Žít svuj vlastní život

• Jaká jsou hlavní témata existenciální analýzy?
• Jaká je její praxe?
• Jaký je v tomto psychoterapeutickém směru přístup ke klientovi?
• Jaké procesy zde působí na zmírnění či uzdravení utrpení, jaké cesty vedou k vyřešení krizí a konfliktních situací?

Druhá základní podmínka existence: přát si žít. Má-li člověk ve světě místo, ustaví se v něm život. Nestačí prostě jen být – toto bytí musí také být dobré. Bytí je víc než danost – neprobíhá mechanicky, nýbrž je prožíváno a trpěno. Být živý znamená plakat a smát se, zakoušet radost a bolest, prožívat příjemné a nepříjemné, mít štěstí a smůlu, setkávat se s hodnotou i s tím, co hodnotné není. Vůbec není předem dáno, že s tímto způsobem žití a trpění budeme souhlasit.

A tak nás naše bytí staví před základní otázku života: „Já žiji – přeji si však žít?" Je dobré být? Nejsou s tím spojené vždy jen těžkosti a utrpení, které člověka připravují o radost ze života. Jednotvárnost všedních dní a nepozornost vůči tomu, jak vlastně žijeme, často činí život suchopárným. Abychom dokázali mít život rádi a milovali ho, potřebujeme opět trojí: vztah, čas a blízkost – Pokud blízkost, čas a vztahy chybějí, objevuje se nejprve touha, pak chlad, nakonec deprese.

Prožívání blízkosti, času a vztahů vede k souznění se světem a se sebou samým, Člověk vyciťuje hloubku života. Tyto zážitky tvoří základní hodnotu bytí, nejhlubší cit hodnoty života. Tato základní hodnota se projevuje v každém prožívání, zabarvuje city a emoce a představuje pozadí toho, co vnímáme jako „hodnotu". V hloubce tohoto příklonu jde o nejzazší a nejhlubší dotyk s životem sa mým, který prožíváme v jeho každodenních podobách – ve vztazích, v hudbě, ve všech podobách citu. V tomto „dotyku" je ovšem zahrnuto i vše, co nás trápí, hněvá, bolí.