Knihy o jezuitoch

Táto publikácia vzniká na základe presvedčenia, že návštevníkovi slovenskej metropoly poslúži najdôležitejšími informáciami o kostole, bez ktorého by Hlavné námestie nebolo hlavným. Kostol Najsvätejšieho Spasiteľa alebo jednoducho jezuitský kostol, ako ho Bratislavčania nazývajú, nielenže dotvára jedinečnú architektonicko - historickú atmosféru Hlavného námestia i celého historického mestského jadra, ale zároveň je aj významným centrom duchovného života katolíckej komunity obyvateľov Bratislavy. Kniha, ktorá umožní spoznať jeho dejiny a krásu, zaiste poteší aj všetkých, ktorí jezuitský kostol pokladajú za „svoj".

Jan Šedivý, učitel kontemplativní modlitby a duchovní průvodce, vypráví v poutavém rozhovoru se dvěma svými kolegy o životní cestě, která jej od nesnadného dětství v komunistickém Československu vedla přes ilegální opuštění republiky, vstup do jezuitského řádu a teologická studia až k uzavření šťastného manželství a dráze duchovního učitele v Německu. Zároveň popisuje svůj vlastní vnitřní vývoj a jeho zásadní okamžiky. Sdílí se čtenáři své osobní zkušenosti s rozvíjením spirituality, kontemplativní modlitbou i duchovním doprovázením, které mohou jak nadchnout a inspirovat, tak i prakticky pomoci při překonávání možných úskalí na úzké stezce vedoucí k poznání sebe sama, očištění vlastního nitra a prožívání Boží blízkosti.

Obrazy ze staré indiánské misie v Paraguayi. Florián Baucke (1719–1779), psáno též Paucke, vstoupil k jezuitům v Brně a studoval v klementinské koleji v Praze. Vyučoval na jezuitských kolejích ve Vratislavi a Nise. Roku 1748 byl vyslán přes Lisabon do španělských zámořských misií (provincie Paraguay); v letech 1748–1766 působil mezi indiány – Mokobity. Po odchodu jezuitů ze španělských kolonií přebýval ve Znojmě a posléze v Jindřichově Hradci, kde také zemřel. Bringmannův text věcně zprostředkovává Bauckeho osobní vzpomínky.

Duchovní deník jezuity z dob reformace. Duchovní deník jezuity z dob reformace. Současník Ignáce z Loyoly, delegovaný papežem pro obtížná jednání s kurfiřty a teology doby německé reformace, si zaznamenává poznámky z cest a svá duchovní hnutí. Máme před sebou jedinečný historický dokument a zároveň subtilní teologii „života kvůli Duchu“, jak sám tento první svědek založení jezuitského řádu rád přiznává.

Dějiny jesuitské koleje v Uherském Hradišti. Monografie se zabývá náboženskou a kulturní činností jezuitské koleje a jezuitských nadací v Uherském Hradišti mezi léty 1644 - 1773.

Životopisný nástin českého provinciála jezuitů Leopolda Škarka SJ (1874–1968).Jedinečný historický dokument k dějinám jezuitského řádu z let 1900–1968. V osobních vzpomínkách zaznívají také důležitá témata z obecnějších českých dějin (Škarkův úkol jako papežského zprostředkovatele při ohlášení abdikace pražskému arcibiskupovi Kordačovi; situace ve školství za první republiky; finanční strategie jednotlivých diecézí...).

Vzpomínky. Lehce čtivé vzpomínky českého jezuity, zvláště na časy komunistického útlaku, se smyslem pro vtipné postřehy o známých osobnostech, zaujmou nejen historika, nýbrž každého milovníka pamětí.

200 rokov od obnovenia Spoločnosti Ježišovej. 7. augusta uplynulo 200 rokov od vydania pápežskej buly Sollicitudo omnium eclesiarum, ktorou pápež Pius VII. obnovil Spoločnosť Ježišovu na celom svete.Publikácia vychádza pri tejto príležitosti z materiálov, ktoré vydala Generálna kúria SJ v Ročenke Spoločnosti Ježišovej Jezuiti 2014 a z pôvodných slovenských príspevkov. Publikácia je doplnená sprievodnými fotografiami.

