Centrum pro studium demokracie a kultury

Sociologie přetrvávajících zásadních omylů. Christian Morel se věnuje sociologickým úvahám na téma rozhodování. V této knize se zabývá nesmyslnými, radikálními a vytrvale činěnými rozhodnutími. Charakterizuje představy o racionálním jednání určité doby a určitého prostředí, ve kterých lze nějaké rozhodnutí považovat za nesmyslné či absurdní a jiné nikoliv.Morel analyzuje nesmyslná rozhodnutí na velmi různorodých příkladech. Jeho rozsáhlá analýza nesmyslných rozhodnutí a pocitů, jež jsou s nimi spojeny, vyúsťuje ve vlastní klasifikaci nesmyslných rozhodnutí z hlediska jejich průběhu a účinku.

Čeští a slovenští křesťané ve 20. století. Sborník z konference pořádané v Olomouci ve dnech 27.–28. dubna 2006 s názvem Osobnost v církvi a politice – čeští a slovenští křesťané ve 20. století přináší více než pět desítek příspěvků o známých i polozapomenutých postavách, které se významným způsobem zapsaly do života české a slovenské společnosti.Svým rozsahem nevytváří ani tak kaleidoskop rozmanitých pohledů, jako spíše pohled, který usiluje o komplexní uchopení tématu. Jednotlivé texty se totiž zaměřují na politické, sociální a kulturní problémy, jimiž minulé století oplývá, a mapují proto i podhoubí, z něhož vyrůstají ideologické režimy a další výzvy, na něž museli křesťané hledat odpovědi a nové způsoby jednání.Reprezentativnost publikace dokládá výběr odborníků, kteří byli vyzváni, aby zpracovali jednotlivé portréty, její vyhraněný ekumenický charakter (postavy čtyř křesťanských tradic a lidé stojící na okraji církevních společenství) a v neposlední řadě i způsob zpracování. Čtenáři mají možnost získat nejen informace o vynikajících i kontroverzních osobnostech českého a slovenského křesťanstva, ale mohou se též ponořit do celé řady problémů, před nimiž stáli duchovní a laici v naší nedávné minulosti.

Prozaik, dramatik, esejista a publicista Drago Jančar (1948) je nejvýznamnějším žijícím slovinským spisovatelem. V roce 1974 byl za „nepřátelskou propagandu“ odsouzen k ročnímu vězení, po třech měsících však byl propuštěn na svobodu.V letech 1987–1991 byl předsedou slovinského PEN klubu. Je autorem několika románů (např. Galejník; Severní záře; Kateřina, páv a jezuita), dramatických her (např. Profesor Arnož a ti jeho; Veliký brilantní valčík; Špiclování Godota; Halštat), sbírek novel (Smrt u Marie Sněžné; Pohled anděla) a filmových scénářů.Řada z nich byla přeložena také do češtiny. Za svá díla získal několik slovinských a mezinárodních cen, mimo jiné Prešernovu cenu za životní dílo (1994), evropskou cenu za krátkou prózu města Augsburg (1994) a Herderovu cenu za literaturu (2003). Je také dvojnásobným držitelem slovinské literární ceny Kresnik za nejlepší román.

Metody analytické filosofie v teologii. Josef Petr Ondok (1926–2003) se narodil v jihočeských Mydlovarech. Maturoval na Jirsíkově klasickém gymnáziu v Českých Budějovicích (1946) a poté studoval teologii v brněnském semináři a filosofii na Masarykově univerzitě. Po zrušení seminářů v roce 1950 dokončil teologii soukromě a v červnu 1951 tajně přijal kněžské svěcení. Studium filosofie však dokončit nestihl, jelikož byl v září 1951 zatčen a z politických důvodů vězněn až do května 1963.Po amnestii pracoval jako stavební dělník v JZD a od roku 1966 jako technik v Botanickém ústavu ČSAV v Třeboni. V době politického uvolnění na konci 60. let dokončil v Brně své vysokoškolské vzdělání a získal doktorát z logiky u Pavla Materny prací o interogativní logice (1969). Jako odborný a později vědecký pracovník, který se specializoval na aplikaci matematického modelování a systémové analýzy pro ekologické procesy, působil v třeboňském Botanickém ústavu do roku 1991.Téhož roku vyhověl žádosti zakladatelů Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a ujal se přednášek z filosofie a etiky. Současně působil i na Biologické fakultě téže univerzity, kde se habilitoval pro obor ekologie.

Knihu britského historika Petera Burka Variety kulturních dějin vytvářejí dvě základní analytické linie. V první v nich autor zkoumá historii a identitu oboru, přičemž se nevyhýbá ožehavým otázkám, které historiografii přinesla moderní a zejména postmoderní doba.Uvažuje nad možnostmi nových historických metod, nad „překladem“ kultury z jednoho civilizačního okruhu do jiného, nad sociální pamětí, jejím přenosem a využitím. Druhá výkladová linie představuje brilantní ilustraci vybraných teoretických problémů na pěti raně novověkých situacích (Burke je nazývá kulturními případovými studiemi a věnuje se v nich jazyku gest, hranici komična, nenápadnému půvabu Milána, veřejné a soukromé sféře v Janově a italské vysoké a lidové kultuře).Před čtenářem se tak díky autorovu vypravěčskému talentu otevřou nové a nečekané pohledy na renesanční italskou kulturní scénu a jsou mu přitom položeny základní metodologické otázky, s nimiž musí zápasit současný historik a vlastně každý vědec.

