Triton

Segatašja z Kibeho. Vyšlo aj v slovenskom jazyku: E-kniha: Chlapec, ktorý sa stretol s Ježišom (2022)Skutečný příběh chlapce, který se setkal s Ježíšem a zeptal se ho na všechno, co odedávna zajímalo celé lidstvo. Pasáček Segatašja se narodil v chudé a negramotné rodině v odlehlých končinách Rwandy. Nikdy nechodil do školy, nikdy neviděl Bibli, nikdy v životě nevkročil do kostela a byl pohan. Jednoho letního dne roku 1982 odpočíval jako patnáctiletý ve stínu stromu a náhle jej ve vizi navštívil Ježíš. Ježíš polekaného chlapce požádal, zda by byl ochoten vydat se na misi, na níž by lidstvu vysvětloval, jak žít, aby se lidé dostali do nebe. Segatašja Ježíšovo poslání přijal pod podmínkou, že mu Ježíš zodpoví všechny dotazy a dotazy všech lidí, které na cestách potká, dotazy ohledně víry, náboženství, účelu života, podstaty nebes a pekla. Ježíš s podmínkou souhlasil a Segatašja se vydal na jednu z nejzázračnějších poutí v moderních dějinách lidstva…

Panna Maria promlouvá ke světu ze srdce Afriky. V januári 2022 sa chystá vydanie tejto knihy aj v slovenskom jazyku.Kniha vypráví fascinující příběh sedmi dívek a chlapce, jimž se v 80. letech v maličké rwandské vesnici Kibeho zjevovala Panna Maria. Objevení se Panny Marie v Kibeho patří k nejvýznamnějším mariánským zjevením v dějinách lidstva vůbec a spisovatelka Immaculée Ilibagiza zasvětila svůj život tomu, aby se svět o skupině mladých rwandských vizionářů, kteří byli dlouhá léta zevrubně zkoumáni vědci, psychiatry, lékaři a teology, dozvěděl více. Během zjevení docházelo i k celé řadě zázraků a vizionářky dokonce pod dohledem vyšetřovatelů podstoupily mystické pouti (jedna z dívek zemřela na Velký pátek a o Velikonoční neděli byla vzkříšena). Vatikán zatím (v listopadu 2001) uznal pravost tří svědectví, rozhodl, že je nelze vysvětlit jinak než zázrakem a podpořil zřízení Svatyně Naší Paní Sedmibolestné přímo v Kibeho.

Kontemplace v křesťanském chápání znamená prožívání Boží přítomnosti. Je to Boží dar, který si člověk nemůže nijak zasloužit, ale může se k jeho přijetí disponovat. Kontemplativní člověk, který v hloubi svého nitra v tichu zakouší blízkost Boha, se nevzdaluje světu – naopak, kontemplativní modlitba mu pomáhá nalézt nový vztah ke všemu, co jej obklopuje, k Bohu i k sobě samému a dává mu netušený pokoj a svobodu. Zkušený průvodce na cestě kontemplace vede čtenáře krok za krokem do komůrky, kde je možné se setkat s Bohem (srv. Mt 6,6).

Klasika křesťanské duchovní literatury, inspirace pro život v důvěrném vztahu s Bohem.Autorka sa v nej venuje týmto témam: odovzdanie,viera,slobodná vôľa,vedenie,pochybnosti,pokušenie,zlyhanie,spútanie,sloboda,rast,služba,zjednotenie s Bohom,zmysel života.

Předmluva kardinál Miroslav Vlk, Doslov Marie Svatošová. Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích. Kniha vypráví o smrti a zázracích. Zázraky se dějí nejen v Duze samotné, ale především v duších jednotlivých protagonistů – umírajících pacientů i těch, kdo je v závěru jejich pozemské pouti odborně a s velkou láskou doprovázejí. Kniha může čtenáře inspirovat a také zbavit zbytečného strachu ze smrti, protože nejvíc se obvykle bojíme toho, o čem nic nevíme. K vydání knihu doporučili kardinál Miloslav Vlk (autor předmluvy) a MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v ČR.

Čemu nás učí první jezuitský papež. Slova papeže Františka ve společnosti rezonují, papež na žebříčku popularity stoupá.Tento fakt je zajímavý, protože František zpochybňuje náš životní styl a priority od samotných základů, a přesto jej nepovažujeme za trapného mravokárce – spíše za prostého řečníka, který sděluje nepříjemné pravdy, jež jsme už dávno potřebovali slyšet. František nezpochybňuje jen praktiky Církve, ale celý přístup naší civilizace k otázkám vůdcovství. Ukazuje nám vizi toho, jak by měli vůdci žít a jakých hodnot by se měli držet.Tato kniha není o katolické víře a není ani Františkovým životopisem. Zvláštní je, že dnes již přečetné Františkovy životopisy se víceméně mlčky vyhýbají Bergogliově jezuitské spiritualitě, která jej na roli vůdce plně připravila a dosud určuje jeho způsob myšlení a konání.Kniha je proto především učebnicí vůdcovství a jako případová studie v ní posloužil papež František a jeho duchovní vůdcovské imperativy: Důkladně poznejte sami sebe, ale žijte službou druhým! Vnořte se cele do světa, ale denně se ze světa stahujte! Žijte přítomností, ctěte tradici a tvořte budoucnost! Člověk připravující se na vůdcovskou roli nemusí být nutně křesťan či věřící, aby si principy této knihy osvojil. Musí pochopit jen to, že skutečné vůdcovství má hluboce duchovní charakter.

