Beletria, romány

Výbor z literární pozůstalosti je průřezem z pěti let tvorby začínajícího spisovatele. Zahrnuje ukázky z řady prací - úvahy, povídky, eseje, básně, dopisy, i sny které Švanda považoval za součást literatury. Nejrozsáhlejší (ale také krácenou) částí je Italský cestopis - svěží pohled na kapitalistickou cizinu. Tématicky převládají úvahy o současné společnosti a náboženství.Hravé a studentské recesivní práce přecházejí do vážnějšího tónu, spojeného s pocitem vlastního ohrožení. Pozůstalost vrcholí ve vyznání osobního vztahu a rozhodnutí jít cestou vlastního svědomí. Poslední práce nejsou dokončeny. Kniha vtahuje čtenáře do doby počátku 80. let 20 stol. ale soustřeďuje se na témata stále živá - partnerské vztahy, otázku svědomí, vztah k civilizaci, mezilidské vztahy. Svou snahou po čistotě postoje vyvolává citovou odezvu čtenáře.Široký rozměr knihy je dán Švandovým "kosmickým" nadhledem spojující velmi realistický pohled na svět i na sebe, s notnou dávkou ironie, humoru i nadšení nad nezměrnou rozmanitostí života. Možná lepší by byl název Miluji. Knihu si lze přečíst i na internetu - na vlastních stránkách autora.

Dvanáct let ve východní Africe. Václav G. Cílek starší strávil v Africe dohromady dvanáct let. Pracoval na ložiscích, která se v posledních letech stala legendární. Těžiště jeho práce spočívalo v prospekci pobřežních písků tvořených zrny titanových minerálů. Jedno z míst, které zkoumal, se stalo největším světovým ložiskem černých písků, jehož význam je několikanásobně větší než všechna rudná ložiska ČR. Kniha není běžným cestopisem, není ani memoárovým cestopisem. Snaží se prezentovat východní Afriku a svahilské pobřeží jako důležitý zdroj nerostných surovin, které byly a do budoucna budou základem ekonomického vývoje a sociálního rozkvětu této dosud opomíjené oblasti. Autor na černý kontinent pohlíží novýma očima, popisuje to, co lidem Afriky připadalo běžné i co jim unikalo, ohromné oblasti se starodávnou kulturou, i ony skryté poklady nerostných surovin.

Karel Hlaváček je jedním z nejvýraznějších představitelů symbolismu a dekadence. Jeho melodická poezie odráží básníkovu rozervanou duši i pocit konce století. V našem výboru najdete básně plné výjimečných, nevšedních pocitů a představ, jemných nálad, nočních neurčitých a pohádkových krajin bez pevných obrysů a naplněných fantazií.

Píše se rok 699 od založení Říma (55 př. Kr.) a Decius Caecilius Metellus se uchází o úřad edila. Je šťastný, že se vrátil domů do Říma z daleké Galie, kde Caesar vede krutou a nekonečnou válku, štěstí mu však kalí obava, že Římu hrozí další válka?Krassus se chystá na tažení proti Parthům, láká ho jejich bohatství. Válku sice senát neschválí, ale to Krassa nezastaví a tak v den, kdy vyráží i se svým vojskem z Říma, pronese jeho největší odpůrce tribun Ateius Kapito před celým shromážděným davem prastarou a strašlivou kletbu.Kletba vyděsí nejenom samotného Krassa a všechny přítomné občany, ale i ty nejvýznačnější Římany,kteří proto pověří Decia, známého detektivními schopnostmi, aby zjistil, kde se Ateius kletbě naučil. Decius se tedy snaží proniknout do tajů kultů a magie, a když je Ateius zanedlouho zavražděn, dostává ještě obtížnější a nebezpečnější úkol - najít jeho vraha...

