Životopisy

C. S. Lewis a příběh velké lásky. Autorův skutečný životní příběh o velké lásce dvou lidí, která se – díky utrpení a smrti jedné z hlavních postav – proměňuje v lásku ke Stvořiteli.Kniha je zajímavá mimo jiné i tím, že celý příběh je protkán přátelstvím a korespondencí s významným britským spisovatelem 20. století C. S. Lewisem.

„Především se chci snažit být člověkem, chci se učit poznávat vznešené lidské povolání, ke kterému jsem byl zrozen… chci být svým bližním svědkem pravdy a bratrem.“ (z úvodu ke Kolpingovu deníku)Blahoslavený Adolf Kolping (1813-1865) byl německý katolický kněz, zakladatel sociálního projektu Kolpingovo dílo, zaměřeného zvláště na vzdělání a pomoc mládeži v nouzi. Je inspirativní osobností pro všechny, kdo žijí své křesťanství ve službě lidem. Kdysi prohlásil: „Ten, kdo sám prokáže odvahu, dodává odvahu i druhým!“Adolf Kolping měl odvahu vykročit na nové cesty pastorační a sociální práce, rád říkával: „Potřeby doby vám ukážou, co máte dělat!“ A dále: „Kdo chce získat lidi, musí dát v sázku vlastní srdce!“Otec Kolping dokázal správně užívat hlavu i ruce, především měl vnímavé srdce, které je základní devizou všech sociálních i pastoračních pracovníků (srov. Benedikt XVI., Deus caritas est). Žádná sociální instituce sama o sobě nemá šanci trvale změnit životy lidí. Důležité je umět bližnímu pohlédnout do tváře, jako by to byl Kristus.

Kniha přináší pohled na osobnost Jana Pavla II. skrze okamžiky prožité při setkání s ním, které se hluboce vryly do srdcí. Tyto minipříběhy odkrývají papežovo srdce, otevřené každé bolesti i radosti bližních bez rozdílu náboženského vyznání a společenského postavení. Radoval se s radujícími, plakal s plačícími. Nejen slovy, ale i skutky. Každý, byť sebekratičký příběh je svědectví lásky, soucitu, respektu, radosti i umění vtipného postřehu.

Druhý zväzok Beňovského Pamätí a ciest zahŕňa druhý diel – Pokračovanie pamätí, obsahujúce denník z cesty po mori z polostrova Kamčatka do Kantonu v Číne – a tretí diel – Pamäti týkajúce sa výpravy na Madagaskar, ktorej cieľom bolo založenie kráľovskej kolónie na tomto ostrove.Realizácia a hlavné velenie bolo v roku 1772 zverené Jeho Veličenstvom grófovi Beňovskému, plukovníkovi zboru dobrovoľníkov. V tomto zväzku nájdete zaujímavú časť: Móric Beňovský z pohľadu histórie a umenia; a tiež bohatú obrazovú prílohu. Ani jeden slovenský autor pred Beňovským nezožal taký literárny úspech ako práve on, a po ňom sa to tiež podarilo málokomu.

Život karmelitána a novináře Tita Brandsmy. Dne 3. listopadu 1985 prohlásil papež Jan Pavel II. za blahoslaveného holandského karmelitána Tita Brandsmu, který zemřel za války v koncentračním táboře Dachau. V knize Postavil se zlu nás autor uvádí do života a myšlení svého spolubratra, který byl mimořádnou osobností své doby. Titus Brandsma byl člověk mnohostranný, činorodý a především hluboce duchovní. Působil jako kněz, univerzitní profesor a novinář, který nebojácně hlásal pravdu a nenechal se zlomit ani tváří v tvář nacistické moci. Je příkladem inteligentně žitého křesťanství, velkorysosti a statečnosti, ale i krásné lidskosti a radostné důvěry v Boha.

