História

Karel Richter, spisovatel a rodák z Chlumce nad Cidlinou, ve své autobiografii přináší vzpomínky na radostné dětství ve východních Čechách, na bolestný život za německé okupace i na nastolení nových poměrů po komunistickém převratu v roce 1948. Líčí všední život vysokoškolského studenta v padesátých letech, vzpomíná na své učitele, první zaměstnání i kariéru vědeckého pracovníka v československé armádě. Právě díky své profesi měl možnost setkat se s množstvím bývalých legionářů, a především pak s příslušníky československé zahraniční armády za druhé světové války – generály Karlem Klapálkem, Vilémem Sacherem a dalšími. Velká pozornost je věnována událostem roku 1968, rozhovorům s Josefem Smrkovským a dalšími představiteli pražského jara, práci na pamětech prezidenta Ludvíka Svobody a zážitkům z doby, kdy autor pracoval coby osobní sekretář kosmonauta Vladimíra Remka…Autorovou ambicí není pouze vylíčit své vzpomínky a zkušenosti, ale předat svědectví o proměnách složité doby, o vzedmutí a opětovném potlačení svobodného ducha společnosti, a v neposlední řadě zprostředkovat dosud neznámé osobní vzpomínky význačných osobností, s nimiž se setkal.

Korejská válka byla skutečnou horkou fází začínající studené války. Byl to mimo jiné i Stalinův pokus o rozšíření sovětského vlivu na Dálném východě. Těžiště knihy zkušeného autora a historika profesora Nálevky však nespočívá jen v rekonstrukci průběhu válečných událostí na Korejském poloostrově, ale také v rozboru diplomatických souvislostí tohoto konfliktu. Zpřístupnění sovětské, severoamerické a částečně i čínské dokumentace, například rozsáhlé korespondence mezi Stalinem a Mao Ce-tungem, umožnilo detailnější poznání této dosud málo známé kapitoly dějin této války. Publikace přináší i nové poznatky o přímé sovětské vojenské účasti. Součástí textu je i kapitola o formách československé pomoci severokorejskému režimu.

Plány, opatření a názory zastupujícího říšského protektoraReinhard Heydrich nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora 27. září 1941 a setrval v ní do 4. června 1942, kdy zemřel na následky atentátu spáchaného na něj parašutisty Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem o osm dní dříve. Během svého působení na Pražském hradě se Heydrich věnoval nejen krvavé represi proti odbojným Čechům a „konečnému řešení židovské otázky“, ale také problematice přestavby správního aparátu a zajištění fungování protektorátu jako „zbrojnice třetí říše“. Toho všeho, ale i jiných problémů a plánů, se týkaly jeho známé, méně známé i zcela neznámé projevy a stati, jež vznikly v Praze a které nyní poprvé vycházejí v souborném vydání v češtině. Vedle toho kniha přináší pohledy na Heydricha – formulované po jeho smrti – ze strany jiných vysoce postavených členů SS. Samostatnou kapitolu pak představuje pojednání o Nadaci Reinharda Heydricha, která až do posledních válečných dnů působila v Praze.

Nemecko 1945: krajina v troskách. Z miest sa stali ruiny a viac než polovica obyvateľov žije tam, kde nepatrí alebo netúži byť. Ako sa z takéhoto chaosu dá znovu vybudovať fungujúca spoločnosť?V zbombardovanom Berlíne sa novinárka a členka odboja Ruth Andreas-Friedrich zohrieva pri provizórnej piecke a do denníka zaznamenáva, ako mesto zachvátilo šialenstvo očakávania a pracovitosti. Američania vysielajú Hansa Habeho, židovského novinára a vojaka americkej armády, do prvej línie psychologickej vojny, ktorej úlohou je založiť novinové impérium a pokúsiť sa zmeniť nemecké myslenie. Filozofka Hannah Arendt sa vracia do krajiny, z ktorej utiekla, a s prekvapením zisťuje, že jej obyvatelia sú síce posadnutí túžbou po novom začiatku, no pri zmienke o holokauste mlčia.Kniha Čas vlkov zobrazuje fascinujúcu panorámu národa, ktorý sa ocitol na križovatke monumentálnych zmien. Roky 1945 až 1955 boli hrubou a surovou dekádou, no ukázali sa ako rozhodujúce obdobie pre ďalšiu budúcnosť Nemecka. Autor ponúka strhujúci portrét skorumpovanej, demoralizovanej a súčasne slobodnej spoločnosti.

