Hľadanie, spoznávanie Boha

Kniha, ktorú C. S. Lewis napísal krátko pred svojou smrťou je zbierkou esejí, ktoré sa zaoberajú zväčša náboženskou tematikou. V eseji Prípitok skúseného diabla, ktorá tvorí aj nosnú časť názvu celej knihy, sa ešte raz vrátil k postavám z úspešnej knihy Rady skúseného diabla. Ostatné eseje sa venujú témam ako: Bremeno slávy, Dobré dielo a dobré skutky, Transpozícia, Vytrvalosť vo viere, Je teológia poéziou?, Vnútorný kruh a i. Milovníci kvalitnej filozofie a jedinečného humoru C. S. Lewisa si opäť prídu na svoje.

Osobná filozofia. Slávna Chestertonova Ortodoxia je oslavou zdravého rozumu, hlbokého zmyslu ľudskej existencie, demokracie a západnej civilizácie, ktorej sme dlžníkmi. Zábavné a humorom popretkávané vyvracanie argumentov tých, ktorí sa snažili o „novátorstvo“, ani po rokoch nestráca nič zo svojej aktuálnosti.Gilbert K. Chesterton je majster paradoxov, ktorý hovorí o „potrebe spájať dôverne známe s neznámym, teda s tajomstvom, a vnímať svet tak, aby sme neustále mali pocit úžasu, daru i toho, že sme tu vítaní“. Každý deň, i ten najvšednejší, sa tak stane nádherným dobrodružstvom a zdanlivo nepatrné či nepodstatné veci prerastú do „dimenzie večnosti“.

Ulf Ekman v této knize cituje vyznání víry, podává zde objektivní a biblický popis každé ze základních doktrín křesťanské víry. Tyto doktríny tvoří základní kameny, pilíře a celou stavbu chrámu, kterým je tělo Kristovo.

Známý italský kapucín a papežský kazatel P. Raniero Cantalamessa jako by v této knize slovy kreslil ikonu proměnění Páně. Budeme-li tuto tajemnou událost ze života Krista kontemplovat a o ní rozjímat, způsobí proměnění i naší tváře.

Cesta pútnika po tichých miestach Svätej zeme a jeho meditácie z pera zakladateľa Komunity blahoslavenstiev.

„S chozením do kostela je to dnes ještě o něco těžší než s chozením do školy. Nepříjemné povinnosti totiž člověk lépe snáší, když ví, že to tak mají všichni. Všechny děti musí chodit do školy, všichni musíme platit daně a donedávna museli všichni mládenci na vojnu. Jenže do kostela se chodit zřejmě nemusí a většina lidí okolo nás tam prostě nechodí. Takže proč zrovna já?“ (z úvodu autora)Prof. Jan Sokol se pokouší najít obyčejnou lidskou odpověď na jednoduchou, ale pro mnohé palčivou otázku. Ve středu jeho pozornosti je eucharistická bohoslužba a její mnohé významy v životě křesťana. S důkladností sobě vlastní nás uvádí do širších souvislostí tématu, a přitom se snaží hovořit jazykem přístupným pro nejširší čtenářskou obec. Knížka je určena těm, kdo do kostela chodí dobrovolně a rádi, i těm, kdo přirozenou motivaci nemají a potřebují najít hlubší smysl svého počínání.

Príroda je krásna v každom okamihu a počasí. Autor, ktorý je jej milovníkom, v krátkych zamysleniach reflektuje rozličné prírodné javy, prepája ich so životom človeka a jeho vzťahom k Bohu.Ako dôverný znalec prírodných úkazov poukazuje na situácie, ktoré si bežný pozorovateľ v prírode nevšimne, a zároveň rozširuje čitateľov vedomostný obzor o zaujímavé informácie. Kniha má nielen duchovný, ale aj poetický náboj. Človeku pomôže nájsť slová chvál, keď kráča nádhernou prírodou a túži za ňu poďakovať Stvoriteľovi.

Vyšlo s církevním schválením. Na stránkách této knížky se čtenář setká s křesťanskou odpovědí na otázku po smyslu vesmíru, lidského života. Je to ovšem jen rámec křesťanského učení, jak to vyžaduje stručný rozsah této příručky. Kdo hledá pravdu, najde si jistě příležitost, jak tyto základní poznatky prohloubit a rozšířit. Teprve důkladné poznání zásad křesťanské víry přináší životní jistotu a radost z nalezené pravdy. 5. vydání

Pravda víťazí?Verím v skutočnú pravdu?Je pravda len jedna?Nekonečný kolotoč otázok, na ktoré nik nevie dať uspokojivú odpoveď. Autori knihy Hľadanie pravdy používajú prístupný, priateľský jazyk príjemný na čítanie, aby pozvali čitateľa objaviť čo zahŕňa absolútna istota. Absolútna istota v osobu Boha: „Ja som cesta, pravda a život. Nik nepríde k Otcovi, iba cezo mňa.“ (Jn, 14,6)Zaoberajú sa zobrazením postmoderného pohľadu na pravdu. Realita kriví pravdu, ale nikdy nedokáže zničiť dokonalú pravdu v osobe Ježiša.