Pro měsíce duben, květen, červen. Jako nás nikdy nepřestává udivovat krása stvoření, právě tak, a ještě více, nás svou krásou fascinuje duchovní svět. Svatí jsou jako hluboko v zemi zakořeněné stromy, které se tyčí vysoko k modrému nebi, nebo jako hvězdy, které září v temné noci. Plane v nich božský oheň, hluboké tajemství a současně ona samozřejmost nadpřirozeného, díky které člověk vnímá Boží blízkost.

Václav Dvořák v rozhovoru s Janem Mazancem. Mons. Václav Dvořák je jedním z kněží, jejichž víra byla zkoušena v komunistickém vězení. Po roce samovazby vydal toto svědectví: "Pane, dávám ti celou svou svobodu. Vezmi si do rukou můj život a udělej, co chceš." Poté, jak sám říká, se jeho víra stala jistotou.

Táto kniha je svedectvom, že každý človek má svoj príbeh, ktorý môže iných obohatiť. Že každý život, aj ten navonok obyčajný, skrýva množstvo netušených tajomstiev. Jazyk príbehov je jednoduchý, no práve tou jednoduchosťou umožňuje nahliadnuť do dávno minulých dôb i do súčasnosti, videnej skrze skúsené oko pozorovateľa. Rovnako jednoduchý a prostý, ako je aj život autora. Všetko, čo je v tejto knihe, je prežité a precítené. A reálne. Hlboko a pravdivo… „Za všetku starostlivosť a lásku som nikdy mamičke nepovedal, ako ju mám rád. Vtedy som sa hanbil prejaviť svoje city. Po niekoľkých rokoch pobytu v tábore, bombardovania a hladu ma vyslobodil koniec vojny. Ponáhľal som sa domov a veľmi dobre som vedel, čo poviem mamičke. Už som sa nehanbil za svoje city. Nepovedal som to, pretože mamička zomrela. Je to najväčší dlh môjho života, tiahne sa ním ako čierna niť… Preto radím všetkým, ktorí sa hanbia povedať svojej mame, ako ju veľmi ľúbia, aby s tým neotáľali!“

Román o životě svatého Klementa Marie Hofbauera. Životopisný román o svatém Klementu Marii Hofbauerovi, chudém chlapci z moravských Tasovic, který bývá nazýván také apoštolem Varšavy a který se stal duchovní oporou Vídně obsazené Napoleonem. Hünermannovo neopakovatelné vypravěčské charisma je zárukou, že knihu přečtete jedním dechem.Jan, což bylo původní jméno svatého Klementa, se narodil 26. prosince 1751 v Tasovicích nedaleko Znojma. Chtěl jít za Božím hlasem, proto v italském Alatri složil v březnu 1785 řeholní sliby, stal se redemptoristou, a byl vysvěcen na kněze. Vzhledem k tomu, že ve Vídni tehdy nebylo možné otevřít nový řeholní dům, odešel Klement roku 1786 do Varšavy. Tam působil přes dvacet let a založil první klášter redemptoristů severně od Alp. Roku 1808 se vrátil do Vídně a pět let nato jej vídeňský arcibiskup jmenoval zpovědníkem sester voršilek a rektorem jejich kostela. Klement tak konečně získal vlastní dům, vlastní kostel, kazatelnu a zpovědnici, mohl tedy i zde rozvinout své pastorační dílo. Měl dar poznání lidí, každého přijímal s laskavostí, vžíval se do jeho myšlení.Dne 15. března 1820 Klement Hofbauer umírá. Jeho pohřeb se stal manifestací víry a oddanosti celé Vídně tomuto knězi. Papež Pius X. jej roku 1909 svatořečil. Jeho svátek se slaví ve světě 15. března, v České republice 20. května

