Beletria, romány

Cesta kolem nového třetího světa. Michael Lewis je výjimečně nadaný vypravěč, který dokáže psát vtipně a napínavě i o tématech jako evropská dluhová krize, Mezinárodní měnový fond nebo Evropská centrální banka. Ve své knize Bumerang vezme na vzrušující cestu kolem světa postiženého ekonomickou krizí i čtenáře, který v životě nenahlédl ani do finanční rubriky svých oblíbených novin. Při tom mu ukáže, jak irské banky potopily svou zemi, jak řecký stát potopil své banky, jak se Islanďané chtěli překvalifikovat z rybářů na finanční kouzelníky a jak nakonec vyhráli zase Němci. V prvním plánu knihy není hluboká analýza prožitého finančního traumatu, ale jen čtivé a jiskřivou formou podané vyprávění o tom, co se stane, když nás tsunami laciných peněz a úvěrů zbaví přirozené opatrnosti a pustí z řetězu chamtivost a pošetilost, která s v menší či větší míře skrývá v každém z nás. Ve druhém plánu se však dozvíme o podstatě krize více než z tisícistránkových akademických prací - autor má s finančními trhy mnoho intimních zkušeností, mimo jiné si ještě v mládí vydělal obchodováním s dluhopisy slušné jmění v legendární firmě Salomon Brothers.

Autorka nese už od dětství tíhu dálek, která ji zavedla do zajímavých koutů Evropy, Severní a Latinské Ameriky a rovníkové Afriky. Cestování jí kromě setkání se zajímavými místy a lidmi přináší i sebepoznání, příležitost k procvičení jazyků a inspiraci pro psaní příběhů. Naposledy pověsila klobouk v městečku, kam vede cesta pouze po moři nebo vzduchem. "Povídky o Kanadě vznikly na popud kamarádů, kteří chtějí vědět, jak tu žijeme."

Knížka o zimě a sněhu. Sníh je jednou z nejzáhadnějších věcí na světě, která nás nikdy nepřestane udivovat. Fascinuje nejen děti a jejich rodiče, ale především zvířata žijící v polích a v lese. Tedy alespoň podle básníka Hynka Viléma, jenž tomuto údivu, této fascinaci věnoval svou novou sbírku BÍLE. V jeho básních chumelí, napadlo hodně sněhu, vše je bílé a zvířata se diví. Některá jsou zmatená, jiná si zkoušejí podobně jako děti užít zimní radovánky.Jak napovídá již sám název, převládající barvou i náladou sbírky je bílá. Bílá je všude, na obálce, na předsádkách, na všech ilustracích a vlastně i v básních. Jako by knihu stvořila sama zima, napsala či namalovala ji „bílou na bílé“, jak můžeme číst v úvodní básni:Padá / Bíle / Bílou na bílé /zima verše spřádá /z dlouhé chvílePadá / Bíle / Na bílou bíle /zima bílí /a krátí si dlouhou chvíliSbírka je velmi pestrá a má celou řadu poloh a odstínů. Básně náladové a poetické se prolínají s hravými a laškovnými, které připomenou básníkův typický styl z předchozích knížek. V závěru sbírky nás zima z českých lesů a polí zavane někam velmi daleko, až na Antarktidu mezi tučňáky…

