Knihy o misiách

aneb Je možné udělat z „barbara“ křesťana?. Publikace se věnuje dějinám misií během celé tisícileté existence Byzantské říše. Přináší rovněž odpovědi na mnoho dosud nezodpovězených otázek, mj. jaké byly největší úspěchy byzantských misií, co mělo společného byzantské misijní úsilí v evropských zemích, v Chazárii, na severním Kavkaze, v Persii, Arábii, Súdánu či Etiopii, ale také proč se ani jeden dobový byzantský pramen nezmiňuje o působení věrozvěstů Konstantina - Cyrila a Metoděje na Moravě.Kulturněhistorická analýza autora směřuje především k pochopení toho, jak samotní byzantští Řekové chápali sami sebe a okolní svět a mohl-li se v jejich očích „barbar“ vůbec stát křesťanem.

Překlad starodávné legendy z latiny o poustevníku prvních přemyslovských časů, od jezuitského misionáře sedmnáctého století, nás zve do tmavých lesů Českého království.

Kniha poutavě přibližuje putování soluňských bratří Cyrila a Metoděje a jejich misie na Moravu. "Stáli na začátku naší kultury, písemnictví a literatury, dokonce i zákonů. Patřili k největším učencům, přesto nezůstali na univerzitě. Mohli mít teplá místa u císaře, oni šli raději na Velkou Moravu, kde je čekaly trampoty primitivního života a útoky nepřátel. Protože se nelekli, položili základy křesťanské kultury slovanských zemí. Nehledali výhody, ani úspěchy. Hledali Boží slávu a chtěli přivést mnoho lidí do nebe, po kterém sami toužili. Po jejich smrti zvítězili odpůrci, kteří rozehnali jejich žáky. Po tisíci letech však papež zavedl jejich svátek na celém světě a prohlásil je za patrony Evropy. Dnes se o nich píší knihy a točí filmy. Děláme-li, co chce Bůh, vstupujeme do věčnosti a máme jistou účast na jeho vítězství a slávě. Začtěte se do knížky, která vás vtáhne do úžasného dobrodružství." (z předmluvy arcibiskupa Jana Graubnera)Kniha vychází k 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje (rok 2013).

Jeden muž staví cestu k míru… kámen za kamenem, školu za školou. Mortensonův příběh protkaný dramatickými momenty, romantikou a dobrými skutky, nám připomíná moc myšlenky dobra a sílu obsaženou v rozhodnutí jednotlivce vytrvat ve své práci tváří v tvář obrovským překážkám. V roce 1993 se horolezec Greg Mortenson ocitl po neúspěšném pokusu zdolat vrchol K2 na chudém pákistánském venkově v pohoří Karakoram. Dobrosrdečnost místních obyvatel ho dojala natolik, že přislíbil vrátit se zpět a postavit zde školu.Tři šálky čaje je příběh o tomto slibu a neuvěřitelných výsledcích, kterých se podařilo dosáhnout. Za více než deset let postavil Mortenson na tomto nebezpečném území, kde se zrodil Tálibán, ne jednu ale pětapadesát škol, navštěvovaných převážně dívkami. Jeho příběh plný ohromující odvahy se stal testamentem síly lidskosti.

Autobiografia Rajmunda Lulla. Zasiahnutý zjavením Ježiša Krista sa rozhodol zanechať manželku, deti a venovať sa misiám, hlavne medzi arabmi. Nebol to útek pred rodinnými povinnosťami. Bolo to nasledovanie výzvy Ježiša, ktorú pochopil ako svoje povolanie. Sprvoti ho ešte veľmi nechápal, ale ako sa mu postupne zjasňovala jeho úloha, celkom sa jej uchopil...

Deset let misionářem mezi Eskymáky. Sugestivní a autentický dokument o zanikajícím světě obyvatel dálného severu na pozadí heroických dějin jejich evangelizace - taková je kniha Na hřbetu země. Její autor francouzský misionář Roger Buliard drsný život Eskymáků nejen popisuje, ale přímo ho s obyvateli Arktidy za svého dlouhého pobytu na nejodlehlejším kanadském severu prožívá. Jen tak mohl přinést nezkreslené a strhující svědectví o zvycích a rituálech Eskymáků ve 30. letech 20. století. Čtenář nahlédne do dnes již zaniklého světa loveckých výprav a boje s nezkrotnou přírodou.