„Vycházím z představy, že každý má svého anděla. Nechci však tohoto anděla přesněji popisovat. Každá řeč o andělech vyžaduje prostor fantazie a kreativity. Je k tomu potřeba obrazů...“ Slova německého benediktina Anselma Grüna a nezapomenutelné osobní setkání s ním byly posledními a „spouštěcími“ podněty k přípravě této knížky.Malá inventura andělských motivů v obrazech, kresbách a vitrajích, které vznikly v mém ateliéru během posledních asi patnácti let, poskytla obrazový materiál. Východiskem jsou tedy obrazy, provázené krátkými texty vypovídajícími o andělech jazykem biblickým, slovy starých teologů, ale i současných filosofů a psychologů.Základ tvoří starozákonní texty a události zachycené v evangeliích. Jindy se citáty dotýkají obrazů v obecnějších souvislostech; filosofické a psychologické výpovědi pojem anděla rozšiřují a uvádějí do nových souvislostí.

Pět evangelických theologů 20. století: Barth - Brunner - Tillich - Althaus - Iwand. Evangelický theolog Jan Štefan (1958), který od roku 1990 vede katedru systematické theologie na ETF UK v Praze, věnuje svou první velkou monografii z historické a systematické theologie pětici reprezentativních evangelických německy píšících theologů 20. století – Barthovi, Brunnerovi, Tillichovi, Althausovi a Iwandovi. Klade jim otázky z oblasti fundamentální theologie (historické a přirozené zjevení, víra a náboženství, theologie a filosofie) a soteriologie, příp. eschatologie (všeobecná nabídka spásy, její partikulární a universální uskutečnění).Každý z theologů je představen stručným životopisem, tematickým přehledem díla a obsáhlým soupisem původních vydání a reedic, souborných německých edic a anglických a francouzských překladů. Zvláštní pozornost je věnována vztahům čtyř theologů k Barthovi a Barthovým, Tillichovým a Iwandovým kontaktům s českými evangelickými theology, zejména J. L. Hromádkou, J. B. Součkem a J. M. Lochmanem.V příloze je poprvé otištěn záznam rozhovoru českých farářů s Barthem během jeho návštěvy Československa v roce 1935. Knihu uzavírá výběrová bibliografie cizojazyčné literatury o pěti theolozích, soupis všech knižních a časopiseckých překladů jejich textů do češtiny a českých recenzí jejich knih, medailóny zmiňovaných českých theologů a tematický rejstřík.

Hermeneutická interpretace. Výklad dánského filosofa Sorena Kierkegaarda se považuje za obtížný nejen z filosofických, ale i z literárních důvodů. Václav Umlauf analyzuje interpretační přístupy několika současných kierkegaardovských badatelů a poukazuje na slabá místa jimi zvolených metod výkladu.Poté navrhuje vlastní interpretační strategii, která bere v úvahu nejen text, nýbrž i rétorické mody a pragmatický aspekt jednotlivých děl, a v neposlední řadě i životopisné údaje. Svoji metodu – kterou autor označuje jako sympatickou četbu a která nachází oporu nejen v současné hermeneuticky orientované filosofii, ale i v lingvistice a literární vědě – pak autor používá k výkladu Kierkegaardova díla, který člení do tří oddílů, věnovaných kategoriím existence, času a víry.

Kniha Jiřího Hanuše s názvem Tradice českého katolicismu ve 20. století analyzuje politický a kulturní fenomén v jeho různých dimenzích a proměnách. Pokouší se vystihnout pozici české náboženské situace v rámci evropského sekularizačního procesu, popisuje klíčové tradice a charakteristické rysy katolicismu v Čechách a na Moravě včetně jejich paradoxů, připomíná komunistické experimenty se založením „kontratradic“, zmiňuje paradigmatickou změnu v katolickém intelektuálním prostředí v souvislosti s koncilními událostmi 60. let, popisuje svatováclavskou tradici a v neposlední řadě uvádí diskuse o tradicích a jejich významu v domácím i exilovém prostoru.Před čtenářem se otevírá pozoruhodný svět plný snah o nalezení kulturní identity a svět zápasů o uplatnění evangelia ve společenské sféře. Vzhledem k tomu, že český katolicismus ve 20. století zformovala celá řada pozoruhodných osobností, za jisté doplnění této práce může být považován Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů, který vychází paralelně s touto publikací péčí CDK.

Kniha přináší poutavé statě o roli mýtu v pohanské i křesťanské antice (R. Dostálová, M. Pardyová, L. Chvátal, M. Šedina, M. Havrda, J. Šubrt, V. Němec), o literárním a filosofickém zpracování antické mytologické látky ve středověku (K. Smolak, L. Karfíková, A. Vidmanová, W. Engelbrecht), o podivuhodné návaznosti renesančního myšlení na křesťanský starověk ve způsobu interpretace mýtů (T. Nejeschleba, Filip Karfík), o raně novověkém pohledu na antické bohy (J. Engelbrechtová, J. Bouzek), o mýtu jako nástroji manýristického ztvárnění politické reality (J. Bažant, M. Štědroň) a dalších aspektech druhého života antického mýtu v novější době (D. Kšicová, M. Franková, I. Pospíšil, J. Kudrnáč).

Českému čtenáři se konečně dostává do rukou překlad jedné z nejcitovanějších a nejvýznamnějších prací společenských věd dvacátého století – Winchova Idea sociální vědy. Tato rozsahem nevelká, přesto však nesmírně cenná kniha vyšla poprvé v roce 1958 pod názvem The Idea of a Social Science.Její autor, výrazný anglický poválečný filosof Peter Winch, v ní na základě rozboru Wittgensteinových postřehů a idejí sociálních myslitelů, jako byli J. S. Mill, Vilfredo Pareto, Max Weber či Emile Durkheim, nejen ilustruje zásadní rozdíly mezi přírodními a sociálními vědami, ale odkrývá v čem tato rozdílnost spočívá a jaký má dopad.

