Knihy o komunizme

Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla.

Judge me and prove me. V 50. rokoch minulého storočia bol život Cirkvi v Československu poznačený prenasledovaním. Likvidácia ženských reholí sa uskutočnila pod názvom “Akcia R” a bola realizovaná v niekoľkých etapách. Sestry, ktoré na vlastnej koži spoznali praktiky režimu, spomínajú na minulosť. Celkový čas: 72 min. Jazyk: slovenský. Veková vhodnosť: od 7 rokov.Aj vo forme knihy: Súď ma a skúšaj (2013).

Předkládaná kniha ukazuje na životě vybraných osobností krutost a zcela zjevnou podobnost obou totalit - komunistické i nacistické - proto byli záměrně vybrání lidé postižení oběma totalitami, ale také obrovskou odvahu a statečnost těchto lidí v boji za svobodu. Většina z nich byla za komunismu přes své válečné zásluhy degradována a odsouzena k velmi vysokým trestům. V rozhovorech se hovoří i o ponižování a šikaně jejich rodin.Čtenář může v knize naslouchat jak osobám mediálně známým, vyznamenaným nejvyššími státními poctami, tak hrdinům, na něž se poněkud nespravedlivě zapomnělo. Většinou byli tito lidé perzekuování pro svůj aktivní odboj ( byli příslušníky odbojových organizacích, skautu, bojovali v čsl. jednotkách na Západě, je však mezi nimi i voják, který bojoval ve Svobodově armádě a byl vězněn v Gulagu). Cílem těchto rozhovorů rozhodně není popis vojenských a odbojových akcí, ale spíš rozmlouvání o motivaci těchto lidí, proč se rozhodli riskovat své životy, o jejich pohledu na svobodu, vlastenectví.Velmi silná jsou jejich svědectví o utrpení a smrti, popravách jejich kamarádů, blízkých. Někteří z nich jsou věřící, takže hovoří naprosto nepateticky, ale zcela přirozeně o nutnosti víry ve vyhrocených situacích jejich života. Vzpomínají také na řadu známých duchovních, řeholníků i biskupů, kteří jim byli oporou v těžkých letech v době komunistického věznění- často velmi zásadní svědectví o statečnosti našich kněží. Knihu doplňují desítky fotografií a dokumentů.

Publikácia, zostavená z príspevkov na seminári na pôde FF KU v Ružomberku, predstavuje čitateľovi dnes už do histórie odsunutý pojem "samizdat". Teda skutočnosť, kedy si občania svoje právo na informácie a tlač vzali do vlastných rúk, a to aj s vedomím odpovednosti voči totalitnej moci. Príspevky sa zaoberajú prevažne periodickou samizdatovou tlačou, ktorá vychádzala na Slovensku, ale hovorí sa o súvislostiach, ktoré prekračovali hranice Slovenska a mali úzke konotácie do Čiech. Kniha je výsledom ústretovej spolupráce českého nakladateľstva a slovenskej univerzity.

Církev bojující 1950 - květen 1960. Druhý díl publikace Dům na skále – který nese podtitul Církev bojující, 1950 – květen 1960 – pojednává o snahách komunistického režimu podrobit si církev násilím: o vraždě číhošťského faráře Josefa Toufara, o procesech s představiteli řádů, zabrání klášterů, internaci řeholníků a perzekuci řeholnic. Zmiňuje se také o zrušení diecézních seminářů a nasazení bohoslovců a mladých kněží na nucené práce v jednotkách PTP.Kniha přináší málo známé podrobnosti o procesech s biskupy Trochtou, Otčenáškem a Hladem a o pokusu zlikvidovat řeckokatolickou církev. Autor zároveň nezamlčuje, že vedle vyznavačů a mučedníků byli v církvi i lidé ustrašení a také zrádci. Jedna z kapitol je věnována zrodu Mírového hnutí katolického duchovenstva, které mělo být nástrojem režimu uvnitř církve. Poslední kapitola přináší podrobné informace o provokaci, kterou připravila StB v Babicích. Tato akce státní moci stála život 17 nevinných lidí. Zlomit církev se však režimu nepodařilo. Působila dál ve vězeních, v internacích, rodinách a tajných kroužcích katolické mládeže.

Čas běží velmi rychle a my přirozeně máme tendenci zapomínat na to, co bylo. Čelíme stále novým situacím nezřídka bez toho, abychom se důkladně poučili z minulosti. Ta vždycky byla a je zdrojem moudrosti. Vždyť historie se považuje za učitelku života. Proto je vhodné si nedávné události připomínat. Není to svět od nás vzdálený na stovky světelných let, i když se to někdy už může tak zdát. Je to téměř současnost, je to svět, jehož důsledky dosud hmatatelně cítíme pod prsty. Následky nedávných křivd se ještě nemohly plně zahojit.

Stručný životopis českého kněze, který se narodil v roce 1886 na severní Moravě, vstoupil do řádu redemptoristů a v roce 1919 odešel na misijní práci mezi řeckokatolíky do ukrajinského Lvova. V roce 1924 se stal představeným kláštera redemptoristů ve Stropkově na severovýchodním Slovensku a později v Michalovcích. Po nástupu komunistické moci byl v roce 1950 zatčen a obviněn mimo jiné ze špionáže ve prospěch Vatikánu a z velezrady. Odsouzen byl k dvanácti letům vězení. V březnu 1959 v leopoldovské věznici zemřel na následky nelidského zacházení a neléčeného zápalu plic. V roce 2001 otce Dominika Trčku papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného.

