Hľadaný výraz: ján balážia

Kamínky v mozaice spirituality. Kontemplace je pro autora zkušeností Života, který se projevuje jako jednota a láska. Přináší zároveň zkušenost Boží přítomnosti ve vlastním nitru. Vede každého člověka nejprve k sobě samému, probouzí ho a pomáhá mu najít vlastní místo v životě.Dává sílu změnit, co má být změněno, zanechat, čeho má být zanecháno, a mít odvahu do toho, co má začít. Cílem nejsou mimořádné duchovní zážitky nebo změněné stavy vědomí, nýbrž prožívání celého života v jeho plnosti.

Pokus o praktickou filosofii. Výsledky moderní evoluční biologie naznačují, že mravnost v lidských společnostech není jen nějakou konvenční „nadstavbou“, nýbrž navazuje na podstatné rysy všeho živého a rozvíjí je specificky lidskou kulturou. Jednající člověk tak není jen svébytná osoba, odpovídající pouze za své vlastní činy, nýbrž nese faktickou odpovědnost i za to, co ve své kultuře a společnosti přebírá.Tato nesmírně široká odpovědnost se musí v současných společnostech rozdělit, podobně jako se dělí a specializují i naše činnosti. Není to však jen břemeno, které by náš život omezovalo, nýbrž může mu také dávat obsah a smysl, který v současné společnosti citelně chybí. A právě tento chybějící smysl, stejně jako společná naděje, jsou možná jednou z hlavních příčin často připomínané „krize“ současných společností.Společný náboženský základ starších společností nemůže filosofie sice nahradit, může však připomenout, bez čeho se ani moderní pluralitní společnosti patrně neobejdou. Knížka, v řadě bodů přepracovávající předchozí autorovu knihu Etika a život, vznikla z přednášek na Karlově univerzitě a je určena studentům, učitelům etické výchovy a všem, kdo si o budoucnost nejen české společnosti dělají starosti.

Motivační rozhovory jsou komunikačním přístupem zaměřeným na podporu klientů v nalézání a rozvíjení vnitřní motivace ke změně chování. V posledních dvaceti letech se motivační rozhovory rozvinuly do respektované metody, jejíž využití přesahuje oblast léčby závislostí, kde původně vznikly, a nalézá uplatnění při prevenci, léčbě i podpoře udržení dosažených změn v oblasti sociální práce, v praktickém lékařství, v psychiatrii, v nápravných zařízeních, při práci s mladistvými nebo v koučování.Předkládaná publikace popisuje procesy změny chování a ukazuje, jak úspěšně pracovat s motivací. Jádrem textu je seznámení s dílčími technikami a s celkovou strategií vedení motivačních rozhovorů. Důraz je kladen na základní vztahový přístup charakterizovaný spoluprací, respektem, zájmem a pomocí klientům hledat vlastní motivaci, nápady a cesty ke změně. Témata jsou zpracována s ohledem na praktické využití a ilustrována množstvím příkladů.PhDr. Jan Soukup, Ph.D., je klinický psycholog a psychoterapeut, pracoval v neziskových organizacích i ve zdravotnictví, vyučuje na katedře adiktologie 1. LF UK v Praze, lektor výcviků v motivačních rozhovorech.Absolvoval výcviky v rogersovské psychoterapii, v motivačních rozhovorech, v taneční a pohybové terapii.

Krížová cesta je doprovázením Krista na jeho poslední cestě konané za naši spásu. Každé její prožívání má proto velký význam. Jde o to, chtít být s Kristem v jeho nejtěžších chvílích a vidět jeho lásku k celému světu. Do modlitby křížové cesty vložme pohled na své nedostatky a provinění, i bídu a potřeby celého světa, které zde měly svůj dopad a zvláštní místo v Ježíšově Srdci. Na křížové cestě se nacházejí nejrůznější lidé, jejich velká část je však proti Ježíši zaujatá a nepřátelská či lhostejná k jeho utrpení. Také my jdeme tímto životem jako křížovou cestou i s lidmi nevěřícími, lhostejnými, plnými bídy a potřeb, ale i provázeni těmi, kteří nám mohou být vzory i posilou v našem životě. Vyjděme za Ježíšem, v jeho stopách, nejen se snahou vidět, ale i s otevřeným srdcem.

Mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. Kam směřuje vzdělávání ve světě? Jaká je situace českého školství ve srovnání se zahraničním? Jakými metodami se dnes vzdělávací systémy objektivně porovnávají? Kniha odpovídá na tyto aktuální otázky a popisuje významné trendy, které určují podobu a výsledky vzdělávání v různých zemích od předškolního až po vysokoškolské. Na základě řady analýz autor nabízí hodnocení stavu českého školství ve srovnání se vzdělávacími systémy v zahraničí, především v zemích Evropské unie a členských státech OECD. Teoretický výklad je doplněn řadou příkladů a výsledků statistických výzkumů. Kniha je určena studentům pedagogických oborů, sociálních věd a ekonomie, učitelům a pracovníkům státní správy ve školství.

Proměny vztahu člověka k posvátnému. Kniha reflektuje postavení fenoménu "náboženství" v průběhu lidských dějin z filozofického a religionistického hlediska. Zamýšlí se nad postupným vývojem vztahu člověka k božství ve starověku, středověku, novověku i postmoderně. Autor mapuje antropologické konstanty tohoto vztahu, vyjádřené v psaném slově, architektuře, umění i v rituálních projevech. Ve svém výkladu vychází z křesťanských pozic, které jsou mu vlastní a snaží se odpovědět na základní otázku: může člověk přijmout křesťanské poselství, aniž by se musel vydělit z moderní společnosti?

Zápisky českého lékaře z Afriky a z Haiti. Kniha přináší unikátní svědectví mladého českého lékaře o tom, jak zachraňoval životy v krizových oblastech afrického Konga a na Haiti, kam odletěl s dalšími lékaři jen několik dní po ničivém zemětřesení. Zároveň jde o velmi osobní, s nadhledem a s humorem psanou výpověď člověka, který vyrazil do dalekých končin plný romantického nadšení a postupně začal zjišťovat, že mnohdy za zbytečné utrpení lidí nemůže jen chudoba a nedostatečná technická vyspělost zemí, ale i obyčejná lidská zpupnost a arogance tamních lékařů a úředníků.Dramatické líčení náročných operací v africké džungli a v haitských ruinách se střídají s popisem exotických krajin a života jejich obyvatel i s líčením některých krvavých historických událostí nedávné doby.

Soužití v Evropské unii i její současná krize jsou podněty k zamyšlení nad tím, co Evropa znamená a jak vznikla. Úkolem této knížky je pokusit se zodpovědět, jak vznikala Evropa v dějinném procesu, jak se rozvíjelo povědomí o ní a jak se vytvářela její kulturně-politická entita od pravěku do počátku středověku. Mnozí zasazují její dějiny až do počátku středověku, jiní do starověkého Řecka, kdy již byla Evropa chápána jako světadíl, který se svými specifickými rysy lišil od Asie i Afriky. Ale již od pravěku se Evropa utvářela odlišně od obou sousedních kontinentů, se kterými soutěžila, a na její podobě se podílela – vedle Řeků a Římanů – i řada dalších „národů ve stínu“.Moderní svět vyrostl především z evropských idejí, moderní Evropa z víry ve svou vedoucí úlohu v šíření civilizace. Jejím postavením otřásly obě světové války, z nichž druhá znamenala konec evropské světovlády. Do popředí vstupují dnes po Spojených státech amerických také asijské mocnosti, zejména Čína, Indie a Japonsko, a rovněž už pomalu se emancipující země Latinské Ameriky. Evropané dnes ztratili moc a pýchu, ale nikoli spoluodpovědnost za celý svět okolo nás.Mnozí dnes hovoří o krizi Evropy, někteří o jejím kolapsu. Berme to raději jako výzvu. Jsme Evropané a neseme za osud svého kontinentu odpovědnost. Buďme důstojnou a prospěšnou součástí nového globalizovaného světa.