Roku 1983 Nouwen poprvé zahlédl reprodukci slavného Rembrandtova obrazu, na němž otec objímá marnotratného syna. Výjev ho naprosto uchvátil... Záhy se mu naskytla příležitost odjet do Petrohradu a strávit pár dní v tichu před originálem. Jednotlivé postavy na obraze k němu promlouvaly tak mocně, že o nich musel rozjímat po mnoho dalších let. Postupně se našel v obou synech, přičemž ale zjistil, že „ztracenější“ je ten starší, ačkoli se nikdy nevzdálil z otcova domu. A nakonec největší výzvou bylo pro autora povolání stát se milosrdným otcem, který už neřeší sebe, ale má otevřené srdce i náruč pro všechny „ztracené“. Kniha vychází v novém překladu Kateřiny Lachmanové, která knihu doporučuje jako výbornou pomůcku pro duchovní obnovy a exercicie. Henri J. M. Nouwen (1932–1996), katolický kněz, původem z Nizozemska, téměř dvacet let přednášel na několika amerických univerzitách včetně Harvardu. Tam se setkal s Jeanem Vanierem, zakladatelem Archy. Poté, co ji několikrát návštívil, nakonec opustil akademické prostředí a od roku 1986 žil takřka neustále s mentálně postiženými v komunitě Daybreak v Torontu. Napsal bezmála čtyři desítky knih, ale Návrat ztraceného syna mezi nimi vyniká jako vyzrálé víno.

Nový začátek vyhořelého reportéra v Sarajevu. Do obleženého Sarajeva je roku 1992 vyslán jako válečný zpravodaj Marco de Luca, aby zprostředkoval dramatický konflikt divákům italské televize. Jednou natáčí v místním pobořeném sirotčinci. Bombardování přežilo i malé tmavovlasé děvčátko, které se k němu instinktivně přimkne. Napadne ho bláznivá myšlenka, že by mohl sirotka adoptovat…Román známého televizního reportéra se v Itálii setkal s velkým čtenářským ohlasem, dočkal se několika vydání i filmového zpracování (L’angelo di Sarajevo). „Honem, pryč odtud, jsou tam odstřelovači!“ Markův výkřik nevyvolal žádnou reakci. Stařík dále drobnými krůčky pokračoval v chůzi. „Sniper, sniper!“ křičel Marco a opakovaně ukazoval ke kopci po své levici, odkud po něm každým okamžikem mohli vystřelit. Stařík zvedl hlavu a obrátil k němu tázavý pohled. Rozepjal paže, dlaně obrátil k nebi, bradu vzhůru, zavřel oči a nehybně čekal. Vypadal jako Kristus na kříži.„Panenko Maria...,“ špitl Luciano a prstem mačkal na kameře knoflík rec.Nikdo ani nedutal. Stařík tam stál bez hnutí před svým vrahem a vyčkával.„Ty vole, teď ho zastřelí...“Čas se zastavil a vzduch kolem nich se ani nepohnul. Jediným slyšitelným zvukem bylo bzučení pásku, jenž zachycoval každý okamžik té absurdní scény.

Ježiš Nazaretský - na svete niet osobnosti rozhodujúcejšej pre dejiny ľudstvaJán Pavol II. - ťažko nájsť niekoho vhodnejšieho, kto by o ňom hovorilPápež rozpráva o Božom Synovi. Rozpráva nám jeho príbeh, odhaľuje jeho význam pre život každého jedného z nás a pôsobivými slovami ohlasuje Ježišovu pravdu a príťažlivosť.Ján Pavol II. je dvesto šesťdesiatym'štvrtým pápežom v dlhých dejinách katolíckej Cirkvi. Karol Wojtyła sa narodil 18. mája 1920 a za pápeža bol zvolený 16. októbra 1978. Ako autor je u nás známy nielen encyklikami, ale aj svojou poéziou a knihami Prekročiť prah nádeje a Dar a tajomstvo. Predkladaná kniha je prvým zväzkom trilógie pripravenej k Veľkému jubileu roku 2000. Prináša prehľadne usporiadaný výber z encyklik, prejavov a rozličných príhovorov Jána Pavla II. Ďalšie zväzky trilógie, Boh Otec a Duch Svätý, vyjdú postupne v rokoch 1998 a 1999.