Príbehy politických väzňov na Slovensku, ľudí, do osudov ktorých kruto zasiahol totalitný režim. Študenti,robotníci, roľníci a živnostníci, básnici, spisovatelia, duchovní, učitelia a iní príslušníci inteligencie. V tejto druhej knihe, rovnako ako v prvej opäť nejde o rekrimináciu. Ide len o ďalší z mnohých pokusov o pravdivú interpretáciu dejín druhej polovice dvadsiateho storočia. V knihe ide o pokus priblížiť budúcim generáciám rôzne situácie ľudskej existencie, v ktorých sa rodili hrdinovia, zbabelci, svätci aj bezohľadní vládcovia a malí tyrani...

Karel Fořt v rozhovoru s Janem Paulasem. Jako kluk slýchával od tatínka, který byl četníkem, humorné i napínavé historky. Později sám mnohá dobrodružství zažíval. Už jako skaut se dostal do spárů gestapa, jako bohoslovec byl totálně nasazen do Německa a se štěstím přežil několik bombardování. V roce 1948 byl vysvěcen na kněze a působil na Šumavě, kde se pastoračně staral i o neodsunuté sudetské Němce.Když kolem něj začal komunistický režim stahovat smyčku, na poslední chvíli utekl za hranice a zamířil na misie do Alžírska. Působil na Sahaře a ve městě sv. Augustina, kde zažil i nelítostný národně osvobozenecký boj. Odešel před komunisty do Německa, kde postupně vybudoval celou síť českých center. Sám vedl českou farnost v Mnichově, působil v rádiu Svobodná Evropa (pod pseudonymem Otec Karel) a stal se významnou osobností českého exilu. Na to vše vzpomíná – často s humorným nadhledem – v knize rozhovorů s Janem Paulasem. Mluví i o řadě osobností, s nimiž se setkal. Mimo jiné to byli Pavel Tigrid, Karel Kryl, Jan Čep, Ivan Diviš, Karel Schwarzenberg, Václav Dvořák, Anastáz Opasek, Jaroslav Škarvada, Joseph Ratzinger a další.

Za Laučekovým rozprávaním, podfarbeným humorom a iróniou, sa ukrýva smútok. Smútok z bezmocnosti voči vládnúcej komunistickej mašinérii, devastujúcej najmä duševný život človeka...

Rozhovory s kněžími a řeholníky pronásledovanými za komunismu v letech 1948-1989. Vzpomínky kněží a řeholníků pronásledovaných v letech komunistického režimu. Čtenáři se mohou setkat s těmito osobnostmi F. Adamec, J. Cukr, V. Dvořák, M. Frank, R. Hložánka, A. Huvar, S. Lekavý, F. Lízna, O. Mádr, F. Pevný, K. Pilík, J. Valerián, J. Veselý, M. F. Vích, J. Zemánek.

Církev zkoušená 1945 - začátek 1950. Autor mluví o období zápasu církve se státním aparátem v letech 1945-1950. Podrobně informuje o církvi v době velké zkoušky, o době, která byla určující pro všechna další léta teroru.

Sborník příspěvků z konference. Mezi autory jednotlivých statí jsou takové kapacity jako Zdeněk Charouz, Oto Mádr, Adolf Rázek či Václav Vaško. Jednotlivé přednášky se věnují konkrétním případům politických procesů zejména z počátku 50tých let, rozebírají scénář a přípravu monstrprocesu a přinášejí i teologické zamyšlení nad pronásledováním křesťanů za komunismu. Knihu doplňují faksimilia řady dokumentů a jmenný rejstřík.

Útržky ze života. Útržky ze života nebo paměti v příbězích, tak by se také dali nazvat vzpomínky katolického kněze mons. Antonína Bradny (nar.1922), vězně komunistických žalářů (1952-1964) a dlouholetého duchovního podřipského kraje (Budyně nad Ohří). Strhující vypravěč a svědek Kristův, který svoji křesťanskou víru osvědčil v mezních situacích dvou totalit. Celým textem prosvítá jeho výrazná osobnost, která oslovuje čtenáře stojící i za hranicemi církve.Vzpomíná na své čakovické dětství, cestu ke kněžství, válečná léta a oky strávené za zdmi žalářů, na svá dělnická povolání i práci na pražském arcibiskupství na konci 60.let, na Boží znamení i předtuchy, na zázračné uzdravení i pastoraci v kraji pod bájnou horou Říp.Bradnovým podstatným rysem je jeho výrazný smysl pro humor, pro laskavý vtip, který situaci k neunesení povalí na lopatky - jak řekl jeden z jeho farníků "umí tak samozřejmě přecházet z posvátného do legračna. Ve svém poutnickém životě měl Antonín Bradna možnost důvěrně poznat řadu osobností české kultury a církve a dokáže o nich přinést pozoruhodné svědectví. Např.o básnících Josefu Kostohryzovi, Janu Zahradníčkovi, Václavu Renčovi a Emanuelu Fryntovi, o herci Janu Třískovi, o duchovních Alexandru Heidlerovi, Josefu Zvěřinovi, Adolfu Kajprovi, Antonínu Mandlovi, Silvestru Braitovi, J.E.Urbanovi, o opatu Vítu Tajovském, o biskupech Josefu Beranovi, Pavlu Gojdičovi, Štěpánu Trochtovi, Kajetánu Matouškovi či Františku Tomáškovi.Kniha je doplněna bohatou a unikátní fotodokumentací, výborem z Bradnových dopisů z komunistického vězení a vzpomínkami řady přátel.