Místy prozaickou, básnickou, místy výkladovou formou nahlíží k základům a smyslu lidské existence a otevřeně vydává počet z celoživotního úsilí psychoterapeutky, ale i partnerky evangelického faráře a matky dvou nadaných dětí, Michaela a Magdaleny. Svou ryzí účastí s lidmi a schopností poetického nadhledu umožňuje čtenáři, aby spolu s ní zakoušel očistu a naději. Kniha obsahuje patnáct esejů, doprovázených sedmnácti dokumentárními fotografiemi z autorčiny terapeutické praxe. Předmluvu napsal MUDr. PhDr. Jan Poněšický. Kresba na obálce Magdalena Westmann, na protititulu reprodukce malby MUDr. Ludmily Poněšické.

Texty písní a básně. Úplné vydání písňových textů a poezie Sváti Karáska navazuje knižní úpravou na úspěšnou sbírku kázání Boží trouba (Kalich 2000). K vydání připravil Jaroslav Riedel.

Příběh o klukovi, který promluvil. Jsou knihy, které pohladí, zatímco jiné jdou čtenáři proti srsti – přesto se od nich ale nemůže odtrhnout. Jednou z nich je další příběh zkušené dětské psychoterapeutky, tentokrát o teenagerovi Kevinovi, který se na začátku románu utíká před lidmi do pomyslné klece stolů a židlí.Pod stolem a chráněn židlemi odmítá komunikovat a nikdo si s ním neví rady. Jeho lékařská anamnéza není k nalezení, není jasné, co se mu přihodilo a kdo mu ublížil. Autorka krok za krokem rozplétá složitý případ dětské úzkosti, která u Kevina vedla k neřízené agresivitě. Dlouhodobá terapie a až neuvěřitelná míra empatie a pedagogické intuice vede k pomalému a těžkopádnému uzdravení zprvu nezvladatelného Kevina, kterému děti přezdívají Zvíře.

1111 sentencí, aforismů a magorismů. Vladimír Syrovátka (1938) je Čech narozený v Polsku, ale posunutím státní hranice se stal občanem Sovětského svazu, aniž by se stěhoval; od roku 1947 žije v Čechách. Život je, když... je jeho čtvrtou knihou aforismů. Vydal Štěstí na kolečkách (2005), Pokrok je blbec!? (2006) a Andělé s jedním křídlem (2008). Je znám svými dadavynálezy ? dadaistickými groteskními výtvarnými objekty, které představil na nesčetných výstavách a o nichž bylo natočeno několik dokumentárních filmů (např. Svět podle Syrovátky, Absurdní sny pana Syrovátky, Beyond 2000 a další).

Texty jednoho z nejvýznamnějších křesťansky orientovaných českých básníků dvacátého století na téma velikonoce.

HLAVA ŽÁRU zachycuje, jak se ustavovaly básnické vidění a poetika Vladimíra Binara od konce padesátých let a proměňovaly v následujícím desetiletí. První část tvoří výbor z básnických sbírek a textů z let 1959–1968, výrazných zvláště svou bohatou, světelnou i temnou obrazností.Druhá, paralelní část, nazvaná Kolokvia I, uvádí čtenáře do světa, z nějž imaginativní a duchovní podoba autorových veršů a lyrických próz vyrůstá. Toto dokumentární esejisticko-básnické pásmo z let 1985–1986 je komponováno na základě autorových vzpomínek, autentických zápisků, lyrických záznamů i citátů evokujících životní dění a atmosféru období, v němž vznikal první oddíl knihy.Chronologický rámec pásma překračují a rozrušují pasáže, v nichž autor zaznamenává své vzpomínky z dětství, a stejně tak zápisy reflektující současnost osmdesátých let. Kniha tak představuje celek, v němž jsou časové posloupnosti nadřazeny souvislosti významové – jejich vrstvení „prací paměti a vidění“ vytváří pozoruhodné svědectví jednoho života a jedné doby s jejími sny i skutečností, iluzemi i deziluzí.