Věděli jste, že v americkém Chicagu žilo před první světovou válkou přes sto tisíc Čechů, a jednalo se tak o třetí největší české město po Praze a Vídni? Slyšeli jste o havárii parníku Eastland, kterému se také přezdívá český Titanic? Víte, že v USA existuje Český národní hřbitov? Možná vás také překvapí, že roku 1931 se stal Čech dokonce chicagským starostou. Monografie Česká Amerika: Naše Chicago přináší komplexní pohled na vývoj české komunity v americkém Chicagu v časovém horizontu 1848–1945. Stěžejní část publikace je věnována socio-kulturnímu, hospodářskému a politickému vývoji české menšiny z etno-historického pohledu.

25 otázek a odpovědí. Papež na nás občas působí jako postava z minulosti. Zčásti je to pravda: vždyť papežství je mostem mezi tradicí a naší současností. Přesto ale mají nástupci apoštola Petra a služebníci služebníků Božích na prvním místě hlásat Kristovo poselství modernímu světu. Poctivě a současným jazykem jako papež František, Benedikt XVI. nebo Jan Pavel II. Mnozí papeže milují, ale jiní jeho roli ani tomu, co říká, nerozumí. Tato knížka nás přehlednou a čtivou formou seznamuje s tím, jak papežství vzniklo, v čem spočívá papežova služba současnému křesťanství i katolické církvi a čím je papež užitečný světu kolem nás. Nechybí základní chronologie, vysvětlení volby papeže a seznámení s jeho každodenními aktivitami. Dotkneme se i papežských návštěv v naší zemi.

Ako Zem ovplyvnila vývoj ľudstva. Kniha Pôvod odhaľuje ohromujúci vplyv zeme pod našimi nohami na podobu ľudských civilizácií – od pestovania prvých plodín až po zakladanie moderných štátov. Nie náhodou býva prirovnávaná k takým významným knihám ako Diamondove Osudy ľudských spoločností. Prináša fascinujúci pohľad na náš svet, ktorý určovali prírodné podmienky. Keď hovoríme o dejinách ľudstva, často sa zameriavame na veľkých vodcov, vývoj populácie a rozhodujúce vojny. Ako však náš osud určila samotná Zem? Naša planéta sa kolíše a to spôsobuje zmeny klímy, ktoré si vynútili prechod od kočovania k poľnohospodárstvu. Hornatý terén viedol k rozvoju demokracie v Grécku. Vzorce prúdenia vzduchu neskôr formovali vývoj objavovania nových krajín, kolonizácie a obchodu. Dokonca aj dnes sa správanie voličov na juhovýchode Spojených štátov riadi tým, kde sa nachádzajú 75 miliónov rokov staré sedimenty z pravekého mora. Všade je vidieť hlboké odtlačky planéty na podobe ľudstva.

Výstižný a zrozumiteľný sprievodca všetkým, čo potrebujete vedieť o najväčších svetových historických udalostiach – od vzniku starobylých civilizácií až po koniec druhej svetovej vojny, určený tým, ktorí chcú mať prehľad o histórii sveta, ale nemajú na to príliš veľa času. Kniha je plná najpodstatnejších faktov a detailov. Zacestujete si s ňou z ríše Alexandra Veľkého až do Číny, spoznáte vek osvietenstva, americkú občiansku vojnu, ale aj dejiny Slovanov, európske historické míľniky a ďalšie udalosti, dôležité pre rozšírenie si všeobecného vzdelania a pochopenie dejinných súvislostí.

Sedem dekád Sovietskeho zväzu cez jedlo a politiku. Umenie varenia a prežitia v nedostatku vyrozprávané na pozadí dejín Sovietskeho zväzu, od boľševickej revolúcie cez medzivojnové hladomory, vojnu až po sovietsku spoločnosť za Chruščova a Brežneva a ruskú za Putina.Anya von Bremzen, ktorá sa v emigrácii preslávila knihami o varení, sa pohybuje na pomedzí rodinnej histórie a veľkých dejín, so zvláštnym dôrazom na jedlo a jeho nedostatok – čo bol v danej krajine určujúci fenomén, ktorý stál za mnohými zvratmi. V tragikomických spomienkach zachytáva sedem dekád Sovietskeho zväzu, jeho úspechy aj trápenia, ako aj roky pred nástupom boľševizmu a rýchle zmeny po jeho páde.Rozpráva napríklad, ako sovietsky potravinový trh oživili nápady opozerané pred vojnou v Spojených štátoch, ako udržiavali Leninovu múmiu aj Stalinov apetít, či aké dopady mala Gorbačovova nedomyslená prohibícia. Miestami smutná, inokedy veľmi vtipná kniha o veľkej krajine a ešte väčších problémoch a snoch.

