Knihy o komunizme

A. Riccardi přináší v historických souvislostech příběhy křesťanů, kteří ve 20. století zemřeli pro svou víru, a analyzuje příčiny jejich utrpení a smrti.Historické kontexty jsou různé: pronásledování za druhé světové války, snaha zničit náboženství v rámci pokusů o nastolení komunistické společnosti v SSSR a východní Evropě či v asijských zemích v čele s Čínou, antiklerikalismus v nově se utvářejících laických státech jako Mexiko nebo Španělsko, společensko-politické proměny na africkém kontinentě, těžkosti a předsudky v misijní práci.Všem těmto příběhům je však společné jedno: jejich protagonisté jsou lidé, kteří zůstali věrni své křesťanské víře i za cenu vlastního života

Svedectvá o brutalite komunistického režimu. Tretí diel publikácie Triedni nepriatelia zostavil a autorsky do nej prispel Rudolf Dobiáš. Sám bol v 50. rokoch politický väzeň a často vo svojich dielach spracúva toto tragické obdobie našich dejín.Prvý diel Triednych nepriateľov vyšiel v roku 2004 a autor v ňom i v ďalších častiach zachytáva osudy ľudí, ktorí počas komunistického režimu skončili za mrežami, alebo boli obeťami znárodnenia, násilnej kolektivizácie, vylúčili ich zo štúdií a nemohli sa zamestnať podľa svojho vzdelania a schopností. Kniha hovorí o osudoch 80 postihnutých ľudí, ktorých spája odhodlanie trpieť za pravdu.

Kniha podáva komplexný prehľad stanovísk sovietskych marxistických autorov týkajúcich sa osoby Ježiša Krista a konfrontuje ich kresťanskou kritikou, so stanoviskami učiteľského úradu Cirkvi a s poznatkami teológie. Práca je výsledkom bádania slovenského kňaza žijúceho v Taliansku, kde knižne vyšla na sklonku existencie komunistických režimov v roku 1985. V tom čase bol jej cieľ – vysporiadať sa s ateistickým „vedeckým svetonázorom“ sovietskeho typu tvrdo presadzovaným v strednej a východnej Európe – bezprostredne aktuálny. Avšak ani súčasné slovenské vydanie nepredstavuje len strohú historicko-faktografickú výpoveď, ale dáva mnohé podnety na porovnanie, ako sa s postavou Krista, či kresťanstvom vôbec, vyrovnáva dnešná doba.

2. zväzok. Dokumenty utrpenia a odvážnej služby ďalších 18 predstaviteľov ECAV počas rokov komunistickej nadvlády.

...V roku 1945 nebol pripustený z politických dôvodov k záverečným skúškam na SVŠT v Bratislave, preto odišiel doštudovať do Prahy. Tu bol však naňho pre aktivity počas svetového zjazdu študentstva vydaný zatykač.Od januára 1946 sa skrýval na Slovensku a po zatknutí Kolakoviča odišiel do emigrácie, do Rakúska. V roku 1948 koncipoval program Bielej légie ako hnutia svojpomoci obyvateľstva na ochranu ľudských práv proti komunistickému teroru. Československé tajné služby sa viac ráz pokúsili o jeho únos z Rakúska, podarilo sa im to až začiatkom mája 1957.Doma ho čakal trest smrti...Len týchto niekoľko momentov zo života autora hovorí, že dielo poskytuje čitateľovi nesmierne zaujímavý a pútavý pohľad do politických vírov celých päťdesiatich rokov (1938 - 1988).Autor o svojom diele hovorí:„Čerpám hlavne z vlastného života, ale nepredkladám autobiografiu. Dotýkam sa udalostí, ktorých som bol priamym svedkom alebo účastníkom, ale nepokúšam sa vykresliť ucelený historický obraz epochy.Chcem len korigovať predstavy, ktoré sa v dlhom povojnovom období až pričasto retušovali v neprospech skutočnej podoby slovenských vlastencov.”

V roce 1948, kdy sovětská propaganda tvrdila, že se křesťané ve východním bloku těší plné náboženské svobodě, zatkla rumunská tajná policie faráře Richarda Wurmbranda. Důvodem byla jeho komunistickému režimu nepohodlná snaha zachovat věrnost vlastnímu přesvědčení a duchovní službě. Kniha Láska vytrvá je skutečným příběhem Sabiny Wurmbrandové, která po uvěznění svého manžela se sama záhy ocitá v pracovním táboře. Podmínky tam jsou strašlivé, ale i na tomto místě si uchovává víru i vytrvalou křesťanskou lásku. Po propuštění Sabina pokračuje ve své předchozí křesťanské práci, třebaže nemá žádných zpráv o manželovi a dokonce ani neví, zda je ještě vůbec naživu. Za lidsky zoufalých okolností a navzdory komunistické represi se Sabina snaží předávat křesťanské poselství a spolu s dalšími budovat ilegální komunitu věřících i ve stínu státem ovládané loutkové církve. Oba manželé se nakonec znovu shledávají a po odchodu na Západ zakládají organizaci Hlas mučedníků, která se stává ve svobodném světě mluvčím pronásledované církve.

