Knihy o komunizme

Prešovský "Sobor". Zámer vybudovať v Československu po druhej svetovej vojne novú národnú cirkev na cyrilo-metodskej tradícii a poslušnosti sa vládnucej komunistickej strane nepodaril, preto sa sústredila na menšie ciele. Akciou „P“ sa malo dosiahnuť, aby gréckokatolíci sa stali pravoslávnymi, s tým, že by patrili pod jurisdikciu Moskovského patriarchátu a všetky práva, majetok a zariadenie tejto cirkvi by prevzala pravoslávna cirkev.S akciou „prechodu“ gréckokatolíkov na pravoslávie sa začalo tajne.Bola predovšetkým straníckou úlohou, a nie reálnym a spontánnym hnutím gréckokatolíckych veriacich. Plánovaná konferencia tzv. návratových výborov konaná 28. apríla 1950 v Prešove sa plánovane „prerodila“ na nekánonický a nezákonný „sobor“. Jeho výsledky nemohli byť gréckokatolíkmi uznané za právoplatné – nielenže sa na zasadaní nezúčastnili právoplatne vybraní zástupcovia, ale obaja gréckokatolícki biskupi boli násilne internovaní, teda oni sa na „sobore“ ani nemohli zúčastniť.Gréckokatolícka cirkev bola na 18 rokov administratívne zakázaná a jej členovia, duchovenstvo a laici, boli komunistickým režimom prenasledovaní.Súčasťou publikácie, ktorá obsahuje 206 dokumentov a 20 príloh, z ktorých veľká časť doteraz nebola publikovaná, je aj menný a miestny register.

Nie je nič horšie ako istota, že veci sú navždy nemenné. Komunizmus a jeho prisluhovači predurčujú životy ľudí vo východnom bloku. Do tejto doby prichádza nová generácia, ktorá si hľadá vlastné cesty a neverí červeným frázam svojich rodičov.Jozef a jeho priatelia milujú všetko, čo nenávidí štát - rockové koncerty, slobodu, Kryla, Magorove básne. Jeden z nich na protest proti "komančom" spácha samovraždu. Ostatní za svoj vzdor dostávajú "iba" po papuli.Osobné príbehy hrdinov vyrastajú na pozadí posledných rokov normalizácie. Vo vzduchu cítiť zvláštne napätie. Potom prichádza revolúcia, ktorá zásadne ovplyvní životy ľudí v Československu. Do nového života hlavného hrdinu ešte zasiahne posledný pozostatok socialistickej výchovy tzv. stagnácia mozgu - základná vojenská služba.Práve tu hlavný hrdina Jozef prichádza k poznaniu, že šialenstvo teroru nevyrastá len z chorých ideológií. Za všetko môžu konkrétni ľudia v konkrétnych situáciách.Kniha Juraja Jordána Dovalu Som husákovo dieťa je hlbokým svedectvom o hľadaní vlastnej cesty a zmyslu života.

od trestnoprávnej roviny po vedecký výskum. Zborník z vedeckej konferencie v Bratislave 21. - 23. septembra 2012

Autentické vyprávění, které nás zavede do Sovětského Svazu 60. let, do éry Nikity Chruščova. Křesťané jsou vystaveni systematickému a vytrvalému pronásledování. V pracovní kolonii za ostnatým drátem se ocitá trojice baptistů, pravoslavný duchovní, letniční pastor a kazatel adventistů. Budou tito lidé schopni společně duchovně komunikovat?Nebo dají přednost neplodným náboženským hádkám?Autor knihy má toto vyprávění z první ruky, neboť sám prožil několik let v sovětském gulagu.

Práce historika V. Vlčka je prvním dílem, které souhrnně zpracovává dramatické osudy řeholí v 50. a 60. letech v českých zemích. Autor vychází z bohatého archivního materiálu (soudní spisy, svazky StB, akta církevních tajemníků), odborné literatury i z četných vzpomínek pronásledovaných duchovních. Kniha mapuje osudy řeholníků obecně (monstrproces Machalka a spol., likvidace řeholí v roce 1950 – Akce K, pobyt v centralizačních a internačních táborech, u PTP, série procesů), ukazuje obvyklý postup od zatčení, přes drastické vyšetřování, soudní přelíčení až po věznění, ale zachycuje také jednotlivé případy odsouzených řeholníků.Autor rovněž popisuje tajné řádové aktivity a specifický odpor řeholníků proti totalitnímu režimu, zmiňuje řeholní emigraci, osudy mučedníků a neopomíjí ani kolaboraci. Důležitou součástí díla jsou medailony významných osobností z řad členů řeholí, přehled procesů, statistika perzekuce a fotografie perzekuovaných. Druhá část díla přináší českému čtenáři dosud nepříliš známá fakta o martyriu katolické církve s důrazem na řády v ostatních komunistických zemích střední a východní Evropy. Vše doplňuje jmenný rejstřík, který je dobrým pomocníkem pro orientaci v textu.

