Beletria, romány

Cesta mezi opuštěné křesťany v arabském světě. ,Blízký východ – kolébka křesťanství. A také bašta islámu a v poslední době islamismu. Kolik křesťanů za posledních deset let muselo prchnout z arabských zemí? Jaké jsou jejich osudy? To se rozhodl na vlastní oči zjistit dánský žurnalista Klaus Wivel. Při několika cestách po Blízkém východě, naposledy v roce 2013, procestoval čtyři země – Egypt, Libanon, Irák a Palestinská území, aby se dozvěděl odpověď na zásadní otázku: Proč křesťané v posledních letech masivně opouštějí tyto země? Při svém pátrání mezi křesťany našel utlačovanou menšinu žijící pod neustálým strachem ze smrti, ponižování, urážek, s rostoucím pocitem zoufalství tváří v tvář sílícímu islámskému extremismu, bez naděje na brzké zlepšení či pomoc zvenčí. Wivel si vyslechl mnoho příběhů o vypalování kostelů, vraždách, o únosech a násilném vnucování islámu, mluvil s lidmi, kteří se ve své zemi cítí jako cizinci a mnozí z nich jako jediné východisko vidí odchod ze své vlasti. A Wivel, sám ateista, se s podivením ptá: Co s tím udělá Západ? Proč se těmto lidem nesnažíme pomoci? Odpověď, kterou předkládá v této knize, bude pro někoho možná nečekaná: z velké části právě proto, že jsou to křesťané…

Na Tel Abib v regióne Nippur znova zostupuje noc. Ako každý večer, aj teraz sa judskí zajatci zhromažďujú okolo ohňa. Celý deň pracovali na kanáloch tejto rozľahlej nížiny zvlažovanej Eufratom. Teraz sú spolu, ďaleko od svojich strážcov, ďaleko od ľudí „s rečou nejasnou… a brblavým jazykom“ (Iz 33, 19). Je to čas úľavy a spolupatričnosti. Sedia v kruhu a dívajú sa do ohňa. Mlčia. Všetko majú spoločné: únavu, hanbu, nenávisť, nádej. Najmä nádej. Ich život je teraz tragicky zjednodušený – ostáva im len čakať…

Sedela som v aute vedľa Mariana, a ako vždy, moje ústa sa nezatvorili. Nestáva sa to často, ale teraz to urobil. Prerušil ma: „Ľudka, mala by si začať písať knihy! Lebo ty si tak plná Jeho. Bolo by super, keby si o tom nie len rozprávala, ale aj písala.“ Zasmiala som sa a oponovala: „Ja?! Vieš, čo som mala vždy v škole zo slohu? Samé trojky!“O niekoľko dní potom som mala sen. „No kedy začneš?“ - opýtal sa ma. Bol nízkej postavy a mal veľmi milú tvár. Moja odpoveď bola vyhýbavá, lebo som vlastne nevedela kedy, a či vôbec, chcem začať. Objal ma okolo pliec. V ruke držal obrovskú hŕbu rukou napísaných zvitkov a povedal mi: „Pozri sa, toto treba iba prepísať.“ A potom som sa zobudila, ale vedela som, čo ten sen znamená.„Keď myslíš, tak dobre, ja to teda skúsim.“ - povedala som Môjmu Tajomnému Bohu. Keď som už bola asi v polovičke knihy, opýtala som sa samej seba: „A uveria mi vôbec, že toto všetko som s Tebou naozaj zažila?“Myslím, že na to viem odpoveď. Každému, kto uverí, že áno, chcem odkázať, že aj on s Ním môže zažiť ešte väčšie a úžasnejšie dobrodružstvá, ako som zažila a stále zažívam ja.Reálne a pravdivé príbehy, v ktorých sa Môj Tajomný Boh veľmi rád necháva spoznávať ako milujúci Otec a Priateľ.

