Romano Guardini

Kto bol František z Assisi a prečo jeho príbeh oslovuje ľudí aj po stáročiach? Romano Guardini nehľadá odpoveď v legendách ani v historických podrobnostiach. Vo svojej nadčasovej eseji sa usiluje preniknúť k jadru Františkovej osobnosti – k tajomstvu človeka, ktorý zostal verný sám sebe natoľko, až sa stal znamením slobody, radosti a duchovnej obnovy pre celé generácie.Guardini predstavuje Františka nie ako vzdialeného svätca z minulosti, ale ako živú osobnosť, ktorá aj dnes dokáže prehovoriť do ľudského srdca. S filozofickou hĺbkou, teologickou presnosťou a literárnou citlivosťou odhaľuje vnútorné pramene Františkovho života, jeho vzťah k Bohu, svetu i človeku.Esej Svätý František vznikla pri príležitosti 700. výročia Františkovej smrti a patrí medzi pozoruhodné diela jedného z najvýznamnejších katolíckych mysliteľov 20. storočia. Po sto rokoch od svojho vzniku vychádza po prvý raz v slovenčine v preklade Rastislava Nemca ako súčasť jubilejných osláv svätého Františka z Assisi.Kniha ponúka viac než portrét svätca. Je pozvaním zamyslieť sa nad vlastným životom, slobodou a povolaním stať sa tým, kým človek skutočne je.

Romano Guardini bol kňaz pracujúci v pastorácii s mladými, a vedúci katedry filozofie náboženstva a kresťanského svetonázoru v Berlíne. Nepriamo pozitívne ovplyvnil veľa známych osobností. Jeho zamyslenia o ruženci sú viac než len duchovnou literatúrou, ktorá má povzbudiť k zbožnosti veriaci ľud. Publikácia Ruženec našej milej Panej je výkladom tajomstiev Pánovho života, ako sú obsiahnuté v modlitbe ruženca, ale obsahuje aj teologické pasáže, o ktorých treba rozjímať, a ktoré nemusí hneď pochopiť každý. Guardiniho úvahy o "Kristovi v nás" hraničia s mystikou a sú vzácnou súčasťou diela. Hoci bol teológom, jeho jazyk je v mnohom zrozumiteľnejší a prístupnejší bežnému človeku ako odborný jazyk iných teológov.

List a koncept. Romano Guardini predkladá čitateľom náčrt života Márie. Tento obraz v jeho podaní nadobudol formu listu, či ako sám autor hovorí, skôr konceptu listu s názvom Pánova matka.Guardini svoj náčrt rozvrhol do predslovu a piatich kapitol: Predslov: Dejiny a prostrediePrvá kapitola: Máriina mladosťDruhá kapitola: Posolstvo anjelaTretia kapitola: Život s JežišomŠtvrtá kapitola: Obdobie po Ježišovom nanebovstúpeníPiata kapitola: DomnienkaAutor hovorí, že v Biblii možno nájsť oveľa viac, ako by si človek mohol myslieť, preto prízvukuje, že vyjadrenia o Márii majú vyvierať zo vzťahu so Svätým písmom; a kladie otázky, ako napríklad:Čo zakúšala Mária, keď sa v okamihu zvestovania stala Ježišovou Matkou? Čo sa v nej udialo počas deviatich mesiacov fyzického spoločenstva s Ježišom?Ako prežívala verejnú činnosť a osud svojho Syna?Čo pre ňu znamenalo zostúpenie Ducha Svätého a ako sa v jeho svetle rozvíjal jej vzťah k Ježišovi?A napokon, akú povahu musel mať jej vzťah k Bohu i k sebe samej, aby správne naplnila a dobre prežila to, čo jej bolo zverené a čo sa od nej požadovalo?Pre porozumenie osoby a života Ježišovej matky sme odkázaní aj na interpretáciu, nakoľko Písmo o nej až tak veľa nehovorí. Snahou autora je priblížiť sa čo najviac skutočnosti, o ktorú ide v samotnej teológii. Guardini však prízvukuje, že ponúka iba koncept, pokus objasniť osobu Márie, Pánovej matky.

Autor mistrným způsobem otevírá Žalmy jako důležitý pramen křesťanské spirituality. I když se jednotlivé starozákonní Žalmy liší svým obsahem, jedno mají společné – jsou modlitbou. Ten, kdo v nich promlouvá, v nich děkuje za splnění proseb. Obdivuje krásu Bohem stvořeného světa. Uvědomuje si své provinění. Oslavuje Boží moudrost, kterou se můžeme řídit ve svém životě. Žalmy předkládají Bohu celý lidský život – naše radosti i strasti, náš strach, hřích, hněv i vášeň. I to, jak prožíváme svou svobodu. Bůh toto všechno objímá. Právě proto sehrávají Žalmy tak důležitou roli v židovství i v křesťanství. Žalmy ale podle Guardiniho nejsou jen poezií se silnými obrazy a v krásném starověkém stylu. „Jsou na prvním místě Božím slovem – slovem, kterým Bůh odpovídá na slova toho, kdo se jím dal uchvátit. Stávají se tak zjevením vedoucím ke spáse.“ Kdo se je modlí, začne přijímat jejich slova za svá vlastní. Začne vidět své srdce ne takové, jaké by si přál mít, ale takové, jaké skutečně je – včetně jeho skrytých zákoutí a hlubin. Žalmy nás burcují, abychom se s jejich pomocí obraceli k Bohu a říkali mu: Pane, přicházím k tobě se vším, co je ve mně. Pohleď na to a dej mi své světlo.

Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit. Historicko-kritická exegeze přinesla od doby vzniku této knihy mnoho nových detailních poznatků, ale na pozadí současných teologických diskusí o různých podobách Ježíše ve filmu a literatuře zůstávají Guardiniho úvahy podivuhodně aktuální.

„Listy o sebavzdelávaní" nie sú len historickými zapiskami z rokov, v ktorých vznikali. Ešte aj dnes dokážu osloviť mladého človeka. Dokážu mu pomôcť, aby bol človekom a kresťanom. A aby sa stal dobrým človekom a dobrým kresťanom. Možno práve preto sú dnes tieto listy dôležité — dnes, ked tí najlepší z mladých hľadajú akékoľvek východisko k lepšiemu, humánnejšiemu životu...V listoch sa mladým podávajú základy kresťanského života v bežnom, všednom dni. Hovorí sa v nich o slobode, o šírke, ale aj o sile kresťanského dedičstva a kresťanského poslania, ktoré obopína nielen človeka, ale celé národy.Ingeborg Klimmer

Uvedení do školy křesťanské modlitby. Modlitba je vnitřní potřebou, milostí a naplněním – je však také povinností, námahou a přemáháním. Existuje tedy zážitek modlitby, ale také cvičení modlitby; její živý pramen, ale také její škola.

Výbor z díla (1916-1921). Čím déle kdo žije, tím zřetelněji vidí, že jednoduché věci jsou opravdu veliké. Proto je však také přetěžké je zvládnout. Největší úkol duchovní literatury jistě byl mluvit o Bohu tak, aby to lidské srdce bez dalšího pochopilo. Avšak kdo to dokáže?

Meditace. Autor mistrným způsobem otevírá Žalmy jako důležitý pramen křesťanské spirituality.I když se jednotlivé starozákonní Žalmy liší svým obsahem, jedno mají společné – jsou modlitbou. Ten, kdo v nich promlouvá, v nich děkuje za splnění proseb. Obdivuje krásu Bohem stvořeného světa. Uvědomuje si své provinění. Oslavuje Boží moudrost, kterou se můžeme řídit ve svém životě.Žalmy předkládají Bohu celý lidský život – naše radosti i strasti, náš strach, hřích, hněv i vášeň. I to, jak prožíváme svou svobodu. Bůh toto všechno objímá.Právě proto sehrávají Žalmy tak důležitou roli v židovství i v křesťanství. Žalmy ale podle Guardiniho nejsou jen poezií se silnými obrazy a v krásném starověkém stylu. „Jsou na prvním místě Božím slovem – slovem, kterým Bůh odpovídá na slova toho, kdo se jím dal uchvátit. Stávají se tak zjevením vedoucím ke spáse.“Kdo se je modlí, začne přijímat jejich slova za svá vlastní. Začne vidět své srdce ne takové, jaké by si přál mít, ale takové, jaké skutečně je – včetně jeho skrytých zákoutí a hlubin. Žalmy nás burcují, abychom se s jejich pomocí obraceli k Bohu a říkali mu: Pane, přicházím k tobě se vším, co je ve mně. Pohleď na to a dej mi své světlo.Romano Guardini (1885 – 1968) byl německý katolický kněz, filosof a teolog. Guardiniho osoba je spjata s hnutím mládeže po 1. světové válce. Práce v prostředí mladých studentů dala vzejít Guardiniho originálnímu znovuobjevení smyslu pro znamení a symboly, které měly dalekosáhlý vliv na vývoj katolické liturgiky a liturgie ve 20. století. Obnova katolické liturgie a její centralita kolem slavení eucharistie je z velké části právě spojena s Guardiniho osobou. V meziválečném období Guardini studuje klíčové osobnosti filozofie náboženství a evropské kultury; Guardini je autorem interpretací, v nichž se snaží vyložit významná díla evropských myslitelů (např. Fjodor Michailovič Dostojevskij, Dante Alighieri, Platón, Augustinus, Kierkegaard, Rainer Maria Rilke). Především se však Guardini řadí k nejvýznamnějším představitelům katolictví 20. století, především v oblastech liturgie, filozofie náboženství, pedagogiky a ekumenismu.