Má-li být knížka o válce, atomové bombě, budoucnosti a šotcích úspěšná u čtenářské veřejnosti, musí být zatraceně dobrá. Hon na lišku se zabývá všemi zmíněnými tématy a dobrý je. Příběh začíná vměšováním gremlínů do bitvy o Británii, sleduje osudy tří pilotů - Petrskoče, Valdy a Pohorka - až po třetí světovou válku a popisuje nárůst lidské pošetilosti kulminující v přespříštím konfliktu.Vůbec to není povzbudivé čtení, jakkoliv je požitkem knihu číst. Je to duchaplná satira se spoustou čistokrevného humoru. Soucítí a zároveň si nebere servítky. Polechtá vám bránici i vyděsí. Je napsaná s chutí, chytře a se škálou imaginace, která snese srovnání s velkými satirickými romány minulosti.

Podstatným zdrojem vypravěčského díla francouzského spisovatele Marcela Jouhandeaua (26. 7. 1888 - 8. 4. 1979) je rodné městečko Guéret v Limuzínsku. Autor je časem přezval na Chaminadour. Jouhandeau zachycuje skutečné, žijící postavy.Ale vybírá si, sahá po tom, v čem postřehuje metafyzický přesah, onu polohu "na hraně", na ose mezi dobrem a zlem, nebem a peklem, s níž má tak silnou osobní zkušenost. Jeho styl tím získává zvláštní osobitost, jakousi přímočarost a někdy až krutou strohost, jež bez potřeby jakéhokoli autorského komentáře dokáže ukázat realitu zároveň i s jejím metafyzickým dosahem.Výstižně to vyjádřil Jouhandeauův velký obdivovatel, literární kritik a historik Gaëtan Picon: "Jouhandeauovy postavy jako by vždy obestíralo něco posvátného: každé jejich gesto je obřad a zapojuje se do ceremoniálu věčnosti. Ať je to vrah, cizoložník, sodomita, nebo kněz pozdvihující hostii, všechno na této zemi, kde se Nebe střetá s Peklem, je posvátné. Tak jako je Chaminadour místem, kudy prochází, zakotven v pekle, Jákobův žebřík a od hvězdy ke hvězdě stoupá až k věčnosti

„Jistý kritik -- neboť takoví lidé, říkám to s lítostí, existují – utrousil ohavnou poznámku o mém posledním románu, že obsahuje všechny staré wodehousovské postavy pod jinými jmény. Teď už ho pravděpodobně sežrali medvědi, jako děti, které se vysmívaly proroku Eliášovi. Ale jestli je stále ještě naživu, nebude moci vznést podobné obvinění proti Letní bouřce.Svou nadměrnou inteligencí převezl jsem tentokrát tohoto pána tím, že jsem uvedl všechny staré wodehousovské postavy pod stejnými jmény. Dovedu si představit, jak teď bude připadat sám sobě dokonale pošetilý.“Těmito slovy uvádí autor svůj další román s krásným názvem Letní bouřka. Setkáme se zde s mnoha známými a oblíbenými postavami z dalších románů, dokonce i s Císařovnou z Blandingasu. Ale to čtenářům, kteří si oblíbili jemný wodehousovský humor vůbec nevadí, naopak je to pro ně zárukou kvality.

Dlouho očekávaná básnická sbírka Tomáše Zdechovského Odpusť mým rtům… přináší pohled do jeho současné pestrobarevné poetické tvorby, plné originality a nevšedních spojení. Najdeme zde verše inspirované skutečnými lidmi a vztahy, které se mezi lidmi utvářejí, a jenž jsou propojeny s autorovou hravostí, smyslem pro krásu a mnohotvárností slov. Autor hledá vedle významu také jejich zvuk, rytmus a souhru, skryté i zjevné vztahy - obsahové či stavební. Anebo nic - jen zanechají ve vzduchu "klapkami klavíru" hravé souzvuky, které vás budou nutit k neustálému návratu k těmto veršům.