Christophe Charle (1951), profesor soudobé historie na pařížské univerzitě a na Ústavu pro moderní a soudobou historii, patří k předním představitelům francouzské historiografie od druhé poloviny 80. let 20. století. V tradicích školy Annales se zabývá sociálními jevy, ale nikoli v duchu ekonomického determinismu, nýbrž v souvislosti se světem kultury.Ve svých pracích, které jsou inspirovány i sociologickými výzkumy, se zabývá především hledáním společenského pozadí kulturního dění, podmínkami, v nichž žijí umělci a intelektuálové, možnostmi uplatnění kulturních fenoménů ve společnosti i politickými tlaky, které podporují či omezují kulturní dění.Význam studií tohoto historika, který je oceňován v celé Evropě, spočívá též v zájmu o novodobé dějiny, na rozdíl od historiků prvních tří generací Annales, kteří se věnovali spíše dějinám středověkým. V novějším, nemarxistickém stylu Charle rozebírá společnost pomocí menších celků, sociálních skupin. Vedle obsáhlejších syntéz k novodobým dějinám Francie (např. publikace Sociální dějiny Francie devatenáctého století) mu největší věhlas přinesly jeho práce o evropských intelektuálech, o jejich existenčním zajištění, cestování, politické orientaci či podílu na společenských změnách.V knize Intelektuálové v Evropě 19. století napsané formou srovnávací monografie, která se dočkala již dvou vydání, rekonstruoval dějiny intelektuálního života, přičemž se neomezil na západoevropské reálie, ale pokusil se proniknout i do světa střední Evropy.Čtenáře v ní může zaujmout originální typologie intelektuálů, periodizace evropského intelektuálního života a charakteristika jednotlivých významných postav – od konzervativců po revolucionáře. Publikace představuje hluboký a pronikavý vhled do světa, který formuje i naši současnost. Vysvětluje příčiny i důsledky výjimečného postavení intelektuálů, které v evropské kultuře zaujímají již od dob osvícenství.

Interdisciplinární analýzy sociálních encyklik Jana Pavla II.. Katolická církev, zvláště v dokumentech druhého vatikánského koncilu, zdůraznila autonomii vědy a důležitost vědeckého poznání. Ozývají se však výtky, že tuto tezi vztáhla v praxi především na přírodní vědy, zatímco její akceptace poznatků společenských věd přichází jen velmi pomalu a s mnoha obtížemi. Právě toto tvrzení může být považováno za výchozí výzkumnou otázku této publikace.Jejím hlavním cílem je zkoumat, do jaké míry odpovídají stanoviska současné katolické sociální nauky, zde reprezentovaná sociálními encyklikami papeže Jana Pavla II., aktuálnímu poznání příslušných vědních disciplín. V první části publikace zaměřené na rozbor sociálních encyklik z hlediska teologických a filosofických disciplín se na filosoficko-antropologické aspekty sociální nauky zaměřil filosof Pavel Floss.Z perspektivy moderní teologie analyzují dokumenty teologové Jiří Hoblík a Tim Noble: zatímco první z nich se zabývá sociální naukou z pohledu současné biblistiky, je Nobleho studie v rámci katolické systematické teologie zaměřena na komparaci teologických metod sociální nauky a teologie osvobození. Ekumenický rozměr přináší příspěvek Jindřicha Halamy, který rozebírá katolickou sociální nauku z hlediska protestantské teologie. Druhou část knihy, která je věnována interpretaci katolické sociální nauky z hlediska ekonomie a sociálních věd, otevírá studie ekonoma Lubomíra Mlčocha, který ukazuje vazby mezi sociální naukou a současnou ekonomickou vědou.Další z autorů, Albert-Peter Rethmann, je sice především teolog, ale jeho text je pokusem o analýzu církevních sociálních dokumentů ze sociologického hlediska, resp. oboru sociální práce. V rámci perspektivy politických věd analyzuje encykliky Pavel Pšeja z pohledu politologie, zatímco Petr Suchý konfrontuje texty Jana Pavla II. s poznatky oboru mezinárodní vztahy. Soubor sociálně-vědných analýz uzavírá studie Radima Kindla, který se z hlediska sociálně a humanitně orientované environmentalistiky zabývá ekologickými aspekty současné katolické sociální nauky.

Evropské myšlení 1848-1914. Elegantně napsaná kniha, která zkoumá dějiny evropského myšlení od revolucí roku 1848 do počátku první světové války. Autor nejprve ozřejmuje kulturní kontext poloviny 19. století, období, jež bylo svědkem zrození demokracií v mnoha evropských zemích a vzniku velkých moderních měst – Berlína, Paříže a Londýna.Poté se věnuje vlivu vědy a sociálního myšlení na evropský intelektuální život, počínaje novými fyzikálními teoriemi, přes myšlenky sociální evoluce a sociálního darwinismu, až k obavám ohledně modernity o osobní identity.Burrow si všímá nejen proměn v přírodních a sociálních vědách a ve filosofii, značná část výkladu se zaměřuje také na osobnosti umělecké sféry – spisovatele, básníky, malíře, dramatiky nebo skladatele. Tato syntetická práce je určena jak odborníků a studentům, tak širší veřejnosti. Publikace je skutečnou čtenářskou lahůdkou, což umocňuje autorův styl, v němž nechybí pověstný anglický smysl pro humor.

Francouzský filozof a sociolog Émile Durkheim vydal své stěžejní dílo De la division du travail social v roce 1893. Českému čtenáři se tato kniha dostává do rukou až nyní – po více než 110 letech – a přece má stále co nabídnout a je vyhledávaným a neopomenutelným pramenem pro všechny, kteří se touží seznámit s funkcí a strukturou moderní společnosti.Durkheimova Společenská dělba práce je beze vší pochybnosti nejen klasickým sociologickým dílem, ale zároveň i jedním z dosud diskutovaných a stále živých pramenů moderních společenských věd.

