Victor Hugo v politické aréně

Victor Hugo býval katolíkem a roajalistou, ve dvaceti letech dokonce básníkem ultraroajalistické strany, ale zemřel jako republikán. Pokud se na politickou dráhu tohoto velikána podíváme v takovéto zkratce, může působit jako kariéra s násilným obratem čelem vzad, která se řídila během dějin, jako tomu bylo u mnoha méně slavných lidí. Jak ale potom vysvětlit aureolu tvůrce, který se stal symbolem, heroldem republiky, zastáncem utlačených a prorokem lidskosti?

Michel Winock, historik a emeritní profesor na Institutu politických studií v Paříži, sleduje spisovatelovu dráhu a spojuje při tom soukromé události s převratnými daty národních dějin a literární činnost s politickým bojem. Jednotlivé zápasy Victora Huga tu představují mezníky, které vysvětlují změny jeho kurzu: trest smrti, „tři slavné dny", obrana polského národa, svoboda tisku, boj proti chudobě, základní vzdělání... Zároveň jde i o postupné kroky k rozchodu s tím, co vyznával, a k exilu.

Při čtení Michela Winocka poznáme politický život, v němž se bojuje jak na literárním poli, tak i na pařížské dlažbě, a kde bezprostřední nasazení, diktované událostmi, vyžaduje všechny možné změny. Hugo se bil a nepodvoloval se dané politické situaci. Ve své angažovanosti neznal mezí a vypočítavost mu byla naprosto cizí. Snad právě toto lze považovat za politický odkaz Victora Huga a za hodnotu, která je i dnes hodna následování.