Známé knihy rozpoznáváme zpravidla podle hlavních postav a filmy podle slavných herců a hereček. Nejhlubší příběhy se však nejlépe poznají podle kvality zpracování vedlejších postav. Také Bible má svou "Superstar" a mnoho dalších proslulých postav, které nalezneme v každém výběru biblických textů. Bible však nachází místo nejen pro velké a věhlasné hrdiny a hrdinky, ale vypráví i stovky malých příhod obyčejných lidí, kteří se ve filmech většinou skrývají pod titulkem "dále hráli". Převyprávěním těchto příhod ožívají v Bibli jen letmo zmíněné okolnosti a vztahy, takže se na velké i malé příhody můžeme podívat novýma očima.

Drobné prózy, úvahy, stručné glosy, vzpomínky, originální dialogy a básně Romana Brandstaettera představují pestrou klenotnici jeho literárního umění. Po výjimečném románu Ježíš z Nazareta tak poznáváme, jak širokým talentem tento polský autor oplýval.V jedné básni se Brandstaetter nazývá „sběratelem neužitečných reflexí“. Jeho skromnost by nás neměla mást. Málokdo umí tak mistrně zachytit lidské charaktery a nestálost lidských srdcí uprostřed velkých dějin. S vytříbeným humorem a ironií popisuje věci mezi nebem a zemí. S pozoruhodným vhledem se věnuje biblickým postavám a událostem. Nechybí ani několik textů věnovaných naší zemi.

Francúzsky básnik a esejista Charles Péguy (1873–1914) bol stúpencom personálneho socializmu, no ako človek hlboko mysticky založený sa v dospelosti vrátil ku kresťanskej viere. Tento návrat sa nezakladal na náhlom obrátení, ale spočíval v sústavnom prehlbovaní vnútorného života.Netreba si ho predstavovať idylicky, lebo Péguy mal veľkú úctu k slobode iných. Platil za ňu samotou uprostred najbližších, ktorí nerozumeli tomu, čo písal. Jeho manželka a deti neboli pokrstené, nemodlili sa. Péguy síce stával len na prahu kostola, ale viedol život modlitby. Keď jeho syn smrteľne ochorel, Péguy vykonal peši púť do Chartres a modlil sa za jeho uzdravenie.Synček vyzdravel a tento skutok ho nepochybne zblížil so ženou. Ani ona to nemala ľahké: žili chudobne a štvrté dieťa sa narodilo po Péguyho smrti. Pri krste novorodenca prijali krst aj ďalší členovia rodiny.

Vzpomínky a deníky. Vzpomínky Taťány Lukešové v sobě skrývají celou tragiku 20. století s jeho hrůzami i nadějemi. Do jednoho života se tak vešla milá setkání s TGM a Janem Masarykem, kulturní svět první republiky i idylické dětství obklopené láskou, ale také ztráta téměř všeho, výslechy na gestapu, vyloučení kvůli židovskému původu, skrývání se a ponižující rasové testy. Je to život, do něhož vstoupil svět divadla a filmu, velká láska i významné osobnosti - včetně britské královny. Také však nelítostné řádění akčních výborů KSČ, strach a bída 50. let, beznaděj nastupující normalizace i osudové rány.Autorčiny vzpomínky doplňuje výbor z jejích deníkových záznamů z posledních let života a bohatá dokumentární příloha (plná fotografií i ukázek z tvorby jejího otce a manžela). Na autorku zde vzpomínají také různé osobnosti (Jan Potměšil, Marie Vaculíková, Hana Hegerová aj.).„Je to skutečně velký příběh..." (Miloš Forman) Neměla jednoduchý život, ale prala se s ním na úrovni. Byla to v každé situaci a za všech okolností dáma, báječná a hrdá.“ (Hana Hegerová)„U paní Lukešové se mi spojil svět pravoslaví, židovství a katolictví skrze naše přátelství vjedno.“ (Consoláta Smolíková)

Nový soubor krátkých duchovních příběhů a zamyšlení s názvem Potěšení pro duši známého salesiánského autora Bruna Ferrera dává opět podněty pro osobní rozjímání, společnou četbu nebo jen pro chvíle, kdy potřebujeme potěšit a povzbudit. Moudrost a laskavost každého z povídání ocení všichni, kteří hledají dotek vlídného duchovního poučení a posily. Salesián Bruno Ferrero vydal už řadu knih pro potěchu duše.