Totalitný štát a cirkev. Štátna politika voči cirkvám v krajinách strednej a juhovýchodnej Európy v období nastoľovania komunistických režimov a formovania sovietskeho bloku, bola závislá od vývoja, ktorý mal v každej krajine svoje špecifiká. Situácia v týchto krajinách bola však po roku 1945 rozdielna v závislosti od politickej orientácie jednotlivých vlád. Svätá stolica zotrváva aj po vojne na negatívnom stanovisku voči komunizmu.Údery proti právam cirkvi spojené s prenasledovaním a väznením vedúcich reprezentantov miestnych cirkví, viedlo pápeža k siahnutiu po krajných cirkevno - kanonických prostriedkoch. Vnútorné prepojenie všetkých vyššie uvedených súvislostí sa snaží autor tejto knihy predostrieť čitateľovi.

Február 1948 je jednou zo zlomových udalostí v dejinách Slovenska (Československa) a bol dovŕšením začlenenia povojnového československého štátu do sovietskeho bloku. Prechodný politický systém Národného frontu s autoritatívnymi prvkami sa v tých dňoch definitívne pretransformoval na komunistický režim sovietskeho typu.Predkladaná publikácia reflektuje aktuálny stav historického výskumu tohto obdobia v nástupníckych štátoch Česko-Slovenska i stredoeurópskom kontexte v rokoch 2018 - 2019, keď autori odovzdali príspevky. Februárový prevrat (alias „Víťazný Február“) bol ako symbolický začiatok dejín československého komunistického režimu každoročne s veľkou pompou oslavovaný ako „víťazstvo pracujúceho ľudu“. Zodpovedajúcu pozornosť mu teda, samozrejme, venovala aj „režimistická“ historiografia, no slobodný výskum, ktorý nebol poplatný komunistickej ideológii, bol v našej krajine možný až po Novembri 1989.Kniha Nastolenie komunistického režimu v Československu vo februári 1948 a jeho dôsledky pre spoločnosť čiastočne tematicky i chronologicky nadväzuje na publikáciu Ústavu pamäti národa z roku 2008 Február 1948 a Slovensko, ktorá zahŕňala predovšetkým genézu a príčiny februárového prevratu v dobových politicko-spoločenských súvislostiach (predovšetkým v období rokov 1946 - 1948). Zaoberá sa februárovými udalosťami a obdobím, ktoré bezprostredne nasledovalo po nastolení nových mocenských pomerov. Zameriava sa teda na mechanizmus prevzatia moci komunistickou stranou na rôznych mocenských, politických i spoločenských úrovniach a jeho následné vnútropolitické i celospoločenské dôsledky. Je tiež pokusom o mnohostranný analytický pohľad vrátane komparácie vývoja v slovenskej a českej časti štátu, ako aj v susedných krajinách formujúceho sa sovietskeho bloku po nastolení mocenského monopolu komunistickej strany. Jednotlivé kapitoly reflektujú širší kontext celospoločenských zmien - okrem politiky, štruktúr vládnucej strany, verejnej správy či práva napríklad aj v oblasti hospodárstva, kultúry, školstva a cirkví. Zaoberá sa aj medzinárodnopolitickými súvislosťami komunistického prevratu vrátane jeho reflexie v zahraničí. Osobitná časť je venovaná úlohe a aktivitám bezpečnostného aparátu štátu ako kľúčového mocenského nástroja, či počiatkom odboja voči novo nastolenému nedemokratickému režimu, ktorý sa začal formovať doma i v exile.Autormi kapitol sú takmer všetci historici, ktorí sa predmetnou problematikou zaoberajú a prostredníctvom nich je zastúpená aj väčšina relevantných vedeckých pracovísk. Chcel by som sa aj touto cestou poďakovať všetkým spoluautorom publikácie za ich vypracovanie a konštruktívnu spoluprácu pri tvorbe nášho spoločného diela.Rovnako sa chcem poďakovať obom recenzentom, ako aj vydavateľovi publikácie - Ústavu pamäti národa. Jej vydanie je súčasťou napĺňania jeho úloh uložených zákonom, medzi ktorépatrí aj analýza príčin a spôsobu straty slobody, prejavov komunistického režimu a jeho ideológie a zverejňovanie informácií v podobe vydávania a šírenia publikácií.Veríme, že predkladaná publikácia predstavuje ďalšie prehĺbenie poznatkov o tomto kľúčovom míľniku našich dejín a zodpovedajúci posun v úrovni jeho poznania. Dúfame tiež, že si okrem odbornej verejnosti nájde cestu aj k študentom i záujemcom o históriu z radov širokej čitateľskej verejnosti.Ondrej PODOLEC

Spomienky. Kniha opisuje spomienky bývalého študenta a novica na život v Misijnom dome Spoločnosti Božieho Slova v Nitre a v Spišskom Štiavniku v dobe pred likvidáciou reholí. Autor vložil do svojho rozprávania osobný príbeh s nádychom poetickosti, ktorý vyvoláva túžbu byť na miestach, ktoré autor opisuje a zažiť niečo z toho, o čom hovorí... 

Umenie varenia a prežitia v nedostatku vyrozprávané na pozadí dejín Sovietskeho zväzu, od boľševickej revolúcie cez medzivojnové hladomory, vojnu až po sovietsku spoločnosť za Chruščova a Brežneva a ruskú za Putina. Anya von Bremzen, ktorá sa v emigrácii preslávila knihami o varení, sa pohybuje na pomedzí rodinnej histórie a veľkých dejín, so zvláštnym dôrazom na jedlo a jeho nedostatok – čo bol v danej krajine určujúci fenomén, ktorý stál za mnohými zvratmi. V tragikomických spomienkach zachytáva sedem dekád Sovietskeho zväzu, jeho úspechy aj trápenia, ako aj roky pred nástupom boľševizmu a rýchle zmeny po jeho páde. Rozpráva napríklad, ako sovietsky potravinový trh oživili nápady opozerané pred vojnou v Spojených štátoch, ako udržiavali Leninovu múmiu aj Stalinov apetít, či aké dopady mala Gorbačovova nedomyslená prohibícia. Miestami smutná, inokedy veľmi vtipná kniha o veľkej krajine a ešte väčších problémoch a snoch.