Jaro 1941 je v povídkách Idy Finkové uhrančivé, kruté, nemilosrdné i nečekaně absurdní. Omráčí nás svojí syrovostí a surovostí. Zahltí přímočarostí, která neodvratně směřuje k tragédii. Zaskočí věcností, s níž některé postavy intuitivně jdou naproti svému židovskému údělu.Kniha Jaro 1941 vyšla v Polsku v roce 2009. V krátkých povídkách se Ida Finková dívá na holokaust očima jeho obětí a těch, kteří se zachránili „dopříště“. V jejích jazykově úsporných, skvěle vystavěných prózách není žádný patos, cítíme citlivost a hlubokou pravdu o člověku. Autorka píše o tom, jak válku prožívali jednotliví lidé, jakou volili strategii odporu, co zůstalo v jejich paměti, jak o tom vyprávějí. Podobně jako v názvech povídek jde jen o kousky, útržky, stopy minulosti. A snad jen tímto způsobem – útržkovitým, málo epickým, suchým, často zabarveným ironií nebo humorem – se dá o holokaustu vyprávět. Krátkou formu povídek neurčují estetická měřítka, ale krutost světa. V roce 2008 natočil izraelský režisér Uri Barbaš na motivy jejích povídek film Jaro 1941 – příběh židovské rodiny, ukrývající se na půdě u polské selky.Ida Finková (1921–2011)Polsky píšící a v Polsku narozená spisovatelka židovského původu. V letech 1941–1942 strávila dva roky v ghettu ve Zbarażi, poté se jí podařilo spolu se sestrou uprchnout a až do osvobození se ukrývala, v roce 1957 přesídlila do Izraele, kde pracovala pro Institut Jad Vašem, pro který pomáhala sbírat svědectví o holokaustu. Vydala novelu Cesta (1957) a sbírky povídek: Kousek času (1987), Stopy (1997), Odplouvající zahrada (2003) a Jaro 1941 (2009). Napsala také několik divadelních her. V roce 1985 získala holandskou literární cenu Anny Frankové, později italskou cenu Alberta Moravii, Buchmanovu cenu a v roce 2008 Izraelskou cenu za literaturu.

Jaroslav Seifert, přední český básník a první nositel Nobelovy ceny za literaturu, ukončil svou alegorickou protiokupační tvorbu sbírkou Kamenný most (1944). Jedná se o pět romancí oslavující krásu Prahy.

V pořadí pátý román předního britského prozaika japonského původu vychází pro velký úspěch ve druhém českém vydání. Strhující příběh o hledání ztracených rodičů, odehrávající se v letech 1931, 1937 a 1958 v Londýně, Šanghaji a Hongkongu, byl v roce 2000 v užší nominaci na prestižní Man Booker Prize.„Příběh, vycházející ve zdařilém českém překladu… vypovídá především o osamělosti lidí, o tom, že všichni jsme vlastně sirotky; o tom, jak s námi zacházejí ‚velké‘ dějiny, jaký vliv má na lidské osudy nelehká doba; o tom, že životní poslání, k němuž směřujeme, nemusí být vždy naplněno a nemusí se stát smyslem života; a konečně i o tom, že žádný jedinec nemůže napravit nešvary a problémy doby. Je to román působivý, který zanechá nesmazatelný dojem a vyvolá spoustu otázek. A Ishiguro jím opět potvrzuje svůj vysoký kredit.“Z recenze prvního vydání, Milan Valden, iLiteratura.czBritský spisovatel japonského původu. Narodil se v Nagasaki, ale jeho rodina přesídlila v roce 1960 do Anglie, kde také vystudoval. V roce 1978 získal bakalářský titul na University of Kent, o dva roky později titul magisterský na University of East Anglia. V roce 1981 publikoval první povídky, o rok později vyšel jeho první román A Pale View of Hills. Žije v Londýně a patří k předním současným anglicky píšícím autorům. Jeho knihy byly přeloženy do tří desítek světových jazyků. Český dosud vyšly jeho romány Soumrak dne (1977), Malíř pomíjivého světa (1999), Neopouštěj mě (2007) a soubor povídek Nokturna: Pět příběhů o hudbě a soumraku (2010). Román Soumrak dne se též stal předlohou slavného stejnojmenného filmu Jamese Ivoryho s Anthonym Hopkinsem v hlavní roli.

People of the Holy Lands. Fotografická kniha je průřezem autorových cest – hlavně na Blízký východ – a nabízí náhled do každodenních i méně všedních okamžiků tamních obyvatel, hlavně muslimů a židů. Společným jmenovatelem knihy jsou etno-náboženské komunity viděné skrze objektiv člověka, který se o Blízký východ zajímá nejen z odborné stránky, ale má zároveň postřeh pro detaily a smysl pro humor. Uvidíte tak nejen zajímavé záběry z mešit, synagog, kostelů, ale třeba i pozoruhodné snímky vojáků, krásu blízkovýchodních žen či náhled do soukromí rabínů. Finální podoba knihy vznikala ve spolupráci s naším předním fotografem a fotodokumentaristou Karlem Cudlínem.

