Kázne, príhovory

Úryvky z pápežských homílií na Pôstne a Veľkonočné obdobie. V knihe Reč a slovo kríža sú zachytené úryvky z pápežských homílií na Pôstne a Veľkonočné obdobie. Slová pápeža Benedikta XVI. vyslovené v homíliach budú duchovným pokladom Katolíckej cirkvi ešte pre mnoho generácií. Múdrosť emeritného pápeža si vysoko vážil a pripisoval jej veľkú dôležitosť aj sv. Ján Pavol II. Jozef Ratzinger bol jeho blízkymi spolupracovníkom a od roku 1981 až do smrti Jána Pavla II. zastával úrad prefekta Kongregácie pre náuku viery. O tom, že bol pevný vo svojich názoroch svedčí aj prezývka, ktorú dostal v tomto období - Boží rotvajler.

Kazatelské umění Bernarda z Clairvaux je oceňováno a obdivováno podnes. Jeho nejvýraznější zdroj, patrný na první pohled, je znalost Písma. Některé pasáže Bernardových kázání jsou vystavěny téměř výhradně z biblických citátů jako z kamenů Božího slova, dnes (hodie) se naplňujícího v duších jeho posluchačů. Bernard z těchto živých kamenů systematicky buduje stále nové stavby, které uchvacují vždy originální architekturou myšlenek, hlubokým psychologickým vhledem a nesmírnou šíří praktického záběru, máme-li praxí na mysli duchovní život. Bernardovou snahou možná není ani tak Písmo vykládat, jako spíše ho vnášet do života svých posluchačů a tak jej proměňovat. Jak k tomu výstižně poznamenává H. de Lubac: „(Bernard) Písmo neosvětluje, ale spíš vše, a především lidské srdce, osvětluje Písmem.“ Takové světlo potřebuje každé lidské srdce, aniž by na tom něco změnil běh staletí.Buďte bdělí v duchu, bratři, aby svátostná tajemství této doby nepřešla kolem vás bez užitku. Hojné je požehnání. Nastavte čisté nádobky pro přijetí: zbožné duše, bdělé smysly, střízlivé touhy, čistá svědomí; to vše nastavte tak velkým darům milostí. Vždyť vás k tomu vybízí nejen zvláštní způsob života, k němuž jste se sliby zavázali, ale i pozornost celé církve, jejímiž jste syny. Přece všichni křesťané v tomto Svatém týdnu projevují obvyklým, nebo i více než obvyklým způsobem zbožnost, kázeň, pokoru a vážnost, aby ukázali, že jaksi trpí spolu s trpícím Kristem. Kdo by byl tak málo zbožný, že by nebyl sklíčen lítostí? Kdo tak zpupný, že by se nepokořil? Kdo tak hněvivý, že by neodpustil? Kdo tak nestřídmý, že by se nepostil? Kdo tak neřestný, že by zapomněl na zdrženlivost? Kdo tak ničemný, že by nekonal pokání v těchto dnech? Jistě je to tak správné. Je zde přece utrpení Páně, které až dodnes hýbe zemí, trhá skály, otevírá hroby. Blízko je také jeho zmrtvýchvstání, při němž budete slavit slavnost Nejvyššího Pána, který vykonal veliké věci. Kéž byste také s nejvyšším nadšením a dychtivostí pozvedali své duše do výšin! Nemůže se na světě stát nic lepšího, než co Pán v těchto dnech učinil, nic užitečnějšího nemohlo být světu doporučeno, než aby tímto věčným obřadem každý rok slavil s touhou duše jeho památku a šířil všude připomínku jeho veliké dobrotivosti. To obojí je kvůli nám, protože v obojím jsou pro nás plody spásy, v obojím je život našeho ducha. Podivuhodné je tvé utrpení, Pane Ježíši, které odvrátilo utrpení nás všech, přineslo smíření za všechny naše nepravosti a není bez účinku na žádnou naši zhoubnou chorobu. Vždyť co je tak smrtelné, že by to tvou smrtí nebylo zrušeno?

Promluvy II. - Květná neděle, Svatý týden, Slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Živým jazykem a v živých obrazech, jež svědčí o živém, důvěrném vztahu k Bohu, vykládá kardinál Meisner obsah velikonočního tajemství Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Odvážnými slovy hovoří o „zlidštění Boha“, které má za následek „zbožštění člověka a země“. To je vysoká a vznešená představa o Bohu, který je z lásky s námi, ale též o člověku, který je od svých osobních Velikonoc – křtu – v Boží náruči. Proto platí, co již před dávnými časy zdůraznil papež Lev Veliký: Křesťane, poznej svou důstojnost!

pôstne a veľkonočné úvahy. Pri všetkej úcte k životu si musíme uvedomiť, že náš pozemský život je konečný. Smrť „sedí“ ako neúprosná realita v živote každého z nás. Ani Ježiš si neprial svoje utrpenie, ani ho nevyhľadával. Pritom sa však ani nevyhýbal ceste, ktorá viedla na kríž, ba slobodne ju prijal (porov. Mt 26, 39). Z boja proti utrpeniu a pre obetu utrpenia mu vyrástlo vlastné utrpenie.Ale ešte pri Poslednej večeri, keď mal už istú smrť pred očami, hovoril o príchode Božieho kráľovstva, o spôsobe ako ho budovať; aj o účinnom prostriedku – o láske, ktorá má byť živým prejavom Božej prítomnosti. Syn Boží, ktorý prežil a pretrpel život vo všetkých svojich dimenziách, ktorý ho dal za ľudí, jeho Boh obdaril novým životom, ktorý je silnejší ako smrť. Teda nežil, aby zomrel, ale zomrel pre život, z ktorého poľa Božej vôle, nikto nemá byť výlučný, ani my na začiatku tretieho milénia.

V této knize jde o úvahy, rozjímání a promluvy na téma doby postní a první část údobí velikonočního, které pronesl Mons. Antonín Pospíšil během svého kněžského působení, tedy v době šedesáti let v různých farnostech.