Životní příběh S. M. Elišky Pretschnerové, OSF. Na samém počátku deníku sestry Elišky Pretschnerové nalezneme tři zajímavé úryvky: Oheň je záře, plamen a žár. Oheň je to, co jsem já a co jsi i Ty. Všechny jsme oheň jednoho Mistra, všechny jsme jedna jediná zář. Ne, svatost není mramorová urna, v níž nutno napěchovat lidskou bídu. Ne, svatost není stísněná a chmurná, jak majetkem by byla škarohlídů. Čím vyjádřil bych duši řeholnice? To nemá býti obyčejná žena! Je něčím víc! Jak sněhobílá svíce je na oltáři Božím postavena.Ať už jde o výpisky z děl, která četla, nebo její vlastní myšlenky, máme před očima jakousi iniciálu jejího života, která zároveň vystihuje celý jeho smysl. Tak myslí, píše a hlavně žije člověk, který nese rysy svatosti. Moderní doba těžko přijímá možnost, že by mezi námi chodili světci. Světci jsou pro běžného člověka především lidé z dávné minulosti, z doby, kdy se věřilo na zázraky. Jejich životopisy, právem nazývané legendy, jsou buďto celé nebo zčásti vymyšlené. Zapomíná se přitom, že legenda neznamená lživý příběh, ale příběh, který má být čten pro naše poučení. I když současný člověk připustí, že postavy jako sv. František, sv. Benedikt, sv. Cyril a Metoděj existovaly a sehrály v dějinách evropské kultury vážnou roli, určitě si myslí, že v době nedávné už podobní lidé nebyli.

Dopisy z let 1941 - 1943. Výběr dopisů Etty Hillesum, které psala svým přátelům a rodině v letech 1941-1943 střídavě z Amsterdamu a z tábora ve Westerborku, dokládá, že její korespondence je mimořádná a liší se od dopisů lidí postižených stejným osudem. Odlišnost je ve stylu dopisů, jasné linii myšlenek i v neobvyklém vyjadřování. Etty psala část dopisů ze svého bytu v Amsterdamu do koncentračního tábora ve Westerborku. Měla tam přítele, kterému ve svých dopisech vyprávěla o životě v Amsterdamu.Druhá část jejích dopisů vznikala v táboře Westerborku a Etty je posílala přátelům do Amsterdamu a Deventeru. Tyto dopisy obsahují popisy hrůz a teroru, ale i všedního života a vnitřní statečnosti, kterou nacházela u svých spoluvězňů. Dopisy a deníky, které tato židovská dívka psala v době druhé světové války, byly přeloženy do mnoha jazyků. Od prvního vydání deníků v roce 1981 patří Etty Hillesum k nejznámějším nizozemským spisovatelům. Čtenáři jejích dopisů a deníků nejsou jen židé, ale i křesťané a lidé hledající nábožensko - etické principy, které jsou platné i v současné době.Výběr z jejích deníků vyšel v českém překladu v Karmelitánském nakladatelství (2005).

Portrét papeže Benedikta XVI.. Autor předkládá poutavý portrét nového papeže – jeho dětství a mládí, kariéru, víru, priority – a vymezuje hlavní problémy, které Benedikta XVI. čekají. Tato kniha (na rozdíl od papežova vlastního životopisu) zahrnuje i římská léta Josepha Ratzingera, tedy dobu, na jejímž počátku se stal kardinálem a během níž vykonával náročnou a v mnoha ohledech nevděčnou funkci prefekta Kongregace pro nauku víry.Greg Watts není historik ani politolog, jeho pohled na papeže je pohledem novináře. Přínos knihy pro českého čtenáře spočívá mimo jiné v tom, že zachycuje a třídí nejdůležitější události hýbající světovým katolicismem v posledních desetiletích dvacátého století. Především by však tato publikace měla provokovat k zájmu o vlastní texty současného papeže, které nabízejí myšlenkovou jasnost, hloubku a široký rozhled po záležitostech světové církve.

V roce 2005 Jan Pavel II oslovil svět svým utrpením. Věrný slibu, který dal při zvolení kardinálu Wyszynskému, vedl církev a křesťany do třetího tisíciletí. Svým příkladem a svým slovem se stal i pro věřící jiných náboženství a pro všechny lidi dobré vůle svědkem pokoje, porozumění a míru. Jeho plodné apoštolské působení bylo spojeno s velkým utrpením: byl na něho spáchán atentát a později onemocněl Parkinsonovou chorobou.Karol Wojtyla byl mužem bolesti, a tak nemocní a trpící v jeho srdci nacházeli pochopení a schopnost naslouchat. Kniha shrnuje vyprávění čtyř osob, které Jana Pavla znali velice zblízka. Stanislaw Dziwisz byl dlouholetým papežovým osobní tajemníkem. Czeslaw Drazek je vedoucí polského vydání deníku Osservatore Romano. Profesor Renato Buzzonetti byl papežův osobní lékař a vůbec poprvé na veřejnosti popisuje závažné chirurgické zákroky a léčení, které Jan Pavel podstupoval až do posledních dnů svého života. Angelo Comastri, vikář baziliky svatého Petra, vypráví o neuvěřitelné pouti věřících a lidí ze všech koutů světa, kteří se přišli s papežem po jeho smrti rozloučit. Zdůrazňuje při tom mariánskou zbožnost Jana Pavla II.Touto poutavou knihou může každý čtenář znovu prožít příběh plný oběti, vděčnosti a lásky.

Německá novinářka Lydia Stephanová svěžím stylem shrnuje nejen Hammarskjöldovo veřejné působení, ale zároveň odhaluje i skrytý život schopného a úspěšného diplomata. Velmi působivé jsou zejména úryvky z jeho posmrtně vydaných deníků. Poznáváme v nich zcela jinou, niternou tvář politika: na jedné straně jeho krajní osamělost a pochybnosti o sobě samém, na straně druhé hluboce lidské úvahy a živoucí křesťanskou víru.

Příběh německého vojáka v ruském zajetí. Bývalý voják wehrmachtu vzpomíná ve dvanácti krátkých povídkách na čas svého zajetí na konci druhé světové války, na transport přes Československo a přes bývalé německé koncentrační tábory v Polsku do někdejšího Sovětského svazu, na kruté podmínky a otrockou dřinu v tamních zajateckých táborech, na každodenní zápas o holé přežití, ale také na četné projevy lidskosti ze strany místních obyvatel, odkud by ji člověk čekal nejméně. Ze strany těch, kterým německý nacismus a jeho válečná expanze tolik ublížily. Řadě povídek tvoří jakýsi rámec autorova předmluva a doslov.

Bulharský biskup blahoslavený Eugen Bossilkov (1900-1952), člen rehole pasionistov, je svedkom vernosti Cirkvi a Svätému Otcovi z rokov ťažkého prenasledovania Cirkvi v socialistických krajinách. Ako malý chlapec bezmála zahynul vo vodách Dunaja. Jeho zaujímavý životný príbeh a hrdinské svedectvo mučeníctva zaujme mnohých čitateľov. Silu nachádzal v spojení s ukrižovaným Ježišom. Vždy si zachoval obdivuhodný pokoj a odvahu. Knižočka pátra Laba je vzácna aj preto, že poukazuje na jednotný zdroj prenasledovania Cirkvi vo všetkých socialistických krajinách. Je vyznaním nádeje, že cez kríž sa prichádza k svetlu.

Zamyšlení na základě dochovaných zápisků Edity Steinové. Amáta Neyerová se zabývá osobností Edity Steinové mnoho desítek let a je pokládána za největší znalkyni jejího života a díla.

Rukopis knihy odevzdal P. MUDr. Ladislav Kubíček do tisku jen několik dnů před svou smrtí. Své krédo „Radost mi působí konat Tvou vůli“ zde autor dokumentuje na příbězích vlastního života. Čtenář si tak může připomenout osobnost tohoto zavražděného kněze a lékaře a přijmout jeho poselství.

Kristův svědek pro dnešní Rusko. Devátého září 1990 byl poblíž Moskvy zabit ranami sekerou jeden pravoslavný kněz. Tato vražda, velmi připomínající vraždu otce J. Popieluzska o několik let dříve v Polsku, odhalila světu osobnost Alexandra Meně, který svým duchovním vyzařováním začínal zaujímat v ruské společnosti místo uvolněné smrtí A. Sacharova. Možná právě proto byl zavražděn...