Kniha popisuje část retribučního soudnictví, jímž domácí poválečná spravedlnost reagovala na zločiny spáchané v temném období našich dějin, vymezeném dekrety prezidenta Edvarda Beneše mezi 21. květnem 1938 a 31. prosincem 1945. Nosnou částí díla je analýza spisů všech zločinců, jimž Mimořádné lidové soudy v Plzni a v Klatovech uložily trest smrti, zpracovaná do zhuštěných kazuistik a syntetizovaná v závěrečných kapitolách knihy. Hrdelních trestů bylo navrženo 60, avšak tři zločinci, všichni u MLS v Plzni, trestu právem či neprávem unikli. V českých zemích šlo celkem o 713 hrdelních ortelů. V průběhu psaní díla vyvstala otázka, do jaké míry se československé retribuční spravedlnosti podařilo vyrovnat s tragickým obdobím našich dějin, jaké měla kladné a jaké záporné rysy a zda snese srovnání s výsledky československé a české spravedlnosti pozdějších období. V závěru knihy autor hypoteticky uvádí, že retribuční soudnictví, reprezentované lidovými soudy v Plzni a Klatovech, může při všech svých chybách a nedostatcích být inspirativním příkladem pro moderní justici, která se nevyrovnala se zločiny naší minulosti tak, jak by to potřeba mravní obrody národa po těžkých obdobích obou totalitních režimů zasluhovala.

Osobní vzpomínky na třicet let obnovy Mariánského sloupu v Praze a nejen na tuto práci. Akademický sochař a restaurátor Jan Bradna (*1943) má za sebou půl století tvůrčí práce, která pomohla navrátit zašlou krásu velké řadě památek na našem území včetně těch úplně zničených. Není divu, že jej v roce 1988 zaujal pohnutý osud Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, kterému poté věnoval více než tři desítky let života. Ve svém vyprávění nám předkládá vlastní příběh, který se protnul s úžasným příběhem rekonstrukce a návratu prvního barokního sousoší na Staroměstské náměstí. Jan Bradna v něm díky své profesi a citu pro nápravu křivd sehrál jednu z ústředních rolí. Byla zkouškou víry, plná dramatických zvratů, obětavé a trpělivé práce. Ačkoli text nezapře odbornou erudici a celoživotního tvůrčího ducha, je především laskavým svědectvím jednoho krásného lidského života.

K 1. výročí obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze vyšlo v Nakladatelství Flétna doposud nejrozsáhleji zpracované dílo k tématu, kniha Mariánský sloup v Praze. Podává ucelenou zprávu o příběhu, ve kterém se potkaly radosti, bolesti a stigmata českého národa. O naději, kterou jeho obnova nese. O kráse prvního barokního sousoší u nás. A o neuvěřitelném úsilí jeho obnovovatelů, jejichž snaha se dlouho jevila jako marná a zbytečná… Staroměstské náměstí v Praze s návratem Immaculaty na sloupu dostalo opět prostor. Jako kdybychom předtím bez Mariánského sloupu hleděli na tu krásu Staroměstského rynku jen jedním okem a nevěděli, že to může být i jinak. A najednou se nám otevřely obě oči… Předmluvu ke knize napsal kardinál Dominik Duka. Publikace je vytištěna na křídovém papíře a obsahuje stovky obrázků, reprodukcí a dokumentů.

Tato monografie skládající se ze šesti historických analýz a tří příspěvků memoárového a přehledového charakteru poskytuje celkový pohled na stoletou historii česko(slovensko)-albánských vztahů – nejen těch diplomatických a ekonomických, ale i vztahů kulturních, mezilidských či v oblasti vzdělávání. Tato kniha dokazuje, že Češi a Albánci, navzdory své geografické vzdálenosti a ne vždy silným politickým vazbám, v minulosti rozvíjeli a stále rozvíjejí jak silné obchodní vztahy, tak i oboustranné sympatie. Ty vycházejí z vazeb v minulosti, ale i z nárůstu přímých vzájemných kontaktů. Dnes, sto let od navázání diplomatických vztahů, se sympatie a kontakty mezi Čechy a Albánci zdají být ještě silnější.

Bitva u Courtrai, kterou v roce 1302 svedlo flanderské vojsko s vojskem francouzského krále Filipa Sličného, se v 19. století stala klíčovou součástí nejprve belgické a posléze specificky vlámské „národní“ paměti a svůj význam si drží dodnes. Svou nezvyklostí však fascinovala už své současníky: vždyť necvičené pěší vojsko na hlavu porazilo věhlasné francouzské rytířstvo. Francouzský historik Xavier Hélary vysoce odborným a přitom poutavým způsobem provádí čtenáře po širším historickém kontextu francouzsko-flanderských vztahů na přelomu 13. a 14. století, zamýšlí se nad rolí národní identity v událostech samotných i v jejich pozdějších výkladech, rozebírá různá kronikářská vyprávění a jejich prostřednictvím ukazuje, jakým způsobem může moderní historik uchopit a sepsat historii jedné bitvy.

