Karel Čapek

Číta: Karel Höger, Antonín Jedlička, Vít Rosignol, Pavlínka Břínková Celkový čas: 1 hodina 12 minút Karel Höger patří k vypravěčům, jejichž přednes i repertoár mají děti rády a s novými generacemi posluchačů se ho stále znovu dožadují. Titul totiž vznikl na přání kupujících, toužících mít krásné Högerovy pohádky shromážděnyv jednom komplete.Tento výběr z archivu tedy dětem nabízí pejska a kočičku Josefa Čapka, Červenou Karkulku, Smolíčka, Šípkovou Růženku, Rumcajse, Broučky, Dášeňku KarlaČapka a nakonec pět kluků, pět slonů a jednoho kocoura z proslulé Zahrady Jiřího Trnky.

Číta: František Filipovský, Karel Höger, Jaroslav Marvan, Martina Fryčová, Ota Sládek, Josef Větrovec Celkový čas: 1 hodina 20 minút Bylo jen otázkou času, kdy po titulech s archivními popovými písničkami v sérii "Supraphon hraje..." naváže toto vydavatelství s obdobnou formou zpřístupňování archivního mluveného slova milým zákazníkům a posluchačům. A tak je tu nová řada mluveného slova určená pouze pro digitální obchody "Supraphon vypravuje...", která obsahuje a nabízí povídky, fejetony, úryvky z knih, vzpomínky atd. pro potěchu ducha i našich uší.V prvním dílu se můžete zaposlouchat do mluveného slova z pera autorů klasiky naší literatury - Jaroslava Haška, Eduarda Basse, Karla Čapka, Oty Pavla, Jana Drdy a Bohumila Hrabala.Jejich přednesem, četbou či vyprávěním potěší hlasy neméně slavných a zvučných jmen herců Jaroslava Marvana, Františka Filipovského, Karla Högera a dalších.

Milý príbeh o šteniatku Dášenka a jeho dobrodružstvách od známeho českého spisovateľa Karla Čapka.

Číta: Petr Lněnička, Marek Holý, Ivan Trojan, Ondřej Brousek, Viktor Preiss, Eliška Zbranková, František Němec, Jaroslav Satoranský, Anežka Šťastná, Jaromír Meduna, Různí interpreti Celkový čas: 3 hodiny 14 minút „Je to román o výbušninách a snění, o lidských vášních a o bohu, ale bůh se objevuje na konci toho všeho – což je jeho přirozené místo.“ Tato slova napsal Karel Čapek o svém druhém románu v dopise H. G. Wellsovi. Přestože Čapkova nejrozsáhlejší próza okamžitě získala popularitu a statut jedné z jeho nejlepších prací, názory na její výklad se v čase měnily.„Člověk si najednou říká, co to vlastně ten krakatit je. Jestli to je opravdu u toho Čapka ta výbušnina, kterou vynalezl inženýr Prokop jako hlavní hrdina, anebo jestli je to něco, co je v každém člověku, vevnitř, něco, co vytváří napětí, výbušnost, co pak vede k velkým i celosvětovým konfliktům. Co je to vlastně v člověku a kdy má pro to nějakou dispozici, že prostě ta výbušnina v něm začne pracovat tak, že ji nezvládá,“ zamýšlí se Lukáš Hlavica.

Súbor milých a humorných rozprávok z bežného života, ale i zo života psov a mačiek, vodníkov i lúpežníkov.Rozprávky zo Zlatého fondu SME.

Číta: Milan Enčev, Antonín Hardt, Romana Goščíková, Anna Kulovaná, Jan Szymik, Lukáš Burian, Petr Franěk, Lucie Kožinová, Vojtěch Havelka, Alžběta Fišerová Celkový čas: 1 hodina 40 minút Válečný konflikt na pozadí celosvětové smrtící epidemie... s využitím zfanatizovaného davu a jeho nacionálního smýšlení o nadřazenosti jednoho „předurčeného“ národa před ostatními...Nadčasové a bohužel i v současné době až příliš mrazivě aktuální dílo Karla Čapka.Lidstvo je nepoučitelné a člověk opakuje stejné chyby.. Vědomě se nechává unášet touhou po moci, ovládat vlastním egem, pocitem své výjimečnosti a nadřazenosti. Tato zaslepenost s absencí pokory a tolerance, v kombinaci s velkou mocí a zmanipulovaným davem, vedou k hrůznému zmaru.Bílá nemoc byla vydána dva roky před začátkem II. světové války roku 1937, jako dílo varující před nastupujícím fašismem. Bohužel velice přesně popisuje budoucí šílenství, smýšlení a chování lidí rozličných společenských vrstev, postavení i profesí – včetně jejich vůdců - a přirozeně také reakce do konfliktu nedobrovolně zatažených protistran. Rétorika diktátorů je stále velmi podobná – naučme se ji tedy lépe rozpoznat a číst, abychom příště včas dokázali odhadnout onen repetující se scénář a nepřehlédli varovné signály.Účinkovali: Audiopohádkáři czmaršál – Milan Enčevbaron Krüg – Antonín Hardtnovinářka – Romana Goščíkovádcera maršála – Anna KulovanáSigelius – Jan Szymikvoják / generál / syn – Lukáš Buriandoktor Galén – Petr Franěkmatka – Lucie Kožinovábaron Krüg mladší – Vojtěch Havelkaasistentka – Alžběta Fišerová

Číta: Bohumil Bezouška, Miloň Čepelka, Vojtěch Hájek, Petr Lněnička, Jaromír Meduna, Bořivoj Navrátil, Soběslav Sejk, Otakar Brousek ml. Celkový čas: 3 hodiny Vybrané povídky Karla Čapka, Jana Nerudy, Karla Poláčka, Vladislava Vančury, Ignáta Herrmanna a Jaroslava Haška.Čtou – Bohumil Bezouška, Otakar Brousek ml., Miloň Čepelka, Vojtěch Hájek, Petr Lněnička, Jaromír Meduna, Bořivoj Navrátil a Soběslav Sejk.

Číta: Jaromír Meduna Celkový čas: 3 hodiny 33 minút Jednou z největších osobností české moderní literatury je bezesporu Karel Čapek. Opět si to lze ověřit poslechem jeho Obrázků z domova. Také zde se ukazuje Čapkův pozorovací talent a jedinečné literární mistrovství. I v nejdrobnějších literárních útvarech umí plasticky, přístupně a přitom přesně a jasně vyprávět, všímá si věcí, kterých by si nikdo druhý nepovšiml. Posluchač se navíc dozví mnoho zajímavých historických faktů a skutečností. V neposlední řadě jsou Obrázky z domova napsány se silnou citovou zainteresovaností. Chytnou vás za srdce!Na podzim roku 1936 se Karel Čapek vrátil z cest po severských zemích a začal se zaobírat myšlenkou napsat knihu, jíž se chtěl vyznat ze své lásky k rodné zemi. Připravoval se, že napíše listy z domova, že projde křížem krážem každou vesnicí, kterou dosud neznáme. Hovořil o tom, že teď, kdy zná kus horkého i studeného světa, jeho krásy i nedostatky, může srovnávat a začne psát svůj cestopis z domova. Vývoj politických událostí a předčasná smrt už nedovolily, aby svůj úmysl uskutečnil.Obrázky z domova obsahují kratší texty, které se našly v autorově pozůstalosti v deskách s názvem „Menší cesty“ z jeho putování po vlastech českých, moravských a slovenských, doplněné i novinovými články v rubrice „Pražská zastaveníčka“.