Život blahoslavené Marie Terezie Schererové. Vyprávění o této švýcarské řeholnici je velmi čtivé a poutavé. Marie Terezie Schererová prožila svůj život v blízkosti Boží. Právě ze svého spojení s Bohem čerpala nesmírnou sílu a lásku, která jí pomáhala ve službě bližním. S jeho pomocí dokázala věci, které byly nad její slabé síly. Dokázala obětavě reagovat na potřeby doby i na potřeby svých bližních. Je pro nás svědectvím, že život v lásce k Bohu a k lidem přináší vzácné plody a že je potřeba rozvíjet oba tyto rozměry lidské lásky. Její osudy i postoje jsou povzbuzením ve chvílích, kdy nám připadá, že nám problémy „přerůstají přes hlavu“.

V třetím díle, posledním z trilogie Velké ženy duchovní tradice, se setkáváme s osudy jedenácti velkých žen.Sv. Hilda z Whitby, Sv. Jana Františka, Sv. Markéta, Sv. Alžběta Anna Setonová, Sv. Magdaléna Žofie, Mary Wardová, Bl. Anna Javouheyová, Bl. Filipina, Bl. Marie MacKillopová, Sv. Františka Xavier Cabriniová, Bl. Kateřina Drexelová

V rozhovoru s Guillamem Goubertem. "Poznali jsme ho jako opravdu chápajícího bratra. Především jsem si vážil jeho porozumění k opravdu složitým okolnostem, s nimiž se řád potýká ve všech světadílech. I nejtěžší otázky řešil s noblesou a snahou nezranit, ale povzbudit," píše Dominik Duka na okraj knihy rozhovorů s Timothy Radcliffem (v letech 1992-2001 stál v čele dominikánského řádu jako jeho generální magistr). Rozhovory vedl Guillame Goubert a kniha už svým názvem vyjadřuje základní vztah otce Radcliffa k člověku.

V rozhovoru s Bohumilem Svobodou.. "Svedl jsi mě, Pane, a nechal jsem se svést." Tato slova proroka Jeremiáše jsem si zvolil za titul tohoto svého rozmlouvání. Můj život nebyl tak tragicky uchvacující jako život velkého starozákonního proroka, ale nemohu v něm nezaznamenat Boží "svádění" - říká biskup Škarvada. Knížka rozhovorů, které s ním vedl Bohumil Svoboda, zachycuje jeho mládí, studia v Římě, římský exil, až po návrat do Čech. Knihu doplňuje fotografická příloha a ukázky biskupových článků a projevů.

V celé historii křesťanských dějin je patrně stejný počet svatých žen jako mužů, ale počet žen, jejichž činy byly zaznamenány a uznány církví, je menší. Ženy žily spíš v úkrytu před veřejným zrakem a téměř vždy o nich psali muži. Knížka nabízí životopisy světic nejrůznějších dob, zemí, kultur i povolání. Můžeme se zde setkat s mystičkami, mučednicemi i spolupracovnicemi mužů.

Tato kniha je v pořadí druhá z trilogie Velké ženy duchovní tradice, která nabízí pohled na ženy, které stoupaly strmou cestou svatosti v různých stavech a vrstvách společnosti. Jejich častokráte až pohnuté osudy jim nebyly na překážku, ale naopak, v některých případech sloužily jako odrazový můstek.

Výběr z korespondence, který nabízí zajímavý pohled na poslední měsíce života velké karmelitánské světice.

Augustin z Hippo (354-430) je všeobecně známý jako neklidný hledač pravdy, konvertita, biskup a učený teolog, málokdo ho zná jako mnicha. Jeho osobnost však můžeme zcela pochopit jen tehdy, máme-li na zřeteli, že po svém obrácení chtěl být výhradně ‚služebníkem Božím‘, tj. právě mnichem.Sepsáním první klášterní řehole v západní oblasti ovlivnil rozhodujícím způsobem konkrétní utváření křesťanského řádového ideálu, a tím i základ dalšího vývoje řádového života v západní Evropě,“ píše v úvodu k řeholi sv. Augustina Tarsicius Jan van Bavel OSA. Emeritní profesor teologické fakulty Katolické univerzity v belgické Lovani se Augustinovou řeholí zabývá přes čtyřicet let. Komentář k ní je zralým plodem jeho celoživotní práce.

