Nic nedává, kdo nedá sám sebe

Deníkové zápisky Danici Valenové popisují období od konce druhé světové války do roku 1960. Jsou v nich zachyceny životní osudy věřící rodiny, které byly dramaticky ovlivněny poválečnými událostmi a zejména komunistickým převratem v roce 1948.

Příběh začíná ve slovinské Lublani seznámením Danici s moravským studentem práv Františkem Valenou. Danica se za něj provdala a přestěhovala se do Prahy. Po komunistickém puči byl její manžel v roce 1950 zatčen a za „velezradu a špionáž“ odsouzen k 22 letům žaláře. V té době měli Valenovi dvě malé děti a třetí bylo na cestě. Kniha je jedinečným svědectvím o nelehkém každodenním údělu matky a manželky politického vězně v dobách nesvobody.