História

Fascinující příběh symbolu labyrintu.Turista, jenž zavítá do proslulé katedrály v Chartres, může být překvapen, když na podlaze objeví obrovské bludiště. Proč tam je? Craig Wright, profesor dějin hudby na Yale University, se ve své fascinující knize zabývá tímto symbolem a jeho významem v architektuře, náboženství, literatuře, tanci a hudbě. Sleduje příběh labyrintu a bojovníka, který je s ním neodmyslitelně spjat, od starověkého mýtu o Théseovi a krétském bludišti přes středověk a osvícenství až do současnosti.Zabývá se rolí, již sehrál v křesťanských velikonočních rituálech, a jeho interpretací ve středověké teologii. Podstatná část díla je zasvěcena labyrintové hudbě a skladbám takových velikánů, jako byli J. S. Bach a W. A. Mozart.Na začátku a konci knihy se autor věnuje obnovenému zájmu o bludiště, k němuž došlo na přelomu našeho tisíciletí, čímž se kruh magicky uzavírá: stejně jako v labyrintu odcházíme stejnou cestou, kterou jsme vešli.

Kniha představuje výbor prací Zdeňka Vašíčka z let 1979-2008. Spoluautorkou tří textů je Francoise Mayerová. Spojujícím tématem je zkoumání toho, jak se zdánlivě jednoduché, základní pojmy jako mimo jiné minulost, současnost, paměť a dějiny proměňují, jak bývají rozličně akcentovány a naposled jak jsou využívány i zneužívány.

Odvaha k mezerám. Představujeme vám první knihu z ediční řady Refugia Societas – Miscellanea jesuitica, věnovanou ignaciánským tématům. Obsahuje trojí: část historickou, filosofickou a teologicko-spirituální. Tento titul obzvláště podtrhává zkušenost exercicií.

Komentovaný překlad latinského deníku českého jezuitského misionáře 17.–18. století v Rusku. Jiří David ze Zdic byl teprve pět let knězem, dva roky doktorem filosofie a už si vysloužil první ostruhy coby vyučující hebrejštiny na olomoucké univerzitě; dá se říci, že se „trénoval“ na misie službou ve věznici a v olomouckých špitálech. Dobové reálie z Ruska, které popisuje, budou pro čtenáře velmi zajímavé.

Rozhovory s P. Antonellem a J. Cezarem de Castro Rocha. René Girard dospěl svými úvahami k odhalení mechanismu lidských tužeb a tím významně prohloubil naše znalosti o člověku. Proto je tato intelektuální autobiografie důležitou událostí. Autor textu Násilí a posvátné poprvé mluví o důležitých meznících svého života i své odborné dráhy, vysvětluje, jak je jeho dílo přijímáno ve Francii a ve světě, a zmiňuje se i o rozpracovaných tématech. Tváří v tvář kritice a palčivým otázkám současnosti energicky přeformulovává své teze a přichází s novými analýzami.Jako poutavá výpověď o výměně názorů v odborné Francii i ve světě za posledních čtyřicet let tyto rozhovory přinášejí mnoho nového, protože mapují jednu z nejplodnějších myšlenkových dílen současnosti.

Nový začátek dějin. Nastínění současných problémů světových dějin.Autor, žijící a působící dnes ve Velké Británii, náleží k nejvýznačnějším politologům současnosti. Je reprezentantem jejích liberálních proudů. V této knize se zabývá dosud teoreticky nezpracovaným obdobím dějin nejnovějších - totiž obdobím pádu komunistického bloku po tažení proti Iráku.Berlínská zeď a její odstranění slouží mu jako symbol této hluboké proměny. Vedle pádu komunismu považuje za význačný faktor určující současné dějiny též rozvoj islamismu a konfrontaci Západu s ním. Široká informovanost a vhled do hloubky problémů současného světa charakterizují soubor těchto studií, jejichž společné vydání se stalo událostí pro všechen západní svět, jak se to projevilo v řadě vydání v nejrůznějších jazycích.

