jednotliví světci od sebe liší. Muži, ženy, staří, mladí, zasvěcení, nezasvěcení, … Jedno kriterium je ale zvlášť zajímavé. Mnozí z nich byli považováni za svaté již během svého života, proto bývali často středem pozornosti.Marii Dominiku Mazarellovou, kterou chce díky jejím dopisům přiblížit tato kniha, její okolí zpočátku mezi výrazné osobnosti neřadilo. Neměla sebemenší ambice počítat se k významným osobnostem tohoto světa. Dobře se cítila v ústraní a tichu. Byla totiž pokorná. Začtete-li se do jejích dopisů, přesvědčíte se o tom. V předložených dopisech otevírá své srdce různým lidem. Díky tomu ji můžeme pravdivě poznávat i my.

Rozhovor s Ingeborg Szöllösi a Ivanou Krausovou. Jaké je tajemství ženy, která za své životní poslání přijala obnovení láskyplných vztahů v rodinách a u níž zaměstnání plně splývá se soukromým životem? S Jiřinou Prekopovou vedly intenzivní rozhovory Ingeborg Szöllösi a Ivana Krausová. Z knihy je patrné, jak se životní cesty této ženy promítly do jejího díla. Její působení ovlivnilo dětství a dospívání, studium, společenské a politické struktury, rány osudu a „náhodná“ setkání a známosti. Napínavé čtení, které na práci Jiřiny Prekopové nabízí nový pohled.

Život matky Dona Bosca. Teresio Bosco nám na svěžích a barvitých stránkách představuje matku Markétu velice živě a přitažlivě. Autor je salesiánský kněz, profesor literatury a žurnalista. Velkou část svého života věnoval studiu a publikacím o životě a díle Dona Bosca.

Kardinál František Tomášek v zápase s komunistickým režimem. Osobnost kardinála Františka Tomáška k sobě stále právem přitahuje pozornost badatelů. S prodlužujícím se odstupem jeví se jako postava vpravdě klíčová. Poprvé snad od doby Karla IV., v níž souzní cíle české společnosti a církve v plné harmonii boje o svobodu, lidská práva a celospolečenskou reformu.

Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla.

Predkladaný deviaty zväzok Zobraných literárnych a mysliteľských diel Pavla Straussa, ktorý vychádza signifikantne na storočnicu autorovho narodenia, má z hľadiska vari prozreteľnostného osobitné postavenie v rámci toho všetkého, čím sa Strauss do slovenskej kultúry zapísal.Naskytuje v podstate akýsi súhrnný pohľad na jeho počiatočné životné hľadanie, pri etablovaní sa ako osobnosť. Preklenuje dúhovým oblúkom obdobie od jeho literárnych začiatkov až po jeho konverziu, a to konverziu hneď dvojitú: jednak v dominantnosti literárneho jazyka jeho tvorcu, jednak - a to najmä - v jeho svetonázorovom a náboženskom smerovaní. To oboje sa dá totiž z nadhľadu sledovať iba na Straussovej nemeckej poetickej tvorbe, ktorá stojí na začiatku jeho literárnych úsilí a umelecko-estetických ambícií.

Tento komplet pripravovaný pri príležitosti blížiacej sa autorovej storočnice (roku 2012) ho predstaví ako všestranného autora európskeho formátu, vzdelaného kritického mysliteľa a prenikavého intelektuála s kresťanským svetonázorom. Jeho diela môžu pomáhať prekonávať šíriaci sa nihilizmus a dehumanizáciu človeka, kultúry, spoločnosti 21. storočia. On nielen postuluje, ale sám prináša - ako spisovateľ a mysliteľ - do modernej slovenskej literatúry nové pozitívne a humanistické perspektívy.

Ludvík Armbruster v rozhovoru s Alešem Palánem. Český jezuita Ludvík Armbruster prožil v Japonsku půl století, dokonale si osvojil jazyk, vyučoval na tamní univerzitě a navázal mnohá přátelství. Když mluví o Tokiu, říká „u nás“. Doma se ale cítí i v Česku. Díky této šíři perspektivy je rozhovor s ním něčím víc než jen ochutnávkou exotiky.

