Refugium

Duchovní deník jezuity z dob reformace. Duchovní deník jezuity z dob reformace. Současník Ignáce z Loyoly, delegovaný papežem pro obtížná jednání s kurfiřty a teology doby německé reformace, si zaznamenává poznámky z cest a svá duchovní hnutí. Máme před sebou jedinečný historický dokument a zároveň subtilní teologii „života kvůli Duchu“, jak sám tento první svědek založení jezuitského řádu rád přiznává.

Teologická studie francouzského pravoslavného teologa, působícího na pařížském institutu Saint Serge, nazvaná rovněž teo-poetikou, spojuje bohatou teologickou reflexi církevních Otců s povzbudivými hymny o kráse vykoupeného těla.

Systematicky a chronologicky seřazené papežské dokumenty k cyrilometodějské tématice.

Další pokračování solovjovské řady. Filosofie, která si chce vystačit se svou abstrakcí, přivádí k definicím, které definují pouze sebe sama. Solovjovova "láska k moudrosti" má naopak zúročit námahu "myšlení v pojmech pro celek života".

Na fóru pastorálních teologů se komentoval apoštolský list Jana Pavla II. Reflektující v Jubilejním roce 2000 pastorační situaci katolické církve. Z plodů těchto úvah vznikl tento sborník.

Vybrané statě z pastorální teologie. Systematické shrnutí dosavadního teologického myšlení pedagoga Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci k otázkám, které si všichni často klademe. Nemusí být samozřejmé, že teolog s církví souzní.

Přehled podstatných dat ze života řádu, od počátku jeho trvání, s posloupností jednotlivých jeho generálních představených a všech generálních kongregací, chce populárním způsobem zpřístupnit absenci tak základního informatika.

Může filosof "vědět" něco komplexně?Může se přiblížit k takovému vědění, které zohledňuje celek?Tyto otázky, v důvodech "pro" i "proti", řeší pronikavá práce ruského myslitele. Klade tuto odpověď: ano, ovšem pouze, pokud samotný filosof dbá o duchovní život a pokud se nechává uchvátit osobním Celkem, který rovněž dopřává radost z celistvějšího filosofování.

Prvotina, jíž mladý petrohradský filosof vstoupil do filosofické arény a rozvířil v obci univerzitních akademiků dalekosáhlé diskuse, zůstává nadále cenným impulsem: nebát se kriticky promýšlet hodnotná témata metafyziky.

Ekumenicky pojaté příspěvky ke klíčovým bodům z českých duchovních dějin. Autoři příspěvků: M. Altrichter, P. Ambros, P. Filipi, J. B. Lášek, T. Špidlík.

Apoštolská tradice má v církvi svou kontinuitu a svou dynamiku. Ani tradice, ani Písmo nejsou totiž samy pro sebe pramenem pravdy, ale působením Ducha svatého, bez něhož zůstane litera Písma mrtvou a tradice se roztříští. Tradice je paměť církve. Paměť nechrání minulost jako " prošlé zboží", ale je zkušeností životnosti, jež slibuje pro budoucnost nové plody.

Kulturně-teologická rozprava o extrémních stanoviscích a postojích v životě církve. P. Ambros, W. Bugel, V. Frei, F. X. Halas, F. Kunetka, V. Novotný, A. Opatrný, C. V. Pospíšil, J. Skoblík, J. Šebek.

Monografie ze života českého jezuity-misionáře.

400 let kapucínů v Čechách a na Moravě. Pacifik Matějka rozčlenil svou práci chronologicky do několika oddílů. Prvý z nich , nazvaný Návrat k počátku líčí původ kapucínského řádu, který je jednou z větví františkánské rodiny a vznikl její reformou v 16. století. Příchodu kapucínů do Ćech je věnována druhá pasáž. Jak již bylo řečeno, stalo se tak 13. listopadu roku 1599 a to na základě usnesení tridentského koncilu o znovuoživení katolického života v naší části Evropy, ovlivněné protestantismem. Vnější rozvoj česko – rakouské provincie do 19.století je popisován ve třetí kapitole. Autor zde mimo jiné ukazuje na vliv osvícenství, který se neblaze podepsal na životě církve i řádů. Popisuje nátlak, který vyvinul pruský král Bedřich Veliký v roce 1754 na odtržení slezských klášterů od tehdejší Ćeskomoravské provincie s jasným úmyslem oslabit životaschopnost řádu. V dalších letech museli kapucíni čelit nařízením císaře Josefa II, který velmi omezil styk řeholníků s ústředím řádu v Ŕímě a zasahoval také do řeholních stanov v duchu osvícenství. Josef rovněž nátlakem docílil roztržení provincie na českou a moravskou, aby řád oslabil a postupně likvidoval. Řád měl tehdy 23 klášterů a 7 hospiců, kde se bratři starali o nemocné a staré lidi. Císař Josef nechal zrušit 4 kláštery a 5 hospiců.

Tyto tři eseje nechtějí podat nějaké teologické či filosofické celistvé hodnocení, spíše se snaží odkrýt záhadnou tvář genia. Kniha je bohatě prokládána Teilhardovou korespondencí, ze které září světlo a základní rysy jeho poselství.