korešpondencia Alberta Púčika 1944 - 1951. Publikácia oboznamuje s korešpondenciou jednej z najvýznamnejších postáv protikomunistickej rezistencie na Slovensku – študenta medicíny Alberta Púčika (*7. október 1921 Dolné Motešice, okr. Trenčín, – †20. február 1951 Bratislava).A. Púčik svoj nesúhlas s politickými pomermi po roku 1945 prejavil tým, že sa zapojil do letákových akcií. Toto angažovanie mu vynieslo prvé zaistenie a proces 25. októbra 1946 s trestom 7 mesiacov väzenia, hoci vo vyšetrovacej väzbe strávil 11 mesiacov. Krátko po prepustení z väzby však nasledovalo zaradenie do pracovného tábora v Ústí nad Oravou na 6 mesiacov.Púčik po týchto skúsenostiach začal pochybovať o možnosti zaradiť sa do normálneho života a dokončiť si bratislavské štúdiá. Keď dostal ponuku emigrovať do Rakúska, využil túto možnosť a v novembri 1947 skutočne ilegálne prekročil štátne hranice. Zapojil sa do skupiny spravodajských aktivistov Jozef Vicen a Jozef Mikula, ktorá bola v kontakte s americkou CIC.Niekoľkokrát prekročil štátnu hranicu, aby získaval informácie a organizoval protikomunistický odboj. Jeho pohyb po Slovensku však zaregistrovalo vojenské obranné spravodajstvo a nasadilo naňho svojho agenta. Nasledovalo zaistenie A. Púčika 4. januára 1949, tvrdé vyšetrovanie a napokon súdny proces pred Štátnym súdom v Bratislave 21. mája 1949.Súdny senát ho odsúdil na doživotie a odvolací senát Najvyššieho súdu po zákulisných machináciách dňa 16. septembra 1950 zmenil rozsudok na trest smrti. Ten istý prípad postihol aj ďalších dvoch z Púčikovej skupiny – Antona Tunegu a Eduarda Tesára. Trest smrti bol vykonaný v Bratislave 20. februára 1951.Výber korešpondencie A. Púčika zachytáva obdobie od jeho vysokoškolských štúdií v Bratislave až po jeho násilnú smrť. Ide o časové rozpätie ohraničené rokmi 1944 – 1951.Dielo prináša kolekciu 84 listov, ktoré odzrkadľujú jeho zmýšľanie, odkrývajú jeho vnútorný svet, ale vovádzajú nás aj do rodinných pomerov, priateľských vzťahov a dobových spoločenských pomerov na Slovensku.

Krycie meno "Harry". Francúzsky diplomat Xavier Rouard vo svojich memoároch vydáva svedectvo o vlastných skúsenostiach s československou Štátnou bezpečnosťou. Komunistická rozviedka ho sledovala a preverovala počas jeho 16-mesačného pobytu vo funkcii spolupracovníka obchodného oddelenia francúzskeho veľvyslanectva v Prahe v rokoch 1984 – 1985.Chcela ho získať pre svoju činnosť a nasmerovať na niektorý cieľ súvisiaci s NATO. Xavier Rouard porovnáva realitu s pohľadom ŠtB na jeho osobu a svoje rozprávanie dopĺňa prepisom a komentovaním dôležitých dokumentov z proveniencie ŠtB.Kniha s úmyslom osloviť slovenského aj francúzskeho čitateľa je napísaná v dvojjazyčnej slovensko-francúzskej verzii.