Publikace navazuje na Dějiny etických teorií od Kanta po pragmatismus (2020) a společně s Dějinami etických teorií I (od antiky po konec 18. století) (2004) postihuje vývoj evropského etického myšlení od antického Řecka po konec 20. století. Vlastním obsahem knihy jsou etické systémy těchto autorů: Bergson, Buber, Camus, Dilthey, Gadamer, Heidegger, Jaspers, Jonas, Lévinas, Lipovetsky, MacIntyre, Marcel, Sartre, Scheler, Spaemann a Tugendhat. Výběr zohledňuje potřebu vyznat se v typických podobách etik 20. století - včetně návaznosti na století předcházející i vzhledem k možnému směřování ve století následujícím. Umožní čtenáři nejen získat základní znalosti z dějin etiky, ale také začlenit etiku do vývoje filosofie a obecně kultury v evropském prostoru.

Jméno Huga Vavrečky (1880-1952), novináře, diplomata, ředitele firmy Baťa, ministra propagandy a dědečka bratrů Havlových, zaznívá v české historiografii spíše okrajově. Jemu samotnému byla pozornost věnována doposud jen sporadicky, přímo posledním letům jeho života pak vůbec. Právě ony přitom patří k těm, které kladou nejvíce otázek a přinášejí nejméně očekávatelné odpovědi. Tato kniha proto čtenáři nejprve nabízí stručné představení Vavrečkova života do roku 1945, shrnuje hlavní oblasti jeho působení a ukazuje jeho životní priority a postoje, které se naplno projevily v hlavním zkoumaném období 1945-52, kdy se Vavrečka musel - stejně jako další členové bývalé prvorepublikové a zčásti i protektorátní elity - vyrovnávat s problémy, které z jeho před/válečné činnosti plynuly. Autorka detailně sleduje Vavrečkovu adaptaci na měnící se společenské podmínky i jeho postavení v nich a předestírá až detektivní pátrání po různorodých strategiích jednání i vyjednávání, které volil tehdy, čelil-li například nařčením z kolaborace. Hledá také odpovědi na otázky, co si Vavrečka o světě kolem sebe myslel a jak si představoval (nejen svou) budoucnost.

Neratov je místem mnoha příběhů, s krásnou přírodou a bohatou historií. Hlavně je to ale místo nesmírně živé a pulzující. Z vyhledávaného poutního místa se v době komunistické totality stal opuštěný prostor s kostelem určeným k demolici. Postupná obnova Neratova začíná v devadesátých letech díky knězi Josefu Suchárovi, jeho spolupracovníkům a přátelům. Dnes v Neratově žijí plnohodnotný život lidé s postižením a z různých důvodů sem přijíždějí houfně lidé ze všech koutů Česka i ze zahraničí. Prožívají tu zklidnění i zhojení starých ran, nacházejí zde novou inspiraci a sílu. Nechte se pozvat i vy. Třeba zde najdete něco, co vám dlouho chybělo.

Kláštery na hranicích a za hranicemi Čech představují doplněné a rozšířené vydání třetího dílu souboru Dějin cisterckého řádu v Čechách (1142–1420), který původně vyšel v roce 2009. Oproti prvnímu vydání byl tento svazek doplněn o výsledky dalšího studia pramenů, stejně jako o nové poznatky české i zahraniční literatury. V první části se čtenář seznámí s osudy dvou klášterů, jež ve středověku patřily k Českému království, změnou zemských hranic se však dnes nacházejí mimo území Čech (Marienthal v Sasku, Žďár nad Sázavou na Moravě). Prostřední část knihy se zaměřuje na kontakty českých opatství s cisterckými kláštery v okolních zemích. Nově se zde objevují pasáže věnované vazbám českých řádových domů k jejich mateřským klášterům na území dnešního Německa a Rakouska. Významně byl doplněn exkurz Pohřby českých princezen a dalších členů rodů vládnoucích v Čechách v cisterckých klášterech. Závěr publikace tvoří čtyři kapitoly zaměřené na německé a rakouské řádové domy, které měly ve středověku v Čechách svou pozemkovou držbu (Waldsassen, Altzelle, Grünhain, Zwettl). Tyto kapitoly jsou výrazně stručnější než pojednání o klášterech Marienthal a Žďár, neboť jejich záměrem je představit především vazby těchto institucí k českému prostředí. Text doplňuje bohatý ilustrační materiál (107 fotografií a 23 map a schémat), který představuje významnou složku díla. Kniha vychází v nové grafické úpravě, s řadou nových fotografií a map.