Ambróz Lazík. Kniha, ktorú ponúkame čitateľovi, podáva obohacujúci pohľad na osobnosť a dielo trnavského biskupa Ambróza Lazíka. Jeho život bol plný drastických opatrení, zásahov a zvratov. V biskupskej službe bol vystavený veľkému psychickému nátlaku: izolácia, domáce väzenie, sliedenie ŠtB, políciou nasadený strážca, zmocnenec, ktorý ho sprevádzal na všetkých cestách. Často sa stretával s nepochopením zo strany kňazov. Usiloval sa o zavedenie liturgickej obnovy do života Cirkvi. Svojich veriacich povzbudzoval zachovať si vieru, zveľadiť ju a odovzdávať ďalším generáciám. Autorovi sa podarilo osvetliť mnohé, doteraz nepoznané alebo nesprávne chápané riešenia sporných otázok. Kniha je zhrnutím pohnutého života biskupa, pokusom o vyvážený pohľad na udalosti, ktorých bol protagonistom.

Redemptorista Ján Ivan Mastiliak. Monografia približuje proces s desiatimi rehoľnými kňazmi, po ktorom o niekoľko dní nasledovala likvidácia mužských kláštorov, dobre známa ako „akcia K”. Štátna prokuratúra pôvodne navrhovala štyri tresty smrti, ale nakoniec bolo najvyšším trestom doživotie. Iba jeden z desiatich súdených rehoľníkov pochádzal zo Slovenska, no práve on, gréckokatolícky redemptorista Ján Ivan Mastiliak, dostal z celej skupiny najvyšší trest. To bol aj dôvod, prečo sa monsterproces konal v dňoch 31. marca – 5. apríla 1950, a v predkladanej monografii je spracovaný práve z pohľadu jeho osoby. Jednotlivé kapitolky približujú zákulisie príprav procesu, jeho priebeh, realizáciu, hodnotenie, ale aj ohlas vo verejnosti. Posledná kapitola sa venuje úsiliu J. Mastiliaka dosiahnuť súdnu rehabilitáciu, čo sa mu však za života nepodarilo. Zhromaždené archívne dokumenty jasne dokazujú, že monsterproces bol nielen vykonštruovaný, ale že pri jeho príprave i realizácii štátne a stranícke orgány, vrátane vysokých funkcionárov, postupovali nezákonne. Aj tu sa ukázala všemocnosť komunistickej strany a jej prisluhovačov, ktorá vyrobila obludný mechanizmus, dovoľujúci odsúdiť nevinných ľudí, na vysoké tresty odňatia slobody. Súčasťou publikácie je menný register, fotografická a dokumentárna príloha. 

Prípad Albert Púčik a spol.. Tragický osud Alberta Púčika, Antona Tunegu a Eduarda Tesára, ktorých popravili z politických dôvodov 20. februára 1951, je pomerne frekventovanou témou v spisbe, zaoberajúcej sa obdobím komunistického režimu. Všeobecne sa vie, že politický proces, ktorého sa stali obeťou, patril k najznámejším.Celý prípad usmerňovali z najvyšších straníckych miest, kde sa v konečnom dôsledku rozhodlo o živote troch hlavných protagonistov prípadu. Proces A. Púčik a spol. mal zasadiť rozhodujúcu ranu tým, ktorí by sa odhodlali pomýšľať na zmenu politických pomerov. Hoci nebol prístupný verejnosti a dobová propaganda ho nevyužila tak, ako to urobila v prípade iných zinscenovaných procesov, možno ho zaradiť medzi najvýznamnejšie vykonštruované politické procesy, aké sa odohrali v bývalom Československu a v ňom na Slovensku.Obete vykonštruovaného procesu A. Púčik a spol. patrili medzi tú časť mladej slovenskej generácie, ktorá sa hlásila ku kresťanským a národným ideálom.  

