Beletria, romány

Dětský časopis Nezbeda, vydal druhé vydání knižečky Nezbedův humor. Je to soubor (dětských) anekdot.

Nové úsměvné příběhy oblíbeného autora jsou v knize řazeny do několika celků: Princezna z pivovaru,O svatých,O nás hříšnících.Najdeme zde například Modlitbu zbožných řidičů, z níž citujeme: "Anežko, Zdislavo, vy svaté dámy, také vás prosíme, bděte nad námi. Vévodo Václave s babičkou Lidkou, vy před policejní chraňte nás hlídkou..."Text knihy doplňují ilustrace.

Devět měst.Devět zastavení.Devět talismanů.Devět silných lidských příběhů, které se mohou stát inspirací naší vlastní hluboké životní změny.Autor světoznámého bestseleru Mnich, který prodal své ferrari rozvíjí ve své nové knize věčné téma hledání štěstí a smyslu života v dobrodružném příběhu o osobitém putování do neznáma. Rozháraný a vnitřně hluboce nespokojený Juliánův synovec Jonathan je jím nedobrovolně vyslán na cestu kolem světa, aby shromáždil devět talismanů, z nichž každý symbolizuje určitou životní moudrost nezbytnou pro plnohodnotný a šťastný život.

Legenda aurea (Zlatá legenda) je vyvrcholením více než tisíciletého vývoje latinské legendy, tj. vyprávění o životě a zázračných skutcích svatých. Složil ji nejspíše koncem padesátých let 13. století dominikánský mnich a pozdější janovský arcibiskup Jakub de Voragine. Autor ji koncipoval jako základní příručku pro dominikánské kazatele, ať působili kdekoli. Na základě dosavadní legendistické literatury zpracoval a podle sledu církevního roku seřadil 176 vyprávění o svátcích Kristových a o svatých, uctívaných v celé katolické Evropě. Legenda aurea později zastínila všechny ostatní sbírky legend (proto se také nazývá „Zlatá“) a dodnes se zachovala ve více než tisíci latinských rukopisech.Jakub de Voragine měl vypravěčské nadání. Svým čtenářům přibližuje pravdy víry v pou­tavých příbězích, z kterých měli potěšení jak duchovní, tak nejprostší laici. Proto hned ve 13. století začala být „Zlatá legenda“ překládána a adaptována do národních jazyků, do některých dokonce několikrát. Jednotlivé příběhy z ní pronikaly do lidových vyprávění a jsou obsaženy i v pohádkách. Česky byla zpracována r. 1357 neznámým českým domi­nikánem, působícím na Pražském hradě, který byl ve styku s králem Karlem IV. i s jeho kancléřem Janem ze Středy.První novočeský překlad výboru ze „Zlaté legendy“ (Vyšehrad, 1984) byl koncipován tak, aby v něm byly zastoupeny nejrůznější typy Jakubových legend. V témž duchu byl výbor později rozšířen, takže zpřístupňuje česky asi třetinu „Zlaté legendy“. Kromě toho přináší i několik ukázek z legend o českých světcích (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Ludmila), které byly k základnímu souboru přidány.

básne a polemiky. Björnstjerne Björnson bol nielen vynikajúci nórsky prozaik, básnik a dramatik, ale do povedomia malých národov (aj slovenského národa) sa na prelome 19. a 20. storočia zapísal najmä obranou ich práv: práva na vlastný jazyk, na rovnoprávnosť, na vzdelanie v národnom jazyku. Arne, básne a polemiky je čosi ako björnsonovská čítanka: obsahuje jeden z najlepších severských románov, tucet básní (medzi nimi aj text nórskej hymny), niekoľko polemických článkov, ktorými tento laureát Nobelovej ceny reagoval na správy o utláčaní Slovákov, o tragických udalostiach v Černovej pred 100 rokmi, úryvky zo spomienok českého intelektuála E. Lederera na stretnutie s Björnsonom, kompetentný doslov českého nordistu M. Humpála, ale aj poctu severskému bardovi z pera M. Rúfusa a L. Lajčiaka.Kniha vyšla k 175. výročiu narodenia B. Björnsona a je bohato ilustrovaná fotografiami a faksimile článkov. Väčšinu textov preložila K. Motyková, niekoľkým básňam dal slovenskú podobu M. Richter.