Titul vyšiel aj v slovenčine: Božia vôľa - bludisko, alebo cesta (2017). Je Boží vůlí, že člověk trpí? Jestliže Bůh nezpůsobuje utrpení, proč ho dopouští? Má pro náš život předem určený plán? Je Boží vůle čitelná v každé životní situaci? Chce Bůh všechno, co se nám v životě stane? Jak rozpoznat Boží vůli v životních rozhodnutích? Co když se spleteme a Boží vůli nerozpoznáme?Podobné otázky si kladou mnozí křesťané, kteří chtějí žít s Bohem. Zaslouží si naší pozornost, protože odpovědi na ně formují náš pohled na Boha, na život s ním a na život obecně.

Naeem byl zbožný pákistánský muslim, jemuž se Kristus zjevil tak, že se tomu nemohl vzepřít. Osobně, bezprostředně, silně. Jeho příběh je navzdory veškerému neporozumění, které jeho obrácení ke křesťanství vyvolalo mezi jeho nejbližšími, příběhem naděje. Naděje v to, že se nepřátelé stanou přáteli a uvědomí si, že jsou bratři.„Miluji muslimy. Líbí se mi jejich pohostinnost, kultura a ryzost. Rmoutí mě, že následování Ježíše vytváří mezi mnou a lidmi, k nimž mám velmi blízko, nepřekonatelný odstup. Přeji si, abych jim mohl říct, že to, že jsem byl muslimem, ze mě v žádném případě nedělá jejich odpůrce. Prostě jsem se setkal s Ježíšem a nemohu se ho zříct.“ (autor v úvodu)

Naděje pro ty, s kterými už nikdo nepočítá. Slovo milost podlehlo inflaci. Neustálým používáním a zneužíváním ztratilo na své hodnotě. Nepůsobí na nás tak, jak působilo na naše předky. Naše milost je politicky korektní a souvisí spíš se zásluhami a spravedlností než se skutečnou milostí. Opravdová milost je totiž skandální, neboť s otevřenou náručí přijímá právě ty, kteří si přijetí zaslouží ze všech úplně nejméně. Pravá milost nás nenutí hrát si na lepší, líbivější a snaživější. Naopak, dovolí nám přiznat si vlastní nouzi, vnitřní bídu a neschopnost být lepším, dovolí nám radovat se ze závislosti, která přináší svobodu od nás samotných. Pravá milost nás vtáhne do své lásky a zároveň nás naučí milovat…Evangelium zlomených jsem napsal pro lidi ztrápené, ubité a vyhořelé. Je určeno lidem vláčejícím těžká břemena – lidem, kteří si stále přendávají těžký kufr z jedné ruky do druhé. Je určeno rozechvělým a bázlivým lidem, kteří vědí, že toho spoustu nezvládají, a kteří jsou příliš pyšní, než aby přijali zdarma rozdávanou úžasnou milost. Je pro nedůsledné, nestálé učedníky, kteří všude nadrobí. Je pro chudé, slabé a hříšné muže a ženy, kteří trpí dědičnými vadami a nejsou příliš nadaní. Je pro hliněné nádoby, které se pomalu šourají na svých hliněných nohou. Je pro sehnuté a zraněné, kteří mají pocit, že jejich životy jsou pro Boha velkým zklamáním. Je pro chytré lidi, kteří vědí, že jsou hloupí, a pro poctivé učedníky, kteří přiznávají, že z Božího hlediska spoustu věcí promarnili. Evangelium zlomených jsem psal sám pro sebe – stejně jako pro všechny ostatní, kdo na cestě zakusili únavu a zklamání. (autor)

Drobná dárková brožurka. Biblické citáty s tématem Boží milosrdenství vybrala a sestavila Kateřina Lachmanová.

Sú prejavy našej viery úprimné a vedomé alebo je to len zvyk?Sme pozvaní vzdať sa pokrytectva a vykročiť na cestu každodennej pozornosti a sústredenosti na Boha.