Smrt má ráda poezii je prvním Klímovým románem, v němž vystupuje hrdina Miroslav Nedbal, matematik z Karlovy univerzity, jenž nepřímo - a často jakoby proti své vůli - řeší kriminální případy, do nichž ho osud zaplete. Jednoho říjnového rána je nalezen přední teoretický fyzik Vladimír Lamač mrtev pod oknem svého pokoje v zámku sloužícím jako vědecké středisko Akademie věd. Jde o sebevraždu? Nešťastnou náhodu? Vraždu? Hraje v jeho smrti roli neznámá žena, jejíž existenci předpovídá Nedbalův přítel novinář Pavlíček? Ve snaze blýsknout se před svou posluchačkou, do níž je nepříliš šťastně zamilován, se Nedbal nechá vmanipulovat do řešení záhadné Lamačovy smrti. Smrt má ráda poezii je klasickou detektivkou splňující pravidla anglické detektivní školy, ale je i humoristickým románem a zasvěceným líčením vědecké práce nejen v období reálného socialismu.

Myšlenkový experiment, který se stal bestsellerem New York Times a za nejlepší populárně-vědeckou publikaci roku 2007 byl vyhlášen hned dvěma magazíny - Time Magazine a Entertainment Weekly.

Válka s Mloky se dlouho rozvíjí jako koláž novinových výstřižků a jiných skvěle parodovaných záznamů o podivuhodných Mlocích, kteří se naučí mluvit, pracovat, chovat se jako lidé, chybí jim jen schopnost tvořivě myslet. Za zdánlivě pouze zábavnou a vtipnou satirou na novinové senzace se postupně odkrývá to, co Čapek považoval za největší nebezpečí pro lidskou civilizaci. Totiž snahu vydělat na všem, co slibuje zisk, i kdyby to vzápětí mělo přinést zkázu. Také potřebu většiny lidí usnadnit si život, pokud možno nepracovat a jen si užívat, jen se bavit a nedomýšlet nic z toho, co se jeví jako hrozba vší kultuře a nakonec i existenci lidstva samého.

Životní příběh statečné ženy. Osvěžením pro duši a srdce je ponořit se do vyprávění paní Toničky Hofmanové. Zatímco výpovědi lidí formovaných postmodernou bývají mnohoznačné a komplikované, příběh s dosud otevřeným koncem, který se čte jedním dechem, je narýsován jasnými a živými konturami - jak česká krajina v krkonošském podhůří - a to na pozadí doby: první republika, válka, náběh k novému životu ve svobodě, doba komunistické totality s pronásledováním a vězněním, vykročení do vytoužené svobody.

V životě je to vlastně jako s těmi jogurty, co mají naši kluci rádi každý den ke svačině. "Mamíííí! A není prošlej? Bude dobrej? Jaký má datum? A je to ten aktivní?"

Jednoho krásného dne přijde poštou otci Timovi záhadný dopis. Stojí v něm jen tři slova: Vrať se domů. Podpis chybí, ale razítko pošty je z Holly Springs, Timova rodného města, kde nebyl od smrti rodičů. Tim dlouho váhá, ale nakonec se rozhoduje vrátit do míst svého mládí.Snaží se vypátrat záhadného pisatele, a přitom se setkává se starými známými a také poznává lidi, o jejichž existenci neměl tušení, ale kteří se mají napříště stát neoddělitelnou součástí jeho života. Jsou to setkání radostná i bolestná, ale díky nim se zhojí nejedna rána z minulosti.

Povídky a pověsti z úpatí Vysočiny. Když se mění barvy lesů na tisíce odstínů zeleně, na podzim žlutě i červeně a vzešlá mlha budí naši fantazii, ocitáme se v dobách dávných až neskutečných.