+ Nový Zákon zdarma. Spolu s týmto titulom získate zdarma Nový Zákon od Miloša Pavlíka v tvrdej väzbe. Přesvědčení o Božím vdechnutí Písem vedlo Miloše Pavlíka ke snaze překládat tak doslovně, jak jen to bylo možné. Jeho snahou bylo vytvořit co nejpřesnější otisk původních biblických jazyků do češtiny. Netradičním přístupem zachovává i v přeloženém textu důrazy a tajemství originálu, které se jiným překladatelům ve snaze o literární krásu někdy ztratily. Překlad je doplněn mimořádně rozsáhlým poznámkovým aparátem, který obohatí laiky i zkušené odborníky. Nezabývá se teologií, ale upřesňuje význam jednotlivých slov i frází v kontextu celého Písma. Bible vyšla v kvalitním brožovaném vydání. Zajímavostí je obálka, kterou navrhla vnučka Miloše Pavlíka – Eva Pavlíková. Za podklad použila původní „kopíráky“ svého dědečka, které používal na počátku práce na překladu v 80. letech. Tehdy překládal na obyčejném psacím stroji a vytvářel si několik kopií, aby o dílo nepřišel při prohlídkách StB.Kniha vychází po několika letech příprav a je také známa jako Bible - Pavlíkův studijní překlad.

Šebastián Labo, SJ. Nedávno zosnulý páter Šebastián Labo, SJ bol výraznou kňazskou osobnosťou, ktorá vyorala v slovenskom cirkevnom a verejnom priestore hlbokú brázdu. Kniha ponúka čitateľovi prostredníctvom jeho vlastných slov bližšie sa oboznámiť so zaujímavými životnými osudmi:počínajúc spomienkami na detstvo a mladosť,cez pôsobenie v exile i opäť na Slovensku,ale aj s jeho názormi na rôzne spoločenské otázky a búrlivú dobu, v ktorej žil.Jeho profil dotvára tiež tu publikovaný rozsiahly list, ktorý P. Šebastián poslal v roku 1977 arcibiskupovi Agostinovi Casarolimu, vatikánskemu diplomatovi vtedy zodpovednému aj za vzťahy Svätej sto­lice ku komunistami ovládanej časti Európy. Vyjadruje v ňom bolesť nad vtedajším postavením Cirkvi a kriticky hodnotí politiku ústupkov s cieľom dosiahnuť kompromisnú dohodu.Aj v tomto prípade prejavil obdivuhodnú črtu svojej osobnosti. Keď si to situácia vyžadovala, dokázal sa pre spravodlivú vec pustiť do otvoreného zápasu za pravdu s kýmkoľvek bez ohľadu na osobný prospech alebo aj možné následky. Pri tom však zostal človekom s obrovským zmyslom pre humor a so srdcom otvoreným pre každého.

Sviečková manifestácia – 25. marec 1988. Udalosti z 25. marca 1988, kedy sa na Hviezdoslavovom námestí v Bratislave stretli občania Slovenska a požadovali dodržiavanie ľudských práv na Slovensku. Komunistická polícia brutálne zasiahla.

Bohuslav Burian (1919–1960), vězeň, kněz a převaděč. „Čeho se bát, když jsi spravedlivy?“29. dubna 1960 se v mírovské věznici uzavírá neuvěřitelný životní příběh statečného a odvážného kněze Bohuslava Buriana. Muže, který několikrát unikl smrti, celý život vzdoroval nenávisti a ukazoval všem cestu ke svobodě i k Bohu. Chtěl se stát misionářem, ale doba mu nepřála. Prošel několika koncentračními tábory. V Osvětimi se jen těsně vyhnul plynové komoře, v kamenolomu v Golleschau unikl o vlásek zastřelení a utekl z pochodu smrti. Po nástupu komunistů v r. 1948 se postavil proti omezování svobody a na Zelném trhu v Brně přečetl zakázaný pastyřský list. Byl vězněn a po propuštění emigroval. Pomáhal uprchlíkům v Innsbrucku a sám převáděl pronásledované přes hranice. Po zatčení v ruské zóně v Rakousku byl vydán do Československa, krutě mučen a odsouzen na 20 let. Zažil jáchymovské peklo, po útěku z leopoldovské pevnosti byl ztýrán a následkem naprostého vyčerpání zemřel. I přes své utrpení vždy zářil vtipem a s neuvěřitelnou energií se věnoval lidem na okraji společnosti.