Listy z väzenia. Malá cela, úzky oblok, na zemi matrac, v stene zabudovaný stolík, vedľa hranatá stolička, v kúte WC… To bolo prostredie, kde písal J. Ch. Korec listy z väzenia. Listy nepopisujú verne jeho život lebo prechádzali cenzúrou. Napriek tomu sú v istom zmysle dokumentami, ktoré odzrkadľujú autorove životné postoje a rozpoloženia vo väzení…

Spomienky na môj život medzi Rómami. Smädnému dám zadarmo z prameňa živej vody. (Zjv 21, 6)Dostala som list od priateľky. Navrhovala mi, aby som napísala spomienky na čas, ktorý som prežila na Slovensku s Rómami. List aj návrh ma prekvapili o to väčšmi, že sme už roky neboli v kontakte. „Neviem, či je to môj nápad,“ napísala, „alebo za tým väzí niečo iné...“Zo Slovenska som odišla už pred siedmimi rokmi. Nikdy som nepomyslela, že by som si z toho, čo som tam zažila, niečo zapísala. Ale pretože to bolo pre mňa také nové a aj ja som sa v duchu pýtala, či v jej žiadosti nekoná Boh, vzala som jej oslovenie vážne a zaumienila som si, že ponuku zvážim. S priateľkou Marianou sme sa spoznali, keď ma po príchode do Bratislavy učila po slovensky, a tak som sa cítila zaviazaná. V Bratislave, Jarovniciach, v Brezne a Sečovciach som ako malá sestra Ježišova pôsobila osemnásť rokov. Všetko sa mi v okamihu vrátilo. Mnohé tváre, mená a miesta som mala živo pred očami, akoby som ich videla len včera. Aké hlboké korene som tam zapustila!

Zmocnenec kláštora na Králíkách hodnotil brata Martina Viskupiča, ktorý by po pracovnej stránke patril k najlepším pracovníkom, prekážalo mu však, že: „V klášteře králickem se sám ze své iniciativy staral o výzdobu kostela na kteroužto vynakládal finanční obnosy ze svých prostředku. Charakter pevný, naprosto kladný a nesmlouvavý k Bohu, k cirkvi římskokatolícke, Vatikánu a všem kněžím, slepý nástroj cirkve k použití pro každý i násilný čin k svým odporcům. Naproti tomu charakter naprosto záporný ke všemu pokrokovému, nebezpečný vůči lidem hájicím lidové demokracie a socialismus, včetně příslušníků Komunistických stran.“Dlhoročný miništrant Ladislav Rosíval uzatvára svoje spomienky na brata Martina takto: „Brat Martin bol pre mňa tichým svedkom Božej prítomnosti a Božej lásky, nenápadný, originálny, plný horlivosti pre Cirkev, a hlavne pre svoju milovanú Spoločnosť Ježišovu. Keď sa číta text z Matúša: „Ak sa neobrátite a nebudete ako deti, nevojdete do nebeského kráľovstva. Kto sa teda poníži ako toto dieťa, ten je najväčší v nebeskom kráľovstve,“ tak si veľmi často spomeniem na brata Martina, ktorý isto nebol veľkým teológom a nevedel viesť učené dišputy. On vo svojej jednoduchosti, v pokore a láske vedel, komu uveril a s dôverou dieťaťa ho nasledoval. V žiadnom prípade nebol detinský, bol to muž, ktorý bol zocelený tvrdým životom, ktorý úplne jasne vedel, čo je v živote dôležité a za čo sa oplatí bojovať. A keď sa ma niekto opýta, či som niekedy stretol vo svojom živote človeka, ktorý sa stal svätým, tak určite medzi prvými je práve nenápadný brat Martin.“

aneb Desatero Marka Orko Váchy. Tahle kniha vznikala při putování Podyjím, při rozjímání na zahradě jedné fary i dlouhých hovorech u vína. Když se potká novinářka, co se umí ptát, a kněz, lékařský etik a přírodovědec, který má co říct, vznikne hluboký, třaskavý a místy dojemný dialog. Něco jako dvojitá osobní zpověď. Třeba o tom, jak se nebát budoucnosti, jak vnímat svět i sebe a jak si vychutnat každou přítomnou chvíli.Mgr. Marek Vácha, Ph.D. (* 1966) je katolický kněz, teolog, biolog a jeden z nejpopulárnějších českých křesťanských spisovatelů současnosti. Vyučuje na Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě UK. Zabývá se tématy evoluční biologie a lékařské i environmentální etiky.

Texty knihy jsou jedinečné a fascinující. Zahrnují čtyřicetileté údobí a skýtají celistvý pohled na Franklovo dílo a zároveň bezprostředně vypovídají o jeho osobitém myšlení, povaze a způsobu přetavení vlastního prožitku ve smysl. Je pozoruhodné, jak brzy byly jeho teze jasně a srozumitelně zformulovány, takže jejich převážná část zůstala po celá desetiletí až do dnešních dnů nezměněna. Při čtení této knihy se zároveň dozvídáme – stojíce v němém úžasu až takřka ohromeni – jak dalece Frankl předběhl svou dobu; anebo z jiného úhlu pohledu, jak málo jsme se my lidé zřejmě od té doby posunuli. Jinými slovy, Frankl se dnes zdá být aktuálnější a významnější než kdykoli předtím.Viktor Frankl (1905–1997), neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Na základě své praxe dospěl k tomu, že jednou z hlavních potřeb člověka je „mít pro co žít“, touha po smyslu. Bezprostředně po válce vydal své slavné dílo A přece říci životu ano, které od té doby vychází neustále v nových vydáních a jazycích. Z dalších jeho knih vyšla česky např. Lékařská péče o duši, Člověk hledá smysl nebo Psychoterapie a náboženství.