Co pro nás znamená politický protest?Kdo je k němu více náchylný a kdo méně?Jak se projevoval v podmínkách reálného socialismu?A jaký je jeho charakter v prostředí globalizovaného kapitalismu?Maradův text mapuje podmínky a povahu anti-režimního protestu v kontextu postupující politizace každodenní zkušenosti v moderních státech. S pomocí klasických sociologických konceptů sleduje základní rysy formování kultury protestu coby všeobecně srozumitelného způsobu veřejného jednání. Současná protestní hnutí nejsou pouze negativistickou reakcí, výrazem nespokojenosti se stavem světa, k němuž se uchyluje zejména mládež a některé segmenty středních tříd. V rámci těchto hnutí se protest ustavil jako kulturní symbol, který sám omlazuje a dodává svým aktérům jistý sociální status.Autor (nar. 1961) přednáší dějiny sociologie, sociologii vědění a teorie občanské společnosti na katedře sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Nacionalismus je nejen názvem první ze dvou posmrtně vydaných prací Ernesta Gellnera, je to především téma, které jej provázelo po celý aktivní život. Gellner pocházel z rodiny, která ho k zájmu o nacionalismus přímo předurčovala.Když v roce 1983 vydal knihu nazvanou Národy a nacionalismus, byl sám překvapen, že svou oblíbeností předčila všechny jeho dosud vydané práce. Na sklonku života se k tomuto stále aktuálnímu tématu vrátil a sepsal další knihu, ve které zhodnotil vše, k čemu během svého dlouhého a plodného bádání dospěl. Vyjádřil v ní své přesvědčení, že nacionalismus je zakořeněn v modernitě a je nevyhnutelným osudem našeho světa. Naznačil ale i směr, kterým by se vyspělá společnost měla ubírat, aby se jeho zhoubného vlivu dokázala zbavit.Gellnerovo dílo, které zahrnuje zhruba 20 publikovaných knih a nesčetné množství článků, je svědectvím o hledání stále přesnějších a úplnějších odpovědí na otázky o tom, co je a jak vznikl moderní svět, ve kterém žijeme. Ernest Gellner je nepochybně jedním z největších světových autorů přemýšlejících a píšících o modernitě. Ale není to autor módní, někdo, kdo je nesen vlnou kritiky modernity. Ba právě naopak.Lze říci, že v podstatě stojí za hodnotami, které vytvořily to, co se označuje pojmem „moderní svět“. Iracionalismus postmodernistů považoval za velké nebezpečí dnešní doby. Je však zároveň kritický i ke tradičnímu racionalismu.

Historie, věda, historie jako věda a Spojené státy americké. Spojené státy americké vznikly v průběhu nemnoha let na konci osmnáctého století nejen jako samostatný stát, ale také jako svébytný národ. Zatímco v Evropě se na národní totožnost pohlíželo jako na cosi daného, co bylo jen třeba objevit a posílit, Američané sami sebe jako národ aktivně a uvědoměle budovali a historie spolu s vědou sehrávaly v tomto úsilí ústřední roli. Tři historičky přednášející na prestižních amerických univerzitách se ve svém pojednání zabývají dějinami dějin Ameriky, nejstaršími popisy slavných revolučních dějů počínaje a současnými útoky na historickou tradici ze strany postmodernismu či feminismu konče.Amerika však není žádným světem za zrcadlem: od počátku bylo její formování utvářeno vědeckým i filosofickým myšlením Evropy a tento vztah brzy začal být reciproční. Už Alexis de Tocqueville dobře věděl, že studiem Ameriky se o sobě Evropané dozvídají mnohé, co by jim jinak zůstávalo skryto.Jak říkat pravdu o dějinách je v tomto smyslu dílem mimořádně podnětným: americké dědictví je velmi konkrétně také dědictvím naším, a to historicky i filosoficky.

Publikace Křesťanství a lidská práva si klade za cíl vystihnout principiální problémy vzájemného vztahu křesťanské nauky i praxe k univerzální novověké ideji lidských práv. Tento vztah má svou nejednoznačnou a spletitou podobu, v níž je nesnadná orientace.Proto má předkládaná kniha přehlednou strukturu: nejdříve provádí čtenáře základními historickými souvislostmi, přičemž charakterizuje nejožehavější problémy dneška. Poté následují tři diskuse nad třemi podnětnými texty: Prohlášením Ramseyova kolokvia, úvahou německého politologa Hanse Maiera a rozborem středověkých řádových svobod z pera Léo Moulina.Diskuse se zúčastnili přední čeští teologové, filozofové, historici a právníci (Marta Munzarová, Ivana Noble, Josef Dolista, Pavel Floss, Luboš Kropáček, Josef Smolík a další). Ačkoli uvedené texty i následné debaty nepřinášejí jednotný a jednoznačný pohled na složité fenomény a vztahy, přispívají k jejich hlubšímu promýšlení. V koedici s nakladatelstvím Vyšehrad.

Rozhovory o moravském katolicismu ve 20. století. Hovořit o moravském katolicismu ve 20. století s badateli i pamětníky znamená prožít významná a často neopakovatelná setkání. Znamená to nejen navázat kontakt s fenoménem, plným tvořivé síly, s teologickými, literárními, organizačními a uměleckými výkony, nýbrž i setkat se s osudy prostých či vzdělaných lidí, kteří se pokoušeli razit nové cesty pro své církevní společenství a pro celou společnost, nebo se naopak pokoušeli čelit tomu, co považovali v celospolečenském vývoji za obzvláště nebezpečné.I proto je nejvíce místa v této publikaci věnováno těm, kteří trpěli pod tíhou ateistického komunistického režimu, jehož hlavní taktikou bylo křesťanství, a to především římskokatolické, vnitřně rozštěpit a postupně zcela zlikvidovat. Autor publikace, historik Jiří Hanuš, chtěl jejím názvem Mezi tradicí a reformou vystihnout jeden z podstatných rysů moravského katolicismu v moderní době a přispět k diskusi nad jeho významem v současnosti.Oslovení badatelé a pamětníci: PAVEL MAREK, MOJMÍR TRÁVNÍČEK, LUDVÍK STEHLÍK, FRANTIŠEK KUNETKA, ANTONÍN PROCHÁZKA, PAVEL ŠVANDA, JAN ŠIMSA, KAREL RECHLÍK, RADOMÍR MALÝ, JOSEF PETR ONDOK, CYRIL MARTINEK, JOSEF KAMAN, MARTA MUNZAROVÁ