Každý zná cedule, které hlásají: tady staví autobus. Už i děti vědí, že zde mohou nastoupit a autobus je doveze do cíle, kam se chtějí dostat, přestože musí urazit kus cesty. Člověk nastoupí a s důvěrou se nechá odvézt. Právě takovými zastávkami na naší životní cestě mají být rituály. Vyzvednou nás na místě, na kterém stojíme. Takové, jací jsme, v náladě a rozpoložení, jež odpovídají tomu, co právě prožíváme. V každém okamžiku života můžeme do rituálu vstoupit. Všechny pak mají společný cíl: dovést nás k sobě samým. V této knížce P. Zacharias vysvětluje smysl a prospěšnost rituálů a nabízí praktické návody, které můžeme snadno začlenit do všedního života. Povzbuzuje nás, abychom si vytvořili vlastní rituály a obohatili tak svůj život o nový rozměr.

Kniha Spiritualita lékaře a bioetika není pouhou syntézou již známých bioetických nauk, ale přináší novou metodu v uvažování o osobnosti lékaře a jeho práci. Na českém knižním trhu podobná publikace není. Svým obsahem navazuje na předchozí autorovu publikaci Ekologická spiritualita a etika.Čtenář se seznámí s filozoficko-teologickými předpoklady vztahů mezi lékařem a pacientem, péčí o duševní a duchovní zdraví lékaře, reflexí nad spirituálním pozadím volby lékařského stavu, zdroji inspirace pro spiritualitu lékaře a významem etiky ctností pro lékaře. Nechybí ani etické otázky a prognózy vývoje lidstva a bioetiky na prahu nových technologií. Neméně zajímavá je úvaha o vztahu spirituality a neurověd a jejich syntéze v tzv. neuroteologii. Kniha je vhodným studijním materiálem pro studenty na vysokých školách, na lékařských fakultách, na zdravotně-sociálních fakultách, na teologických fakultách, i na středních zdravotnických školách. Knihu uvítají i lékaři, kteří ctí, přijímají a vyznávají křesťanskou víru. Text může působit preventivně vůči syndromu vyhoření lékařů.

Kronika pozemského putování svatého Prokopa. Oblíbená sympatická postava sázavského světce k sobě stále přitahuje zájem české společnosti, věřící i nevěřící. Svatý Prokop je v chápání českého člověka přímo vzorem svatosti: tak nějak si naši lidé představovali a představují světce: chudého, skromného, laskavě ochotného ku pomoci nejenom ve věcech duchovních, ale i světských, hmotných. A navíc českého, obhájce nejcennějšího pokladu národa, jeho řeči.Sázavský klášter, který založil, se stal ostrovem slovanského jazyka, staroslověnštiny uprostřed latinizujícího prostředí střední Evropy. Na Sázavě se používal jak staroslověnský, tak latinský jazyk, stejně jako římský i východní obřad. Proto se také Sázava stala symbolem boje proti pronikající germanizaci, takže její odkaz byl v dějinách často vyzvedáván právě v obdobích pro český (a slovanský vůbec) jazyk nejnebezpečnějších. Avšak není bez zajímavosti, že největšího rozkvětu kultu a uznání se sv. Prokopovi dostalo v době vlády Karla IV., jenž založením kláštera v Praze „Na Slovanech“ jasně naznačil směr vývoje, kterým by si přál vidět rozvoj země v budoucnosti: ve směřování k sjednocené církvi západní i východní. Karel ho – prvního našeho světce, jenž nezemřel násilnou smrtí – také bez zaváhání postavil do řady našich přímluvců, větší to armády, jak krásně napsal Jaroslav Durych, než jaká byla a je tady na zemi...

Příběh atypické pěstounské rodiny. Rodiny vznikají různým způsobem - tahle se prostě našla. Kniha je nejen o vzniku jedné atypické rodiny, ale také o radostech a úskalích pěstounské péče z pohledu ženy, která se netradičním způsobem stala pěstounkou a opatrovnicí dvou starších děvčat.