Od samizdatov a VPN k dokumentom ŠtB a ÚPN. Monografia Ján Langoš. Od samizdatov a VPN k dokumentom ŠtB a ÚPN, ktorú napísal historik Patrik Dubovský, prináša mozaiku aktivít Jána Langoša od 80. rokov minulého storočia, keď sa angažoval v nonkonformných skupinách najmä pri tvorbe kultúrno-občianskych samizdatov a v Hnutí za občiansku slobodu. Autor predstavuje Jána Langoša ako neľahostajného človeka a občana s vyhraneným kritickým postojom k pálčivým spoločenským a morálnym témam, ako boli devastácia životného prostredia, antisemitizmus, chartistické hnutie či aktivity neoficiálnej cirkvi. Nad týmito, ale aj nad ďalšími témami sa Ján Langoš veľmi otvorene zamýšľal v samizdatovej tvorbe, ako i v neformálnych diskusiách.Občianske aktivity a myšlienky Jána Langoša kontinuálne našli uplatnenie v hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN) a po zmene režimu najmä pri vyrovnávaní sa s reprezentantmi komunistickej moci, nomenklatúrou KSČ a jej represívnou zložkou ako Štátna bezpečnosť a jej tajní spolupracovníci. Langošova ochota zapojiť sa do reforiem spoločnosti sa prejavila jeho prácou vo Federálnom zhromaždení, vo VPN ako politickej strane a tiež po voľbách v roku 1990 v náročnej funkcii federálneho ministra vnútra. Na poste federálneho ministra sa Ján Langoš podstatne zaslúžil o očistu ministerstva vnútra od príslušníkov ŠtB a komunistických kádrov a presadil lustračný zákon.Po rozdelení ČSFR Ján Langoš s priateľmi založil Stálu konferenciu občianskeho inštitútu, stál sa poslancom Národnej rady SR a podieľal sa najmä na presadení zákona o slobodnom prístupe k informáciám. Zároveň sa stál predsedom Demokratickej strany (DS), ktorá v rámci Slovenskej demokratickej koalície (SDK) v roku 1998 vytvorila novú politickú garnitúru.Vyvrcholením aktivít Jána Langoša bola inštitucionalizovanie jeho dlhoročného plánu – vytvoriť právny a spoločenský základ na vyrovnanie sa s oboma totalitami našich dejín. V tomto duchu kniha zaznamenáva dramatický čas, keď sa Jánovi Langošovi v lete 2002 podarilo v NR SR presadiť zákon o pamäti národa a o zriadení Ústavu pamäti národa (ÚPN).Po prvých rokov fungovania ÚPN sa táto pamäťová inštitúcia stabilizovala a rozvinula svoje poslanie, no Ján Langoš v júni 2006 tragicky zomiera.Uzatvoril sa tak oblúk od zápasu s režimom ŠtB a KSČ až po etablovanie ÚPN a sprístupnenie dokumentov obávanej ŠtB verejnosti.Patrik Dubovský, PhD. od roku 2004 pracuje v Ústavu pamäti národa. Venuje sa témam prenasledovania cirkví na Slovensku po roku 1948, činnosti Štátnej bezpečnosti a nezávislým opozičným iniciatívam v Československu počas tzv. normalizácie.

Zborník z vedeckej konferencie Bratislava 16. novembra 2010. Ústav pamäti národa v spolupráci s Fakultou práva Paneurópskej univerzity a Asociáciou bývalých spravodajských dôstojníkov zorganizoval v roku 2010 vedeckú konferenciu s názvom Interpretácia dokumentov Štátnej bezpečnosti. Predkladaný zborník obsahuje všetky príspevky, ktoré na konferencii odzneli a ktoré na vedeckej úrovni analyzujú otázky spojené s právnymi aspektmi agendy ŠtB, vzniku a interpretácie operatívnych, agentúrnych a vyšetrovacích zväzkov či spôsob a pravidlá evidencií Štátnej bezpečnosti a pozmeňovania záznamov v registračných protokoloch. Zborník obsahuje príspevky tak domácich, ako aj zahraničných odborníkov z bývalých komunistických štátov, ktorí sa systematicky venujú tejto téme. Zostavil Peter Jašek.

Komunistický režim a katolícki kňazi na Slovensku v rokoch 1948 – 1968. Nová monografia približuje snahu komunistickej štátnej moci využiť katolícku cirkev na Slovensku prostredníctvom jej kňazov najmä v rokoch 1948 – 1968. V práci sú zachytené a analyzované ciele, ktoré štátna moc využitím katolíckych kňazov sledovala, ako aj najdôležitejšie metódy, ktoré orgány štátnej moci využívali. K hlavným cieľom patrila snaha primäť kňazov, aby sa stali akýmisi propagátormi komunistických ideí medzi katolíckym obyvateľstvom, prípadne, aby aspoň navonok podporovali budovanie „novej socialistickej spoločnosti“. Nemenej dôležitým i keď navonok skrytým cieľom bolo nenápadné zapojenie samotných kňazov do boja proti náboženstvu a cirkvi. Pozornosť je v práci venovaná najmä trom tematickým okruhom: pokusom komunistov využiť katolíckych kňazov prostredníctvom vytvorenia jednotnej kňazskej organizácie či združenia; usmerňovaniu a využívaniu kňazov pomocou siete štátnych úradníkov v okresoch a krajoch; činnosti Štátnej bezpečnosti, smerujúcej k získaniu kňazov na tajnú spoluprácu s cieľom boja proti aktivitám biskupov, kňazov i aktívnych laikov. Snaha o inštrumentalizáciu a využitie katolíckej cirkvi rozhodne nebola len špecifikom komunistov. Podobné pokusy a zámery boli vo väčšej či menšej miere prítomné aj v niektorých ďalších ideologických smeroch a režimoch. V prípade komunizmu však práve jeho totalitný charakter umožnil rozvinúť tieto snahy do takých rozmerov, ktoré v našom geopolitickom priestore nemali obdobu.

Nežná revolúcia 1989. Čitateľovi prináša nielen kľúčové udalosti Nežnej revolúcie na Slovensku, ale približuje mu aj pôsobenie komunistického režimu a jeho obete, dramatickú situáciu druhej polovice 80. rokov a napokon aj dôsledky, ktoré so sebou rok 1989 priniesol. Zachytáva aj situáciu v slovenských regiónoch a reflektuje aj témy ako študentské hnutie, aktivity hercov v prelomových dňoch Novembra 89, vznik a pôsobenie Verejnosti proti násiliu, rezignáciu komunistickej strany, politické rokovania a zmeny, slobodné voľby či pamäťovú politiku.Súčasťou publikácie, ktorá je rozdelená do dvadsiatich kapitol, je aj rozšírené kalendárium zachytávajúce zahraničnopolitický kontext v rokoch 1985 až 1990.Publikácia obsahuje množstvo doteraz nepublikovaných fotografií, ktoré ÚPN získal akvizičnou činnosťou v roku 2019. Všetky texty v knihe sú v slovenskej aj anglickej verzii.