Tři do češtiny dosud nepřeložené Greenovy příběhy – Třetí muž, Poražený bere vše a Kapitán a nepřítel v jednom svazku. Třetí muž, psán původně jako filmový scénář, představuje typické greenovské postavy se svými "mravními úrazy" v prostředí okupované poválečné Vídně.Poražený bere vše je greenovské divertimento s mravním ponaučením, jakkkoli autor v dedikaci knihy říká, že "příběh nemá nikoho varovat před hazardem". Kapitán a nepřítel je poslední Greenovo dílko, z roku 1988, kdy bylo autorovi čtyřiaosmdesát let, a podstatně doplňuje náš obraz jednoho z největších anglicky píšících spisovatelů minulého století. Doslov napsal PhDr. František Fröhlich.

a jiné povídky. V sedmi povídkách této sbírky se seznámíme s dalšími typicky dahlovskými hrdiny, kteří prožívají své velmi neuvěřitelné příběhy, ať už je to boháč, který se naučil vidět i bez očí, chlapec, který umí rozmlouvat se zvířaty, mazaný stopař a řidič, který mu zastavil, nebo oráč, který šťastnou náhodou našel poklad nesmírné hodnoty, a nechal se o něj připravit. Nejen začínající autory zajisté zaujme Dahlovo vyprávění o nesnázích s pedagogy a o tom, jak se i přesto nakonec stal spisovatelem.

Slovenský básník a filmový scenárista, autor románů, novel, povídek, básnických sbírek, scénářů a knih pro děti se narodil v roce 1938 a zemřel 6. října 1995 vlastní rukou. Do literatury vstoupil románem Narcis (1965); v českém překladu vyšly jeho romány Rozum (1982, č. 1989) a Láska (dokončeno v roce 1972, vyšlo 2002, č. 2005). Román Rubato (1990) vypráví žena, trestaná vražedkyně Uršula; vedle poměrně jednoduchého děje se čtenář ocitá v "myšlenkovém" světě Uršuliných reflexí, bohatém a ambivalentním světě jejích vnitřních monologů. Nejčastěji se hrdinka upíná k úvahám o Bohu a smrti, k úvahám o své sociální roli ve společnosti a k budoucnosti. Výsledný text je potom prolnutím obou těchto rovin. Rytmus jejich střídání není nijak vyrovnaný, ale přerývaný, jak už napovídá samotný název knihy: Rubato. Přeložila Tereza Boučková, která též tento Slobodův román často zmiňuje ve své poslední próze Rok kohouta. Závěrečnou studii Nejen záznam partnerského selhání napsala Jana Pátková.

Císař František Josef byl králem Herodem telegraficky požádán o pomoc při stíhání podezřelých osob, a tak pronásleduje velitel četnické stanice Hawlitschek společně s panem čertem Pospíšilem (v podobě řeznického & uzenářského psa Tyrase) svatou rodinu na jejím útěku zasněženým Královstvím českým do Egypta. Svatí poutníci jsou vedeni a před pekelným psem chráněni betlémským oslem, do něhož vstoupil archanděl Gabriel.

Sbírka básní nesmrtelného českého autora Jaroslava Seiferta, nositele Nobelovy ceny za literaturu (1984), který se nesmazatelně zapsal do české literatury.

Pardubicko. Pověst provází i samotný znak města Pardubic – přepůleného koně, který má mít svůj původ za obléhání italského Milána českými reky ve 12. století. I přespolním je také známo odvěké soupeření mezi Hradcem a Pardubicemi, dnes centra nově ustanoveného kraje, k němuž se váží pověsti tohoto svazku. Pevně věříme, že zaujmou mladší i starší čtenáře, a to nejen na Pardubicku.

Svazek první. Básně českého emigranta (vlastním jménem Tomáš Ungár 1946-1997). Kniha přináší všechny dochované texty ve třech oddílech.

Výpisky z literatury lze sestavovat podle řady klíčů a z řady důvodů. Existují klasické čtenářské deníky, přehledy obsahů povinné četby ke zkouškám, sbírky aforismů, mouder a výroků slavných postav stejně jako třeba přehledy receptů vybraných z detektivní literatury nebo žebříčky nejhloupějších smrtí. Následující "slovník" je sestaven trochu jinak - jediným kritériem pro výběr citátů bylo, že autorovi přišly zábavné či jinak působivé. Podařilo se mu vytvořit jakousi mnohovrstevnatou koláž textů z různých žánrů i období, která může být pro čtenáře odrazovým můstkem k dílům samotným. Knihu doprovázejí ilustrace Karla Marxe.

