Pohled do slunce

Ranou, kterou ve své osmé beletristické knize psychoterapeut I. D. Yalom otevírá, a která každého z nás po celý život provází, je vědomí vlastní smrtelnosti. A protože nejsme s to žít s pohledem upřeným přímo do slunce tohoto poznání, pomocí nejrůznějších psychických mechanismů se tomuto drtivému vědomí snažíme uniknout. Přes všechnu snahu však na ně stále narážíme, a to zvláště tehdy, kdy se nám zdá, že jsme se pojistili zvenčí, ať skrze majetek, pocit úspěchu, nebo krátkodobé smyslové uspokojení. Mnohé psychické nemoci mají svůj původ právě v úzkosti ze smrti. V knize se setkáme se slavnými postavami filozofie a literatury, text je protkán příklady z Yalomovy praxe.

I. D. Yalom je emeritním profesorem psychiatrie na Stanfordově univerzitě. V Portálu vyšly jeho knihy Lži na pohovce, Když Nietzsche plakal, Máma a smysl života, Chvála psychoterapie, Láska a její kat, Každý den o trochu blíž, Léčba Schopenhauerem.

"Dbám o to, abych neopomněl alespoň jednou během sezení situaci tady a te ověřit. Někdy jednoduše řeknu: „Blížíme se ke konci hodiny a rád bych se trochu zaměřil na to, jak si my dva dneska stojíme. Jaký máte pocit z prostoru, který je dnes mezi námi?“ Nebo: „Jaká je dnes mezi námi vzdálenost?“ Někdy z toho nic nevzejde. Ale i tak je vysloveno pozvání a ustavena norma, že všechno, co se mezi námi přihodí, vždycky zkoumáme. Mnohdy ale z takového dotazu něco vzejde, zvlášť když přidám nějaké pozorování – například: „Všiml jsem si, že se točíme kolem stejných věcí, o nichž jsme mluvili v minulém týdnu. Máte stejný pocit?“ Nebo: „Všiml jsem si, že jste se posledních pár týdnů nezmínil o své úzkosti ze smrti. Jaký to má podle vás důvod? Bylo by možné, že byste měl dojem, že je toho na mne moc?“ Nebo: „Měl jsem pocit, že jsme si na začátku sezení byli velmi blízko, ale v posledních dvaceti minutách jsme se vzdálili. Souhlasíte? Cítíte to stejně?“ Psychoterapeutický výcvik dnes tak často směřuje ke krátké a strukturované terapii, že mé zaměření na vztah v situaci tady a teď může mladým terapeutům připadat irelevantní, příliš strojené nebo dokonce bizarní.