I tvoje utrpení má smysl

Poměrně dlouhou dobu byla psychologie poplatná přírodovědeckému modelu, to znamená, že její obraz člověka byl zcela mechanistický. Již dávno bylo ale prokázáno, a také se o tom mezi seriózními badateli hovoří, že živá skutečnost roztříštila tento rámec jednostranného obrazu člověka.

Zvláštní uznání patří inovační odvaze V. E. Frankla, že nejen intuitivně vystihl specifické lidské fenomény a lidskost člověka vůbec v celé jeho diferencovanosti a plnosti, ale navíc je metodicky čistě vědecky reflektoval a posléze systematicky integroval do své logoterapeutické školy, kterou založil. Tento třetí vídeňský směr psychoterapie (po vzniku a vývoji psychoanalýzy a individuální psychologie) je jedním z nej významnějších pokroků v oboru psychoterapie vůbec, protože do středu své motivační teorie a také do popředí své praxe staví orientaci ke smyslu, nebo, jak to vyjadřuje Frankl, „vůli ke smyslu“. Zároveň s tím je ale psychoterapie konfrontována s jistou neobyčejně aktuální problematikou, totiž s čím dále tím více se šířícím pocitem bezesmyslu a se všemi těmi maskami, za nimiž se tento kolektivně neurotický masový fenomén skrývá.