Duchovný rast

Náčrt ekleziológie Josepha Ratzingera. Mnohí ľudia dnes hovoria "Boh áno, ale Cirkev nie". Odmietajú inštitucionalizované formy kresťanstva a nevedia objaviť význam Cirkvi pri svojom hľadaní cesty k Bohu. Preto je dnes potrebné znova porozumieť teologickej podstate Cirkvi. Teológovia preto v posledných desaťročiach hľadali koncepty, ktorými sa snažili popísať, ako Cirkev vidí samu seba v našich časoch a ktoré by umožnili nanovo vyjadriť podstatné prvky Cirkvi uceleným a zrozumiteľným spôsobom. Dvadsať rokov po Druhom vatikánskom koncile dozrelo v Magistériu a medzi významnými katolíckymi teológmi presvedčenie, že je to ekleziologický koncept communio (spoločenstvo), ktorý najvhodnejším spôsobom vyjadruje a sumarizuje koncilové sebapochopenie Cirkvi a je vhodným kľúčom pre obnovenú katolícku ekleziológiu. Za popredného súčasného autora so silným vplyvom na tvorbu a rozvoj communio ekleziológie, je považovaný teológ Joseph Ratzinger, v rokoch 1981 - 2005 prefekt Kongregácie pre učenie viery, terajší pápež Benedikt XVI. Jeho prínosom pri zostavení a objasňovaní teologického konceptu Cirkvi chápanej ako communio sa zaoberáme v tejto štúdii, ktorá sa snaží poukázať na teologický obsah, vnútornú štruktúru a podstatné prvky Ratzingerovej eucharistickej communio-ekleziológie. Kniha dáva možnosť porozumieť, aké sú myšlienkové východiská pápeža Benedikta XVI. pri jeho hľadaní odpovedí na súčasné problémy Cirkvi, ktoré sú podľa neho často spôsobené práve nesprávnym chápaním toho, čo je to Cirkev. Mnohé akcenty v štýle jeho pastierskej služby ako pápeža sú totiž zrozumiteľnejšie pri lepšom pochopení ekleziologického myslenia tohto výnimočného teológa našich čias.

Každodenné zamyslenia nad Bibliou na rok 2020. Po minuloročnej knihe zamyslení s názvom Káva, croissant, Biblia prichádzame s ďalšou ponukou. Kniha Káva, croissant, Biblia evokovala príjemné ráno. Jej sestra Portské, steak a Biblia, ktorú držíte v rukách, môže evokovať obed. Alebo akúsi exkluzivitu. Prvotnou inšpiráciou k tomuto názvu bol však výrok Gilberta Keitha Chestertona, ktorým provokoval anglických puritánov: „Katolicizmus znamená steak, cigaru a pohár portského." Je to hyperbola, ktorá chce naznačiť, že kresťanstvo je náboženstvom oslavy, hostiny, hodovania a radosti. Aj napriek všetkým problémom či čiernym kamienkom v mozaike. Aj také do mozaiky patria. Ani táto kniha nemá ambíciu ponúkať nemennú zarámovanú pravdu. Je skôr jej hľadaním. Nemá ani ambíciu, aby s ňou každý musel súhlasiť. Niekedy chce „iba" chestertonovsky provokovať a donútiť nás všetkých vstať z tieňa „pod figovníkom" (por. Jn 1, 48) a niečo urobiť.

Ti, kdo se věnují vnitřní modlitbě, dobře vědí, že často přicházejí chvíle, kdy není možné meditovat úryvky z Písma svatého. Jsme unavení, plni starostí a obav, ale i radostí z toho, co se nám přihodilo nebo co nás čeká v nejbližších dnech. Co v takovém případě dělat? Tato Prvouka, která navazuje na autorovy knihy Slabikář a Čítanka vnitřní modlitby, objasňuje, jak je možné a vhodné v takových chvílích probírat svůj vlastní život s Bohem s pomocí příkladu a rad svaté Terezie z Ávily. Nejedná se tu o neplodné a sobecké zabývání se sebou, nýbrž o to, jak pod Božím pohledem porozumět vlastní minulosti, přítomnosti i výhledům do budoucnosti, jak odevzdat Pánu svůj život a jak rozpoznat, co vede ke sjednocení s Bohem. Autor nás učí nejen vnímat svá vnitřní hnutí, ale i věnovat se událostem vlastního života, jak je ve vnitřní modlitbě interpretovat a co na jejich základě dělat. Povzbuzuje k tomu, abychom si našli duchovního průvodce, a objasňuje nám známky a pravidla duchovního rozlišování.Pavel Vojtěch Kohut je bosý karmelitán, teolog, překladatel a autor duchovní literatury. V letech 2002–2009 přednášel na KTF UK, následně (2011–2017) byl misionářem ve Středoafrické republice. V současné době působí v italském Arenzanu. Je překladatelem spisů sv. Terezie z Ávily a sv. Jana od Kříže. V Portále vydal knihu Slabikář vnitřní modlitby (2016) a Čítanka vnitřní modlitby (2017).