Český básník Jan Skácel s bytostným vztahem k Moravě je autorem dvaceti básnických sbírek, dvou děl prozaických a rozmanité tvorby pro děti.Od roku 1969 nesměl publikovat, takže se jeho tvorba objevovala v samizdatu a v exilové literatuře. V jeho díle jsou patrné ozvuky moravského folkloru a na některé jeho básně složil Jiří Pavlica z Hradišťanu hudbu.Oceňován byl hlavně v zahraničí, připomeňme Petrarkovu cenu z roku 1989. Jeho básnická sbírka z roku 1965 Smuténka je připomínkou díla tohoto ojedinělého autora.

Náboženský život ve věznicích v období komunistického režimu. Po únorovém převratu v roce 1948 se věznice v tehdejším Československu začaly plnit politickými vězni. Nemalou část z nich tvořili duchovní i prostí věřící křesťanských církví. Během věznění si v krajně nepříznivých podmínkách většinou dokázali uchovat nejen svou víru, ale i základní prvky svého náboženského života. Práce Jana Synka, pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů, sleduje průběh perzekuce církví a náboženských společností v poúnorovém Československu, vývoj vězeňství a náboženský život ve věznicích od habsburské monarchie po konec reálněsocialistického režimu.Srovnává komunity vězněných věřících podle vyznání, neomezuje se však přitom jen na nejpočetnější katolické kněží, řeholnice a řeholníky, ale pozornost věnuje i nekatolickým křesťanům, zejména adventistům, stejně jako Svědkům Jehovovým. Každodenní život věřících „muklů“ obsahoval čtení náboženské literatury, slavení svátostí a největších svátků, dokonce tajná teologická a další studia – to vše samozřejmě zakázané a přísně trestané. P ro mnohé duchovní znamenala zkušenost věznění důležité podněty pro jejich další pastorační, ekumenické i společenské působení.

„S chozením do kostela je to dnes ještě o něco těžší než s chozením do školy. Nepříjemné povinnosti totiž člověk lépe snáší, když ví, že to tak mají všichni. Všechny děti musí chodit do školy, všichni musíme platit daně a donedávna museli všichni mládenci na vojnu. Jenže do kostela se chodit zřejmě nemusí a většina lidí okolo nás tam prostě nechodí. Takže proč zrovna já?“ (z úvodu autora)Prof. Jan Sokol se pokouší najít obyčejnou lidskou odpověď na jednoduchou, ale pro mnohé palčivou otázku. Ve středu jeho pozornosti je eucharistická bohoslužba a její mnohé významy v životě křesťana. S důkladností sobě vlastní nás uvádí do širších souvislostí tématu, a přitom se snaží hovořit jazykem přístupným pro nejširší čtenářskou obec. Knížka je určena těm, kdo do kostela chodí dobrovolně a rádi, i těm, kdo přirozenou motivaci nemají a potřebují najít hlubší smysl svého počínání.

Stručný úvod poslouží dobře každému, kdo potřebuje získat rychlou orientaci v sociálním dění a společenských problémech současnosti z hlediska sociologie.Probírají se všechna důležitá témata – sociální jednání, socializace, skupina a společnost, politika, ekonomie, náboženství, kultura aj. Sociologie je rovněž představena jako vědní obor, který má svou metodologii a institucionální základnu a v jehož rámci existuje řada základních sociologických paradigmat a škol. Výklad je doplněn řadou příkladů a obrázků.Jan Jandourek je český sociolog, publicista a spisovatel.