Originální pohled na tělesná onemocnění – infekce, bolesti hlavy, úrazy, srdeční a žaludeční potíže, nádory a AIDS – z pera dvou odborníků na fenomén nemoci, Ruedigera Dahlkeho, lékaře, přírodního léčitele a psychoterapeuta, a Thorwalda Dethlefsena, diplomovaného psychologa a psychoterapeuta. Nemoc je podle nich obecným stavem, projevem života ve stresu a nepohodě, a všechny choroby jsou jen hmotná vyjádření poselství z duchovní sféry, která nám naznačují, co bychom v životě rozhodně měli změnit. Pokud tvrdohlavě trváme na nezdravých vzorcích uvažování a chování, tělo nám to dá nekompromisně najevo. Podle autorů často postačí změna postoje k tomu, aby člověk pocítil znatelnou úlevu i na fyzické úrovni. Doplněno podrobným přehledem symptomů a jejich interpretací.

Kniha se věnuje diplomatickým stykům Československa a Svatého stolce ve 20. století. Jde o mimořádně dramatickou dobu, která ve vztazích Československa a Vatikánu v mnoha ohledech odráží dějiny habsburské monarchie, dvou světových konfliktů, dvou totalitních ideologií 20. století – nacismu a komunismu – a meziválečné i poválečné doby. Již na první pohled je čtenáři zřejmé, že se jednalo o období mnoha těžkostí, nepochopení a řevnivostí, a to jak na české, resp. československé, tak na vatikánské straně.

Elizabeth odjela na Západ vyučovat v nové jednotřídce děti osadníků v pohraničí. Osud jí přivedl do cesty „koňáka“ Wynna Delaneyho, člena Severozápadní jízdní policie, a oboustranné vzplanutí vyústilo v svatbu. Pro Elizabeth to znamená jít tam, kam manžel dostane umístěnku. Věděla, že to bude někam na Sever, ale netušila, jak osamělý a náročný život tam na ni, původem městskou ženu z Východu, čeká. Připadá jí, že jejími jedinými jistotami jsou láska k Wynnovi a víra v Boha. Bude to stačit?

Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 1923 - 1945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945. V kontextu mezinárodních událostí 20. - 40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-německé vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Německa v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou naší pozornosti nezůstávají ani nástup Adolfa Hitlera k moci, konkordát z roku 1933, sbližování nacistického Německa s fašistickou Itálií, rasové otázky, encyklika S palčivou starostí, reflexe německé zahraniční politiky, mírové aktivity či postoje papeže Pia XII. v době druhé světové války.Autor vychází jak z materiálů vatikánských archivů a vydaných edic, tak dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována.

Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-italské vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Itálie v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou pozornosti nezůstávají ani Lateránské dohody, sbližování Itálie s nacistickým Německem, rasové otázky, reflexe italské zahraniční politiky či postoje papežů Pia XI. a Pia XII. v období druhé světové války.

Kniha přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a sovětského komunismu v letech 1917–1945, tedy v období od bolševického puče v listopadu 1917 do konce druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století zbavuje vatikánsko-sovětské styky nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se zaměřuje na stýkání a potýkání Vatikánu a sovětského Ruska ve válečném i meziválečném období.Monografie představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, stranou přitom nezůstávají ani vzájemné vztahy před rokem 1917, náboženské poměry bolševické revoluce v roce 1917, jednání 20. let, vatikánské mise v SSSR, osobnosti Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina a dalších komunistických představitelů, likvidace katolické církve ve 30. letech, encyklika O bezbožeckém komunismu z roku 1937, úvahy o křížovém tažení proti SSSR či náboženských poměrech v zemi v období druhé světové války.

Mnohé Ježíšovy požadavky se nám dnes zdají velmi náročné např. jeho přikázání lásky k nepřátelům a požadavek chudoby. Zasadíme-li však tyto nároky a Ježíšův suverénní způsob učení, jeho zázraky a jeho hlásání soudu do historického dobového kontextu, zjistíme, že překvapivost a provokativnost jeho slov i jednání byla tehdy ještě větší, než jsme si dosud uměli představit.Podání je důsledně historické, kulturně historické a teologické. Kniha je uvedena pojednáním o změnách ve výkladu Písma v moderní době a tyto změny kriticky posuzuje. Poslední dvě kapitoly pojednávají o Ježíšově utrpení a zmrtvýchvstání: na rozboru historických textů a dobových souvislostí dokazuje historickou realitu Ježíšova zmrtvýchvstání.

Elizabeth odjela do pohraničí vyučovat v nové jednotřídce děti osadníků Divokého západu. V hodinách musí zvládat šestileté caparty i sedmnáctileté výrostky a zpočátku se jí moc nedaří ani topit ve školních kamnech. V učitelském domku se po nastěhování potýká s nepohodlím i drzými myšími vetřelci a děsí ji vytí kojotů. Ale to by nebyla Elizabeth, aby se nepřízni osudu nepostavila čelem. Místní komunita si ji brzy oblíbí a mladíci na ženění si u ní podávají dveře. Ona sama si však myslí na „koňáka“ Wynna Delaneye ze sboru Severozápadní jízdní policie, široko daleko jediného svobodného muže, který nevěstu nehledá a ženit se nehodlá. Nikdy. Podaří se Elizabeth změnit jeho názor? A jakou sváděcí taktiku zvolí, aby ji schválilo její svědomí i Bůh?

Papež František a jeho zápas o obrácení katolické církve. První latinskoamerický papež v dějinách svou snahou vytvořit vstřícnější a pozornější církev, která by se lidským problémům věnovala s důrazem na Boží milosrdenství, vyvolal u některých lidí intenzivní strach, že se podřizuje modernímu světu a ničí tradici. František, který na jedné straně čelí vzpourám kvůli svému přístupu k rozvedeným katolíkům a obavám z otázek, jako je migrace a změna klimatu, i bouři kritiky kvůli postupu církve v oblasti pohlavního zneužívání, se na straně druhé ukazuje jako vůdce s pozoruhodnou vizí a schopnostmi, neúnavně zaměřený na duchovní cíle – jako vůdce, který i uprostřed všudypřítomného zmatku zůstává klidný.

Dějiny filosofie jasně a stručně ve svém druhém, výrazně rozšířeném vydání, přinášejí oproti prvnímu vydání v r. 2008 znatelně obsahově obohacené kapitoly týkající se indické, antické a křesťanské filosofie. Mnoho podrobných informací je věnováno filosofickým koncepcím s ohledem na jejich spirituální kontext a záměr. Tento zasvěcený, ale nikoli přehnaně komplikovaný průvodce dějinami myšlení s charakteristikami a mnohdy zajímavými osudy významných osobností je doplněn rozsáhlými citáty i z méně známých textů, jež mohou k pochopení složitého vývoje úvah o člověku a obklopujícím ho světě nesporně přispět a zaujmout i ty, kteří podobné publikace příliš nevyhledávají. Součástí textu jsou na konci každé kapitoly i stručné metodické pokyny pro studenty či čtenáře, které by mohly zainteresovaným napomoci k jisté sebereflexi, koneckonců jsou tak i zřetelně koncipovány.

Jana Sieberová, zakladatelka Domácího hospice Duha, nemá problém jít na trh i s vlastní kůží, může-li to někomu prospět. A tak nám tentokrát – prostě a neokázale – předkládá silné příběhy ze své hospicové práce s umírajícími a jejich rodinami, mozaiku svých setkání, cest, vztahů, nejosobnější prožitky a vzpomínky.Autorem předmluvy je biskup Jan Baxant, který jí o Velikonocích 2009 udělil svátost křtu a biřmování a o pár hodin později, při setkání s ní, se podivil: „Paní Jano, vy úplně svítíte!“ Nebyla to zdvořilostní fráze, ale skutečnost.Od té doby Jana nepřetržitě hoří a zapaluje. Nikoliv z vlastní síly, ale proto, že od Boha zdarma přijatá charismata využívá k tomu, k čemu je dostala – ve prospěch druhých. Jak konkrétně? Právě o tom tahle kniha je.

Krev křesťanského života. Modlitební život lze chápat jako stoupání duše před tvář Boží. Podobá se planetám, jež se nastavují světlu klidné tváře slunce, nebo květině, jež se natahuje ke světlu, prozářená krásou, koupající se ve vůni. Modlitba je zároveň soustředění všech schopností ke chvalořečení v horlivém nadšení, posvátné úctě a lásce. Je nesmysl tvrdit, že skrytý modlitební život je neužitečný a nerealistický. Realita patří do sféry nebeských věcí v pozadí. „Vzorce“ a „korespondence“ zdejšího světa jsou jen jejich pozemským odrazem. Jak máme přistupovat k modlitbě, co můžeme zlepšovat, čím se nechat inspirovat?Odpovědi na tyto stále aktuální otázky přináší kniha Skrytý modlitební život, jejímž autorem je významný a oblíbený skotský protestantský autor z přelomu 19. a 20. století David Martin MacIntyre (1859-1938). Tato nestárnoucí modlitební příručka, v níž autor na základě detailní znalosti Písma sepsal užitečná doporučení nejvýznamnějších osobností křesťanských dějin od Augustina až po Spurgeona, již změnila život celým generacím čtenářů. Může nás nejen naučit modlit se, ale pokud si její obsah vezmeme k srdci, může se bez nadsázky stát mocným katalyzátorem změn ve světě kolem nás.

Fanatismus v pojetí hlubinné psychologie. „Jungova myšlenka individuace jako procesu morální evoluce je myšlenkou navýsost duchovní. Nejde tady už o dokonalého a odtažitého Boha, který shůry shlíží na člověka v jeho marném a hříšném úsilí stát se dobrým, ale o zaníceného a stále se vyvíjejícího Boha, jehož vědomí závisí výhradně na lidském vědomí. Jung zde nemluvil o Bohu ‚tam venku‘, ale o samotném kolektivním nevědomém bytí. Jednoduše řečeno sebepoznání člověka závisí na jeho schopnosti poznávat Boha v sobě samém. V trvalém procesu individuace se vykupují navzájem Bůh i člověk."Tato kniha se zdá být vítězstvím racionality nad náboženským poblouzněním. Ukazuje nám, jak lze naprosto přesně porozumět jedné z možností smyslu, který má fundamentalismus v našem světě a pro člověka. Nastavuje nám rovněž zrcadlo, ve kterém můžeme spatřit, jak blízko může mít náš objektivistický racionální postoj k uchýlení se k dogmatům a fundamentalistickému zastávání názorů nebo víry." Martin Skála, Jungovsky analytikAutor v této knize brilantním způsobem odkrývá psychologické pozadí fanatismu a náboženského fundamentalismu. Srozumitelně a s dávkou neskrývané odvahy nás nutí zamyslet se nad tím, jak a proč může nekritická víra vést ke konfliktům a v krajních případech k terorismu či válce. Autor však nezavrhuje náboženství jako takové, právě naopak, pohledem jungovské psychologie ukazuje náboženství a potažmo duchovnost jako jednu z nejzákladnějších potřeb člověka. Fanatickou se stává tehdy, jestliže ztratí vědomý kontakt se svými vitálními, přirozenými kořeny. Jiří Kadlec

Autor deníku před deseti lety prožil příběh putování, který zásadně ovlivnil jeho další život. V poutnickém životě je člověk připraven o podporu rodiny a přátel; není jisté, že bude pokaždé snídat nebo večeřet; není jisté, že v noci bude spát pod střechou, ani to, že ho nohy donesou tam, kam chce dojít. Na neorganizované pouti se takové situace „existenční vydanosti“ objevují celkem často. Autor prožil několik životu nebezpečných situací, které ho naučily všímat si okamžiků, kdy k němu mluvil Bůh – ať už skrze situace či skrze „anděly“. On k nám mluví často, ale my si toho ve starosti o svou „zajištěnost“ často nevšimneme. Poutník je daleko víc závislý na tom, zda rozezná okamžik, kdy se s ním Bůh potkává. Kniha je výzvou pro ty, kdo mají strach spolehnout se na Toho, kterého nevidíme, většinou necítíme a jen tušíme, že nějak musí být. Lidem dneška se daří úspěšně strhávat svůj život mimo ostří aktuálního okamžiku. Ale poutníka právě teď dře puchýř, zrovna teď vnímá vůni moře či vítr nebo v jedinečné chvíli cítí, že každý krok má velký smysl. Nemyslí na zítřek, nemyslí na včerejšek. Přestože jde poutník k jasnému cíli, který je daleko před ním, žije v přítomnosti, protože jen tu může ovlivnit – anebo naopak jí může být proměněn. Jestli se naučíte číst i mezi řádky tohoto deníku, budete ho číst správně.

Segatašja z Kibeho. Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: Chlapec, ktorý sa stretol s Ježišom (2022).Immaculée Ilibagiza, rwandská spisovatelka žijící ve Spojených státech, držitelka čestného doktorátu od University of Notre Dame a St. John’s University a Mezinárodní ceny Mahátmy Gándhího za usmíření a mír v roce 2007, napsala se Stevem Erwinem již tři bestsellery: „Přežila jsem“ (Left to Tell), „Odpustila jsem“ (Led by Faith) a „Naše Paní z Kibeho“ (Our Lady of Kibeho). Tato její nejnovější kniha je volným pokračováním posledně jmenované knihy o mariánských zjeveních ve rwandském Kibeho.Vypráví skutečný příběh chlapce, který se setkal s Ježíšem a zeptal se ho na všechno, co odedávna zajímalo celé lidstvo. Chlapec se jmenoval Segatašja. Byl to pasáček, který se narodil v chudé a negramotné rodině v odlehlých končinách Rwandy.Nikdy nechodil do školy, nikdy neviděl Bibli, nikdy v životě nevkročil do kostela a byl pohan. Jednoho letního dne roku 1982 odpočíval jako patnáctiletý ve stínu stromu a náhle jej ve vizi navštívil Ježíš. Ježíš polekaného chlapce požádal, zda by byl ochoten vydat se na misi, na níž by lidstvu vysvětloval, jak žít, aby se lidé dostali do nebe. Segatašja Ježíšovo poslání přijal pod podmínkou, že mu Ježíš zodpoví všechny dotazy a dotazy všech lidí, jež na cestách potká, dotazy ohledně víry, náboženství, účelu života, podstaty nebes a pekla.Ježíš s podmínkou souhlasil a Segatašja, nejspíš jeden z největších světových vizionářů, se vydal na jednu z nejzázračnějších poutí v moderních dějinách lidstva…