Život a poselství Terezie z Lisieux. Ti, kdo již četli některou z knih tohoto dominikána, asi tuší, že nepůjde o klasickou hagiografii. Jeho pohled není pohledem historika, ale teologa, jehož, jak sám říká, Terezka nikdy nepřestala pronásledovat. Kniha může přinést užitek všem, kdo se táží, proč je tato světice učitelkou církve.

Terezie byla úplně normální mladý člověk: schopný se nadchnout, otevřený pro všechno dobré a krásné v tomto světě, toužící po uznání a něze, dychtící po vědění, zvědavý a kritický, citlivý a svéhlavý… Poznala těžkosti i hraniční zkušenosti. Silnou vůlí a silou víry překonávala každou překážku svého života, který se stal jedinečným dobrodružstvím lásky.

Knihy čerpající z pokladů duchovní tradice. Texty jsou bohatě doprovázeny barevnými reprodukcemi.

Knihy čerpající z pokladů duchovní tradice. Texty jsou bohatě doprovázeny barevnými reprodukcemi.

Otec duchovní obnovy diecéze a řehole. Životopis muže, který v minulém století vynikl jako exercitátor, vychovatel mládeže, studentů, bohoslovců, kněží i řeholních bratří a sester, a v neposlední řadě jako obnovitele Německého řádu, jehož byl členem. Svědectví jeho života shrnul papež Řehoř XVI., když jej nazval "andělem z Tyrol".životopistřídenní pobožnostslova pro životvyslyšené modlitby

Mnoho lidí se mě ptá, jaké tajemství se skrývá za životním příběhem mého syna Carla, který si během několika let získal přátelství a náklonnost zástupů lidí z celého světa. Proč je prostý chlapec, který zemřel v patnácti letech, vzýván po celém světě s prosbou o přímluvu? Proč ho církev považuje za svatého? Zkrátka, co je to za „tajemství světla“, jež ho provází? Mnozí se pokoušeli do tohoto tajemství proniknout, ale není snadné porozumět člověku, kterého důvěrně neznáte. Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: Môj syn Carlo (2024)Saint-Exupéry napsal, že „to podstatné, je očím neviditelné a lze to vidět jen srdcem“, proto jsem se pokusila napsat knihu ze srdce, abych pomohla jeho mnoha přátelům poznat Carla ještě lépe a zamilovat si ho. Velmi silný a vrozený náboženský smysl vedl mého syna k otevřenosti vůči druhým, zejména vůči malým, chudým a slabým. Carlo vždy hledal Boží vedení. Jako světlo majáku v temné noci pronikal a osvětloval temnotu, která mě držela v zajetí, a ukazoval mi cestu k věčnosti. Jeho cílem byla totiž věčnost, ne konečnost. Středem jeho života byl Ježíš. To jsou poklady, které se zde snažím odhalit, Carlovy poklady, jeho tajemství.“ Antonia Salzano AcutisAntonia Salzano Acutis je matkou Carla Acutise, který zemřel v roce 2006 a byl katolickou církví blahořečen v roce 2020 a bude brzy svatořečen. Antonia se obrátila díky horlivé víře svého syna a vydává svědectví o jeho oslnivém životě a vlivu na mladé lidi. Paolo Rodari je novinář a vatikánský expert listu La Repubblica. Spolu s otcem Gabrielem Amorthem vydal bestseller Já, poslední exorcista. V češtině se připravuje vydání jeho knihy Holčička, která neuměla nenávidět, kterou napsal společně společně s Lidií Maksymowicz.