Známy kňaz páter Jozef Michalov, SVD nám predkladá úvahy o desiatich Božích prikázaniach. Pre Mojžiša a jeho ľud mali byť akousi smerovkou do zasľúbenej zeme. Takouto smerovkou či pilierom majú byť aj pre nás, moderných ľudí dvadsiateho prvého storočia.Tak ako rieka potrebuje koryto, aby sa nevylievala z brehov, aj človek potrebuje oporu či vodítko, teda prikázania.

Dnes již klasická kniha známého autora nenechá nikoho chladným. Oslovující je už forma - jako by k člověku promlouval sám Ježíš. Ujišťuje, povzbuzuje, usměrňuje a vede k zamyšlení. Otec Courtois určitě neznal Pána jenom z knih. Nabízí se tu vskutku bohatá potrava pro duši.

Titul vyšiel aj v slovenčine: Božia vôľa - bludisko, alebo cesta (2017).Je Boží vůlí, že člověk trpí? Jestliže Bůh nezpůsobuje utrpení, proč ho dopouští? Má pro náš život předem určený plán? Je Boží vůle čitelná v každé životní situaci? Chce Bůh všechno, co se nám v životě stane? Jak rozpoznat Boží vůli v životních rozhodnutích? Co když se spleteme a Boží vůli nerozpoznáme?Podobné otázky si kladou mnozí křesťané, kteří chtějí žít s Bohem. Zaslouží si naší pozornost, protože odpovědi na ně formují náš pohled na Boha, na život s ním a na život obecně.

Táto kniha je bestsellerom jezuitu, autora viacerých kníh, významnej osobnosti katolicizmu vo Veľkej Británii. Autor sa vybral na vidiek, aby v prostredí, ktoré malo byť podľa jeho predstáv krásne, tiché, idylické, pracoval na plánovanej knihe. Namiesto idyly ho čakalo biedne bývanie v chudobnej osade, za oknami mal stavenisko a ani kúsok výhľadu na prírodu. Z tohto prekvapenia vzišla dôležitá skúsenosť. Autor vedie čitateľa do hĺbok ľudského vnútra, aby tam objavil pole, na ktorom je ukrytý poklad. Učí čitateľa poznať sa a vážiť si svoje vnútro. Hľadať v sebe odtlačok Božej stvoriteľskej ruky.

Kniha obsahuje prednášky, modlitby a svedectvá z duchovných cvičení, ktoré mal páter Jozef Vadakkel v máji 2005 v Častej. Je silným svedectvom o tom, že "môj Ježiš žije" a aj teraz "pracuje" pre nás. Dáva nám Svätého Ducha a pozýva nás "do radosti svojho Pána", aby sme ju niesli aj iným ako znak nádeje, ktorá nesklame.

Velká mystická tradice západní i východní cirke ukazuje nám, že modlitba coby skutečný dialog lásky může člověku dovolit, aby se stal vlastníctvím milovaného Božího Syna, vnímal dotyk Ducha svatého a v synovske duveře spočinul na Otcově srdci.