Príručka pre školy. Po februári 1948 komunistický režim odštartoval hlbokú premenu slovenskej spoločnosti, do ktorej vnášal nové, často pochybné hodnoty, a naopak, domáce a stáročiami overené hodnoty zatracoval. Zmeny sprevádzali zásahy do každodenného života občana a ovplyvňovanie jeho myslenia a vedomia.To sa stretlo s odporom jednotlivcov i celých skupín občanov, z ktorých viacerí začali aktívne vystupovať proti novému režimu. Odpoveďou bola zvýšená perzekúcia a represia, pričom jej najvyššou formou boli politické procesy. Do roku 1954 bolo na Slovensku z politických dôvodov odsúdených približne 25 000 osôb (do roku 1989 celkovo 71 168 osôb), pričom na popravisku skončilo 45 odsúdených (do roku 1989 celkovo 50 osôb). Najväčšie množstvo osôb bolo odsúdených za trestné činy hospodárskej povahy a slúžili ako nástroj kolektivizácie slovenského poľnohospodárstva. V konečnom dôsledku však politické procesy postihli všetky sociálne vrstvy, profesijné a záujmové zoskupenia.

„Všude zaznamenáváme vzestup zájmu o náboženství. Jednoznačně to platí o judaismu a islámu, které se ve Francii stále více prosazují. Křesťanství bylo podle konkordátu podepsaného Napoleonem Bonapartem „náboženstvím většiny Francouzů“. Při pohledu zvenčí se dnes nachází v pozici volného pádu. Vědí vůbec tato náboženství, co vlastně jsou? Jaký význam přikládají své ortodoxii? Tímto výrazem mám na mysli ústřední bod, zaručený svatými texty a názory učenců, v němž se každé náboženství ukazuje samo sobě ve své soudržnosti a ve své vlastní originalitě. Nemám v úmyslu odmítat ortodoxii, i když jsem třeba navýsost kritický. Uchovala si náboženství schopnost vnímat skutečnost? V jiných svých knihách jsem se zabýval ortodoxií ruskou a ortodoxií protestantismu. V této knize píšu o katolicismu. Jak uchopil katolicismus velké události naší doby, komunismus, islám? Na vstupech do katedrál představuje synagogu žena s očima zakrytýma páskou. Uvidíme, že si církev stejnou či podobnou páskou později často zavazovala sama. Tyto otázky patří mezi nejzávažnější, nejsmysluplnější a nejdůležitější, jaké by si současný člověk mohl a taky měl klást. Já jsem se je snažil pojednat z hlediska historika.“Kapitoly v knize Je možná věda o náboženstvích? Co je to ortodoxie? Existuje křesťanské umění? Jak Řím chápal ruský komunismus? Vytratil se z latinské církve rozum? Pochopil 2 vatikánský koncil islám? Je přijatelné náboženství šoa? Co s manželstvím diecézních kněží? Proč se změnila demografie pekla?Alain Besançon (1932) je současný francouzský filozof a historik idejí žijící v Paříži. Je členem Institutu, letos mu bylo osmdesát šest let, ale je stále aktivní a plodný. Své eseje, recenze a články publikuje většinou ve čtvrtletní revue Commentaire. Z jeho obsáhlého díla uveďme alespoň Myšlenkové kořeny leninismu (1977), Falzifikace dobra, Solovjov a Orwell (1985), Zakázané obrazy, duchovní dějiny ikonoklasmu (1994, česky 2013), Trojí pokušení v církvi (1996), Neštěstí století: komunismus, nacismus a jedinečnost Šoa (1998, česky 1999), Svoboda a pravda (2013). V roce 2008 vydal román Emil a lháři, v roce 2010 mu vyšla kniha Láska a náboženství. Pět osob hledajících lásku. K velkým ruským tématům se aktuálně vrátil v roce 2012 kritickou knihou Svatá Rus (česky 2015). V řadě svých textů se Besançon zabývá situací Židů a Izraele v dějinách i současnosti, posláním a postavením katolické církve v současném světě i jejím vztahem k oběma totalitám 20. století a k islámu, vztahem křesťanství a umění, atd. Většina jeho úvah má nadčasový význam a platnost. Zmíněným tématům se autor věnuje v devíti samostatných kapitolách knihy Náboženské otázky současnosti (2015), jejíž překlad předkládáme českému čtenáři.

Zborník obsahuje príspevky z rovnomennej vedeckej konferencie, ktorú v dňoch 5. až 6. mája 2010 zorganizoval Ústav pamäti národa pri príležitosti 60. výročia Akcií K a R – násilných zásahov voči reholiam v Československu. Na konferencii sa aktívne zúčastnili dve desiatky odborníkov zo Slovenska, Českej republiky, Maďarska a Talianska. V publikovaných príspevkoch sa ich autori pokúšajú objasniť príčiny brachiálnych opatrení totalitného komunistického režimu voči rehoľným spoločenstvám, približujú priebeh a okolnosti jednotlivých zásahov a poukazujú na úlohu, ktorú pri nich zohrali niektoré štátne orgány a inštitúcie. Taktiež sa venujú organizácii života a pôsobeniu rehoľníkov a rehoľníčok v podmienkach permanentného prenasledovania a šikanovania zo strany štátnej moci, pôsobeniu rehoľníkov a rehoľníčok v nútenom exile, ale aj osudom kláštorných budov, ktoré sa v rukách nových užívateľov dostali nezriedka do dezolátneho stavu. Pozornosť je venovaná aj širším okolnostiam postavenia reholí v súvislosti s tzv. Ostpolitk Svätej stolice a osudom reholí v okolitých štátoch Východného bloku.