Jan Zahradníček byl nejvýznamnějším básníkem ka­tolického proudu české literatury. V roce 1949 vychází sbírka básní Rouška Veroničina jako lyrický doprovod sbírky La Saletta. Verše jsou svědectvím autorovy víry, lásky a odhodlání. Ve verších této sbírky „nabývají básně Roušky Veroničiny velikého nadosobního rozmě­ru, přesahují literaturu a nesou pečeť bezvýhradného osobního nasazení a nezvratného svědectví celé básní­kovy osobnosti.“ (Mojmír Trávníček)

3. přepracované a aktualizované vydáníExistuje už mnoho knih o tom, jak by měla vypadat „ideální“ škola nebo učitel. Víme však, co se opravdu děje ve školách?Co si z nich děti vlastně odnášejí?Jaké je naše školství ve srovnání se světem?A kam vlastně směřuje moderní pedagogické myšlení?Na tyto a další otázky odpovídá ojedinělá publikace, která se po svém prvním vydání rychle stala základní učebnicí i referenčním dílem pro všechny, kdo se zabývají vzděláváním.Autor na řadě příkladů ukazuje, jaké otázky si dnes klade věda o edukaci, jakých prostředků používá k jejich objasnění a k jakým, často překvapivým, závěrům dochází. Ve čtvrtém vydání autor zachoval všechny přednosti osvědčené učebnice, ale aktualizoval celou knihu tak, aby zachycovala vývoj pedagogiky i školy v době, která uběhla od prvního vydání.

Učební text seznamuje čtenáře s hlavními termíny teorie mezinárodní bezpečnosti. Představuje základní charakteristiky studené války, hodnotí proces globalizace po roce 1990 a jeho dopad na bezpečnost v mezinárodním kontextu, podrobně se zastavuje u válek, které vypukly v posledních dvaceti letech v Africe, v Latinské Americe a v Asii. Zvláštní pozornost autor věnuje tzv. velkým válkám pod vedením USA a otázkám mezinárodního terorismu. V závěru knihy se čtenář seznámí s bezpečnostní strategií hlavních politických aktérů a mezinárodních organizací dnešního světa. Kniha je určena studentům mezinárodních vztahů a příbuzných oborů a zájemcům o politologickou literaturu. Doc. PhDr. J. Eichler, CSc., pracuje na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, je docentem MV na VŠE v Praze.

Sociologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů. Sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů. Pro současný svět je charakteristická vysoká míra setkávání lidí odlišných kultur, ras a národů, jež má někdy podobu mírového soužití a spolupráce, jindy však i konfliktů. Proto stále roste zájem o vědecké studium psychologických rozdílů mezi národy a kulturami, jejich odlišností v komunikaci, hodnotových systémech, rodinné výchově a řadě dalších aspektů. Autor podává v informačně velice bohaté knize přehled dosavadních znalostí shromážděných v posledních letech. Zabývá se jak teoretickými koncepcemi, tak výzkumnými zjištěními např. o rozdílech mezi kulturami, o psychických problémech imigrantů a etnických minorit, o rozdílech komunikačních stylů. Práce se rovněž věnuje aplikaci poznatků interkulturní psychologie do oblastí, jako je vzdělávání, management, zdravotnictví nebo řešení konfliktů.

Jedna z nejzávažnějších básnických sbírek Jana Zahradníčka, mimořádného básníka s mimořádným osudem.