Naděje pro ty, s kterými už nikdo nepočítá. Slovo milost podlehlo inflaci. Neustálým používáním a zneužíváním ztratilo na své hodnotě. Nepůsobí na nás tak, jak působilo na naše předky. Naše milost je politicky korektní a souvisí spíš se zásluhami a spravedlností než se skutečnou milostí. Opravdová milost je totiž skandální, neboť s otevřenou náručí přijímá právě ty, kteří si přijetí zaslouží ze všech úplně nejméně. Pravá milost nás nenutí hrát si na lepší, líbivější a snaživější. Naopak, dovolí nám přiznat si vlastní nouzi, vnitřní bídu a neschopnost být lepším, dovolí nám radovat se ze závislosti, která přináší svobodu od nás samotných. Pravá milost nás vtáhne do své lásky a zároveň nás naučí milovat…Evangelium zlomených jsem napsal pro lidi ztrápené, ubité a vyhořelé. Je určeno lidem vláčejícím těžká břemena – lidem, kteří si stále přendávají těžký kufr z jedné ruky do druhé. Je určeno rozechvělým a bázlivým lidem, kteří vědí, že toho spoustu nezvládají, a kteří jsou příliš pyšní, než aby přijali zdarma rozdávanou úžasnou milost. Je pro nedůsledné, nestálé učedníky, kteří všude nadrobí. Je pro chudé, slabé a hříšné muže a ženy, kteří trpí dědičnými vadami a nejsou příliš nadaní. Je pro hliněné nádoby, které se pomalu šourají na svých hliněných nohou. Je pro sehnuté a zraněné, kteří mají pocit, že jejich životy jsou pro Boha velkým zklamáním. Je pro chytré lidi, kteří vědí, že jsou hloupí, a pro poctivé učedníky, kteří přiznávají, že z Božího hlediska spoustu věcí promarnili. Evangelium zlomených jsem psal sám pro sebe – stejně jako pro všechny ostatní, kdo na cestě zakusili únavu a zklamání. (autor)

"Ak hľadáte život, pozrite sa na Matku Božiu! Nerečnila a neprednášala, neštudovala knihy, ale žila! I v noci počúvala, ako Ježiš dýcha, a bola stále srdcom pri ňom. A to, čo prežila, to, čo videla a počula, zachovávala si v srdci. Bola plná Boha a plná Ježiša! Hľaďte na ňu, naučí vás žiť z viery, s láskou a v nádeji." Druhé vydanie tejto knihy vychádza pri príležitosti životného jubilea autora – 85. rokov života – ako skromný prejav nesmiernej úcty a vďaky za všetko, čo pre Cirkev vytrpel a vytvoril. Kniha je súčasťou Knižnice viery, ktorá vznikala v čase kardinálovho „robotníckeho života“ v rokoch 1971 – 1989.

Radosť i služba. Sú chvíle, keď človek cíti, že sa ho dotýka Boh. Keď prežíva akési pozdvihnutie, keď jednoducho vie, že nie je len telo, ale aj duch a duša. Osobitnú moc vyvolať v nás také pocity má hudba. Jedna nás roztancuje, iná dovedie k slzám, ďalšia očarí, iná poteší… Lebo odhaľuje niečo, čo je viac ako len napísané noty a súzvuk tónov. Naznačuje, že za ňou je čosi, čo sa dotýka našej vnútornej podstaty. Kniha Johna M. Talbota hovorí o liturgickej hudbe. O tom, akými ľuďmi majú byť jej skladatelia, interpreti, akú úlohu zohrávajú v liturgii i v Cirkvi moderné hudobné štýly (napr. aj rock, jazz, rap), ako môže dobrý hudba prispieť k tomu, aby liturgická slávnosť povznášala… Orchester už hrá. Sme pozvaní pripojiť sa k nemu a mať účasť na Božej hudbe. Nielen jej počúvaním, ale aj spevom – vlastným životom.

Duchovní životopis. „Já sám si neumím představit lásku bez naléhavé potřeby shody, podobnosti, a hlavně bez sdílení všech bolestí, těžkostí, tvrdosti života... Být bohatý, mít se dobře, žít v poklidu ze svého majetku, když ty jsi byl chudý, nuzný a těžkou prací sis namáhavě vydělával na živobytí – to bych já, Bože, nedovedl. Nedovedl bych takto milovat. Služebník nemá být větší než jeho pán.“Karel Foucauld (1858–1916) zemřel mučednickou smrtí na Sahaře už před sto lety. Svou životní cestu hledal bratr Karel klopotně. Studoval prestižní vojenskou školu, ale byl z ní vyloučen. Proslavil se zeměpisnou výpravou do Maroka, ale cestovatelem nezůstal. V jednom pařížském kostele prožil radikální obrácení a vstoupil k trapistům, aby za pár let zjistil, že hledá jiný způsob následování. Usadil se jako poustevník v Nazaretě, ale nakonec odešel na Saharu, aby žil „spiritualitu Nazareta“ uprostřed kmene Tuaregů v Alžírsku. Až po čtyřicítce se nechal vysvětit na kněze, stále toužil založit komunitu, ale nikdy nezískal jediného učedníka. Jeho spiritualita záhy oslovovala mnohé křesťany, ale až léta po jeho smrti vznikly fraternity Malých bratří a Malých sester Ježíšových. Roku 2005 jej papež Benedikt XVI. zapsal mezi blahoslavené.Bratr Karel byl od svého obrácení doslova fascinován Kristem, chtěl se mu připodobnit úplně ve všem. Kéž by touto fascinací „nakazil“ všechny, kdo knihu budou číst.