Valér Aurel Zavarský bol obľúbeným kazateľom, ktorého kázne boli veľmi obohacujúce najmä v období komunistického režimu, keď dochádzalo k vymývaniu mozgov a zákazu vydávania kvalitnej náboženskej literatúry. Tento prvý zväzok Homílie na nedele a sviatky - vianočný a veľkonočný okruh pátra Valéra vychádza, aby bolo zachované dedičstvo viery, ktoré do nich vložil a chcel ich sprostredkovať hlavne mladej generácii v období cenzúry.Nenechajte si újsť toto svedectvo mučeníka pre vieru, ktorý strávil viac ako desať rokov vo väzení.

Svedectvá doby (1960 : 1968). Svedectvá doby vychádzajú v edícii Slová pre život. Sú to stovky listov, úvah, rozpráv, článkov, ktoré napísal kardinál J. Ch. Korec ako obhajca a šíriteľ kresťanskej viery v priebehu polstoročia.Ot­vorene a nebojácne reagoval ako vedúca osobnosť podzemnej – tajnej cirkvi na Slovensku na tvrdé opatrenia a zásahy komunistického režimu.Aj po zmene politického systému sa neprestal vyjadrovať k náboženským a k celospoločenským problémom Slovenska. Jeho jasné stanoviská sa stali svedectvami doby v nových podmienkach. Kardinálove svedectvá majú pevné miesto v cirkevných dejinách Slovenska druhej polovice dvadsiateho storočia. Svedectvá doby sú napísané na obranu života kresťanov i nekresťanov, pre všetkých občanov Slovenska. Sú to natrvalo slová pre život.

Svedectvá doby (1969 : 1989). Svedectvá doby vychádzajú v edícii Slová pre život. Sú to stovky listov, úvah, rozpráv, článkov, ktoré napísal kardinál J. Ch. Korec ako obhajca a šíriteľ kresťanskej viery v priebehu polstoročia.Ot­vorene a nebojácne reagoval ako vedúca osobnosť podzemnej – tajnej cirkvi na Slovensku na tvrdé opatrenia a zásahy komunistického režimu.Aj po zmene politického systému sa neprestal vyjadrovať k náboženským a k celospoločenským problémom Slovenska. Jeho jasné stanoviská sa stali svedectvami doby v nových podmienkach. Kardinálove svedectvá majú pevné miesto v cirkevných dejinách Slovenska druhej polovice dvadsiateho storočia. Svedectvá doby sú napísané na obranu života kresťanov i nekresťanov, pre všetkých občanov Slovenska. Sú to natrvalo slová pre život.

Rozhovor vedli Jan Paulas a Tomáš Kutil. Jak může přežít řeholnice v pasťáku? Jak se ošetřuje prezident? Jak hovořit o víře v dnešní době? Jaké to bylo, vstoupit za komunistů do tajné řehole? Může řeholní sestra sledovat MS v hokeji, pít pivo a být aktivní na Facebooku? Nebo dokonce mít v rozhlase svůj pořad a kamarády mezi předními sportovci? Tyto a mnohé další otázky zodpovídá v knižním rozhovoru boromejka Angelika Pintířová. Dotýká se nejen palčivých témat dnešní doby, jako je rozpad rodinných vztahů, dědictví komunismu v nás či výchova delikventní mládeže, ale dává nahlédnout i do svého životního příběhu. Patří do něj šťastné dětství na vesnici, ochotnické divadlo, utajený život řeholnice za komunismu, studium na DAMU, cestování po Sibiři či jízda na koloběžce. Je to příběh řeholnice, které celý život padají z nebe nejrůznější výzvy. A ona je zvedá!

Začneme-li se dívat srdcem, nemůžeme zůstat stejní… Nemůžeme klidně spát, pokud druhý trpí, ani dobře trávit, pokud ten druhý hladoví. Rozhodneme-li se milovat, naše štěstí bude záviset na štěstí ostatních. A co hůř – není už cesty zpět; jakkoli se naše mysl snaží toto světlo zhasit.Tak je to i s Bohem. Je normální, že se život změní, když se z někoho stane „něco víc“. Pokud se z Boha stane „něco víc“, než na co jsi byl zvyklý, přijmeš jeho záležitosti a zájmy za vlastní, jeho záměr se stane ideálem tvého bytí. A pak přijde otázka, jež všechno zkomplikuje, otázka, jež nás děsí a působí nám problémy: „Co chceš, abych udělal?“Temperamentní Alberto vydává svědectví o své poněkud klikaté cestě ke kněžství. Vyrůstal na Kubě, v krásné věřící rodině, ale v nepříliš krásném režimu Fidela Castra. Přesto se dostal na medicínu, měl známost a otevírala se před ním slibná budoucnost…Vyprávění je svěží, místy až humorné, a přitom nepostrádá hloubku – mezi řádky osobního příběhu mnohokrát zasvítí vyzrálá duchovní moudrost.