Číta: Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý, Ladislav Frej, Petr Haničinec, Jaromír Hanzlík, Rudolf Jelínek, Jaroslav Kepka, Jiřina Jirásková, Daniela Kolářová, Miloš Kopecký, Hana Maciuchová, Jiří Pleskot, Ilja Prachař, Viktor Preiss, Jaroslav Satoranský, Svatopluk Skládal, Ota Sklenčka, Tomáš Töpfer, Gabriela Vránová, Jiřina Švorcová, Zdeněk Řehoř, Jiří Plachý, Josef Bláha, Vlastimil Fišar, Martin Stropnický, Otakar Brousek st. Celkový čas: 1 hodina 18 minút V říjnu 1989 nahrávala redakce mluveného slova Supraphonu ve studiu Lucerna pásmo Jana Kopeckého Svět podle Karla Čapka k 100. výročí Čapkova narození. K vydání titulu vycházejícího z Čapkových novinářských textů, myšlenek, úvah, novel a románů (např. Apokryfy, Boží muka, Ze života hmyzu, Krakatit...) ale již v nastalé bouřlivé době nedošlo...Přicházíme tedy nyní s jeho digitálním vydáním u příležitosti 130. výročí narození Karla Čapka (*9.1.1890 - †25.12.1938).Autor pásma divadelní teoretik a kritik, dramatik a překladatel Jan Kopecký (* 13. 10. 1919-† 20. 12. 1992) se věnoval divadlu v praxi i teorii, byl od roku 1950 profesorem na Divadelní fakultě pražské Akademii múzických činností. Po roce 1972 ale nesměl publikovat a byl nucen pracovat v dělnických profesích. Až v roce 1990 se jako profesor vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.Úspěšné byly jeho úpravy lidových her (Komedie o umučení - v roce 1969 vydaná v Supraphonu poprvé, v roce 2018 uvolněna pro Supraphonline a ostatní digitální servery pod kat.č. VT 0419-2).I v činnosti překladatelské se Jan Kopecký věnoval textům o divadle a dramatickým, ovšem v letech 70. a 80. je byl nucen skrývat pod pseudonymy či vypůjčenými jmény. Napsal divadelní hry Linka důvěry (1983, pod jménem Ivana Vadlejchová), Kočka ve vile (1978, spolu s Jiřím Seydlerem pod jménem Jiří Poch).

Číta: Zdeněk Štěpánek, Jiří Dohnal, Otomar Krejča, Soběslav Sejk, Václav Švorc, Emil Bolek, Vlasta Fabianová, Emil Konečný, František Smolík, Bedřich Karen Celkový čas: 49 minút Z komentáře Zdeňka Štěpánka (resp. citace z jeho knihy Vzpomínky) k původnímu LP 1218 0551 "Zdeněk Štěpánek" vydanému v Supraphonu v roce 1976 a nyní vydávanému poprvé digitálně:Někdy se mi stávalo, nejčastěji v noci, když jsem byl ve varně lihovaru sám a čerpal vodu, že jsem zapomněl na stroj, na pumpu i na kotelnu a pustil jsem se do světa snů a přeludů. To jsem býval nejšťastnější. Fotografie herců a hereček oživovaly přede mnou a v blikavém světle svíčky přicházeli ke mně herci živí a promlouvali ústy básníků, které jsem znal zpaměti. Tehdy i já jsem oblékal nejrozmanitější kostýmy a hrál s nimi. Letěl jsem na křídlech fantazie do světa nejkrásnějších iluzí. Parní stroj běžel vytrvale a pravidelně, jeho tep splýval s tepem mého srdce, ani jsem ho nevnímal. To vše je za mnou. Sen se mění ve skutečnost. Jedu k divadlu...Režisér se na mne vztekle podíval a už bác, má líčidla letěla do kouta, kde se roztříštila o stěnu."Tam se budete líčit, kandrdase!". Nikdo nepromluvil ani slovo, atmosféra byla hrozná. Sbíral jsem ze země líčidla a byl jsem rád, že jsem mohl být skloněn hodně k zemi, aby neviděli slzy. Začalo se hrát. ..Hlava se mi zatočila, vyjeveně jsem se díval na sál naplněný obecenstvem, svítilo se acetylénem a v sále hořelo několik hořáků. Sál se mi zdál obrovský, zvláštní horko a podivný pach mi zarazil dech. Rampa mne oslnila. Nápověda se napil piva, což mne poněkud uklidnilo a už jsem spustil. "Vynajít mám ty, kteří jsou tu psáni...". Přišla chůva, paní Chlumská, a hrála tak báječně a tak skvěle mi nahrávala, že jsem ztratil všechnu bázeň, a když jsme oba odcházeli z jeviště, hledištěm zaburácel nadšený potlesk. Paní Chlumská mi dala pusu a pozvala mne na druhý den k obědu. Cítil jsem, že mne přijali do cechu.Tu noc jsem ve své komůrce nemohl dlouho usnout. Stále jsem slyšel šumivý, opojný hlas aplausu. První krůček k herectví byl učiněn a cítil jsem jasně a určitě, že bych ho nedovedl udělat zpátky.Jsem šťasten, že jsem ho neudělal.

Hra o třech dějstvích. Číta: Jiřina Petrovická, Radovan Lukavský, Petr Kostka, Václav Postránecký, Vladislav Beneš, Čestmír Řanda, Petr Štěpánek, Jiří Štěpnička, Josef Velda, Jana Hlaváčová Celkový čas: 1 hodina 49 minút Audiokniha Matka – Hra o třech dějstvích obsahuje klasickou českou protiválečnou hru. Původní LP album 1118 4581 Karel Čapek Matka vydal Supraphon v roce 1985 - nyní titul vychází poprvé digitálně."Tak mě vyložte, proč zrovna já, proč jsem to vždycky jenom já, po celé dějiny světa jsem to jenom já, já máma, já ženská, co musí tak hrozně platit za vaše velké věci!"Protiválečné drama Matka napsal KAREL ČAPEK (*9.1.1890 – †25.12.1938) v roce 1938. Hlavní hrdinkou je žena, matka pěti synů, které zemřel manžel ve válce a postupně ztrácí i své syny.Její mrtví se jí postupně zjevují, nejprve manžel Richard, povídá si s ním, polemizuje o tom, proč se synové chtějí tolik podobat hrdinsky zemřelému tatínkovi.Ale tatínek svoje hrdinství zpochybňuje - padl zcela zbytečně v "bezvýznamné bitvě, navíc prohrané"...chybou velitele.Povídá si i s již mrtvým synem Ondrou, který zemřel v cizině při zkoumání žluté zimnice. Přichází k ní takto i zrovna zemřelý Jirka, zabil se v letadle...chtěl letět výš a výš...Vypuká občanská válka a v ní umírají dvojčata Petr a Kornel, každý na "druhé straně barikády"....zůstává jen nejmladší, citlivý Toni.Zemi přepadá cizí stát a začíná válka...Všichni její muži přesvědčují matku, aby pustila Toniho do války, matka je prosí, aby ji k tomu nenutili...Když volá žena v rozhlase všechny muže do zbraně, bojovat za vlast a oznamuje zprávu o nepřátelským torpédem zasažené a potápějící se cvičné lodi Gorgona, a mimoděk říká, že její syn je mezi 400 chlapci na lodi, ještě pořád matka odmítá Toniho poslat do boje.Žena v rozhlase volá celý svět o pomoc, čte zprávu, že nepřítel shodil bomby na školu, zranil a zabil mnoho dětí...Tehdy se matka rozhoduje: "Copak někdo může zabíjet děti? Malé usmrkané děti? Jdi Toni, jdi!"

5. diel. Číta: Vlastimil Brodský Celkový čas: 9 hodín 50 minút Půlstoletí s legendárním Vlastimilem Brodským v nahrávkách pro dospělé (ve vší počestnosti).Soubor nahrávek z archivu Supraphonu představuje vynikajícího herce Vlastimila Brodského od jeho jinošských let až do konce života. Vše je určeno dospělým posluchačům, neboť Brodského tvorba pro děti již byla mnohokrát vydána. První nahrávky mladého Vlastimila pocházejí z let 1944 a 1946 (Sentimentální romance Františka Němce a Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka).Šedesátá léta zastupuje především Čapkova Válka s mloky (Brodský je zde jako Bondy).Sedmdesátá léta představí tohoto interpreta např. v Čapkově R.U.R. a Vančurově Rozmarném létě.Osmdesátá a devadesátá léta uvedou Vlastimila Brodského četbou knih Plná bedna šampaňského Oty Pavla a Muži v ofsajdu Karla Poláčka.Uslyšíme jej také ve hře Neila Simona Vstupte a v jednoaktových hrách Úředníkovo ráno (N. V. Gogol) a Tragédem proti své vůli (A. P. Čechov).Vlastimil Brodský si získával posluchače jasnou kombinací věcného nepatetického projevu s prvky ironického humoru a zajímavě prosakujícího komična. Zároveň byl jeho herecký projev vždy uvěřitelný, citlivý a pravdivý. Tento komplet navazuje na řadu podobných portrétů vynikajících interpretů (Jan Werich Suma sumárum, Zdeněk Svěrák Skoro všechno, Miroslav Horníček Dobře odtajněný a Miloš Kopecký Známá i neznámá tvář.)

Číta: Jiří Gabryš Bauer Celkový čas: 6 hodín 24 minút Jeden z méně známých příběhů od Karla Čapka. Jedná se o drobnou prózu z hornického prostředí. Není to sice významný počin v tvorbě Karla Čapka, přesto může zaujmout a skvěle ukazuje Čapkovo mistrovstí. V románu První parta nepopisuje vizi budoucnosti, ani nevaruje před neuváženými činy lidstva. Objevují se zde základní otázky lidské morálky. Hlavním hrdinou je Stanislav Půlpán, začínající horník. Mladíček plný ideálů. Čapek prostřednictvím hlavního hrdiny velice přesně zachycuje pocity mladého člověka naplněného sny, touhami a nejistotou. Pocity, které velmi dobře zná každý z nás. Jde o příběh z hornického prostředí, který je především oslavou obětavosti a přirozeného lidství.

Číta: Jan Pivec, Jiří Šrámek, Zdeněk Štěpánek Celkový čas: 50 minút Druhý výběr umělecké prózy, druhá část ve školní řadě GK obsahuje jednak kratší literární útvary (povídky a pověst), jednak výňatky z delších děl. Zvukové snímky jsou určeny pro literární výchovu šestého až devátého ročníku základní devítileté školy. Rozšiřuje se jimi dosavadní soubor umělecké prózy na gramofonových deskách, vydávaných Gramofonovým klubem pro literární vyučování. Plocha dvou gramofonových desek určovala rozsah a počet textů. Při jejich volbě se přihlíželo k četbě žáků, která je stanovena učebními osnovami z roku 1960.V souboru je především zastoupena mimočítanková četba, aby se v každém ročníku mohl uplatnit poslech některé ukázky při práci s díly mimočítankové četby. Vzhledem k praxi byly voleny z těchto děl jiné ukázky, než které byly pojaty do čítanek; lze jich využít v besedách, ve kterých se kombinuje rozhovor o domácí četbě žáků s poslechem, čtením a výkladem vybraných ukázek. Poslech ostatních próz, které žáci mají v čítankách příslušných ročníků, obohatí a zpestří možnosti práce s textem. Poslech uměleckého přednesu je nejenom osvědčeným prostředkem přímého citového účinu literaatury: rozvíjí také pozornost žáků ke zvukovým kvalitám jazyka a tím přispívá i ke tříbení výrazného, pěkného čtení a přednesu, i když žáci nebudou vedeni k napodobování profesionálních umělců.Tento druhý výběr se ve své druhé části věnuje ukázkám z tvorby Jana Drdy (Vyšší princip. Z knihy Němá barikáda (Závěrečná scéna prof. Málka), Ludvíka Aškenazyho (Dušan a generál. Z knihy povídek Májové hvězdy) a Karla Čapka (Dušan a generál. Z knihy povídek Májové hvězdy.)

Číta: Josef Somr, Miroslav Táborský, Rudolf Křesťan, Ivan Kraus Celkový čas: 1 hodina 16 minút Audiokniha, která potěší nejen milovníky vína!Výběr literárních textů na téma víno od známých českých autorů interpretují pánové Josef Somr, Miroslav Táborský, Rudolf Křesťan a Ivan Kraus. Vinařské povídky a fejetony z pera Karla Čapka, Miroslava Horníčka, Adolfa Hoffmeistera, Rudolfa Křesťana, Ivana Krause a Ladislava Špačka. Určeno k poslechu nejlépe při sklence lahodného moku.

Číta: Bohuš Záhorský, Jiřina Petrovická, Bohumil Bezouška, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Jiřina Šejbalová, Marie Glázrová, Jaroslav Mareš, Eliška Poznerová, Bohuš Hradil, Josef Pehr Celkový čas: 47 minút Herecký portrét Jiřiny Šejbalové - audiokniha obsahuje několik ukázek z hereckých rolí Jiřiny Šejbalové. Jiřina Šejbalová (17.9. 1905 – 23.8.1981) pocházela z kulturně založené rodiny, studoval na konzervatoři v Praze operní zpěv, později přesotupila na dramatický obor. Po studiích účinkovala v operním souboru v Brně a současně hostovala v Národním divadle v Praze. Byla i dlouholetou filmovou herečkou (např. Cech panen Kutnohorských, Maskovaná milenka, Světáci, Vlčí jáma, Zlatá svatba,..).Měla chakteristický a nezaměnitelný hlas i osobitý herecký projev.

Číta: Soběslav Sejk, Martin Štěpánek, Bohuš Záhorský, Eduard Kohout, František Hanus, Luděk Munzar, Otomar Krejča, Radovan Lukavský, František Smolík, Bohumil Bezouška, Klára Jerneková, Karel Höger, Bohumil Švarc, Čestmír Řanda, Antonín Zíb, Zdeněk Štěpánek, Vítězslav Vejražka, Jaroslava Drmlová, Saša Rašilov, Marie Vášová, Jaroslav Mareš, Vladimír Leraus, Stanislav Neumann, Jarmila Krulišová, Blažena Holišová, Václav Švorc, Eliška Poznerová, Vlasta Fabianová, Jiří Dohnal, Anna Sedláčková, Emil Konečný, Emil Bolek, Oldřich Hoblík, Bohumil Eisman, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 19 minút Jeviště Zdeňka Štěpánka - audiokniha obsahuje ukázky hereckých rolí Zdeňka Štěpánka.Z komentáře k původnímu 2LP albu 1218 0551 vydanému v roce 1982 v Supraphonu v řadě Historický archív a jenž nyní vychází poprvé digitálně:Ten hlas!...a tu náhle zazněl vroucím tónem tento hlas rozbolavělého srdce, hlas chvějivý a vroucný, sametově lichotivý i bouřlivě jásavý a opředl ji svým kouzlem navždycky. Kdo by se tomu v hledišti podivil? Vždyť to byl hlas Zdeňka Štěpánka. Cyrana, který jej postavil mezi první české herce už v mládí...Ten hlas! Ne, nebyl "civilní": vždyť i nejskromnější pokojík dramatu, v němž hrál, měl rozměry vinohradského jeviště (1921-1934) a potom (1934-1968) scény Národního divadla. Trochu vizionářský Štěpánkův pohled k nám přicházel přes rampu a orchestr. Jeho postavy byly uchopeny velkoryse a nedefinovatelné fluidum velké osobnosti se zmocňovalo diváka od jeho prvního výstupu. Zdeněk Štěpánek byl poslední velký český tragéd. Označení zní trochu archaicky, ale to bychom umělci ublížili. Byl samozřejmě tragédem své doby, jako jím byl dřív Vojan...Z herce ani člověka Štěpánka však nikdy nevanul chlad, naopak, dýchal láskou k životu a k lidem. Tragéd? Není to protimluv? Ne, právě proto byl Štěpánek tragédem v úlohách, kde mnozí velcí herci hledali pro své hrdiny lidskou míru, složitý výklad příčin jejich zločinu nebo i trochu komiky. Pro něho zůstávalo zlo zlem. Shylock byl krvežíznivým mstitelem, Richard III. stvůrou (však ho také poprvé hrál v době Hitlerova nástupu k moci a nad trůnem mu visel hákový kříž) a přel se s kritikou o své pojetí Molierova Tartuffa, zloducha na první pohled. Jeho výklad klasických hrdinů nebyl intelektuální, ale pudový. Proto ze všech Shakespearových hrdinů nejvíc černě září především jeho Othello, rázný velitel, majetnický manžel-milenec, přitom důvěřivý vášnivec, u něhož je jen krůček od milostného opojení k vraždě....Vytvořil celý pantheon hrdinů našich dějin. I film nám zachoval podobu jeho Žižky a především Jana Husa, kterého hrál ve hře Tylově, Jiráskově i Dvořákově. Jeho Petr Vok v trochu barvotiskové, ale za protektorátu hluboce jímavé "Zuzaně Vojířové" byl jednou z renesančních postav, které mu byly pro svou radostnou, šťavnatou lidskost nejbližší, ať to byl mimo jiné už Dvořákův Václav IV, Stroupežnického pan Dačický či Nezbedný bakalář ve vlastní dramatizaci Wintrovy povídky....V mládí byl v "Maryše" Franckem, později Vávrou. Až do symbolu narůstá jeho chlapsky rovný mlynář z "Lucerny"...Což všichni neznáme alespoň z filmu tu otřesnou chvíli, kdy Maršál z "Bílé nemoci" řeční, udeří se do prsou - a nic necítí? Bije se znova a znova a hrůza smrti mu dává zapomenout na velká slova, jimiž posílal bojovat a zemřít svůj národ. Samotná tato scéna líp než všechny výklady říká nepamětníkům, co znamenají slova "moderní tragéd". A nemusíme dodávat, že právě on byl jedním z těch, kdo ztělesňoval ideálně představy našich současných autorů, především Karla Čapka. V mládí byl jeho zvichřeným Loupežníkem, později Maršálem i Otcem v "Matce"....Posloucháme úryvky z velkých děl na desce. Od chladného Metternicha z Rostandova "Orlíka" a od Čapkova "Loupežníka" po otřesně velkého biskupa z Durrenmattových "Novokřtěnců". A vidíme Štěpánka jako Cyrana, přehlížejícího svůj život, pevně rozkročeného s taseným mečem. Bojuje do posledního dechu s polovičatostí, lží a s malostí. On, velký tragéd českého jeviště.Dr. Olga Spalová

