Životopisy

Během čtyřletého věznění v sedmdesátých letech minulého století posílal Václav Benda pravidelně své ženě dopisy, které kromě samotného popisu vězeňských reálií reflektují autorovy filozofické a teologické názory, jež musel v těchto podmínkách sám v sobě vnitřně upevňovat a obhajovat. Tento duševní boj odkrývá hlubiny i výšiny Bendova tehdejšího myšlení.Dopisy z vězení Václava Bendy se po Havlových a Magorových listech z kriminálu stávají třetím opusem, který touto nanejvýš osobní až intimní formou reflektuje pozici českého disentu v době nesvobody. Kamila Bendová dopisy už v době manželova věznění přepisovala a část z nich pak vyšla ve čtyřech svazečcích v samizdatu. Dodnes se jedná o jediné vydání alespoň části této korespondence.

Kniha vypovídá o tom, jaké velké věci se mohou dít, když člověk člověku není lhostejný; hovoří o lidské solidaritě, statečnosti, víře a úsilí abbé Pierra (1912–2007), který, pohnut smutnými osudy lidí na okraji společnosti, založil roku 1949 „útulek“ Emauzy.První emauzská komunita žila ve starém domě na pařížské periferii, živila se sběrem hadrů a odpadků a stavěla svépomocí jednoduchá obydlí pro další lidi bez domova, pro opuštěné, zoufalé, alkoholiky či jinak strádající. Bezdomovci zde tak nejen získali zázemí a materiální pomoc, ale tím, že sami pomáhali druhým, jim bylo navráceno vědomí jejich lidské důstojnosti.

Stručný životopis českého kněze, který se narodil v roce 1886 na severní Moravě, vstoupil do řádu redemptoristů a v roce 1919 odešel na misijní práci mezi řeckokatolíky do ukrajinského Lvova. V roce 1924 se stal představeným kláštera redemptoristů ve Stropkově na severovýchodním Slovensku a později v Michalovcích. Po nástupu komunistické moci byl v roce 1950 zatčen a obviněn mimo jiné ze špionáže ve prospěch Vatikánu a z velezrady. Odsouzen byl k dvanácti letům vězení. V březnu 1959 v leopoldovské věznici zemřel na následky nelidského zacházení a neléčeného zápalu plic. V roce 2001 otce Dominika Trčku papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného.

Projevy papeže a představitelů českého státu a církve. Papež Jan Pavel II. navštívil naši zemi celkem třikrát. Poprvé to bylo v dubnu 1990. Skutečnost, že půl roku po listopadovém převratu byl Svatý otec mezi námi, působila tehdy jako zázrak. Kardinál František Tomášek tehdy přivítal Jana Pavla II. slovy: V osobě papeže nevítám jen významnou mezinárodní osobnost, ale především člověka nesmírně blízkého nám všem, člověka, který se stal papežem z krve slovanské a pochází ze země polské, země posvěcené krví prvního českého biskupa a mučedníka svatého Vojtěcha.Druhou návštěvu u nás papež vykonal v květnu 1995. Jejím hlavním důvodem bylo svatořečení blahoslavené Zdislavy a blahoslaveného Jana Sarkandra. V dubnu roku 1997 u příležitosti oslav milénia mučednické smrti svatého Vojtěcha navštívil Jan Pavel II. Českou republiku potřetí. Důležitým bodem této návštěvy bylo i setkání s mladými lidmi, kteří zaplnili Velké náměstí v Hradci Králové.

Karel Pilík v rozhovoru s Alešem Palánem s předmluvou Chiary Lubichové. Když jsem se v roce 2001 při své návštěvě Prahy setkala v tamní sportovní hale s početnou rodinou českých a slovenských členů a příznivců našeho Díla, nemohla jsem nenazvat „hrdiny“ všechny ty, kteří byli jeho průkopníky za těžkých podmínek ještě v období „mlčící církve“.Mezi nimi patří výsadní místo právě otci Karlu Pilíkovi, člověku, který výjimečným způsobem dokázal v sobě spojit typické charakteristiky svého národa s univerzálním světlem charismatu jednoty, jež bezvýhradně přijal za svůj životní styl. (z předmluvy Chiary Lubichové)