Příběh rodu Prokůpků z Kutlíř u Kolína. Kniha sleduje příběh slavného selského rodu Prokůpků z Kutlíř, a čtenáře tak provádí moderními dějinami českého venkova. Otevírá pohled na velkolepý hospodářský i kulturní rozkvět druhé poloviny 19. století, na růst sebevědomí i politického vlivu selského stavu na počátku 20. století a na dovršení tohoto vývoje za první republiky. Dále ukazuje, jak bylo sto let všestranného vzestupu násilně přerváno takzvanou kolektivizací v padesátých letech a jak obtížně se o čtyři desetiletí později prosazovaly snahy toto dílo zkázy překonat.

V srdci pralesa se štětcem a mečem. Do Jižní Ameriky se Jan Dungel vypravil poprvé roku 1992 a od té doby se do oblasti kolem řeky Orinoko i jiných lokalit vrací neustále. V jedné ruce štětec, ve druhé mačetu, neboť kdo chce malovat zvířata v jejich přirozeném prostředí, musí si k nim prosekat cestu… Není to však jen malování, kvůli čemu se Jan Dungel do jihoamerických pralesů a savan vrací. Při jedné ze svých výprav se mu podařilo objevit dosud nezmapované říční propojení mezi Amazonkou a Orinokem, místo, kde se z řeky Baria odděluje přírodní kanál Maturaca. Pralesy Jižní Ameriky patří k posledním oblastem s přirozeným prostředím na naší planetě a v místech vzdálených od civilizace třeba stovky kilometrů může člověk prožít cosi archetypálního, tajemného, neznámého – domorodí indiáni, setkání s jaguárem, nekonečný temný prales, vrcholky hor ukryté v oblacích či obávaný lesní duch Mawari. Obrazy jako z jiného světa, příběhy jako z pohádky. A brilantní portréty cizokrajných zvířat

Historická detektivka z českého prostředí za vlády Jana Lucemburského. Šlechtici, kteří se r. 1318 sejdou na hradě Zlenicích, aby srovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se již zpočátku svého rokování nepohodnou, a tak poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, padá vlastní podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští. Kromě postavy ,,detektiva“ Petra Ptáčka, která je smyšlená, jsou všechny postavy historicky doložené. Radovan Šimáček prostudoval řadu historických materiálů, aby se mu podařilo vystihnout dobu počátku 14. století, posázavskou krajinu v onen čas i způsob myšlení lidí, kteří vládu Jana Lucemburského zažili.

Aforismy, magorismy, sentence a dadakorespondence. Vladimír Syrovátka je Čech narozený v Polsku, ale posunutím státní hranice se stal občanem Sovětského svazu, aniž by se stěhoval; od roku 1947 žije v Čechách. Vydal čtyři knihy aforismů: Štěstí na kolečkách (2005), Pokrok je blbec!? (2006), Andělé s jedním křídlem (2008) a Život je, když.... (2010). Je znám svými dadavynálezy - dadaistickými groteskními výtvarnými objekty, které představil na nesčetných výstavách a o nichž bylo natočeno několik dokumentárních filmů (např. Svět podle Syrovátky, Absurdní sny pana Syrovátky, Beyond 2000 a další). Tentokrát jsou jádrem knihy Vladimíra Syrovátky dopisy adresované významným úřadům a institucím (např. Kancelář prezidenta republiky, Magistrát hlavního města Prahy či Státní úřad pro jadernou bezpečnost a cca 50 dalších), v nichž autor předkládá s naprosto vážnou tváří nejrůznější kuriózní stížnosti, žádá odpovědi na absurdní otázky či navrhuje rozmanité zlepšováky... Absolutní absence smyslu pro humor a nadsázku u téměř všech oslovených (odpovědi jsou přetištěny v plném znění, bez úprav) zaručuje, že se čtenář bude výtečně bavit.