Číta: Miroslav Doležal, Bohumil Bezouška, Libuše Havelková, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Josef Velda, Vítězslav Vejražka, Jaroslav Mareš, Josef Gruss, Vlasta Fabianová Celkový čas: 47 minút Herecký portrét Ladislava Peška - audiokniha obsahuje ukázky z divadelních her, v nichž exceluje Ladislav Pešek.Z bohatě vybavené tiskoviny vydané v Supraphonu v roce 1965 u příležitosti jmenování LADISLAVA PEŠKA (*4.10.1906 - †13.7.1986) národním umělcem vybíráme charakteristiky jednotlivých rolí uvedených na albu DV 15263,jež bylo přílohou této publikace a jež nyní vydáváme poprvé digitálně:… v Průchových Hrdinech okamžiku představuje Kašku nebo Mošnu. V prvém případě stačí hlas a v druhém nevadí hercův civil, v obou případech pak je výsledek tentýž: ten, kdo sleduje jeho výkon, má dojem, že vidí postavu v plném vybavení, s maskou a kostýmem, že vidí její podobu, její gesta, její mimiku. Jeho herecký projev je tak sytý, tak sugestivní, že všechno vnější, byť i bylo součástí, zdá se zbytečné a výsledný dojem není o nic chudší, je stejný, jako když jej sledujeme na scéně, na plátně, na obrazovce. Komediantský prvek vyrůstal s Peškem od jeho hereckých začátků....Peškův Polonius je především každým coulem dvořan, zdrženlivý a nenápadně obřadný, vymyká se tedy právě tak Poloniům stařecky žvanivým jako Poloniům směšným namyšlenou důstojností: není komický očividně ani bezděčně, jen zaujatému Hamletovi je terčem zlé ironie. Tento Polonius se nenaparuje domnělou moudrostí a důvtipem, své mnohomluvné názory podává s dvornou roztomilostí jíž podznívá lehounké zasmání, ale přitom všem je v tom naléhavost, doporučování, vnucování. Dokonalá studie!...Kolika odstíny zněla, skřeky a smíchy, výkřiky nejrůznějšího druhu a nejrozmanitější vzdechy a zvuky u otlemených úst Peškova Pseudola a kolik gestikulačních rysů tak výrazně nanášených vyvstávala před divákem postava, která z postoje na kresbě antické vázy ožívala a rozžívala se nejen každým výstupem, ale takřka každou větou! A než zas v závěru ustrnula, uchvátila svým lidským obsahem...Poprvé se Pešek objevil v úloze Chlestakova r. 1936...jeho Chlestakov nepostrádal zajímavosti, ale do gogolovské postavy měl daleko...Když se Ladislav Pešek vrátil k postavě Chlestakova po dvanácti letech, zavrhl všechno, čím dříve Chlestakova vybavil. Prošel už do herecké zralosti a ta mu nedovolovala nejít co nejhlouběji do nitra postavy...A jak jde děj, sílí každým okamžikem přesvědčení, že tento chlapík bez vindry v kapse, ale se sluhou po boku, má v sobě dispozice podvádět, mystifikovat, napalovat. V podstatě uťápnutý človíček, ale právě tím mocněji v něm bují touha hrát někoho, kým není, touha, která se projevuje velikášstvím, touha, která se naplňuje falešným oslňováním okolí...Radost z úspěchu Peškova Chlestakova strhává a on plave stále dokonaleji a směleji v moři hlouposti a špatnosti, které má kolem a publikum mu drží palce: jen víc, jen víc! Podvodníkem proti své vůli a z dopuštění jedinečné příležitosti, tak by se dal nazvat Chlestakov v podání Ladislava Peška...Karikatura a přitom přece lidský typ, tatrman a přece člověk - to je také Peškův doktor Cajus ze Shakespearovy veselohry o windsorských záletech otylého seladona Falstaffa.. Cajus, role, jejímž vyjadřovacím způsobem je buď komolivá hatmatilka anebo francouzština. Pešek karikuje, ale jako vždy s úžasnou mírou a s úžasným vkusem. Vychází z francouzského temperamentu, který přežene do zbrklosti, a vychází z francouzské zpěvnosti, která mu prozní všechnu řeč. Je z toho galimatyáš, jenže - a v tom je velký důkaz velkého umění Peškova! - kdo je svědkem, rozumí, i když z francouzštiny nezná vůbec nic!...Mezi zpívající figury peškovského repertoáru patří i Azdak, Brechtův kavkazský odrbanec... díky Peškovu umění stmelit slovní, zpěvní i pohybovou složku tak, aby mu vyšel věrohodný zarostlý Asiat...tato postava zůstavuje diváka v pocitu uspokojení s člověkem, jehož sehraná komedie přinesla vítězství spravedlivé věci....jeho třetí goldoniovská postava - patron Fortunato, jehož hlavním prostředkem jsou nejrůznější vady v řeči a který vynecháváním začátečních písmen jednotlivých slov si vytváří neodolatelnou zrůdnou hantýrku. Je to originálně vymyšleno a výtečně provedeno a co je na tom hodno největší pozornosti - že to nepůsobí jako samoúčelný fraškovitý prostředek sledující jediný cíl, rozesmát publikum, nýbrž že takto traktovaný Forutnato nepřestává být ani na okamžik zcela reálnou figurou. A jak zpívá! Parodují se tu manýry operních primadon až do selhání hlasu, ale všude se tu skví značka Ladislav Pešek, což je totožné s mírou, vkusem, vtipem...A konečně - tulák z čapkovské hmyzí feérie! Mluvívá se zpravidla o Peškově prosté lidskosti a ten tulák je dokladem výmluvným a nadevše průkazným. Tulák? Ne, především člověk! Člověk s filosofií lásky. A tu hlásanou lásku najednou poznává v nerušených podobách, ve hmyzím podobenství. Poznané podoby ho překvapují, pobuřují, rozbolestňují, z poznání vzchází hrůza a hnus, odpor a nenávist. Tolik sobectví jednotlivce, kasty, celku. Nejen láska, i nenávist, bezohlednost, nepřátelství! Tulák žasne nad poznáním, ale tím poznáním zároveň moudří, současně však jím i stárne a propadá smrti ve jménu neustálé obrody života. Proces poznání a moudření a stárnutí je spojen s údivem, pak s otřesem, potom s děsem, až vyúsťuje v moudré pochopení pravé podstaty toho, co se zve skutečností. Smrt je posledním poznáním života. A Ladislav Pešek to hraje s hlubokou lidskostí a přirozenou moudrostí a tuláka proměňuje v symbol lidského údělu...Vladimír Müler

Číta: Jiří Štědroň Celkový čas: 12 hodín 54 minút Románu Krakatit Karla Čapka bude brzy 100 let, což je úctyhodný věk, přesto může mít i jeho dnešní čtenář pocit, že se jedná o knížku současnou. Ing. Prokop hledá odpověď na navýsost živou, aktuální otázku: jakou roli vlastně má hrát v moderním světě slušný a schopný člověk.Příběh je plný ryzího lidství se vším všudy, malosti i rozletu, pevnosti, odvahy i chorobných choutek po neomezené vládě, temné vášně i prosté dobroty srdce. Moudrosti a nadhledu, vedle ryzí, tragicky věčné nepoučitelnosti.Poslouchejte pozorně…

Číta: Luboš Pavel Celkový čas: 6 hodín 23 minút Obyčejný život byl napsán jako osobní zpověď ministerského úředníka a bývalého přednosty železniční stanice. Je to výpověď umírajícího muže, který se rozhodl napsal svůj životopis „obyčejného člověka,“ neboť životopisů výjimečných lidí jsou mraky, ovšem o obyčejném člověku nepíše téměř nikdo. Domnívá se, že se v jeho životě nic zvláštního a pozoruhodného nepřihodilo. Vše je jakoby předem naplánováno a on jen jede po rovných kolejích. Postupně se ukazuje, že jeho život zdaleka nebyl tak obyčejný, jak si sám sobě nalhával.Starý železničář poznává, díky svým vnitřním hlasům, že není možné lidský život zjednodušit na pouhý sled událostí. Čím dál více filozofuje, zda jsme vůbec schopni poznat sami sebe, všechna svá já a potlačit sobeckost při našem počínání. Nakonec spolu s ním pochopíme, že žádný lidský život nemůže být obyčejný, ale vždy jen jedinečný a plný rozmanitosti. Člověk je zástup skutečných i možných osob – a je to v pořádku, vždyť právě proto můžeme poznávat a chápat mnohost, že sami jsme taková mnohost! I ten nejobyčejnější život je nekonečný, nesmírná je hodnota každé duše.Volná trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život je po umělecké stránce vrcholem tvorby Karla Čapka. Příběhy nespojují ani osoby, ani místa a události. 36 kapitol.