Poslední lidický farář Josef Štemberka (1869-1942). Kniha Nejvyšší oběť je prvním podrobným životopisem posledního lidického kněze Josefa Štemberky. Na pozadí a v kontextu tehdejších událostí přibližuje jeho život. Opírá se přitom o archivní materiály i svědectví pamětníků a snaží se vyvrátit některé zažité představy i lidové legendy o jeho životě. Je to zároveň první kniha, která díky dlouholeté službě P. Štemberky v Lidicích mapuje historii této vsi od roku 1909. Mgr. František Kolouch, Ph.D. (* 1969 v Příbrami) vystudoval Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1992 se specializuje na problematiku moderních církevních dějin, zvláště na osobnosti pronásledované v době nacismu a komunismu. Doktorát z historie obhájil na katedře dějin Pedagogické fakulty UK roku 2015. Kromě řady článků publikoval vynikající monografii Milion duší o životě českobudějovického biskupa Josefa Hloucha, dále ceněné monografie Oběť případu Babice o nevinně popraveném knězi Janu Bulovi, Říkali mu pistolník o vězni, knězi a převaděči Bohuslavu Burianovi, Umlčený biskup o životních osudech Karla Skoupého.

Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 1923 - 1945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945. V kontextu mezinárodních událostí 20. - 40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-německé vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Německa v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou naší pozornosti nezůstávají ani nástup Adolfa Hitlera k moci, konkordát z roku 1933, sbližování nacistického Německa s fašistickou Itálií, rasové otázky, encyklika S palčivou starostí, reflexe německé zahraniční politiky, mírové aktivity či postoje papeže Pia XII. v době druhé světové války.Autor vychází jak z materiálů vatikánských archivů a vydaných edic, tak dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována.

Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-italské vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Itálie v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou pozornosti nezůstávají ani Lateránské dohody, sbližování Itálie s nacistickým Německem, rasové otázky, reflexe italské zahraniční politiky či postoje papežů Pia XI. a Pia XII. v období druhé světové války.

Kniha přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a sovětského komunismu v letech 1917–1945, tedy v období od bolševického puče v listopadu 1917 do konce druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století zbavuje vatikánsko-sovětské styky nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se zaměřuje na stýkání a potýkání Vatikánu a sovětského Ruska ve válečném i meziválečném období.Monografie představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, stranou přitom nezůstávají ani vzájemné vztahy před rokem 1917, náboženské poměry bolševické revoluce v roce 1917, jednání 20. let, vatikánské mise v SSSR, osobnosti Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina a dalších komunistických představitelů, likvidace katolické církve ve 30. letech, encyklika O bezbožeckém komunismu z roku 1937, úvahy o křížovém tažení proti SSSR či náboženských poměrech v zemi v období druhé světové války.

Mnohé Ježíšovy požadavky se nám dnes zdají velmi náročné např. jeho přikázání lásky k nepřátelům a požadavek chudoby. Zasadíme-li však tyto nároky a Ježíšův suverénní způsob učení, jeho zázraky a jeho hlásání soudu do historického dobového kontextu, zjistíme, že překvapivost a provokativnost jeho slov i jednání byla tehdy ještě větší, než jsme si dosud uměli představit.Podání je důsledně historické, kulturně historické a teologické. Kniha je uvedena pojednáním o změnách ve výkladu Písma v moderní době a tyto změny kriticky posuzuje. Poslední dvě kapitoly pojednávají o Ježíšově utrpení a zmrtvýchvstání: na rozboru historických textů a dobových souvislostí dokazuje historickou realitu Ježíšova zmrtvýchvstání.

„Říkám pravdu. Vítězství u Peterwardeinu a dobytí Temesváru jsou dva zázraky, jež lze mnohem lépe potvrdit než ty z dávných časů.“ Francouzský vyslanec nepřeháněl, když použil tato slova o tažení císařského vrchního velitele Evžena Savojského proti osmanské říši v roce 1716. Následná bitva svedená s Turky u Bělehradu navíc dokázala, že princ Evžen má na zázraky patent. Tím předešlým byl jeho odhad evropských poměrů v čase končící války o španělské dědictví a vlekoucího se konfliktu známého jako velká severní válka. Tehdy totiž přinutil pozvolna se vzpamatovávající osmanskou říši k válce, přesvědčený, že tak na dlouho zbaví habsburské soustátí dávného nebezpečí „machometánských psů“. Jeho tažení tak přineslo jedinečnou ukázku toho, co to znamená, když válku vede geniální voják bez vměšování politiků.