Mária Jesenická, vlastným menom Irma - Mária Danieliszová sa narodila 25. 7. 1943 v Jeseníku na Morave. Študovala na gymnáziu v Poprade, chemickej priemyslovke vo Svite a na Slovenskej technickej univerzite v Bratislave. Začala ako stredoškolská profesorka, v období normalizácie musela opustiť zamestnanie a pracovala v rôznych funkciách v zdravotníctve. Po páde komunizmu sa vrátila do školy a vyštudovala teológiu. Pracovala ako katechétka a učiteľka. Žije v Poprade na dôchodku a zaoberá sa prekladateľstvom.Kniha s názvom Všetko slúži na dobré je pútavou, miestami vtipne podanou autobiografiou, ktorú venovala všetkým, ktorí jej podali ruku na ceste jej života. Ten mala veľmi pestrý. V knihe zoznamuje čitateľa so svojou konverziou v mladosti z evanjelického vierovyznania na katolícke. Pomohol jej aj vzor svätej Edity Steinovej. Jej životnou túžbou bolo stať sa rehoľnou sestrou. Avšak v období komunizmu to nebola jednoduchá vec, a navyše, jej otec nevedel o jej krste, ani o túžbe stať sa rehoľnou sestrou. Na jej túžby mali veľký vplyv saleziáni, ale napokon skončila ďaleko od tejto rehole. Autorka v knihe opisuje životné skúmanie svojho povolania, jednotlivé znamenia a prejavy Božích zásahov do jej života, vďaka ktorým postupne spoznávala, že napriek jej túžbam stať sa rehoľnou sestrou Pán ju chce mať inde - na katechézach detí, v detskom spevokole, na vyučovaní rómskych detí, na duchovnej pomoci a prinášaní Sviatosti Oltárnej v nemocnici, kde bola sama zo zdravotných dôvodov umiestnená... Mnohé z týchto vzácnych činností musela robiť tajne. Poukazuje na to, že všetko, čomu vtedy nechápala, slúžilo vlastne v jej živote na dobré.

Celé dielo Od barbarskej noci pozostáva z troch zväzkov. Prvý zväzok má rovnomenný názov – Od barbarskej noci, druhý zväzok nesie podtitul Listy z väzenia a tretí zväzok má podtitul Na slobode.

Dieťa povojnového Poľska, Jasia Gazda, bola zlákaná žiarivými sľubmi komunizmu. Neskôr napriek spoločenským nepokojom objavila, ako ju Boh miluje. Ako mohla bez Neho žiť? Jasia dala Bohu sľub: „Chcem zasvätiť svoj život tomu, že budem všetkým hovoriť, ako sa majú stať Tvojimi deťmi.“

Autorka novely Červená hmla pravdivo zachytáva v príbehu niekoľkých priateľov, členov podzemnej cirkvi, realitu čias, následky päťdesiatych rokov na životoch kňazov, rehoľníkov a veriacich, postupné uvoľňovanie v rokoch šesťdesiatych, ktoré sa však skončí normalizáciou.Hlavné postavy nás nenásilne vovádzajú do svojho života a vzťahov, do prežívania každodennej reality, do strachu, ktorý vzbudzovala v ľuďoch ŠtB, ale aj do nádeje, lásky a obety vyplývajúcej z viery a priateľstva. Odhalí sa nám život rehoľnej sestry a kňaza, ktorí - zbavení práva verejne sa priznať k svojmu povolaniu - tajne a v tichosti slúžia ľuďom a Bohu až po stratu života.Prežijeme napätie pri strate veľkej sumy peňazí v banke, napäté vzťahy na pracovisku, kde je členstvo v strane rozhodujúce pre pracovný postup a aktívna viera jeho prekážkou, neustále sledovanie štátnou mocou a strach, ktorý v ľuďoch vyvolávala. No zažijeme i prebúdzajúcu sa čistú lásku dvoch mladých ľudí, pokojnú radosť rodín i veriacich spoločenstiev, napriek všetkému.

Príbehy politických väzňov na Slovensku, ľudí, do osudov ktorých kruto zasiahol totalitný režim. Študenti, robotníci, roľníci a živnostníci, básnici, spisovatelia, duchovní, učitelia a iní príslušníci inteligencie.Ide už o 4. knihu z tejto série a podobne ako v predchádzajúcich, je publikácia pokusom o pravdivú interpretáciu dejín druhej polovice dvadsiateho storočia. Približuje budúcim generáciám rôzne situácie ľudskej existencie, v ktorých sa rodili hrdinovia, zbabelci, svätci aj bezohľadní vládcovia a malí tyrani...Knihu zostavil a autorsky do nej prispel Rudolf Dobiáš. Sám bol v 50. rokoch politický väzeň a často vo svojich dielach spracúva toto tragické obdobie našich dejín.

Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl v období hluboké totality veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení.Čtrnáct let se Richard Wurmbrand snaží předávat ostatním svoji křesťanskou naději, a pobízet je, aby hledali útěchu, která je skryta v Bohu. Užívá k tomu nejrůznější prostředky včetně morseovky. Později onemocní tuberkulózou a jako nevyléčitelný ; paci ent je odložen na "pokoj smrti".Jeho zdravotní stav je fatální: pokročilé stadium tuberkulózy, hnisající rány od bičování a bití. Ale i za takových okolností posiluje umírající vězně. Třebaže je sám trýzněn vzpomínkami na opuštěnou manželku a nedospělého syna, dokáže své zoufalé spoluvězně rozptýlit a rozesmát anekdotami či veselými příběhy. Když je později komunisty lákán, aby se výměnou za propuštění stal jejich informátorem, odolá i tomuto pokušení.Po všeobecné amnestii v roce 1964 se farář Wurmbrand konečně dostává na svobodu. A protože rumunští komunisté dychtí po západních valutách, svolí aby byl i tento jejich rozhodný oponent vykoupen na Západ díky iniciativě jedné skandinávské misie. Ve svobodném světě se Richard Wurmbrand stává živým hlasem, který se rezolutně zastává křesťanů pronásledovaných za Železnou oponou.

Dopisy z vězení Matky Vojtěchy Hasmandové SCB (z období 1952 - 1960). Po likvidaci mužských řádů a kongregací v roce 1950, bylo v církvi jasné, že budou postiženy i řeholní sestry. Proti sestrám, hlavně představeným, se konala celá řada zinscenovaných procesů. Mnoho sester pak bylo odsouzeno na dlouhé roky vězení.Mezi těmito sestrami byla uvězněna i boromejka sestra Vojtěcha Antonie Hasmandová. V monstrprocesu byla odsouzena na osm let komunistického vězení. Z tohoto místa napsala mnoho dopisů, které tvoří obsah knihy."Vždyť každý den našeho života je velkým darem Božím a bylo by škoda, abychom jej nechali vyznít naprázdno.A zde v silně zjednodušeném životě, hlavně v duchovním ohledu tím větší nebezpečí. Konečně všude aby se člověk s Hálkem modlil: Jen zevšednět mi nedej, Bože! Abychom k těm pokladům, jimiž jsme z Boží lásky zasypáni, nebyli vlažní, abychom nezklamali očekávání nebe i země!"

Od Lenina k Janu Pavlu II.. Ojedinělá publikace, která je výsledkem mnohaletého historického bádání a opírá se o většinou nepublikované dokumenty, líčí spletitou historii vztahů, často bouřlivých a konfliktních, mezi katolickou církví a evropským komunismem, resp. státy tzv. východního bloku, od Říjnové revoluce a zrodu prvního ateistického státu na světě až po pád Berlínské zdi, který symbolizuje zhroucení komunistického systému.Profesor Philippe Chenaux vychází z velice neotřelé, ba přímo provokativní teze: komunismus pro něj představuje poslední křesťanskou herezi. Ukazuje paralely i rozpory mezi obojím učením. Přestože autor věnuje velkou pozornost diplomatickému aspektu vztahů mezi Vatikánem a Sovětským svazem, neopomíjí ani jiná, méně známá hlediska: politický aspekt spolupráce mezi katolíky a komunisty v jednotlivých zemích, intelektuální aspekt vztahů mezi křesťanským a marxistickým myšlením, jakož i ekumenický rozměr vztahů mezi katolictvím a ruským pravoslavím. Chronologické dělení knihy odpovídá třem velkým obdobím politických a náboženských dějin Evropy ve 20. století: prvním je "evropská občanská válka" (1917 - 1945), kdy je církev konfrontována s neřešitelným dilematem volby mezi komunistickou Charybdou a nacistickou Skyllou, následuje éra studené války (1945 - 1958), kdy je církev Pia XII. v boji se sovětským totalitarismem proti své vůli ztotožněna se Západem, a třetí je období tání a uvolnění (1958 - 1989), kdy koncilární církev volí cestu dialogu s Východem, aby nakonec přispěla ke zhroucení celého systému.

Václav Dvořák v rozhovoru s Janem Mazancem. Mons. Václav Dvořák je jedním z kněží, jejichž víra byla zkoušena v komunistickém vězení. Po roce samovazby vydal toto svědectví: "Pane, dávám ti celou svou svobodu. Vezmi si do rukou můj život a udělej, co chceš." Poté, jak sám říká, se jeho víra stala jistotou.