Strhující drama ze současného Afghanistánu. Autor, kalifornský lékař, inspirován vlastními vzpomínkami, vypráví příběh osudových zvratů, jimiž jeho hrdina Amír prochází od dětství na cestě k dospělému zmoudření nejprve za mírových posledních let afghánské monarchie a poté za sovětské válečné okupace, na útěku z vlasti a při hledání nového života v emigraci.Události těžko pochopitelné krutosti i bezmezné oddanosti a očistné lásky se v tomto bravurně napsaném románu střídají bez sentimentu, bez jediného zbytečného slova. Svou opravdovostí zasáhl čtenáře ve více než padesáti zemích světa a v milionových nákladech stále zůstává hlavní literární událostí knižních žebříčků. Podle knihy byl natočen i úspěšný film.

Sto životních lekcí od Mnicha, který prodal své ferrari. Žijete plným a smysluplým životem? Využíváte zcela svých možností, svého vnitřního potenciá­lu? Máte jasno v tom, co byste chtěli v životě dokázat? Umíte odpouštět? Žijete tak, abys­te mohli umřít štastní? Co po sobě zanecháte, až se odeberete na věčnost? A komu budete chybět – kdo bude plakat, až tady ne­­budete?Robin Sharma shrnul svou životní moudrost a filozofii, jakož i praktické postřehy a poznatky do stovky životních lekcí, v nichž ve zhuštěné podobě formuluje principy, které by si měl osvojit každý, kdo se rozhodl vzít život do vlastních rukou a učinit jej smysluplným.Záběr otázek a rad, které autor ve svém malém životním rádci předestírá, je široký – od zdánlivě prostých doporučení (Naučte se žádat o to, co chcete; Soustřed’te se na to podstatné; Prožijte den bez hodinek; Res­pek­tujte své instinkty; Vytvořte si osobní kodex chování; Naučte se mlčet) přes hluboké výzvy k zamyšlení (Objevte své poslání; Neodkládejte život na neurčito; Důležitá je cesta, nejen cíl; Žijte tak, abyste mohli umřít š astní) až po lek­ce zcela nevšední a originální (Splácejte svůj nájem laskavostí; Přehrejte si svůj vlastní pohřeb; Zkroťte svoji opičí mysl; Založte si účet lásky; Bud’te stromem sklánějícím se k zemi...)

Antologie židovských legend, povídek i anekdot, které odrážejí ducha židovského lidu, svědčí o lásce Boha i člověka, o lásce k pravdě i k spravedlnosti.Legendy přinášejí čtenáři radost, potěšení a svědčí o tom, že je někdy dobré smát se sám sobě i druhým a s humorem interpretovat části biblických i jiných textů. Soubor vychází z Agady, ale příběhy probírají i otázky, na které biblické texty neodpovídají (např. co dělá Bůh od té doby, co stvořil svět...).

Skoro polovinu života strávila Corrie ten Boom cestováním po celé zeměkouli, spala v tisíci různých postelí, všechny své věci měla jen po kufrech, a to všechno proto, aby naplnila své poslání: říci lidem po celém světě, že Ježíš Kristus je živý.Svými zkušenostmi z koncentračního tábora, kde zahynuli všichni ostatní členové její rodiny, byla předurčena, aby nesla zvěst o odpuštění. O odpuštění, k němuž člověk sám nemá sílu.

Nejoblíbenější román anglické klasické literatury, Pýcha a předsudek Jane Austen, končí – jak jinak – svatbou. Vděční čtenáři, sdružení v literárních společnostech, často o jeho příběhu iniciativně přemýšlejí:„Jak to bylo dál?Žila Elizabeth se svým Darcym opravdu pak šťastně až do smrti?“A tu se chápe pera současná britská spisovatelka Elizabeth Astonová, přikouzlí Darcyovým početnou rodinu a mapuje osudy jejích členů.Ocitáme se pak v Londýně roku 1818. V Evropě po Napoleonovi vládne znovu mír, nastává jiná doba, staré konvence ustupují odvážným myšlenkám nového století. Do města, kde právě začíná tradiční jarní společenská sezóna, přijíždí z venkovského panství k příbuzným pět mladých Darcyových dcer. Jak obstojí ve víru plesů, návštěv, nových známostí, ve spleti intrik, klevet a nezvyklých složitých vztahů, když rodiče dlí v cizině a oporu je třeba hledat hlavně ve vlastním rozumu a citu? Na světě už existuje několik tisíc napodobitelů a pokračovatelů Jane Austen, ale jediné Elizabeth Astonové (nomen omen) se dostalo kritického uznání – a to právě za její román Dcery pana Darcyho, jenž se stal rovněž světovým bestsellerem.

