Životopisy

Charbel z Ukrajiny. Svätý Amfilochij - Láskavý mních, ktorý sa stal obeťou komunistickej tyranie. Podobne ako svätý Charbel aj on uzdravuje telesné i duševné choroby aj po svojej smrti.Mária Vicenová v tejto publikácií približuje život i podivuhodné zázraky tohto pravoslávneho svätca, ktorého si Boh povýšil na svoj oltár slávy, aby sa stal pre nás kresťanov inšpiráciou. Dnes viac ako kedykoľvek v histórii cirkvi, nás Boží Duch povzbudzuje budovať kresťanskú jednotu. Boh totiž nehľadí na svoju cirkev, ako na katolícku, pravoslávnu, či evanjelickú. Práve svätý Amfilochij sa stáva istým univerzálnym orodovníkom, za ktorým putujú katolíci, pravoslávni a dokonca aj neveriaci. Jeho láska a modlitba sa dotýka všetkých a tak sa tento svätec stáva aj členom katolíckych domácnosti. Zázraky na jeho príhovor dosvedčujú celé rodiny od východu po západ.

Rímska ríša je neodmysliteľne spojená s krvavými zápasmi gladiátorov, prenasledovaním kresťanov či krutovládou tyranov. A predsa si ju Pán vyvolil za kolísku Katolíckej viery.Svätá Helena je netypickým obrazom rímskych panovníkov. Vo svete ovládanom mužmi vládne veľký cisár, ktorého najvzácnejším poradcom je vlastná matka. Je to cisárovná, ktorá v dobách vojenských konfliktov panuje miernou rukou a jej ríša prekvitá. Je to vládkyňa, ktorá má všetku svetskú moc, a predsa opúšťa prepych dvora a vydáva sa na strastiplnú púť.Väčšina z nás hľadá v živote šťastie, bohatstvo a slávu. Ona však hľadala Kristov kríž, na ktorom Spasiteľ sveta vykúpil ľudstvo. Svätá Helena a jej syn Konštantín Veľký stáli na čele rozsiahlej ríše a priniesli jej mier, blahobyt a vieru. Nevládli v znamení hier, vojen, moci či slávy. Vládli a víťazili v znamení kríža.

Janko Havlík - Kandidát kňazstva Misijnej spoločnosti sv. Vincenta de Paul (3. vydanie). Kniha Hrdinské svedectvo mladosti od Heleny Slávikovej prináša inšpirujúci životný príbeh Janka Havlíka - kandidáta kňazsta, ktorý v náročných životných situáciách komunistického prenasledovania preukázal výnimočnú odvahu a odhodlanie. Prostredníctvom autentických svedectiev čitateľ spoznáva, ako sila viery, odhodlanie a pevné morálne hodnoty pomáhajú prekonávať výzvy a získať hrdinský postoj. Sláviková v tejto knihe odhaľuje vnútorný svet Janka Havlíka, jeho dôveru Bohu a zápal pre vieru, i to, ako svojím životom a skutkami ukazoval, že odvaha a statočnosť nemajú hranice.

Rímska ríša je neodmysliteľne spojená s krvavými zápasmi gladiátorov, prenasledovaním kresťanov či krutovládou tyranov. A predsa si ju Pán vyvolil za kolísku Katolíckej viery.Svätá Helena je netypickým obrazom rímskych panovníkov. Vo svete ovládanom mužmi vládne veľký cisár, ktorého najvzácnejším poradcom je vlastná matka. Je to cisárovná, ktorá v dobách vojenských konfliktov panuje miernou rukou a jej ríša prekvitá. Je to vládkyňa, ktorá má všetku svetskú moc, a predsa opúšťa prepych dvora a vydáva sa na strastiplnú púť.Väčšina z nás hľadá v živote šťastie, bohatstvo a slávu. Ona však hľadala Kristov kríž, na ktorom Spasiteľ sveta vykúpil ľudstvo. Svätá Helena a jej syn Konštantín Veľký stáli na čele rozsiahlej ríše a priniesli jej mier, blahobyt a vieru. Nevládli v znamení hier, vojen, moci či slávy. Vládli a víťazili v znamení kríža.

Ján Chryzostom kardinál Korec. "Keď som inicioval vydanie tejto knižky k deväťdesiatinám Jeho Eminencie Jána Chryzostoma kardinála Korca, zamyslel som sa nad dôvodmi, prečo chcú oslovení ľudia tak spontánne prispieť, hoci nie všetci boli schopní niečo napísať, nie všetci sú praktizujúci kresťania či veriaci.Všetci však mali jedno spoločné: každý zo svojho pohľadu majú Otca kardinála pre jeho osobnostné vlastnosti a charizmu v úcte! Môj príspevok je akousi krátkou rekapituláciou skutočností môjho života, ale hlavne ´dotykov´ Otca kardinála - pre môj život tak bytostne dôležitých..." (autor)