Jan Pavel II. často zdůrazňoval, že misionářem má být každý křesťan a křesťanka. Podstatou misií je totiž to, že se o svou víru dělím s druhými. Jiří Šlégr v knížce Poklady misií tvrdí, že se s tak velkou pohostinností, radostí, přátelstvím, upřímnými modlitbami, hlubokou vírou a touhou po setkání s Kristem v eucharistii a ostatních svátostech nesetkal nikde jinde než na svých cestách po Africe, Střední a Jižní Americe či jižní Asii. Ze začátku se domníval, že je to on, kdo potřebným a chudým něco dává. Až později si uvědomil pravý opak – z misií on, misionáři i naše církev daleko více pomoci a lásky dostávají. I když nacházel lidi v opravdu obtížných situacích, teď s jistotou ví, že misie v sobě mají daleko větší bohatství a potenciál, než jak se domnívá „vyspělejší“ část světa.

Byl to skutečně netradiční dárek k pětasedmdesátinám. Přátelé Bohuslava Reynka mu v roce 1967 připravili a osobně doručili malý rukopisný sborníček. Svou dedikaci, přání či grafiku petrkovskému samotáři připojili mimo jiné Vladimír Holan, Jaroslav Seifert, Jiří Kolář, Anastáz Opasek, Ivan Diviš a další. Ti všichni měli básníka a grafika rádi. Sborník Panu Bohuslavu Reynkovi až dosud nikdy v úplnosti nevyšel tiskem. Okouzlení Petrkovem však přetrvává a často bývá personifikováno v osobnostech básníkových synů - fotografa Daniela a překladatele Jiřího. Další generace jim formou rukopisného sborníku v roce 2013 řekla vlastně totéž, co jejich předchůdci jejich otci. Své vyznání připojili Iva Bittová, Dana Němcová, Martin C. Putna, Jindřich Štreit, Jan Šulc a další. Oba dosud nepublikované sborníky vycházejí s vysvětlujícím komentářem a medailony autorů.

Zborník o živote a diele. Zborník, ktorý zostavil Jozef M. Rydlo obsahuje príspevky z dvoch konferencií, ktoré sa konali na Katolíckej univerzite v Ružomberku (7. – 9. septembra 2005) a v Univerzitnej knižnici v Bratislave (27. októbra 2005). Zostavovateľ ich rozšíril o niekoľko dokumentárnych, spomienkových a faktografických príspevkov, o bibliografiu básnika a ikonografickú prílohu.

Listy politického väzňa Juraja Hurného z jáchymovského pekla manželke Eliške. Mgr. Silvia Haladová, PhD. (1975)Vyštudovala históriu na Filozofickej fakulte Trnavskej univerzity, titul PhD. jej bol udelený v roku 2008 na Univerzite Komenského v Bratislave v odbore archívnictvo a pomocné vedy historické. Do roku 2018 pôsobila ako odborná asistentka na Katedre historických vied a stredoeurópskych štúdií Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave. V súčasnosti je pracovníčkou Centra výskumu obdobia neslobody Ústavu pamäti národa. Vo svojej vedeckej činnosti sa zameriava na slovenské dejiny 20. storočia, predovšetkým sa venuje dejinám každodennosti a regionálnym dejinám. Je autorkou troch monografií, vysokoškolskej učebnice, niekoľkých desiatok vedeckých štúdií a odborných článkov publikovaných doma aj v zahraničí.Ing. Stanislav Labjak, ThLic. (1955)Vyštudoval elektronické počítače na Elektrotechnickej fakulte SVŠT v Bratislave. Tajne študoval filozofiu a teológiu. Spolu s kardinálom J. Ch. Korcom je zostavovateľom zbierky autentických dokumentov Sviečkovej manifestácie v roku 1988, ktorá vyšla pod názvom Bratislavský Velký piatok. Po roku 1989 si štúdiá doplnil v Ríme a vo Varšave ukončil obhajobou licenciátnej práce. Od roku 2004 pracoval v Ústave pamäti národa na projektoch spracovávania evidencií a projekte Svedkovia doby totality. V súčasnosti sa venuje agende protikomunistického odboja.