V mondénních anglických lázních Bath bývaly v době Jane Austen mladé slečny uváděny do společnosti, aby se obrousily a pod dohledem matinek získaly žádoucí partii. Hrdinkou příběhu je Catherine, dcera venkovského faráře, upřímné, bezelstné, radostné stvoření, které se v nezvyklém prostředí vedle vítaných radovánek setká i s nejednou nástrahou.Ačkoliv má hlavu popletenou hrůzostrašnými gotickými romány, tehdejší oblíbenou dívčí četbou, a často vidí i v úkazech zcela běžných romantické drama, nakonec jí bystrý rozum ukáže správnou cestu a s milou Catherine – jak jinak – všechno dopadne šťastně.

31. července 1944 vzlétl major Antoine de Saint-Exupéry z vojenské letecké základny Borgo na Korsice a zamířil k jižní Francii. Z průzkumného letu se nikdy nevrátil. Veškeré snahy lokalizovat jeho letadlo se následujících téměř šedesát let setkávaly s neúspěchem.

Osobní výpověď ženy s Aspergerovým syndromem. Svět člověka s poruchou autistického spektra je plný zmatku a nepochopení toho, co se kolem něj děje. Wendy Lawson nabízí pohled na život s Aspergerovým syndromem. Představuje běžné životní situace a vysvětluje, jak je vnímá a jak na ně reaguje. Kniha ukazuje, jak se dá předejít problémovým situacím v soužití s člověkem, který má Aspergerův syndrom.

Jeho podobenství a výroky. Proslulý libanonský spisovatel a malíř Chalíl Džibrán se do podvědomí celého civilizovaného světa začlenil svou významnou prózou Prorok. Čtenáři Džibrána si našli i jeho knížku aforismů a parabol Písek a pěna (Vyšehrad, 2001). Se stejnou moudrostí jako v proslaveném Prorokovi přistupuje k poselství moudrosti a lásky i ve své další práci – Poutník.Tématem prvně přeloženého dílka známého libanonského autora se stala apoteóza živoucí, pravé lásky ve všech jejích polohách – od lásky erotické až k lásce božské, jež je vlastním kořenem všeho. Ve svém „Poutníkovi“, rozsahem nevelké básni v próze, Džibrán znovu rozeznívá svou věčnou píseň.

Tajná společnost se rozhodla, že Rebeka bude za všechno, co udělala, tvrdě pykat. Děsivá akce začíná: výhrůžky, intriky, zaklínadla. Rebeka se ocitá ve velkém nebezpečí. Může ji zachránit už jen jediná věc - a musí na ni přijít ona sama.

Případy strýce Abnera. Hlavní postavou těchto detektivních příběhů je strýc Abner, vysoký, ramenatý muž puritánského ražení. Ve všem svém počínání se řídí Biblí a podobně jako Chestertonův Otec Brown řeší i on případy vražd, záhady i lidské problémy s pomocí Boží a až zázračně rychle najde viníka a pak sám rozsoudí, čí spravedlnosti jej má přenechat. Melville Davisson Post je v Americe obdivovaným klasikem originální detektivní školy a jeho povídky tam vycházejí stále znovu. Český čtenář má v této knize příležitost setkat se s tímto rázovitým hrdinou poprvé. Vhodné pro čtenáře od dvanácti let.

...Ježíš užíval často podobenství, aby objasnil tajemství Božího království. Někdy nám je Buh objasňuje i drobnými životními zážitky. Říkali jsme jim "stříbrné vteřiny"...Generální vikář brněnské diecéze svými příběhy, postřehy a úvahami v nás probouzí radost a povzbuzuje nás k objevování stříbrných vteřin v našem životě.

