Besedy o obnově břevnovského kláštera

V roce 1950 byl břevnovský klášter obsazen a řeholníci v něm nesměli nadále zůstat. Benediktinská komunita přesto nezanikla. Mniši procházeli internací, vězením nebo jim nebylo dovoleno studovat a pracovat v duchovní správě, odcházeli do exilu, ale příslušnosti k Břevnovu se nevzdávali. Petr Siostrzonek (1957) se během teologických studií seznámil s břevnovským převorem Alešem Gwuzdem a s řádovým jménem Prokop se také stal břevnovským benediktinem.

Své »benediktinské« osudy a hlavně nejnovější dějiny nejstaršího mužského kláštera v Čechách v přelomové době 1989—1999, kdy se břevnovský klášter podařilo pod opatem a poté arciopatem Anastázem Opaskem znovu oživit, rekapituluje formou rozhovoru, »besed«. Kromě konkrétních vzpomínek na cesty, které vedly k dnešku, se v besedách dostalo i na obecnější otázky mnišského života a vztahu kláštera a jeho okolí. Fotografický doprovod tvoří snímky z klášterního archivu nebo z jedinečného cyklu Jindřicha Štreita, který vznikl v roce 1993, kdy klášter slavil milénium od svého vzniku.