Autor předkládá úvahu o vesmíru, lidské civilizaci a v druhé části o fenoménu křesťanství v lidských dějinách. Z politologického, filozofického a dějinného úhlu zaujímá stanovisko ke třem mimořádným událostem v kosmickém prostoru. Předkládá vizi života ve vesmíru, vývoj civilizačních forem a možného života ve víře, ale i v bezvěrectví. Poukazuje na lidskou kreativitu, na vstup křesťanství do civilizačního procesu, na vizi rovnosti před Bohem, vizi mezilidské solidarity či možnou symbiózu náboženského a vědeckého přístupu k základním otázkám lidské existence a perspektivy. Z pozice křesťanského demokrata předkládá ucelený úhel pohledu na vývoj lidské civilizace v kosmickém prostoru, na kreativitu, víru, naději a lásku.A byť autor nezastírá své náboženské přesvědčení, zároveň ponechává diskusní a intimní prostor čtenářům pro hledání a nalezení svého životního stylu a postojů. V publikaci jsou kladeny veřejnosti otázky životní existence, proč a z jaké příčiny, důvodu a účelu lidská bytost existuje v časoprostorových jednotkách kosmu.

Jindra Jarošová o natáčení Svatých kacířů: „Musím říci, že psaní knih je velmi, velmi osamělá práce. Potvrdila jsem si to i při psaní "Svatých kacířů". Nicméně když jsem dostala za úkol připravit pak z této knížky dramatizovanou četbu na pokračování, bylo rázem po samotě. To už byl rozhlas a rozhlas je práce po všech stránkách týmová. Na účinkujících jsme se tehdy s režisérem Jardou Kodešem shodli okamžitě. Ukázalo se, že oba myslíme na stejné interprety, a když vzápětí pánové Boris Rösner a Jiří Štěpnička přijali, byla jsem přesvědčena, že je po problémech. Nebylo. Režisér si totiž usmyslel, že tam budu účinkovat i já, coby autorka. Snažila jsem se mu rozumně vysvětlit, že na mikrofon jsem sice jako redaktorka zvyklá, ale sdílet ho se dvěma předními herci Národního divadla, je poněkud jiná káva. Jenže Jarda Kodeš odmítl diskutovat.První natáčecí den se ukázalo, že oba herci propadli Starému Egyptu stejně jako já a moje tréma byla rázem ta tam. K debatám o Starém Egyptě jsme se ostatně o přestávkách vraceli často a musím říci, že i když to natáčení nebyla zrovna procházka růžovým sadem, je to přece jen 36 dílů po 30 minutách tedy 18 hodin nahrávek čistého času, nezažili jsme na place jedinou vteřinu napětí nebo nervozity. Byly to týdny naprosté pohody a také legrace. Nikdy nepřestanu litovat, že jsme nenatočili i některé to extempore, kdy se pánové Rösner nebo Štěpnička přeřekli a pak to své přeřeknutí peprně komentovali a rozvíjeli tak, že se např. od byzantského císaře Konstantina Kopronyma dostali až ke koprové omáčce. Byli skvělí, byli milí a můžete mi věřit, že na toto natáčení budu vždycky vděčně vzpomínat.“

Jak se křesťanské výtvarné umění proměňovalo v průběhu věků? Tuto otázku zodpovídá historik umění Prof. Jan Royt, který posluchače seznamuje s hlavními epochami dějin křesťansky orientované výtvarné tvorby od raných dob až do 20. století.

Pod pseudonymom Andrej Bielik sa ukrýva Dr. Vavro Šrobár a jeho kniha Svetlo v temnotách je prerozprávaním jeho pôsobenia na Liptove. Pod zmenenými menami a s dávkou umeleckej licencie tu vystupujú historické postavy a autor vo fiktívnej rovine reaguje na situácie, ktoré nastali počas jeho politického pôsobenia a boli spojené aj s osobou Andreja Hlinku.

Když nacisté vtrhli do cizí země, neměli v úmyslu nastolit spravedlivou vládu. Ba naopak. Rozkrádali historické poklady, průmysl i přírodní zdroje poražených národů s cílem prosadit německou nadvládu a nastolit v Evropě Hitlerův nový řád. Historik Paul Roland v knize Život za nacistické okupace vypráví o každodenním životě pod německou nadvládou – ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Polsku, Itálii, Československu, Rakousku, Dánsku, Norsku, Guernsey a na ostrovech v Lamanšském průlivu –, kterou Němci vykonávali pomocí úplatků i brutality, znásilňování a mučení, navádění a zastrašování. Dozvíme se zde o kverulantech i o kolaborantech, kteří se spolčili se svými vězniteli, o „nepřátelích říše“ včetně židovských občanů, kteří byli zatýkáni a vyhlazováni, ale uslyšíme i příběhy neuvěřitelné odvahy lidí, kteří se německému führerovi postavili.Tato strhující kniha, kterou provázejí mnohdy mrazivé fotografie zotročených lidí a okupovaných míst, nás přivádí do reality nacistické nadvlády – režimu, který by v případě vítězství Německa ve válce zachvátil celou Evropu.