Číta: David Matásek, Jana Franková Celkový čas: 7 hodín 18 minút Je třetí adventní neděle roku 1949. V malém kostelíku v Číhošti na Vysočině se při kázání faráře Josefa Toufara třikrát zakýve oltářní křížek.Do následného církevního objasňování vstoupí komunistická STB. Toufara unese a v kobkách valdického vězení nelidským mučením donutí k doznání, že kříž rozhýbal pomocí složité konstrukce sám, na příkaz z Vatikánu. 25.února 1950 Josef Toufar umírá na následky mnoha těžkých poranění.Spisovatel Miloš Doležal věnoval objasnění případu i zachování památky Josefa Toufara mnoho let. Ze schůzek s pamětníky i podrobným pátráním v archivech sestavil strhující obraz rovného a odvážného člověka.Kniha Jako bychom dnes zemřít měli vyšla poprvé v roce 2012 a téhož roku obdržela titul Kniha roku v anketě Lidových novin.Audiokniha obsahuje tři bonusové kapitoly, které nejsou obsahem knihy:Dopis Josefa Toufara studentu Karlu Vránovi do Říma Příběh exhumace a pohřbení ostatků J. Toufara Příběh vzniku knižní předlohy

Život a internace biskupa Josefa Karla Matochy (1888 - 1961). Historik Jindřich Charouz předkládá veřejnosti životopis olomouckého arcibiskupa Josefa Matochy. Ukazuje jeho skryté talenty, seznamuje nás s jeho veřejným působením a přesvědčivě odhaluje, jak obstál během své jedenáctileté internace. Matocha věděl dobře, čeho je komunistický režim schopný. Proto byl v roce 1950 umlčen a totálně izolován. Proto komunistická Státní bezpečnost rafinovaně zkoušela jeho věrnost církvi. Kniha je přesvědčivým svědectvím o tom, jak snadno můžou svobodné poměry sklouznout v pronásledování, věznění a zkoušku víry!

Dvadsaťtri kňazských rokov v sovietskych väzeniach a pracovných táboroch na Sibíri. Ohromujúci príbeh!Len niekoľkí sa vrátili a aj z tých boli mnohí považovaní za mŕtvych medzi živými. Táto autobiografia prináša príbeh kňaza, ktorý v službe Bohu prežil dvadsaťtri rokov bez rodiny a priateľov v spoločnosti kontrolovanej Sovietskym zväzom. V roku 1939 sa pokúsil vstúpiť tajne do Sovietskeho zväzu, aby pomohol Poliakom, ktorý trpeli, kvôli paktu Hitler-Stalin (tiež známy ako Pakt o neútočení). Otec Ciszek bol okamžite podozrivý a označený za „špióna Vatikánu“.Kniha S Bohom v Rusku prináša mimoriadny rozmer toho, ako si otec Cizsek dvadsaťtri rokov nielen zachoval rozum, ale aj vernosť Pánovi. Slúžil omše v krytoch, bol v neustálom nebezpečenstve, počul spovede ľudí, ktorí ho mohli zradiť, pomáhal tým, ktorí by získali tým, že by on poprel svoju vernosť Bohu. Nikto iný ako samotný autor by nedokázal do detailov vykresliť trpezlivosť, vytrvalosť a statočnosť, ktorou oplýval otec Ciszek.Voľné pokračovanie knihy: Ukázal mi cestu (2016).

Ze zkušenosti vězněného biskupa. „Během třinácti let ve vězení, v situaci zjevně úplně beznaděje, se mu naslouchání Bohu a možnost s ním hovořit staly rostoucí silou naděje, která mu po jeho propuštění umožnila stát se svědkem naděje - velké naděje, která ani v nocích osamělosti nezaniká."Těmito slovy popisuje papež Benedikt XVI. základní rysy života kardinála F. X. Nguyena Van Thuana v encyklice Spe salvi.F. X. Nguyen Van Thuan, římskokatolický kněz a kardinál, se narodil v roce 1928 v Hue ve středním Vietnamu. Doba jeho mládí byla poznačena nepokoji, které zmítaly tehdejší Evropou i jeho vlastní zemí. Ve stejném roce, kdy se měl ujmout úřadu arcibiskupa, byl uvězněn komunistickým režimem. Ve vězení prožil celých třináct let, z toho devět let v naprosté izolaci. Tři roky po svém propuštění byl vyhoštěn z Vietnamu, přičemž jako záminka k tomuto kroku sloužila jeho návštěva ad limina ve Vatikánu. Zemřel v Římě v roce 2002. V den pátého výročí úmrtí byl zahájen proces jeho blahořečení.

Desať rokov v kubánskom gulagu. Rozhovory s františkánskym pátrom Miguelom Ángelom Loredom, ktorý prežil desať rokov v kubánskom trestaneckom tábore.Rozhovory viedol Nicolás Pérez Diez-Argüelles.