Historické, filozofické, sociálněpsychologické, kulturní a právnické souvislosti stereotypů a předsudků. Mnozí lidé žijí v přesvědčení, že netrpí žádnými předsudky. Současně se rádi dovolávají svých názorů a životních postojů. Jenomže předsudek není nic jiného než pevně fixovaný postoj, založený na určitých tradicích, názorech a zkušenostech.Hranice mezi předsudky, postoji a názory je velice propustná a ti, kteří vyhlašují boj předsudkům, jimi obvykle sami trpí, přinejmenším vůči těm, co jejich představy nesdílejí. Kniha Právo (n)a předsudek se neinspiruje pouze filozofií, psychologií (Jung, Freud, Frankl, Allport ad.) nebo kulturní antropologií (Lévi-Strauss), ale také postřehy novinářů (zejména italských a britských) a kulturou, konkrétně hudbou, filmem a hlavně literaturou (Kundera, Dostojevskij, Zeyer ad.) Své názory a postřehy autor nevnucuje, ale vede se čtenářem v duchu tradic filozofie dialogu zasvěcený rozhovor. Kniha je určena všem zájemcům o uvedené disciplíny a samozřejmě také těm, kdo by se rádi zbavili předsudků nebo se naopak domnívají, že jich se tato problematika netýká.

Uvedení do křesťanství a fejetony.

Ze vzpomínek hospodského a hospodáře Františka Douchy. Vzpomínky hospodského a hospodáře Františka Douchy (1915–2006), které zaznamenal jeho vnuk, redaktor KT Jan Paulas, zachycují jeden obyčejný lidský osud, ale i proměnu tváře vesnice v průběhu dvacátého století, zejména s nástupem komunismu.Na pozadí dějinných zvratů se odehrávají rodinná dramata, ale také úsměvné příhody, jak je život přinášel. „Kaleidoskop vzpomínek nám zprostředkuje vhled do života prostého člověka, jehož životní půdorys je omezen rodným Herálcem či blízkým Humpolcem, aniž by to omezilo plnost jeho života,“ píše v úvodu knížky literární historik Jaroslav Med.

Kniha obsahuje vůbec první kompletní překlad tří spisů sv. Jana Damašského († 749), jež jsou dnes známy jako „Řeči na obranu obrazů“. Tyto texty zásadně ovlivnily chápání náboženského zobrazování jak na křesťanském Východě, tak Západě.V úvodu knihy se překladatel věnuje sv. Janu Damašskému jako významné osobnosti raně středověkého myšlení a zasazuje vznik jeho spisů do dobového kontextu, tj. ikonoklastických sporů 8. století, v závěru se pak zamýšlí nad smyslem ikony a jejím zařazením do liturgie dle učení Otců církve. Z řeckých originálů přeložil, úvodem a doslovem opatřil Tomáš Mikulka.

Vývoj kontinentu, regionů a států. Souhrnný přehled dějin afrických států a regionů přináší informace o hlavních procesech a charakteristických rysech vývoje afrického kontinentu, o jeho zvláštnostech a odlišnostech i o jeho vztahu k ostatnímu světu.

Chronologie Ježíšova života podle starověkých zpráv. Původce křesťanského letopočtu Dionysius byl viněn, že špatně vypočítal náš letopočet. Někteří tvrdili, že je tu rozdíl 5 let, jiní 9 let. Už to dokazuje, že k svému závěru nedošli na základě výpočtů, protože údajná chyba může být jen jedna.P. Pouč se věnoval své práci mnoho let a srovnáním roku solárního s rokem lunárním, který byl tehdy používán, došel k závěru, že Kristus se narodil skutečně v našem roce –1 a zemřel určitě v roce 33. Všímá si též letopočtu židovského, seleukovského, babylonského, egyptského a srovnáním s naším mu ony dávají za pravdu. Objevil rovněž, že Flaviovy „Starožitnosti“ byly na některých místech záměrně porušeny a neporušená místa sama pachatele usvědčují. Stalo se tak, aby se zdálo, že náš letopočet má chybu.Jan Pouč také upřesňuje mnoho dalších historických dat.

Čtrnáct textů o problémech teorie a praxe moderního designu. Kniha má za cíl povzbudit přemýšlení o problémech teorie i praxe navrhování užitkových předmětů a budov, na které zároveň klademe výtvarné nároky. Jednotlivé kapitoly se kriticky vyrovnávají s myšlenkami zděděnými po modernistické funkcionalistické filozofii, která uvažování o designu a architektuře i jejich praxi po řadu generací určovala. Tématem kapitol je mimo jiné povaha designérovy tvořivosti, smysl hesla forma následuje funkci, původ abstraktní estetiky designu, myšlenka funkční dokonalosti, otázky stylové jednoty a stylového pluralismu, problém tzv. inteligentního designu v přírodě, vztah designu a trhu a řada dalších otázek.