Ilustrovaná brožúra publikuje životy, diela a pôsobenia Svätého Vincenta de Paul a Lujzy de Marillac.

Francúzka Paulína Jaricotová, ktorá žila na prelome 18. a 19. storočia, je zakladateľkou najväčšieho hnutia, ktoré pomáha misiám. Jej dielo je také veľké, že ho Cirkev povýšila na pápežské a dnes je známe pod názvom Pápežské misijné diela. Ako mladá deva mala videnie o dvoch lampách, čo ju viedlo k horlivosti šíriť vieru vo vlastnej krajine, zdevastovanej Francúzskou revolúciou, ale aj v misiách. Táto jej iniciatíva viedla k založeniu Diela šírenia viery. Krátko po tomto diele založila Spoločnosť živého ruženca. Vytvorila krúžky, malé spoločenstvá, ktoré sa rozrastali a zakladali nové skupiny. Tvorivé nadanie ju viedlo i k ďalším iniciatívam, ktorými chcela pomôcť chudobným a priblížiť každému človeku Boha. Brožúrka približuje jej životný osud i inšpirácie na misijné poslanie každého z nás, litánie k Paulíne Jaricotovej, ako aj modlitby, ktoré napísala, či modlitby za misionárov.Ukážka z knihy Inšpirácie zo života Paulíny JaricotovejV Paulíninom živote a v jej svedectve vynikajú tri aspekty, ktoré môžu slúžiť ako inšpirácia pre misijné poslanie každého z nás a ktoré sa dajú preniesť aj do nášho každodenného života.Každodenný misijný záväzokPaulína si pre misie nevyčlenila len zopár momentov, stali sa jej každodennou záležitosťou. Skupinky zamestnancov v ich rodinnej továrni na hodváb prisľúbili každodennú modlitbu a prinášanie pravidelných obetí za misie. Každý deň môžeme ponúknuť modlitbu za tých, ktorí slúžia v misijných cirkvách po celom svete, ako aj za chudobných a slabých, ktorí počúvajú ich posolstvo o „nádeji, ktorá zachraňuje“. Pomoc pre celý svetPaulína silno cítila, že pomoc misiám by mala byť univerzálna a že na nikoho by sa nemalo zabudnúť. A keď 3. mája 1822 oficiálne založila Dielo šírenia viery, pretrvala v ňom rovnaká vízia: modlitba a obety za celosvetové misie. Život v láskeAko mladá žena Paulína vyjadrila želanie: „Kiežby som mohla nekonečne milovať.“ Či už to bola jej práca pre misie, alebo pre chorých a chudobných, celú činnosť Paulíny Jaricotovej motivovala láska. Stredobodom misijného povolania je v skutočnosti prikázanie lásky. Naša láska by mala prúdiť do spoločnosti, presahujúc seba, a smerovať do všetkých vzdialených miest, kde sú slabí, zabudnutí a chudobní neraz opustení. To je miesto, kde má byť misionár. A to je miesto, kde prostredníctvom Pápežských misijných diel môžete byť prítomní aj vy vďaka svojim denným modlitbám a pravidelným obetám.

Ako sa zapojiť do misie. Táto kniha ti ukáže Božie srdce pre misiu a povzbudzuje, aby aj tvoje srdce zahorelo túžbou poslúchnuť Pána v jeho poslaní: „Choďte a kážte evanjelium!“ Vo svete je núdza o misionárov. No toto povolanie platí pre každého z nás, bez ohľadu na to, kým sme a čo robíme. Ak máte túžbu zapojiť sa do misie a lámete si hlavu nad tým, aké kroky podniknúť, táto kniha vám ukáže, ako na to. Nájdete v nej odpovede na otázky: Čo znamená misia a čo je Veľké poslanie? Ako zistiť, či som aj ja povolaný? Ako získať srdce, ktoré horí pre misiu? Čo robiť na misijnom poli? Carl-Gustaf Severin spolu s manželkou Monikou pôsobia v zbore Slovo života vo švédskej Uppsale už od roku 1989. Carl-Gustaf je zanieteným misionárom a za posledných 30 rokov precestoval 60 krajín, v ktorých hlásal evanjelium a vyučoval v biblických školách, predovšetkým v bývalom Sovietskom zväze. Na Slovensku vyšli jeho knihy: Rusko si získalo naše srdcia a Vždy je lepšie zostať triezvy. Ville Männistö sa aktívne zapája do misií od roku 2005. S manželkou Johannou žili dlhé roky v Ázii. Ville pravidelne vyučuje na biblických školách a záleží mu na výchove novej generácie misionárov. Pracuje ako koordinátor misijnej činnosti zboru Slovo života v Uppsale a zodpovedá aj za jeho medzinárodnú vydavateľskú činnosť.