Ako Boh premieňa životy. Boh dokáže vidieť drahokamy aj tam, kde ostatní vidia iba bezcenné kamene!Raz niekto sledoval zlatníka pri práci. Ten od pece neodtrhol zrak ani na sekundu. Návštevníkovi trpezlivo vysvetľoval, že keby dovolil, aby horúčosť presiahla istú hranicu, zlato by sa znehodnotilo. Keby ale teplota nebola dostatočná, zlato by stuhlo a nečistoty v ňom ostali. Hosť sa ho nakoniec opýtal: Ako potom viete, kedy je zlato dostatočne prepálené?Zlatník stále sústredene pozeral do pece a odvetil: Poznám to podľa toho, keď v ňom uvidím svoj obraz.Presne takýto zámer má Boh s nami! Premieňa nás tak, aby v nás ľudia nakoniec mohli uvidieť jeho. Nevezme nám našu osobnosť, no prepáli ju, aby odzrkadľovala jeho slávu.Kniha Diamanty v blate ťa prevedú štyrmi fázami formovania: Evanjelizácia alebo získavanie dušíKonsolidácia alebo upevnenieUčeníctvoVyslanieRecenzia: Diamanty v blate na stránke blog.zachej.sk

Všetko sa to stalo za okamih, ten najpozoruhodnejší zo všetkých okamihov. Boh sa priblížil. Neprišiel ako záblesk svetla či neprístupný dobyvateľ, ale ako ten, ktorého prvý plač počuli roľnícke dievča a ospalý tesár. Ruky, ktoré ho držali ako prvé, nemali pekne upravené nechty, boli špinavé a mozoľnaté. Nijaký hodváb. Ani slonovina, ani žiadna reklama, žúr či rozruch. Boh sa priblížil. Kvôli nám!V tejto nádhernej knihe Max Lucado pozerá na Spasiteľa, ktorý sa pohyboval medzi nami, výslovne ľudským pohľadom. A tým z nás, čo by chceli, aby Ježiš zostal božský, vzdialenejší a predvídateľný, hovorí: „Nerobte to. Prepánakráľa, nie! Nech zostane taký ľudský, aký chcel byť. Vpusťme ho do šlamastík a špiny nášho sveta. “ Lebo len keď ho tam vpustíme, môže nás odtiaľ dostať. Max Lucado je kazateľ, ktorý píše, a spisovateľ, ktorý káže. On a jeho manželka Denalyn slúžia v Oak Hills Church v San Antoniu, v štáte Texas. Majú tri dospelé dcéry – Jennu, Andreu a Sarah, zaťa Bretta a milého, no lenivého zlatého retrievera Molly. Max je jediný autor, ktorý vyhral tri ceny Christian Book of the Year (Kresťanská kniha roku). V roku 2005 ho časopis Reader’s Digest nazval „najlepším kazateľom Ameriky“.

Petr žije na ostrově u skotského pobřeží. Má dlouhý svetr, krávu a mnoho povinností ve svém hospodářství. Kdybyste ho potkali, připadal by vám jako obyčejný farmář. Pro otce Robertsona však bylo velmi důležité dostat se do blízkosti právě tohoto mladíka.Proč? Kvůli znovuobjevení modlitby. Nikoli kvůli povídání o modlitbě. Zdá se vám, že v tom není veliký rozdíl? Otec Robertson velikost toho rozdílu prožil a vám nabízíme totéž…

Běžný člověk by s i mohl myslet, že Ježíšovo působení v Judsku a Galileji, kdy uzdravoval i z těžkých nemocí, povzbuzoval k dobrému životu a vykládat Písmo, musí být velmi pozitivně přijato.Ale my jsme lidé mnohdy plní povýšenosti, závisti a pýchy, a tak když byli uzdravení nadšení, tím více byla u učitelů Zákona provokována pýcha a závist. Nemohli přijmout, že Ten, který se u nich neučil, dokazuje svou moc skutky a dokonce je poučuje. Jejich vyburcovaná pýcha je žene ke zničení Ježíše. Domnívají se, že tím bude uchována jejich autorita.Proto když je napětí vůči Ježíši velké. Proto odchází do míst vzdálených od Nazareta. Kromě zázračných uzdravení, která lidi přitahují, vždy vyučuje. V Ofře varoval lidi před touhou po zisku majetku. místech učilo povolání Abrahama, o překrucování pravd, o chrámu, který bude zničen, protože neuvěřili v zaslíbení. Někdy uzdravoval v noci, aby neprovokoval farizeje. Poučoval lidi o tom, že by.neměli znesvěcovat sabat a sváteční dny pro zisk; práce z lásky a záchrany člověka a dobytka je jim dovolena, ale žně a plody mají přenechat Boží prozřetelnosti.V VII. dílu publikace Ježíšovy cesty je popisována Jeho činnost též na západní straně Jordánu. Poučuje nejen Židy, ale i pohany, kteří uvěřili v Jeho mimořádné poslání, a všichni cítí, že nastává doba, kdy by měl vystoupit Spasitel předpověděný v Písmu. Radují se z toho a otevírají se dobru a lásce.I v dnešní době je věrný popis skutečností Ježíšova působení velmi oslovující, probouzí člověka v duchu Bible ke šťastnému životu.