Příspěvek k dějinám Pravoslavné církve v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Kniha je pokusem o ucelený pohled na dějiny české pravoslavné církve od poloviny 19. století do počátku 50. let 20. století, kdy získala autokefální postavení. Jejím jádrem je popis formování církve v letech první Československé republiky a líčí dramatické osudy zakladatelské generace duchovních kolem biskupů Sawatije a Gorazda. Vedle evokace bojů o jurisdikci si všímá také života ruské meziválečně emigrace v Česko­slovensku vedené biskupem Sergijem.Autoři sledují problematiku pravoslaví na území českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi a svou práci koncipují tak, aby uspokojila širší veřejnost i náročného čtenáře. K atraktivitě tohoto knižního titulu přispívá také rozsáhlá obrazová část a uvítají ji nejen zájemci o pravoslaví, religionistiku, náboženské a církevní dějiny, ale všichni, kteří touží po prohloubení poznatků o vývoji moderní české společnosti 20. století.

Umělecké dílo jako projev vladařské reprezentace a symbol státní identity. Soubor studií je věnován zakladatelským počinům z doby vlády Přemyslovců, Lucemburků a Jagellonců. Jsou dílem prof. Kuthana, významného reprezentanta tzv." donátorských dějin umění".V tomto přístupu k umění se zdůrazňuje vazba mezi zadavatelem uměleckého díla a jeho tvůrcem. Donátor si vybírá umělce, kteří jsou schopni zpřítomnit ideje, které reprezentuje - umělecké dílo totiž hraje důležitou roli při osobní reprezentaci donátora nebo jeho dvora.

Dlouho očekávané dílo předního českého arabisty, autora řady čtenářsky i odborně úspěšných publikací o dějinách a kultuře islámských zemí, přináší ucelený pohled na téma mystiky v islámu: téma považované právě tak za bohaté a podnětné jako někdy za kontroverzní. V šesti větších oddílech rozkrývá autor fenomén islámské mystiky v jeho dějinném, myšlenkovém i geografickém kontextu, předkládá portréty nejvýznačnějších postav súfismu a jejich názorů, zkoumá vývoj a rozdíly spirituality hlavních směrů či škol (tzv. „taríq“).Závěrečné části se věnují islámské mystice v okrajových oblastech islámského světa (Číně, Indonésii, subsaharské Africe, Evropě), jakož i postavení a úloze súfismu v dnešním světě. Rámec knihy, kterou oživuje množství pramenných citací, je v podstatě chronologický, počíná se výkladem zrodu a dějin islámské mystiky i jejího zasazení v samotném islámu a vrcholí v dneškem, avšak jednotlivé oddíly usilují zároveň o systematické prozkoumání uvnitř daného tématu (velká témata, představy, činy velkých osobností, taríqy); autorův historicko-ideový popis největších taríq, které jsou závažnou součástí duchovního i politického života muslimského světa, je v češtině zřejmě prvním soustavnějším počinem tohoto druhu.Prof. L. Kropáček ukazuje některá společná východiska a témata islámské mystiky a křesťanské spirituality (Ježíš, srdce, duše, světci…), jakož i jejich rozdílnosti. Upozorňuje na možné vlivy středověké islámské mystiky, jež byla často sama napájena z evropských (zvl. novoplatónských) zdrojů, na tehdejší evropský duchovní život a myšlení, a zabývá se rovněž evropským vnímáním súfismu, jak na úrovni akademické, tak ve sférách lidovějších. – Svazek je doplněn barevnou a černobílou přílohou, slovníčkem pojmů, soupisem literatury a obsáhlým rejstříkem.

Kniha soustřeďuje studie na téma politického katolicismu a představuje jeho různorodost a proměnlivost v závislosti na čase. Příspěvky si všímají vývoje tohoto fenoménu v moderních českých dějinách a prezentují apologetické a aktivizační poslání ve střetu s nástupem a expanzí industriální společnosti a totalitním režimem etablovaným v letech po skončení druhé světové války.Sborník chce současně ukázat význam propojení teorie a praxe politického katolicismu důrazem na pojmovou přesnost při označování některých jevů a skutečností, které se v průběhu času mění a významově posouvají. Obsahová pestrost pojednání vytváří z předkládané knihy přitažlivý a čtivý celek obohacující čtenáře o nové poznatky a posouvající naše znalosti o politickém katolicismu dopředu.