Kniha je napsána podle skutečného příběhu české misionářky. Společně s ní procestujete a navštívíte sedm zemí, ve kterých prožila osm let na misijním poli.

Od heroinu k naději: příběhy a osudy. Napínavý příběh amerického misionáře Elliotta Teppera a životní osudy mnoha bývalých narkomanů, kterým už 20 let ve Španělsku slouží. Elliott Tepper nic takového neplánoval, vše je výsledkem zvláštních životních okolností a probuzeného soucitu. Tak vznikla organizace Betel, která působí již ve dvanácti státech tří světadílů. Podle autora knihy, kanadského novináře a světoběžníka, kterého v roce 2002 v Praze jako svého přítele představil John MacFarlane, je Betel v současné době nejdynamičtějším a nejživotnějším společenstvím křesťanů, které zná.

"Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu strvoření." Málokdo reaguje na toto Ježíšovo poslání s takovou rozhodností jako William Carey. Narodil se roku 1761 v Anglii a krátce po své ordinaci baptistickým kazatelem odplul do Indie, kde přinesl duchovní ovoce, které je podle dnešních měřítek neuvěřitelné.

Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za II. světové války.

Misionár v Argentíne, v blízkosti Paraguaja, Brazílie a Bolívie. Táto kniha umožňuje poznanie Južnej Ameriky z mnohých pohľadov. Dnes sa viac ako inokedy veľkému svetu Južnej Ameriky pripisuje významný podiel v celosvetovom dianí. Naozaj aj pri mnohých problémoch, najmä sociálnych, je to svet neobmedzených možností a je poznačený veľkými zmenami.O Južnej a Strednej Amerike sa pápež Ján Pavol II. vyjadril, že pre Cirkev je to kontinent nádeje. Toto vyhodnotenie nadchlo misionára, autora tejto knihy, aby svoje skúsenosti a poznatky štyridsaťtriročného pobytu v Južnej Amerike publikoval širokej verejnosti. Téma knihy je veľmi rozsiahla a ďaleko nie je vyčerpaná, no predsa každému ponúka mnoho poučného a zaujímavého.

"Na podzim 2009 jsme s P. Jiřím Šlégrem začali plánovat cestu do Guyany a Surinamu. Věděli jsme, že nejedeme na výlet, že naším cílem je zviditelnit potřeby dvou neznámých států na severovýchodě jihoamerického kontinentu, a přiblížit zejména činnost tamní církve, která přes relativně malý počet věřících vykonává velké dílo v sociální a vzdělávací oblasti nebo v pastoraci vzdálených a řídce zalidněných pralesních oblastí."

Mnoho jezuitů leželo na lodi těžce nemocných; prosili, aby alespoň mohli být přeneseni na pevninu. Obdrželi však výsměšnou odpověď, že je jedno, jestli umřou na vodě nebo na zemi, že na lodi alespoň nebudou potřebovat hrobníky, aby jim vyhloubili jámu.Španělský místodržitel v Buenos Aires nechal některé na břeh vyplavené mrtvoly nenápadně zahrabat, čímž roznítil nevoli všech obyvatel města. Jejich cit byl ještě více pobouřen, když byl zazděn kostel jezuitské koleje a církevní nádoby byly odneseny do bytu místodržitele. Nesouhlas s jeho chováním vyjadřovali nahlas, což on připisoval našemu podněcování. Proto zdvojnásobil stráže a oznámil nám, že jestli vstoupíme s obyvateli města v sebemenší kontakt, nechá nás pověsit na náměstí.