Významné osobnosti Západu XI. - XX. století. I v českém prostředí známý a oblíbený americký časopis First Things uveřejnil v roce 2000 seriál o významných osobnostech uplynulého milénia. Autoři - renomovaní akademici a badatelé - vystihli v jednotlivých portrétech nejen filozofický, teologický a literární rozměr velikánů ducha, ale také jejich přínos pro naši současnost, v jejíž nejistotě hledáme často oporu u těch, kteří nám mohou být životními vzory.Čtenář těchto textů může vedle autorské erudice ocenit i čtivý styl a přehlednost, s níž jsou vysvětleny i obtížné problémy, se kterými se potýkali papežové, básníci, teologové, politici a jeden odvážný mořeplavec.

Nárok na obecnou platnost a kulturní diferenciace. Lidská práva jsou dnes rozšířena v celém světě jako nárok a požadavek, bývají však různě interpretována. Různé koncepce a náhledy na problémy lidských práv nejsou navíc spjaty pouze s rozdílnými politickými konstelacemi, ale také s odlišným kulturním a náboženským viděním světa.Profesor politologie a historie Hans Maier, znalec dějin západní ideje lidských práv i současných problémů, vyprovokoval v Evropě svými knihami a texty diskusi, která se prostřednictvím Centra pro studium demokracie a kultury přenesla i do českého prostředí.Předložená publikace zachycuje část této domácí diskuse, především příspěvky, které zazněly na konferenci, již pořádalo CDK ve spolupráci s Fakultou sociálních studií MU za účasti profesora Maiera na jaře 2001. Autoři příspěvků se pokusili zhodnotit nárok na univerzalitu lidských práv a složitost jejich uplatňování v současném světě na základě politologických, právních a kulturních analýz a souvislostí.Publikace potěší všechny, kdo se zajímají o otázky osudu „západních“ idejí, které představují nejen určitý standard naší civilizace, ale též provokaci pro všechny ostatní světové kulturní a náboženské systémy.Autoři: Hans Maier, Vladimír Albrecht, Petr Fiala, Pavel Floss, Jiří Hanuš, Jan Holzer, Ivo Pospíšil, Pavel Švanda, Eliška Wagnerová

Pohledy z literárněvědné perspektivy. Kniha Josepha P. Strelky zkoumá ve dvanácti modelech základní problémy vztahu literatury a politiky, a to na konkrétním literárním materiálu středoevropských i mimoevropských autorů. Na jednotlivých osobnostech, k nimž patří především K. E. Franzos, Joseph Roth, Franz Werfel a Hermann Broch, autor vysvětluje vztah umělecké střední Evropy k ideji nedělitelnosti svobody v rámci politických událostí 20. století.Známými i méně známými uměleckými díly profesor Strelka ilustruje složitost a tíhu života, poznamenaného rozpadem mnohonárodnostních říší a mocí totalitních ideologií a režimů. Čtenářsky zajímavá může být nejen cesta za známými i méně známými autory středoevropského „nukleonu“, ale také analýza problému svobody zpracovaná na příkladu mimoevropských literatur, speciálně na ruském, čínském a americkém románu (A. Solženicyn, Wang Lan, S. Below).Pohledy z literárněvědné perspektivy představují soubor brilantních studií, prozrazujících mimořádnou vědeckou erudici a reprezentujících polozapomenutou humanistickou tradici, která si nade vše cení lidské svobody.

Portrét francouzského historika, který se zabývá moderními dechristianizačními tendencemi od Francouzské revoluce, církevními osobnostmi 18. století, jansenismem a svobodným zednářstvím.Publikace obsahuje několik klíčových Plongeronových textů, úvodní studii o autorovi a bibliografii jeho prací.

Kniha O smrti a pohřbívání přináší úvodní vhled do doposud opomíjené problematiky. Věnuje se tématu smrti, představám o možné posmrtné existenci, pohřbívání a truchlení v současné české společnosti. Pro získání plastičtějšího obrazu i správných interpretací dnešního stavu autorka připomíná i starší období. Věří totiž, že bez jejich znalosti nelze současnou situaci uspokojivě vysvětlit.Kniha tak přispívá k zodpovězení mnoha aktuálních otázek:Jak se dnes Češi vyrovnávají s vlastní smrtelností?Liší se výrazně představy a postupy věřících a nevěřících osob?Věří Češi v posmrtnou existenci?Jak mrtvé pohřbíváme a co to o společnosti vypovídá?Jak se jedinci a společnost vypořádává se smutkem po smrti blízkého?Proč se rozšiřuje pohřbívání bez obřadu a o čem tento fenomén vypovídá?Vznikají nějaké nové formy pohřebních rituálů?

Člověk - prostor - transcendence. Tato kniha nabízí zamyšlení nad vztahem mezi člověkem, prostorem a transcendencí. Z různých perspektiv a na odlišných příkladech ukazuje, jak člověk vnímá posvátné v rámci své zkušenosti specifického prostoru.Autoři jednotlivých příspěvků reprezentují rozličné obory – přírodovědu, teologii, religionistiku, historii, teorii umění, filmu a architektury –, mnozí však překračují obvyklý diskurs své disciplíny a podávají také osobní pohled, založený na introspekci a reflektované existenciální zkušenosti.Čtenář je jakoby doprovázen na cestě po mnoha podivuhodných prostorech, od syrově krásné polární krajiny přes imaginativní svět pravoslavných ikon až třeba po moderní sakrální architekturu. V každém z těchto navštívených prostorů pak má příležitost uvažovat nad tím, jakým způsobem u člověka funguje ono sensorium, které mu umožňuje setkávat se s tím, co je zcela jiné, co jej přesahuje, co je pro něj to „poslední nepodmíněné“.

Základní témata knihy Fenomén Vatikán formulují její podtituly – idea, dějiny a současnost papežství – diplomacie Svatého stolce – České země a Vatikán.Kniha má čtyři kapitoly, jimž je předeslán Úvod vysvětlující blíže téma studie a rozvržení její látky. Zejména rozvádí, proč papežové neodvozují svůj vliv v oblasti mezinárodních vztahů od svého postavení hlavy Městského státu Vatikánu, a proč naopak veškerý význam Vatikánu ve světové politice je založen výhradně na postavení hlavy katolické církve jako duchovního vůdce. První kapitolase zabývá otázkou, proč a v jakém smyslu je papež hlavou největší z křesťanských církví. Druhá kapitolapodává historický přehled vývoje instituce papežství v jeho vztahu ke „světské moci“, státům a jejich vládcům; tento vztah sleduje od počátku dějin křesťanství až do zániku církevního státu v roce 1870. Třetí kapitolapředvádí moderní podobu církevního státu (vzniklou v roce 1929), v níž je tento útvar ještě zřetelněji než jeho předchůdce podřízen výkonu náboženského poslání svých vládců – papežů. Výklad o strukturách a orgánech dvojjediné instituce Vatikánu-Svatého stolce, o jejím mezinárodním postavení, smlouvách se státy i o výkonech proslulé vatikánské diplomacie je východiskem k zachycení nejnovějších dějin papežství i role, kterou tato instituce hraje v současném světě. Čtvrtá kapitola (České země a Vatikán)si všímá minulosti i přítomnosti vztahů mezi římským stolcem a českým národem v jejich politickém i náboženském rozměru. Do jednotlivých kapitol jsou zařazeny exkursy analyzující podrobněji některé zvlášť pozoruhodné nebo kontroverzní problémy z dějin a současnosti papežství.Druhé vydání nemění podstatu ani uspořádání díla. Vedle drobných stylistických úprav či korektur obsahu přináší především doplňky: nevelké v Úvodu a prvních dvou kapitolách, zatímco třetí a čtvrtou obohacuje o podrobný výklad nejvýznamnějších událostí historie papežství v období posledního desetiletí.

Časopis navazuje na to nejlepší z oblasti filosofických, politicko-filosofických, společenských, kulturních a literárních textů časopisů Střední Evropa – brněnská verze, Proglas a Revue Politika.

aneb Za co jsme bojovali. Kniha vznikla s cílem připomenout hrůznost komunistického režimu, který na desítky let zásadním způsobem ovlivnil životy občanů naší země. Nejtragičtěji zasáhl ty, kteří se jeho ideologii vzepřeli a rozhodli se bojovat za svobodu, demokracii a další hodnoty, které komunistický režim devastoval. Bojovníci za svobodu skončili v komunistických žalářích a pracovních táborech, mnozí z nich za svou vzpouru proti totalitě zaplatili životem.Přeživší političtí vězni z 50. let minulého století z brněnské pobočky Konfederace politických vězňů ČR se na začátku nového milénia rozhodli připomenout hodnoty, za které bojovali, na setkáních s občany a představiteli veřejného života. Tato setkání nazvaná „Fórum KPV ČR Brno“ se konala celkem čtyřikrát a každé mělo své motto. V roce 2004 to bylo téma „Sametová revoluce uvolnila prostor právu, ale nenaplnila spravedlnost“, v roce 2006 „Svoboda znamená odpovědnost a řád“, v roce 2007 „Státy se udržují těmi ideály, ze kterých se zrodily“ a v roce 2008 „Komunismus a nacismus, pohromy 20. století“.

Druhé vydání úspěšné, již dlouho nedostupné publikace. Kniha přináší moderní a současně velmi aktuální historický a politologický výklad událostí, které se týkají církevních i sociálně-kulturních novodobých dějin Československa. Vysvětluje nejen známé a již ve vědeckých diskusích diskutované okruhy problémů (např. průběh církevních procesů, vztah státu a církve, problém skryté církve, vztah římské a řecké církve), ale otevírá i celou řadu nových témat, k nimž patří zejména vztah katolických intelektuálů k socialismu, kulturní aspekty křesťanství, role lidové zbožnosti a v neposlední řadě celkový charakter českého křesťanství.Kniha je první souhrnnou syntézou dějin československého katolicismu v celém období komunistického režimu, ovšem s důrazem na dění v českých zemích. Nespokojuje se s pouhým chronologickým přehledem vývoje, ale hlavní těžiště jejího zájmu leží ve vystižení dlouhodobějších dějinných trendů i v analýze nástrojů používaných komunistickým režimem pro ovládnutí církve a celé společnosti.Text a bohaté obrazové přílohy přinášejí významné badatelské sondy, které umožňují lépe pochopit ideje i pracovní aktivity nejméně tří katolických generací a rozdíly mezi českým, moravským a slovenským katolicismem.