Číta: Josef Somr, Rudolf Pellar, Jaroslava Adamová, Rudolf Hrušínský Celkový čas: 1 hodina 17 minút Z komentáře k původnímu LP albu 1218 3726 vydanému Supraphonem v roce 1985:...Soudní síň lákala vždy zájem veřejnosti, a tedy i novin, které přinášely někdy stručné, jindy velice podrobné zpravodajství z tohoto prostředí. Z pouhého zpravodajství a zároveň vedle něho se postupně vyvinul specifický novinový útvar soudničky, který se v pracích nejlepších představitelů žánru více či méně beletrizoval. Tendenci tohoto "zliterárnění" zprvu strohého soudního zpravodajství, tendenci charakterizovanou zájmem o psychologii obžalovaných, o sociální i morální pozadí zločinu či častěji přestupku, někdy nadsázkou, jindy zobecněním, ale především pak barvitostí a osobitostí stylu, se snažil zachytit náš výběr. S ohledem na vznik a vývoj soudničky jako publicisticko beletristického žánru sui generis byly z rozsáhlého materiálu vybrány ukázky, které dobře snesou i měřítka literárně umělecká. Není náhodou, že jejich autoři zde zastoupení zapsali se svým dílem do dějin české literatury a že také žánru soudničky věnovali své literární nadání.Prózu Jaroslava Haška "O soudcích, lidech souzených a odsouzených" nemůžeme přímo do žánru soudničky zařadit, zato však tato práce uvádí posluchače přímo do soudní síně, viděné okem novináře-soudního zpravodaje...Ostatně i Karel Čapek po svém přispěl k vývoji české soudničky...Zabýval se žánrem soudničky teoreticky a věnoval mu několik vtipných postřehů, citovaných na desce...O svých povídkách pro Lidové noviny říká: "Jakmile jsem se začal zabývati světem zločinu, zaujal mě proti mé vůli problém spravedlnosti...Místo otázky, jak se poznává, převládá otázka, jak trestat".Deska obsahuje živou nahrávku pořadu Divadla hudby-Lyry Pragensis, která posluchače uvádí do světa zločinu nejen prostřednictvím novin, ale také v písních, spojených víceméně s prostředím lidí a lidček na okraji společnosti i zákona. Kromě rámujících prací Jaroslava Haška a Karla Čapka promlouvá tu svou soudničkou František Šimeček...Tragická postava básníka Rudolfa Těsnohlídka je tu zastoupena soudničkou z prostředí brněnského soudu, v níž je představeno Těsnohlídkovo někdy humorné, jindy posmutnělé pochopení pro lidské slabosti a strázně. Eduard Bass...v ukázce napsané krátce po vzniku republiky uplatňuje svou schopnost využít žánru k mistrné parodii na c.k. soudní mašinerii. Rovněž Karel Konrád měl ve svých prózách velmi blízko k poezii, a tento poeticko-humorný přístup s výraznou sociálně kritickou notou je patrný v naší ukázce z poloviny dvacátých let.Těmi nejlepšími představiteli moderní soudničky byli bezesporu František Němec, který tento žánr dovedl k nejvyšší úrovni, a významný český spisovatel Karel Poláček. Především na tyto dva mohli po válce navázat i další autoři.A tak tento výbor alespoň ve zkratce představuje dobu od zrodu žánru do konce třicátých let, který je také zřejmou kulminační dobou české novinářské soudničky.Petr Kovařík

Číta: Jaroslava Adamová, Jiří Adamíra, Rudolf Hrušínský, Karel Höger Celkový čas: 1 hodina 38 minút Dílo Karla Čapka JAK SE CO DĚLÁ je soubor fejetonů z roku 1938. Čapek v nich barvitě líčí zákulisí tří oborů, které vyzkoušel sám na "vlastní kůži" – noviny, divadlo a film.Nesnaží se ve svém líčení "výrobních postupů" jednotlivých pofesí poučovat, naopak: popisuje je - jak je pro něj typické - barvitě, bohatým jazykem, s laskavým humorem i lehkou ironií.Naše nahrávka z února 1973 se věnuje dvěma z těchto oborů - divadlu a filmu.Ústy Jiřího Adamíry, Karla Högera, Jaromíry Adamové či Rudolfa Hrušínského v ní vypráví Karel Čapek o náročnosti procesu vzniku divadelní hry či filmu, o lidech, kteří stojí na jejich počátku - autoři, scénáristé, dramaturgové a nakonec o těch, kteří takové dílo realizují - režiséři, herci. kameramani aj.Vypráví i o práci ředitele divadla, o jeho ansámblu, i o technickém personálu, osvětlovačích, rekvizitářích, garderobiérkách a mnoha dalších profesích; o lidech kolem filmu, u filmu, za filmem - o lidech s divadlem či filmem spjatých.

Číta: Taťjana Medvecká, Martin Štěpánek, Viktor Preiss, Hana Maciuchová, Jiří Adamíra, František Němec, Miroslav Masopust, Luděk Munzar, Petr Štěpánek, Petr Kostka, Jana Preissová, Hana Kofránková, Dagmar Sedláčková, Ivana Vondrovicová, Jaroslava Pokorná, Eva Boušková Celkový čas: 1 hodina 2 minúty Milostné dialogy: Ztracený prsten, Robin a Marion, Romeo a Julie... - audiokniha obsahuje vybrané milostné dialogy ze známých divadelních her. Autoři Karel Čapek, Kalidása, Michail Jurjevič Lermontov, Vítězslav Nezval, Edmond Rostand, William Shakespeare. Účinkují Eva Boušková, Petr Kostka, Hana Maciuchová, Miroslav Masopust, Taťjana Medvecká a další.Původní EP komplet 0 88 0545 vydaný Supraphonem v roce 1976 vychází nyní poprvé digitálně.

Číta: Luboš Pavel Celkový čas: 4 hodiny 57 minút Soubor Čapkových fejetonů je rozdělen do tří částí - Jak se dělají noviny, Jak se dělá film, Jak vzniká divadelní hra.Všechny tyto profese Karel Čapek vyzkoušel na vlastní kůži. Celý proces je popsán jako velké dobrodružství, kdy vůbec není jisté, jestli se dá vše stihnout v řádných termínech, ale nakonec noviny vyjdou včas a film i divadelní hra se dočkají slavnostní premiéry.Vyprávění je jazykově bohaté a plné humoru, místo suchého popisu či poučování líčí barvitě všechny nesnáze profesí, zvyklosti a trapnosti. Autor nás seznamuje s terminologií a slangem všech tří oborů.Text oživuje množstvím ukázek a příkladů, používá přímou řeč a dialogy ukázkových postav.

Číta: Karel Höger Celkový čas: 46 minút Slavná kniha Karla Čapka Dášeňka patří do zlatého fondu české literatury. Spisovatel popsal první dny, týdny a měsíce života štěňátka, foxteriéra Dášeňky, s tak neopakovatelným humorem, zaujetím, do té míry vřele a s láskou, že se jeho vyprávění stalo jakousi biblí chovatelů psů. Přesné postřehy, porozumění, se kterým Čapek sleduje svého milovaného pejska, chytré a vtipné pohádky, které mu vypráví, aby už konečně usnul a přestal se svou neposedností, jsou nejen literárním skvostem, ale i láskyplným vyjádřením onoho podivuhodného vztahu mezi člověkem a jeho psem. Karel Höger, který knihu vypráví na zvukovém záznamu, dokonale navázal na Čapkův styl laskavé moudrosti, se kterou tlumočí humorné příběhy ze života štěněte.