Biskup na blogu. V knize Víra a polibek - Biskup na blogu od blogera Pavla Konzbula čtenáři se dostává do rukou výběr osobního blogu brněnského pomocného biskupa na Lidovkách. Příspěvky reagují křesťanskou optikou na společenská a náboženská témata, která byla v dané době aktuální. Jsou ovšem psané tak, aby byly srozumitelné jak lidem věřícím, tak i nevěřícím.

básne. Na jar roku 2010 začalo do tmy môjho života prenikať svetlo Pána Ježiša Krista. Prenikalo vždy, ale ja som si ho v svojej sebestačnosti nevšímala, až kým ma životné skúšky dostatočne nepokorili, aby som mohla vnímať Boží hlas, ktorý ma mocne volal k sebe, a ja som počula a odpovedala. Uverila som, že máme nebeského Otca, ktorý poslal svojho Syna na svet, aby nás vykúpil z moci hriechu. Pán Ježiš ma vytiahol z tmy ateistických a evolucionistických bludov do svojho predivného svetla lásky a pravdy. Veľmi si želám, aby sa Božie svetlo šírilo do ľudských sŕdc aj prostredníctvom básní v tejto knihe, písaných z hlbokej vďaky a na Božiu chválu. Ale nech sa šíri predovšetkým prostredníctvom Božieho Slova, Biblie, ktorú napísali ľudia inšpirovaní Duchom Svätým, a v ktorej Boh posiela hriešnemu, padlému ľudstvu najväčšie posolstvo lásky aj podmienky záchrany.

básne. Túžbu po večnosti nám do srdca vložil Boh. A On jediný nám ju dokáže naplniť. Naše vlastné cesty a úsilie sú márne. Boh nám zanechal Bibliu, Jeho Slovo, kde nám ukazuje tú pravú cestu vedúcu do večnosti. On jediný nám dá aj silu a schopnosť po tej ceste kráčať a prísť do cieľa.

Dětský časopis Nezbeda, vydal druhé vydání knižečky Nezbedův humor. Je to soubor (dětských) anekdot.

Dedič ríše • Veštba Amonova • Dobyvateľ. Najúspešnejší historický román vychádza v novom prevedení.Grécky sochár Lysippos ho zobrazil krásneho, s jemnými črtami tváre a hustými kučerami. Jeho ríša siahala od Dunaja až k Indusu a jeho súčasníci ho pokladali za boha. Alexander Veľký bol synom macedónskeho kráľa a túžil stvoriť svet, ktorý by sa nedelil na Grékov a barbarov. Zomrel vo veku tridsiatich troch rokov. Autorom trilógie Alexander Veľký je Valerio Massimo Manfredi, historik, ktorého špecializáciou je antika, prednášal na viacerých talianskych i zahraničných univerzitách. Viedol niekoľko vedeckých a archeologických expedícií a dodnes spolupracuje ako poradca pre antiku s mnohými časopismi. Okrem vedeckých a popularizačných článkov o starých Grékoch a Etruskoch vydal aj niekoľko románov.

Známy chorvátsky novinár nám približuje ľudí z Ježišovej blízkosti vo forme rozhovorov s nimi, napr. so sv. Jozefom, Alžbetou, Jánom Krstiteľom, Ondrejom, Jakubom, Jánom Evanjelistom, Máriou Magdalénou a ďalšími. Prebúdza v nás záujem o vlastné vnútro, aby sme sa v ňom stretli s naším spolubesedníkom — Bohom.