„Co si dnes skutečně představujeme pod slovem člověk, které tak často používáme? O kom to mluvíme, když hájíme lidská práva nebo když pěstujeme humanitní vědy? Na tuto otázku nejen že nemáme žádnou jednoznačnou odpověď, ale nevíme ani, jakým směrem a jakými postupy bychom se ji měli vydat hledat.“Těmito slovy otevírá významný současný francouzský historik a filozof Pierre Manent svou knihu, v níž se snaží vyložit, jakým způsobem vzniklo moderní pojetí člověka a v čem vlastně spočívá. Autor rozebírá tradice moderního liberálního a antiliberálního myšlení a zkoumá, jak se od 17. století proměňovaly koncepty, které stály v podloží moderny a které určují náš dnešní politický a kulturní život. Postupně pak dospívá k náhledu, že tím hlavním a nejpodivnějším rysem moderní lidské zkušenosti je vědomí vlastní historičnosti. Moderní člověk je bytost historická.Pierre Manent (1949) působí jako profesor politické filozofie ve Výzkumném politologickém centru Raymonda Arona při École des hautes études en sciences sociales v Paříži. Je autorem řady knih věnovaných dějinám moderního politického myšlení, např. Histoire intellectuelle du libéralisme: dix leçons (1987, reed. 1997), Naissances de la politique moderne: Machiavel, Hobbes, Rousseau (1997, reed. 2007) nebo Cours familier de philosophie politique (2001, reed. 2004). Je spoluzakladatelem prestižní revue Commentaire. Česky vyšel jeho esej Proč existují národy: úvahy o demokracii v Evropě (CDK, 2007).

"Druhé čtení" českých autorů od Máchy k Havlovi. Dramatik Milan Uhde se tentokrát představuje jako čtenář. Dlouho se domníval, že za studií v padesátých letech minulého století odolal vlivům komunistických výkladů kultury a literatury. Když se však jako zakázaný autor musel o patnáct dvacet let později k některým přečteným knihám vracet, zprvu aby je na přátelskou zakázku zdramatizoval pod cizím jménem, prodělal překvapení: knihy byly jiné, než očekával.Samozřejmě se nezměnily, ale k novému poznání dozrál jejich čtenář. S krásnými slovy velebícími revoluční násilí se přel o to prudčeji, oč zásadněji odporovala jeho čerstvé životní zkušenosti. Pohnulo ho to k dalšímu a soustavnému ověřování fakultních poznatků. Výsledky zaznamenával a používal jak ve svých disidentských přednáškách konaných doma a v bytech přátel, tak po listopadu 1989 na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity.

Starozákonní putování. Vedle úvodu do Nového zákona, který vyšel před dvěma lety poprvé v češtině pod názvem Cesta Páně, CDK nyní připravilo i svazek věnovaný Starému zákonu. Vytváří se tím dvoudílný, volně navazující soubor, který přibližuje starozákonní i novozákonní příběhy prostřednictvím originálního výkladu, jenž je postaven na současném vědeckém bádání, ale přináší i duchovní povzbuzení.Bratr John z Taizé se narodil ve Philadelphii v USA, vystudoval teologii, do komunity vstoupil v roce 1974. Každoročně pořádá několikatýdenní kurzy úvodů do biblické historie, teologie a spirituality. Publikuje knihy s touto tématikou, které jsou překládány do mnoha jazyků – The Pilgrim God: A Biblical Journey (1985/1990), The Way of the Lord: A New Testament Pilgrimage (1990), Praying the Our Father Today (1992), a God of the Unexpected (1995) atd.Taizé, to nejsou jen písně nebo nová hudební forma. Je to mezinárodní a ekumenická monastická komunita, v níž žije kolem sta bratří z dvaceti pěti zemí a z různých křesťanských církví – katolické, anglikánské, luteránské a reformované. Žijí pospolu a touží být znamením smíření, znamením evangelia. Toto společenství vzniklo za druhé světové války, v roce 1940. Jeho zakladatel, Roger Schütz, přišel do malé vesnice v Burgundsku a začal zde pomáhat pronásledovaným židům a uprchlíkům. Tato činnost byla počátkem hnutí, které dnes přijímá mnoho tisíc mladých lidí, pořádá zahraniční setkání, publikuje knihy a pomáhá chudým lidem na mnoha kontinentech.

Studie pamětí a režimů moci v křesťanských církvích v severních Čechách. Kniha Bůh ví proč je založena na dlouhodobém sociálně antropologickém výzkumu v několika křesťanských společenstvích v severních Čechách. První část se opírá o teorii kolektivní paměti a sleduje, jak se dnes pracuje s pamětí Sudet a dosídleného pohraničí ve dvou rozdílných katolických farnostech a v jednom baptistickém sboru. Druhá část porovnává režimy moci v katolické farnosti a ve sboru Jednoty bratrské v jednom městě. Zkoumá, jaké místo je zde vymezeno Bohu a jak tyto režimy formují křesťanské já svých členů. Studii uzavírá hodnocení výzkumu prostřednictvím reflexí z terénu.Kniha je „tématicky sjednoceným a teoreticko-metodologicky sjednocujícím souborem studií, které vyúsťují do syntetického závěru a pointy. … Autorka pohlíží na dění v křesťanských komunitách, sborech a farnostech prismatem foucaultovského diskursu moci a vědění. Nejen díky námětu studie, ale především díky jeho pojetí a zpracování představuje dílo původní a v rámci zdejší společenskovědní produkce originální, ba průkopnickou studii.“ Z recenzního posudku Olgy ŠmídovéBarbora Spalová vystudovala etnologii a sociální antropologii na FF a FSV UK v Praze. Bádá v oblasti antropologie náboženství, zejména křes­ťan­ství, dále v oblasti studií hranic a sociální paměti. Je editorkou časopisu pro kvalitativní výzkum Biograf. Žije v Lužických horách.

Prolegomena k vývoji pravoslaví v českých zemích na Slovensku a na Podkarpatské Rusi v letech 1860-1992. Kniha je prvním pokusem o ucelený pohled na pravoslavnou komunitu na území českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi v 19. a 20. století. Autoři se zabývají problematikou formování ortodoxní církve a líčí její osudy v letech první republiky, za druhé světové války a po roce 1945.Zvláštní pozornost pak věnují postavení pravoslavné církve v období komunistické totality. Historická fakta doplňují evokací životního díla četných jejích protagonistů. Nedílnou součástí práce je bohatá obrazová příloha. Knížka nabízí zasvěcený pohled do církevních a společenských dějin dvou století.

Kniha dává čtenářům možnost nahlédnout do životních příběhů osob, které se ve druhé polovině 19. století podílely na vzniku moderních politických elit na Moravě a které v řadě případů významně zasahovaly do politického života celé habsburské monarchie a později i Československa.Formou přehledných biografických portrétů zpracovaných ve více než 600 heslech zachycuje původ, rodinné zázemí, vzdělání, profesní kariéru a veřejnou činnost všech, kteří v letech 1861-1918 zastávali post moravského zemského poslance. Zvláštní pozornost je pochopitelně věnována jejich poslanecké činnosti, charakteristice témat, kterým se přednostně věnovali, a klíčovým projevům, návrhům, interpelacím a rezolucím, kterými se podíleli na činnosti a jednáních sněmu Markrabství moravského.Stranou pozornosti nezůstává ani publicistická činnost poslanců a jejich dobová sociální prestiž, jak se projevovala např. udělením různých vyznamenání a čestných občanství nebo povýšením do šlechtického stavu. Jednotlivé životopisné portréty poslanců jsou ve většině případů doplněny také jejich fotoportréty. Publikace je výsledkem náročného bádání a pátrání po mnohdy zcela zapomenutých osobnostech tehdejšího veřejného života a její snahou je přiblížit životní a politické osudy všech aktérů dobové sněmovní politiky. Její ojedinělost spočívá právě v tom, že jako první zpracovává medailony naprosto všech moravských zemských poslanců, a vyplňuje tak některé mezery v poznání dějin Moravy. Neměla by proto chybět v žádné příruční knihovně zájemců o dějiny druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století.

Jakými cestami se pravoslavná teologie ve 20. století dostávala na Západ? Jak byla spojená s domovskými církvemi, které prožívaly otřesy, v nichž mizel starý život a zřídka se objevoval nový? Které poklady tradice patřily k nezbytné výbavě lidí, jejichž minulost v sobě nesla tak velkou tíhu, že bylo nutné učit se nahlížet budoucnost s nadějí?Těmito otázkami se zabývá tato kniha vedoucí čtenáře od dědictví Byzance přes misie k slovanským národům, Mongolský chanát a Osmanský sultanát až do moderní doby. Stopuje, jak se pravoslavný duchovní, církevní, kulturní i intelektuální život dostával na Západ díky prvním moderním misiím, ale pak zejména kvůli nucené emigraci statisíců věřících, kteří v novém prostředí hledali, jak uchopit a předat dědictví víry a naděje, které si s sebou přinesli, a jak se otevřít novým možnostem, jež touto vírou a nadějí nahlíželi.

Jak vysvětlit svět, a přitom nenudit. Peter L. Berger, dnes pravděpodobně nejznámější žijící americký sociolog, publikuje knihy o mnoha aspektech sociální vědy od šedesátých let 20. století a některé jeho práce jsou již pokládány za klasické. V těchto vtipných a intelektuálně podnětných vzpomínkách Berger vysvětluje, jak se stal sociálním vědcem, ale vypráví rovněž o nesčetných dobrodružstvích, k nimž toto povolání vedlo.Nejedná se o standardní autobiografii, která by líčila každou událost v Bergerově životě; spíše se zaměřuje na nejdůležitější intelektuální problémy, které motivovaly jeho práci, a na různé lidi a situace, s nimiž se střetával v jejím průběhu. Bergerovy paměti jsou plné pozoruhodných miniatur a rázovitých postav vylíčených živým vypravěčským stylem, často kořeněným humorem, a zprostředkovávají čtenáři vzrušení a překvapení, které může přinášet zkoumání sociálního života.

Utváření obrazu soukromého života politiků v médiích. Soukromí politiků se od roku 1989 zásadně proměnilo: spolu se svobodou slova se dostalo na přední stránky novin. Příběhy o rozvodech, láskách, milostných aférách politiků a političek či jen o jejich procházkách se psem nebo víkendu na chalupě se staly nedílnou součástí novin, televizních zpráv a časopisů. Informace, které se dříve pohybovaly ve sféře pečlivě utajovaných klepů, se staly předmětem novinářského zájmu - a také produktem, který lze prodat.Česká společnost prošla během dvou dekád postupným vývojem, kdy si všechny tři zúčastněné strany - politici, veřejnost a média - vytvářely vlastní hranice a bariéry toho, kam až se smí zajít, co všechno ještě lze říci, ukázat a otisknout. Vzájemné střety byly často bolestivé a formovaly poté psané i nepsané hranice dalšího vývoje. Každá ze stran se přitom z konfliktu snažila vytěžit co nejvíc: novináři čtenářský zájem a senzaci, případně odhalení dalších důležitých informací, politici zvýšení vlastní popularity a vylepšení image.Ani čtenáři, diváci a posluchači nezůstali stranou a zasahovali do mediálního dění: ať už formou komentářů a názorů, nebo tím, že prodeje tiskovin s historkami z politického soukromí stoupaly. Tato kniha mapuje hlavní milníky a aktéry tohoto složitého vývoje a na konkrétních příkladech ukazuje, jak se politici snaží svůj mediální obraz budovat a jak jej média zobrazují. Důležité totiž není jen to, co se na stránkách novin objevilo, ale také to, co tam chybí.

Čtení, překlad a výklad posvátných textů v křesťanství, židovství a islámu. Tato knížka vznikla na základě kolokvia o interpretaci posvátných textů, které se konalo v rámci Setkání zájemců o teologii, spolupořádaného CDK a Institutem ekumenických studií při ETF UK v listopadu 2011 v Praze. První část příspěvků je zde věnována aktuálním odborným diskusím o přístupech k posvátným textům v křesťanské, židovské a islámské tradici. Druhá část se pak zabývá historickými, teologickými a jazykovými problémy překladů Bible do českého jazyka. Publikace je určena především studentům a badatelům z oboru teologie, biblistiky, religionistiky a historie.