Osudy biskupa Josefa Hloucha. Dne 16. června 1972 se českobudějovická veřejnost rozloučila se svým biskupem Mons. ThDr. Josefem Hlouchem, mučedníkem komunistického režimu... Pocházel z chudých poměrů, narodil se 26. března 1902 v Lipníku u Třebíče. Absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a kněžský seminář v Olomouci. Na kněze ho vysvětil v roce 1926 olomoucký arcibiskup Leopold Prečan. V duchovní správě působil na různých místech, nejdéle v průmyslových Hodolanech.V létě 1947 byl jmenován českobudějovickým biskupem. Pak přišel únor 1948. Pro komunistickou vládu se pro své postoje stal třídním nepřítelem. V červnu 1949 byl internován ve své rezidenci, v březnu 1952 odvezen mimo diecézi a vězněn pod dohledem příslušníků StB v utajovaných objektech. V opuštěnosti a naprosté izolaci od svého "milionu duší", jak nazýval své diecézany, vznikla i proslulá sbírka duchovních úvah Minutěnka. Svého úřadu se mohl znovu ujmout až v červnu 1968.I přes počínající normalizaci dokázal zrekonstruovat katedrálu v Českých Budějovicích a zřídit klášter na Lomnici. Psychicky utýrán církevním tajemníkem zemřel dne 10. června 1972. Josef Hlouch, citlivý a jemný intelektuál, neměl sílu vzdorovat hrubému a nelidskému režimu. Svou lásku k lidem vyznal i ve své závěti, kde napsal: "Všechny vás v srdci na věčnost nesu."

V chatce kmene Čerokézů se začnou ztrácet věci a Zack i ostatní táborníci se domnívají, že vědí, kdo je vinen. Kluci z kmene Mohawků jsou nezvladatelní chuligáni a dělají na letním táboře u Hromové hory jenom problémy. Nadávají, lžou a Cody se dokonce vychloubal tím, že zapálil dům!Co takoví kluci vůbec dělají na křesťanském táboře?V táboře se dějí divné věci a detektiv Zack se snaží chytit Mohawky do pasti. Jenže past sklapne naprázdno. Poté, co se jeden z Mohawků zraní při pádu z provazového mostu, vznikne mezi chlapci přátelství. Později se během scénky o ukřižování stane něco úžasného, co Zacka velmi zaskočí. Zackův nejobtížnější detektivní případ změní jeho život a pomůže mu uvědomit si, že lidé, kteří věří Bibli, by měli být jiní.

Strhující a proslulé románové zpracování osudů Oskara Schindlera – bezohledného kariéristy, válečného zbohatlíka, milovníka elegance, přepychu, alkoholu a krásných žen, jenž ve stínu osvětimských komínů našel svoji lidskost a riskoval nejen majetek, ale i vlastní život, aby nedopustil vyvraždění tisícovky „svých židů“.Román sugestivně líčí vývoj a střety individualit – obětí, pasivních účastníků a iniciativních vykonavatelů – zapojených do obrovité byrokratické mašinerie zla. Steven Spielberg použil motivy románu pro natočení slavného stejnojmenného filmu.

Nové vydání k 1150. výročí Cyrila a Metoděje. Ústředními postavami románu na pomezí literatury faktu a beletrie jsou soluňští bratři Konstantin a Metoděj. Příběh jejich velkomoravské mise je zde podáván jako součást historicky věrného obrazu doby. Ve velkolepé fresce poznává čtenář osudy Velké Moravy jako průsečíku zájmů byzantské a arabské říše, formujících se západoevropských států a dalších mocenských vlivů. Kniha je historickým komentářem k jedné z kapitol šíření křesťanství.V roce 2001 byla Jindře Jarošové za tento román udělena Cena Miroslava Ivanova za literaturu faktu.

Případ sestry Fidelmy. Zatím poslední z knih o sestře Fidelmě nás v životě hlavní hrdinky zavádí do doby, kdy ještě není vdaná. Fidelma je na cestě z Říma domů do rodného Irska a v Janově se za dramatických okolností seznámí s mnichem, který se právě vrací do odlehlého opatství Bobbia, v němž pobývá i Fidelmin stařičký irský učitel.Fidelma se rozhodne starého pána navštívit a k mnichovi a jeho společníkům se přidá, ale už cestou do kláštera je jejich skupinka ze zálohy přepadena záhadnými útočníky. Fidelma i ostatní vyváznou, ale pocit hrozby trvá i po příjezdu do Bobbia, kde Fidelmu její učitel varuje před blížícím se neznámým nebezpečím. Když je krátce poté starý pán zavražděn a následují i další úmrtí, Fidelma přísahá, že viníka najde.I v této knize čtenáře potěší Fidelmin břitký úsudek a logické vývody, kterými hrdinka mnichy v opatství uvádí opakovaně v úžas. Také zde ale vidíme Fidelmu coby mladou dívku, která k vlastnímu překvapení zjišťuje, že se jí velice stýská po mladém mnichovi Eadulfovi, s nímž se seznámila nějakou dobu předtím. A tak se musí vypořádat nejen se zmatkem ve vlastním nitru, ale také přijít na kloub spletitému spiknutí dříve, než bude pozdě.