Publikácia Karola Janasa čitateľov informuje o prenasledovaní Rómov v rokoch 1939 až 1945. Prvé obdobie perzekúcií (marec 1939 – august 1944) charakterizoval rozpačitý postup mocenského aparátu SR. Perzekúcie mali tri základné formy - prvou bola snaha o likvidáciu rómskeho kočovníctva a odstraňovanie rómskych obydlí z miest a obcí, druhou bola perzekúcia v armáde Slovenského štátu, treťou a najradikálnejšou formou bolo zriaďovanie pracovných útvarov pre Rómov a tzv. asociálne osoby. V druhom období (august 1944 – apríl 1945) sa po okupácii Slovenska nemeckou armádou perzekúcie zintenzívnili. V Dubnici nad Váhom bol zriadený zaisťovací tábor, v ktorom boli v neľudských podmienkach koncentrované celé Rómske rodiny. Autor sa taktiež venuje aj dokumentácii prípadov priamej fyzickej likvidácie osôb.

Zborník predstavuje výstup z medzinárodnej vedeckej konferencie s názvom Politický exil z krajín strednej a východnej Európy. Motívy, stratégie, aktivity a perspektívy na Východe a Západe, 1945 – 1989. Celkovo obsahuje 18 vedeckých štúdií a jednu krátku reflexiu pamätníka na obdobie pôsobenia v exile. Široký záber jednotlivých textov potvrdzuje skutočnosť, že autori pochádzajú z deviatich rôznych krajín naprieč Európou a zámorím.Primárnym cieľom publikácie je analyzovať politický exil z krajín bývalého sovietskeho bloku, ako aj význam činnosti exilových organizácií v zápase s komunistickými režimami v strednej a východnej Európe a zároveň ponúknuť komparatívny pohľad na exilové skupiny z rôznych krajín. Osobitnú časť publikácie predstavujú tetxy, ktoré sa venujú analýze aktivít tajných služieb komunistických štátov v ich zápase proti exilovým organizáciám v slobodnom svete. Viaceré štúdie sa tiež venujú úlohe, akú v exile zohrali médiá a exulanti-žurnalisti, ktorí nielen že spolupracovali s takými vplyvnými médiami, akými boli Rádio Slobodná Európa či BBC, ale aj sami zakladali a neúnavne vydávali časopisy a periodiká mobilizujúce svetovú verejnosť do zápasu proti komunistickému režimu.

Zborník z rovnomennej medzinárodnej vedeckej konferencie, ktorá sa konala v dňoch 30. septembra až 2. októbra 2009 v Bratislave, prináša príspevky 41 odborníkov zo Slovenska, Českej republiky, Ruska, Poľska, Nemecka, Bulharska, Ukrajiny, Slovinska, Talianska, Maďarska a Francúzska. Zborník poskytuje zaujímavý a široký pohľad na politiku komunistických štátov voči cirkvám a náboženstvu vo všeobecnosti, ale informuje aj o špecifikách vývoja v jednotlivých krajinách. Príspevky sú rozdelené do kapitol: Bezpečnostné zložky štátu vo vzťahu k cirkvám, Totalitný režim vo vzťahu k reholiam a náboženským spoločnostiam, Legislatíva upravujúca vzťahy cirkví a štátu, Prostriedky a metódy proticirkevnej politiky komunistických štátov, Inštitúcie štátneho dozoru, Médiá a komunistická proticirkevná politika a Kolaborácia cirkví s komunistickým režimom.Príspevky sú publikované v slovenskom, českom a anglickom jazyku.Zborník vyšiel s finančnou podporou Medzinárodného vyšehradského fondu.

Publikácia autobiograficky zachytáva roky autorovho života strávené na nútených prácach v pracovných lágroch. Svoju táborovú skúsenosť, ktorá J. Bobalika priviedla až na ďalekú Kolymu, sám nazýva „zapolárnou akladémiou”. Kým sovietska propaganda sa podpísala pod opciu občianstva, ktorej sa autor zúčastnil ako jeden z mnohých tisícov občanov Slovenska, sovietska NKVD stála za jeho vykonštruovaným procesom so strastiplnými dôsledkami. Kniha rozprávača s fenomenálnou pamäťou je napísaná pútavým štýlom. Spôsob, akým vykresľuje sovietske pracovné tábory, vypovedá nielen o jeho skúsenosti, ale aj o skúsenosti občanov, zavlečených na nútené práce do Sovietskeho zväzu.

Spomienková kniha Ernesta Hausera je zaujímavým svedectvom osudu človeka, prenasledovaného komunistickým režimom. Je podobný mnohým iným, ktorí už takúto výpoveď o bezpráví nevypovedia. Poukazuje na rôzne formy postihov, ktoré boli bežné, keď sa niekto stal "nespoľahlivým" občanom. Kniha opisuje jeden zo zlomových bodov autorovho života - pokus o emigráciu koncom 40. rokov 20. storočia, následné zatknutie, vyšetrovanie, väznenie, zaradenie do PTP, a tiež vysťahovanie rodiny v rámci akcie B. Jeho putovanie je zároveň pohľadom na mikrohistóriu – život v meste a vplyv dejinných udalostí naň. Publikáciu v roku 2011 v rámci edície Memoáre vydali Ústav pamäti národa a Pamäť národa.