Posledné hodiny dvoch rehoľníkov v rukách teroristov. Iste, nie všetci sme povolaní stať sa mučeníkmi. Boží plán je originálny pre každého z nás. No všetci sme volaní stať sa svätými.Svätci zostávajú živí aj po smrti. Či dokonca: sú živí viac po smrti ako za života. Elias VellaA stalo sa to aj blahoslaveným mučeníkom z Peru: bratom minoritom kňazom Zbigniewovi Strzalkowskému a Michalovi Tomaszekovi. Pôsobili v peruánskych Andách, v oblasti Periacoto pôsobili od roku 1989. Prinášali vieru a pomoc tisíckam miestnych obyvateľov žijúcich v extrémnej chudobe. V noci 9. augusta 1991 členovia organizácie Svetlý chodník prepadli oblasť Periacoto. Rehoľníci však nikam neutiekli, práve naopak, ostali pomáhať chorým a ako zvyčajne slávili v kostole svätú omšu. Násilníci ich čoskoro objavili a zatkli, pričom sa pokúšali zajať aj niekoľkých mladých farníkov, ktorí misionárov bránili. Neskôr oboch kňazov spolu so starostom odviezli k cintorínu, kde ich po ceste plnej urážok a výsmechu zavraždili.Pápež František ich v roku 2015 vyhlásil za blahoslavených a po rokoch čakania podpísal dekrét, na základe ktorého budú svätorečení ako prví peruánski mučeníci.Kniha obsahuje obrazovú prílohu s fotografiami z pôsobenia umučených rehoľníkov v Peru.

Životopis kontesy Františky Honrichs Coudenhovej. Kniha prináša pútavé rozprávanie o poctivom hľadaní Božej vôle. To mladú nemeckú šľachtičnú privádza až k rozhodnutiu vzdať sa vlastných predstáv o živote, stať sa rehoľnou sestrou a zasvätiť sa službe chudobným. Príbeh ponúka autentickú možnosť nahliadnuť za kláštorné múry a sprevádzať sestru Anežku očisťujúcim procesom zjednotenia sa s trpiacim Kristom.Dej sa odohráva na pozadí dvoch svetových vojen. Prináša hodnoverné svedectvá o prenasledovaní veriacich počas komunizmu, ktoré však hrdinke príbehu paradoxne otvára dvere k splneniu veľkej životnej túžby.

23 kněžských let v sovětských vězeních a sibiřských pracovních táborech. Walter Ciszek se narodil v rodině polských emigrantů. Po vstupu k jezuitům se přihlásil k misijní práci v Rusku a přijal východní obřad. Když vypukla II. světová válka, byl právě v polské oblasti obsazené Rudou armádou.V roce 1940 byl zatčen a dalších 23 let vězněn sovětským režimem, z toho 15 let na Sibiři. Teprve v roce 1963 se mohl vrátit do Spojených států, výměnou za dva sovětské agenty. O své životní zkušenosti napsal dvě knihy. Tato je jedna z nich.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: S Bohom v Rusku (2015).

autobiografia Antona Srholca. Kniha je presvedčivým dokumentom, duchovnou inšpiráciou, živým a priam fotograficky verným obrazom prostredia, ale aj hlbokým pohľadom do duše, myslenia a cítenia ľudí nevinne trestaných za komunistickej hrôzovlády – väzením a nútenými prácami v uránových baniach v Jáchymove. Je to autobiografické, živé rozprávanie človeka, ktorý prežíva, aj to najväčšie fyzické i duševné utrpenie, vďaka svojej hlbokej viere, nezlomnej vôli a obetavému priateľstvu spoluväzňov.Rozprávanie preto nepôsobí depresívne (je podávané neobyčajne zaujímavo, výstižne, duchaplne a mnohokrát veľmi vtipne), nie je iba obžalobou, volaním po odplate, ale núti nás všetkých vciťovať sa do situácie neslobodného človeka a uvažovať o tom, čo je v živote najdôležitejšie a najcennejšie. Z napísaných slov priam vyžaruje obraz ľudsky i duchovne výnimočnej osobnosti.

Výber z najstaršej mučeníckej literatúry. Predkladaný výber chronologicky zachytáva literárne svedectvá starokresťanského mučeníctva. Najstaršie doklady máme v epistolografii Plinia Mladšieho cisárovi Traianovi. Z kresťanského grécky hovoriaceho prostredia pochádzajú List Rimanom od Ignáca Antiochijského, Umučenie Polykarpa, Aktá Iustina, Umučenie Karpa, Papyla a Agathoniky a List o mučeníkoch vo Vienne a Lugdune, zachovaný v Eusebiových Cirkevných dejinách. Latinské svedectvá uvádzajú Aktá mučeníkov z mesta Scilli. Nasleduje Tertullianovo Povzbudenie mučeníkom, Umučenie sv. Perpetuy a Felicity a ich Aktá, Cyprianov spis O padlých a výber z Listov, Aktá Cypriana, Pseudo-Cyprianova Chvála mučeníctva a Aktá Maximiliana. Eusebiov záznam O palestínskych mučeníkoch hovorí o posledných prenasledovaniach na Východe. Výber sa končí získaním slobody vyznania tzv. Milánskym ediktom zachovaným v Lactantiovom diele Ako zomreli prenasledovatelia. Úplný záver tvorí epigram pápeža Damasa vzdávajúci úctu mučeníkom, ktorý dodnes zdobí Callixtove katakomby v Ríme.

Príbeh Ulfa Ekmana a cirkvi Slovo života vo Švédsku. Kniha je pútavým prerozprávaním histórie cirkvi Slovo života. Nájdete v nej príbehy o Božích zázrakoch uprostred misie v bývalom Sovietskom zväze a v juhovýchodnej Európe, svedectvá o odpovediach na modlitby pri stavbe cirkevnej budovy či počiatkoch práce Operácie Jabotinský.Ulf Ekman v tejto knihe opisuje, ako Pán premenil problémy na víťazstva, no zároveň sa nevyhýba sebareflexii.

21 foto-príbehov politických väzňov, ktorí aj v neslobode dokázali nájsť pokoj a vnútornú slobodu. Timotej Križka niekoľko rokov navštevoval ženy aj mužov, väzňov svedomia, ktorí na sklonku svojho života hovorili o rokoch strávených vo väzení počas komunizmu. Za to, že sa stretávali, študovali alebo len jednoducho žili podľa svojho presvedčenia. Ich tváre a príbehy nám ukazujú, že medzi vonkajšou neslobodou a vnútorným postojom existuje priestor úplnej slobody duše. Svedčia o tom, že vnútro človeka tvaruje jeho zovňajšok a že aj v nepokoji možno nájsť hlboký pokoj. Dizajn knižky vytvorila Slávka Pauliková.

Uplynulé 20. storočie má množstvo prívlastkov a označení. Môžeme však povedať, že 20. storočie bolo aj storočím mučeníkov, ale aj storočím Božích víťazstiev. V týchto súvislostiach sa 7. mája 2000 v Koloseu v Ríme uskutočnila ekumenická spomienka na mučeníkov 20. storočia, kde pápež Ján Pavol II. okrem iného povedal: „Tam, kde sa zdalo, že nenávisť pokorí celý život a nebude nijaká možnosť jej uniknúť, svedkovia viery ukázali, že láska je silnejšia ako smrť. Uprostred strašných systémov útlaku, ktoré zneucťovali človeka, na miestach bolesti, o hlade a trápeniach najrozličnejšieho spôsobu ukázali, že patria Kristovi, ukrižovanému a vzkriesenému Pánovi... Nech v storočí a tisícročí, do ktorých vstupujeme, ostáva pamiatka na našich bratov a sestiy mučeníkov stále živá. Nech sa odovzdáva z generácie na generáciu, aby z nej prúdila hlboká kresťanská obnova. Strážme si pamiatku mučeníkov ako poklad obrovskej hodnoty pre kresťanov nového tisícročia! “lTieto slová sa plne vzťahujú aj na Gréckokatolícku cirkev na Slovensku, ktorá prešla vo svojich dejinách, ale aj v tomto spomínanom storočí ťažkými skúškami, ale vytrvala vo viere a vernosti Bohu. Gréckokatolícka cirkev utrpela tlakom totalitnej moci najviac, ba priniesla aj svojich mučeníkov. Kým ostatné cirkvi boli rozrušené a oslabené, gréckokatolícka cirkev bola administratívnou cestou priamo likvidovaná. Obidvaja biskupi Pavol Peter Gojdič OSBM a pomocný biskup ThDr. Vasiľ Hopko boli odsúdení za protištátnu činnosť na dlhodobý žalár, kde prvý z nich za vernosť Bohu, cirkvi a Svätému Otcovi aj zomrel a druhý takisto zomrel na následky väzenia na slobode. Kňazi boli vystavení alternatíve buď prestup na pravoslávie alebo opustiť svoju duchovenská činnosť a odísť do civilného zamestnania, poväčšine do vyhnanstva na české pohraničie. Veriaci ostali bez svojich pastierov...

Čitatelia, ktorí poznajú príbeh Ernesta Macáka z jeho kníh Zápisky spoza mreží, Dva roky v katakombách a Diagnóza: Bláznom pre Krista, budú prekvapení, akú úlohu zohral pri organizovaní týchto útekov. Táto kniha je rozprávaním viacerých saleziánov o ich skúsenostiach s totalitným režimom a o ich skúsenosti života s Bohom počas jeho trvania.Prvé príbehy zachytávajú kruté päťdesiate roky stalinizmu, ďalšie sú z obdobia normalizácie a napokon sú z osemdesiatych rokov, ktoré boli stále ešte stresujúce, no skôr už dobrodružné. Táto kniha nie je popisom histórie saleziánov na Slovensku počas totalitného režimu. Čitateľom však prináša predstavu o ich vtedajšom živote u nás.

Kniha Človek pre nikoho je knihou autobiografických spomienok Dr. Pavla Straussa (1912 – 1994), významného slovenského lekára, filozofa, prozaika, esejistu, prekladateľa a účastníka Slovenského národného povstania. V roku 1942 po dvojročnom zápase ako 30 ročný konvertoval zo židovstva na katolícku vieru. Vonkajší i vnútorný nepokoj, veľký hlad po pravde, čistote a istote, sociálne problémy sám považuje za prvú fázu svojej konverzie ku kresťanstvu. Druhá fáza nastala počas vojenčiny, kde na neho veľmi pozitívne vplývala konvertovaná rodina Munkovcov, ktorá mu sprístupnila katolícku literatúru. Zasvätením sa do Nového zákona najmä vďaka kanonikovi Jozefovi Kožárovi napokon prijíma krst a naďalej si upevňuje vieru čítaním náboženskej literatúry a prenikaním do liturgického života Cirkvi. Duchovnou oporou mu bola jeho manželka Mária. Pavol Strauss patrí k originálnym osobnostiam slovenskej literatúry a kresťanskej kultúry. Pretože sa verejne hlásil ku Katolíckej cirkvi, dlhé roky žil ako degradovaný lekár a umlčovaný spisovateľ. Až po novembri 1989 sa dočkal zaslúženej pozornosti a získal viacero ocenení.

A. Riccardi přináší v historických souvislostech příběhy křesťanů, kteří ve 20. století zemřeli pro svou víru, a analyzuje příčiny jejich utrpení a smrti.Historické kontexty jsou různé: pronásledování za druhé světové války, snaha zničit náboženství v rámci pokusů o nastolení komunistické společnosti v SSSR a východní Evropě či v asijských zemích v čele s Čínou, antiklerikalismus v nově se utvářejících laických státech jako Mexiko nebo Španělsko, společensko-politické proměny na africkém kontinentě, těžkosti a předsudky v misijní práci.Všem těmto příběhům je však společné jedno: jejich protagonisté jsou lidé, kteří zůstali věrni své křesťanské víře i za cenu vlastního života

Bohuslav Burian (1919–1960), vězeň, kněz a převaděč. „Čeho se bát, když jsi spravedlivy?“29. dubna 1960 se v mírovské věznici uzavírá neuvěřitelný životní příběh statečného a odvážného kněze Bohuslava Buriana. Muže, který několikrát unikl smrti, celý život vzdoroval nenávisti a ukazoval všem cestu ke svobodě i k Bohu. Chtěl se stát misionářem, ale doba mu nepřála. Prošel několika koncentračními tábory. V Osvětimi se jen těsně vyhnul plynové komoře, v kamenolomu v Golleschau unikl o vlásek zastřelení a utekl z pochodu smrti. Po nástupu komunistů v r. 1948 se postavil proti omezování svobody a na Zelném trhu v Brně přečetl zakázaný pastyřský list. Byl vězněn a po propuštění emigroval. Pomáhal uprchlíkům v Innsbrucku a sám převáděl pronásledované přes hranice. Po zatčení v ruské zóně v Rakousku byl vydán do Československa, krutě mučen a odsouzen na 20 let. Zažil jáchymovské peklo, po útěku z leopoldovské pevnosti byl ztýrán a následkem naprostého vyčerpání zemřel. I přes své utrpení vždy zářil vtipem a s neuvěřitelnou energií se věnoval lidem na okraji společnosti.

Svedectvo viery. V závere slávenia jubilejného roka, kedy si pripomíname 75 rokov od založenia jezuitského apoštolského diela Teologického inštitútu svätého Alojza a 20. výročie Teologickej fakulty Trnavskej univerzity so sídlom v Bratislave, ktorá je jeho pokračovaním, otvárame novú edíciu Svedectvo viery publikovaním diela P. Vendelína Javorku SJ Duch viery. P. Javorka sa narodil v Černovej pri Ružomberku a jeho cesta po vstupe do Spoločnosti Ježišovej ho viedla z rodného Slovenska do Ríma, kde sa stal zakladateľom a prvým rektorom Pápežského ruského kolégia Rusicum. Pokračovala cez Čínu do Mandžuska, neskôr Ruska, kde prežil desať rokov na nútených prácach v sovietskych gulagoch až za polárnym kruhom. Na Slovensko sa vrátil v roku 1955. Prichýlil ho jeho brat v Žiline, kde v roku 1966 dokončil svoju životnú púť v povesti svätosti. V jeho písomnej pozostalosti, ktorá sa v roku 2016 našla v Košiciach, sa nachádza osem hlbokých osobných úvah, ktoré nazval „Duch viery“. Dávajú nahliadnuť do jeho vnútorného života a odhaľujú silu jeho viery v postupnom mučeníctve v extrémne ťažkých podmienkach. To je aj dôvod, prečo mu veriaci v Žiline doteraz preukazujú osobitnú úctu a prichádzajú sa modliť na jeho hrob za svoje potreby. A tiež dôvod ich vydania tlačou ako prvého zväzku edície Svedectvo viery, lebo môžu byť spolu s jeho životným príkladom povzbudením pre mnohých veriacich aj dnes.

Povzbuzení pronásledovaným. Život Jana Chrysostoma, nejplodnějšího autora řecky hovořící starověké církve, se odvíjel ve dvou protilehlých amplitudách: nejprve ho vynesl na konstantinopolský biskupský stolec a do nejvýznamnějších kruhů východořímské církevní politiky, aby ho pár let nato uvrhl do ponižujícího vyhnanství, kde také po třech letech zemřel. V exilu začal rozvíjet bohaté korespondenční styky se svými přáteli a vlivnými osobami tehdejších světských i církevních kruhů. Na samý závěr života sepsal pro své pronásledované přátele také dva rozsáhlejší spisy, které se zamýšlejí nad utrpením. Oba tyto spisy jsou v knize představeny v českém překladu s podrobným literárním a teologickým úvodem Jiřího Pavlíka

Všetko je milosť a dar. Don Ernest Macák dopĺňa do svojho životopisného rozprávania začiatok. Paradoxne k tomu pristúpil až teraz, v plnej zrelosti človeka a saleziána. Cez mnohé zážitky, neraz plné nečakaných zvratov, spomína na svoje detstvo, mladosť, na príchod k saleziánom do Šaštína, na noviciát a následné štúdium v ťažkých vojnových rokoch, na kňazskú vysviacku aj nástup komunistického režimu.V závere knihy sa ešte úchytkom vracia k spomienkam na niektoré chvíle svojho života zachytené v jeho predchádzajúcich autobiografických dielach: Zápisky spoza mreží, Dva roky v katakombách, Diagnóza: Bláznom pre Krista a Utečenci pre Krista. Autor na prahu svojho životného jubilea – požehnaných deväťdesiatich rokov – vyjadruje veľkú vďačnosť Pánu Bohu slovami, ktoré zanecháva ako svoj životný odkaz: Všetko je milosť a dar!

Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl v období hluboké totality veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení.Čtrnáct let se Richard Wurmbrand snaží předávat ostatním svoji křesťanskou naději, a pobízet je, aby hledali útěchu, která je skryta v Bohu. Užívá k tomu nejrůznější prostředky včetně morseovky. Později onemocní tuberkulózou a jako nevyléčitelný ; paci ent je odložen na "pokoj smrti".Jeho zdravotní stav je fatální: pokročilé stadium tuberkulózy, hnisající rány od bičování a bití. Ale i za takových okolností posiluje umírající vězně. Třebaže je sám trýzněn vzpomínkami na opuštěnou manželku a nedospělého syna, dokáže své zoufalé spoluvězně rozptýlit a rozesmát anekdotami či veselými příběhy. Když je později komunisty lákán, aby se výměnou za propuštění stal jejich informátorem, odolá i tomuto pokušení.Po všeobecné amnestii v roce 1964 se farář Wurmbrand konečně dostává na svobodu. A protože rumunští komunisté dychtí po západních valutách, svolí aby byl i tento jejich rozhodný oponent vykoupen na Západ díky iniciativě jedné skandinávské misie. Ve svobodném světě se Richard Wurmbrand stává živým hlasem, který se rezolutně zastává křesťanů pronásledovaných za Železnou oponou.

Václav Dvořák v rozhovoru s Janem Mazancem. Mons. Václav Dvořák je jedním z kněží, jejichž víra byla zkoušena v komunistickém vězení. Po roce samovazby vydal toto svědectví: "Pane, dávám ti celou svou svobodu. Vezmi si do rukou můj život a udělej, co chceš." Poté, jak sám říká, se jeho víra stala jistotou.

Bulharský biskup blahoslavený Eugen Bossilkov (1900-1952), člen rehole pasionistov, je svedkom vernosti Cirkvi a Svätému Otcovi z rokov ťažkého prenasledovania Cirkvi v socialistických krajinách. Ako malý chlapec bezmála zahynul vo vodách Dunaja. Jeho zaujímavý životný príbeh a hrdinské svedectvo mučeníctva zaujme mnohých čitateľov. Silu nachádzal v spojení s ukrižovaným Ježišom. Vždy si zachoval obdivuhodný pokoj a odvahu. Knižočka pátra Laba je vzácna aj preto, že poukazuje na jednotný zdroj prenasledovania Cirkvi vo všetkých socialistických krajinách. Je vyznaním nádeje, že cez kríž sa prichádza k svetlu.

Kristův svědek pro dnešní Rusko. Devátého září 1990 byl poblíž Moskvy zabit ranami sekerou jeden pravoslavný kněz. Tato vražda, velmi připomínající vraždu otce J. Popieluzska o několik let dříve v Polsku, odhalila světu osobnost Alexandra Meně, který svým duchovním vyzařováním začínal zaujímat v ruské společnosti místo uvolněné smrtí A. Sacharova. Možná právě proto byl zavražděn...

Čitatelia, ktorí poznajú príbeh Ernesta Macáka z jeho kníh Zápisky spoza mreží, Dva roky v katakombách a Diagnóza: Bláznom pre Krista, budú prekvapení, akú úlohu zohral pri organizovaní týchto útekov.Úryvok z knihy:Príslušníci si mysleli, že ich chcem pohostiť a sadli si. Ja som si však chcel zabaliť trochu omšového vína, aby som mohol vo väzení slúžiť svätú omšu. Nechali ma prejsť do druhej izby. Z tej som prešiel do tretej, a tam som zbadal, že okno je bez mreží. Vyskočil som na dvor a bežal som po ulici, len tak v košeli. Chcel som sa skryť u evanjelického kňaza, ten ma však nechcel prijať. Potom som ozlomkrky utekal poza humná a cez záhrady. Napokon som vbehol cez bránu do istého domu, vybehol som na povalu a tam som sa ukryl. V dome bývali Maďari, nepočul som ich z povaly rozprávať ináč ako po maďarsky. Po mojom úteku z fary nastal v Komárne veľký poplach. Oboch príslušníkov bezpečnosti, čo ma sprevádzali na faru, ihneď zatkli. Ostatní ma hľadali a striehli na mňa.Dva dni a dve noci som sa nepohol z povaly, tretiu noc som sa ukradomky vytratil. Obyvatelia domu dodnes ani netušia, že sa u nich niekto skrýval. Potajomky som sa potom dostal do blízkej dediny a poprosil som známeho veriaceho roľníka, aby mi dovolil ukryť sa na pôjde v stodole. Každú noc po polnoci som zišiel na nejaký čas dolu do domu. Tam som si zajedol a trochu povystieral údy a slúžieval som aj svätú omšu. Keď som už nemal omšové víno, poslal som gazdu do nemocnice v Komárne po víno. Roľník ta šiel za istou sestričkou s prosbou, aby odovzdala istému lekárovi odkaz, že potrebujem prvú pomoc, t. j. nejaké peniaze a človeka, čo by ma sprevádzal na ďalšej ceste, lebo kraj okolo Komárna som nepoznal. Šla so mnou i von z dediny, až kým sme neprišli do kukuričného poľa.

Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla.

Korespondence dvou kněží v době normalizace. Život P. Josefa nebyl právě snadný, osud se s ním nemazlil. Někdy v padesátých letech půjčil komusi větší peněžní obnos, dotyčného zatkli na hranicích při pokusu o útěk, a když z něj vymáčkli, kdo mu peníze půjčil, odsoudili P. Josefa k dlouholetému žaláři do Valdic a na Mírov. Na jednu z amnestií byl nakonec spolu s dalšími propuštěn.Ačkoliv měl v Praze byt, dal přednost životu na venkově. Když se naskytla možnost působit jako výpomocný duchovní bez nároku na plat, ujal se jedné vesnice. Svou samotu a tím i značnou míru nezávislosti si P. Josef sice pochvaloval, ale kontakty a přátelské vztahy se spolubratry udržoval. Adresátem zde vydaných dopisů byl přítel z mládí, spolužák a kanovník.Zatímco kriminál naučil P. Josefa zametat za sebou, a proto dopisy pana kanovníka likvidoval, pan kanovník vycítil, že Josefovy řádky nejsou jen obyčejnými dopisy, a tak je uchoval. Díky panu kanovníkovi tedy můžeme nahlédnout do srdce kněze Josefa, jehož víra je přesvědčivá a vztah k Bohu ryzí.

Rozhovory s kněžími a řeholníky pronásledovanými za komunismu v letech 1948-1989. Vzpomínky kněží a řeholníků pronásledovaných v letech komunistického režimu. Čtenáři se mohou setkat s těmito osobnostmi F. Adamec, J. Cukr, V. Dvořák, M. Frank, R. Hložánka, A. Huvar, S. Lekavý, F. Lízna, O. Mádr, F. Pevný, K. Pilík, J. Valerián, J. Veselý, M. F. Vích, J. Zemánek.

Ambróz Lazík. Kniha, ktorú ponúkame čitateľovi, podáva obohacujúci pohľad na osobnosť a dielo trnavského biskupa Ambróza Lazíka. Jeho život bol plný drastických opatrení, zásahov a zvratov. V biskupskej službe bol vystavený veľkému psychickému nátlaku: izolácia, domáce väzenie, sliedenie ŠtB, políciou nasadený strážca, zmocnenec, ktorý ho sprevádzal na všetkých cestách. Často sa stretával s nepochopením zo strany kňazov. Usiloval sa o zavedenie liturgickej obnovy do života Cirkvi. Svojich veriacich povzbudzoval zachovať si vieru, zveľadiť ju a odovzdávať ďalším generáciám. Autorovi sa podarilo osvetliť mnohé, doteraz nepoznané alebo nesprávne chápané riešenia sporných otázok. Kniha je zhrnutím pohnutého života biskupa, pokusom o vyvážený pohľad na udalosti, ktorých bol protagonistom.

Od samizdatov a VPN k dokumentom ŠtB a ÚPN. Monografia Ján Langoš. Od samizdatov a VPN k dokumentom ŠtB a ÚPN, ktorú napísal historik Patrik Dubovský, prináša mozaiku aktivít Jána Langoša od 80. rokov minulého storočia, keď sa angažoval v nonkonformných skupinách najmä pri tvorbe kultúrno-občianskych samizdatov a v Hnutí za občiansku slobodu. Autor predstavuje Jána Langoša ako neľahostajného človeka a občana s vyhraneným kritickým postojom k pálčivým spoločenským a morálnym témam, ako boli devastácia životného prostredia, antisemitizmus, chartistické hnutie či aktivity neoficiálnej cirkvi. Nad týmito, ale aj nad ďalšími témami sa Ján Langoš veľmi otvorene zamýšľal v samizdatovej tvorbe, ako i v neformálnych diskusiách.Občianske aktivity a myšlienky Jána Langoša kontinuálne našli uplatnenie v hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN) a po zmene režimu najmä pri vyrovnávaní sa s reprezentantmi komunistickej moci, nomenklatúrou KSČ a jej represívnou zložkou ako Štátna bezpečnosť a jej tajní spolupracovníci. Langošova ochota zapojiť sa do reforiem spoločnosti sa prejavila jeho prácou vo Federálnom zhromaždení, vo VPN ako politickej strane a tiež po voľbách v roku 1990 v náročnej funkcii federálneho ministra vnútra. Na poste federálneho ministra sa Ján Langoš podstatne zaslúžil o očistu ministerstva vnútra od príslušníkov ŠtB a komunistických kádrov a presadil lustračný zákon.Po rozdelení ČSFR Ján Langoš s priateľmi založil Stálu konferenciu občianskeho inštitútu, stál sa poslancom Národnej rady SR a podieľal sa najmä na presadení zákona o slobodnom prístupe k informáciám. Zároveň sa stál predsedom Demokratickej strany (DS), ktorá v rámci Slovenskej demokratickej koalície (SDK) v roku 1998 vytvorila novú politickú garnitúru.Vyvrcholením aktivít Jána Langoša bola inštitucionalizovanie jeho dlhoročného plánu – vytvoriť právny a spoločenský základ na vyrovnanie sa s oboma totalitami našich dejín. V tomto duchu kniha zaznamenáva dramatický čas, keď sa Jánovi Langošovi v lete 2002 podarilo v NR SR presadiť zákon o pamäti národa a o zriadení Ústavu pamäti národa (ÚPN).Po prvých rokov fungovania ÚPN sa táto pamäťová inštitúcia stabilizovala a rozvinula svoje poslanie, no Ján Langoš v júni 2006 tragicky zomiera.Uzatvoril sa tak oblúk od zápasu s režimom ŠtB a KSČ až po etablovanie ÚPN a sprístupnenie dokumentov obávanej ŠtB verejnosti.Patrik Dubovský, PhD. od roku 2004 pracuje v Ústavu pamäti národa. Venuje sa témam prenasledovania cirkví na Slovensku po roku 1948, činnosti Štátnej bezpečnosti a nezávislým opozičným iniciatívam v Československu počas tzv. normalizácie.

Příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a čihošťského zázraku se zprávami archeologa, antropologů a soudního lékaře o exhumaci. Krok do tmavé noci je volným pokračováním knihy předcházející (Jako bychom dnes zemřít měli, která byla v roce 2012 vyhlášena v anketě Lidových novin Knihou roku). Ve čtrnácti příbězích - kombinacích reportážních postupů se studiem archivních dokumentů a výpověďmi svědků a pamětníků - autor odhaluje nově zjištěná fakta a svědectví, která se váží k osobnosti Josefa Toufara, jeho mučitelů a dobovému kontextu.Miloš Doležal se ve svém důkladném pátrání dostal k řadě archiválií, které neměl při přípravě prvé knihy k dispozici – nalezl Toufarovy zápisky, korespondenci, část knězovy knihovny a řadu dalších důležitých osobních dokumentů i unikátních fotografií, a také identifikoval filmové záběry mučeného kněze, pořízené Státní bezpečností a překvapivě dochované do současnoti.

korešpondencia Alberta Púčika 1944 - 1951. Publikácia oboznamuje s korešpondenciou jednej z najvýznamnejších postáv protikomunistickej rezistencie na Slovensku – študenta medicíny Alberta Púčika (*7. október 1921 Dolné Motešice, okr. Trenčín, – †20. február 1951 Bratislava).A. Púčik svoj nesúhlas s politickými pomermi po roku 1945 prejavil tým, že sa zapojil do letákových akcií. Toto angažovanie mu vynieslo prvé zaistenie a proces 25. októbra 1946 s trestom 7 mesiacov väzenia, hoci vo vyšetrovacej väzbe strávil 11 mesiacov. Krátko po prepustení z väzby však nasledovalo zaradenie do pracovného tábora v Ústí nad Oravou na 6 mesiacov.Púčik po týchto skúsenostiach začal pochybovať o možnosti zaradiť sa do normálneho života a dokončiť si bratislavské štúdiá. Keď dostal ponuku emigrovať do Rakúska, využil túto možnosť a v novembri 1947 skutočne ilegálne prekročil štátne hranice. Zapojil sa do skupiny spravodajských aktivistov Jozef Vicen a Jozef Mikula, ktorá bola v kontakte s americkou CIC.Niekoľkokrát prekročil štátnu hranicu, aby získaval informácie a organizoval protikomunistický odboj. Jeho pohyb po Slovensku však zaregistrovalo vojenské obranné spravodajstvo a nasadilo naňho svojho agenta. Nasledovalo zaistenie A. Púčika 4. januára 1949, tvrdé vyšetrovanie a napokon súdny proces pred Štátnym súdom v Bratislave 21. mája 1949.Súdny senát ho odsúdil na doživotie a odvolací senát Najvyššieho súdu po zákulisných machináciách dňa 16. septembra 1950 zmenil rozsudok na trest smrti. Ten istý prípad postihol aj ďalších dvoch z Púčikovej skupiny – Antona Tunegu a Eduarda Tesára. Trest smrti bol vykonaný v Bratislave 20. februára 1951.Výber korešpondencie A. Púčika zachytáva obdobie od jeho vysokoškolských štúdií v Bratislave až po jeho násilnú smrť. Ide o časové rozpätie ohraničené rokmi 1944 – 1951.Dielo prináša kolekciu 84 listov, ktoré odzrkadľujú jeho zmýšľanie, odkrývajú jeho vnútorný svet, ale vovádzajú nás aj do rodinných pomerov, priateľských vzťahov a dobových spoločenských pomerov na Slovensku.