Knížka je souborem fejetonů a esejů, krátkých vážných (O manželství, O ostnu) i veselých (O teplákách, O větrání) zamyšlení. Hodí se jako dárek zvláště pro ženy. V papiňáku se dá nejen vařit, Papiňák se dá také číst.

Na motivy Loretánských legend. Už po více než tři staletí odměřují čas na bývalém hradčanském předměstí zvonky zavěšené v lucerně štíhlé světlé věže s měděnou cibulovitou střechou. Pražská Loreta. Jejím stavebním - a vlastně i "ideovým" - jádrem však není malebná zvonice, nýbrž Svatá chýše, umístěná na nádvoří a zasazená do souboru ochozů, ambitů a kaplí.Lorety, snad nejznámější poutní místa křesťanského světa, byly nevelké domky stavěné jako přesné kopie "Svaté chýše" (Santa casa) v italském městečku Loreto. Věřilo se, že je to onen nazaretský domek, v němž žila svatá rodina a kde archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii narození Kristovo.Domek prý koncem 13. století přenesli z palestinského Nazareta andělé do vavřínového háje poblíž Ancony, aby jej uchránili před Saracény… K "loretánské chýši" přicházeli rok co rok též nemocní poutníci prosit za své uzdravení. Často to byla jejich jediná naděje, zvlášť v časech velkých epidemií, kdy smrt byla u nemocných častější návštěvou nežli lékař a kdy lékárníci v obavách z nákazy podávali léky jen pootevřenými dveřmi a v kovových kleštích…

Nápad století. Známý francouzský spisovatel Daniel Pennac oceněný v Paříži takovými cenami jako je Prix Ulysse, 2000 nebo Prix Renaudot, 2007 velmi rád píše také pro děti. Vtipné ilustrace jsou od mladého talentovaného malíře Tadeáše Kotrby.Kamo je kamarád do nepohody, skvělý spolužák, po jakém asi každý kluk touží jinak ovšem neřízená střela uvádějící do rozpaků nejednoho učitele. S výjimkou třídního Margerella. Zmíněných nápadů století je však Kamo za den schopen dostat hned několik, a tak není divu, že ne všechny sklízejí úspěch. Alespoň ne na první pohled. Jak zvládnout situaci, která se třídním vtipálkům vymkla z rukou, a neztratit oblíbeného učitele, jehož ze dne na den postihl náhlý rozklad osobnosti, to je věru pořádný úkol pro budoucí žáky obávaného druhého stupně, o němž kolují ty nejhorší zprávy.

Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily - Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius. Od 12. století se u nás rozvíjí latinská literatura, která má především církevní charakter. Vznikají hlavně legendy, kroniky a písně. Legenda je středověká epická skladba obsahující vypravování o životě světců a zázraky s ním spojené. Kristiánova legenda je latinský spis o počátcích křesťanství a o prvních českých světcích. Vznikla před rokem 994. Autorem je pravděpodobně řeholník Kristián, příbuzný biskupa Vojtěcha. Totožnost autora však s jistotou není známá, jednou z hypotéz je ztotožnění Kristiána s Boleslavovým synem Strachkvasem. Legenda je dochována až v rukopise z 1.poloviny 14.století pod názvem Vita et passio sancti Venceslai et sanctae Ludmilae, eviae eius. Autor vychází ze starší legendistiky a snaží se doplnit a opravit mezery v událostech podle vlastních informací. Jako první vytvořil obraz kulturní a politické kontinuity Velké Moravy a přemyslovských Čech.

V letech 2010 až 2011 jsem se stal lovcem lidí. Na koloběžce značky Xootr jsem křižoval Manhattanem a šmíroval podivíny. Posloužil mně k tomu drobný, čerstvě zakoupený foťák Cyber-shot. Fotil jsem za jízdy od boku, v parcích, na nárožích, v davu. Za úsměv, za dolar, někdy šlo o hubu. Fotky jsem pak poslušně obkreslil, fascinován vším, co se nedá vymyslet. Petr Nikl. Další autorská kniha Petr Nikla plná poezie a výtvarna z jeho dvouletého amerického pobytu.