Ze světa aforismu a epigramu. Číta: Jaroslava Adamová, František Němec, Petr Kostka Celkový čas: 47 minút Z komentáře k LP albu 1118 3295, které vydal Supraphon v roce 1983:AFORISMUS je - jak praví slovník - "jadrná a stručná věta, jíž se vyslovuje nějaká myšlénka neb důležitá zásada." Z toho vyplývá, že aforistický sloh "libuje si ve stručných větách". Takže ten, kdo se snaží s aforismem jakýmkoliv způsobem zacházet, je chtěj nechtěj nucen shromažďovat jadrné a stručné věty a libovat si v nich. EPIGRAM, česky prostě nápis, "slove kratičká básnička, vyjadřující s duchaplnou pointou vážnou neb satirickou myšlénku výrazně úsečnou formou, se vztahem k určité věci neb osobě."...A konečně pro ty, kdo si nelibují v definicích, lze doporučit jako mnemotechnickou pomůcku fakt, že slovo AFORISMUS zahrnuje jaksi slůvko "fór", což člověku připomene, že je tu často co do činění s humorem, zatímco EPIGRAM zase obsahuje slovíčko "gram", které upozorňuje na to, že jde o útvar v každém případě malý....Tomáš Vondrovic

Číta: Marek Eben Celkový čas: 1 hodina 8 minút Karel Čapek, velký milovník zvířat, lidí a rostlin, byl také velký pozorovatel a glosátor. Zvířata, která se stala nedílnou součástí jeho života, byla proto častým námětem jeho literárních črt. Psal o nich s pochopením, láskou, humorem a vtipem. Ve fejetonu Pes a kočka Čapek vystihuje povahu obou zvířátek obecně: "Kočka je trochu estét. Pes je jako obyčejný člověk. Nebo jako tvořivý člověk. Je v něm něco, co se obrací k někomu druhému, ke všem druhým; nežije jen sobě… Zkrátka pes potřebuje povzbuzujícího kontaktu s druhým, aby si hrál… Naproti tomu kočka si také zahraje, když jí k tomu dáte podnět, ale dovede si hrát, i když je sama. Hraje si jen pro sebe, samotářsky a nesdílně… Kočka se baví sama pro sebe. Pes chce jaksi bavit toho druhého… Kočka je z rodu ironiků… Pes je z rodu humoristů…"V centru autorovy pozornosti je především kočička Pudlenka a její koťata, dále fenka Iris a její štěňátka. Postřehy ze života zvířátek jsou všem chovatelům důvěrně známé, jen je nikdo před Čapkem tak dobře neformuloval.Marek Eben čte text jedné z největších osobností české literatury dvacátého století v kongeniálním spojenectví. Souzní s jemným humorem Karla Čapka a dodává jeho nápadům pobavení člověka, který dobře ví, o čem autor píše.Nahrávka je určena nejširší veřejnosti, dětem a dospělým, nejen pejskařům a chovatelům koček, kteří však zvláště ocení autorův humor, vtip a porozumění nejen zvířátkům, ale i lidem. Karel Čapek měl kočku Pudlenku a psa Iris, jejichž humorné příběhy s pobavením čte Marek Eben

Číta: Josef Somr Celkový čas: 1 hodina 17 minút Herec Josef Somr patří k našim nejlepším interpretům mluveného slova. Poslech jeho charismatického hlasu a mistrovského přednesu je zážitkem pro všechny milovníky audioknih. Nahrávky s Josefem Somrem jsou doslova balzámem pro duši i pro uši. Každému literárnímu dílu dokáže vdechnout osobitost a jedinečnost. Výběr toho nejlepšího, co Josef Somr natočil z děl Karla Čapka, Jaroslava Haška, Františka Nepila, Charlese Dickense a dalších autorů vychází u příležitosti hercova životního jubilea.

Číta: Jiří Lábus, Josef Somr, Filip Švarc, Josef Dvořák, Rudolf Křesťan, Jan Kraus, Pavel Kříž, Jana Plodková Celkový čas: 1 hodina 19 minút Úsměvné příběhy českých autorů vybrané speciálně pro ukrácení dlouhé chvíle na lůžku. Tato audiokniha rozptýlí a zlepší náladu všem marodům a pacientům. Plejáda skvělých českých herců a spisovatelů zpříjemní čas léčení a zotavení. (Josef Somr, Jiří Lábus, Pavel Kříž, Rudolf Křesťan, Josef Dvořák, Jan Kraus, František Nepil, Miloslav Švandrlík, Ladislav Pecháček, Karel Čapek, Vojtěch Steklač, Ivan Kraus)

Číta: Josef Somr, Ladislav Mrkvička, Saša Rašilov, Rudolf Křesťan, Jan Kraus, Pavel Liška, Tomáš Matonoha Celkový čas: 1 hodina 14 minút Úsměvné příběhy českých autorů vybrané speciálně pro poslech při domácích pracích. S tímto CD se už nikdy nebudete nudit! Plejáda skvělých českých herců a spisovatelů vám zpříjemní čas nejen při žehlení a pečení. Využijte svůj čas, když můžete poslouchat. (Josef Somr, Ladislav Mrkvička, Saša Rašilov, Rudolf Křesťan, Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Jan Kraus, Karel Čapek, František Nepil, Ivan Kraus, Miloslav Švandrlík, Petr Šabach)

Číta: Václav Vydra Celkový čas: 1 hodina 5 minút Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka…Objevujte svět s Dášeňkou, která se má čile k světu! Sotva se naučí chodit, hned zkouší také běhat, skákat, pelášit, sprintovat, ale i padat, kutálet se nebo metat kotrmelce. Aby neposedné štěně chvíli posedělo, rozhodl se mu „páníček“ Karel Čapek napsat několik psích pohádek. Audiokniha ve formátu MP3 je ideální na cesty autem nebo jako pohádka před spaním.

Číta: Růžena Merunková, Bořivoj Navrátil, Jaroslava Adamová, Vladimír Brabec, Jaromír Spal, Otakar Brousek st., Jaromír Hanzlík, Vladimír Krška, Svatopluk Skládal, Josef Patička, Vladimír Hlavatý, Marta Kučírková Celkový čas: 1 hodina 40 minút Utopické RUR (Rossum’s Universal Robots, Rossumovi univerzální Roboti) je v pořadí třetí drama Karla Čapka, časově mu předcházely komedie Lásky hra osudná a Loupežník. Souběžně s ním však s bratrem pracoval také na komedii Ze života hmyzu. Podle vlastních slov dostal Karel Čapek právě při psaní Mravenců nápad na utopické drama a koncipuje Roboty.RUR bylo dopsáno v roce 1920, kdy také vyšlo poprvé tiskem. Premiéru v Národním divadle mělo 25. ledna 1921. Ještě předtím (2. a 3. ledna 1921) jej sehráli ochotníci Jednoty divadelních ochotníků Klicpera v Hradci Králové. Úspěch této Čapkovy hry byl okamžitý a mimořádný, ve velmi krátké době bylo drama přeloženo a uváděno na zahraničních scénách (1921 – Cáchy, 1922 – Varšava, Bělehrad, New York, 1923 – Londýn, Vídeň, Curych, 1924 – Budapešť, Krakov, Paříž, Tokio a další). Třicetiletý autor se tak rázem stal celosvětově známým dramatikem.Varovná Čapkova výzva k lidstvu, pronesená krátce po skončení první světové války, našla silnou odezvu všude, kde bylo RUR uvedeno. Myšlenka výroby umělého člověka – pracovní síly se ve světové vědeckofantastické literatuře objevila již daleko dříve (v našem kulturním prostředí je známa pověst o pražském Golemovi). Karel Čapek však na radu svého bratra jako první užívá pro umělou bytost pojmenování „Robot“, odvozené z výrazu slovanského původu „robota“ – těžká, nedobrovolná práce. Tento termín se stal brzy součástí světových jazyků. Přestože tato Čapkova hra je v současnosti na divadelních prknech uváděna jen výjimečně, její poselství je v postmoderní době až mrazivě aktuální, a proto si zaslouží čtenářovu i posluchačovu pozornost.- Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka ve Strži