Zbierka obsahuje básne preniknuté duchom viery. Sú v nej tri tematické okruhy: Náboženské témy: Vianoce, Božie svetlo, Ježišovo Srdce, Panna Mária, Kaplnka, Prícestný kríž.Prírodné témy: Šípová ružička, Čakanka, Klasy, Lastovička.Príležitostné básne: Vďaka žiaka, Novomanželom, Jubilujúcim manželom, Povzbudenie vdove, básne venované matke, sirote, kňazovi, novokňazovi a zápis do pamätníčka.

V knize můžete s malým ministrantem, jeho kamarády a panem farářem zažít opravdovou revoluci. Takovou, o jaké v době školní docházky snil snad každý školák.

Napínavý dobrodružný román sa odohráva v 19. storočí, keď sa po texaských prériách voľne preháňali stáda divých mustangov. V tom čase sa tam zjavoval aj tajomný jazdec bez hlavy a na smrť vydesil každého, kto sa ocitol v jeho blízkosti. Román je zároveň aj príbehom veľkej lásky medzi krásnou Louisou, dcérou plantážnika, a Mauriceom, odvážnym lovcom mustangov. Do Louisy je však zaľúbený aj jej bratanec Cassius, ktorý prisahá Mauriceovi pomstu. Ako s tým všetkým súvisí strašný jazdec bez hlavy? Podarí sa Mauriceovi vyhnúť prefíkaným nástrahám? To autor odhalí čitateľovi až na posledných stranách tohto nezvyčajne príťažlivého a celkom vtipne napísaného románu. Thomas Mayne Reid (1818 – 1883) je známy predovšetkým svojimi dobrodružnými románmi z prostredia amerického „Divokého západu“. Narodil sa v Írsku a prežil pomerne búrlivú mladosť. Odcestoval do Ameriky a dal sa na obchodovanie, istý čas bol aj úradníkom. Bojoval v mexicko­americkej vojne a bol zranený. Vrátil sa do Írska a začal písať úspešné romány z amerického prostredia, ktoré dobre poznal. Bol veľkým obdivovateľom Edgara Allana Poea a priatelil sa s ním. Žil striedavo v Londýne a v Amerike, na staré kolená sa aj so ženou vrátil do Anglicka.

Vysoko v horách, na dne Strieborného jazera, je ukryté rozprávkové bohatstvo – zlatý poklad, ktorý stráži indiánsky náčelník Veľký medveď so svojím synom. O poklade sa však dozvedel aj Ryšavý Cornel a najal si bandu najhorších zločincov, aby sa ho zmocnili. K jazeru v tom istom čase putuje skupinka slávnych zálesákov na čele s Old Firehandom, Old Shatterhandom a Winnetouom. Chcú prekaziť podlé zámery Ryšavého Cornela a potrestať ho za spáchané vraždy. Okrem toho majú aj tajné plány s ťažbou striebra v okolí jazera. Takmer na každom kroku ich životy ohrozujú prefíkaní zločinci či nedôverčivé indiánske kmene. Dokonca im padnú do rúk a ocitnú sa pri mučiarskych koloch. Prežijú toľko neuveriteľných dobrodružstiev, že čitateľ ich musí sledovať zo zatajeným dychom od začiatku do konca.Podľa jeho románov bolo nakrútených veľa filmov. Na Slovensku je najslávnejšia séria z rokov 1962–1965 Poklad na Striebornom jazere a Winnetou I – III.

diel - V Yosemitskom národnom parkudiel - V národnom parku Sequoiadiel - V národnom parku Sonora

Kniha Mio, môj Mio svetoznámej autorky Astrid Lindgrenovej je o deväťročnom chlapcovi, o ktorého sa nikto nezaujíma. Vyzerá to, že ešte aj keď sa stratí, akoby si to nik ani nevšimol. A tak sa vydáva do čarovnej krajiny, kde hľadá svojho vlastného otca. Otec, ktorého nájde, je kráľ a jeho kráľovstvo treba zachrániť pred zákernými nepriateľmi. Na svojom lietajúcom koni so zlatou hrivou sa odvážny kráľovský syn podujme na dobrodružnú výpravu na záchranu kráľovstva.

