Životopisy

Rozhovor s p. Bohumilem Kolářem. Kniha rozhovorů přibližuje život kněze, který své kněžství dokázal uskutečňovat naplno a s radostí v nejrůznějších životních situacích.Mons. Bohumil Kolář studoval teologii v Římě. Roku 1952 byl ve svých 28 letech pro svou víru komunistickým režimem zatčen a odsouzen k deseti letům vězení. Po amnestii v roce 1960 pracoval dalších osm let jako dělník.Od roku 1968 působil jako farář v Roudnici nad Labem. Ve zmíněné době se setkal se spiritualitou jednoty a společenství – Hnutím fokoláre. V roce 1990 se stal spirituálem kněžského semináře v Praze a od téhož roku přednášel na Katolické teologické fakultě UK po třináct let katechetiku a pedagogiku.

Kdo je papež František? – Syn italských přistěhovalců do Argentiny, k jehož rysům vždy patřila pokora a starost o ty nejchudší. V knize se dočteme o jeho rodině, jak to bylo s jeho studiem chemie, proč se musel naučit vařit i mnohé další zajímavosti. Zkušený italský novinář představuje nejen životní cestu papeže Františka, ale i výzvy, které před něj staví jeho nový úřad. Nevyhýbá se ani citlivým tématům katolické církve dneška.

"Druhé čtení" českých autorů od Máchy k Havlovi. Dramatik Milan Uhde se tentokrát představuje jako čtenář. Dlouho se domníval, že za studií v padesátých letech minulého století odolal vlivům komunistických výkladů kultury a literatury. Když se však jako zakázaný autor musel o patnáct dvacet let později k některým přečteným knihám vracet, zprvu aby je na přátelskou zakázku zdramatizoval pod cizím jménem, prodělal překvapení: knihy byly jiné, než očekával.Samozřejmě se nezměnily, ale k novému poznání dozrál jejich čtenář. S krásnými slovy velebícími revoluční násilí se přel o to prudčeji, oč zásadněji odporovala jeho čerstvé životní zkušenosti. Pohnulo ho to k dalšímu a soustavnému ověřování fakultních poznatků. Výsledky zaznamenával a používal jak ve svých disidentských přednáškách konaných doma a v bytech přátel, tak po listopadu 1989 na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity.

Svědectví trapisty, který přežil. Xavier Beauvois natočil film O bozích a lidech (Velká cena poroty filmového festivalu v Cannes 2010). Příběh se odehrál v trapistickém klášteře v Alžírsku v polovině devadesátých let minulého století. Komunita zde pokojně žila uprostřed muslimské většiny.Kdo byli tito mužové?Jaké životní zkušenosti měli za sebou a co si plánovali do budoucna?Kdo a proč je v březnu 1996 unesl a brutálně zavraždil?Podle oficiální verze byli mniši uneseni a zavražděni islámskými teroristy, ale vyšetřování tuto verzi nikdy zcela nepotvrdilo, ani nevyvrátilo.Freddy Derwahl se vydal po stopách posledního z přeživších mnichů, Jeana-Pierra Schumachera, dnes devadesátiletého rodáka z Lucemburska, který teroristům jako zázrakem unikl. Autor líčí životní příběh tohoto mnicha a z jeho vyprávění se dozvídáme také příběh komunity z Tibhirine.Jean-Pierre Schumacher dnes žije v malé trapistické komunitě na v marocké poušti na úpatí pohoří Atlas.

Román o celoživotním svědectví lásky k Bohu i bližním přibližuje čtenářům osobnost Matky Vojtěchy Hasmandové. Její život oslovuje především láskyplným následováním Krista, kterého boromejka Matka Vojtěcha dokázala vidět v každém svém bližním. Byla duchovní i lidskou oporou ostatním řeholním sestrám jako jejich generální představená, ale také spoluvězenkyním během svého osmiletého věznění v 50. letech.Zemřela v roce 1988 v pověsti svatosti a v současné době probíhá proces její beatifikace. Druhé vydání této knihy vychází při příležitosti Jubilejního roku Matky Vojtěchy.

Pohnuté životní osudy moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové,kteří právě před 1150 lety přinesli křesťanství na Moravu. Jak málo o nich víme! A co vlastně víme o době, ve které žili?Román Antonína Polácha, který se opírá, jak je tomu u autora zvykem, o důkladné studium historických pramenů, nám přiblíží nejen jejich moravskou misi, ale i tu část života obou bratří, o níž většinou nemáme ani tušení. Konstantin Filosof, známý též pod mnišským jménem Cyril, kdysi profesor konstantinopolského vysokého učení a chartofylax tamějšího patriarchy, člověk pověřovaný vždy znova důležitými diplomatickými misemi v zájmu Byzantského císařství, rekapituluje v posledních dnech svého života vše, co prožil a vykonal. Během dlouhého několikadenního rozhovoru s bratrem Metodějem, kdy si uvědomuje, že už ve svém grandiózním díle nebude moci pokračovat, vzpomíná na své vzestupy a pády, pravdivě a sebekriticky bilancuje a hodnotí svůj vztah k rodičům, přátelům a politikům, kteří ovlivnili jeho život, ale i k samotnému Metodějovi, svému staršímu bratrovi, jenž má nést dál pochodeň poznání, již spolu v Moravské říši zažehli.Otevřeně se vyznává i ze všeho, co si klade za vinu a čeho lituje.//Ve vzpomínkách obou bratří před námi vyvstává dávno zasutý svět Byzantské říše v dobách jejího rozkvětu, odhaluje se jemné předivo vztahů mezi Konstantinopolí a Římem, mocenské zápasy podbarvené náboženskými rozdíly, které zásadním způsobem ovlivňovaly dějiny Evropy v devátém století, i spletité cesty, jimiž se šířilo křesťanství na sever a východ Evropy.//Snad dokáže tato kniha dostatečně vysvětlit, proč si oba solunští bratři svým životem a dílem zasloužili nejen své svatořečení, ale i onu poctu nejvyšší, kdy byli papežem Janem Pavlem II. v roce 1980 vyjmenování spolu se svatým Benediktem, zakladatelem západoevropského mnišství, patrony a učiteli Evropy.MUDr. Antonín Polách vystudoval lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Dlouhá léta pracoval jako praktický lékař na interním oddělení v Popradě, kde byl také činným členem městské rady a jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku. V letech 1996–2012 pracoval jako zástupce primáře interního oddělení v zemské nemocnici Stolzalpe, od října 2012 pracuje na interním oddělení v zemské nemocnici ve Wagně v jižním Štýrsku a má privátní lékařskou praxi v Grazu.

Cestovatel – etnograf - spisovatel. Dr. Emil Holub (1847–1902) je bezpochyby naším nejslavnějším cestovatelem 19. století. Je také zároveň jediným, jehož jméno se dosud udrželo v povědomí široké veřejnosti. V Africe strávil Emil Holub celkem jedenáct let. První cestu vykonal v letech 1872–1879 zcela sám, s nedostatečným vybavením i finančním zabezpečením. Druhou absolvoval v letech 1883–1887 v čele rakousko-uherské expedice.Během svých cest procestoval úze­mí dnešní Jihoafrické republiky, Botswany a části Zimbabwe a Zambie. Do Čech přivezl neuvěřitelně početné sbírky etnografických předmětů, přírodnin apod., ale také cenné vědecké poznatky z mnoha oborů, výkresy, meteorologické poznámky apod. Ve Vídni a v Praze uspořádal velkolepé výstavy svých sbírek. Intenzivně se věnoval literární a před­náškové činnosti.Lze říci, že touto činností do značné míry utvářel obraz Afriky a jejích původních obyvatel v zemích rakouské monarchie. Své bohaté sbírky později většinou rozdal vědeckým a vzdělávacím ústavům. V současné době jsou chloubou nejvýznamněj­ších evropských muzeí. Emil Holub si vydobyl slávu a uznání prakticky po celém světě. Jeho zásluhy byly oceněny vysokými řády snad všech evropských zemí. Mnohé vědecké společnosti a spolky jej zvolily čestným členem. Vzdor všem těmto poctám, slávě a uznání nakonec zemřel takřka v zapomnění a chudobě. Kniha vychází ve spolupráci s Národním muzeem.

Korespondence Bohuslava Reynka (1892-1971), editory připravovaná přes dvě desetiletí, pokrývá život Reynka básníka, překladatele a grafika. První, nejrozsáhlejší část tvoří dopisy vyměňované s Josefem Florianem, v počátcích (1914) spojené s vydáváním Reynkových raných básní a překladů; jejich styky skončily v roce 1941 smrtí pověstného vydavatele ze Staré Říše. Následují listy, jež si mladý Reynek vyměňoval s jinými vydavateli (J. V. Pojer, V. Vokolek Z. Řezníček), ale též s malíři, spisovateli (J. Čapek, O. Březina V. Hofman, M. J. Giono, M. Jakob, J. Zahradníček ad.) a se svou budoucí ženou, básnířkou Suzannou Renaudovou.Život pak, zejména po roce 1948, přinesl změny, jež poznamenaly život rodiny a tím ovšem i charakter Reynkovy korespondence, spjaté s jeho prostorem Petrkova. Z listů umělcům mladší generace (J. Kolář, V. Holan, O. Janeček ad.), členům rodiny i novým přátelům, k nimž patřili i oba editoři Korespondence, nezaznívají věcné informace, nýbrž působivé reflexe a postřehy stárnoucího muže a umělce. Jeho poslední listy jsou datovány rokem 1971.

Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Monografie je věnována neobyčejné osobnosti Adolfa Kajpra SJ (1902–1959), muže, jehož mezi věřícími katolické církve provází pověst světce a mučedníka. Představuje jeho životní osudy i jeho bibliografii a předkládá svědectví pamětníků o této mimořádné postavě českých církevních dějin. Podrobněji se zastavuje u listu Katolík. Konstatuje, že vznikl za první republiky jako list Katolické akce a za války byl zastaven. Objasňuje, že byl r. 1945 obnoven, ovšem jenom proto, že jeho vydavatel nabídl své prostředky podstatně novému projektu, jehož nositelem se stal Adolf Kajpr. Vysvětluje, jak to bylo s periodicitou, nákladem, redakcí, autory a rubrikami. Představuje program a metodu, které mu Kajpr spolu se svými spolupracovníky vytkl.Konkrétní výsledky jejich snažení podchycuje bibliografie periodika, jež sleduje jak obsah jednotlivých čísel, tak i jednotlivé autory. Zvláštní pozornost je potom věnována tomu, jak Kajpr rozuměl vztahu mezi křesťanstvím a společností. Všímá si, že jeho uvažování o společnosti mělo východiska v christocentrickém pojetí lidské existence a že jeho druhým, zkušenostně ověřeným pilířem byla kritika atheistického humanismu všeho druhu, zejména ovšem – jak doba velela – komunistického. Kajpr přitom ve svém sociálním smýšlení dospěl až k otevřeným sympatiím k tomu, co lze v jeho stopách nazvat křesťanský socialismus. Z těchto premis pak lze porozumět tomu, jak má podle něho katolík rozumět společnosti, resp. státu, a jaké jsou konstitutivní prvky křesťanského vztahu k politice.Autor Vojtěch Novotný (1971) působí jako docent dogmatické teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Život. Dílo. Dokumenty.. Kniha, jež byla v Německu vydána v krátké době dvakrát, přináší v současné době nejaktuálnější souhrnný pohled na život a dílo Antonína Dvořáka.Německému autorovi se v ní podařilo spojit do jednoho svazku fundovanou biografii českého skladatele, komentáře k jeho tvorbě s četnými notovými příklady, Dvořákova interview pro anglický a rakouský tisk, ukázky korespondence, jakož i několik esejů týkajících se Dvořákovy skladatelské metody a přijímání jeho díla v německé oblasti.Pro českého čtenáře, milovníka hudby i znalce, bude objevné dovědět se, jaký ohlas vyvolávalo Dvořákovo dílo ve své době i později, jaká klišé byla spojována s osobou tohoto „českého muzikanta“ v cizině a jakými argumenty je vyvrací moderní vědec.

Chicago Tribune: „Mistrovský životopisný portrét – nejen vědecky fundovaný, ale velmi čtivý, informativní a poutavý.“ Více než sto let chyběla na světovém trhu taková kniha – shrnuje všechno, co je dnes zjištěno o životě Johanna Sebastiana Bacha (1685 –1750), geniálního barokního skladatele, varhaníka, cembalisty, dirigenta, učitele a teoretika. Tato monumentální biografie z pera profesora Harvardovy university a ředitele Bachova archivu v Lipsku Christopha Wolffa se okamžitě po svém prvním vydání v USA stala událostí bachovského roku 2000 a o rok později se dostala do finále Pulitzerovy ceny.Následovaly překlady do němčiny, holandštiny, italštiny, japonštiny, maďarštině a španělštiny. Dílo je výsledkem autorova celoživotního bádání, poskytuje neuvěřitelné množství faktů a řadu objevných závěrů – přitom je poutavé a čtivé, věcné a zároveň zaujaté. Pomocí četných vyobrazení a mnoha dobových citátů přenáší čtenáře do Bachovy doby a prostředí, a stále odkazuje na jeho skladby.Skladatel sám nezanechal žádné autobiografické záznamy. O to důležitější je, že místo dohadů a legend, které byly s jeho jménem v minulosti často spojovány, můžeme poznat příběh reálného člověka a jeho rodiny v konkrétním období evropského kulturního vývoje. Stojíme v údivu nad velikostí umělecké osobnosti, která uzavřena v hranicích své éry a země přesáhla svým významem obojí a dodnes zůstává mezi tvůrci jedinečným zjevem. Milovník hudby může číst knihu jako román, odborník v ní najde nepřeberný faktický materiál a díky bohatému rejstříku také orientaci v rozsáhlé bachovské literatuře.České vydání je překladem aktualizované německé verze z r. 2005.

Karolína Světlá v diskurzu literární kritiky druhé poloviny 19. století. Kniha Možnosti četby nabízí interpretaci díla Karoliny Světlé na pozadí diskurzu české literární kritiky druhé poloviny 19. století. Autor se soustředí na dobové přístupy k podobám a funkcím národní literatury, zaměřuje se na problematiku úkolů kladených na českého spisovatele. Nad prózami Karoliny Světlé otevírá otázku, v jaké míře mohla tato „společenská objednávka“ ovlivňovat individuální umělecký rukopis.Zajímá jej problém autorské i čtenářské reflexe vlastenecky výchovné tendence literární tvorby. Toto dobové přijetí tendence daného druhu coby faktoru, který žádoucím (nikoli limitujícím) způsobem přednastavuje utváření smyslu uměleckého díla, chápe jako výraz dědictví raně obrozenských ideových konstruktů, jako projev pohybu v mýtu o vzkříšeném národu – pohybu, který v rámci takřka všeobecně akceptovaného komunikačního kódu čtenáři sdílejí se svou spisovatelkou.Odpověď na otázku, jak se základní aspekty tehdejšího diskurzu o české literatuře vztahovaly ke spisovatelčině tvorbě a jakými cestami byla Světlá vynesena do pozice ztělesněného ideálu národního slovesného tvůrce, hledá autor ve druhém oddílu knihy. Se zohledněním základních poloh dobové kritické recepce díla Karoliny Světlé se pak ve třetím oddílu pokouší formulovat vlastní rozumění autorčinu uměleckému výrazu.Pozornost zaměřuje především na problém specifických uměleckých postupů na poli poetiky literární postavy (citový a mravní vývoj výjimečných hrdinek, rozvíjení dramatických příběhů lásky završených motivem položení oběti atp.); klade si otázku, v jakém vztahu jsou tyto postupy vůči naplňování vlastenecky výchovné tendence, v jakých ohledech je možné právě v těchto prvcích spatřovat projevy onoho pohybu v obrozenském mýtu. Zkoumaným materiálem jsou zde především ještědské romány z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století (Vesnický román, Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec), autor ovšem přihlíží rovněž k otevřeně tendenčním prózám z pozdních fází tvorby Karoliny Světlé.

Sr. Hana Johanka Patáková (*1976) pochází z Blažovic. Vystudovala střední zdravotnickou školu a následně pracovala v Popáleninovém centru v Brně-Bohunicích. Po vstupu do Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou sv. Rodiny vykonávala rozličné profese, nejdéle pracovala jako vychovatelka na internátě pro studentky středních škol. V současné době pracuje jako zdravotní sestra na JIP Popáleninového centra v Brně. O svých básních říká: "Básně jsem psala v těžkých chvílích svého života, byly mou komunikací s nejbližšími i hledáním místa v Božím plánu. Doufám, že pro spřízněné duše budou povzbuzením v těžkostech života - vědomím, že je nás víc, kdo hledáme a stále ztrácíme..."

Jak vysvětlit svět, a přitom nenudit. Peter L. Berger, dnes pravděpodobně nejznámější žijící americký sociolog, publikuje knihy o mnoha aspektech sociální vědy od šedesátých let 20. století a některé jeho práce jsou již pokládány za klasické. V těchto vtipných a intelektuálně podnětných vzpomínkách Berger vysvětluje, jak se stal sociálním vědcem, ale vypráví rovněž o nesčetných dobrodružstvích, k nimž toto povolání vedlo.Nejedná se o standardní autobiografii, která by líčila každou událost v Bergerově životě; spíše se zaměřuje na nejdůležitější intelektuální problémy, které motivovaly jeho práci, a na různé lidi a situace, s nimiž se střetával v jejím průběhu. Bergerovy paměti jsou plné pozoruhodných miniatur a rázovitých postav vylíčených živým vypravěčským stylem, často kořeněným humorem, a zprostředkovávají čtenáři vzrušení a překvapení, které může přinášet zkoumání sociálního života.

Ironik v české pasti. Kulturněhistorická monografie zachycuje neznámé stránky života a díla Aloyse Skoumala (1904-1988), v kulturním povědomí zařazeného jako překladatele. V první polovině svého tvůrčího života však významně ovlivňoval českou literaturu i kulturu jako redaktor a kritik (Vyšehrad), jako jedinečný satirik (sazba sbírky Budiždán v roce 1958 rozmetána), konečně jako československý kulturní atašé v Londýně (1947-1950). Svými kritickými aktivitami do té míry vrostl do několika vrstev českého kulturního dění ve dvacátém století, že se stal jejich zrcadlem. Monografie proto nemůže než je reflektovat rovněž; jde zejména o svědectví o pražské anglistice a kulturní Praze 20. let vůbec, obraz každodennosti diplomatických služeb, spisovatelských středisek Dobříše či Budislavi, prvních dvou poválečných sjezdů spisovatelů, konečně i Kruhu překladatelů. Ideovým svorníkem je pak dědictví staroříšského Josefa Floriana a irsko-česká komparace. Fotografické přílohy (mimo jiné J. Čep, J. Vašica, E. A. Saudek, E. Vrchlická, F. Halas a další).

Výběr z epigramů a aforismů Aloyse Skoumala (1904-1988), překladatele a znovuobjeveného satirika a glosátora české i anglické společnosti 50. a 60. let dvacátého století. Edici doplňují komentáře a citáty o autorovi.

Soupis díla. Vynikajúci a známy románopisec Wilhelm Hünermann na vzrušujúcom pozadí udalostí opisuje život svätého Martina z Tours, jedného z najobľúbenejších a najznámejších svätcov Cirkvi.Predstaví nám ho ako syna pohanského tribúna ženúceho sa po panónskych stepiach, ale aj ako dôstojníka v légii sabarských kopijníkov. Staneme sa svedkami zaodetia žobráka polovicou Martinovho plášťa. Spoznáme ho aj ako pustovníka, otca rehoľníkov a biskupa, apoštola Galie.

Příběh Bedřicha Fučíka. Za krásného jarního počasí odváželi 24. května 1951 Bedřicha Fučíka (1900–1984) na Pankrác. Po několikaměsíčním martyriu estébáckých výslechů ho pak, spolu s dalšími převážně katolickými intelektuály, odsoudili ve vykonstruovaném procesu k vysokému trestu.Za bezmála devět let prošel řadou věznic, také neblaze proslulým Mírovem. Že nepodlehl, za to vděčil neobyčejné síle své vnitřní svobody, čerpané ponejvíce z víry. On si ten úděl vlastně předpověděl, ba dá se říct, i určil. Vždyť už na rozmezí dvacátých a třicátých let, uprostřed svobodných poměrů První republiky, prohlásil, že být katolíkem mu značí stát, kde to vždy silně fouká, prostě – žít na vidrholci. Jak takový život vedl, o tom sám odmítal vydat svědectví, přestože ti, co ho znali, na něj naléhali, aby napsal paměti.Ale to byl celý on: raději než o sobě vyprávěl o jiných. Tak vzniklo Čtrnáctero zastavení, soubor osobně laděných medailonů čtrnácti mužů z těch, kterých si nejvíc vážil a k nimž ho vázal přátelský vztah, podle mnohých jedna z nejhezčích knih, jaké u nás v posledních desetiletích vyšly.

Impresionistické vzpomínky rockové zpěvačky Patti Smith na dětství strávené na východě USA se volně prolínají s momenty tvorby v dospělejším věku a se snovými vizemi a představami, kterými se autorka nechává unášet. A čtenář se může nechat unášet s ní...

Česká koruna uprostřed Evropy. Výpravná kniha zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie.

Po vzpomínkách na diplomatickou kariéru v Černínském paláci, v Paříži, Bruselu a Bernu se Jaroslav Šedivý vrací ještě hlouběji do historie, jak sám říká, „je to psaní o jednom životě, jedné době, která byla vlastně mnoha dobami s jedním velkým zmatkem“.

Alžběta Durynská - Uherská byla sestřenicí Anežky České-Přemyslovny. Obě svůj život spojily, i když za jiných podmínek, s klášterním životem a službou potřebným. Alžběta Durynská žila s niternou potřebou služby nuzným vlastně po celý svůj život, a dokázala jej tak i naplnit. Jak již mocná kněžna durynského lankrabství, tak i později jako lankraběnka - vdova ve špitále, který založila a kam se odebrala po smrti svého milovaného muže Ludvíka Durynského, jenž zemřel na křižácké výpravě.

Bosé nohy v parku, Butch Cassidy a Sundance Kid, Podraz, Všichni prezidentovi muži, Velký Gatsby, Tři dny Kondora, Vzpomínky na Afriku, Zaříkávač koní – to je malý výčet nezapomenutelných filmů.

Boj Winstona Churchilla (1874–1965) s politikou appeasementu (mnichovanstvím), za který mu nejprve spílali do válečných štváčů, jej nakonec vynesl v kritickém válečném roce 1940 do čela vlády.Svou úžasnou rétorikou dokázal vyburcovat izolovaný ostrovní národ k odhodlanému válečnému úsilí a dovedl jej k vítězství nad hitlerovským Německem. Historik Andrew Roberts vtipně poznamenal (ve Vichru války), že Churchillovy projevy měly cenu nejméně tří německých divizí.

Pohledy do života P. Šuránka. Uspořádal P. Alois Kotek. Úvod napsal arcibiskup Jan Graubner. Sbírka textů přibližujících jednu z velkých kněžských osobností, kterou P. Šuránek bezesporu je – o tom svědčí i probíhající proces blahořečení. Tato kniha by měla být povzbuzením a příkladem, jak se ubírat osobní cestou ke svatosti, jak plně rozvinout svůj život.

Knižní rozhovor se Zuzanou Roithovou. Rozhovor se známou lékařkou, senátorkou, ministryní zdravotnictví a poslankyní Evropského parlamentu mapuje hlavní křižovatky jejího života. Na pozadí barvitého vyprávění o minulosti vyvstávají silné kontury její osobnosti: nezdolná vůle a pracovitost, rozhodnost a důslednost při jednání s lidmi, ale zároveň moudrost a laskavost.

Dokumenty, ohlasy, paralely, přesahy 1966 - 2006. Koláž názorů, zmínek, odkazů a zamyšlení o Otokaru Březinovi pochází od lidí, kteří jsou i nejsou účastníky literárního života z Čech a ze světa, z různých oborů apod., a reagují neutrálně, vášnivě, pozitivně nebo negativně v dopisech, recenzích, vědeckých pojednáních, dedikacích atd. na tvorbu nebo život velkého básníka symbolismu.

František Kužela se narodil roku 1915 ve slováckém Vlčnově. Tam talentovaného chlapce objevil dominikán Odilo Pospíšil a poslal ho do Prahy na studia. V Praze bydlel na koleji v tzv. juvenátu u bratří dominikánů, a odtud vedla přímá cesta do řádu. Ve svých 20 letech přijal dominikánský hábit spolu s řádovým jménem Patrik. Během prvních tří let v řádu se ukázala jeho mimořádná lidská i intelektuální zralost. Již svědectví z té doby ho ukazují jako světce. Nicméně jeho heroické ctnosti se měly osvědčit v nejtěžší zkoušce. V roce 1941 byl zatčen gestapem za odbojovou činnost proti protektorátu, které se měl dopustit v době svých studií v belgickém Saulchoir. Byl vězněn nejprve v Olomouci, pak krátce v Brně, a odtud byl převezen do Osvětimi s průvodkou „návrat nežádoucí“. Jeho životní pouť skončila velmi dramaticky a krutě v únoru 1942, v jeho 26 letech. Že skončila v Boží náruči, o tom nemůže být pochyb. Svědčí o tom jeho dopisy a básně z vězení, z nichž je sestavena kniha, která dostala název podle jedné z Patrikových básní. Tato knížečka chce povzbudit čtenáře především k modlitbě: k Bohu za Patrikovo blahořečení a k samotnému Patrikovi, aby zázrakem prokázal svou blaženost. Tento mučedník z české dominikánské provincie si jistě zaslouží úctu oltáře.

Nežít jen pro sebe. Knižní rozhovor s kandidátkou na prezidentku ČR představuje známou herečku, jejíž tvář je spojena s charitativní činností i s televizními adventními koncerty.Táňa Fischerová vzpomíná na své dětství, na to, jak se rodilo její herecké povolání, a postupně na svá divadelní angažmá a filmové role. Vzpomíná na svá herecká přátelství, na režiséry, s nimiž spolupracovala, a na řadu dalších osobností hereckého světa.Vypráví také o své rodině, představuje své názory na společnost, politiku a stav veřejných věcí. Nově je rozhovor doplněn o události posledních deseti let od vydání první verze této knihy.Daniela Brůhová je redaktorkou Českého rozhlasu. S Českou televizí spolupracuje na pořadu Křesťanský magazín.

Panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům. Tento panský rod, původem z Posázaví, během krátké doby rozkošatěl a rozšířil se i na Moravu. Jako jeden z mála z české šlechty si uchoval významné postavení i po Bílé hoře a kvete až do dnešních dnů.

Politická biografie. Žádný politik s výjimkou Václava Havla nezanechal tak výrazný otisk v české polistopadové politice jako Václav Klaus. Jeho kariéra se dá nahlížet jako pozoruhodný obraz výjimečné schopnosti získat moc, šachistického myšlení několik tahů dopředu a silné vůle v boji o politické přežití. Žádný z českých politiků nebudí takový odpor, nebo naopak vřelé sympatie. Žádný politik dnes není tak viditelný i za hranicemi České republiky. To vše tvoří pozoruhodný „fenomén Václav Klaus“.

Knižní rozhovor s autorem Zdivočelé země o literatuře, životě a hledání pravdy. Název knížky rozhovorů, ve které novinářka, publicistka a spisovatelka Libuše Koubská vyzpovídala spisovatele, scenáristu, dramatika, překladatele a novináře, bývalého politického vězně a pozdějšího předsedu PEN klubu Jiřího Stránského, zcela odpovídá laskavé povaze pana Stránského. V knize skromně vypráví o svém životě a životních postojích, o zkušenostech z doby věznění v pracovních táborech, i své touze psát a vyjadřovat se ke společenským a kulturním otázkám. Jiří Stránský byl od dětství skautem a je jím pořád, proto také jeho hlavním životním krédem je pravdomluvnost. Kniha významně obohatí řadu rozhovorů s lidmi, kteří v českém kulturním životě zanechávají výraznou stopu.

Křesťané a muslimové ve fátimovském Egyptě. Severus z Ašmúnajnu otevřel ve fátimovském Egyptě rozvoj arabské křesťanské literatury v linii apologetických výkladů křesťanské nauky proti herezím i filosoficko-teologických disputací mezi křesťany a muslimy. Severovým specifikem se stalo spojení arabského prvku s křesťanským v jeho helénistické i koptské tradici a vlídná, neútočná polemika s tezemi islámu, v níž především mířil na arabskou definici křesťanských, monofyzitských článků víry.

Portrét génia. Další z řady krátkých brilantních životopisů z pera význačného britského historika. Autor přináší barvitý portrét Charlese Darwina, kterého charakterizuje jako nejvlivnějšího vědce všech dob. Autor představuje Darwinovu složitou osobnost, jeho celoživotní dílo i dobu, ve které žil. S typicky pronikavým vhledem, vtipem a jazykovou bravurou popisuje Darwinovo mládí, líčí jeho dobrodružnou plavbu kolem světa i léta vědeckého bádání a myšlenkového zrání, která talentovaného vědce přivedla mimo jiné i k převratné teorii o původu druhů. Současně se však nevyhýbá ani Darwinovým tragickým omylům, například kontroverzní podpoře vznikající eugeniky.

Příběh rodu Prokůpků z Kutlíř u Kolína. Kniha sleduje příběh slavného selského rodu Prokůpků z Kutlíř, a čtenáře tak provádí moderními dějinami českého venkova. Otevírá pohled na velkolepý hospodářský i kulturní rozkvět druhé poloviny 19. století, na růst sebevědomí i politického vlivu selského stavu na počátku 20. století a na dovršení tohoto vývoje za první republiky. Dále ukazuje, jak bylo sto let všestranného vzestupu násilně přerváno takzvanou kolektivizací v padesátých letech a jak obtížně se o čtyři desetiletí později prosazovaly snahy toto dílo zkázy překonat.

Vzpomínky na život a dílo Mons. Karla Pilíka. Vzpomínky na život a dílo Mons. P. Karla Pilíka. Mozaika vzpomínek, zkušeností a prožitků s Otcem Karlem Pilíkem naplňuje vděčností. Dodává sil. Oživuje předsevzetí žít tak, jak žil on...

Pocta Bedřichu Noskovi k sedmdesátým narozeninám. Sborník Šalom: Pocta Bedřichu Noskovi k sedmdesátým narozeninám lze označit za symbolické bilancování dvacetiletého působení Bedřicha Noska jako vědce, hebraisty a především pedagoga. Mezi pětadvaceti příspěvky nalezneme jak studie a laudatia od jeho kolegů z HTF (prof. Lášek, prof. Kučera) a spolupracovníků z ŽM a katedry hebraistiky (doc. Šedinová), tak i příspěvky od jejich žáků, kteří se již stihli zapsat do dějin české hebraistiky a judaistiky, jmenovitě dr. Holubová a dr. Boušek. Za pozornost ale stojí i příspěvky „nejmladší“ generace budoucích vědců, doktorandů judaistiky, religionistiky a hebraistiky (Ivan Kohout, Marek Vinklát a Markéta Rubešová). Židovská studia nemají ani po dvaceti letech svobody na růžích ustláno a nejde jen o krizi a marasmus, v němž se nachází český vzdělávací systém jako takový. O to více je třeba ocenit ty, kteří svým entusiasmem, pílí a kvalitou předkládaných prací ukazují, že judaistika a hebraistika v České republice bude mít důstojné pokračovatele, a to i díky odborné a pedagogické práci Bedřicha Noska.

R. Maritainová (1883–1960), rozená Umancovová, se narodila v ruském Mariupolu v židovské rodině. Rodiče po deseti letech emigrovali s dcerami do Paříže, kde Raissa vystudovala na Sorbonně a potkala se se svým budoucím manželem Jacquesem Maritainem. Duchovní a myšlenkový vývoj dvojice probíhal v těsném sepětí, společně opírali své filosofické uvažování o středověkou filosofii a myšlení H. Bergsona, u něhož studovali. Společně rovněž konvertovali ke katolictví pod vlivem L. Bloy. Ve svém domě v Meudonu kolem sebe shromáždili okruh duchovně blízkých přátel z kulturních, filosofických a církevních kruhů. V roce 1940 emigrovali do Kanady a posléze žili v New Yorku (v roce 1944 Ch. de Gaulle jmenoval J. Maritaina velvyslancem ve Vatikánu, v Římě Maritainovi strávili roky 1945–1948).

Bibliofilie o sv. Václavovi, bohatě ilustrováno.

Praktická příručka stručných portrétů čtenáře seznámí se základními informacemi o světcích a o jejich symbolech, pomocí nichž je znalec dokáže identifikovat.