Očami ŠtB a ulice. Ide o druhé vydanie publikácie, pričom prvé Ústav pamäti národa vydal v roku 2009. Kniha prostredníctvom obrazového materiálu, dobových dokumentov z proveniencie rodiacich sa občianskych hnutí a komunistickej strany, ako aj denných situačných správ Štátnej bezpečnosti zo Slovenska dokumentuje prelomové udalosti konca roku 1989. Koncepcia publikácie vychádza z komparácie pohľadov na udalosti objektívom amatérskych, ale aj profesionálnych fotografov s pohľadom príslušníkov Štátnej bezpečnosti. Materiály ŠtB pritom ukazujú, akou optikou sa táto inštitúcia prakticky až do generálneho štrajku 27. novembra 1989 pozerala na rozmáhajúce sa protirežimné demonštrácie a ich organizátorov – stále ich vnímala komunistickou optikou ako „prostriedok rozvratu štátu".Podstatnú časť publikácie tvoria fotografie. Z prvých revolučných dní je ich málo, čo je pochopiteľné, veď strach z fotografovania na verejnosti sa odbúraval iba pomaly. S rastom eufórie, nadšenia a nádeje na skorú zmenu, rástol aj počet fotografií a videozáznamov. Je medzi nimi aj veľké množstvo málo známych fotografií od súkromných osôb, ktoré dokumentujú priebeh Nežnej revolúcie v jednotlivých regiónoch Slovenska. Fotografie dopĺňajú plagáty, letáky, výzvy, vyhlásenia, karikatúry a humorné kresby dokresľujúce atmosféru revolučných dní.

Vývoj pojetí kněžství v prostředí českého katolicismu ve 20. století. Vynikající práce mladého badatele o mnohostranné osobnosti kněze, spisovatele a pedagoga Dominika Pecky, ale také o chápání kněžského poslání v éře první republiky, v době protektorátu a především v epoše komunismu. Autorovým cílem bylo ukázat, s jakými problémy se český kněz ve 20. století musel vyrovnávat, co se od kněze očekávalo, jak se vyvíjely představy o kněžství, formách pastorace, pastoračních metodách.To vše lze u D. Pecky pozorovat nejen díky širokému rozsahu činností, kterým se věnoval, ale zejména pro odvahu o vlastních aktivitách a vlastním povolání přemýšlet a psát - a v neposlední řadě díky jeho vězeňské zkušenosti. Publikace líčí osobnost proslulého kněze s použitím dosud neznámých pramenů a v příloze obsahuje i 17 unikátních fotografií Dominika Pecky.

Příběhy pétépáků z Blanenska. Od nástupu komunistické diktatury uplynulo již přes šest desítek let. Na samém počátku onen režim jako jeden ze svých nezákonných nástrojů zřídil vojenské tábory nucených prací a do nich odvedl mladé muže, domnělé odpůrce či nepřátele režimu, aby je proměnil v novodobé otroky. Obecná data o této problematice jsou dobře známa.Co však stále do jisté míry chybí, je znalost konkrétních osudů. Tato kniha přináší životní příběhy sto šestnácti bývalých příslušníků PTP.Nutno dodat, že je lokalizována společným bydlištěm, a to na oblast Blanenska. I tak jde ovšem o celek s vysokou vypovídací hodnotou, který své místní určení výrazně přesahuje. Různé byly příčiny, rodinné zázemí, vzdělání, původ či charakter všech těch, kteří se potkali v černých stejnokrojích. Jejich životopisy a autentické vzpomínky však nabývají na naléhavosti zejména s tím, jak dramaticky rychle těchto svědků zločinů komunismu vzhledem k věku ubývá.

Rozhovory s účastníky protinacistického a protikomunistického odboje. Dvanáct podrobných rozhovorů s lidmi, kteří se postavili totalitnímu zlu, bojovali ve II. a III. odboji, na válečných frontách, prošli nacistickými a bolševickými koncentráky nebo byli jinak poznamenáni totalitními režimy. Válečný letec, parašutista, sedlák, kněz, lékař, manželka popraveného a další popisují své životní cesty v soukolí dějin. Kniha obsahuje rozhovory s gen. Antonínen Husníkem, Josefem Cichrou, P. Josefem Valeriánem, Antonínem Štecherem, Miladou Všetičkovou, Josefi nou Napravilovou, MUDr. Milanem Zapletalem, gen. Zdeňkem Škarvadou, Lídou Plichtovou-Vondráčkovou, Karlem Janáčkem, gen. Antonem Petrákem a plk. Jiřím Loudou.