Hledání absolutní pravdy. Tento neobvyklý grafický román pojednává o prvním období života filozofa Bertranda Russella a o jeho vášnivém hledání pravdy. Pronásledován tajemstvím své rodiny a neschopen ovládnout svou mladickou náruživost, propadá Russell posedlosti prometheovským úsilím: chce položit logické základy pro veškerou matematiku.

Ve svém nejnovějším románu autor završuje svou filozofickou trilogii (Když Nietzsche plakal, Léčba Schopenhauerem). Protagonisty románu, mladého talentovaného holandského filozofa ze 17. století, Žida Benedicta Spinozu, a ideologa nacistické NSDAP Alfreda Rosenberga, od sebe dělí bezmála tři sta let. Spinoza se pro své neortodoxní názory dostává do ostrých sporů s židovskou obcí, a nakonec je prohlášen za kacíře a exkomunikován.Rosenberg, původce teorií o rasové nadřazenosti, nemůže pochopit, že pro „největšího z germánské rasy“, Goetha, byl Spinoza vzorem a že z jeho díla četl každý den. Rosenberg stejně jako mnoho jiných nacistických pohlavárů, trpí pocitem méněcennosti, a přestože se podrobí psychoanalýze, nic mu z jeho velikášské pasti nepomůže. Spinoza se naopak jako člověk i filozof postaví vůči své komunitě na vlastní nohy a v autorově interpretaci se stává prototypem emancipovaného moderního učence a člověka.Stejně jako u svých předchozích knih nás Yalom učí o lidské duši a složité cestě k jejímu uzdravení. Román uvítají především čtenáři knih I. D. Yaloma a zájemci o filozofickou a psychologickou beletrii.

Zábavné i poučné příběhy, jak je známe z pera italského salesiána Ferrera, tentokrát zarámované časovým úsekem od adventu do Tří králů, s vánočním vyzněním a tematikou. Setkáme se se zázračným stolem, který mluví, nebo houslemi, které hrají, v různých rolích zde vystupují zvířata s podivuhodnými schopnostmi, i děti a dospělí, kteří originálním způsobem řeší zapeklité situace svého života.

Životaběh náčelníka Apačů Geronima a jeho boj za svobodu svého kmene vypráví Carter s nesentimentální syrovostí, je to příběh plný krutosti, lsti, naděje a porážek. Etnograficko-historický doslov o Apačích napsala Olga Kandertová.

„Chceš se zbláznit?! Čti Šťastný domov! “ Tak by mohl znít reklamní slogan k jedné z delších povídek Jaroslava Haška. Je to příběh muže, který se ožení s půvabnou a milou dívkou, ovšem vášnivou čtenářkou časopisu Šťastný domov. „Šťastný domov přináší domovům štěstí!“ volá hlavní hrdina v závěru. Dospěl k tomu složitou cestou, lemovanou domácí strojní výrobou párátek, tácem, ukutěným jeho manželkou z klavíru, za tím účelem zakoupeného, léčením bezvědomí v sudu, neboť „výpary z kyselého zelí brání mdlobě“. Na první pohled je Haškova povídka pouze skvělou satirou (dodnes aktuální) na nejrůznější mediální Paty a Maty, kteří čtenářům dávají všelijaké praktické i „praktické“ rady. Ovšem Haškův humor ve Šťastném domově obsahuje prvky absurdity, jež se v umění programově objevují až mnohem později. A to absurdity mazaně (u Haška se nesluší říci rafinovaně) propojené s prvky zdánlivě všedního života.

Idylický svět plný humoru, který pro své čtenáře Wodehouse vytvořil, neztratil ani za dlouhé desítky let nic na svém půvabu.

Druhé vydání této pozoruhodné knihy zobrazuje atmosféru 50. let. Dílo se řadí k velice závažným tématům o nedávné minulosti. Nabízí dva skutečné příběhy - příběh likvidace katolického kněze, který byl na základě vykonstruovaného obvinění odsouzen, prošel několika kriminály a po propuštění brzy doma umírá. Druhý příběh je o evangelickém rolníkovi-kulakovi, který je rovněž odsouzen komunistickým režimem k likvidaci.