Toto dílo je v nejednom ohledu neobvyklé. Jeho autor, který působil před druhou světovou válkou čtyřicet osm let jako rabín židovské obce v holandském Haarlemu, je nejprve vydával na pokračování v nežidovských novinách. Už to svědčí o neobvyklém liberalismu čtenářů i autora samého.V jednotlivých kapitolách vysvětluje vznik a význam synagogy, slavení šabatu, hlavních židovských svátků, otázky spojené s obřízkou, prvorozenectvím, košer stravou, nemocí i umíráním, a závěrem povahu základních židovských kanonických textů.De Vries si povšiml živého zájmu veřejnosti o život a tradice židovských společenství a vyšel mu ve svém textu vstříc. Učinil tak s nadějí, že popsání forem židovského náboženského života může napomoci odhalit něco z vnitřní povahy a hlubšího smyslu židovství a vést tak k jeho pochopení.Čtenářský zájem o tuto knihu potvrzuje i skutečnost, že vyšla v Holandsku šestkrát a v německém překladu třikrát (naposledy v roce 2005) a získala renomé standardního díla o židovském náboženství, obřadech a předpisech všedního i svátečního života Židů.

Studie předkládané v této publikaci navazují na autorovy dřívější úvahy o vztahu filosofie a básnického mýtu v rámci klasické řecké literatury. Stejné téma je nyní nahlédnuto z perspektivy rodící se křesťanské filosofie. Způsob, jakým se Klement Alexandrijský pokouší využít některých klasických postav řeckých mýtů, jako je Prométheus, Hermés či Dionýsos, k objasnění svého pojetí biblických dějin spásy, nám ukazuje, do jaké míry mohlo původní schéma mytického příběhu ovlivnit formování křesťanské duchovní tradice.

Johannes Zeschick (* 1932), emeritní opat benediktinského kláštera v bavorském Rohru, podává syntetické dějiny působení mnichů a mnišek svatého Benedikta v českých zemích. Začíná v nejranějších dějinách — christianizací Čech —, sleduje zakládání, rozkvět i úpadek a obnovu jednotlivých klášterů a na závěr popisuje stav po zhroucení komunistického režimu.Další kapitoly sledují dějiny slučování klášterů v kongregacích, jejich hospodaření, neopomíjejí architektonickou a uměleckou tvorbu, klášterní archivy a knihovny, duchovní (vědeckou a literární) tvorbu, pastorační aktivity a duchovní život. Text je doplněn originálním obrazovým doprovodem (rytiny, unikátní historické snímky, reprodukce z historických knih) a obsáhlou bibliografií.

Úvahy o historiografii 19. a 20. století. Kniha Dějepisectví mezi vědou a politikou reprezentuje tři velmi různorodé přístupy k dějinám moderní historiografie. Autor se v nich zamýšlí nad propojením historického myšlení s dobovými společenskými představami a politickými podmínkami, jež nejsou na první pohled patrné, jež však ve své podstatě představují jakési podhoubí historického uvažování.V první kapitole nazvané Zrození ohledává kontury badatelské dílny V. Tomka a počátky sociálního dějepisectví ovlivněného mladší národohospodářskou školou mezi českoněmeckými historiky konce 19. a první poloviny 20. století, přičemž hlavním hrdinou tohoto dvoukolejného příběhu je Bedřich Mendl.V kapitole V zajetí marxismu analyzuje kontinuitu a diskontinuitu husitologického bádání v 50. a 60. let a vliv soudobých společenských představ na jeho změny, na osobě Františka Grause demonstruje příčiny proměn interpretačních přístupů na klíčovou otázku krize pozdního středověku a prostřednictvím recepce francouzské historiografie v českém prostředí v 50.–80. letech 20. století se pokouší odhalit příčiny zaostávání českého dějepisectví za historiografií inspirovanou novými badatelskými metodami.V závěrečné kapitole Inovace a inspirace subjektivním způsobem ohledává tři klíčové inovativní přístupy soudobého dějepisného diskurzu (prosopografie, mikrohistorie a sociální dějiny umění), často s akcentem na jejich rezonanci a vedle toho i zploštělé chápání v českém prostředí.

Další v řadě svazků mapujících dějiny Evropy poutavým způsobem přibližuje příběh století poznamenaného dvěma nejničivějšími válečnými konflikty v historii lidstva, dosud nebývalou sociální mobilitou i převratným vývojem vědy a techniky.Práce anglického historika Richarda Vinena, který vyučuje moderní dějiny na londýnské King’s College, obsáhla období od secese až k počátkům jednadvacátého století. Zaobírá se klíčovými událostmi Evropy nedávno skončeného věku, které zařazuje do širších světových souvislostí. V centru pozornosti se ocitají sociální dějiny jako podloží „velkých“ událostí dějin politických: válečné konflikty, studená válka, pád komunismu tak doprovází výklad o proměnách rodiny, sexuální revoluci, vývoji měst i kultury.Jak vyplývá z Vinenovy práce, moderní věk dvacátého století jako by předznamenával počátek nové „postmoderní“ civilizace, pro kterou bude charakteristické sdílení všech problémů, prolínání kultur a národů, období, kdy všichni budou žít všude, kdy hrozby válek a střetů budou neustálé, ale odpovědnost za jejich řešení bude vyžadovat účast čím dál většího počtu lidí.Dnes, kdy stojíme na prahu 21. století a zároveň nové, sjednocující se Evropy, nám může být Vinenova kniha nejen zdrojem důkladného poučení, ale i inspirací při pohledu dopředu.

Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.

Náboženství a politika v ne-náboženské společnosti: český případ. Proč je religiozita české společnosti nejnižší v Evropě?Jaký společenský a politický vliv má v České republice katolická církev?Ztratila církev roli morální autority, nebo byla její respektovaná pozice po listopadu 1989 jen historickou výjimkou? Proč jsme svědky dlouho­letých diskusí o restitucích církevního majetku nebo sporů o katedrálu sv. Víta?Má náboženství nějaký vliv na mentalitu české společnosti a na její politickou kulturu?Jsou církve v České republice organizacemi se zvláštním postavením, nebo jen jednou ze zájmových skupin?Je KDU-ČSL konfesijní stranou úzce propojenou s katolickou církví, nebo se už přeměnila v moderní evropskou křesťansko-demokratickou stranu?Proč nedokázala konkurovat nejsilnějším politickým stranám?Jsou obtíže této křesťanské strany způsobeny jen personálními problémy, nebo mají hlubší příčiny?Zůstane KDU-ČSL parlamentní stranou?Jaké jsou možnosti a limity politických aktérů hájících nábožensky motivované zájmy v převážně ne-náboženské společnosti?

Překlad vybraných kapitol. Překlad je opatřený komentářem, jakož i několika religionisticko-historickými úvahami vztahujícími se zvláště k fenoménu spirituality hnutí Chabad a chasidismu obecně. Novodobý chasidismus je pietistické hnutí, které vzniklo v polovině 18. století na území východního Polska a postupně se rozšířilo v Haliči, na Ukrajině, v Bělorusku, v Uhrách aj.

Jezuita v Číně. Rozprava o přátelství. Osobnost Mattea Ricciho (1552–1610), jezuity působícího v Číně, motivuje k hlubší reflexi. Krátký životopis italského politika Giulia Andreottiho přináší základní údaje k bohatému životu tohoto misionáře.Tato publikace rovněž představuje Ricciho pojednání O přátelství přeložené z čínského originálu. Na četných vědeckých sympoziích, nejen v samotné Číně nebo v Římě, se totiž objevuje názor, že právě Matteo Ricci by se mohl stát jedním ze společných pojítek mezi evropským a čínským kulturním světem.

Cesty reformace. Kniha předního českého historika české i světové reformace profesora Amedeo Molnára "Na rozhraní věků" přibližuje kulturní a náboženský zápas, který se odehrál v Evropě 15. a 16. století. Literárně brilantní portréty Jan Husa, Jana Calvina, Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho a Jednoty bratrské kladou důraz i na zřetele často přehlížené: "Směřování a konflikty těchto mužů, kteří se rozmanitě podíleli na zrodu a společenském uplatnění velkého přehodnocení ztradičnělého vkladu křesťanství do dějin lidstva, zdají se mi zajímavější, podnětnější a závažnější než jejich někdy monumentalizované podobizny, zbavené rizika a života" (A. Molnár). Knihu nově uspořádala a předmluvou opatřila profesorka Noemi Rejchrtová.

(1789-1989). Kniha Náboženství a lidé západní Evropy (1789-1989) se stala ve svém žánru klasikou. Reprezentuje důkladné a o prameny opřené historické bádání, věnované rozmanitým podobám náboženství v Evropě, přičemž hlavní důraz klade na srovnání Francie, Anglie, Irska, Německa, Holandska, Itálie a dalších zemí, v nichž došlo k „archetypálním“ projevům sekularizace i k projevům náboženské obrody.Autor se zabývá nejen vztahem jednotlivých států k církví, ale také vlivem náboženství na polarizaci politiky a chováním náboženských společností vzhledem k prudkým hospodářským změnám, ke kterým došlo v průběhu 19. A 20. století.

Kritická analýza konceptu bezpečnosti Kodaňské školy. Kniha přináší do českého prostředí nový pohled na frekventovanou problematiku západního Balkánu. Autorka uchopila tento geografický problém v celé jeho šíři a kromě detailní analýzy palčivých problémů Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, Makedonie a Albánie zasadila celou problematiku do konceptuálního rámce současných teorií bezpečnosti.Text je určen pro odbornou i širší veřejnost, zejména pak pro studenty politologie, mezinárodních vztahů, bezpečnostních studií, slavistiky či balkanistiky.

Odpovědi na anketu k 450-letému výročí příchodu jezuitů do českých zemí.. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova si letos připomíná 450 let od příchodu prvních jezuitů do Čech (21. dubna 1556). Zároveň je toto jubileum součástí celosvětového Ignaciánského roku, kdy si připomínáme pětisté výročí Františka Xaverského, misionáře Dálného Východu.Je to důvod k plnějšímu pozastavení se rovněž nad postojem jezuitů k české společnosti a společnosti vůči jezuitům. Odpovědi ankety obsahují výpovědi více než sedmdesáti oslovených osobností: různých vyznání, rozmanitých životních zkušeností a myšlenkových orientací. Právě jako celek nabízejí hodnotné svědectví.

Annales Teschinenses. Přehled událostí z dějin působení jezuitů v Těšíně, opírající se o archivní pramenné materiály, představuje cenný příspěvek k regionálním dějinám v době katolické reformace.

Profesor antické filosofie a estetiky na Moskevské univerzitě dbá o propojení hudby a matematické logiky. Analyzuje postoje starověkých a novověkých teoretiků hudby. I při své „slabosti“ pro fenomenologickou metodu si uchovává neutajený příklon k metodě protikladů.

Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu. Kniha Mezi křížem a národem je první českou monografií, která shrnuje dějiny sudetoněmeckého politického katolicismu v meziválečném Československu. Historik a publicista Jaroslav Šebek se v ní věnuje jednak strukturálnímu, ideovému a politickému vývoji křesťansko-sociální strany, jednak aktivitám katolických spolků, jež se sice deklarovaly jako nepolitické, ale zvláště ve 30. letech významně vstupovaly do veřejného prostoru.Zabývá se také otázkami politizace snah o duchovní obnovu, které vedly k postupné nacionalizaci konfesního prostředí. Stranou autorovy pozornosti nezůstala problematika přijímání antidemokratických trendů v katolických kruzích ani téma katolické reflexe nástupu nacistického totalitního systému v Evropě.

Řecký filosof, historik a esejista, jenž ve svých dílech často řešil náboženské otázky. Pojednání Proč už Pythie nevěští ve verších je součástí řady dialogů, jejichž děj je zasazen do delfské věštírny a dotýká se otázek s spojených s jejím fungováním. Plútarchos, který na sklonku života působil jako Apollónův kněz v Delfách, zde reflektuje skutečnost, že zatímco za starých časů byly nejslavnější věštby vydávány v hexametrech, v jeho době jsou takřka výhradně prozaické. V rámci různorodé debaty se snaží vymezit vztah mezi lidským a božským faktorem při inspirovaném věštění a hájí názor, že zmizení veršovaných věšteb je důsledkem proměny ducha doby, nikoli známkou ochabnutí věštebné síly Delf.

Sborník textů. Soubor textů které mapují dějiny české františkánské provincie z pohledu historie, teologie a umění.

Indoevropské epické vzory: hrdina, kouzelník, král. Ve druhém dílu své trilogie odhaluje Dumézil na základě analýzy a srovnání literárního dědictví indoevropských národů pozoruhodné a velmi přesné shody v jejich mytologii.V první části jsou hlavním tématem tři provinění hrdinů (skandinávského Starkada, indického Šišupály a řeckého Héraklea), ve druhé části jde o společný prototyp, z kterého vychází indický kouzelník Kávja Ušanas a íránský král Kavi Usan, a ve třetí jsou to shody v životní dráze dvou králů (indického Jájatiho a irského Eochaida Fedlecha) a jejich potomků.

Dvě Schillerovy stati o tragickém umění (O příčině potěšení z tragických předmětů, O tragickém umění) nejpůsobivěji vyslovují jeho myšlenku o výchovné roli umění.

Poutavě zpracované literární dílo předního anglického historika líčí osudy první generace jezuitů. Kromě věcně klidného pohledu na takzvané vládnoucí dvory doby jsou cenné autorovy pasáže o zámořských misionářích (např. o jejich půtkách s lidojedy).

Kniha Jiřího Hanuše s názvem Tradice českého katolicismu ve 20. století analyzuje politický a kulturní fenomén v jeho různých dimenzích a proměnách. Pokouší se vystihnout pozici české náboženské situace v rámci evropského sekularizačního procesu, popisuje klíčové tradice a charakteristické rysy katolicismu v Čechách a na Moravě včetně jejich paradoxů, připomíná komunistické experimenty se založením „kontratradic“, zmiňuje paradigmatickou změnu v katolickém intelektuálním prostředí v souvislosti s koncilními událostmi 60. let, popisuje svatováclavskou tradici a v neposlední řadě uvádí diskuse o tradicích a jejich významu v domácím i exilovém prostoru.Před čtenářem se otevírá pozoruhodný svět plný snah o nalezení kulturní identity a svět zápasů o uplatnění evangelia ve společenské sféře. Vzhledem k tomu, že český katolicismus ve 20. století zformovala celá řada pozoruhodných osobností, za jisté doplnění této práce může být považován Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů, který vychází paralelně s touto publikací péčí CDK.

Kniha přináší poutavé statě o roli mýtu v pohanské i křesťanské antice (R. Dostálová, M. Pardyová, L. Chvátal, M. Šedina, M. Havrda, J. Šubrt, V. Němec), o literárním a filosofickém zpracování antické mytologické látky ve středověku (K. Smolak, L. Karfíková, A. Vidmanová, W. Engelbrecht), o podivuhodné návaznosti renesančního myšlení na křesťanský starověk ve způsobu interpretace mýtů (T. Nejeschleba, Filip Karfík), o raně novověkém pohledu na antické bohy (J. Engelbrechtová, J. Bouzek), o mýtu jako nástroji manýristického ztvárnění politické reality (J. Bažant, M. Štědroň) a dalších aspektech druhého života antického mýtu v novější době (D. Kšicová, M. Franková, I. Pospíšil, J. Kudrnáč).

Christophe Charle (1951), profesor soudobé historie na pařížské univerzitě a na Ústavu pro moderní a soudobou historii, patří k předním představitelům francouzské historiografie od druhé poloviny 80. let 20. století. V tradicích školy Annales se zabývá sociálními jevy, ale nikoli v duchu ekonomického determinismu, nýbrž v souvislosti se světem kultury.Ve svých pracích, které jsou inspirovány i sociologickými výzkumy, se zabývá především hledáním společenského pozadí kulturního dění, podmínkami, v nichž žijí umělci a intelektuálové, možnostmi uplatnění kulturních fenoménů ve společnosti i politickými tlaky, které podporují či omezují kulturní dění.Význam studií tohoto historika, který je oceňován v celé Evropě, spočívá též v zájmu o novodobé dějiny, na rozdíl od historiků prvních tří generací Annales, kteří se věnovali spíše dějinám středověkým. V novějším, nemarxistickém stylu Charle rozebírá společnost pomocí menších celků, sociálních skupin. Vedle obsáhlejších syntéz k novodobým dějinám Francie (např. publikace Sociální dějiny Francie devatenáctého století) mu největší věhlas přinesly jeho práce o evropských intelektuálech, o jejich existenčním zajištění, cestování, politické orientaci či podílu na společenských změnách.V knize Intelektuálové v Evropě 19. století napsané formou srovnávací monografie, která se dočkala již dvou vydání, rekonstruoval dějiny intelektuálního života, přičemž se neomezil na západoevropské reálie, ale pokusil se proniknout i do světa střední Evropy.Čtenáře v ní může zaujmout originální typologie intelektuálů, periodizace evropského intelektuálního života a charakteristika jednotlivých významných postav – od konzervativců po revolucionáře. Publikace představuje hluboký a pronikavý vhled do světa, který formuje i naši současnost. Vysvětluje příčiny i důsledky výjimečného postavení intelektuálů, které v evropské kultuře zaujímají již od dob osvícenství.

Podrobná studie německého historika filosofie o jezuitských filosofech, kteří komunikují s Galileo Galileim, Dedscartem či Leibnizem.Vědecky klidné pojednání odhaluje nasazení evropský jezuitských univerzit pro převratné změny v přírodních vědách.

Evropské myšlení 1848-1914. Elegantně napsaná kniha, která zkoumá dějiny evropského myšlení od revolucí roku 1848 do počátku první světové války. Autor nejprve ozřejmuje kulturní kontext poloviny 19. století, období, jež bylo svědkem zrození demokracií v mnoha evropských zemích a vzniku velkých moderních měst – Berlína, Paříže a Londýna.Poté se věnuje vlivu vědy a sociálního myšlení na evropský intelektuální život, počínaje novými fyzikálními teoriemi, přes myšlenky sociální evoluce a sociálního darwinismu, až k obavám ohledně modernity o osobní identity.Burrow si všímá nejen proměn v přírodních a sociálních vědách a ve filosofii, značná část výkladu se zaměřuje také na osobnosti umělecké sféry – spisovatele, básníky, malíře, dramatiky nebo skladatele. Tato syntetická práce je určena jak odborníků a studentům, tak širší veřejnosti. Publikace je skutečnou čtenářskou lahůdkou, což umocňuje autorův styl, v němž nechybí pověstný anglický smysl pro humor.

Práce Roberta Turcana, profesora na pařížské Sorbonně, zaplňuje bílé místo na mapě odborných publikací zabývajících se náboženstvími antiky. Mithraismus, mysterijní náboženství původem z Východu, měl v časech římské říše řadu příznivců, zejména mezi příslušníky armády. Kniha se soustředí zejména na vývoj ústřední postavy mithraismu od védského Mitry po římského Mithru a vyčerpávajícím způsobem informuje o jeho kultu. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány šíření mithraismu v antickém světě, ikonografii tohoto náboženského směru, hierarchii stupňů zasvěcení, učení, ale i zániku mithraismu. Na základě autorových srovnávacích studií můžeme sledovat vývoj mithraismu na pozadí dalších antických mystérií a náboženských kultů. Monografii jistě uvítají jak odborníci, tak zájemci z řad širší veřejnosti, pro které může být rozšířením kapitoly věnované Mithrovi v úspěšné publikaci Antická mystéria R. Hoška a R. Dostálové vydané rovněž nakladatelstvím Vyšehrad.

Goldingova kniha Cesty k abstraktnímu umění přináší osobitý uměleckohistorický pohled na dílo stěžejních postav evropského i amerického abstraktního umění 20. století. Novátoři Piet Mondrian, Kazimir Malevič a Vasilij Kandinskij otevřeli abstrakci cestu v prvních desetiletích minulého století a později, ve čtyřicátých a padesátých letech, ji američtí umělci Jackson Pollock, Barnett Newman, Mark Rothko a Clyfford Still obdařili novým významem.

Historie, věda, historie jako věda a Spojené státy americké. Spojené státy americké vznikly v průběhu nemnoha let na konci osmnáctého století nejen jako samostatný stát, ale také jako svébytný národ. Zatímco v Evropě se na národní totožnost pohlíželo jako na cosi daného, co bylo jen třeba objevit a posílit, Američané sami sebe jako národ aktivně a uvědoměle budovali a historie spolu s vědou sehrávaly v tomto úsilí ústřední roli. Tři historičky přednášející na prestižních amerických univerzitách se ve svém pojednání zabývají dějinami dějin Ameriky, nejstaršími popisy slavných revolučních dějů počínaje a současnými útoky na historickou tradici ze strany postmodernismu či feminismu konče.Amerika však není žádným světem za zrcadlem: od počátku bylo její formování utvářeno vědeckým i filosofickým myšlením Evropy a tento vztah brzy začal být reciproční. Už Alexis de Tocqueville dobře věděl, že studiem Ameriky se o sobě Evropané dozvídají mnohé, co by jim jinak zůstávalo skryto.Jak říkat pravdu o dějinách je v tomto smyslu dílem mimořádně podnětným: americké dědictví je velmi konkrétně také dědictvím naším, a to historicky i filosoficky.

Rozhovory o moravském katolicismu ve 20. století. Hovořit o moravském katolicismu ve 20. století s badateli i pamětníky znamená prožít významná a často neopakovatelná setkání. Znamená to nejen navázat kontakt s fenoménem, plným tvořivé síly, s teologickými, literárními, organizačními a uměleckými výkony, nýbrž i setkat se s osudy prostých či vzdělaných lidí, kteří se pokoušeli razit nové cesty pro své církevní společenství a pro celou společnost, nebo se naopak pokoušeli čelit tomu, co považovali v celospolečenském vývoji za obzvláště nebezpečné.I proto je nejvíce místa v této publikaci věnováno těm, kteří trpěli pod tíhou ateistického komunistického režimu, jehož hlavní taktikou bylo křesťanství, a to především římskokatolické, vnitřně rozštěpit a postupně zcela zlikvidovat. Autor publikace, historik Jiří Hanuš, chtěl jejím názvem Mezi tradicí a reformou vystihnout jeden z podstatných rysů moravského katolicismu v moderní době a přispět k diskusi nad jeho významem v současnosti.Oslovení badatelé a pamětníci: PAVEL MAREK, MOJMÍR TRÁVNÍČEK, LUDVÍK STEHLÍK, FRANTIŠEK KUNETKA, ANTONÍN PROCHÁZKA, PAVEL ŠVANDA, JAN ŠIMSA, KAREL RECHLÍK, RADOMÍR MALÝ, JOSEF PETR ONDOK, CYRIL MARTINEK, JOSEF KAMAN, MARTA MUNZAROVÁ