Životní příběh S. M. Elišky Pretschnerové, OSF. Na samém počátku deníku sestry Elišky Pretschnerové nalezneme tři zajímavé úryvky: Oheň je záře, plamen a žár. Oheň je to, co jsem já a co jsi i Ty. Všechny jsme oheň jednoho Mistra, všechny jsme jedna jediná zář. Ne, svatost není mramorová urna, v níž nutno napěchovat lidskou bídu. Ne, svatost není stísněná a chmurná, jak majetkem by byla škarohlídů. Čím vyjádřil bych duši řeholnice? To nemá býti obyčejná žena! Je něčím víc! Jak sněhobílá svíce je na oltáři Božím postavena.Ať už jde o výpisky z děl, která četla, nebo její vlastní myšlenky, máme před očima jakousi iniciálu jejího života, která zároveň vystihuje celý jeho smysl. Tak myslí, píše a hlavně žije člověk, který nese rysy svatosti. Moderní doba těžko přijímá možnost, že by mezi námi chodili světci. Světci jsou pro běžného člověka především lidé z dávné minulosti, z doby, kdy se věřilo na zázraky. Jejich životopisy, právem nazývané legendy, jsou buďto celé nebo zčásti vymyšlené. Zapomíná se přitom, že legenda neznamená lživý příběh, ale příběh, který má být čten pro naše poučení. I když současný člověk připustí, že postavy jako sv. František, sv. Benedikt, sv. Cyril a Metoděj existovaly a sehrály v dějinách evropské kultury vážnou roli, určitě si myslí, že v době nedávné už podobní lidé nebyli.

Kniha obsahuje čtrnáct povídek, které se odehrávají většinou v moravském prostředí.Prvních pět je z totalitní minulosti, kdy věřící a odpůrci režimu mnohdy kvůli svému přesvědčení riskovali zaměstnání a jejich děti možnost studovat, nebo kdy jim dokonce hrozilo vězení.Dalších devět povídek je z doby polistopadové, v níž přicházejí nové problémy, s nimiž se lidé musejí vyrovnávat. Několikrát se octneme ve školním prostředí, uvidíme malý obrázek ze života jedné farnosti, podíváme se na výroční sraz spolužáků a nahlédneme do jejich osudů i do bolavého srdce dívky z dětského domova.Staneme se svědky lidských krizí, selhání a radostí. Autorka naše pozemské putování neidealizuje, ale i v těžkých situacích povzbuzuje k zachování ideálů a naděje.

Kniha obsahuje 12 skutočných príbehov kresťanských žien, matiek a starých matiek. Z nich možno vyčítať, kde a ako naberali silu pre svoje poslanie milovať svoju rodinu, obetovať sa pre ňu celým srdcom, sprostredkúvať jej Božie požehnanie, slúžiť jej svojou skúsenosťou, obozretne usmerňovať mužov, múdro vychovávať deti či vnúčence a chrániť ich pred nebezpečenstvom.

K 20. výročiu smrti pátra Gabriela Povalu SJ. Stránky tejto knihy vás prenesú do obdobia, keď nad Žilinou visel ťaživý mrak komunistickej neslobody. Autor, známy žilinský historik Ľubomír Viliam Prikryl do nej zaradil niekoľko samostatných častí. Najprv predstavuje život významného apoštola Žiliny P. Gabriela Povalu SJ. Výročie jeho smrti je podnetom na vydanie tejto knihy. Druhá časť je súhrnom historických faktov o prenasledovaní Cirkvi a o potláčaní cirkevného života v Žiline v druhej polovici minulého storočia. Tretia časť je zbierkou vzácnych a milých spomienok Cyrila Povalu na svojho brata Gabriela, najmä na spoločne prežité detské roky. Napokon sa začítate do spomínania priateľov, spolupracovníkov a blízkych na vzácnu osobnosť kňaza, rehoľníka, archeológa, politického väzňa, jazykovedca – slovom na veľkú osobnosť pátra Povalu, ktorú rozhodne stojí za to spoznať.

Příběh kněze, který přistoupil na spolupráci s StB. Příběh kněze, který vdechl jedné vlažné farnosti nový život a řada mladých lidí s ním objevila svou vlastní víru. Příběh kněze, který poskytoval informace i zprostředkování. Co převáží na vahách života?

zborník. Zborník 1989 - Rok zmeny z medzinárodnej vedeckej konferencie, konanej v Bratislave v dňoch 4.-5. novembra 2014 obsahuje:November 1989 v medzinárodnom kontextePád komunistického režimu na SlovenskuTransformácia spoločnosti po páde komunistického režimuCirkvi v procese transformácie spoločnostiSpravodajské služby a pád komunistického režimuReferátyO autoroch

Příběh Růženy Vackové. Co má větší cenu:žít v bezpečném závětří, ovšem za cenu kompromisů, nebo si stát odvážně za svým a uchovat si čisté svědomí?Kolikrát ve 20. století stáli lidé v Československu před touto volbou?Pro Růženu Vackovou ale otázka takto vůbec nestála. Neochotu přistoupit na kompromis dokázala tato univerzitní profesorka už za nacistické okupace, kdy byla za účast v odboji odsouzena k smrti. A znovu po únoru 1948, kdy ji soud poslal za mříže na dvaadvacet let za „špionáž ve prospěch Vatikánu“. V komunistických věznicích nakonec prožila 15 let. Přesto je její jméno veřejnosti málo známé.Román Trestankyně přibližuje její život na pozadí „šťastného“ 20. století.