Jedná se o velmi čtivou novelu z období II. světové války s bohatým dějem v příběhu mladé dívky z podhostýnského kraje.

Vzpomínky plukovníka, který za II. světové války bojoval v anglickém letectvu. Po celou dobu jej chránil medailonek Panny Marie Svatohostýnské, který mu věnovala matka. Autor má na to spoustu důkazů a předkládá nám je s velikou upřímností a prostotou.

Sbírku Ohnice napsal v roce 1939 - 1940 a vyšla v roce 1941. Je věnována památce zemřelého básníkova otce. Ve sbírce se spojuje básníkovo soukromí s válečnou dobou, kterou jako Žid prožíval ve velkém rasovém ponížení.

Portobello – barvitá ulice se zvláštní atmosférou v londýnské čtvrti Notting Hill. Sem umístila Ruth Rendellová děj svého dalšího zajímavého románu, v němž zdánlivě nepodstatná náhoda spouští řetězec událostí, které se nedají zastavit.Když majitel galerie Eugene Wren najde na ulici obálku s penězi, neodevzdá ji policii, ale vyvěsí oznámení, aby mu ten, kdo ji ztratil, zavolal. Tento vzkaz propojí životy naprosto odlišných lidí, každý z nich má svá tajemství, obsese, problémy, sny, zoufalá přání. Ruth Rendellová opět svým strhujícím způsobem nahlíží do zákoutí lidských osudů.

Výber z poviedkovej tvorby prozaika staršej generácie je 3. zväzkom edície Profily. Okrem próz prináša rozhovory s autorom, kritické ohlasy, dôkladný doslov a fotografickú prílohu zo života spisovateľa Jána Beňa.

Kolem Země s otázkou: Jak žijete a pracujete?. Vstřícný Írán, zbídačená Kambodža, vyšperkovaný Singapur, usměvavé Filipíny, rajská Havaj, barevná Guatemala a dalších jedenáct zemí.Diblíci (Karel 24, Honza 22 a Petr 19 let) nejsou ani tak dobrodruzi, spíš poutníci a zvědavci. V každém setkání hledají bohatství lidských příběhů – co člověk, to nový svět.Kniha navazuje na sérii besed a promítání, které tři bratři po návratu z cesty kolem světa uspořádali převážně na středních školách. Jejich svěží vyprávění vyslechly tisíce lidí a mnozí je povzbuzovali k dotažení této knihy.Diplomaté z honosných ambasád i rikšové zaprášených ulic tu dostávají svůj hlas. Oni i autoři samotní odhalují, co je pro ně skutečně podstatné a niterné. A čtenáře vybízejí, ať se na cestu vydá spolu s nimi. Tahle pouť skončila jen zdánlivě.

Jednou z najčarovnejších Shakespearových hier, aj keď sa v nej vôbec nečaruje, hrou, nad ktorou vládne tajomná atmosféra Ardenského lesa a v ktorej ľúbostné šťastie víťazí nad nešťastím, je určite hra Ako sa vám páči. Už jej názov je upozornením, že to bude čosi pre oči. Divadlo je od dívať sa – a Shakespeare v tejto hre ustavične nabáda nielen Orlanda, ale aj všetky ostatné postavy, aby sa pokúšali nájsť alternatívnu reč pre nevysloviteľnej lás­ky.

Proti posledným slovám, ktoré v tejto hre vysloví už skrotená Katarína, sa občas búria feministky – no Shakespeare sa môže iba usmievať. Veď tá čertica je nielen jednou z jeho najkrajších, ale i jednou z najemancipo­vanejších hrdiniek. Ktovie, či pokora, ktorú predvádza na záver, nie je len ukážkou, ako vedia ženy pri ovládaní mužov šikovne striedať stratégie.

