Knihy s autobiografiou (17)

"Volám sa Mirjana. Viac než 35 rokov sa mi zjavuje Panna Mária. Nemôžem to povedať otvorenejšie.“Mirjana Soldo mala len 16 rokov, keď spolu s piatimi deťmi na vrchu pri dedinke Medžugorie v bývalej Juhoslávii uvidela tajomnú ženu. Bola mimoriadne krásna a plná milosti. Predstavila sa ako Panna Mária. Udalosti, ktoré sa začali v to letné popoludnie v roku 1981, Mirjane dramaticky zmenili život. Komunisti ju veľmi trápili. Aj po 35 rokoch ľudia prúdia do Medžugoria a hľadajú tam odpovede na veľké životné otázky. Spomínajú sa mnohé prípady zázrakov a podľa Mirjany ešte ďalšie prídu. Panna Mária jej zverila desať prorockých tajomstiev o budúcnosti sveta.Mirjana v knihe Moje srdce zvíťazí rozpráva príbeh o Medžugorí, ako ho vníma svojimi očami – tými istými očami, ktoré sa podľa jej svedectva pozerajú na najuctievanejšiu ženu v dejinách. Kniha obsahuje fotografie z rodinného albumu vizionárky Mirjany Soldo. Spoluautormi knihy sú Miki Musa a Sean Bloomfield.

(pravdivý príbeh). Nekonvenčný autobiografický román vyrozprávaný nezabudnuteľným a vtipným hlasom mladého iránskeho utečenca. Pôsobivo navrstvený príbeh si kladie otázky o pravde: Kto ju vlastní? Kto ju hovorí? Kto jej verí?Chlapec menom Chusrau (ktorého všetci volajú Daniel) stojí na hodinách angličtiny na druhom stupni základnej školy v Oklahome a rozpráva príbeh. Svoj príbeh. Nikto mu však neverí ani slovo. Pre spolužiakov je iba chalanom s tmavou pleťou, chlpatými rukami a veľkým zadkom, ktorý si do školy nosí divne páchnucu desiatu, vymýšľa si príbehy, aby bol zaujímavý, a až priveľa rozpráva o hovienkach.Chusrauove príbehy, ktoré siahajú do blízkej i vzdialenej minulosti, sú krásne a desivé zároveň. Opisujú to, ako s matkou a sestrou utiekli uprostred noci z Iránu, a zahŕňajú rodinné historky odohrávajúce sa v Isfaháne, meste, ktoré vonia po jazmíne, a v palácoch kráľov z dávnych legiend.Dejová línia preskakuje medzi jazdami školským autobusom, kde sa bojuje kancelárskymi spinkami a požutými papierovými guľôčkami, a hrdinami a hrdinkami Chusrauovej rodiny, ktorí jedli cukrovinky, po ktorých im bolo do plaču, a dotýkali sa kobercov s votkanými drahokamami.Autor je ako Šeherezáda – v nepriateľsky naladenej triede rozpráva príbeh o Chusrauovi, ktorý sa pokúša zachrániť si život a uplatniť si svoje právo na pravdu. A je to pravdivý príbeh.Danielov príbeh.Daniel Nayeri sa narodil v Iráne a predtým, než ako osemročný prišiel s rodinou do Oklahomy, prežil niekoľko rokov ako utečenec. Je autorom a vydavateľom kníh pre deti, žije v New Jersey. Jeho autobiografický román Všetko smutné je nepravdivé získal cenu Michael L. Printz Award za prínos pre literatúru pre dospievajúcich.

Milióny ľudí po celom svete si zamilovali svätú Teréziu z Lisieux nielen pre jej podmanivú múdrosť, ale aj pre jej neochvejnú túžbu slúžiť Bohu, a to nielen počas života, ale aj po smrti. 120 denných zamyslení je zostavených najmä z jej zápiskov a možno cez ne spoznávať život tejto obľúbenej svätice, vnímať, ako o ňom hovorí s odzbrojujúcim šarmom a jednoduchosťou.Ste pozvaní kráčať s Teréziou z Lisieux po jej malej ceste svätosti a nechať sa vtiahnuť do rýdzosti jednoduchého dievčaťa, ktoré pápež Pius X. nazval „najväčšou sväticou moderných čias“.

Súborné dielo, 1. zväzok (2. prepracované vydanie). Dva mesiace pred svojou smrťou poslala sv. Terézia list Agnese od Ježiša. Bol plný spomienok z detstva.Kniha Príbeh mojej duše je autobiografický román zo života svätice, ktorá svojim pokorným životom dokázala ovplyvniť tisíce ľudí, napriek tomu, že nevyšla z kláštora. Príbeh zakúsenia Božej veľkosti a nežnosti. V knihe je opísaný život sv. Terézie z Lisieux od detstva až po jej posledné slová.