Základní teorie, metody a aplikace. Metody kvalitativního výzkumu si získávají ve vědách o člověku a společnosti stále větší význam, ať jsou považovány za doplněk tradičních kvantitativních postupů, nebo jejich protipól. Jsou velmi užitečné v případech, kdy jde o zkoumání života lidí, historie i chodu organizací, společenských procesů apod.Toto vydání knihy jenž se již stala standardní učebnicí těchto metod u nás, představuje přepracované a aktualizované. Ukazuje, z jakých zdrojů metody kvalitativního výzkumu vycházejí, a představuje hlavní výzkumné plány užívané v této oblasti. Popisuje kvalitativní metody sběru dat, jejich kódování, vyhodnocování a interpretaci. Pozornost věnuje i počítačovým nástrojům sloužícím kvalitativnímu výzkumu, psaní zprávy o výzkumu a hodnocení jeho kvality. Kniha je určena odborným pracovníkům v sociálních oborech, pedagogice, psychologii, tělovýchově a studentům těchto oborů.

Mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. Kam směřuje vzdělávání ve světě? Jaká je situace českého školství ve srovnání se zahraničním? Jakými metodami se dnes vzdělávací systémy objektivně porovnávají? Kniha odpovídá na tyto aktuální otázky a popisuje významné trendy, které určují podobu a výsledky vzdělávání v různých zemích od předškolního až po vysokoškolské. Na základě řady analýz autor nabízí hodnocení stavu českého školství ve srovnání se vzdělávacími systémy v zahraničí, především v zemích Evropské unie a členských státech OECD. Teoretický výklad je doplněn řadou příkladů a výsledků statistických výzkumů. Kniha je určena studentům pedagogických oborů, sociálních věd a ekonomie, učitelům a pracovníkům státní správy ve školství.

Příběhy k prvnímu svatému přijímání. Známý polský kněz a literát přibližuje dětem tajemství eucharistie pomocí zajímavých příběhů a citlivě jim tak pomáhá vstoupit do svátostného života. Navazuje na milost svátosti křtu a zdůrazňuje, co je potřebné, aby člověk prožíval svaté přijímání s vírou: úžas, radost, trpělivé očekávání, čas na přípravu, ale i soucit se slabostí druhého člověka. Neklade přehnaný důraz na očekávání mimořádné události, ale připravuje děti (i jejich rodiče) na osobní setkání s Kristem, s nímž budou kráčet po celý život.

Vznik, spiritualita, výhledy. Kniha zachycuje historii vzniku Diecézních centrech života mládeže (DCŽM) a formuluje jejich spiritualitu, která je založena na společenství. Na základě poznatků z dějin spirituální teologie a studia osvědčené metody oratoří porovnává vzniklou realitu s tradicí církve, především se zdůrazňováním bratrského společenství při výchově mladých lidí.Na základě teoretických, historických a spirituálních analýz a hodnocení praxe DCŽM v České a Slovenské republice v letech jejich dosavadního vývoje, autor dospívá k formulaci podmínek pro vznik, činnost a rozvoj nových DCŽM.

Dílo někdejšího provinciála České provincie Tovaryšstva Ježíšova Jana Pavlíka (1920–2008) má nezměrnou výpovědní hodnotu. Bylo sepisováno nejen s důsledností, autorovi bezesporu vlastní, ale také v duchu vděčné lásky k církvi a řádu, s nepopiratelnou osobitostí a typickými akcenty. Autor pečlivě mapuje s výškami i hloubkami pozoruhodné životopisné příběhy českých jezuitů již od roku 1814, to znamená od obnovení řádu (zrušen byl roku 1773) až do současnosti. Dotýká se tak přirozeně pozadí mnoha epizod českých dějin. K textu jsou též přiloženy statistické tabulky a seznamy publikací jednotlivých jezuitů.

Publikace je určena pro široký okruh pracovníků tzv. pomáhajících profesí, kteří se v České republice v rámci své činnosti setkávají s osobami se zdravotním postižením.Cílem knihy je přinést nové a komplexní informace o fenoménu zdravotního postižení a jeho dopadech na člověka v současné české společnosti.

Svou novou knihou se známý český filosof Jan Sokol znovu obrací k člověku, tentokrát proto, aby se — na rozdíl od své knihy předchozí, věnované „moci, penězům a právu“ — pokusil rozkrýt a zhodnotit sféru lidské intimity, spjaté s nejhlubšími otázkami smyslu života a podobě života dobrého. Podle vlastních autorových slov chce kniha „přispět ke zřetelnějšímu rozlišování mravně významných fenoménů, aby se o nich dalo přesněji uvažovat a smysluplně hovořit; připomenout změněnou situaci, v níž se jako jednající lidé dnes pohybujeme: situaci ,globalizovaného‘ světa, kde hrají stále významnější roli instituce; a vyjít vstříc naléhavé potřebě společných východisek či základů univerzální a ,všelidské‘ mravnosti, jak ji tyto proměny vyvolávají“. Tuto potřebu podle Jana Sokola nemohou naplnit mravní systémy pozitivních náboženství, které jsou ze své podstaty rozdělující, ale je třeba užít „prekérnějších postupů praktické filosofie“. Východiskem celého tázání se přitom stává široké spektrum filosofické tradice a soustavně zpracované historické zkušenosti a vedle toho výsledky zejména biologických a antropologických věd. Z tohoto důvodu se jedním ze základních pojmů a představ knihy stává sám „život“.

Kritické vydání nejdůležitější knihy literárního kritika Jana Lopatky (1940-1993). Postuláty literární kritiky prezentované v Předpokladech tvorby patří k dodnes diskutovaným otázkám české literární kritiky a vědy (např. otázka vztahu umění a skutečnosti, autenticity v deníkové literatuře, vztahu řemeslnosti a umění apod.). Editor Michael Špirit, který se Lopatkovu dílu soustředěně věnuje již více než desetiletí, znění prvního knižního vydání z roku 1991 konfrontoval s autorovým strojopisem, časopiseckými otisky před knižním vydáním, prvními samizdatovými edicemi z roku 1978 a 1983 i prvním soubornou samizdatovou edicí z roku 1985, a doplnil edici o opravenou, rozšířenou a aktualizovanou bibliografii Jana Lopatky. Předmluvu napsal Václav Havel.

Z dějin církevního podzemí ve 2. polovině 20. století. Vzpomínky Jana Konzala, teologa a biskupa skryté církve a po roce 1989 přední autority pražské obce, uvádějí čtenáře do osobního dobrodružství života zasvěceného liturgickému životu i konkrétním aktivitám, do myšlení člověka, který se nebojí vydat na nové cesty víry. A nejen to: reprezentují jedno z vynikajících svědectví o době komunistického režimu v Československu i o době následného postkomunistického hledání křesťanské identity. Mezi mnoha dalšími publikovanými pamětmi vyniká Konzalovo vzpomínání důrazem na osobní prožitek vztahu k živému Bohu, na svérázné a přitom v tradici pevně ukotvené odpovědnosti za svěřené úkoly, na pastoraci lidí v nejrůznějších životních nesnázích a krizích, na koncilní interpretaci církevního společenství.Jeho chápání křesťanského poslání v dnešní době může působit provokativně, vypovídá však mnohé o tom, jak nevšední, perspektivní i překvapující může být cesta muže, který dnes patří k čelným osobnostem katolické církve přesto, že nenosí kolárek ani biskupskou berlu.