Rozhovor vedli Jan Paulas a Tomáš Kutil. Jak může přežít řeholnice v pasťáku?Jak se ošetřuje prezident?Jak hovořit o víře v dnešní době?Jaké to bylo, vstoupit za komunistů do tajné řehole?Může řeholní sestra sledovat MS v hokeji, pít pivo a být aktivní na Facebooku?Nebo dokonce mít v rozhlase svůj pořad a kamarády mezi předními sportovci?Tyto a mnohé další otázky zodpovídá v knižním rozhovoru boromejka Angelika Pintířová. Dotýká se nejen palčivých témat dnešní doby, jako je rozpad rodinných vztahů, dědictví komunismu v nás či výchova delikventní mládeže, ale dává nahlédnout i do svého životního příběhu. Patří do něj šťastné dětství na vesnici, ochotnické divadlo, utajený život řeholnice za komunismu, studium na DAMU, cestování po Sibiři či jízda na koloběžce. Je to příběh řeholnice, které celý život padají z nebe nejrůznější výzvy. A ona je zvedá!

Jan Šedivý, učitel kontemplativní modlitby a duchovní průvodce, vypráví v poutavém rozhovoru se dvěma svými kolegy o životní cestě, která jej od nesnadného dětství v komunistickém Československu vedla přes ilegální opuštění republiky, vstup do jezuitského řádu a teologická studia až k uzavření šťastného manželství a dráze duchovního učitele v Německu. Zároveň popisuje svůj vlastní vnitřní vývoj a jeho zásadní okamžiky. Sdílí se čtenáři své osobní zkušenosti s rozvíjením spirituality, kontemplativní modlitbou i duchovním doprovázením, které mohou jak nadchnout a inspirovat, tak i prakticky pomoci při překonávání možných úskalí na úzké stezce vedoucí k poznání sebe sama, očištění vlastního nitra a prožívání Boží blízkosti.

Múdri ľudia hľadia do budúcich dní, ale sledujú aj fakty o tých minulých, tobôž ak boli závažné, ba až osudové. Kniha Spätné zrkadlá prináša súpis publikácií, dokumentujúcich zločiny totalitnej vlády komunizmu na Slovensku. Takto zaznamenáva predovšetkým: • historické fakty a vedecké diela s ich analýzou, ale aj texty ako dobové dokumenty, zachytené najmä v tajne vydávaných samizdatoch • osobné svedectvá súčasníkov ako obetí i svedkov perzekúcií, najmä kresťanstva a veriacich, ale aj spomienky na významné duchovné a spoločenské osobnosti s takým osudom • pôsobivé umelecko-dokumentárne diela zobrazujúce život ľudí i spoločenstiev za komunizmu u nás, ale aj v nedobrovoľnom „vnútornom“ či zahraničnom exile • veľký počet diel vydaných v zahraničí o vtedajšej situácii na Slovensku, ale aj odkazy na domácu literatúru i publicistiku a bibliografické práce o tejto problematike.Autor knihy Spätné zrkadlá Rudolf Lesňák v nej zhromaždil základné údaje o knižne vydaných dielach s takým obsahom a o štúdiách a článkoch v zborníkoch i časopisoch do konca roku 2002, spolu o vyše 2700 publikovaných textoch s touto tematikou. Záznamy o publikovaných dokumentoch sú všestranným i hĺbkovým zrkadlovým obrazom minulosti. Väčšina z nich je už aj dostupná v súkromných i verejných knižniciach a archívoch, ich novšie vydania aj v kníhkupectvách. Je však zvrchovaný čas, aby ako kroniky minulosti pomáhali nám „vyrovnávať sa s ňou“, prevraveli rečou pravdy, oživovali našu pamäť a pomáhali nám zmúdrieť, aby sa dobrí, spravodliví a nevinní ľudia nemuseli v budúcnosti dívať na svet spoza mreží...

Organizácia ministerstiev vnútra a bezpečnostných zborov 1953 - 1990.

Autor knihy patří mezi ty, co na vlastní kůži zažili traumata konce třicátých let, válku, totální nasazení, osvobození, léta poválečná i dobu nástupu komunismu. Příběhy, které rozehrává na stránkách své knihy a které vás stále a stále vtahnout do děje, nejsou autobiografií. Přesto je patrné, že autor čerpal ze svých bohatých osobních zážitků, z osudů svých přátel a blízkých.

Neuvěřitelný příběh z Prahy 60. let. Jednání hlavního hrdiny knihy ovlivnil zcela přirozený rozpor srozumitelný většině z nás. Je to rozpor ve vztahu k rodičům, které nejdříve dětsky milujeme, abychom s přibývajícím věkem odhalovali i jejich nedostatky a zakoušeli křivdy, které na nás – svých dětech – s rodičovskou láskou páchají. Napjatý vztah k otci a s ním spojený strach z nepodařeného vysvědčení tak dokázal nasměrovat jeden neuvěřitelný lidský osud. Osud patnáctiletého chlapce dohnaného k tomu, aby se stal „zločincem proti své vůli“ tím, že se pokusil se zbraní v ruce unést civilní dopravní letadlo a dostat se tak za hranice někdejšího Československa.

Životní příběh statečné ženy. Osvěžením pro duši a srdce je ponořit se do vyprávění paní Toničky Hofmanové. Zatímco výpovědi lidí formovaných postmodernou bývají mnohoznačné a komplikované, příběh s dosud otevřeným koncem, který se čte jedním dechem, je narýsován jasnými a živými konturami - jak česká krajina v krkonošském podhůří - a to na pozadí doby: první republika, válka, náběh k novému životu ve svobodě, doba komunistické totality s pronásledováním a vězněním, vykročení do vytoužené svobody.