Panna Maria promlouvá ke světu ze srdce Afriky. Kniha vypráví fascinující příběh sedmi dívek a chlapce, jimž se v 80. letech v maličké rwandské vesnici Kibeho zjevovala Panna Maria. Objevení se Panny Marie v Kibeho patří k nejvýznamnějším mariánským zjevením v dějinách lidstva vůbec a spisovatelka Immaculée Ilibagiza zasvětila svůj život tomu, aby se svět o skupině mladých rwandských vizionářů, kteří byli dlouhá léta zevrubně zkoumáni vědci, psychiatry, lékaři a teology, dozvěděl více. Během zjevení docházelo i k celé řadě zázraků a vizionářky dokonce pod dohledem vyšetřovatelů podstoupily mystické pouti (jedna z dívek zemřela na Velký pátek a o Velikonoční neděli byla vzkříšena). Vatikán zatím (v listopadu 2001) uznal pravost tří svědectví, rozhodl, že je nelze vysvětlit jinak než zázrakem a podpořil zřízení Svatyně Naší Paní Sedmibolestné přímo v Kibeho.

„Ten chlápek nemá matku“ je staré španělské rčení, které se říká o klucích, kteří projevují sklony k ničemnostem a destrukci. Dobře si ho pamatuji ze svého dětství na Portoriku, protože ho lidé často používali, když mluvili o mně. Nicky Cruz ví o ďáblově moci mnoho.Od své dramatické konverze v šedesátých letech, kdy zanechal kriminálního života vůdce newyorského gangu, se po celém světě setkává se strastiplnými příběhy mnoha obyčejných lidí i některých nejhorších vězňů z věznic s nejpřísnější ostrahou.Nicky Cruz, který čerpá ze svého spiritistického dětství, života v newyorském gangu i znalostí a zkušeností z následujících čtyř dekád boje s nadzemskými duchy zla, předkládá v knize Ďábel nemá matku těžce vydobyté pochopení toho, jak ďábel zkouší všechno možné, jen aby získal vládu v tomto světě, ale rovněž jasně ukazuje, že nakonec zvítězí Bůh.Lehká literatura ke čtení to není, ale není nad to, mít do boje s nadzemskými silami zla, jehož realitu prožíváme tady a teď, důvěryhodného a věci znalého průvodce. Za těch čtyřicet let, které uplynuly od doby, kdy díky nesobecké horlivosti Davida Wilkersona přišel Nicky Cruz v New Yorku ke Kristu, procestoval snad celý svět a promlouval k trpícím ze všech společenských vrstev. Jeho pastorační činnost ovlivnila mnoho tisíc členů gangů z chudinských čtvrtí.

Kontemplace v křesťanském chápání znamená prožívání Boží přítomnosti. Je to Boží dar, který si člověk nemůže nijak zasloužit, ale může se k jeho přijetí disponovat.Kontemplativní člověk, který v hloubi svého nitra v tichu zakouší blízkost Boha, se nevzdaluje světu – naopak, kontemplativní modlitba mu pomáhá nalézt nový vztah ke všemu, co jej obklopuje, k Bohu i k sobě samému a dává mu netušený pokoj a svobodu. Zkušený průvodce na cestě kontemplace vede čtenáře krok za krokem do komůrky, kde je možné se setkat s Bohem (srv. Mt 6,6).

Clark a Marty uzavřeli manželství z praktických důvodů, postupně se však, jak Marty zjistila na konci knihy Láska přichází po špičkách, v jejich vztahu vyvinula opravdová, hluboká láska. Narozením synka Clarea příběh osadníků v malé komunitě na Divokém západě zdaleka nekončí. Rodina Davisových se utěšeně rozrůstá a oba manželé se stávají důležitými aktéry místního občanského života. Ve farmářských rodinách vzrůstá potřeba posílat děti za vzděláním a to znamená postavit si vlastní školu a sehnat učitele. Také návštěva faráře dvakrát do roka se lidem v osadě přestává zamlouvat. Jenže bude se tu chtít nějaký duchovní usadit natrvalo?Život přináší nové a nové výzvy, radosti i smutky. Děti dospívají, klubou se první lásky, ale i první zklamání. Vyrostla také Clarkova dcera Missie, kterou Marty miluje stejně jako ostatní své děti, a nastal cas nechat ji jít za vlastním štěstím. Clark a Marty, vedeni věčným slibem lásky, který si dali před mnoha lety čistě účelově, dokonce nalézají ve svém domě místo i pro dvě méně šťastné dívky ze sousedství. Kormidlovat jejich rodinnou lod jim ze všeho nejvíc pomáhá právě láska a spolu s ní Bůh.

Čemu nás učí první jezuitský papež. Slova papeže Františka ve společnosti rezonují, papež na žebříčku popularity stoupá. Tento fakt je zajímavý, protože František zpochybňuje náš životní styl a priority od samotných základů, a přesto jej nepovažujeme za trapného mravokárce – spíše za prostého řečníka, který sděluje nepříjemné pravdy, jež jsme už dávno potřebovali slyšet.František nezpochybňuje jen praktiky Církve, ale celý přístup naší civilizace k otázkám vůdcovství. Ukazuje nám vizi toho, jak by měli vůdci žít a jakých hodnot by se měli držet. Tato kniha není o katolické víře a není ani Františkovým životopisem. Zvláštní je, že dnes již přečetné Františkovy životopisy se víceméně mlčky vyhýbají Bergogliově jezuitské spiritualitě, která jej na roli vůdce plně připravila a dosud určuje jeho způsob myšlení a konání.

Cesta k pravé křesťanské radosti. Manhattanský kazatel bývá kritikou označován za C. S. Lewise 21. století. V této drobné knížce Timothy Keller představuje (s pomocí jedné pasáže z Pavlova 1. listu Korintským) křesťanskou metodu přístupu k vlastnímu egu, k vlastnímu já a k vidění sebe sama, jež se značně liší od metod tradičních i současných moderních a postmoderních kultur (i od současných metod psychologických).Na příkladech rozebírá povahu přirozeného lidského ega (jeho čtyři vlastnosti prázdnotu, bolavost, zaneprázdněnost a křehkost) a řešení potíží nemocného ega spatřuje v evangelijní pokoře, blaženém, požehnaném sebezapomnění, které neznamená ani myslet si o sobě víc (jak se doporučuje v moderních kulturách), ani myslet si o sobě méně (jak se doporučuje v kulturách tradičních), nýbrž prostě myslet na sebe méně.Autor proto všechny křesťany nabádá k rozvíjení evangelijní pokory a svobody sebezapomnění.

(2.vydání). Kniha Já jsem Dobrý Pastýř polských autorů Barbary Surma a P. Krzysztofa Biela SJ je první publikací přeloženou do českého jazyka, která komplexně uvádí českého čtenáře do světově rozšířeného katechetického programu s názvem Katecheze Dobrého Pastýře. Program je třístupňový a je určen dětem od tří do dvanácti let. Tato publikace představuje první stupeň programu, který se u nás osvědčil i u dětí do osmi let věku. Podtitul knihy naznačuje, že nejde pouze o teorii. V první části jsou představeny biblické, teologické a pedagogické základy programu a po nich následuje praktická část, která obsahuje přehlednou tabulku obsahů a výchovných úkolů katecheze, uvedení do šesti základních tematických bloků a podrobné scénáře včetně seznamu potřebných didaktických materiálů pro celkem padesát devět katechezí, které se dětem představují během tří let. Program Katecheze Dobrého Pastýře vznikl před více než šedesáti lety v Itálii. Jeho autorkami byly teoložka Sofia Cavalletti a montessoriovská pedagožka Gianna Gobbi. Cavalletti v programu vytvořila u nás téměř neznámý kérygmaticko-liturgický model uvádění dětí do křesťanské víry a její kolegyně uplatnila znalost pedagogického přístupu Marie Montessoriové k náboženské výchově dětí jako součásti celistvého přístupu k dítěti. Církevní schválení předsedy České biskupské konference, kardinála Dominika Duky OP, č. j. 676/2017 ze dne 2. listopadu 2017.

Kdo jsem? Většina křesťanských žen si tuto otázku klade jen zřídkakdy. Ovšem když jsme si vědomy své ženské a křesťanské identity ženy, díváme se jinak na sebe i na druhé. Elizabeth Elliotová Vám může pomoci na cestě hledání odpovědí, díky nimž se v nás rodí tento nový pohled. Podle ní se nemáme ptát „Kdo jsem?“, ale „Čí jsem?“.Autorka ve své knize píše upřímně a se zaujetím o tom, co znamená být křesťanskou ženou a otevřeně se zabývá i citlivými tématy podřízenosti ve vztahu, rozdílů mezi mužskou a ženskou přirozeností, mluví o správné ženské hrdosti i o tom, jak žít naplno i jako svobodná a nezadaná.

Kronika pozemského putování svatého Prokopa. Oblíbená sympatická postava sázavského světce sv. Prokopa k sobě stále přitahuje zájem české společnosti, věřící i nevěřící. Svatý Prokop je v chápání českého člověka přímo vzorem svatosti: tak nějak si naši lidé představovali a představují světce: chudého, skromného, laskavě ochotného ku pomoci nejenom ve věcech duchovních, ale i světských, hmotných.A navíc českého, obhájce nejcennějšího pokladu národa, jeho řeči. Sázavský klášter, který založil se stal ostrovem slovanského jazyka, staroslověnštiny uprostřed latinizujícího prostředí střední Evropy. Na Sázavě se používal jak staroslověnský, tak latinský jazyk, stejně jako římský i východní obřad.Proto se také Sázava stala symbolem boje proti pronikající germanizaci, takže její odkaz byl v dějinách často vyzvedáván právě v obdobích pro český (a slovanský vůbec) jazyk nejnebezpečnějších. Avšak není bez zajímavosti, že největšího rozkvětu kultu a uznání se sv. Prokopovi dostalo v době vlády Karla IV., jenž založením kláštera v Praze „Na Slovanech“ jasně naznačil směr vývoje, kterým by si přál vidět rozvoj země v budoucnosti: ve směřování k sjednocené církvi západní i východní.