Formovanie raného obdobia môjho života. Autobiografia C. S. Lewisa o hľadaní radosti, o duchovnej ceste, ktorá ho doviedla od kresťanstva k ateizmu a potom späť ku kresťanstvu.„Túto knihu píšem na žiadosť mnohých, ktorí chcú počuť, ako sa z ateistu stal kresťan. Do akej miery bude môj príbeh pre vás zaujímavý, záleží na tom, do akej miery ste zažili to, čo ja nazývam radosťou. Je to neutíchajúca túžba, po ktorej sa túži oveľa viac, ako po akýchkoľvek iných uspokojeniach. Radosť (v mojom ponímaní) sa šťastiu a potešeniu podobá len jednou vlastnosťou - každý, kto ich zažil, ich chce pocítiť znova.Ak je vám takáto skúsenosť blízka, možno nezaškodí, ak o nej porozprávam viac. Pýtate sa, kto alebo čo ma povzbudilo k tomu, aby som o nej napísal? Všimol som si, že človek len zriedkakedy hovorí o svojich najvnútornejších pocitoch bez toho, aby aspoň jeden človek nepoznamenal: Čo?! Aj ty si cítil to isté? Vždy som si myslel, že som jediný.“

"Volám sa Mirjana. Viac než 35 rokov sa mi zjavuje Panna Mária. Nemôžem to povedať otvorenejšie.“Mirjana Soldo mala len 16 rokov, keď spolu s piatimi deťmi na vrchu pri dedinke Medžugorie v bývalej Juhoslávii uvidela tajomnú ženu. Bola mimoriadne krásna a plná milosti. Predstavila sa ako Panna Mária. Udalosti, ktoré sa začali v to letné popoludnie v roku 1981, Mirjane dramaticky zmenili život. Komunisti ju veľmi trápili. Aj po 35 rokoch ľudia prúdia do Medžugoria a hľadajú tam odpovede na veľké životné otázky. Spomínajú sa mnohé prípady zázrakov a podľa Mirjany ešte ďalšie prídu. Panna Mária jej zverila desať prorockých tajomstiev o budúcnosti sveta.Mirjana v knihe Moje srdce zvíťazí rozpráva príbeh o Medžugorí, ako ho vníma svojimi očami – tými istými očami, ktoré sa podľa jej svedectva pozerajú na najuctievanejšiu ženu v dejinách. Kniha obsahuje fotografie z rodinného albumu vizionárky Mirjany Soldo. Spoluautormi knihy sú Miki Musa a Sean Bloomfield.

Autobiografia. Pútavé rozprávanie o vlastnom živote ústami muža, ktorý sa stal pápežom, od jeho detských čias až po pápežský stolec. Spomienky, príhody, stretnutia z rokov 1927 až 1977, keď bol Ratzinger vymenovaný za arcibiskupa Mníchova a Freisingu.Tu sa jeho autobiografické rozprávanie končí, ale dôverná úprimnosť a jednoduchosť, s ktorými sa na stranách knihy stretávame, dostačujúco vypovedajú o jeho charaktere ako kňaza i človeka. Boh, neprestajne prítomný v jeho živote, ho vedie k nečakaným métam: od prefekta Kongregácie pre náuku viery cez zvolenie za pápeža až po zrieknutie sa úradu biskupa Ríma.A aby bola kniha ešte bohatšia, pripájame dodatok dokumentujúci roky 1978 až 2013, ktorý obsahuje aj hlavné línie jeho magistéria a pontifikátu.

Milióny ľudí po celom svete si zamilovali svätú Teréziu z Lisieux nielen pre jej podmanivú múdrosť, ale aj pre jej neochvejnú túžbu slúžiť Bohu, a to nielen počas života, ale aj po smrti. 120 denných zamyslení je zostavených najmä z jej zápiskov a možno cez ne spoznávať život tejto obľúbenej svätice, vnímať, ako o ňom hovorí s odzbrojujúcim šarmom a jednoduchosťou.Ste pozvaní kráčať s Teréziou z Lisieux po jej malej ceste svätosti a nechať sa vtiahnuť do rýdzosti jednoduchého dievčaťa, ktoré pápež Pius X. nazval „najväčšou sväticou moderných čias“.

Autobiografické spisy. Autobiografické spisy svaté Terezie z Lisieux (1873–1897), které vydáváme v novém překladu pod názvem Příběh jedné duše, patří k nejvzácnějším pokladům křesťanské duchovní literatury. Prostinká literární forma v sobě skrývá prorocký rozměr, který autorce vysloužil vzácný titul učitelka církve. Terezie připomíná všem křesťanům, že Bůh evangelií je Bůh milosrdný, proto je víra v něho světlem i uprostřed temnot a dětská důvěra v Boha lékem na existenciální úzkost. Učí nás krásné a odvážné cestě duchovního dětství, která je vlastně jen znovuobjevením původního poselství evangelia.

Rehoľná sestra a mystička sr. Mária Stanislava Ernstová, OSU napísala svoju autobiografiu, ktorá je reflexiou jej životnej cesty, už ako sedemdesiatročná (*6. 1. 1891). Po celý svoj život sa táto nadaná sestra, učiteľka a hudobníčka, ktorá sa nebála prijať ani tie najťažšie životné výzvy a zastávať vysoké posty, usilovala plniť Božiu vôľu a poslanie, ku ktorému sa cítila byť povolaná. Bola to najmä úcta ku Kristovi Veľkňazovi a k jeho vykupiteľskej obeti. Sestra Stanislava prežívala svoje duchovné kňazstvo vo svojom panenskom zasvätení aktmi ustavičnej obeti, ku ktorým mala pre svoje krehké zdravie a aj pre mnohé brvná, čo jej kládli pod nohy, mnoho príležitostí. Ku koncu života trpela aj vďaka vysťahovaniu zo svojej vlasti. Zomrela 16. 3. 1968 v Bílej Vode pri Javorníku. Životnú cestu sr. Márie Stanislavy Ernstovej vystihuje aj vzdych, ktorý nám zhudobnený a schválený Cirkvou zanechala: „Kristus, Veľkňaz, spájame sa s tvojou obetou. Zachráň nás a posväť nás ňou.“