Po stopách P. Damiána de Veuster. Každodenní konfrontace a rozhovory s těžce nemocnými lidmi autora přivedly k zájmu o osobnost, která ho fascinovala už od mládí: belgického kněze Damiána de Veuster, misionáře malomocných na ostrově Molokai. Při sbírání materiálu o jeho životě a práci podnikl Peter Žaloudek osm cest na vzdálený havajský ostrov, setkal se se zdejšími lidmi a poznal minulou i dnešní tvář této části světa. Navštívil řadu významných světových archivů a shromáždil úctyhodný materiál o páteru Damiánovi, jeho současnících a následovnících. Poznal ovšem i dnešní život v bývalé kolonii malomocných, mnoho statečných neznámých lidí i jejich kruté životní osudy. Je jeho velkou zásluhou, že neupadnou v zapomnění, protože o nich nejen vypráví ve své knize, ale také v řadě přednášek o páteru Damiánovi a životě mezi malomocnými i o současnosti Havajských ostrovů, havajské tradiční kultuře a přírodních krásách.

Kapucínský kalendář svatých, blahoslavených, ctihodných a služebníků Božích. Kniha Po stopách kapucínských svatých podává v přitažlivé a reprezentativní podobě životopisy svatých bratří kapucínů a sester klarisek-kapucínek. Záběr publikace sahá od první poloviny 16. století do konce 20. století: za mnohé jiné jmenujme osobnosti, jako byli Bernardin z Asti, Vavřinec z Brindisi, Veronika Giuliani, Konrád z Parzhamu, španělští mučedníci občanské války, polští mučedníci nacismu nebo Pio z Pietrelciny. Bratři kapucíni nepředkládají široké veřejnosti tyto životopisy proto, aby se chlubili hrdinskými činy nebo velkým množstvím svých světců, jejichž svatost byla oficiálně uznána církví. Cílem je ukázat spíše jejich lidské boje a Boží vítězství, aby tak byla oslavena Boží síla v lidské slabosti.

Život blahoslaveného Mikuláše Barrého. V knize Poutník temnou nocí máme shromážděny nejdůležitější informace o životě a apoštolském působení paulánského řeholníka, blahoslaveného Mikuláše Barrého (1621–1686). Narodil se v relativně zámožné rodině v Amiens. Navštěvoval jezuitské školy, po dokončení svého vzdělání vstoupil k paulánům a byl vysvěcen na kněze.V složité době poznamenané třicetiletou válkou a náboženskými nepokoji viděl kolem sebe velké množství lidí trpících duchovní žízní a žijících v hluboké náboženské nevědomosti, kterým byla církev povinna nabídnout alternativu. Jádrem Barrého díla je založení nové řeholní rodiny, Sester Dítěte Ježíše. Sestry nežily v klauzuře: jejich posláním bylo evangelizovat a vzdělávat zanedbanou mládež. Pod jejich vedením vyrůstaly odolné osobnosti, schopné svěřit se do Boží náruče a ochotné nasadit se pro druhé.Barré často říkal: „Cokoli dostává chudé a opuštěné dítě, dostává dvakrát Ježíš Kristus.“ Světec dobře věděl, jak důležité je žít v Boží blízkosti. I proto své poslání pevně zakotvil v rozjímání o tajemství vtělení. Svým životem ukázal, že vše, co děláme pro Boha, nás s ním sjednocuje, a apoštolát představuje jednu z cest k svatosti. Barrého citlivý přístup k vedení a výchově je příkladem i pro dnešní vychovatele, katechety a duchovní rádce. V knize najdeme velké množství autentických myšlenek tohoto světce: úvahy, přednášky, dopisy duchovním svěřencům, poznámky a stručné písemné rady.

Všetko má svoj čas, aj objavovanie svätých. Niektorí čakali na potvrdenie Cirkvi stáročia, iní desaťročia a sú tiež takí, ktorým stačilo niekoľko rokov a vedel o nich celý svet.