Život jako náboženský experiment. V souboru 15 esejů autor dále rozvíjí svou filozofii dialogu víry a nevíry. Jednou z inspirací jeho úvah byla výzva současného papeže Benedikta, aby ti, kteří nemohou přijmout Boha, se přesto snažili žít „jako kdyby Bůh byl“.Tomáš Halík se ptá, co vlastně rozlišuje život věřících a nevěřících a zda i věřící nemohou chápat víru jako hypotézu, kterou musí neustále ověřovat vlastním životem.Kniha vychází v roce, kdy autor získal významné evropské ocenění za „vynikající zásluhy o interpretaci našeho světa“, cenu Romano Guardiniho.

Rozprávať sa s Ním. Počúvať Ho. A to naozaj.. Nová kniha Kráčanie s Bohom obľúbeného Johna Eldredge je vlastne jeho osobné svedectvo. Svetoznámy autor sa odhodlal otvoriť čitateľom svoje denníky či zápisky, aby im odhalil svoj spôsob každodenného kontaktu s milovaným Bohom. Na pozadí rôznych všedných i mimoriadnych udalostí rukolapne opisuje, ako sa v nich nielen učil vnímať Božiu prítomnosť a riadenie, ale najmä to, ako sa s Bohom rozprával.S Bohom sa totiž dá hovoriť. Keď spolu s ním kráčame životom, Boh nie je tichý spoločník. Keď sa na stránkach Svätého písma spomínajú príbehy mnohých ľudí, ktorí sa s Bohom rozprávali, nie je to preto, aby sme so smútkom konštatovali, že to bolo fajn, keď mali taký blízky vzťah s Bohom, ale preto, aby sme po takom vzťahu túžili aj my a naučili sa Boha počúvať srdcom.Táto kniha zavedie čitateľa nielen do zákutí autorovho vzťahu s Ježišom, ale najmä do zákutí jeho vlastného srdca. Môže zažiť to, čo ponúka Pán ústami proroka: „Zavediem ju na púšť a prihovorím sa jej srdcu“ (Oz 2, 16).

Mystická kniha Lásky Ježíšova otevřeného Srdce. Text o blahoslavenstvích pojmenovává způsoby, jak Pán jedná a sděluje se lidskému srdci. Biblická blahoslavenství patří k pilířům duchovního života a neexistuje klasická učebnice křesťanské spirituality, která by s nimi nepočítala. Autorka Luisa Karczubová je v duchu kardinála Tomáše Špidlíka předkládá jako „učebnici“ Ježíšova Srdce: kompas života a stravu našeho srdce.

ÚVODNaše stretnutie s Ježišom prináša veľa radosti prameniacej práve z kríža, ktorý sa musíme z lásky učiť niesť a prijímať. Táto kniha je presiaknutá ukrižovanou láskou. Práve k nej sa približujeme, aby sme boli svätí a neoblomní vo viere. Ak sa oddáme celí Bohu, On nám dá nahliadnuť do nášho srdca, v ktorom môžeme nájsť tajomstvo Kristovej lásky. Robme tak, aby sme vo svojom srdci vždy našli živého Krista, lebo pokiaľ bude On živý v nás, dovtedy budeme schopní milovať, odpúšťať, a teda prijať život večný. Veľakrát nie sme schopní pochopiť veľkosť Božej lásky, ale Boh nás práve v tomto nepochopení uisťuje, že nie je dôležité chápať Ho, ale nachádzať vo všetkých a vo všetkom, kedy sa naša neistota premení na detskú vieru a to nám postačí. Možno sa to zdá vzdialené, ale to nás nesmie odradiť, lebo Pán sa k nám skláňa vždy s pomocnou rukou, ktorá nás prevedie cez všetky úskalia života. Ježiš je láska, nech aj táto kniha je živým svedectvom Jeho nekonečnosti a milosrdenstva. Modlitba nech nás sprevádza pri čítaní, aby sme jasnejšie pochopili hĺbku slov, ktoré môžu zasiahnuť aj tvoje vnútro, a tak sa ľahšie otvoriť Kristovi. Ježiš nás miluje, preto nám dal lásku, aby sme Ho aj my milovali, hlavne cez svojich bratov a sestry, lebo len vtedy objavíme zmysel našej pozemskej púte.

Od autora bestselleru "Pán farář má krizi". Kdo byl a jaké vztahy navazoval s lidmi Ježíš – člověk a zároveň Bůh vtělený do lidských dějin? V knížce Jeana Merciera nám před očima ožívá biblický svět, v němž si lidé kladou úplně stejné otázky jako my dnes. Ježíš se živě zajímal o muže a ženy, které potkával na svých cestách – u studny, u bran malého městečka či uprostřed městského shonu. A nejen to. Ježíš byl přímo vášnivě zaujatý tím, co lidé prožívají, čím trpí, v co doufají. I on sám na sobě prožíval veškeré štěstí a hrůzy, které přináší lidský život.Autor se nedrží otrocky biblického vyprávění, zároveň ale evangelia ani Skutky apoštolů nepřikrášluje nebo nevkusně nedopovídá. To, o čem biblický text mlčí, se snaží naplnit životem a dává hlas postavám, které mlčí. Do známých scén zasazuje nečekané dialogy, aby upoutal naši pozornost a přinutil nás číst dál.

Paradoxy malé víry v postoptimistické době. V šestnástich esejách tejto knihy čitateľ nájde kritické úvahy o stave a aktuálnych problémoch nášho sveta i o súčasných premenách náboženstva, láskavo humorné zásahy do vlastných radov, filozofické meditácie nad paradoxnými biblickými výrokmi i psychologické postrehy z autorovej dlhoročnej skúsenosti pri duchovnom doprevádzaní ľudí stojacich medzi vierou a pochybnosťou a hľadajúcich odpovede na vážne životné otázky.

Umění duchovního hledání. Autor vychází z biblického podobenství o nalezeném a znovu ukrytém pokladu, ale jen do okamžiku, kdy nálezce vše své prodá, aby mohl koupit pole s pokladem. Kniha nám ukazuje, jak se Boží lásky – tohoto pokladu – často chceme násilím zmocnit, přitom nejsme schopni se jí odevzdat a nechat se jí prostě obejmout.Autor nás provází jednotlivými stupni zrání a rozpoznávání skutečné hodnoty našeho pokladu, např. jak máme „rozsvítit lampu“, „zamést“, „naučit se žít s krásou“, „modlit se, až už to víc nepůjde“, abychom porozuměli Božímu sdělení, že náš život má být služba a oddanost lidem.

„Pokud je naše víra neslučitelná se současným životem, znamená to, že není tím, čím by měla být, že nedrží krok s dobou. Naše víra by z nás měla udělat ty nejmodernější lidi. Křesťané, církev, dokonce i Ježíš existují proto, aby se ve světě šířila láska.“ (ukázka)Jak žít víru ve společnosti, která s Bohem v každodenní realitě nepočítá? Co mi může dát osobní vztah ke Kristu při střetu s praktickým ateismem?Úvahy Madeleine Delbrelovej o křesťanství v dnešním světě jsou mrazivě přesné, hluboké a zároveň povzbudivé. Důležitým krokem je přestat směšovat víru v Krista s křesťanskou mentalitou. Víra je vztah, který máme opečovávat a každodenně uvádět do života. Mentalita jsou přejímané postoje a zvyklosti: vypadají rozumně a slušně, ale když je neprožíváme, mizí. V každodenním napětí a nárocích, které přináší život, obstojí jen autentické přesvědčení - živá víra.

Řídí se svět matematikou, která do něj byla předem vložena a my ji jenom objevujeme, nebo si matematiku vytvořili lidé jako jeden z nástrojů k poznávání světa?Jinak řečeno, je matematika dílem Boha či přírody, pevně vetkaným do struktury vesmíru, jak říkají následovníci Platóna, anebo pouhým výtvorem lidí?Toto prastaré dilema ve své nové knize Je Bůh matematik? podrobuje zkoumání astrofyzik a popularizátor vědy Mario Livio.Ve snaze dobrat se odpovědi nás přístupnou formou provádí světem matematického myšlení od Pythagora přes největší postavy dějin matematiky a fyziky až po dnešek. Ukazuje přitom, jak matematika se svými zarážejícími otázkami a důvtipnými odpověďmi neustále prohlubuje naše poznání světa a vesmíru. Česky dosud vyšly Liviovy knihy Zlatý řez (2006) a Neřešitelná rovnice (2008).

