Můžeme se ještě změnit?

Je vám třicet, čtyřicet nebo padesát let, v životě už dávno nejste začátečníky, dá se říci, že jste v životě přece jen něco dokázali, i když to třeba není tak velké, jak jste čekali - ale také jste utržili nějaké to zklamání - jak od sebe samých, tak od druhých. Iluze o mnohém a o mnohých, třeba i o vás samotných jsou z velké části pryč a je možné, že vaše dospívající děti vám nastavují nemilosrdné zrcadlo.

Nebo děti nemáte a to zrcadlo si nastavujete sami. A potom také znáte ještě jedno zrcadlo - to zpovědní. Ať už ho čas od času objevujete nebo si ho pamatujete až moc dobře, konstatujete, že je to všechno čím dál tím stejnější.

• Stejné chyby, stejná nemohoucnost vůči nim, může se vůbec něco ještě změnit?

Snad jen na Nový rok, případně na začátku adventu či postu, nebo o narozeninách si říkáte, že teď se do toho dáte a přece něco podstatného změníte. Jenže - víte, jak to většinou dopadá - zítra a pozítří přijde zas tolik starostí...