Osudy muže který prodával vlastní krev. Jü Chuův román je sondou do života obyčejného čínského člověka v období hospodářského experimentu Velkého skoku, následujícího hladomoru, chaotického období Kulturní revoluce a postupného otevírání Číny na konci 70. let 20. století. V dobách hladu je pro továrního dělníka Xu Sanguana prodej krve místní nemocnici často jediným způsobem, jak uživit rodinu. Uchyluje se k němu pokaždé, když se jeho rodina ocitne vinou politických a hospodářských katastrof na mizině. Situace se zhoršuje a Xu Sanguan stále častějším prodejem ohrožuje své zdraví. Kromě těchto problémů se dostává i do krize osobní... Krev je v románu nejen obchodovaným zbožím, ale také symbolem oběti, vazby mezi manželi a vazby mezi otcem a synem.

Poetické příběhy rybáře, zasazené do krásné přírody v okolí Brna.

Filmové literární scénáře. Kniha přináší pět filmových literárních scénářů, které nebyly dosud natočeny. Původní text Krásní dnové koločavští (jak Ivan Olbracht a Vladislav Vančura s přáteli natáčeli v roce 1933 na Zakarpatské Ukrajině film Marijka nevěrnice) doplňují čtyři scénáře na motivy literárních děl jiných autorů: Nahoře a dole (podle knihy Figurky ze šmantů Františka Stavinohy, humorných próz z kladenského, hornického prostředí), Liška Bystrouška (podle slavné prózy Rudolfa Těsnohlídka), Marie a zahradník (podle milostného romaneta Vladimíra Neffa, s dnes už zaniklou atmosférou pražské hrnčířské Kampy) a Západ slunce (na motivy povídek Isaaka Babela z oděského podsvětí).

Putování za Svatým Grálem (1225–1230), jedna z částí monumentálního románového cyklu zvaného Lancelot-Graal (nebo též Kniha o Grálu či prostě „vulgata“) a nejpozoruhodnější prozaický text francouzského 13. století, je vyústěním zhruba stoleté tradice, v jejímž rámci se rozvíjela takzvaná artušovská látka. Autor tohoto díla není znám.

V románu, který vypráví o temném srdci italského severovýchodu a obecněji o mizející a nastupující Itálii, Carlotto zúročil vědomosti i známosti, jež získal ve vězení, v kontaktu se světem zločinu a také mezi úředníky ze státních institucí, a nabízí první velký a šokující portrét dnešní temné Itálie. Hezký a mladý protagonista románu si klade jediný cíl: zbavit se své politické minulosti, v niž nikdy skutečně nevěřil a která mu přinesla jen potíže, a zařadit se do světa vítězů. Aby toho dosáhl, řídí se prostým pravidlem: zneužívat všechny, všechno a všemi způsoby.

Prvotina Renaty Eremiášové Viky, Viktor a Bůh zpracovává téma nového náboženského hnutí a velmi přesně zobrazuje jeho dynamiku. Jedná se o blíže nespecifikované hnutí charismatického typu s křesťanskými základy, ale čtenář může jeho charakteristiky (např. prostředky vytváření tlaku skupiny na jednotlivce, vůdcovský princip apod.) snadno převést na kteroukoli radikálně inovující náboženskou skupinu.Nesnadno pojmenovatelné prvky dynamiky nového náboženského hnutí jsou zde ukázány se shovívavostí, ale zároveň i tak, že demaskují jejich psychicky a sociálně znepokojivé, až nebezpečné varianty. Ještě zajímavější je ale popis psychologie příslušníků nového náboženského hnutí. Cenné je nejen zobrazení entuziasmu, fanatismu a dalších charakteristik, typických pro tyto příslušníky, ale především zobrazení osobnostního a duchovního vývoje hlavní hrdinky.Viky je totiž schopna růstu a v bolestné krizi nakonec překračuje ten stupeň duchovního vývoje, který od ní její náboženská skupina vyžaduje. Osud Viky je tak zároveň tragický i nadějný – tragický rozchodem se známým prostředím a ztrátou dosavadní sociální podpory, kterou jí poskytovalo, nadějný rodící se svobodou, která vyplývá ze schopnosti obejít se bez této podpory. Právě tato vývojová perspektiva činí z knihy Renaty Eremiášové nejen zajímavé čtení, ale i dílo se závažným duchovním posláním. Doslov napsal Zdeněk Vojtíšek.