Zbierka básní predstaviteľa slovenskej katolíckej moderny. Autor bol katolíckym kňazom - saleziánom.

Autorka v tejto zbierke využíva svoju pozoruhodnú schopnosť vyjadrovať sa prostredníctvom prírodných obrazov, prírodu využívať ako metaforické zrkadlo sveta i svojej duše, raz rozžialenej, inokedy rozžiarenej. Básne sú plné jemnej poetiky, majú prosebný tón, autorka "v Bohu nachádza oporu, istotu, cieľ…"

Leben besinnen. Texty zo slovenskej a rakúskej tvorby. Ilse Brem, Milan Rúfus, Štefan Sandtner, Ladislav Záborský.

Antológia poézie napísanej vo väzení. Básne z tejto zbierky vznikali tajne vo väzniciach a v pracovných táboroch.

Zbierka básní popredného autora obsahuje prierez jeho tvorbou z obdobia od vydania poslednej knižne publikovanej zbierky (Jablko v dlani, 1998). Básne sú usporiadané do štyroch cyklov: Byť, Zostať sám sebou, Stigmy času, Slovensko moje a Pod krížom stojím, ktoré predznamenávajú ich zameranie a potvrdzujú kontinuitu inšpiračných zdrojov i ustálenosť postojov básnika. Kniha je ilustrovaná reliéfmi akad. soch. Antona Gábrika z Brány sv. Cyrila a Metoda biskupského paláca na Nitrianskom hrade. Doslov napísal Peter Liba.

Při zběžném pohledu by se zdálo, že Sándor Márai v románu Judita rozehrává konvenční manželský trojúhelník. Když se ale začteme, ukáže se, že v tomto příběhu nejde o klasickou nevěru ani o žádnou třetí, neviditelnou a osudovou postavu v pozadí. Ze svědectví o manželském životě a vzájemném vztahu protagonistů vyplývá jiné, mnohem hlubší drama.Oba vyprávějí stejný příběh, ve kterém jako by hlavním zdrojem nesnází byla odlišnost ženského a mužského pohledu či nepatrné rozdíly hodnot a instinktů, které si každý z nich přináší ze svého prostředí. Ve skutečnosti však ona i on usilují o to, aby jim jejich protějšek bezvýhradně porozuměl.Ve vzrušujícím, hluboce psychologickém dramatu na hraně thrilleru, plném jemných rozporů a překvapivých paralel, vyjádřil Márai nadčasové porozumění lásce i vášni a mistrovsky v detailu rozehrál stěží uchopitelné nuance a vystihl nepřekročitelné hranice ve vztazích mezi lidmi. Hranice, které nakonec vypovídají o konečném smyslu života.

Dokonale zohratí manželia neváhajú v túžbe po moci páchať krvavé zločiny, lady Macbethová ako ich režisérka a Macbeth ako ich vykonávateľ. Najkratšiu a zároveň najnapínavejšiu Shakespearovu tragédiu si každý prečíta so zatajeným dychom!

Dvom šťastným svadbám – jednej hostine – stôl potom v jednom dome prestrime. Na začiatku ukážkové priateľstvo Valentína a Protea, aj ich ukážková zaľúbenosť do dvoch dám, Júlie a Silvie. Potom zrada. A po zrade odpustenie. Aj taký býva život. Práve z podhubia tejto frivolnej hry vyrástla tragédia Romeo a Júlia – hra o milencoch, ktorí si boli verní až za hrob.

Azda na nijakého zo svojich hrdinov nenaložil Shakespespeare toľko utrpenia ako na kráľa Leara, ktorý – podobne ako kráľ zo slovenskej ľudovej rozprávky Soľ nad zlato – zavrhol svoju najmladšiu dcéru, hoci ho mala najradšej, a kruto sa sklamal v dvoch starších. Všetkých nás čaká posledný účet – každý z nás sa môže uvidieť v mohutnom zrkadle tejto tragédie.William Shakespeare (1564 – 1616) nebol len veľký dramatik – bude sa o ňom vždy hovoriť aj ako o najväčšom básnikovi divadla.