Listy od Comského jazera, Stroje a človek. V tomto zväzku edície Časové náboženské otázky prinášame Guardiniho dve krátke diela Listy od Comského jazera a Stroje a človek. Ich spoločnou témou je ekológia v najširšom zmysle, teda zamýšľanie sa nad prostredím, v ktorom moderný človek žije.Nad prostredím poznačeným technickým pokrokom, premenou prírody. Nad tým, ako nové technické možnosti vplývajú na kultúru ľudského života. Čitatelia nájdu v nich na svoje otázky poctivé odpovede, ktoré majú čo povedať aj v dnešnej dobe. Guardini hovorí z pozície človeka, ktorý kriticky pozoruje a hodnotí z pozície humánnej zaangažovanosti.

Autor obhajuje nedeľu ako sviatočný deň. Pre kresťanov je toto dielo podnetom a povzbudením nanovo objaviť a pestovať „kultúru nedele."

Myšlenky známého autora se mohou stát inspirací a povzbuzením pro modlitbu růžence.

Odraz Kristova nitra jako poselství pro naši dobu. Romano Guardini je českým čtenářům dobře znám především knihou O modlitbě, která patří mezi nejúspěšnější překladové tituly věnované spiritualitě.V této knize se autor zaměřuje na Otčenáš. Jednotlivé verše této základní křesťanské modlitby posloužily jako inspirace k rozjímání a meditaci.

Krátký text známého německého teologa.

Kniha obsahuje texty, v ktorých Guardini zaujíma stanovisko k zodpovednosti kresťanov vo vzťahu k totalitarizmu akéhokoľvek druhu. Kľúčovými pojmami sú tu sloboda a zodpovednosť. Guardini, ktorý bol v období nacizmu nútený vzdať sa svojho pedagogického pôsobenia na vysokých školách, je hodnoverným svedkom svojich čias. Jeho slová nadobúdajú zvláštny význam a aktuálnosť najmä v súčasnosti, keď neraz zabúdame na minulosť a nedoceňujeme jej závažnosť.

„Boží tvář“, „Srdce a Bůh“, „Jak víme o Bohu“ – to jsou některé názvy kapitol, v nichž se známý filosof a teolog pouští do obtížného úkolu: porozumět tomu, co – jeho slovy řečeno – „přesahuje všechno chápání, a přece je tak blízko, co nevstoupí do určitosti myšlenky, a přece kolem ní zřetelně krouží, je-li správně myšlena.“ Myslet Boha tváří v tvář Bohu – tento naléhavý úkol dnešní filosofické hermeneutiky si Guardini uvědomoval už ve 30. letech. Jeho ojedinělý text je nejen velice srozumitelný a osobně oslovující, ale je i důležitým příspěvkem k dialogu a spolupráci teologie se soudobou filosofií.

Publikace soustřeďuje uměnovědné texty teologa a myslitele Romana Guardiniho (1885–1968), jedné z nejvýznamnějších postav katolicismu 20. století, a zahrnuje oblast Guardiniho myšlenkového odkazu, která dosud nebyla v češtině zpřístupněna. Guardini mj. navrhuje jako jistý ideál rozlišení typu kultového a zbožného obrazu a konstatuje, že kultový obraz v dnešním umění vlastně neexistuje. Na rozdíl od románského a středověkého umění podle něho dnes převládá subjektivní záznam osobní zkušenosti tvůrce. Nicméně abstraktní umění a snad ještě více moderní architektura bez doplňujících obrazů, její schopnost pojednat prázdný prostor podle Guardiniho dokáže znovu a zcela současným způsobem otevírat zkušenost „adventní“ Boží přítomnosti. (Vychází ve spoluprácí s Centrem teologie a umění při Katolické teologické fakultě UK.)

Meditace o podobách mravního života. Guardiniho pozdní dílo Ctnosti (orig. Tugenden, 1963) je zralým plodem myšlení a životních zkušeností hlubokého myslitele. Téma je pojato v šíři a hloubce, která se nedotýká pouze speciálních problémů teologické disciplíny. Problém je tu položen jako něco, co hluboce souvisí se životem a lidskou kulturou obecně. Romano Guardini (1885 – 1968), byl německo-italský kulturní historik a teolog. Byl jednou z nejvýznamnějších osobností katolického intelektuálního života 20. století, jež v době okolo obou světových válek výrazně spoluutvářely duchovní klima a orientaci v Evropě a soudobou evropskou vzdělanost.Roku 1910 byl vysvěcen na kněze a po získání doktorátu (1915) se roku 1922 habilitoval prací o sv. Bonaventurovi. V roce 1923 obdržel katedru filosofie náboženství a křesťanského světového názoru v Berlíně a působil tu až do roku 1939, kdy byl nacisty donucen odejít. Po válce v Berlíně obnovil svou přednáškovou činnost a vyučoval i v Mnichově;