Pravdivý príbeh utrpenia, lásky a odhodlania. Kniha Kroky viery je pravdivý a inšpirujúci príbeh Dr. Lacha a jeho rodiny. Príbeh prenasledovania, útlaku, väzenia a mnohých ťažkých skúšok. Príbeh, v ktorom rodina s tromi deťmi prišla počas totalitného režimu o strechu nad hlavou a zázračne unikla svojim nepriateľom do zeme slobody. Svedectvo tejto rodiny vypovedá o ľudskom utrpení, ale aj láske, oddanosti a odhodlaní žiť v slobode. Je plné nadprirodzených krokov viery, ako aj rozhodnutí kráčať s Bohom a ostávať v centre Jeho vôle.Dr. Lacho vyštudoval klinickú a forenznú psychológiu. Po ukončení štúdia pracoval pätnásť rokov ako klinický psychológ vo Fakultnej nemocnici v Bratislave. Okrem toho sa venoval výskumu a súdno-znaleckej činnosti. Pred pádom komunizmu mu štát skonfiškoval majetok a spolu s rodinou bol z Československa vyhostený. Usadil sa v Spojených štátoch amerických, kde pätnásť rokov vykonával súkromnú poradenskú prax. V súčasnosti pôsobí na Slovensku ako kresťanský poradca.Dr. Lacho je spoluzakladateľom kresťanského FM vysielania Rádia7, predsedom správnej rady TWR média a Rádiaľ a zakladateľom podporovaného bývania pre zdravotne ťažko postihnutých s názvom „Svetlo domova.“ V neposlednom rade sa venuje filantropii a prednáškovej činnosti.

štúdie, spomienky a svedectvá. „Program verejného zhromaždenia bude tichá manifestácia občanov za menovanie katolíckych biskupov pre uprázdnené diecézy na Slovensku podlá rozhodnutia Svätého Otca, za úplnú náboženskú slobodu v Československu a za úplné dodržiavanie občianskych práv v Československu. “ (František Mikloško, 10. marca 1988)„My v Rakúsku nikdy nezabudneme, že vy na Slovensku ste to začali!“ (Barbara Coudenhove-Kalergi, rakúska novinárka, zatknutá počas manifestácie)„Sviečková manifestácia svojim nenásilným, charakterom ovplyvnila aj nasledujúce udalosti v Československu a výrazne prispela k tomu, akú podobu a priebeh mal November 1989 u nás: že bol pokojný a nenásilný.“ (Július Brocka, účastník manifestácie)

Konec rudého člověka. Doba z druhé ruky je zcela výjimečná kniha mimořádné autorky, laureátky nejprestižnějších ruských, evropských i amerických literárních cen. Konec komunistického režimu a následující rozpad sovětského impéria přinesl jeho občanům po počátečních nadějích zklamání, frustraci a dezorientaci. Text je mozaikou desítek skutečných hlasů, které Alexijevičová zaznamenala na magnetofon při rozhovorech s nejrůznějšími lidmi. Vyprávějí o tom, jak věřili sovětskému systému, jak zabíjeli a umírali pro jeho ideu, mluví o tajemstvích a hrůzách komunismu, o stalinském gulagu, válkách, Černobylu… Před čtenářem defilují rozmanité osudy a názory, z nichž postupně vyvstávají společná traumata a obsese. Hrdinové knihy považují za vrchol svobodného vzepětí ruské společnosti srpen 1991, kdy do ulic Moskvy vyšly statisíce Rusů, aby se postavily tankům pučistů, pokoušejících se zrušit demokratické reformy předchozích dvou let. Byla to chvíle velkých, byť nepříliš konkrétních nadějí, po níž přišlo vystřízlivění. Kapitalismus si Rusové představovali jako jakýsi velký supermarket a najednou se ze dne na den probudili v zemi, která patřila do třetího světa a jíž přestali rozumět. Anarchie a příchod tržního hospodářství přinesly inflaci, bezostyšné loupení a zločinnost, ztrátu orientace, hospodářský pokles a korupci. Doba z druhé ruky je kniha, jež nabízí hlubokou sondu do ruské společnosti a pomáhá porozumět jejímu současnému vývoji. Čtenáře nutí zamyslit se, co je to Rusko a proč je neschopné rychlejší modernizace. Proč se obliba autokrata Putina pohybuje kolem 85 % a proč 70 % Rusů považuje Stalina za velkého muže. Je to kniha o tom, proč je velkoruský šovinismus nejen stále živý, ale, žel bohu, i stále militantnější.