Ak hľadáte pokojný, pohodlne predvídateľný život, potom bude lepšie, ak túto knihu odložíte a darujete ju niekomu, kto má rád trochu vzrušenia. Spomeňte si, čo povedal Ježiš; „Nie pokoj som priniesol, ale meč. " (Mt 10, 34) Buďte teda pripravení, lebo keď túto knižku dočítate a využijete ponúkané poznatky, naučíte sa rozlišoval, kedy je Boh naklonený zmeniť názor, a ak veríte, že čaká na vaše vrúcne modlitby, aby ste porazili nepriateľa, potom sa vám navždy rozplynie nádej na perspektívu konvenčného života. Vezmete si meč Ducha a budete povolaní k hrdinským činom pre Boha, plniac tak jeho večný zámer svojím jedinečným spôsobom."Druhé poučenie, ktoré som dostal, ma naučilo súčasne niekoľko dôležitých vecí: čo robiť, keď sa modlíme mocne so silnou vierou a sme si istí, že sa modlíme podľa Božej vôle a splnili sme podmienky, ktoré nám Boh dáva, lenže nám sa zdá, že Boh nám neodpovedá. Všetko sme už urobili „správne", no Boh nám buď odpovie záporne, alebo reaguje „tichou terapiou", ako to rád nazýva istý môj priateľ. Všetci sme to už okúsili. Modlíme sa, napríklad, za uzdravenie veriaceho brata alebo sestry, čo umiera na nejakú bolestivú smrteľnú chorobu. Dostane pomazanie chorých, modlíme sa za neho v kostole a vieme, že Boh ho chce uzdraviť, no stav ostáva nezmenený. Modlíme sa za obrátenie mladého rebela, ktorý bol Pánovi zasvätený už ako bábätko, vychovávali ho kresťanskí rodičia, no stal sa z neho človek, ktorý je závislý od drog, kradne peniaze vlastným rodičom a žije veľmi nemorálne. Neprestajne sa za neho modlíme, no zdá sa nám, že veci sa naopak čoraz viac zhoršujú. Čo teda spraviť? Ako sa s tým vyrovnať? Je to dosť zarážajúce, ale mnohí kresťania nerobia vôbec nič. Čo je však ešte horšie, celú záležitosť odložia do vhodného, všetko zahŕňajúceho šuflíka pod názvom: „Skúška viery. " Zdá sa, že zaujali postoj vodcu iránskych moslimov Aliho Chameneiho, ktorý povedal rodinám postihnutým veľkým zemetrasením v júni 1990, keď zomrelo približne štyridsaťtisíc ľudí, aby toto nešťastie prijali ako „Božiu skúšku", ktorou musia prejsť „trpezlivo a spoluprácou"! Je to priam neuveriteľné!"

Ikony veľkých Pánových sviatkov. Medzinárodne uznávaný popredný odborník na byzantskú ikonografiu sleduje premietanie výjavov z Kristovho života do obrazu - ikony. Už od počiatkov kresťanstva si veriaci chceli uchovať v pamäti Pánovu tvár; a aby ju presne zachovali, usilovali sa premietnuť ju do obrazu: do ikony. Od prvých pokusov o zobrazenie Kristovej tváre vytvorili kresťanskí autori nespočetné diela, ktorých cieľom bolo urobiť viditeľnými tajomstvá viery; najprv v krajinách Stredomoria, na Východe a v Európe, neskôr v Afrike a napokon vo vzdialených krajinách, ktoré prijali evanjelium počas posledných storočí. Napriek rozdielom kultúr a vnímaní, fascinácia z tváre Krista, rovnakou podmanivosťou pôsobila na všetkých veriacich. Táto tvár nie je preto v prvom rade umeleckým dielom, ale aktom viery. Ikona potvrdzuje vtelenie Božieho Slova. Nevyjadruje iba rozumový, teologický a umelecký rozmer viery, ale predovšetkým samotnú vieru v Boha, ktorý sa chcel stať človekom. Odteraz sú zjavné úloha i miesto obrazu v kresťanskej viere: obraz nenahrádza Písmo a Tradíciu, ale je ich vyjadrením a prostredníkom. Ikona sa stáva pre tých, čo na ňu v modlitbe hľadia, miestom komunikácie.

Bližšie k srdcu Boha. Posvätná romanca je kniha, ktorá nám chce osvetliť, čo sa v predstavení dialo predtým, ako sme sa v ňom ocitli my sami, aká je v ňom naša úloha a ako to všetko skončí. Zároveň je výzvou s odvahou odhaľovať túžby svojho srdca a očakávať ich naplnenie. Nie ľuďmi. Nápadníkom, ktorým je sám Boh.