Poutavá kniha s prvky historického románu a fantasy zavádí čtenáře do mytické krajiny. Líčení spletitých osudů několika postav zaujme nejen dramatickým spádem, ale i krásou slova.

Rozhovor s českým knězem, nositelem pamětní medaile Václava Bendy za význačný rozvoj za obnovu demokracie

Příběh ztraceného kázání Tomáše Akvinského. Novela s filosofickými prvky, propojující svět 13. století a postmoderní současnost, se zabývá tématem jak dosáhnout opravdového štěstí. Klade otázku, zda lze na dnešní dobu aplikovat středověkou odpověď formulovanou idejemi slavného člena kazatelského řádu a Učitele církve - sv. Tomáše Akvinského (1225 - 1274).

Na sklonku pontifikátu Jana Pavla II. se ve Vatikánu chystá mimořádná výstava, která má vrhnout zcela nové světlo na původ, a především pravost slavného Turínského plátna. Pár dní před zahájením výstavy je však v zahradách papežského paláce v Castel Gandolfo záhadně zavražděn autor výstavy Ugo Nogara. Jeho dva nejbližší spolupracovníci, bratři Andreauovi, jsou vtaženi do pátrání po okolnostech jeho smrti. Rozplétání okolností Nogarova objevu, který jej stál život, nás zavede do podzemní vatikánské knihovny nejstarších kodexů, kde je uchováván i rukopis Diatessaronu, tzv. Pátého evangelia, který obsahuje klíčové informace týkající se Turínského plátna. Tím však dramatický příběh, který si svou erudicí nezadá s romány Umberta Eca a napětím s thrillery Dana Browna, teprve začíná!

Jacomuzzi si vo svojom románe Všetko sa začalo v Galilei nevolí cestu rebelského prepracovania, ktoré mení tento príbeh všetkých príbehov podľa svojej ľubovôle. Volí si, naopak, omnoho ťažšiu cestu vernosti evanjeliovým príbehom. Jeho román nie je apokryfom o Kristovi. Skôr ide o kanonický román. Pre spisovateľa je to náročné podujatie, pretože to znamená, že sa musí vzdať skratiek a pohodlných únikov pred problematickými otázkami, je nútený vyrovnať sa s každým znepokojivým momentom onoho príbehu a vidieť vlastnými očami tie udalosti a tie činy, ktoré sa týčia ako nezmazateľné míľniky v dejinách sveta."Išli sme z Betsaidy, z Kafarnauma, z krajov nad Galilejským morom. Môj brat Šimon nebol s nami; zostal doma, aby sa venoval loďke a rybolovu. Stretli sme tých. čo šli z Nazareta, ale neputovali sme spolu. Z diaľky sme zbadali množstvo ľudí. Ďalší išli pred nami a za naším chrbtom prichádzali ešte ďalší. Horúčava bola obrovská, ale všetci akoby sa náhlili. Zmocňoval sa ich zvláštny nepokoj. Aj tých, čo už dorazili k brehu rieky. Zdalo sa, akoby sa nedokázali zastaviť. Stále sa hýbali, bez oddychu. Obkľučovalo nás ovzdušie vzrušeného chvenia, bolo počuť hlasy, plač. radostné výkriky, vzývania. Akoby sa cez celý obzor mala prehnať krútňava a všetko sa dávalo do pohybu podľa nečakaného kľúča. Všetko, ľudia i skaly si hľadali nové miesto, nové umiestnenie. Alebo to boli iba moje vidiny? Je to akoby sa po dlhom spánku. " pomyslel som si, „svet dal opäť do pohybu. Kto velí tomu hlasu kričať tak mocne, až odvaľuje kamene na púšti a pobáda na pochod celé národy?" Iba slnko nehybne bdelo ako ohnivá päsť v srdci oblohy. Otočil som sa, aby som sa rozhliadol. Boli tam muži i ženy, mýtnici, vojaci, prostitútky. Prichádzali v oddelených skupinách a určite pochádzali z rozličných častí izraelskej zeme, lebo som počul rôzne jazyky a nárečia. Keď sme už boli pri Jordáne a sedeli sme, opierajúc sa o balvany na brehu, všimol som si, že v zástupe boli zamiešané, no pritom ľahko rozoznateľné aj skupinky farizejov a zákonníkov, a tiež saducejov."