Tato kniha není učebnicí historie. Nehodnotí, jen zaznamenává. 30 let po sametové revoluci vzpomíná na osudné události 30 osobností ze světa kultury. Těch, které už byly na vrcholu slávy, i těch, které se teprve začínaly prosazovat. Nikdo z nich ale nebyl politikem či tím, kdo by byl zasvěcen do detailů a zákulisního vyjednávání střídajících se garnitur. Kniha nabízí mozaiku příběhů, dojmů a emocí. Co si tehdy mysleli? V co věřili? Jaká měli očekávání? Tomáš Töpfer, Jan Hrušínský, Michal Suchánek, Hana Zagorová a další. Takové jsou jejich vzpomínky…

Rozdělené rodiny a zničené kariéry, vynucená poslušnost režimu nebo všemožné zákazy. Neexistuje v této zemi nikdo, koho by se okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 nedotkla. Invaze a následná potupná normalizace zanechala stigma na všech – těch, kteří museli veřejný prostor opustit, i těch, kteří se snažili najít morální kompromis a prostě dál žít a pracovat. 50 let poté vzpomíná na události roku 1968 a jeho následky 50 největších osobností své generace ve zbrusu nových, exkluzivních rozhovorech a otevřených zpovědích se spisovatelem a publicistou Petrem Mackem. Kamila Moučková, Jiří Menzel, Jiřina Bohdalová, Rudolf Hrušínský, Jan Pirk, Naďa Urbánková, Helena Vondráčková, Eva Pilarová, Jana Šulcová, Petr Janda, Karel Vágner a mnozí a mnozí další – co jméno, to jiný osud a unikátní příběh roku 1968.

V červnu 1944 dorazila Freda Winemanová se svou rodinou do nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau. Po zběžné prohlídce lékařem SS byl Fredin život ušetřen, kdežto matku poslali do plynové komory. Freda přežila jen díky tomu, že Spojenci vyhráli válku. Její matka byla jednou z milionů obětí rasistického režimu, který věřil, že některé lidské bytosti nemají právo žít – ne kvůli tomu, co udělaly, ale kvůli tomu, kým jsou. Publikace Holokaust: Nové historie, je čtenářsky přístupný a zároveň autoritativní popis tohoto strašlivého zločinu. Chronologicky řazené a současně čtivé vyprávění podává přesvědčivý výklad jednoho z nejtemnějších okamžiků dějin lidstva.

K výročí 30 let od sametové revoluce opětovně vychází úspěšná kniha Karla Hvížďaly Výslech revolucionářů. Připomeňte si události listopadu 1989 očima přímých aktérů. Publikace může být velmi poučná i pro mladou generaci.

Kniha analyzuje disparátní vývoj náboženství, církví a religiozity v České a Slovenské republice po rozpadu společného státu. Zatímco česká společnost je jednou z nejsekularizovanějších společností světa, na Slovensku náboženství už tradičně hraje významnou úlohu ve veřejném prostoru. Je to však celá pravda a vystačíme s tím, že všechny rozdíly připíšeme historickému dědictví? Po přiblížení odlišné historie a společenského postavení církví a věřících v obou zemích autor podrobně analyzuje vývoj vztahů mezi státem a církvemi, jejich financování a ekonomický provoz, církve jako náboženské organizace a jejich společenské a kulturní působení, stejně jako proměňující se religiozitu a názory veřejnosti. Ukazuje, že v obou společnostech se prolínají sekularizační i desekularizační tendence a že české a slovenské církve, ale ani jejich sekulární protějšky často nedokázaly adekvátně reagovat na aktuální společenské potřeby. Hledání individuálně i společensky přijatelného (postoje k) náboženství naší doby je tak zřejmě ještě před námi.