K hlubší solidaritě mezi křesťany v Evropě. Tradice velehradských kongresů ožila v roce 2007 jubilejním setkáním více než 200 delegátů z celého světa. Sborník přináší kompletní vystoupení účastníků kongresu. Atmosféru významného ekumenického setkání dokreslují jedinečné fotografie.

Odpovědi k otázkám. Máme alergii na fráze, mluvíme-li o víře? Jak mělce často třeba vyslovujeme slovo radost! Text se pokouší formou otázek a odpovědí, které někdy již v terénu zazněly, vynést na povrch jednu z takových zkušeností: jak znovu uchopit to, co je tak zásadní – plněji uvěřit!

Dílo někdejšího provinciála České provincie Tovaryšstva Ježíšova Jana Pavlíka (1920–2008) má nezměrnou výpovědní hodnotu. Bylo sepisováno nejen s důsledností, autorovi bezesporu vlastní, ale také v duchu vděčné lásky k církvi a řádu, s nepopiratelnou osobitostí a typickými akcenty. Autor pečlivě mapuje s výškami i hloubkami pozoruhodné životopisné příběhy českých jezuitů již od roku 1814, to znamená od obnovení řádu (zrušen byl roku 1773) až do současnosti. Dotýká se tak přirozeně pozadí mnoha epizod českých dějin. K textu jsou též přiloženy statistické tabulky a seznamy publikací jednotlivých jezuitů.

Životopis Josefa Pignatelliho SJ. Pignatellimu vděčí světové Tovaryšstvo za obnovu společného života. Podrobný životopis klíčové osobnosti řádu (pro mezi­dobí od zrušení Tovaryšstva po jeho znovuobnovení) předkládá rozsáhlé historické souvislosti, s paletou politických a společenských událostí.

Lze smířit politiku s vírou?. Joseph von Görres (25. 1. 1776 – 29. 1. 1848), literární kritik a publicista, politik a profesor historie na mnichovské univerzitě, jeden z exponentů při ustanovování ponapoleonské podoby Německa. Po své konverzi ke katolicismu ovlivnil řadu svých současníků. Osobní přítel význačných literárních autorů (Clemens Brentano, Jean Paul Richter, Achim von Armim). Z jeho děl se učili i přední čeští politici (Stojan, Neuschl, Reyl, Hruban, Fuchs). Napoleon Bonaparte o něm prohlásil, že představuje „zvlášť inteligentní křídlo protifrancouzského odboje“. Z jeho četných děl můžeme zmínit Dějiny mýtů asijského světa, několikasvazkovou Křesťanskou mystiku, systematické Dějiny německých knížek lidového čtení, komentáře k Františku z Assisi a Jindřichu Suso…

Kolekce básní zahrnuje témata všedního dne: střety při názorových odlišnostech a hledání společných množin; odhalení životního středu při setkávání se s mimikou a funkčními alibi mocných. Navazuje na předchozí sbírku Vítězný domov.

Život a dílo „Vynikajícího doktora“. V současné době se u nás fenomén „Suárez“ čím dál více dostává do popředí filosofického badatelského zájmu. Zatímco většina dosavadních bio-bibliografických pojednání se spíše omezuje na encyklopedickou a fragmentární informaci, je cílem této publikace předložit čtenáři přehled podrobnější a systematičtější. Vedle hlavních životních milníků autor představuje také Suárezovy významné filosofické a teologické doktríny. Jde především o téma vztahu Boží prozřetelnosti a svobodné lidské vůle (tzv. problém De auxiliis), o filosofii zákona, tyranovraždu a téma spravedlivé války.

Soubor meditativních básní Vítězný domov se obrací k Panně Marii, ke Kristovým ranám a českým světcům. Zahrnuje vánoční a velikonoční cyklus.

Deníky Sergeje Bulgakova (1871-1944) dýchají spontánností. Krátké texty nebyly zamýšleny k publikování. Jsou záznamem vnitřních podnětů, popisují setkání, osobní zápasy. Uvádí do autorova bilancovánís životem, těžkou nemocí i blížící se smrtí.Ukazují duchovní tvář největšího ruského teologa moderní doby. Jsou neopakovatelným svědectvím křesťanské naděje.

Jak vykládat Písmo svaté. Další kolekce příspěvků širší palety autorů z konference, tentokráte na téma Písmo svaté. Témata zahrnují východiska i pomůcky při četbě biblických textů.

Životopisný nástin českého provinciála jezuitů Leopolda Škarka SJ (1874–1968).Jedinečný historický dokument k dějinám jezuitského řádu z let 1900–1968. V osobních vzpomínkách zaznívají také důležitá témata z obecnějších českých dějin (Škarkův úkol jako papežského zprostředkovatele při ohlášení abdikace pražskému arcibiskupovi Kordačovi; situace ve školství za první republiky; finanční strategie jednotlivých diecézí...).