Petr Esterka v rozhovoru s Alešem Palánem. Biskup Petr Esterka vyrůstal v tradičním prostředí jižní Moravy a byl ovlivněn předkoncilním studiem teologie v Římě. Dlouhá léta strávená v USA a problémy, se kterými se setkával v pastoraci, ho přivedly k otevřenému postoji k mnoha pastoračním tématům. V knize dpovídá otevřeně na řadu otázek, které jsou palčivé a aktuální, ale v českém prostředí nejsou mnohdy z opatrnosti raději ani pokládány. Nabízí neotřelá východiska, doplňuje je celou řadou příběhů z pastorace a hlavně: nebojí se riskovat. Vydejte se s ním na tuto cestu i vy!

Zborník vydaný pri príležitosti životného jubilea doc. PhDr. Ivana Chalupeckého.

Dramatický závěr života Jana Šrámka. V pondělí 22. března 1948 informovala Státní bezpečnost Národní shromáždění o zadržení místopředsedy vlády a zakladatele Československé strany lidové Msgre. Jana Šrámka. Pak se po něm, až na jednu noticku v Lidové demokracii, slehla zem. 21. dubna 1956, pár hodin před jeho smrtí, ho pod jménem Josef Císař dopravili do zvláštního oddělení pražské nemocnice na Bulovce. Jakou roli hrála práce agentů StB a jejich informátorů v lidové straně a kdo byl tím informátorem číslo jedna? Jakou roli sehrály osoby blízké Šrámkovi a osoby organizující všechny pokusy o útěk? Proč se nezdařil připravovaný odlet do zahraničí 21. března 1948?

Vzpomínky osobního sekretáře Jana Pavla II.. Kniha vzpomínek kardinála Dziwisze na papeže Jana Pavla II. zahrnuje léta, která Stanisław Dziwisz strávil jako jeho osobní sekretář v Polsku (1966–1978) a pak v Římě (1978–2005). V pětatřiceti chronologicky uspořádaných kapitolách rozhovorů s italským novinářem a vatikanologem G. F. Svidercoschim vzpomíná na události spojené s životem a působením Karola Wojtyły.Popisuje papežův běžný pracovní den, prozrazuje i jeho drobné radůstky, například jak se mu několikrát podařilo tajně si vyjet do hor na lyže. Zachycuje dojmy z apoštolských cest Svatého otce do mnoha zemí světa a setkání s významnými osobnostmi. Vzpomíná, jak Jan Pavel II. prožíval pád komunismu a oslavy dvoutisícího jubilea křesťanství. Připomíná papežovo utrpení spojené s atentátem a s pozdějším vážným onemocněním, nezamlčuje skutečnost, že Jan Pavel II. zvažoval, zda nemá ze zdravotních důvodů odstoupit.

Karel Fořt v rozhovoru s Janem Paulasem. Jako kluk slýchával od tatínka, který byl četníkem, humorné i napínavé historky. Později sám mnohá dobrodružství zažíval. Už jako skaut se dostal do spárů gestapa, jako bohoslovec byl totálně nasazen do Německa a se štěstím přežil několik bombardování. V roce 1948 byl vysvěcen na kněze a působil na Šumavě, kde se pastoračně staral i o neodsunuté sudetské Němce.Když kolem něj začal komunistický režim stahovat smyčku, na poslední chvíli utekl za hranice a zamířil na misie do Alžírska. Působil na Sahaře a ve městě sv. Augustina, kde zažil i nelítostný národně osvobozenecký boj. Odešel před komunisty do Německa, kde postupně vybudoval celou síť českých center. Sám vedl českou farnost v Mnichově, působil v rádiu Svobodná Evropa (pod pseudonymem Otec Karel) a stal se významnou osobností českého exilu. Na to vše vzpomíná – často s humorným nadhledem – v knize rozhovorů s Janem Paulasem. Mluví i o řadě osobností, s nimiž se setkal. Mimo jiné to byli Pavel Tigrid, Karel Kryl, Jan Čep, Ivan Diviš, Karel Schwarzenberg, Václav Dvořák, Anastáz Opasek, Jaroslav Škarvada, Joseph Ratzinger a další.