Retribúcia na Slovensku a národný súd v Bratislave 1945 – 1947. Retribúcia na Slovensku bola súčasťou celoeurópskeho až globálneho procesu trestnoprávneho vysporiadania sa s obdobím druhej svetovej vojny. Jej medzinárodnoprávne základy boli položené už začiatkom roku 1942 Svätojakubskou deklaráciou a boli dotvorené Londýnskou dohodou spojeneckých veľmocí z augusta 1945. Pre retribúciu v povojnovom Československu je špecifickým retribučný dualizmus, teda osobitná retribúcia na Slovensku a v českej časti ČSR. Na Slovensku bola retribúcia realizovaná primárne na základe retribučného nariadenia Slovenskej národnej rady, ktoré bolo opakovane novelizované a tiež doplnené vykonávacím nariadením Zboru povereníkov. Retribučné nariadenie bolo prejavom revolučného zákonodarstva, bolo retroaktívne a svojím obsahom nenadväzovalo na dovtedajšie právne predpisy. Výkon retribúcie bol zverený na to zriadeným ľudovým súdom: miestnym ľudovým súdom, okresným ľudovým súdom a Národnému súdu v Bratislave. Ambíciou tejto knihy je ponúknuť čitateľom komplexné a systematické právnohistorické spracovanie problematiky retribúcie na Slovensku s dôrazom na činnosť Národného súdu v Bratislave ako najvýznamnejšieho slovenského retribučného súdu v rokoch 1945 až 1947.JUDr. Michal Malatinský, PhD. (1989) je slovenský právnik a právny historik. Študoval na Právnickej fakulte Univerzite Komenského v Bratislave a na tamojšej Katedre právnych dejín a právnej komparatistiky absolvoval interné doktorandské štúdium v študijnom odbore teória a dejiny štátu a práva. Je autorom viacerých štúdií venovaných témam z moderných právnych dejín, spoluzostavovateľom dvoch konferenčných zborníkov a spoluautorom monografie Dva procesy s Vojtechom Tukom (2017).

Kniha přináší studie, které byly publikovány v posledních dvou dekádách v českých i polských časopisech a sbornících. Věnují se různým aspektům cisterciáckého řádu (například vizitacím, medicíně, politickým aktivitám) a prostředí panovnického dvora krále Václava II. (1283-1305), mimo jiné pozapomenuté osobnosti Jana z Ostrova. Obě témata se prolínají v závěrečné části věnované kronice Chronicon Aulae Regiae.

Kniha je první monografií věnovanou kazatelství Jednoty bratrské v 16. století v kontextu reformační, humanismem ovlivněné homiletiky. Nabízí výsledky nejnovějšího výzkumu. Kriticky se vyrovnává se starším obrazem bratrského kazatelství a vede dialog se současnými interpretačními přístupy. Nové pohledy otvírá na základě rozboru nejstarší dochované postily Jednoty bratrské, identifikované Jiřím Justem roku 2012 a známé pod označením Summovník. V křivoklátském vězení ji sepsal bratrský biskup Jan Augusta (1556/1557), tiskem vyšla pod názvem Knihy služby slova Božího (1570). Autorka představuje postilu jako výsledek Augustova reformního homileticko-liturgického programu, v němž je tradiční rozvrh církevního roku a perikop upraven podle článků Apoštolského vyznání víry. Hledá odpovědi na otázky, co vedlo ke vzniku této koncepce, jakou povahu mají jednotlivá kázání, jaké jsou jejich teologické důrazy a jaký ideový záměr sleduje postila jako celek. Zkoumá důvody jejího odmítnutí vedením Jednoty i dílčí recepci v bratrském kazatelství. Pozoruhodný myšlenkový ohlas Augustova kazatelského programu nachází v díle Jana Amose Komenského. Kniha je doplněna obrazovou přílohou a přehlednými tabulkami.

Monografie přináší antologii textů českého jezuitského kněze Adolfa Kajpra (1902–1959). Jde o výbor stěžejních úryvků z článků, které vyšly v letech 1934–1941 a 1945–1948. Texty jsou tematicky uspořádány do následujících kapitol: Prolog; Kristus všechno ve všem; Nová evangelizace a tiskový apoštolát;Poměr katolíka k veřejné moci; Křesťanské pojetí společnosti; Ateismus, liberalismus, komunismus; Rasismus, antisemitismus, nacionalismus; Svatováclavská tradice; Střípky ze života církve; Epilog. Úvodní studie Vojtěcha Novotného, který antologii připravil, přibližuje osobnost Adolfa Kajpra – jeho život, pub­licistiku i způsob, jímž tento autor rozuměl svému působení, jež chápal jako klíčový prostředek moderního „apoštolátu“. Kvůli kritice totalitních režimů byl internován v nacistických koncentračních táborech (1941–1945) a v komunistických žalářích (1950–1959), kde zemřel. Provází ho pověst mučedníka. Byl zahájen proces jeho blahořečení.

Média utvářejí současný obraz o křesťanských církvích i jemně formují přístup publika, zároveň odrážejí stav společnosti a jejích postojů k náboženství. Jakým způsobem dnes sdělují křesťanské hodnoty a principy, jak komunikují s věřícími a jak se sekularizovanou veřejností? Jaká témata a proč se medializují? Kolektivní monografie přináší srovnání situace u nás a na Slovensku a poskytuje vhled do různých společenských oblastí, které s mediálním obrazem církví souvisejí.

„Kosmetika - umění získati a udržeti krásu. Co jest krása? Jaký úsudek dá umělec, sochař, malíř, co soudí filosof, esthét, lékař, co říká duchovní? Posudků celá řada a každý jiný.“ Národopis ze Zlatého fondu SME.