Nedělní zamyšlení s Tomášem Špidlíkem. Cyklus B (2008?2009). Nedělní zamyšlení kardinála Špidlíka jsou publikací doposud nevydaných promluv, které pronesl ve Vatikánském rozhlase. Jeho umění rozsévání Božího slova Evropanům uvádí do základů, které poslouží kazatelům i posluchačům slova.

Církevněslovanské písemnictví tvoří podstatnou část nejstarší české kulturní historie. I když celkový objem zachovaných literárních památek z tohoto období představuje dnes pouze špičku ledovce, je možno nejen v nástinu, ale i v některých důležitých detailech poznat povahu a význam epochy slovanské vzdělanosti v Čechách 10. a 11. století. Slovní zásoba českocírkevněslovanských památek obsahuje četné prvky, které lze chápat jako filologické důkazy přímé a nepřerušené návaznosti této epochy na období velkomoravské, vypovídá o jejím přetrvávajícím postavení na styku kultury latinské a byzantské a odhaluje její pevné zakotvení v kontextu ostatních soudobých redakcí nejstaršího slovanského spisovného jazyka, zároveň však také poukazuje na některé svébytné rysy, díky nimž českocírkevněslovanské písemnictví zanechává nesmazatelnou stopu na dějinných křižovatkách nejen slovanských...

Příspěvek spirituální teologie k 800letému výročí. „Téma Velehrad“ nezní nikdy indiferentně. Sborník chce vynést na povrch jednak zapomenuté texty některých osobností (Pešina z Čechorodu, Balbín, Středovský, Monse, Pilař, Moravec), jednak se podívat na důvody mimovědeckého ideologizování; ukazuje na plodný střet práce se slovem (filologoi), a spočinutí v osobní Moudrosti (filosofoi).

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou ucelený, obsáhlý životopis, se smyslem pro mnohé detaily, dvou teologů tak rozmanitých přístupů:"spekulativního" Karla a "věčně střízlivého" Huga, od innsbruckého ředitele Karl-Rahner-Archiv, prof. Neufelda, bývalého asistenta a důvěrného znalce K. Rahnera. Titul vychází k 100-letému výročí Karlova narození.

Vzpomínky. Lehce čtivé vzpomínky českého jezuity, zvláště na časy komunistického útlaku, se smyslem pro vtipné postřehy o známých osobnostech, zaujmou nejen historika, nýbrž každého milovníka pamětí.

Tématické pokračování vědeckých sympozií v oboru pastorální teologie na aktuální témata.

Procesy s čarodějnicemi. Hysterie má svou historii. Čtivé vyprávění o tom, jak vzdělaný lidumil, zastánce nešťastných obětí, Friedrich Spee SJ, Odvážně sděloval těm, kdo sami soudili, že nemoc bují vlastně na opačné straně tribunálů…

Profesorka teologické antropologie na římské papežské univerzitě Gregoriana představuje své zásadní spirituální teze v duchu východních Otců.

Může si umění rozumět s nevkusem některých křesťanů? Co podniknout pro to, aby umělec opět tvořil, třebaže je nekompetentně posuzován? Malíř a teolog, autor této malebné knížky (v překl. Kard. Špidlíka), nabízí odpověď: umělec by měl mít odvahu vyslovovat své otázky v ozařující přítomnosti jediného Umělce.

Výtvarně koncipovaná publikace spojuje dvě témata: jednak nabízí souborné dílo básníka a kapucína Jiřího Víchy a jednak přináší průřez tvorbou olomouckého fotografa Tomáše Vážana (z cyklu Santini, Východní Slovensko, Rosa coeli). Obě díla jsou si velmi blízká svou jednoduchostí a pokorným patřením krásy.

Podrobné a systematické pojednání o duchovních proudech, osobnostech a literárních dílech jezuitů napříč staletími: od počátku až po autorovu současnost (zemřel v roce 1942). Základní dílo pro pochopení jezuitské mentality a charizmatu řádu.

Vybrané části. Představujeme výběr textů německého humoristy, jednoho z hlavních připravovatelů romantismu v německé literatuře 18. století, Johanna Paula Friedricha Richtera (1763–1825). Jean Paul je jeho pseudonym. Na základě důkladného studia antických autorů a bystrého pozorování děl současníků vzniklo pojednání o zásadách klasické estetiky Průprava estetiky poprvé vydané v roce 1804. Jeho výpisky, koncipované spíše jako „hutný paradox průzračného vtipu“, vůbec nejsou akademickou polemikou, ale hledáním „věrnosti osobní kráse“.

S pohádkou jde autor vždy s kůží na trh – jde o statečnost v literárním světě. Pohádky Heleny Andresové odhalují naši potřebu hledat vznešenost a k tomu zahlédnout osobnost krále. Ilustrace známého malíře Jana Knapa dodávají slovům třpyt i lehkost.

Poselství génia. Autor předkládá analýzu duchovního odkazu, pohled na život a dílo představitele německého hudebního klasicismu Ludwiga van Beethovena (1770–1827) na základě archivních zpráv a využití odborných hudebních kritik. Důraz je kladen na Beethovenův vnitřní zápas. Pro českého čtenáře budou zvlášť zajímavé pasáže o olomouckém kardinálovi Rudolfu Janovi, Beethovenovu příteli.