Religiozita v dramatu českého národního obrození

Doba osvícenství, romantismu a s nimi spojeného národního obrození znamená mimo jiné i odklon od tradičních náboženských hodnot, konkrétně těch, které byly preferovány pobělohorským protireformačním katolicismem a barokní kulturou.

Tato linie je zřejmá v literatuře, ve filozofii, dokonce i v katolické teologii. Nejlépe a nejvýstižněji však ilustruje celý tento vývoj české obrozenecké divadlo. Jsem přesvědčen, že repertoár divadelních her, jejich obsah, dialogy a monology jednotlivých postav vypoví o skutečné atmosféře doby víc než studium úředních pramenů a knižních děl.