O principech politické moci. Kniha pojednává o teorii společenské smlouvy u španělského jezuity Františka Suáreze (1548–1617). Většinou jsme zvyklí spojovat toto téma s novověkými humanisty, jako jsou například Thomas Hobbes, John Locke nebo Jean Jacques Rousseau.Nicméně i pozdní scholastikové se tímto tématem důkladně zabývali. František Suárez navazuje na aristotelskou tradici a snaží se ve své politické teorii spojovat pojmy lidské přirozenosti, finality a svobodné vůle. Jeho pojetí společenské smlouvy zachovává metafyzický rozměr lidské přirozenosti a zároveň klade za základ moderní společnosti člověka jako individuum.Protože je Suárez zastáncem „přirozené demokracie“ a konkrétní politické moci jako pozitivně dané člověkem, lze ho bez nesnází považovat za předchůdce moderní evropské státovědy.

Jezuitské divadlo mělo primárně vzdělávací a výchovnou funkci a bylo zakomponováno do řádového školského systému, jehož cíle lze shrnout do sousloví docta pietas (učená zbožnost, resp. učenost a zbožnost).Publikace se snaží ukázat, jakou roli hrálo divadlo ve vzdělávání a výchově na přelomu humanismu a baroka.

Mnoho jezuitů leželo na lodi těžce nemocných; prosili, aby alespoň mohli být přeneseni na pevninu. Obdrželi však výsměšnou odpověď, že je jedno, jestli umřou na vodě nebo na zemi, že na lodi alespoň nebudou potřebovat hrobníky, aby jim vyhloubili jámu.Španělský místodržitel v Buenos Aires nechal některé na břeh vyplavené mrtvoly nenápadně zahrabat, čímž roznítil nevoli všech obyvatel města. Jejich cit byl ještě více pobouřen, když byl zazděn kostel jezuitské koleje a církevní nádoby byly odneseny do bytu místodržitele. Nesouhlas s jeho chováním vyjadřovali nahlas, což on připisoval našemu podněcování. Proto zdvojnásobil stráže a oznámil nám, že jestli vstoupíme s obyvateli města v sebemenší kontakt, nechá nás pověsit na náměstí.

Odpovědi na anketu k 450-letému výročí příchodu jezuitů do českých zemí.. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova si letos připomíná 450 let od příchodu prvních jezuitů do Čech (21. dubna 1556). Zároveň je toto jubileum součástí celosvětového Ignaciánského roku, kdy si připomínáme pětisté výročí Františka Xaverského, misionáře Dálného Východu.Je to důvod k plnějšímu pozastavení se rovněž nad postojem jezuitů k české společnosti a společnosti vůči jezuitům. Odpovědi ankety obsahují výpovědi více než sedmdesáti oslovených osobností: různých vyznání, rozmanitých životních zkušeností a myšlenkových orientací. Právě jako celek nabízejí hodnotné svědectví.

Studie francouzského historika vyplňuje mezeru, kterou v českém prostředí akutně zakoušíme: souvisleji vynáší úsudek o počátcích jezuitského řádu - bez chvalořečí, ale také bez zaujatých předsudků.

Výchova a školství. Jezuitské školství má věhlasnou tradici. Ignaciánská pedagogika je založena na osvědčených moderních přístupech a zároveň podněcuje k tázání po hlubších otázkách života. Napomáhá tak přechodu z teoretické roviny chápání k uplatnitelné zkušenosti.Osobnostní růst, odborná způsobilost, svědomitost, ale zároveň (neméně důležitá) schopnost soucítit s druhými, jsou plodem takové výchovy. Kniha též nabízí dokumenty jezuitského řádu v podobě inspiračních bodů pro vyučující odlišných spiritualit.

Die Zeit von 1657 bis zur Aufhebung der Gesellschaft Jesu im Jahre 1773. Tento německy psaný text vychází více než sto let po vydání 1. dílu (1910). Po Kroessově smrti (1928) se čeští jezuité snažili dokončit edici těchto dodnes jediných souhrnných dějin jezuitského působení v českých zemích do roku 1773. Z Kroessovy rukopisné pozůstalosti se podařilo sestavit potřebný souvislý text, který byl po pádu komunismu šťastně nalezen.