Radim Palouš v rozhovoru s Josefem Beránkem. V životopisném rozhovoru s publicistou Josefem Beránkem (autorem rozhovorů s V. Malým, P. Kolářem a J. Sokolem) profesor Palouš hovoří o událostech, které ovlivnily a nasměrovaly jeho život, vyznává se ze svého celoživotního zájmu o dílo Jana A. Komenského, Bernarda Bolzana a Tomáše G. Masaryka. Z těchto kořenů také vyrůstá Paloušova filosofie výchovy. Žánr rozhovoru může být pozvánkou k setkání s mužem, který - ač ho jeho občanské postoje léta držely v roli outsidera - se stal učitelem a moudrým rádcem mnohých.

Korespondence z let 1910 - 1944. Kniha obsahuje soubor 110 dopisů Antoina de Saint-Exupéryho matce z období let 1910 až 1944. Dopisy dokumentují velikou synovskou lásku, ve které se svěřoval se svými city, prožitky, prosbami a názory. Výbor z dopisů pořídila sama adresátka, která přežila slavného syna o 28 let.

Příběh o setkání. Sestra Faustyna Kowalská byla ženou, která se cítila skutečně šťastná. Mnozí lidé z jejího okolí jí pohrdali kvůli nedostatku vzdělání, ona však děkovala Ježíši za to, že si ji vyvolil pro tak velké poslání, jakým je šíření úcty k Božímu milosrdenství. Její silou a štěstím byla láska, po níž každý člověk tolik touží.

Kniha Fenomén Zamarovský je pútavým vyrozprávaním života, ciest, poznávania a tvorby nášho klasika. Autor nielen dobre pozná Zamarovského literárne návraty do čias veľkých kultúr Blízkeho východu a do antiky, ale pátral aj po genéze starého zemianskeho rodu Zamarovských, po jeho stopách v Trenčíne, Bratislave a Prahe, stretával sa vari s každým, kto si na detstvo, mladosť a tvorivé roky Zamarovského mohol spomenúť. Keď k tomu prirátate rozprávačské schopnosti reportéra a spisovateľa Jána Čomaja, dostávate záruku dobrého čítania strhujúcej životnej mozaiky fenoména Zamarovského. Kniha je bohato ilustrovaná fotografiami zo života majstra a z jeho ciest za poznaním dávnych svetov.

Rozhovory s kněžími a řeholníky pronásledovanými za komunismu v letech 1948-1989. Vzpomínky kněží a řeholníků pronásledovaných v letech komunistického režimu. Čtenáři se mohou setkat s těmito osobnostmi F. Adamec, J. Cukr, V. Dvořák, M. Frank, R. Hložánka, A. Huvar, S. Lekavý, F. Lízna, O. Mádr, F. Pevný, K. Pilík, J. Valerián, J. Veselý, M. F. Vích, J. Zemánek.

V rozhovoru s Jeanem-Lucem Pouthierem. Jak vypadá svět z pohledu Tovaryšstva Ježíšova? Současný generální představený jezuitů, otec Peter Hans Kolvenbach, se v těchto rozhovorech vyjadřuje k četným tématům, jako jsou– mezi jinými – nábožensky motivované násilí, teologická reflexe, globalizace a povolání. Připomíná trvalou sílu ignaciánské spirituality, různorodost působení jezuitů ve světě a jejich boj za spravedlnost.Krom toho se tu čtenář dozví mnohé o Tovaryšstvu Ježíšovu, například o délce a hloubce jejich intelektuální formace, o struktuře a fungování řádu. V úvodu se otec Kolvenbach vrací ke své vlastní životní cestě, připomíná svůj dlouhý pobyt na Blízkém východě a věnuje čas analýze obtížné situace, ve které se nacházejí křesťané této oblasti. Velmi věcně dále nastiňuje situaci církve na všech kontinentech. Na závěr hovoří o nynějším stavu Tovaryšstva Ježíšova a připomíná stěžejní myšlenky zakladatele jezuitů sv. Ignáce z Loyoly.

Mireille Négreová zasvětila svůj život Bohu a tanci. I když přišla v dětství málem o nohu, její nezdolná vůle ji přivedla až na místo první tanečnice pařížské Opery, točila filmy… Avšak na vrcholu kariéry, kdy se jí nabídky sbíhají z mnoha stran, z opery odchází, hledá hlubší smysl svého života a zaslibuje se Bohu. Vstupuje ke karmelitkám, ale ani mezi nimi nenachází to, po čem touží: spojení modlitby a krásy, askeze a nadšení, jednotu ducha a těla. Z kláštera sice brzy odejde, své ideály však neztrácí. Zůstává věrná svému pojetí tance jakožto modlitby těla, a neslevuje z duchovních nároků, jež na sebe má od doby svého druhého obrácení. Začíná znovu příležitostně vystupovat, učí děti výrazovému tanci, tančí před papežem Janem Pavlem II. Tanec je pro ni umělecký prostředek, jímž se sami můžeme přiblížit Bohu, a zároveň způsob, jak můžeme zvěstovat evangelium druhým lidem.

Třetí pokračování rozhovorů-setkání s osobnostmi české společnosti, které přes totalitní nástrahy 20. století a životní zkoušky nepřestaly hledat smysl stvoření. Několik středoevropských osudů nahlédnutých v podobě jedinečné, neopakovatelné životní cesty, vinoucí se navzdory samotkám věznic, koncentračním táborům, bitevním polím, totálnímu nasazení, exilu...

Autobiografia Rajmunda Lulla. Zasiahnutý zjavením Ježiša Krista sa rozhodol zanechať manželku, deti a venovať sa misiám, hlavne medzi arabmi. Nebol to útek pred rodinnými povinnosťami. Bolo to nasledovanie výzvy Ježiša, ktorú pochopil ako svoje povolanie. Sprvoti ho ešte veľmi nechápal, ale ako sa mu postupne zjasňovala jeho úloha, celkom sa jej uchopil...

Vlastní životopis svaté Terezie od Ježíše (1515–1582) je jedním z nejkrásnějších svědectví o lásce člověka k Bohu, o lidské touze po Boží blízkosti. A spolu s Vyznáními svatého Augustina patří mezi vůbec nejvýznamnější autobiografie, které můžeme ve světové literatuře najít.

Radostné poselství P. MUDr. Ladislava Kubíčka. Kniha, která reflektuje celý život MUDr. Kubíčka ve vzpomínkách přátel: od dětství na Ukrajině, studia v Brně, práci v dolech, nasazení u černých baronů, působení ve zdravotnictví, a posléze i v řadě severočeských farností. Dvoubarevně tištěná kniha je doplněna více než stovkou fotografií a citáty z dopisů otce Ladislava.

Svatý otec ve vzpomínkách Čechů a Moravanů. Nejen Poláci chtěli papežovo srdce. Osobnost Jana Pavla II. zanechala nesmazatelnou stopu v srdcích a myslích mnoha Čechů, Moravanů a Slezanů. Karmelitánské nakladatelství se proto rozhodlo vyjít vstříc zájmu veřejnosti a v rekordním čase vydat knihu vzpomínek na Svatého otce. Prostřednictvím Katolického týdeníku, Radia Proglas a dalších médií jsme oslovili českou veřejnost, aby nám pamětníci zaslali vzpomínky na papeže. Mnozí naši spoluobčané se totiž s Janem Pavlem II. osobně setkali, řadě dalších papežova osobnost změnila život. Pokládali bychom za škodu, kdyby tato svědectví nezůstala zachována. Kromě řady věřících do sborníku s názvem České srdce Jana Pavla II. přispěli někteří biskupové, duchovní, umělci a další osobnosti.

v rozhovoru se Saveriem Gaetou. Knižní rozhovor zachycuje názory a životní osudy známého italského kardinála Dionigi Tettamanziho. Tettamanzi přijal kněžské svěcení v r. 1957. Později zastával funkci rektora Papežského lombardského semináře v Římě a jako arcibiskup působil v Anconě, než byl jmenován generálním sekretářem Italské biskupské konference. Od roku 1995 arcibiskupem, od roku 1998 kardinálem.Autorem knihy je zkušený a znalý novinář Saverio Gaeta. V současnosti je šéfredaktorem týdeníku Famiglia Cristiana, předtím působil jako redaktor vatikánského deníku L´Osservatore Romano.

Reprezentačná monografia predstavuje člena výtvarného Združenia A-R. Základnou technikou umelca, významného predstaviteľa neoficiálnej výtvarnej scény v období normalizácie, je frotáž.

Do rukou českých čtenářů se dostávají přehledné a čtivé dějiny charitativního díla Matky Terezy, obohacené o dokumentaci z její beatifikace. Kalkatská sestra, zakladatelka Misionářek lásky, oslovovala mnohé svou moudrostí a specificky mateřským rysem zbožnosti. Ve svém praktickém přístupu k duchovnímu životu se v mnohém inspirovala myšlenkami svatého Ignáce z Loyoly. Za nejvzácnější z celé knihy lze patrně považovat úryvky dosud neznámých dopisů Matky Terezy, objevených teprve po její smrti. Odhalují se v nich dvě velká tajemství jejího života: počátek jejího povolání, inspirovaný samotným Kristem, a temná noc ducha, která toto povolání doprovázela. "Můj úsměv je plášť, který přikrývá nesmírné množství bolestí," řekla jednou. Jindy napsala: "Kupředu mě vede jedině slepá víra, protože, popravdě řečeno, je ve mně velká temnota. Živá touha po Bohu je strašlivě bolestivá, nicméně temnota stále houstne."Kniha je poutavým svědectvím o její velké vnitřní trýzni i statečné víře.

monografia. Monografia Milana Bočkaya - tvorcu programu analytickej maľby na princípe trompe l´oeil (zrakového klamu), člena výtvarného združenia avance-retard.

Čtyřicet let Zdeňka Čížkovského v Jižní Africe. Misionář Zdeněk Čížkovský nebyl podle vlastních slov žádný dobrodruh, běh jeho života ovšem přídomek dramatický jistě snese. Část druhé světové války přečkal v nacistickém lágru a před další - tentokrát komunistickou - internací v roce 1948 musel opustit vlast. Tři roky se toulal po Evropě: živil se jako příležitostný malíř, hrál na piáno po francouzských barech, pomáhal při býčích zápasech ve Španělsku, jezdil s cirkusem, žebral...

Dobré dílo Anastáze Opaska. Anastáz Opasek, arciopat benediktinského kláštera v Břevnově, pohledem spisovatelky a režisérky Moniky Elšíkové, která měla možnost být Anastázi Opaskovi v posledních letech jeho života nablízku. Kniha vznikla ještě za života opata jako volné pokračování memoárů „Dvanáct zastavení“ a končí Opaskovou nečekanou smrtí v bavorském Rohru, které byla autorka přítomna. S působivými fotografiemi Jindřicha Štreita z prostředí řeholní komunity a se vzpomínkami řady osobností (V. Malý, P. Tigrid, I. Medek).

Vo svojej poslednej knihe Pamäť a identita sa pápež Ján Pavol II. vrátil k rozhovorom. ktoré v roku 1993 prebiehali v jeho rezidencii Castel Gandolfo. Profesori Józef Tischner a Krzysztof Michalski mu vtedy navrhli spraviť historickú a filozofickú analýzu nacizmu a komunizmu. dvoch diktatúr. ktoré poznačili celé dvadsiate storočie. Ján Pavol II. tieto rozhovory rozšíril o nové prvky. Tak vzniklo dielo poskytujúce odpovede na mnohé otázky. ktoré dnešných ľudí znepokojujú. Svätý Otec sa diktatúram dvadsiateho storočia venuje v širokom kontexte koexistencie dobra a zla v dejinách ľudstva. Božieho milosrdenstva a tajomstva vykúpenia. ako aj slobody a zodpovednosti. Zaoberá sa tiež problematikou vlasti. Národa a štátu. Európy a Cirkvi. No dotýka sa aj problémov súvisiach s možnosťami a ohrozeniami súčasnej demokracie.Záverečnú časť knihy tvoria spomienky otca Stanisława Dziwisza a samého Jána Pavla II. na udalosti z 13. mája 1981. keď bol na Námestí svätého Petra na pápeža spáchaný atentát.

Rozhovory na přelomu dvou tisíciletí. Autobiografie slavných lidí jsou oblíbenou četbou. Vede nás k tomu zájmu trocha lidské zvědavosti. Vždyť všichni slavní světa jsou konec konců lidé jako my a rádi bychom je uviděli z tohoto hlediska. Ale má to i hlubší podklad. Když např. W. Churchil napsal své vzpomínky na světovou válku, posloužilo to i k lepšímu pochopení historie. Velké události byly známé, ale teď se zjevilo i pozadí důležitých rozhodnutí. Dozvídáme se nejenom co se stalo, ale také proč se to přihodilo a jakou skutečnou zásluhu či vinu mají ti, kdo tu hráli velkou úlohu. Ten poslední úsudek může být i silně negativní. Ukáže se, že jdou dějiny světa svou cestou a že jednotliví lidé tu jsou jenom jakoby loutky na scéně, která je řízena vyšší zákonitostí.V tomto duchu napsal L. N. Tolstoj svůj pověstný román Vojna a mír. Vědomě si přál dokázat, že i velký Napoleon, když se na něj díváme jako na osobu, znamenal pramálo. Kdyby tu nebyl on, byl by tu jiný, běh světa by šel stejně. Nesmírně větší důležitost tu má masa prostého neznámého lidu, který uprostřed vojny vytváří mír.

Deníky Etty Hillesum 1941-1943. Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Pretrhnutý život.Tato mladá Židovka hledala velice intenzivně vlastní lidskou a duchovní totožnost. Čerpala přitom hojně ze Starého i Nového zákona. Neskončila v církvi a nedala se pokřtít, přestože byla uchvácena Ježíšem a jeho evangeliem. Nemůže být sice prohlášena navzdory nepochybné lidské i duchovní velikosti katolickou světicí, přesto ji pokládám za svou „soukromou osobní patronku“. Mnohokrát jsem ve skrytu srdce vzýval Etty ve společenství svatých a nedokážu se zbavit duchovního dojmu, že právě ona mě doprovází v mém setkávání s lidmi i při psaní. Jednou jsem jí to řekl na rovinu: „To sis asi, Etty, nepomyslela, že budeš kázat spolu s katolickým knězem – a co hůř: s jezuitou!“ (z předmluvy Józefa Augustyna)

Životopisné dielo o strastiplnom živote a putovaní slávneho dánskeho spisovateľa za rozprávkou, ktorá ho preslávila. Knihu dopĺňajú autorove zážitky z ciest po Európe, stretnutia s mnohými slávnymi súčasníkmi, napr. bratmi Grimmovcami.Knihu zdobia ilustrácie slovenských maliarov.

Farba vody je nevšedným príbehom Ruth McBride Jordanovej, jej dvoch manželov, a 12 detí, ktoré vychovala. Jordanová sa narodila ako Rachel Shilsky, poľská židovka, jej rodičia emigrovali do Ameriky čoskoro po jej narodení; ako dospelá sa presťahovala do New York City. Je to príbeh o úspechu, svedectvo o vernom srdci jednej ženy, nemenných hodnotách a nezdolnej vôli. Ruth Jordanová bojovala nielen s rasizmom, ale aj s chudobou, aby vychovala svoje deti a napriek tvrdým skúškam nikdy nezaváhala.

Příběh Jana XXIII.. „Jsem váš bratr,“ - takovými slovy se obracel k obyvatelům města a světa Jan XXIII. Už samo jméno, které si Angelo Giuseppe (Josef) Roncalli vybral, když byl v roce 1958 v 11. kole zvolen papežem, bylo neobyčejné: Jan XXIII se totiž jmenoval na počátku 15. století jeden vzdoropapež. - Jan XXIII. ze století 20. byl prvním novodobým papežem, který opouštěl zdi Vatikánu, přičemž do historie se zapsal zejména jako osobnost, která svolala II. vatikánský koncil.

Režisérka M. Persane-Nastorg hovořila s matkou Antoina de Saint Exupéryho v roce 1970. Výjimečná žena vzpomíná na svého výjimečného syna, na svého Malého prince.

Listy z väzenia. Malá cela, úzky oblok, na zemi matrac, v stene zabudovaný stolík, vedľa hranatá stolička, v kúte WC… To bolo prostredie, kde písal J. Ch. Korec listy z väzenia. Listy nepopisujú verne jeho život lebo prechádzali cenzúrou. Napriek tomu sú v istom zmysle dokumentami, ktoré odzrkadľujú autorove životné postoje a rozpoloženia vo väzení…