Mnoho tváří Izraele. Fejetony o životě v Izraeli od české manželky německého novináře se kterým žije od roku 1994 v Jeruzalémě. Dlouholetá spolupracovnice Života víry v Jeruzalémě nabízí pestrou mozaiku zážitků a dojmů z všedního života v Izraeli. Informace o židovských svátcích a zvycích, rodinné historky, nové pohledy na poselství Bible, ozvěny střetů rozdílných kultur, příběhy o radosti, strachu, smutku i naději - to vše najdete v této knížce, z níž dýchá střízlivá, ale pevná láska k Bohem vyvolenému národu.

Greenovo "srdce temnoty" z roku 1961 rozehrává věčná témata svatosti, povolání, lásky, víry a zoufalství s mistrovstvím, pro něž bývá právem nazýván Dostojevským dvacátého století. V autobiografické knize Úniky (Kalich 2006) Greene v souvislosti s Vyhaslým případem píše: Představa víry jako poklidného moře byla navždy tatam – víra byla spíše jako bouře, ve které byli ti šťastní pohlceni a ztraceni, zatímco ti, co neměli štěstí, přežili a byli s ranami a krvácejícími šrámy vyvrženi na břeh. Lepší člověk si na okraji tohoto krutého moře mohl najít práci na celý život, ale mně můj vlastní příběh života neskýtal žádnou sebedůvěru, abych mohl nabízet nějakou pomoc. Neměl jsem žádné apoštolské poslání a volání po duchovní pomoci mě přivádělo k šílenství z vlastní neschopnosti. K čemu jinému byla církev než ku pomoci těmto trpícím? Byl jsem jako člověk bez lékařských znalostí na vsi, kterou postihl mor. Myslím, že Querry se zrodil právě v těchto letech. Často sedával v mém křesle a měl nejednu tvář.

Kniha je napsána podle skutečného příběhu české misionářky. Společně s ní procestujete a navštívíte sedm zemí, ve kterých prožila osm let na misijním poli.

Vladimir Vertlib (1966) patří mezi velké rakouské vypravěče současnosti. Narodil se v Leningradě, jeho židovským rodičům se roku 1971 podařilo získat svolení úřadú k vystěhování ze Sovětského svazu do Izraele. Zklamána tamní realitou se rodina přestěhovala do Rakouska, pak opět do Izraele, do USA a zpátky do Rakouska, kde Vertlib vystudoval a v současnosti žije.Ze svých zážitků se Vertlib vypsal v řadě svých děl, i novela Abschiebung – Vyhoštění je autobiografická. Líčí snahu židovské rodiny uchytit se v USA, přesvědčit úřady, aby jí daly povolení k pobytu. Čeká ji nekonečná anabáze nejrůznějšími úřady a nakonec nekompromisní vyhoštění. Čtrnáctiletý mladík vnímá velmi intenzivně korektní, nicméně neosobní chování úředníků, které ve vypjaté situaci vyústí v antisemitské postoje. Tato základní textová linie se prolíná s pohledem na americkou každodennost i se vzpomínkami na ruskou realitu, Vertlib se v krátké epizodě z poválečného Sovětského svazu snaží o obecnější uchopení "ruské duše".