Po stanovení diagnózy rakoviny v roce 2007 podstoupila autorka operaci a za nějakou dobu byla propuštěna z nemocnice jako stabilní pacient. O téměř pět let později přišla jako blesk z čistého nebe stejná diagnóza. Další dvě operace ani následná chemoterapie nepomohly, až nový lék zastavil růst metastáz.Na základě těchto zkušeností a také z radosti ze psaní si začala vést svůj blog, kde zpracovávala mnohé ze svých prožitků. Nadto psala i dopisy Bohu, jehož blízkost vnímala ve všech krásných, ale i těžkých obdobích svého života. A obojí se nachází právě v této knize, která představuje autentické svědectví ženy, jež navzdory onkologické diagnóze prožívá nejlepší období svého života.

Jedinečná kniha napísaná Michalom Škombárom. Jej jedinečnosť spočíva v tom, že ju písal dva roky pomocou myši, jeho brady a obrazovky. Nie preto, že by chcel skúšať novú techniku, ale pretože bojuje s chorobou, svalovou atrofiou. Príbeh je Mišovou výpoveďou. Čítam druhú stranu a už sa mi tlačia slzy do očí a ja nikdy nerevem...Druhá šanca je prvotina mladého slovenského autora Michala Škombára s prvkami autobiografie. Autor, podobne ako hlavný hrdina Mike Hassona, má zákernú chorobu – svalovú atrofiu. Mike po tom, ako prestal na chvíľu dýchať, sa ocitá v nemocnici, kde stretá výnimočnú osobu, Toma...Po istom čase sa jeho život úplne mení. Dostane druhú šancu, ktorú naplno využije. Zrazu je z neho chalan, ktorý môže chodiť a užívať si život, ako to doposiaľ nebolo možné. Ocitá sa na vojenskej škole v Londýne, kde sa podobne ako Tom učí byť chlapom. Postupne sa z neho stáva tajný hrdina. Dostáva sa do rôznych situácií, kedy mu ide o vlastný život, ktorý konečne môže žiť plnohodnotne. Avšak on vie, že jeho cieľom je záchrana ľudí a nebojí sa pri tom stratiť to najcennejšie.

aneb vymanit se z každodennosti.... Zápisky z poutí jsou láskavým vyprávéním o mnohá poutních a poznávacích cestách Miroslavy Jetelinové, človéka, pro kterého se cestování stalo velkým korením života. Nejedná se o cesty po vzdálených kontinentech, ale o destinace v dosahu Středozemního more, kolem néhož se psaly déjiny posledních nékolika tisíc let. Nechme se vtáhnout do exotické atmosféry legendárních a posvätných míst Tuniska, Ŕecka, Francie, Izraele, Egypta, Španélska nebo Itálie, čímž se dost možná pro jejich návštevu nadchneme také...

Autobiografický příběh o konverzi k víře, hledání duchovní cesty, zápasech s překážkami, nemocemi a krizemi, na němž by nebylo nic zvláštního, kdyby do něho nevstoupil známý katolický kněz a lékař Ladislav Kubíček, brutálně zavražděný 11. 9. 2004 na faře v Třebenicích u Litoměřic. Autorka prožila s jeho pomocí nečekané a podivuhodné duchovní, duševní i tělesné uzdravení. Příběh se odehrává na pozadí pestrých událostí v litoměřické diecézi v letech 2003-2010, kdy byl za podivných, dodnes nevysvětlených okolností odvolán biskup Pavel Posád, kterého věřící milovali.

Nový pohľad na vedecké a filozofické formovanie ikonického fyzika. Albert Einstein bol na konci druhej svetovej vojny vyzvaný, aby do série The Library of Living Philosophers (Knižnica súčasných filozofov) napísal svoju intelektuálnu autobiografiu. Vznikla tak jeho jedinečná osobná kniha Autobiografické zápisky, klasické dielo v dejinách vedy, ktoré vysvetľuje vývoj jeho myšlienok s neprekonateľnou srdečnosťou a jasnosťou.Hanoch Gutfreund a Jürgen Renn predstavujú dnešnému čitateľovi Einsteinove vedecké úvahy, sledujú jeho intelektuálne formovanie od detstva až po starobu a ponúkajú presvedčivý portrét tvorby filozofa a vedca. Kniha Einstein o Einsteinovi obsahuje celé znenie Autobiografických zápiskov doplnené o podnetné eseje, ktoré zasadzujú Einsteinove úvahy do kontextu jednotlivých etáp jeho vedeckého života. Autori čerpajú z Einsteinových diel, osobnej korešpondencie a kritických prác Einsteinových súčasníkov s cieľom poskytnúť nový pohľad na jeho najväčšie objavy. Súčasťou knihy sú aj Einsteinove odpovede jeho kritikom, ktoré vrhajú ďalšie svetlo na jeho vedecký a filozofický svetonázor.Autori hojne citujú z Einsteinových prvých nepublikovaných pokusov o sformulovanie svojej odpovede a venujú sa aj ďalšiemu Einsteinovmu krátkemu autobiografickému textu, ktorý napísal niekoľko týždňov pred svojou smrťou a ktorého prvý preklad do slovenského jazyka vychádza v tejto knihe. Kniha Einstein o Einsteinovi, doplnená o sugestívne kresby výtvarníka Laurenta Taudina, odhaľuje cestu ikonického fyzika k všeobecnej teórii relativity a zároveň zaraďuje jeho revolučné myšlienky k ďalším úžasným vedeckým objavom dvadsiateho storočia.