Emocionálny a nevšedný román o tom, ako milujeme, ako sa staráme jeden o druhého a ako naše životné rozhodnutia rezonujú naprieč generáciami. Dve malé polosiroty z afganskej dediny – trojročná Pari a jej veľký brat Abdulláh, majú nádherný a jedinečný vzťah. Pre desaťročného Abdulláha je jeho malá sestra to najdrahšie, čo má, a obetavo jej nahrádza mamu. Jediná životná situácia však ovplyvní nielen ich životy, ale zasiahne aj množstvo ľudí okolo nich a stane sa svedectvom morálnej zložitosti života.V multigeneračnom románe Hosseini podrobne analyzuje spôsoby, akými sa v rodinách vychováva, ale aj zraňuje, zrádza i rešpektuje, ako sa obetujeme jeden pre druhého a neraz nás zarazí konanie našich najbližších v osudných okamihoch.

V slávnej Shakespearovej komédii Trojkráľový večer sa doslova klame telom – zamieňajú sa dvojčatá Viola a Sebastián, Viola je navyše preoblečená väčšinou za muža a volá sa Cesario – a to všetko len preto, aby na konci vyšla najavo pravda a prišla si na svoje čistá láska."Ak klamem, nech ma z neba zrazí blesk zato, že vzal som láske čistý lesk."William Shakespeare (1564 – 1616) nebol len veľký dramatik – bude sa o ňom vždy hovoriť aj ako o najväčšom básnikovi divadla. Aj nový slovenský preklad je dielom básnika – hru preložil Ľubomír Feldek.

Sicílsky kráľ Leontes je podobný žiarlivec ako Othello, nepotrebuje ani Jaga, sám si v duši roznieti podozrenie, že mu zviedol manželku jeho hosť, český kráľ Leontes. Aj smutná Zimná rozprávka sa však napokon skončí šťastne, keď sa do Perdity, pohodenej na českom morskom pobreží, zaľúbi český princ Florizel.William Shakespeare (1564 – 1616) nebol len veľký dramatik – bude sa o ňom vždy hovoriť aj ako o najväčšom básnikovi divadla.

My, tône z bájneho lesa, ak niekoho dotkneme sa, nuž si pomyslite len, že sme boli iba sen. Takto sa lúči škriatok Puk s divákmi v závere čarovnej Shakespearovej hry Sen svätojánskej noci, ktorá dokázala aj v knižnej podobe očariť milióny čitateľov.William Shakespeare (1564 – 1616) nebol len veľký dramatik – bude sa o ňom vždy hovoriť ako o najväčšom básnikovi divadla. Aj nový slovenský preklad je dielom básnika – hru preložil Ľubomír Feldek. Preklad sa opiera o najlepšie anglické kritické vydanie THE ARDEN SHAKESPEARE.

V súhre umeleckého skla a poézie sa stretávajú dva odlišné svety s realistickým vnímaním života, vzťahov, neistôt a zlyhaní, ale i ľahkých krehkých vnuknutí a momentov, ktoré sa dejú akoby mimochodom, prekvapujú svojou inšpiráciou, pointou, stávajú sa povzbudením, vyjadrením nekonečnej voľby a možného rozletu, ak sa človek zase odváži chcieť…

Príbehy našich vedcov. Názov Vzdelaní príbuzní triafa presne. Nie je v ňom preklep. Kniha je o ľuďoch, ktorí nám vôbec nie sú vzdialení, aj keď sme na nich pozabudli – narodili sa, vyrástli alebo pracovali na Slovensku a boli dobrodením pre celú spoločnosť. Zanechali nám dedičstvo a to predsa robia len príbuzní. Tým dedičstvom je ich práca a vzdelanie.Kniha je teda naozaj o našich vzdelaných príbuzných. Len keď spoznáme a pochopíme, čo pre nás ich odkaz znamená, môžeme teraz a tu zušľachtiť našu krajinu a zanechať niečo ľuďom, čo v nej budú žiť po nás. Nie pozostalosť, posolstvo či odkaz, ale živú pôdu pod nohami.Vladimír Leksa-Pichanič do knihy vybral viac než 30 našich vedcov – začína Paracelsom a Jeseniom, lekármi na rozhraní svetov, a končí vedcami ešte stále aktívnymi. Autor predstavuje ich život i dielo v historických súvislostiach z pohľadu súčasného človeka. Neobchádza fakt, že o ich diele, vynálezoch či patentoch by bolo viac počuť po celom svete, keby sa mnohí z vybraných narodili v inej krajine. Pridáva vlastné komentáre, zážitky, verše, ale aj zamyslenia, na čo byť hrdý a ako riešiť problémy. Nevšedné pohľady čitateľa zaujmú, vnášajú nový rozmer do poznania tých, ktorí nám tu zanechali množstvo duchovného bohatstva, slávy a hrdosti.