Francouzský filosof a historik Alain Besançon nabízí bilanci a syntézu svého více než půlstoletí trvajícího zájmu o Rusko a sovětský komunismus. Pro české čtenáře je tato kniha aktuální mj. v tom, že podrobuje kritice naivní a ahistorické názory francouzského intelektuálního milieu na Rusko – ať již v levé, nebo v pravé části tamního společenského spektra.Pro svůj kritický přístup si Besançon vysloužil označení „rusofob“, které je stejně jednostranné, jako bylo před časem povrchní označovat ho za „sovětologa“. Autor sám v závěru své knihy říká: „Neexistuje žádný důvod být rusofil, nebo rusofob. Ani já nejsem jedním ani druhým. Mne v prvé řadě zneklidňuje naše důvěřivost, naše naivita a naše netrpělivost.“

Čitatelia, ktorí poznajú príbeh Ernesta Macáka z jeho kníh Zápisky spoza mreží, Dva roky v katakombách a Diagnóza: Bláznom pre Krista, budú prekvapení, akú úlohu zohral pri organizovaní týchto útekov.Úryvok z knihy:Príslušníci si mysleli, že ich chcem pohostiť a sadli si. Ja som si však chcel zabaliť trochu omšového vína, aby som mohol vo väzení slúžiť svätú omšu. Nechali ma prejsť do druhej izby. Z tej som prešiel do tretej, a tam som zbadal, že okno je bez mreží. Vyskočil som na dvor a bežal som po ulici, len tak v košeli. Chcel som sa skryť u evanjelického kňaza, ten ma však nechcel prijať. Potom som ozlomkrky utekal poza humná a cez záhrady. Napokon som vbehol cez bránu do istého domu, vybehol som na povalu a tam som sa ukryl. V dome bývali Maďari, nepočul som ich z povaly rozprávať ináč ako po maďarsky. Po mojom úteku z fary nastal v Komárne veľký poplach. Oboch príslušníkov bezpečnosti, čo ma sprevádzali na faru, ihneď zatkli. Ostatní ma hľadali a striehli na mňa.Dva dni a dve noci som sa nepohol z povaly, tretiu noc som sa ukradomky vytratil. Obyvatelia domu dodnes ani netušia, že sa u nich niekto skrýval. Potajomky som sa potom dostal do blízkej dediny a poprosil som známeho veriaceho roľníka, aby mi dovolil ukryť sa na pôjde v stodole. Každú noc po polnoci som zišiel na nejaký čas dolu do domu. Tam som si zajedol a trochu povystieral údy a slúžieval som aj svätú omšu. Keď som už nemal omšové víno, poslal som gazdu do nemocnice v Komárne po víno. Roľník ta šiel za istou sestričkou s prosbou, aby odovzdala istému lekárovi odkaz, že potrebujem prvú pomoc, t. j. nejaké peniaze a človeka, čo by ma sprevádzal na ďalšej ceste, lebo kraj okolo Komárna som nepoznal. Šla so mnou i von z dediny, až kým sme neprišli do kukuričného poľa.

Spomienky generála Antona Petráka. Generálmajor vo výslužbe Ing. Anton Petrák (1912-2009) ktorý bol od roku 1935 dôstojníkom čs. armády a na jar 1940 vstúpil do zahraničného odboja. Po nástupe komunistického režimu vo februári 1948 sa stal obeťou dvoch vykonštruovaných súdnych procesov.Úplnej morálnej, spoločenskej a vojenskej rehabilitácie sa dočkal až po novembri 1989.

Kardinál František Tomášek v zápase s komunistickým režimem. Osobnost kardinála Františka Tomáška k sobě stále právem přitahuje pozornost badatelů. S prodlužujícím se odstupem jeví se jako postava vpravdě klíčová. Poprvé snad od doby Karla IV., v níž souzní cíle české společnosti a církve v plné harmonii boje o svobodu, lidská práva a celospolečenskou reformu.

Osudy biskupa Josefa Hloucha. Dne 16. června 1972 se českobudějovická veřejnost rozloučila se svým biskupem Mons. ThDr. Josefem Hlouchem, mučedníkem komunistického režimu... Pocházel z chudých poměrů, narodil se 26. března 1902 v Lipníku u Třebíče. Absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a kněžský seminář v Olomouci. Na kněze ho vysvětil v roce 1926 olomoucký arcibiskup Leopold Prečan. V duchovní správě působil na různých místech, nejdéle v průmyslových Hodolanech.V létě 1947 byl jmenován českobudějovickým biskupem. Pak přišel únor 1948. Pro komunistickou vládu se pro své postoje stal třídním nepřítelem. V červnu 1949 byl internován ve své rezidenci, v březnu 1952 odvezen mimo diecézi a vězněn pod dohledem příslušníků StB v utajovaných objektech. V opuštěnosti a naprosté izolaci od svého "milionu duší", jak nazýval své diecézany, vznikla i proslulá sbírka duchovních úvah Minutěnka. Svého úřadu se mohl znovu ujmout až v červnu 1968.I přes počínající normalizaci dokázal zrekonstruovat katedrálu v Českých Budějovicích a zřídit klášter na Lomnici. Psychicky utýrán církevním tajemníkem zemřel dne 10. června 1972. Josef Hlouch, citlivý a jemný intelektuál, neměl sílu vzdorovat hrubému a nelidskému režimu. Svou lásku k lidem vyznal i ve své závěti, kde napsal: "Všechny vás v srdci na věčnost nesu."

Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla.