Knihy s duchovnými cvičeniami

Je moc v zásade dobrá, alebo zlá?Môžeme sa usilovať o moc?Čo robiť, aby nás moc neopantala a neoslabila?Ako sa na seba vzťahuje moc a bezmocnosť?Existujú hodnoty normy, ktorej sa mám držať?Boh, ako sa hovorí, je všemocný – ale čo to znamená pre našu moc a silu?Na tieto a mnoho ďalších otázok odpovedá kniha Jak zacházet s mocí od Stefana Kiechla. Je určená pre ľudí, ktorí chcú byť kresťanskou inšpiráciou pre druhých a využiť svoju silu a moc dobra vo svete, kostole, v rodine, v profesijnom alebo súkromnom živote.

Exercície klarisiek kapucínok pri príležitosti 800. výročia založenia Rádu chudobných panien.

Krátké povídky, které symbolicky i s humorem ukazují na závažné aspekty lidského chování a nesou v sobě nějaké ponaučení. Každý příběh je zakončen několika náměty k vlastnímu zamyšlení, takže je lze použít i pro duchovní cvičení nebo práci ve společenství, v katechezích starších dětí i mládeže.

Jen pro málo z nás je snadné se rozhodnout, jak žít svůj život. Ignác z Loyoly měl stejný problém, a právě duchovní cvičení mu při rozhodování pomohla. Exercicie nabízejí tuto pomoc i dnes.

Tato kniha má umožnit přístup k podstatě dnešní obnovy v Duchu svatém v křesťanském světě. Opírá se o zkušenosti s takzvanými semináři charismatické obnovy, ale též s duchovními cvičeními svatého Ignáce a pokouší se mezi nimi vybudovat spojující most. Tím chce docílit vzájemného doplnění a obohacení.

S nadšením ohlasovať radostnú zvesť. Predkladáme vám knihu, ktorá hovorí, že evanjelizácia je spôsob života. Je to každodenné svedectvo kresťanského života, založené na modlitbe, štúdiu Svätého písma, na živote v spoločenstve Cirkvi, na neustálom spojení s Kristom predovšetkým skrze sviatosti. Evanjelizácia nie je jednorázová akcia, ale každodenná vernosť Bohu v maličkostiach, aby ľudia videli našu lásku a zatúžili po nej.„Neustále hlásaj evanjelium. Ak je to nevyhnutné, použi slová.“ Tieto slová pripisované svätému Františkovi z Assisi sú možno najlepším zhrnutím obsahu knihy. Aj keď autor oveľa viac vyzýva k rozprávaniu o Ježišovi, predsa v pozadí jeho knihy cítiť, že prvým svedectvom pri evanjelizácii je život založený na viere, nádeji a láske.

Když se pořádně zahledíme do vlastní duše, život nekončí, ale začíná.... ...A pak si začneme připadat, jako bychom zatím vlastně jěště nežili..."Většina z nás dělá po léta vše pro to, abychom se nemuseli podívat zblízka na svou duši. Netoužíme seznámit se příliš důvěrně sami se sebou a se světem, v němž žijeme. Máme strach, že kdybychom poznali, co vlastně chceme a co vlastně máme, kdybychom věděli, co se v naší duši děje, vzdali bychom to nebo bychom zešíleli nebo se možná stali náboženskými fanatiky…Nicméně když se dovnitř podíváme pořádně, nic takového se nestane. Když začneme jasně vidět, co se uvnitř nás děje, nemusíme se ničeho takového obávat. Škodlivý je právě jen částečný pohled. Když se pořádně zahledíme do vlastní duše, život nekončí, ale začíná. A pak si začneme připadat, jako bychom zatím vlastně ještě nežili. Ne že by pominuly temné noci. Je v nich ale příslib jasného rána. Západy slunce na tomto světě se stávají rozbřesky v jiném světě. A najednou je radost na dohled…"

Chceme vidieť Ježiša. Tieto meditácie sú určené predovšetkým budúcim kňazom a sú hlbším zamyslením nad dektétom II. vatikánskeho koncilu o kňazskej výchove, ktorý seminaristom zdôrazňuje na adresu Ježišovej tváre: Nech sa učia hľadať Krista verným rozjímaním o slove Božom, činnou účasťou na presvätých tajomstvách Cirkvi, najmä v Eucharistii a modlitbovej bohoslužbe. Nech sa ho učia hľadať aj v biskupovi, ktorý ich posiela, i v ľuďoch, ku ktorým sa posielajú, hlavne v chudobných, maličkých, chorých, hriešnikoch i neveriacich. Nech synovskou dôverou milujú a uctievajú preblahoslavenú Pannu Máriu, ktorú Kristus umierajúc na kríži, dal učeníkovi za matku. (Optatam totius, 8b. )

Autor napsal tuto knihu na podkladě svých postních kázání v papežském paláci a krok za krokem ji vyzkoušel při duchovních cvičeních pro nejrůznější kategorie, od klauzurních společenství po laiky pracující ve světě. Čtenáři může posloužit jako vodítko pro duchovní cvičení či rekolekce, jako průvodce nového života v Duchu, jako pomůcka při evangelizaci, katechezi, misijních příležitostech a především jako podnět k osobní meditaci o Božím slově.

Každému je asi jasné, čo treba urobiť s kúkoľom, ktorý vyrástol medzi pšenicou. Táto kniha vám teda nebude radiť, ako sa ho zbaviť. Naučí vás však kúkoľ rozoznať. Je to kniha o rozoznávaní. Lebo každý človek je vystavený situáciám, keď si musí voliť jednu z dvoch možností. Niekedy sú to maličkosti, niekedy veci vážne. Thomas Green, SJ ako skúsený a u nás známy autor (Keď vyschne studňa, 1998; Piť z vyschnutej studne, Otvoriť sa Bohu a Temnota na trhovisku 1999) vás v knihe povedie krok za krokom cez jednotlivé stupne umenia správneho rozoznávania, voľby a rozhodnutia. Netreba azda pripomínať, že podkladom pre jeho postupy sú Duchovné cvičenia Sv. Ignáca z Loyoly.

Cesta duchovných cvičení pátra Jozefa Lackoviča-Webera je symbolicky zviazaná s rokom 1951, keď boli rehoľníci po barbarskej noci z 13. na 14. apríla 1950 sústredení v Jasove a Podolínci s perspektívou úplnej likvidácie rehoľného života. Z poznámok na okraji jeho zachovaných textov je vidieť, že na nich pracoval prakticky celý život až do svojich osemdesiatich štyroch rokov. V jeho písomnej pozostalosti sú jednotlivé meditácie na danú tému zachované z rozličných rokov. Cvičenia tak zachytávajú aj jeho osobný duchovný a intelektuálny rast. Zväčša dával osemdňové alebo kratšie duchovné cvičenia. Začínal úvodnou meditáciou, ktorá odznela večer pred začiatkom exercícií. V nasledujúcich dňoch boli denne štyri meditácie podľa dynamiky svätého Ignáca s určitými variáciami. Svoje texty k duchovným cvičeniam nechápal ako prednášky, ale ako body, impulzy k vlastnej práci exercitanta. Vo svojich úvodných myšlienkach k exercíciám vysvetľoval, že v jednotlivých bodoch uvádza rady prispôsobené duchovnému životu a rozjímania, ktoré ukazujú cestu, ako má človek spasiteľne a veľmi účinne vplývať s Božou pomocou sám na seba. Má to robiť s tým cieľom, aby sa stal šľachetnejším, lepším a odvážnejším vybojovať si svoje pravé duchovné dobro. Pridŕža sa návodu knižočky Duchovné cvičenia svätého Ignáca, podľa ktorej sa má cvičiť ten, kto si robí exercície. Podobne ako pri vojenskom cvičení, nezapotí sa, kto velí, ale vojak, čo sa cvičí podľa povelov. Exercitant si dobre robí cvičenia len vtedy, keď sa namáha a jednotlivé body prijíma ako usmernenia k svojej vlastnej práci, čo je stále aktuálne.

aneb příručka pro vojáky Ježíše Krista. Praktický úvod do duchovního boje. Předmluva Dana Drápala. Text doprovází řada karikatur.

Duchovní cvičení jako osobní příběh. „Duchovní cvičení? To není nic pro mě. K tomu jsem nedorostl,“ řekne si část čtenářů. Jiní už mají svou zkušenost, ale očekávali od toho víc. Někde se stala chyba. Ale kde? Autor chtěl původně čtenářům předložit čtivou praktickou příručku, jak zdárně absolvovat duchovní cvičení. Jak se na ně připravit, co si s sebou vzít i nevzít, čím se nenechat zaskočit, co se bude během těch dnů odehrávat v jejich nitru, co je může polekat a co rozptylovat, takže celá snaha přinese jen poloviční užitek. Jenže do duchovních cvičení vstupuje každý i se svým osobním životním příběhem, i ten se tu hlásí o slovo! Před účastníkem cvičení, se tu rozbalují vzpomínky na dětství, na neutěšený vztah s rodiči, na vlastní konverzi a cestu ke kněžství, na duchovní zrání. Aspoň to se přihodilo autorovi knížky, salesiánskému knězi a známému publicistovi.Přišlo to z ničeho nic. Poplašné zařízení v karmelitánském kostele ve mně spustilo vlnu vzpomínek, rozjelo vnitřní film, který se nedal zabrzdit strohými racionálními zábranami. Vytrskl ve mně vnitřní pramen a už ho nešlo zastavit. Duchovní cvičení, která jsem zatím prožíval bez zvláštních emocí, s rutinou podobnou všem předchozím, se proměnila v jízdu do skrytých vrstev mé minulosti. Po hlavě jsem se vrhl do víru svých mladých let, kdy se všechno dělo rychleji a překotněji.Proč někteří lidé věří a jiní ne? Co mají věřící oproti těm druhým navíc? Jak se modlí člověk, který věří? A může se nějak modlit i ten, kdo nevěří? A jak se proboří do toho, čemu se říká víra? Stane se to naráz, nebo postupně, krok za krokem - jako třeba když pochopíme, že jsme do někoho zamilovaní? A co se stane pak? Vyprchá to po čase, nebo to vydrží? A stačí jen uvěřit - a už to máme?

Duchovní obnova s Editou Steinovou. Sedmidenním duchovním cvičením Důvěra v Boží plán nás provází Edita Steinová, žena obdařená mimořádným intelektem a plně oddaná službě pravdě. Tato výjimečná žena pocházela z židovské rodiny. Její životní pouť, ovlivněná hledáním světla, jí však přivedla až k zasvěcenému životu v karmelitánském klášteře. Ani tam však její cesta neskončila. Jako židovka - a navíc karmelitka - nemohla pochopitelně dlouho unikat pozornosti nacistických úřadů. Byla zatčena a odvlečena do Osvětimi, kde také zemřela.

Duchovní cvičení Pierra Hadota, péče o sebe Michela Foucaulta a péče o duši Jana Patočky. Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault (1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu překvapení setkaly. Jejich koncepce duchovních cvičení, péče o sebe a péče o duši jsou tři způsoby, jak lze uchopit vnitřní proměnu sebe sama. Ta nabývá někdy až existenciální podoby a byla tradičním tématem především antické filosofie, ovšem neomezuje se pouze na ni. Stejně tak - byť někdy paradoxně díky své nepřítomnosti - mají zmíněné koncepce co říci i k středověkému, novověkému a současnému pochopení sebe sama. Zároveň však otevírají cestu k dalším možným úvahám na pomezí různých filosofií a obrazů světa.Vojtěch Hladký (nar. 1978), filosof a helenista. Působí na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Věnuje se především řeckému, renesančnímu a občas také současnému myšlení.

Teologie exercícií podle Ericha Przywary. Kniha nabízí zdařilé přetlumočení duchovní zásady teologa životních paradoxů Ericha Przywary, dosvědčující, že Bůh je stále větší než naše představy o něm, a to se zasvěceným komentářem k ignaciánským duchovním cvičením. Mistrné slovo tu hlubinně promlouvá.

Odvaha k mezerám. Představujeme vám první knihu z ediční řady Refugia Societas – Miscellanea jesuitica, věnovanou ignaciánským tématům. Obsahuje trojí: část historickou, filosofickou a teologicko-spirituální. Tento titul obzvláště podtrhává zkušenost exercicií.

Osmidenní exercicie podle Ignáce z Loyoly. Kniha jezuity Norberta Alcovera, v překladu Františka Lízny SJ (oba zkušení praktikové duchovního doprovázení), zpřístupňuje dopodrobna čtenáři vnitřní strukturu a témata osmidenních duchovních cvičení sv. Ignáce z Loyoly. Průvodní texty poslouží jako užitečný vstupní materiál pro orientaci v duchovních cvičeních, a zároveň jsou vhodné k meditaci.