V knihe poviedok Sen o živej vode Mariana Komorová čitateľovi predkladá príbehy ľudí, ktorí žijú okolo nás. Rozpráva o ich radostiach, ale i bolestiach a trápeniach. Hrdinovia jej príbehov prežívajú a cítia to, čo zakúšajú mnohí súčasníci. V ich osudoch sa azda môžu aj spoznať.Autorka do svojich poviedok vnáša skúsenosť i perspektívu viery, ktorá neľahký život prežaruje svetlom a napĺňa ho nádejou.

Eucharistická poéma. Autor, vlastným menom Jozef Zavarský (1940), redaktor a novinár, popredný katolícky básnik, knižne vydal 14 básnických zbierok a tri tituly ako prekladateľ. Knihu ilustroval Stano Dusík, renomovaný a medzinárodne uznávaný výtvarník a ilustrátor žijúci vo Florencii.Poéma inšpirovaná eucharistickým tajomstvom sláveným v Cirkvi po všetky časy na celom svete ponúka čitateľovi hlboký básnicko - filozofický pohľad na svet a na človeka cez prizmu Boha darúvajúceho sa v kúsku chleba. Autor vo svojich obrazoch vychádza z reflexie biblického podania i neskorších kresťanských legiend.Dielo, po formálnej stránke inšpirované štruktúrami hudobného umenia, je komponované v klasických formách sestíny a kancóny, a to tak, že autor medzi štyri „sonátové“ sestíny vložil po sedem kancón ako „spevov“, čo je v našej súčasnej poézii iste udivujúce. Jazyk opusu charakterizuje veršová virtuozita a prebohatý slovník, povýšený nejedným priezračným nenásilným novotvarom. Áno, je to sonáta!Je to vlnenie „hmlistojavného tajomstva“, prinášajúce už unavenej duši vzlet práve v dôležitom čase, „keď myseľ kvári zmysel sveta“ a ktoré opäť oživuje základnú pravdu o človeku umárajúcom sa túžbou preskúmať a fyzikálne pochopiť veci medzi nebom a zemou, ktoré sa však jeho osvietenskému rozumu a ním stanovenému trojrozmernému svetu vysmievajú: presahujú všetky vzorce, všetky výpočty a napovedajú nám, že nemožno ignorovať štvrtý rozmer ? duchovný.Všetky tajomstvá, napríklad zázračného „lámania chleba, chleba života“ netreba vysloviť, ale precítiť. (Eva Fordinálová)

„Napsat knížku rozhovorů se svým vlastním dědečkem - báječná příležitost k práci, která bude hezká i snadná zároveň. Myslela jsem si, že se zkrátka párkrát sejdeme, využiji všeho, co o něm vím - a knížka bude na světě. Nakonec se tato knížka rodila takřka celý rok, a vůbec ne snadno.Četla jsem z rukopisu kolegům i přátelům, a stále znovu jsem zjišťovala, jak je ve skutečnosti těžké představit laskavého a veselého pána, kterého nejčastěji vídám v dávném pleteném svetru, těm, kdo ho znají jako intelektuálního herce ve smokingu.Chtěla jsem se pokusit zprostředkovat setkání se skutečným člověkem. Doufala jsem, že to, co prozařuje na povrch ve chvílích, kdy Mistr krásného slova recituje spisovnou češtinou, zazáří úplně nově v tomtéž člověku skloněném nad posekanou trávou, nad přípravou nové role, nebo nad bramboračkou, kterou zrovna vaří z pytlíku,“ přibližuje Klára Lukavská okolnosti vzniku své knihy a dodává: „Poválečná Lukavského léta jsou jednoznačnou cestou za jeho životním posláním – být herec-sluha Boží, nikoliv herec-kašpar.“ I tato kniha je důkazem, jak se tento záměr povedl.