Po stanovení diagnózy rakoviny v roce 2007 podstoupila autorka operaci a za nějakou dobu byla propuštěna z nemocnice jako stabilní pacient. O téměř pět let později přišla jako blesk z čistého nebe stejná diagnóza. Další dvě operace ani následná chemoterapie nepomohly, až nový lék zastavil růst metastáz. Na základě těchto zkušeností a také z radosti ze psaní si začala vést svůj blog, kde zpracovávala mnohé ze svých prožitků. Nadto psala i dopisy Bohu, jehož blízkost vnímala ve všech krásných, ale i těžkých obdobích svého života. A obojí se nachází právě v této audioknize, která představuje autentické svědectví ženy, jež navzdory onkologické diagnóze prožívá nejlepší období svého života.

Autobiografické dielo najvýznamnejšieho predstaviteľa slovenského literárneho realizmu. Odohráva sa počas jeho štúdia na lekárskej fakulte v Prahe. Nebolo to veru ľahké obdobie… Klasika zo Zlatého fondu SME.

Dějiny Duše. Životopis sv. Terezie z Lisieux očištěný od pozdějších přídavků a oprav, který v upravené a přepracované verzi měl název Dějiny duše. Jde o tři od sebe oddělené autobiografické spisy, které Terezie napsala na žádost tří různých osob a v plném rozsahu nám dávají poznat velikost této „světice malé cesty“.Krátký a plodný život této karmelské světice, naplněný utrpením i duchovní radostí, vnitřními zkouškami i milostí, uchvacuje stále další generace křesťanů. Pius XI. ji nazval „největší světicí nové doby“ a „živoucím Božím slovem“.Titul vyšiel v novom vydaní: Příběh jedné duše - Autobiografické spisy (2016).

autobiografia. Dramatický vlastný životopis ortodoxného rabína, ktorý našiel v Ježišovi Mesiáša a potom Ho pomáhal nájsť svojim súkmeňovcom.

Z podzemní církve do labyrintu svobody. V autobiografické knize Tomáše Halíka sledujeme autorovo dětství, atmosféru rodinného zázemí a jeho vysokoškolská studia na pražské filozofické fakultě v době pražského jara. Po této zdánlivě příznivé době přichází ostrý zlom, když se autorovy životní osudy svazují s prostředím „podzemní církve“ i bytových seminářů. Obojí ilustruje dobu „normalizace“, nejen její sdílenou konspirační schizofrenii, ale i ústrky, kterým bylo prostředí disentu vystaveno ze strany režimu.Napínavý příběh pokračuje jak v dobách těsně předrevolučních, tak během událostí sametové revoluce. Autobiografickou linku provázejí osobní vzpomínky na zajímavé osobnosti, které ho formovaly – Jana Patočku, Jiřího Reinsberga, Josefa Zvěřinu, Otu Mádra, Václava Havla, kardinála Tomáška, Jana Pavla II. –, ale objevují se i výrazné postavy současného světa, jakými jsou papež Benedikt XVI., papež František, tibetský dalajláma a mnozí další. Stejně tak přicházejí i mezinárodní ocenění a pocty za dosavadní práci, které ovšem pronásledují různé formy osobní zášti.Tomáš Halík využívá autobiografii k přiblížení východiska svých úvah nad závažnými otázkami společnosti, které nezahrnují pouze církev a její směřování, ale i směřování a místo člověka v dnešní době.

Štefan Hlaváč (autobiografia). Kňaz Štefan Hlaváč (1903 – 1983) ovplyvnil niekoľko generácií ľudí. Tí, ktorí sa s ním stretli osobne, spomínajú naňho ako na láskavého človeka a obetavého kňaza, ktorý bol ochotný vziať na seba kríž a kráčať za svojím Majstrom.Vo svojej autobiografii pútavo zachytáva nielen životné míľniky, ale aj jednotlivé epochy 20. storočia, pričom pozoruhodne opisuje praktiky komunistického režimu, ktoré neobišli ani jeho.

Autobiografické spisy. Životopis sv. Terezie z Lisieux očištěný od pozdějších přídavků a oprav, který v upravené a přepracované verzi měl název Dějiny duše. Jde o tři od sebe oddělené autobiografické spisy, které Terezie napsala na žádost tří různých osob a v plném rozsahu nám dávají poznat velikost této „světice malé cesty“.Krátký a plodný život této karmelské světice, naplněný utrpením i duchovní radostí, vnitřními zkouškami i milostí, uchvacuje stále další generace křesťanů. Pius XI. ji nazval „největší světicí nové doby“ a „živoucím Božím slovem“.