Předmluva kardinál Miroslav Vlk, Doslov Marie Svatošová. Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích. Kniha vypráví o smrti a zázracích. Zázraky se dějí nejen v Duze samotné, ale především v duších jednotlivých protagonistů - umírajících pacientů i těch, kdo je v závěru jejich pozemské pouti odborně a s velkou láskou doprovázejí. Kniha může čtenáře inspirovat a také zbavit zbytečného strachu ze smrti, protože nejvíc se obvykle bojíme toho, o čem nic nevíme. K vydání knihu doporučili kardinál Miloslav Vlk (autor předmluvy) a MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v ČR, která napsala doslov.

Klasika křesťanské duchovní literatury, inspirace pro život v důvěrném vztahu s Bohem.Autorka sa v nej venuje týmto témam: odovzdanie,viera,slobodná vôľa,vedenie,pochybnosti,pokušenie,zlyhanie,spútanie,sloboda,rast,služba, zjednotenie s Bohom,zmysel života.

Co když Bůh zamýšlel manželství spíše jako cestu ke svatosti než ke štěstí?. Vaše manželství je víc než jen posvátná smlouva mezi dvěma partnery. Je to duchovní cesta, na níž můžete lépe poznávat Boha a učit se mu víc důvěřovat a hlouběji ho milovat. Kniha není návodem na to, jak budovat lepší manželství; ukazuje cestu, jak vám manželství může pomoci prohloubit vztah s Bohem. Od praktikování odpuštění přes extázi manželské intimity k posvátnému příběhu, který svým společným životem píšete – všechno v manželství skrývá potenciál k objevování Kristovy podoby a k jejímu zjevování světu. Ať už je vaše manželství radostné, nebo náročné, může být v každém případě vstupní branou k životu v důvěrnějším vztahu s Bohem. Tato publikace dost možná výrazně změní váš manželský život.

Román proslulého řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise (1883–1957) sleduje osudy svatého Františka z Assisi. Vypravěčem prózy je žebravý mnich Lev, Františkův průvodce na cestě od života rozmařilého mladíka k dobrovolné chudobě a skromnosti.Kazantzakis ukazuje svatého Františka jako člověka, který měl odvahu postavit se požadavkům a normám své doby a navzdory všem svým pochybám a slabostem vytrvat ve všeobjímající lásce k Božímu stvoření.

Autor spojuje praktickou zkušenost muzikanta s duchovní zkušeností i solidním teologickým ukotvením a přináší cenné rady pro všechny, kdo se zajímají o modlitbu chval a uctívání jako o cestu k Bohu. Vysvětluje, co je podstatou tohoto způsobu modlitby i jak postoj chvály před Bohem souvisí s naším životem a jak ho do něj vnášet. Přestože jde o fenomén spojený s charismatickou obnovou a autor sám z tohoto prostředí vychází, jde ve svém chápání modlitby chval za užívanou formu a překračuje ji. Přibližuje tak podstatu modlitby chval a uctívání také těm, kteří mají blíže k jiným stylům, a dotýká se toho, co je všem modlitebním přístupům společné. Svěží text prokládaný osobními zážitky a zkušenostmi, a především upřímnou vírou, bude inspirací i praktickým přínosem jak těm, kdo se o worship a modlitbu chval teprve začali zajímat, tak i těm, kdo je již pravidelně navštěvují nebo vedou.

Mnoho lidí v hloubi duše hledá živou zkušenost s Bohem, aby nově nasměrovali svůj život. Přitom hledají pokud možno prostý, spontánní a bezprostřední kontakt s Bohem.Autor v této knize předává své zkušenosti z mnohaleté exerciční činnosti, a to s mimořádnou jasnozřivostí a schopností empatie. V deseti oddílech uvádí krok za krokem do blízkosti Boží přítomnosti. Tato praktická cvičebnice může sloužit jako návod na uzavřené exercicie, v nichž se člověk na určitý čas stáhne do ticha, ale je vhodná i pro „exercicie ve všedním dni“.Franz Jalics se narodil v roce 1927 v Budapešti. Je členem jezuitského řádu. Dlouhé roky působil jako docent dogmatiky a fundamentální teologie v Argentině. Od roku 1963 dával exercicie, nejprve v Argentině, později ve Spojených státech amerických a od roku 1978 v Německu. Zde založil a dlouhé roky vedl exerciční dům Gries (Oberfranken). Nyní žije v rodné Budapešti.