Otec Tim, již několik let v penzi, se konečně vypraví na dlouho plánovanou a z nejrůznějších důvodů odkládanou cestu do země svých předků – do Irska, které chce ukázat své milované ženě Cynthii.

Kritické vydání nejdůležitější knihy literárního kritika Jana Lopatky (1940–1993). Postuláty literární kritiky prezentované v Předpokladech tvorby patří k dodnes diskutovaným otázkám české literární kritiky a vědy (např. otázka vztahu umění a skutečnosti, autenticity v deníkové literatuře, vztahu řemeslnosti a umění apod.). Editor Michael Špirit, který se Lopatkovu dílu soustředěně věnuje již více než desetiletí, znění prvního knižního vydání z roku 1991 konfrontoval s autorovým strojopisem, časopiseckými otisky před knižním vydáním, prvními samizdatovými edicemi z roku 1978 a 1983 i prvním soubornou samizdatovou edicí z roku 1985, a doplnil edici o opravenou, rozšířenou a aktualizovanou bibliografii Jana Lopatky.

vypráví Josef Somr. Jedna z nejpopulárnějších dětských knížek v laskavém podání Josefa Somra! Kdo by neznal slavné literární dílo Jana Karafiáta. Milují ho děti mnoha generací. Čtenářsky stále přitažlivé zůstávají postavičky malých hrdinů, broučků a berušek, které při všech svých světlých stránkách nejsou zbaveny pravdivých lidských vlastností.

Historie kláštera. Průvodce. Benediktinský život.. Barevná obrazová publikace s fotografiemi, které pořídili Michaela Antůšková, Petr Linart, Ondřej Koupil a Jakub Havlas. Břevnovský klášter je nejstarší mužský klášter v českých zemích (založen 993).Renomovaný historik umění Jan Royt a benediktin Anselm Skřivánek provázejí čtenáře krok za krokem jeho dnešním areálem. Najdeme tu kryptu z doby románské, stavby architektů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových, plátna Petra Brandla nebo fresku Kosmy Damiána Asama.Druhé, textově revidované a rozšířené vydání.

Proč lidé vraždí a jezdí načerno. Kniha se zabývá deviací v sociologickém slova smyslu. Proč se lidé chovají jinak, než se od nich očekává, a jaké to má příčiny? Co je normální? Co je skutečně přestupek a co zločin? Jak se může společnost bránit a jak má delikventy trestat?Autor se snaží podat stručný a populární přehled především sociologický a využívající překrývání oborů – v tomto případě samozřejmě především se sociální psychologií. Čtenář v knize nalezne příklady z historie, skutečné kauzy i ilustrativní momenty z prózy.Podtitul „Proč lidé vraždí a jezdí načerno“ ukazuje křehké hranice mezi různými způsoby negativního lidského jednání. Vyjadřuje zkušenost moderní doby, že za určitých sociálních, historických a osobních okolností je člověk schopen netušeného jednání. Publikace obsahuje základní klíčové sociologické pojmy a pojmy z kriminologie a věcný rejstřík by mohl sloužit jako malý orientační slovník oboru.Cílovou skupinou jsou studenti sociologie, společenských věd, učitelé středních a vysokých škol, publicisté, širší veřejnost zajímající se o to, kde se společnost a jedinec dostávají do krize.

Z postních a velikonočních kázání pronesených v olomoucké katedrále.

Život je umění, ktorému se učíme od mládí. Mládí je životní etapa, ve které se dělají zásadní rozhodnutí pro kvalitu celého života. Je to období, kdy se orientujeme sami v sobě. Jak se vyznat v citech a v nejrůznějších myšlenkách, které se honí v hlavě? Jak sebevýchovou dozrát k dospělosti? Jak se naučit svobodně volit skutečné dobro?O tom se píše v knize, kterou psala nejen zkušenost, ale i láska k mladým.