Lékařka a řeholnice pomáhá v Pákistánu. Autobiografie nevšední odvážné ženy – lékařky Ruth Pfauové. Narodila se v meziválečné době v Lipsku. Roku 1960 odešla do Pákistánu, kde začala v Karáčí pracovat na svém programu boje s malomocenstvím. V přitažlivém vyprávění přibližuje čtenáři svůj pestrý, mnohdy skutečně dobrodružný a přitom hluboce zakotvený život, který žije beze zbytku pro druhé.Dokáže vnímat každého člověka jako důstojností obdařeného a krásného Božího tvora, v němž rozeznává skutečné hodnoty i pod nánosem bídy, nemoci nebo nepřátelství. Sílu ke svému působení čerpá z hlubokého intimního vztahu s Bohem i z přátelství se svými podobně zapálenými spolupracovníky.

Dal jsem se do řeči s Edwardem, nejstarším ze sourozenců. Jeho černé tričko bylo o několik čísel větší, než by potřeboval, ale na rozdíl od umazaných a potrhaných hadrů, do kterých byli zahaleni jeho sourozenci, bylo čisté. Vyprávěl mi, že je mu čtrnáct a většinu času tráví s matkou při práci na polích kolem domku. Zeptal jsem se ho, v co v životě doufá. Rozhodně jsem přitom nečekal odpověď, která by změnila život mně i stovkám tisíc jiných lidí.„Chtěl bych mít co jíst a taky bych jednou rád chodil do školy,“ odpověděl mi po chvilce zadumání slavnostním hlasem.Tato prostá slova, pronesená jako smělý sen dospívajícího hocha v Malawi, se mi zapsala hluboko do srdce. Je to výkřik, skandál a zároveň stvrzení myšlenky, která se už tehdy začala formovat, je to pobídka k činu, kterou nešlo ignorovat.Slova čtrnáctiletého afrického chlapce se stala jedním z impulsů, po nichž se introvertní chovatel ryb ze skotské vysočiny rozhodl založit „Mariino jídlo“: organizaci, která stojí na drobných příspěvcích desetitisíců lidí a dobrovolnické službě, díky nimž krmí každý den přes milion dětí ve více než tisícovce škol čtrnácti zemí rozvojového světa.Tento nesmírně poutavý příběh, jak z počátečního nadšení hrstky dobrovolníků vyrostlo dílo mezinárodních rozměrů, vypráví o obětavosti a o vynalézavé pomoci lidí, jimž není lhostejný osud těch, kteří hladoví a prožívají utrpení.

skutečný příběh Thierryho Bizota. Autobiografická kniha Thierryho Bizota, známého televizního producenta, vypráví o znovuobjevení křesťanské víry, které nastane, když to nejméně čeká – uprostřed krize středního věku.S notnou dávkou sebeironie líčí, jak přijal s nevolí pozvání, aby se zúčastnil jakési katecheze pro dospělé. Přijde čistě ze zdvořilosti. První setkání si v duchu celé sarkasticky glosuje, celkový dojem jej ale pouze utvrdí ve skepsi. Přesto v něm něco z řečeného uvízne, takže se nakonec rozhodne přijít znovu… a znovu, až se rozhodne nastoupit cestu za Kristem.Obrácení nastává téměř „navzdory všemu“, k jeho vlastnímu překvapení, takřka nenápadně. Děje se uprostřed „léty prověřeného“ a zvykovostí zatíženého manželství, při řešení problémů s pubertálním synem i potíží v mediálním prostředí, kde Thierry Bizot pracuje a tráví většinu času.Ve Francii se kniha stala nečekaným bestsellerem, dočkala se literárního ocenění a filmového zpracování. Díky své schopnosti sebereflexe, ale i vytříbenému smyslu pro humor si autor získal široké okruhy čtenářů, a to nejen mezi katolíky, ale i daleko za hranicemi viditelné církve. Věříme, že bude svěžím závanem i pro naše čtenáře, zvláště pro lidi „znavené životem“, přežívající s pocitem, že už je nic nemůže překvapit, natož nadchnout.Thierry Bizot (* 1962) je francouzský televizní producent. Po studiích nastoupil do firmy L'Oréal, kde se vypracoval na ředitele marketingu v Belgii. Od roku 1995 pracuje v tištěných i audiovizuálních médiích, kde se podílí na tvorbě nových pořadů.Jeho první kniha Anonymní katolík (2008) se stala předlohou pro film Qui a envie d'être aimé? („Kdo chce být milován?“, 2010).

Naeem byl zbožný pákistánský muslim, jemuž se Kristus zjevil tak, že se tomu nemohl vzepřít. Osobně, bezprostředně, silně. Jeho příběh je navzdory veškerému neporozumění, které jeho obrácení ke křesťanství vyvolalo mezi jeho nejbližšími, příběhem naděje. Naděje v to, že se nepřátelé stanou přáteli a uvědomí si, že jsou bratři.„Miluji muslimy. Líbí se mi jejich pohostinnost, kultura a ryzost. Rmoutí mě, že následování Ježíše vytváří mezi mnou a lidmi, k nimž mám velmi blízko, nepřekonatelný odstup. Přeji si, abych jim mohl říct, že to, že jsem byl muslimem, ze mě v žádném případě nedělá jejich odpůrce. Prostě jsem se setkal s Ježíšem a nemohu se ho zříct.“ (autor v úvodu)

Příběh obrácení slavného boxera. Slavný francouzský boxer Tim Guénard (*1958) vypráví o své dramatické cestě za láskou a odpuštěním. Když mu byly tři roky, opustila ho matka. Otec začal pít a chlapce týral. Pětiletého ho odvezli do nemocnice a po nějakém čase umístili do pěstounské péče jedné venkovské rodiny. Kvůli nespravedlivému obvinění byl v dospívání umístěn do polepšovny, kde zažil další šikanu. Velmi strádal nedostatkem lásky, což v něm vyvolalo nenávist k celému světu. Po čase z ústavu utekl a rok živořil jako dítě ulice v Paříži, kde zapadl mezi dětské prostituty. Poté ho policie našla a vrátila do ústavu pro mladistvé delikventy.Až v patnácti letech mu jedna soudkyně dala důvěru a umožnila jeho propuštění na svobodu. Vyučil se sochařem, zároveň začal intenzivně trénovat box, až se vypracoval k titulu mistra Francie. Další přelom v jeho životě znamenalo setkání s komunitou Archa, založenou Jeanem Vanierem, v níž prožil své obrácení. Postupně objevoval Krista, skutečnou Lásku, jež ho proměňovala a dala mu sílu vzdát se zakořeněné nenávisti.Dnes žije Tim Guénard s manželkou a dětmi na farmě poblíž Lurd. Kromě práce v hospodářství rád přijímá mladé lidi, kteří jsou v nesnázích nebo hledají své povolání. Často jezdí přednášet a vyprávět o svém životě. Je autorem několika úspěšných knih.V ponuke aj audio verzia: CD: V ringu s Bohem.

Báseň Môj život (De vita sua) je jedinou gréckou autobiografiou vo veršoch. Svätý Gregor z Nazianzu (329/330 – 389/390) v nej ponúka pohľad do vlastného vnútra a vlastného prežívania najrozličnejších životných situácií. Vykresľuje spôsob svojho myslenia, odkrýva trápenia, ktoré ho sužovali, pomenúva nepriateľov, s ktorými zápasil, ale i okolnosti, v ktorých bol víťazom. Dáva nazrieť do svojho detstva, študentských liet i do rokov priateľstva s Bazilom Veľkým (vv. 1 – 551), no najväčší dôraz kladie na čas strávený v hlavnom meste, v Konštantínopole (vv. 552 – 1918). Môj život je tak predovšetkým Gregorovou apológiou voči škodoradostným hlasom reagujúcim na jeho predčasný odchod z konštantínopolského koncilu (381) s cieľom predstaviť a zanechať potomstvu skutočný obraz svojho života.

autobiografia Antona Srholca. Kniha je presvedčivým dokumentom, duchovnou inšpiráciou, živým a priam fotograficky verným obrazom prostredia, ale aj hlbokým pohľadom do duše, myslenia a cítenia ľudí nevinne trestaných za komunistickej hrôzovlády – väzením a nútenými prácami v uránových baniach v Jáchymove. Je to autobiografické, živé rozprávanie človeka, ktorý prežíva, aj to najväčšie fyzické i duševné utrpenie, vďaka svojej hlbokej viere, nezlomnej vôli a obetavému priateľstvu spoluväzňov.Rozprávanie preto nepôsobí depresívne (je podávané neobyčajne zaujímavo, výstižne, duchaplne a mnohokrát veľmi vtipne), nie je iba obžalobou, volaním po odplate, ale núti nás všetkých vciťovať sa do situácie neslobodného človeka a uvažovať o tom, čo je v živote najdôležitejšie a najcennejšie. Z napísaných slov priam vyžaruje obraz ľudsky i duchovne výnimočnej osobnosti.

Proroctvá dona Bosca, začiatky prvého oratória, tvrdé zrážky s protestantmi, to všetko je z prvej ruky zaznačené vo vzácnom dokumente tohto svedka a proroka, ktorý sa v tých rokoch stal otcom a zakladateľom saleziánskej rodiny.Historik Francis Desramaut, známy ako odborník na dejiny saleziánskej spirituality, o týchto stránkach povedal: „Nie sú to chladné faktografické zápisnice, ale otcovské dôverné odkazy dona Bosca svojim synom. Vlastnými skúsenosťami chce nielen vychovávať, ale zároveň aj pobaviť.“ Tri hrubé zošity, ktoré sám autor nazval Pamäti oratória od 1815 do 1855, sú plné obyčajných ľudských príbehov, napísaných a predovšetkým žitých s neobyčajnou láskou a otvorenosťou pre skutočnosť – aj tú Božiu. Don Bosco ako päťdesiatosemročný začal na príkaz Svätého Otca Pia IX. písať dejiny prvých štyridsiatich rokov svojho života. Tri hrubé rukou písané zošity na výslovnú vôľu dona Bosca neboli zverejnené. Ostali sedemdesiattri rokov v saleziánskom archíve. Až v roku 1946 Eugenio Ceria, jeden zo životopiscov dona Bosca, pripravil ich vydanie, ale toto vydanie bolo vyhradené len pre saleziánske domy. Dnes sa tento vzácny text sprístupňuje vo svojej úplnosti všetkým. Úpravou prešiel iba jazyk, aby sa všetci bez ťažkostí mohli stretnúť s autentickým donom Boscom, nikým nepreciedzaným a nikým „necenzurovaným“.

Patricia St. John patrí medzi zriedkavé autorky, ktorých každé dielo má veľký vplyv na čitateľa. Mohli by sme ju nazvať aj poetkou pokánia. Myslím si, že každý kto čítal jej knihy, súhlasí so mnou. Kto ich nečítal, dúfam, že ho jej autobiografia tak osloví a zaujme, že bude chcieť čítať aj jej ďalšie diela. Táto kniha síce iným spôsobom obdarí čitateľa, ako jej poviedky, ale autorka citlivo čerpá z toho istého zdroja, z ktorého pochádzajú aj jej príbehy (napríklad Poklady pod snehom, Víťaz, Tajomstvo divočiny a iné). Patrícia bezprostredne, nemaskovane čerpala vnuknutie z milosti Božej, ktorú nám Boh zjavil v živom Ježišovi Kristovi.  

Teofil Klas, popredný katolícky básnik, nie náhodou práve v čase svojho životného jubilea – požehnaných osemdesiatin – darúva sebe i slovenskej kultúrnej verejnosti jedinečnú knihu, ktorá rekapituluje básnickým spôsobom, čo a ako prežil. Unikátny tvorivý zámer napísať lyrickú autobiografiu vyplynul z pocitu, že nastal čas „všetko podstatné akosi znova zosumarizovať, podčiarknuť a zrátať“. V úvodnom slove knihy autor ďalej vysvetľuje: „Zmyslel som si pospomínať na výrazné momenty, ktoré ma poznačili od celkom včasného veku, ba vlastne od narodenia, a ktoré ma sprevádzali peripetiami odvíjajúcej sa osobnej skutočnosti. ... Predsavzatie nadobudlo, napodiv, priam závratný objem, zrodilo sa z neho päť hrubých zväzkov básní viazaných spoločným titulom Pútnikova kapsa, kníh formálne absolútne netypických pre poetickú tvorbu, ale pritom plných tej najosobnejšej poézie.“Teofil Klas (vl. m. Jozef Zavarský) sa narodil sa 12. novembra 1940 v Trnave. Po maturite roku 1958 nesmel ísť pre kádrové dôvody ďalej študovať. Životnou dráhou sa mu stalo novinárstvo. Pracoval v týždenníku Technické noviny sedem rokov len ako tzv. externista a od roku 1965 ako riadny zamestnanec. Popri zastávaní práce sekretára redakcie a jazykového redaktora sa novinársky venoval písaniu z oblastí kozmonautiky, vynálezcovstva a zlepšovateľstva, slovenskej histórie vedy a techniky či zahraničnej populárnej vedeckotechnickej tlače. Od roku 1985 sa aktivizoval aj ako redaktor a člen redakčnej rady ilegálneho kresťanského časopisu Rodinné spoločenstvo. V pamätnom novembri 1989 sa s Technickými novinami po 31 rokoch rozišiel. Ďalšie roky boli turbulentné. Bol redaktorom i šéfredaktorom Katolíckych novín (do roku 1993), opäť sekretárom redakcie Technických novín, neskôr pôsobil ako knižný redaktor v bratislavskom Vydavateľstve Nové Mesto (1995 – 1997) a ako zástupca šéfredaktora v časopise Kultúra (1997 – 1999). Ako dôchodca sa stal tajomníkom Spolku slovenských spisovateľov (2003 – 2007) a v súčasnosti je členom jeho Predstavenstva (od roku 2013). Bol alebo je členom redakčných rád niekoľkých časopisov i členom sekcie slovesného umenia Rady Konferencie biskupov Slovenska pre vedu, vzdelanie a kultúru.Je laureátom Ceny Fra Angelica 2005 a Ceny mesta Trnavy za rok 2015 za celoživotné dielo.

Zpráva o uvěznění pana J.Bunyana. Duchovní autobiografie Johna Bunyana, autora slavné Poutníkovy cesty, líčí věznění a útrapy, které v 18. století podstoupil pro svou víru v Krista.

Vlastní životopis tepelského opata Heřmana Josefa Tyla. Na opatu Tylovi je obdivuhodné jeho vlastenectví, češství, které ačkoliv neustupovalo ze svých pozic, zahrnovalo přístup k Němcům oproštěný od předsudků a nevraživosti. Týkalo se to nejen situací za války, ale i přístupu k Němcům odsunutým po jejím skončení z tepelského pohraničí a zvláště k německým tepelským řeholním spolubratřím. Otec Heřman byl vzorem kladného přístupu ke všem lidem: pro spolubratry bylo každé setkání s ním zážitek, věřící si ho oblíbili natolik, že ho od sebe mnohdy nechtěli ani pustit, s láskou na něj vzpomínají pochopitelně také spoluvězni za Německa i z vězení za komunismu.