Vzpomínky Gerty Vrbové popisují dramatické události mezi lety 1939 a 1945, které se odehrávaly na území Slovenska a Maďarska tak, jak je zažila dospívající Gerti. Gerta Sidonová, Gerta Takács, Gerta Jurkovičová, Éva Takács, Éva Jurkovics... Pod každým jménem se skrývá příběh o nebezpečí a strachu, o falešné identitě, útěku, zkoumavé nedůvěře vůči okolí, ale také o odhodlání se nevzdávat.Gerta Vrbová, dnes emeritní profesorka neurologie na University College v Londýně, se narodila roku 1926 v Trnavě. Sidonovi zde měli řeznictví a patřili k váženým rodinám. Sílící tlak slovenského nacionalismu přiměl rodinu k ilegálnímu útěku do Budapešti.Hlavní dilema svých rozhodnutí během války shrnula autorka už v samotném názvu knihy: Komu můžu věřit, koho mám oklamat? Balance mezi oběma póly, kdy na jedné straně stojí někdy upřímná, někdy opatrná důvěra a na druhé straně schopnost věrohodně se přetvařovat a lhát, byla pro přežití za války rozhodující.

Ing., Mgr. Františka Böhmová se narodila r. 1965 v Karlových Varech. Dětství prožila na Domažlicku, nyní žije s rodinou v Ostravě. Vystudovala ekonomickou fakultu VŠB v Ostravě a později teologickou fakultu UP v Olomouci. Pracuje jako samostatná pastorační asistentka a katechetka v Ostravě - Zábřehu, často mívá přednášky nebo rekolekce pro ženy i v jiných farnostech. První hodina po prázdninách, děti vzorně připravené, jen Eliška, Lukášek a Vašík chybí. „Kde jsou?“ ptám se Kubíka. „No, ujel jim autobus...“ odpověděl váhavě. „První hodina a hned čtvrthodinové zpoždění!“ pomyslela jsem si rozladěně.Za čtvrt hodiny slyším pod oknem: „Teto Fany, pojď se podívat, máme pro tebe překvapení!“Překvapení?! To je ale milé! Vyběhla jsem – a překvapení to tedy opravdu bylo: chcíplá veverka, dočista tuhá, s nataženým ocasem jak podle pravítka!…„Tak máš radost, nebo se spíš zlobíš?“ chtěli se ujistit opozdilci. „Mám VELKOU radost!“ usmála jsem se do napjatých tvářiček.

Jedna z nejzávažnějších básnických sbírek Jana Zahradníčka, mimořádného básníka s mimořádným osudem.

Sbírka anekdot nejen pro děti...

Hanif Kureishi patří k nejnadanějším a nejúspěšnějším spisovatelům současné Británie a Láska ve smutné době je jeho vůbec prvním souborem povídek. Hrdinové všech deseti příběhů mají mládí většinou úspěšně za sebou a nejsou si jistí, co by mělo následovat - a tak hledají únik v drogách, sexu či náboženství. Kureishi má jedinečnou schopnost nahlédnout do lidské duše a bez příkras popsat, co v ní objevil. Je výborným pozorovatelem a z jeho postřehů čtenáři místy běhá mráz po zádech. Dokáže však i pobavit a rozesmát, a právě této směsici tragična a komična vděčí jeho texty za svou mimořádnou působivost. Kureishiho povídky jsou kronikou soudobé multikulturní společnosti, svědectvím o smutné době, v níž láska sice občas nabývá prapodivných podob, přesto však stále existuje.