Jeden muž staví cestu k míru… kámen za kamenem, školu za školou. Mortensonův příběh protkaný dramatickými momenty, romantikou a dobrými skutky, nám připomíná moc myšlenky dobra a sílu obsaženou v rozhodnutí jednotlivce vytrvat ve své práci tváří v tvář obrovským překážkám. V roce 1993 se horolezec Greg Mortenson ocitl po neúspěšném pokusu zdolat vrchol K2 na chudém pákistánském venkově v pohoří Karakoram. Dobrosrdečnost místních obyvatel ho dojala natolik, že přislíbil vrátit se zpět a postavit zde školu.Tři šálky čaje je příběh o tomto slibu a neuvěřitelných výsledcích, kterých se podařilo dosáhnout. Za více než deset let postavil Mortenson na tomto nebezpečném území, kde se zrodil Tálibán, ne jednu ale pětapadesát škol, navštěvovaných převážně dívkami. Jeho příběh plný ohromující odvahy se stal testamentem síly lidskosti.

Román o psychoterapii a psychoterapeutech. Na pozadí příběhu několika analyticky orientovaných terapeutů a jejich pacientů, který se odehrává v současném San Francisku, přední americký psychoterapeut otevírá řadu zásadních problémů pomáhajících profesí: vztahy mezi profesionály a jejich klienty, mezi terapeuty navzájem, otázky přenosu a protipřenosu, motivace jednotlivých terapeutů, jejich osobní zralosti a integrity, věrnosti (analytické) doktríně a tvořivosti, autentičnosti v profesionálním vztahu.Autor dává čtenářům nahlédnout do průběhu terapie a supervize, práce se sny, ale i vztahů a postojů v psychoterape­utické komunitě. Přitom se knihou prolíná napínavý děj s detektivní zápletkou.

Román o papežství po jaderné katastrofě. Románová fikce o křesťanství po celosvětové jaderné katastrofě při které zahyne papež a většina kardinálského sboru.

Tetraptych zbierok básní. Teofil Klas, vlastným menom Jozef Zavarský.R. 1955 – 58 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Poprade a v Trnave, 1963 – 65 na Prírodovedeckej fakulte UK v Bratislave. R. 1958 – 89 redaktor Technických novín, súčasne 1985 – 89 ilegálneho kresťanského časopisu Rodinné spoločenstvo, 1990 – 93 redaktor a šéfredaktor Katolíckych novín, 1993 zástupca šéfredaktora časopisu Impulzy, 1993 – 95 sekretár redakcie Technické noviny, 1995 – 97 knižný redaktor vydavateľstva Nové mesto, 1998 – 99 redaktor týždenníka Kultúra, od r. 2000 na dôchodku.Básne písal už ako stredoškolák, 1968 zostavil prvú zbierku Zaklínadlo, ktorá však v dôsledku normalizačných spoločenských udalostí nevyšla. Nový poetický impulz mu dala demonštrácia veriacich v marci 1988 v Bratislave, keď začal publikovať básne v ilegálnom časopise Rodinné spoločenstvo.Autor meditatívnej poézie, ktorú vydal v zbierkach Chcem niesť pečať Ducha (1989), Najbližšej k Taju (1993), vo vianočnom cykle Z noci sa kráča do svetla (1995), v cykle Pôstne akordy, v sonetoch Putovanie do Loreta (oba 1996) a v básnickom triptychu k dvetisícročnému jubileu kresťanstva Hlas kňaza Gorazda (1999). Ďalšie zbierky: Zaklínadlo (2001), Biely vstup (2002), Z polosna krásna (2002), Premeny do svetla (2003). Z nemčiny preložil Schillerovu básnickú skladbu Pieseň o zvone (1996).