Mária Jesenická, vlastným menom Irma - Mária Danieliszová sa narodila 25. 7. 1943 v Jeseníku na Morave. Študovala na gymnáziu v Poprade, chemickej priemyslovke vo Svite a na Slovenskej technickej univerzite v Bratislave. Začala ako stredoškolská profesorka, v období normalizácie musela opustiť zamestnanie a pracovala v rôznych funkciách v zdravotníctve. Po páde komunizmu sa vrátila do školy a vyštudovala teológiu. Pracovala ako katechétka a učiteľka. Žije v Poprade na dôchodku a zaoberá sa prekladateľstvom.Kniha s názvom Všetko slúži na dobré je pútavou, miestami vtipne podanou autobiografiou, ktorú venovala všetkým, ktorí jej podali ruku na ceste jej života. Ten mala veľmi pestrý. V knihe zoznamuje čitateľa so svojou konverziou v mladosti z evanjelického vierovyznania na katolícke. Pomohol jej aj vzor svätej Edity Steinovej. Jej životnou túžbou bolo stať sa rehoľnou sestrou. Avšak v období komunizmu to nebola jednoduchá vec, a navyše, jej otec nevedel o jej krste, ani o túžbe stať sa rehoľnou sestrou. Na jej túžby mali veľký vplyv saleziáni, ale napokon skončila ďaleko od tejto rehole. Autorka v knihe opisuje životné skúmanie svojho povolania, jednotlivé znamenia a prejavy Božích zásahov do jej života, vďaka ktorým postupne spoznávala, že napriek jej túžbam stať sa rehoľnou sestrou Pán ju chce mať inde - na katechézach detí, v detskom spevokole, na vyučovaní rómskych detí, na duchovnej pomoci a prinášaní Sviatosti Oltárnej v nemocnici, kde bola sama zo zdravotných dôvodov umiestnená... Mnohé z týchto vzácnych činností musela robiť tajne. Poukazuje na to, že všetko, čomu vtedy nechápala, slúžilo vlastne v jej živote na dobré.

Celé dielo Od barbarskej noci pozostáva z troch zväzkov. Prvý zväzok má rovnomenný názov – Od barbarskej noci, druhý zväzok nesie podtitul Listy z väzenia a tretí zväzok má podtitul Na slobode.

Po celá dlouhá léta jsme si s Eduardem Hakenem psávali navzájem dopisy. Ty jeho byly často k dění u nás velmi kritické. Když mne vyšetřovali, musel jsem některé z nich zničit, aby se nedostaly do nepovolaných rukou. V dopise z 28. února 1972 se mi zmínil o tom, že na něj v té době přišlo sedm „stížností“.Pozvali si jej i k pohovoru na ministerstvo. Ve stejném dopise mi také napsal: Ale já jdu svojí cestou a jsem si vědom poslání českého umělce a drtivá většina posluchačů mi rozumí. To dnes připomínám proto, abych ukázal, že v umění Eduarda Hakena nešlo nikdy pouze o zpěv, ale o jeho celkové statečné vystupování v těžkých časech. Byl jedním z těch, kteří národu zpívali a pozvedali jeho srdce k novým nadějím. V knize Byl jsem nablízku, která vychází už počtvrté, prochází známý kněz a spisovatel František Lukeš mnohá inspirativní setkání a přátelství svého života. Vzpomíná na své dětství, rodiče, rodný podkrkonošský kraj, začátky kněžství a na svá přátelství s umělci: Karlem Svolinským, Vilémem Přibylem, Josefem Vlachem, Jaroslavem Seifertem, Eudardem Hakenem, Vladimírem Komárkem a dalšími. Každého z nich si pro něco vážil, ale spolu s nimi vždycky obdivoval jejich stvořitele, Umělce všech umělců a Dárce veškerého umění.

Vzpomínky a deníky. Vzpomínky Taťány Lukešové v sobě skrývají celou tragiku 20. století s jeho hrůzami i nadějemi. Do jednoho života se tak vešla milá setkání s TGM a Janem Masarykem, kulturní svět první republiky i idylické dětství obklopené láskou, ale také ztráta téměř všeho, výslechy na gestapu, vyloučení kvůli židovskému původu, skrývání se a ponižující rasové testy. Je to život, do něhož vstoupil svět divadla a filmu, velká láska i významné osobnosti - včetně britské královny. Také však nelítostné řádění akčních výborů KSČ, strach a bída 50. let, beznaděj nastupující normalizace i osudové rány.Autorčiny vzpomínky doplňuje výbor z jejích deníkových záznamů z posledních let života a bohatá dokumentární příloha (plná fotografií i ukázek z tvorby jejího otce a manžela). Na autorku zde vzpomínají také různé osobnosti (Jan Potměšil, Marie Vaculíková, Hana Hegerová aj.). „Je to skutečně velký příběh..." (Miloš Forman) Neměla jednoduchý život, ale prala se s ním na úrovni. Byla to v každé situaci a za všech okolností dáma, báječná a hrdá.“ (Hana Hegerová)„U paní Lukešové se mi spojil svět pravoslaví, židovství a katolictví skrze naše přátelství vjedno.“ (Consoláta Smolíková)

Duchovní deník. První český překlad světcova deníku, inspirovaného duchovním přátelstvím se světící Božského Srdce, Marií-Markétou Alacoque. Niterně kouzelná a lahodně prostá slůvka o možnostech, které otevírá krása duchovního života.

C. G. Jung se na sklonku svého života uvolil na naléhání přátel k tomu, že se svou spolupracovnicí a sekretářkou Anielou Jaffé napíše svou duchovní autobiografii. Stanovil si jedinou podmínku: kniha bude moci vyjít až po jeho smrti.Jungovy Vzpomínky, sny, myšlenky líčí jeho nejosobnější prožitky, jež ho od nejútlejšího dětství osudově vedly k hlubokému zkoumání skutečnosti duše a staly se úhelnými kameny jeho rozsáhlého vědeckého díla. Stěží existuje lepší úvod do Jungova duchovního světa a jeho analytické psychologie, než je právě tato kniha, jež se stala bestsellerem a dočkala se desítek vydání i překladů.