Číta: Bořivoj Navrátil, Martin Růžek, Vladimír Brabec, Jan Pivec, Blanka Bohdanová, Eduard Kohout, Luděk Munzar, Miroslav Doležal, Otakar Brousek st., Slávka Budínová, František Smolík, Bedřich Karen, Jiřina Petrovická, Karel Höger, Ferdinand Krůta, Zdeněk Štěpánek, Josef Langmiler, Ladislav Pešek, Oldřich Janovský, Vítězslav Vejražka, Jiří Hurta, Marie Vášová, Naďa Gajerová, Jaroslava Tvrzníková, Vít Olmer, Radúz Chmelík, Vladimír Huber, Marta Kučírková, Eliška Poznerová, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 21 minút Vybráno z obsáhlého komentáře Vladimíra Müllera k původnímu kompletu:....Jistě dobrá polovina her Karla Čapka - z toho tři za bratrské spolupráce Josefa Čapka - měla šťastný úděl a znásobila své četné domácí úspěchy mnoha úspěchy zahraničními.Karel Čapek, veličina moderní české literatury a klasik z nejživotnějších, stal se i významnou osobností písemnictví světového, které se k němu neustále vrací.K bezpočtu posudků a zhodnocení českých přistupuje přebohatá kritická literatura zahraniční, a není proto vyloučeno, že kdyby se sebraly stati domácí a cizí, vydalo by to úctyhodnou řadu svazků, které by možná počtem dokonce předčily počet svazků nadepsaných jménem Karla či bratří Čapků.Výchozí místo patří ovšem Lásky hře osudné, moderní commedii dell arte se situacemi tragikomickými, pasážemi lyrickými v rozličných polohách, a s ironickým vyzněním: nad opravdovým citovým vztahem dvou soků vítězí podlé chytráctví třetího. Komedie nezvyklého tvaru bývala s oblibou uváděna mladými, především studentskými soubory.Prosinec 1921 byl patrně prvním profesionálním představením Lásky hry osudné.Loupežník se poprvé objevil na plakátech Národního divadla 2. března 1920 ...vzbudil zjevné rozpaky. Všestranně nezvyklé dílo!Realismus v prvním a třetím aktu, ovšem realismus neobyčejně osobitý ve druhém dějství básnická stylizace a verše nového typu. Do řeči lidí mísily se tu hlasy ptačí, hovořící lidskou řečí. První dějství mělo obvyklou délku, druhé nezvykle krátké a třetí zase nezvykle dlouhé. Odvážné situace a odvážná slova. Dohady o smyslu hry. Nejistota, k čemu se přiklonit. Přitakat rozumu, podrobenému životním zkušenostem? Vzdychnout nad uprchlým mládím? Postavit se na stranu bezohledně dobyvačného a přes překážky jdoucího Loupežníka?Při prvním uvedení na Národním divadle se Loupežník vyžil šestnácti představeními, což tenkrát při průměru šesti sedmi repríz znamenalo úspěch.Ten počet však hladce překonala hned příští Čapkova hra R. U. R. (Rossum's Universal Robots), provedená v Národním divadle poprvé 25. ledna 1921.Za necelý půlrok, tj. do konce sezóny, docílila v Národním a Stavovském (dnes Tylově) divadle dohromady sedmadvacet představení a když v sezóně 1927-28 mizela z repertoáru, chlubila se již víc než půlstovkou představení.Tenkrát se už také slovo "robot" užívalo v běžné mluvě a obohatilo i slovníky nejedné řeči cizí. Tedy neklamná známka popularity, kterou hra získala."Přiznávám se," napsal tenkrát autor, "že k napsání této hry mne svedl její děj, zejména ony dva akty, kde hrstka lidí očekává se vztyčenou hlavou svůj konec; lidský heroismus je mou zamilovanou myšlenkou a zlákal mě vlastně k této látce. A nechť se kdokoliv zdá plynout z hotové hry, této myšlence jsem zůstal věren.Dr. Hillar kdesi namítl - jistě právem - proti mému kusu, že vlastně nepředvádí rozpor Robotů s lidmi. Je to pravda; jenže mně nešlo o Roboty, nýbrž o lidi.Uvažoval-li jsem o něčem úsilovně při stavbě dramatu, tedy to bylo o těch šesti nebo sedmi lidech, kteří měli být představiteli lidstava. Ano, horoucně jsem chtěl, aby ve chvíli, kdy nastává útok Robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně cenného a velikého, a to že je lidstvo, člověk, to že jsme my. O toto "my" šlo nejvíce, to byla vůdčí myšlenka, to byla tendence, to byl vlastní program celé práce."najdeme tu také další hru bratrské spolupráce - Ze života hmyzu, provedenou poprvé v Národním divadle za režie K. H. Hilara a ve výpravě Josefa Čapka 8. dubna 1922......Ve společném článku (Bratři Čapkové) mluvili o formě společné práce, o inspiraci i o tendenci hry a klidně připouštěli, že se v ledačems prohřešili proti odborným poznatkům a pravdám přírodopisců.Na omluvu či spíše na vysvětlenou však připomněli, že "chtěli psát o lidech a nikoli o hmyzu", a dodali: "překvapující a krutá analogie lidských zvyků a řádů s popudy a řády říše hmyzí, toť záminka této morality; je to křivé zrcadlo nastavené člověku; je to šalebný trik, jenž ukazuje náš život v jiném světle a vyvolává kritiku dejme tomu sobectví požívačného, sobectví rodinného, sobectví státního daleko účinněji, než by bylo lze v podobě lidské."Autoři, kteří si hrou vysloužili označení pesimistů, uvedli také ve své zpovědi, že postava Tuláka měla mít původně úkol více méně spojovací a komentující, ale potom, jak už to bývá, postava začala žít svým životem a zabrala si pro sebe tolik místa, že se stala postavou ústřední, umocňující myšlenku a zacílení díla.Věc Makropulos uvedli 21. listopadu 1922, ale svým zrodem to bylo dílo starší. Vlastně: zrodem myšlenky.Podle autorova vyznání se v něm nápad ozval už před robotskou utopií a původně měl být zpracován románově jako Krakatit. Ale potom dostal námět tvar dramatický.Prý byla hra napsána spíše proto, poněvadž autor už chtěl mít motivy tohoto druhu za sebou, být s nimi vyrovnán. Tak to čteme v předmluvě ke knižnímu vydání spolu s četnými narážkami na posudky, které spatřovaly ve hmyzí komedii dílo pesimistické. Proto tedy Věc Makropulos chtěla říci "lidem něco útěšného a optimistického".A Čapek uvažuje: "Nevím, je-li optimistické tvrdit, že žít šedesát let je špatné, ale žít tři sta let je dobré; myslím jen, že prohlásit šedesátiletý (průměrně) život za přiměřený a dosti dobrý, není právě zločinným pesimismem!"První představitelkou třistaleté ženy mnoha jmen a mnoha životů - Eliny Makropulos, Eugenie Montez, Elsy Müller, Ekateriny Myškiné, Elliany Mac Gregor, Emilie Marty - byla Leopolda Dostalová. První nastudování Věci Makropulos bylo dílem Karla Čapka, sám si hru režíroval.S Čapkovou Věcí Makropulos začala brzy soupeřit Janáčkova Věc Makropulos a dá se říci, že opera nejednou vytlačila činohru.....Operní Věc Makropulos měla premiéru v Brně 18. prosince 1926 a do pražského Národního divadla se dostala v březnu 1928, kdy už zde byl repertoár obohacen dalším společným dílem bratří Čapků - Adamem Stvořitelem.Premiéra 12. dubna 1927 měla velký vnější úspěch, ale jinak se o úspěchu nedala mluvit. Přesvědčují o tom čísla.Do konce sezóny prošla tato sedmiobrazová fantastická komedie, charakterizovaná kritikou jako filosofická revue, celkem sedmnácti představeními a příští dvě sezóny k tomu připojily čtrnáct repríz, což sešteno dává dohromady jedenatřicet představení. A to bylo na dílo tak úspěšné autorské dvojice pramálo. Snad měl na tom chabém ohlasu podíl myšlenkový či dějový chaos, úsilí autorů vtěsnat do komedie co nejvíce aktuálních problémů, vyvěrajících z konfliktu individualisty a kolektivisty, prostě - dílo se neozvalo tak, jak bylo u čapkovýských děl tehdy již pravidlem."V zájmu Karla Čapka i bratří Čapků by bylo," čteme v kritice, "aby se již co nejdříve vymotali ze začarovaného kruhu svých utopistických motivů, které nutně obracejí pozornost k povrchu látky a odvracejí ji od živého člověka.Požadavek kritiky nenašel dlouho ohlas. Karel Čapek jako dramatik se totiž odmlčel na plných deset let.A když se pak opět přihlásil na jevišti ke slovu, vyhověl citovanému přání jenom zpola. Neustoupil od utopie, promítl ji však do hrozící aktuálnosti a dal tu promluvit lidem nejrůznějších typů. Na utopii, na vymyšlenou nemoc, reagoval člověk. Do řeči rozumu pronikal stále silněji hlas srdce. Ale dílo přesto nevyznívalo optimisticky, naopak. Vítězí tu ničivě bezhlavý zfanatizovaný dav: pod jeho zběsilostí hyne dobrodějný lékař-objevitel Gallén.Premiéra Bílé nemoci byla v Národním divadle 29. ledna 1937, tedy v době, kdy už v naší bezprostřední blízkosti se netajil fašismus rozpínavými záměry a dával nám soustavně ze sousedství najevo své úmysly.Dík Čapkovi anebo Čapkům vtrhlo na scénu činohry Národního divadla nové umění, ať už v ohledu dramaturgického, ať inscenačním. Čapkovské premiéry jsou nejen pro Národní divadlo, ale pro českou dramatiku, resp. divadelnictví vůbec, důležitými mezníky historické závažnosti...Vybrané úryvky, naplňující trojici desek, sledují i cíl dokumentární ...... Někteří z naší besedy jsou na trojici desek přítomni svým uměním nahrávkami dnešními či minulými a jejich umění vyzrálé léty je konfrontováno s uměním nových tlumočitelů čapkovských děl, kteří přistupují k slavným hrám jako k velkému odkazu včerejška osobitým způsobem.A tak tu máme rozličný styl interpretace a v tom i doklad, že díla Karla a Josefa Čapka byla a jsou hercům stále živým zdrojem tvůrčích podnětů svými hodnotami myšlenkovými a uměleckými.

