Austenovky

V mondénních anglických lázních Bath bývaly v době Jane Austen mladé slečny uváděny do společnosti, aby se obrousily a pod dohledem matinek získaly žádoucí partii. Hrdinkou příběhu je Catherine, dcera venkovského faráře, upřímné, bezelstné, radostné stvoření, které se v nezvyklém prostředí vedle vítaných radovánek setká i s nejednou nástrahou.Ačkoliv má hlavu popletenou hrůzostrašnými gotickými romány, tehdejší oblíbenou dívčí četbou, a často vidí i v úkazech zcela běžných romantické drama, nakonec jí bystrý rozum ukáže správnou cestu a s milou Catherine – jak jinak – všechno dopadne šťastně.

Jane Austenová (1775–1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum – ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová.Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.

Vzácný dar tvůrčího nadání vedl pero pozdější slavné spisovatelky už v útlém věku dospívajícího děvčete. Povídky z tohoto výboru vznikaly v době, kdy si Jane Austenová na psaní vlastně teprve hrála. Překvapí však čtenáře nečekanou vyzrálostí: poznáváme v nich už autorku, která vidí svět kolem sebe otevřenýma očima, umí nahlédnout až na dno lidské duše a s humorem a ironií sobě vlastními nám svá poznání zprostředkuje.Dobově oblíbená forma dopisů, kterou často volí, umocňuje dnešnímu čtenáři pocit převládajících mravů i celkové společenské atmosféry na konci 18. století.

„První moderní anglická autorka“ – „Mladší sestra Shakespearova“ – to jsou jen dva z mnoha lichotivých atributů, jimiž obdivovatelé vzdávají hold autorce, která už víc jak dvě století poutá neutuchající lásku vděčných čtenářů. Jane Austen žila v době, kdy v literatuře vládl romantismus, bouřlivé city, temné tragično, přemíra sentimentu, jí však bylo dáno hravé, ironicky laděné, komické vidění okolního světa, smysl pro mravní hodnoty, schopnost vidět lidem až na dno duše, a k tomu suverénní vypravěčský talent. „Píšu o lásce a penězích, o čem jiném lze taky vůbec psát?“ podotkla kdysi. A láska ve svých proměnlivých podobách, věrná i zrazující, ztracená i znovunalezená, sebestředná i obětavá, provází jemnou Annu, popelku v rodině pošetilého, ješitného baroneta, a nejedné zkoušce je její citlivá duše vystavena, než ona i všichni kolem ní dohrají svou lidskou komedii.

Mansfieldské panství má všechny potřebné atributy úspěšného románu – spletitý barvitý příběh plný plasticky vylíčených postav, vrcholící šťastným koncem.Hlavní hrdinka Fanny Priceová se v útlém věku ocitá jako chudá příbuzná na Mansfieldu v rodině své lépe situované tety a strýce. Venkovské sídlo žije svým vlastním rytmem a všedními událostmi, jež jsou v celospolečenském měřítku jistě zanedbatelné, ale pro aktéry příběhu vrcholně důležité – ať už je to ples, návštěva nebo něčí nemoc. Fanny dozrává v osobnost, která se i v prostředí sešněrovaném konvencemi dokáže držet svých zásad a ideálů, a proto získá lásku, v niž vlastně neměla doufat…

V dobách, kdy ženy bývaly křehké květinky a mladé dívky často interesantně omdlévaly, vytvořila Jane Austen ve své Emmě hrdinku z jiného kadlubu. Když v útlém mládí ztratí matku a na otce, slabošského hypochondra, nelze spoléhat, ujme se správy věcí na rodném panství sama a nároky, které na ni nelehká situace klade, vypěstují v bystré dívce vlastnosti suverénního generála.Jen ona všemu rozumí, jen ona ví, co je pro každého dobré. Tímto způsobem ovšem kráčí od maléru k maléru a často pěkně zavaří i těm, kterým upřímně chtěla pomoci. Ale protože jí nechybí dobré srdce, časem zmoudří a pochopí, kde hledat v životě ty pravé hodnoty.Román (v jeho filmovém zpracování ztvárnila Emmu oblíbená Gwyneth Paltrow) zažívá v poslední době novou vlnu čtenářského zájmu. Je to snad tím, že dnešní ženy v jeho hrdince rozpoznávají předchůdkyně svého emancipačního úsilí o společenské uznání svých schopností i úskalí, jimž by se přitom měly vyhnout? Anebo je to prostě tak, že ctnosti a noblesa doby minulé nám i dnes v podání tak dobré autorky, jako je Jane Austen, mají co říct?

„První moderní anglická autorka“ – „Mladší sestra Shakespearova“ – to jsou jen dva z mnoha lichotivých atributů, jimiž obdivovatelé vzdávají hold autorce, která už víc jak dvě století poutá neutuchající lásku vděčných čtenářů. Austenová žila v době, kdy v literatuře vládl romantismus, bouřlivé city, temné tragično, přemíra sentimentu, jí však bylo dáno hravé, ironicky laděné, komické vidění okolního světa, smysl pro mravní hodnoty, schopnost vidět lidem až na dno duše, a k tomu suverénní vypravěčský talent.„Píšu o lásce a penězích, o čem jiném lze taky vůbec psát?“ podotkla kdysi. A láska ve svých proměnlivých podobách, věrná i zrazující, ztracená i znovunalezená, sebestředná i obětavá, provází jemnou Annu, popelku v rodině pošetilého, ješitného baroneta, a nejedné zkoušce je její citlivá duše vystavena, než ona i všichni kolem ní dohrají svou lidskou komedii.Román, který jsme nazvali „Pýcha a přemlouvání“ vyšel posmrtně v roce 1818 pod názvem „Persuasion.“