Sada za zvýhodnenú cenu obsahuje 2 tituly od autorky Lisy Wingateovej: Listy do neba (2015)Strážkyňa príbehov (2016).

Aforismy jsou krátká sdělení důležitých ­obsahů. Vyrostly v závažných životních okamžicích: při nesnadných rozhodováních. Jsou-li nehlučné, neznamená to, že jsou na zapřenou, ale spíše se čtenáři nevnucují. Jsou pak i nehřmotné, protože zapadají do sluchu ztišeného a přívětivého. Přejí si povzbuzovat!

Svébytná písničkářka, muzikantka a textařka Radůza napsala třináct povídek o svém dětství. Přesvědčivě v nich načrtává realitu sklonku 70. let. Očima hubené svéhlavé holčičky, která už ve svých čtyřech letech má na život jasný názor, a jejím prostřednictvím Radůza vypráví historky rodinné i vesnické a načrtává citlivý literární obraz svých prarodičů i rodinných peripetií.

Příběh Růženy Vackové. Co má větší cenu:žít v bezpečném závětří, ovšem za cenu kompromisů, nebo si stát odvážně za svým a uchovat si čisté svědomí?Kolikrát ve 20. století stáli lidé v Československu před touto volbou?Pro Růženu Vackovou ale otázka takto vůbec nestála. Neochotu přistoupit na kompromis dokázala tato univerzitní profesorka už za nacistické okupace, kdy byla za účast v odboji odsouzena k smrti. A znovu po únoru 1948, kdy ji soud poslal za mříže na dvaadvacet let za „špionáž ve prospěch Vatikánu“. V komunistických věznicích nakonec prožila 15 let. Přesto je její jméno veřejnosti málo známé.Román Trestankyně přibližuje její život na pozadí „šťastného“ 20. století.

Kniha vykresľuje, ako v zložitých situáciach života nachádzať útechu a silu, zdolávať úskalia a víťaziť v moci Božieho slova.

Nejnovější román Eduarda P. Martina, známého a plodného autora příběhů plných tajemství a mystiky, je výpravou do vzrušující říše fantazie. Vypráví o naději, zrozené v kvasu moderní doby a zažehnuté již na úsvitě dějin, o naději očekávané a pošlapávané, vypráví o velkém hledání štěstí, lásky a víry. Odehrává se dnes a věčně, zde a všude, nenápadně a velkolepě. Je podobenstvím o osudu člověka mezi lidmi.

Román nositele Nobelovy ceny uzavírá tzv. Gdaňskou trilogii, která patří k základním dílům německé poválečné literatury. Psí roky jsou co do rozmanitosti a sugestivity literárního tvaru považovány za vrchol spisovatelovy tvorby.Na přelomu let 1961 a 1962 píší tři vypravěči současně tři knihy románu Psí roky. Stanou se tak kronikáři předválečných, válečnych a poválečných "psích roku" dvacáteho století.

Hledání Boha s utečenci. Autor knihy, Gary Smith (nar. 1937), jezuitský kněz a spisovatel, píše o svých zkušenostech získaných z misijní práce se súdánskými utečenci v severní Ugandě, kde působil v letech 2000 až 2006. Kniha není sociologickou zprávou o nemocech, hladovění a trvalých hrozbách ze strany Armády odporu Páně, ale především niternou studií utečenců samotných. Formou deníku a přetištěných dopisů dává citlivě nahlédnout do jejich každodenního života, jejich radostí a strastí, jejich duševního života vůbec i jejich svébytného způsobu chápání křesťanství.