Číta: Viktor Preiss, Jaroslava Adamová, Jiří Adamíra, Rudolf Hrušínský, Carmen Mayerová, Karel Höger, Jiří Šrámek Celkový čas: 1 hodina 9 minút Komentář k původní LP z roku 1987:Gramofonová deska, kterou držíte v ruce, je vlastně - drzost. Dokument drzosti. A kdyby jen jedné...Představte si mladou herečku. Základní vlastnost - půvab. Vzorek pro vlastní fantazii si můžete vybrat z naší televizní obrazovky téměř každý týden, když se tam objeví mladá tvář, jméno jste si ještě nestačili zapamatovat, odehraje svůj text a ve vás zůstane jen pocit: jsi hezká, slečno, něco umíš - ale zda to někam dotáhneš, to se teprve uvidí...Tenkrát ve dvacátých létech ještě televize nebyla a tak počet možných diváků se snížil z několika miliónů na pár tisícovek návštěvníků Divadla na Vinohradech, k nimž můžeme přidat i nějakou tu stovku z příležitostného hostování mimo Prahu. V podstatě (a v relaci k dnešku) méně než málo - až na toho jednoho jediného, tak velkého, že pro ni nutně musel vydat za to miliónové manko. Protože ji věřil, protože se ji snažil vést, a protože ho měla tak ráda, že s ním vydržela všechno to osobní trápení, co ho pronásledovalo.Způsobů, kterak reagovat na problémy s partnerem, ovládají ženy na tisíce. Vznik fejetonů Olgy Scheinpflugové o divadle a jeho zákulisí byl možná jedním z nich. Velký a uznávaný Karel Čapek napíše rozmarné rozprávky o divadle - a jeho slečna jakoby na truc stejným způsobem zkusí totéž. Drze a bez úcty - i k pánům režisérům a samozřejmě i k autorům, protože on byl přece také režisér a také autor, a tehdejší redaktoři se tím asi baví, a proto ji to tisknou. Vtip je však v tom, že se jejími řádky zřejmě těšili i pozadí neznalí čtenáři, a tak mladá Olga píše dála pak se na to na všechno zapomene, až to vytáhnou na světlo tisku v nakladatelství Melantrich a po víc než padesátí létech se ukáže, že to přijímají i čtenáři dnešní,ale to není nejdůležitější,i dnešní herci zjistí, že Olga psala pravdu, protože její tehdejší postřehy o divadle a divácích platí i dnes. To je to podstatné.A vzniká drzost další ... myšlenka, dát textům fejetonů život na této desce. Výsledek si můžete poslechnout. Aby byl obecnější, slova jediné autorky interpretují hlasy tři. Aby se vešla do počtu drážek této desky, bylo nutno mnohé vynechat a sem tam i přestavět a přeházet - ale Olga Scheinpflugová, mnohem později spisovatelka a především velká herečka, ve všech těch slovech zůstala. Se svou mladou drzostí a někdy i s nadsázkou, ale i se svou láskou k divadlu a především se svou upřímností.Napsala to mladá, poznal jsem ji již vyzrálou. Nezměnila se. A tak je tento výběr jejích vlastních slov i myšlenek vzhledem k velikosti její osobnosti také poněkud drzým pokusem, přiblížit vám ji i jako člověk.

Číta: Pepa Nos Celkový čas: 25 minút Cestopisné fejetony, plné živelné zvědavosti na svět, vypovídající o zemi kanálů, květin, psů a zajímavých lidí. Osobitá interpretace v podání písničkáře Pepy Nose.

Číta: Viktor Preiss, Karel Höger, Alena Vránová, Jiří Klem, Miloš Nedbal, Jiřina Švorcová Celkový čas: 1 hodina 48 minút Slavná divadelní hra s tématem dlouhověkosti Věc Makropulos byla poprvé uvedena na jevišti vinohradského Městského divadla v roce 1922. Žánrovým určením je to komedie o třech dějstvích s přeměnou, byť v konečném vyznění komedií velmi hořkou. Audioverze z původní předlohy téměř věrně, je však obohacen o zvukové prostředky typicky rozhlasové. V inscenaci je jasně čitelná pointa: „Dejme tomu říci, že jednou v budoucnosti nebude nemocí ani bídy ani nečisté dřiny, to je zajisté optimismus; ale říci, že tento dnešní život plný nemocí, bídy a dřiny není tak nadobro špatný a zatracený a má něco nesmírně cenného, to je – co vlastně? Pesimismus? Myslím, že ne.“

Číta: Martin Štěpánek, Jan Pivec, Miroslav Doležal, František Smolík, Bedřich Karen, Božena Půlpánová Celkový čas: 2 hodiny 25 minút Ze Zlatého fondu Českého rozhlasu. Vynikající rozhlasová nahrávka z roku 1958, která převzala obsazení ze soudobého nastudování v Národním divadle v Praze.

Číta: Luděk Munzar Celkový čas: 4 hodiny 38 minút Vedle hlavní dějové linky jednoho z nejznámějších Čapkových románů, která se věnuje třaskavému vynálezu inženýra Prokopa (pojmenovanému podle sopky Krakatoa) a která nabádá k opatrnosti při využití příliš silných a zneužitelných chemických látek, je tu i Prokopův milostný příběh. V něm hlavní hrdina, prudký až jurodivý vědec, nechává se zmítat něžným citem k venkovské Anči a láskou k tajemné, až orientální princezně Wille.Čapkovi se román psal velmi těžce. Není divu – zpracovává v něm totiž i své osobní dilema. V té době je totiž postaven před otázku, zda se oženit se svou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Lékaři ani rodina, vzhledem k jeho neutěšenému zdravotnímu stavu, nejsou této variantě nakloněni, domnívají se, že intimní život by mohl Čapkovi nenávratně uškodit. To však nestačí: spisovatel se totiž seznámí s mladičkou dívkou Věrou Hrůzovou a prožije s ní niterný vztah, který dokumentují jeho milostné dopisy, plné vášnivých slov. V roce 1923 se však Hrůzová provdá a Karlu Čapkovi tak zůstanou jen vzpomínky, několik dopisů a tajemné jméno – anagram - Zahur v románu Krakatit.

Číta: Vlastimil Brodský Celkový čas: 1 hodina Síla Čapkových apokryfů - proti všem podobným uměleckým útvarům jiných autorů - tkví mimo jiné v tom, že autor jen nepřevrací vtipně známý motiv naruby. Čapek i na té nepatrné plošce novinové povídky dokáže jít do hloubky, neschematizovat, vidět v postavách jejich přednosti i chyby, vcítit se do jejich vnitřního světa. Neboť středem jeho zájmu je člověk. Autor svými apokryfy reflektuje aktuální dobovou situaci, čehož se neodvážil nikdo před ním.Knižní vydání apokryfů chystal Čapek v posledním roce svého života.

Číta: Václav Voska Celkový čas: 1 hodina 15 minút Audiokniha Měl jsem psa a kočku ve formátu mp3 okamžitě ke stažení.Původní cena: 6.70 EUR/169 KčMistrný projev Václava Vosky humorného popisu Čapkových trampot s přáteli člověka. Osobně prožité chvíle od pořízení si pejska, průběhu, kdy se z miláčka rodiny stane rozmazlený jedinec projevující bezohledně svou autoritu, a co si potom počít. Čtení, které by neměl brát na lehkou váhu nikdo, kdo chce své ratolesti udělat radost a pak prožívá rozčarování ze vstávání s novým členem rodiny v šest ráno na první procházku.