Napětí mezi Ježíšem a farizeji se stupňuje na nejvyšší míru a je zřejmé, že jejich závist a nenávist jim zatemňuje rozum a vede je ke snaze Ježíše zabít. Jsou zaslepeni a plni egoismu, že nepřipouští jakékoli jiné chápaní a praktikování víry. Ježíš při svém vyučování ukazuje, že farizejové a zákoníci si ve svých výkladech upravují Desatero podle svých egoistických potřeb a vrací je do původního smyslu. Často se zaměřuje na výklad Blahoslavenství a výklad Otčenáše.Plně-barevná publikce s fotografiemi.

Nenáboženské myšlienky o kresťanskej duchovnosti. Autor knihy Donald Miller hovorí, že nikdy nemal rád Boha, lebo Boh nič neriešil. Ale to bolo pred tým, ako sa stalo to, o čom píše v tejto knihe, v ktorej s humorom a istou dávkou provokácie odhaľuje svoju dušu, keď opisuje svoju osobnú cestu k nekonečne milujúcemu Bohu. Na svojej ceste našiel zmysluplnú slobodu a vnútorný pokoj, ktorý aj súčasná generácia môže nájsť v starodávnej vi­ere.Dostupné aj na CD nosiči ako audiokniha CD - Smutný ako jazz.

Příběh ztraceného syna. Kniha postních meditací švýcarského dominikána nad podobenstvím o marnotratném synu se dotýká základních duchovních otázek člověka – viny, odpuštění, láskyplného přijetí...V jednotlivých kapitolách, pojednávajících např. o diskrétnosti, bezmocnosti i síle Boží lásky, o odlišném „pracovním“ a „mzdovém“ řádu platícím u Boha, opravuje autor představu, kterou o Bohu mají mnozí lidé: Bůh není mrzutý mravokárce a mstitel, neřídí se podle schématu výkon – odměna, nezatracuje nikoho, ale je skutečně milujícím otcem, který chce, aby šel člověk životem jako svobodný a šťastný.

Temná noc ateistov aj veriacich. Rozdiel medzi veriacimi a ateistami sa zdá priveľký. Avšak po tom, čo sa snažil pochopiť zmysel života a utrpenia, Michael Novak našiel realitu duchovného života, na kilometre odlišnú od rečníckych bojov medzi ateistami a obrancami viery, ktorí ich názor odmietali.V knihe Boha nikto nevidí Michael Novak brilantne spracoval nekonečnú tému viery proti rozumu. Ateisti aj veriaci zažívajú tú istú „temnú noc“, keď sa im zdá, že chýba Božia prítomnosť. Tvrdí, že konflikt medzi vierou a pochybnosťami nepramení v objektívnych rozdieloch, ale v rozdielnom postoji chápania niečoho neznámeho. Čerpajúc z autorovej vášne pre filozofiu a osobného duchovného súboja kniha ukazuje, že viera nie je iracionálna a poskytuje najuspokojivejšie odpovede na večné otázky významu. Viera je občas výzvou, ale napriek tomu ponúka plne koherentné odpovede.Na konci knihy autor ponúka veriacim i neveriacim príležitosť nájsť si spoločnú reč tým, že uznáva zložitú realitu ľudského boja s pochybnosťami. Vyhýba sa pri tom prenikavému tónu, ktorý je charakteristický pre diskusiu o viere.

Keď sa Jeho príbeh stáva naším. Okolo nás Boh režíruje väčšiu ságu, ktorá sa nám v tejto knihe otvára cez zaujímavé pohľady Maxa Lucada na viaceré biblické aj súčasné príbehy, plné Božích zvratov a nečakaných rozuzlení. Potrebujeme vedieť o svojom pôvode. Poznanie nás spája a púta k niečomu väčšiemu, ako sme my sami. Poznanie nám pripomína, že sa neplavíme v izolovaných rybníkoch, ale na veľkej rieke.A preto Boh chce, aby sme poznali jeho príbeh. Pri jeho stole na nás čakajú vzrušujúce rozhovory. V jeho obývačke je zošit s výstrižkami, ktorý prekypuje príbehmi. Príbehmi o betlehemských začiatkoch a zázrakoch v maštali. O bojoch s nepriateľom na púšti a rybárskych priateľoch v Galilei. O Petrových potknutiach, Pavlovej tvrdohlavosti. Všetko to je súčasť príbehu.

Autor, kdysi intelektuál a bezvěrec, se coby Žid setkal po své konverzi ke křesťanství s prudkým odporem vlastního lidu. Navzdory tomu zůstalo jeho srdce naplněno horlivou láskou k němu. V předmluvě autor líčí výlučnost židovského národa v dějinách spásy a jeho velký přínos v moderní vědě.