Daniel Pastirčák je kazateľ, esejista, prozaik, básnik, scenárista, dramatik, výtvarník, prekladateľ. Dvoma slovami: renesančný človek. Rozsahom záujmov a nadaní renesančný, spôsobom premýšľania celkom dnešný. Dnešný, ale nepoplatný plytkej dobe, smerujúci poctivo do hĺbky. Je trpezlivý pri hľadaní správneho okamihu, dôležitej emócie, výrazného zážitku, ovplyvňujúceho porozumenia. Je mu dané nahmatávať pulz doby.Meditatívne básne v zbierke s tým najkratším možným názvom V, dopĺňajú hudobné kompozície Pjoniho pre violončelo a fragmenty drone - ambientných plôch, ktoré plynule prechádzajú cez územia minimalizmu až k hmlám šumivej elektroniky.

Daniel Raus je novinár, publicista, básnik a pesničkár. Píše po česky a po slovensky. Pochádza z Vysokého Mýta vo východných Čechách, väčšinu života však prežil na Slovensku - striedavo žije v Prahe a v Bratislave.Túto zbierku básní ilustroval Julo Nagy.

Pri písaní spomienok som vlastne prežívala obdobie detstva. Opäť som cítila všetky tie vône, vnímala farby a zvuky dediny, v ktorej som rástla. Odvtedy sa veľa, vlastne takmer všetko zmenilo. V hmotnej, ako aj v duchovnej oblasti. Zmenu neviem lepšie vyjadriť ako som to urobila kedysi v básni: „Aj šťastie je dnes iné, nie ako bývalo,keď okrem lásky, citu bolo treba málo.”Do akej miery doba menila nás a akou mierou sme prispievali my k urýchľovaniu zmien, nie je celkom jednoduché posúdiť a je špecifické pre jednotlivcov, s účinkom spätnej väzby. Myslím si však, že každá doba niečo dáva a niečo berie. A je do istej miery na nás, čo si necháme vziať a čo dokážeme prijať.

Autentický příběh o životě ve vítězství navzdory vážné nemoci. Kniha o posledním roce Petra Grubera, nedávno zesnulého správce sboru Jednoty bratrské v Turnově. Jedná se o knižní vydání internetového blogu, skrze který rodina (Petr, manželka Katka a děti Eliška, Anežka a Vítek) sdílela s ostatními svůj boj s rakovinou.Po celý rok zveřejňovali zápisky o tom, co se v jejich životech dělo, o zápasech a bojích, ale také o Kristově vítězství, milosti a radosti, kterou prožívali navzdory utrpení. Přinášeli čtenářům povzbuzení, podněty k zamyšlení a pomáhali odhalit, o co v životě doopravdy jde. Doplněno barevnými rodinnými fotografiemi.

…poslední, nejmenší místnost měla samostatný vchod z chodby. Tam macecha sestěhovala dvě dětské postýlky a jeden gauč. Anetka už nebyla zvyklá spát v malé postýlce, skoro se tam nevešla, a přesto jí to nebylo nic platné. Spala tedy s Radkou na gauči. Tiskla k sobě plyšového slona, dárek od Boji. V koutě zbyl jen malý prostor pro hračky. Pod oknem prádelník, kde byly naházené jejich věci – nikdo je neroztřídil. Jediná dobrá věc, že se zase dostaly k sobě. Už si začaly odvykat, přestaly mluvit o svých sestřičkách. A tady byly zase spolu jako dřív. Ženka začala stonat. Hleděla stále do zdi a pohupovala se sem tam. Kdyby nebylo sestřiček, nikdo neví, jak by to dopadlo. Byl to špatný start do jejich nového života, kam je poslalo soudní rozhodnutí. Jako tři holčičky stály za oknem a balancovaly na úzké římse…O knihe napísal: Dvacet let jsem psychologicky vyšetřoval děti v dětských domovech všech typů a měl jsem příležitost seznámit se s obecnou problematikou dětí vyrůstajících mimo rodinu i s osudy jednotlivých dětí. Práce Taťany Březinové do těchto poznatků a zkušeností dobře zapadá – prozrazuje její znalost a zkušenost (zřejmě důvěrnou) s prostředím, z něhož čerpá náměty. Každý příběh je z jiné oblasti dané problematiky, ale společná jim je snaha autorky o postihnutí hlubších podkladů „zvláštností“ těchto dětí. Příběhy jsou nepochybně autentické ( i když se v některých patrně spojuje více osudů) a jsou nahlíženy vskutku z hloubi. Podle mého soudu je to výborná literární práce o psychické deprivaci... z posudku prof. Zdeňka Matějčka ke knize