O pravém smyslu pobožnosti Srdce Ježíšova. Patří pobožnost Srdce Ježíšova k zastaralým formám duchovního života, které je třeba zrušit? Není pošetilé ji obhajovat a propagovat? Mnozí lidé - odborníci i laici - se domnívají, že se musí - z více i méně oprávněných důvodů s touto tradicí zbožnosti skoncovat.Jean Ladame se naopak energicky staví na její obranu: neskrývá dřívější přepjatosti, spojené s touto zbožnou úctou (např. sentimentalismus, "Prostoduché popěvky", "slaďounkou barvotiskovou ikonografii" i praktikování této zbožnosti ze zištných důvodů - ve snaze obstarat si Boží milost), ale zároveň čtenáři předkládá - v zasvěceném výkladu o povaze mystického života, v uvedení biblických odkazů na danou tematiku i zajímavých údajů z francouzských církevních dějin - autentickou podobu a smysl této zbožnosti i její význam pro křesťanský život.

Románová reportáž o cestě Pavla VI. do Svaté země. Autor popisuje strhujícím způsobem pouť papeže Pavla VI. do Svaté Země i jeho setkání s patriarchou Athenagorem a využívá přitom svou schopnost dramatizace, aniž by utrpěla historická pravda.

zakladatelka Karmelu ve Francii a v Belgii. "Matka Anna je dokonalá následovnice naší blahoslavené Matky Terezie. Je její první dcerou." Tak se vyjádřil sv. Jan od Kříže, kterého s Annou pojilo hluboké přátelství a který pro ni a pro její dcery napsal svoji Duchovní píseň.

Má svatý Jan od Kříže ještě co říci dnešní době?. Jedni mají při vyslovení jeho jména pocit tajemna a nepřístupna, jiní považují znalost jeho díla pro duchovní život za zcela základní. Dříve, než se seznámíme s jeho dílem, je jistě velmi užitečné být do něho uveden. Pomocní může být právě tento sborník.

Autor se nechává inspirovat příkladem života Terezie z Lisieux aby na něm ukázal postupné nacházení cesty duchovního dětství.

Eliáši, kdybys tu byl a viděl, jak Baalovi služebníci vztyčují modly a zřizují posvátná návrší, jaké slovo by nám Bůh dal skrze tebe? Eliáši! Připozdívá se a koruna stromu naší víry má už daleko ke kořenům. Nemáme odvahu otevřeně vyzvat všechny falešné proroky. Ať ukáží, kdo je ten jejich bůh! Eliáši, víš, a když už někdy promluvíme, říkáme jen svá lidská moudra, ne živá slova živého Boha. Eliáši... I dvacáté století má své mystiky. Jsou jen samozřejmě jiní než jejich předchůdci, protože i doba se změnila. Ale jedno mají společné - prudce klesají do hlubiny přítomného Boha a táhnou nás za ním.

Po celá dlouhá léta jsme si s Eduardem Hakenem psávali navzájem dopisy. Ty jeho byly často k dění u nás velmi kritické. Když mne vyšetřovali, musel jsem některé z nich zničit, aby se nedostaly do nepovolaných rukou. V dopise z 28. února 1972 se mi zmínil o tom, že na něj v té době přišlo sedm „stížností“.Pozvali si jej i k pohovoru na ministerstvo. Ve stejném dopise mi také napsal: Ale já jdu svojí cestou a jsem si vědom poslání českého umělce a drtivá většina posluchačů mi rozumí. To dnes připomínám proto, abych ukázal, že v umění Eduarda Hakena nešlo nikdy pouze o zpěv, ale o jeho celkové statečné vystupování v těžkých časech. Byl jedním z těch, kteří národu zpívali a pozvedali jeho srdce k novým nadějím. V knize Byl jsem nablízku, která vychází už počtvrté, prochází známý kněz a spisovatel František Lukeš mnohá inspirativní setkání a přátelství svého života. Vzpomíná na své dětství, rodiče, rodný podkrkonošský kraj, začátky kněžství a na svá přátelství s umělci: Karlem Svolinským, Vilémem Přibylem, Josefem Vlachem, Jaroslavem Seifertem, Eudardem Hakenem, Vladimírem Komárkem a dalšími. Každého z nich si pro něco vážil, ale spolu s nimi vždycky obdivoval jejich stvořitele, Umělce všech umělců a Dárce veškerého umění.