Nejznámější a dnes již klasická kniha nositele Nobelovy ceny za ekonomii, který je právem považován za jednoho z největších myslitelů 20. století. Vznikla během druhé světové války v Anglii pro široké publikum a autor ji věnoval „socialistům všech stran“.Snažil se v ní svobodný západní svět varovat před snahami socialistů nejrůznějšího ražení uvědoměle řídit společnost a zavést centrální řízení veškeré ekonomické činnosti. Knihu by si měl prostudovat každý, kdo chce pochopit, co se stalo ve fašistické Itálii, nacistickém Německu, komunistickém Sovětském svazu nebo komunistickém Československu.Pozornému čtenáři by však také měla ukázat, že i v dnešním politickém soupeření mezi pravicí a levicí, mezi liberálními zastánci svobody a socialisty a plánovači nejrůznějších odstínů, ať již na národní či nadnárodní úrovni, stále běží o jedno a totéž – o naši budoucí svobodu a prosperitu.

Pohledy z literárněvědné perspektivy. Kniha Josepha P. Strelky zkoumá ve dvanácti modelech základní problémy vztahu literatury a politiky, a to na konkrétním literárním materiálu středoevropských i mimoevropských autorů. Na jednotlivých osobnostech, k nimž patří především K. E. Franzos, Joseph Roth, Franz Werfel a Hermann Broch, autor vysvětluje vztah umělecké střední Evropy k ideji nedělitelnosti svobody v rámci politických událostí 20. století.Známými i méně známými uměleckými díly profesor Strelka ilustruje složitost a tíhu života, poznamenaného rozpadem mnohonárodnostních říší a mocí totalitních ideologií a režimů. Čtenářsky zajímavá může být nejen cesta za známými i méně známými autory středoevropského „nukleonu“, ale také analýza problému svobody zpracovaná na příkladu mimoevropských literatur, speciálně na ruském, čínském a americkém románu (A. Solženicyn, Wang Lan, S. Below).Pohledy z literárněvědné perspektivy představují soubor brilantních studií, prozrazujících mimořádnou vědeckou erudici a reprezentujících polozapomenutou humanistickou tradici, která si nade vše cení lidské svobody.

Ostrava za ostnatými dráty - rozhovory s pamětníky nacistické a komunistické perzekuce Deset rozhovorů s pamětníky z Ostravy a Ostravska plasticky ukazuje složitost českých dějin 20. století. Ve vzpomínkách respondentů se objevuje nacismus i komunismus, roky v koncentračních táborech, komunistických lágrech i věznicích, každodenní život i životní bilancování. Vyprávění pamětníků doplňují desítky archivních dokumentů a fotografií.

Kapitoly z pronásledování církví v Československu kolem roku 1950. Publikace obsahuje příspěvky z vědeckého kolokvia Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1960, které pořádala Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s pražským arcibiskupstvím 6. listopadu 2009. Jednotlivé studie jsou buď detailními sondami do konkrétních událostí, či úvahami o příčinách, průběhu a důsledcích perzekuce křesťanů v Československu na počátku komunismu.

a sedm dalších elegií o zlých dnech. Nová kniha významného českého prozaika vycházející z osobních vzpomínek na bolestivé události českých dějin:„Tři škaredé středy zasáhly do života starší generace – i do mého života – způsobem krutým, poznamenaly nás, ve dvacátém století nás okradly o velkou část mládí a většinu z nás o čtyři desetiletí, v nichž jsme nemohli o sobě rozhodovat sami:Ve středu 15. března 1939, do ostravských ulic padal mokrý sníh, obsadil Hitlerův wehrmacht zbytek pomnichovského Československa, Čechy a Moravu, ve středu 25. února 1948, v den zastřený mrazivou mlhou, ukončila komunistická strana pod vedením Klementa Gottwalda nesnadný, ale přece jen slibný vývoj poválečné československé demokracie, a za ranního svítání do letního oparu zahalené středy dne 21. srpna 1968 k nám pod komandem Sovětské armády a Moskvy vpadla vojska tak zvaného Varšavského paktu.Na všechny tři škaredé středy nerad vzpomínám, ale nedokázal jsem je zapomenout.“Ota Filip (1930)Prozaik a publicista původem z Moravy (nar. v Ostravě 1930) píšící česky i německy. Jako jeden z prvních politických vězňů „normalizace“ se pod tlakem režimu vystěhoval do SRN. V Mnichově se stal významným autorem německým i evropským, držitelem řady vyznamenání a cen, předním publicistou a komentátorem (FAZ, Die Zeit). Je autorem řady románů: Cesta ke hřbitovu, Blázen ve městě, Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy, Poskvrněné početí, Valdštejn a Lukrecie, Děda a dělo, Touha po Procidě (dosud jen německy), Kavárna Slavia, Sedmý životopis, Sousedé a ti ostatní, 77 obrazů z ruského domu