Sprievodca na ceste k slobode. Desatoro nás vedie, ukazuje nám, čo je dobré a čo nie, vedie nás po ceste životom. Je naším sprievodcom a ukazovateľom. Poskytuje nám určitý rámec a keď sa v ňom budeme držať, môžeme sa stať lepšími ľuďmi, akými sme boli doteraz. Áno, niekedy je ťažké dodržiavať všetky prikázania. Niekedy sa hriech zdá bližší a príjemnejší.Kniha Desať rád pre šťastný život nám ukazuje, že Desatoro, tento kameň kresťanskej etiky môže byť v skutočnosti oveľa viac, ako len príkazy a zákazy – môže byť orientáciou a istotou vo svete plnom rozličných názorov a príležitostí, ktoré nie vždy vedú k Bohu. Ako povedal lord Baden Powell: ,,Snaž sa zanechať tento svet o kúsok lepším, ako si ho našiel...“

Drobná dárková brožurka. Biblické citáty s tématem Boží milosrdenství vybrala a sestavila Kateřina Lachmanová.

„Kněz vychází z eucharistie a směřuje k ní: v ní Duch Svatý posvěcuje církev a také kněze. Ať kněží nezapomenou, že i když slaví ty nejskromnější eucharistie, někde v zapomenutých vesničkách ‘na konci světa’ či v anonymních městských aglomeracích s pár lidmi – dělají-li to s náležitou pozorností, vážností a přesvědčením, pak při lámání chleba Slova a účastí na jediném eucharistickém chlebu budují církev a mají účast na konání Ježíše Krista.“Enzo Bianchi povzbuzuje kněze k takovému způsobu slavení eucharistie, které by se stalo skutečně jejich posvěcením. Zabývá se nebezpečím rutiny, teatrálnosti a roztěkanosti, ale především otázkou, jak se na vlastní slavení liturgie připravit. Pobízí je, aby sami nejprve Boží slovo pokorně přijali, dříve než je budou zvěstovat, a aby mši svatou sloužili autenticky, celým srdcem. Eucharistie má pro křesťanský život zásadní význam, lidské životy však může proměňovat jen tehdy, je-li slavena s věrohodností a opravdovou vírou. Jen tehdy v ní také kněz může najít pramen i vrchol svého života a své služby.

Sú prejavy našej viery úprimné a vedomé alebo je to len zvyk?Sme pozvaní vzdať sa pokrytectva a vykročiť na cestu každodennej pozornosti a sústredenosti na Boha.

Ako Boh premieňa životy. Boh dokáže vidieť drahokamy aj tam, kde ostatní vidia iba bezcenné kamene!Raz niekto sledoval zlatníka pri práci. Ten od pece neodtrhol zrak ani na sekundu. Návštevníkovi trpezlivo vysvetľoval, že keby dovolil, aby horúčosť presiahla istú hranicu, zlato by sa znehodnotilo. Keby ale teplota nebola dostatočná, zlato by stuhlo a nečistoty v ňom ostali. Hosť sa ho nakoniec opýtal: Ako potom viete, kedy je zlato dostatočne prepálené?Zlatník stále sústredene pozeral do pece a odvetil: Poznám to podľa toho, keď v ňom uvidím svoj obraz.Presne takýto zámer má Boh s nami! Premieňa nás tak, aby v nás ľudia nakoniec mohli uvidieť jeho. Nevezme nám našu osobnosť, no prepáli ju, aby odzrkadľovala jeho slávu.Kniha Diamanty v blate ťa prevedú štyrmi fázami formovania: Evanjelizácia alebo získavanie dušíKonsolidácia alebo upevnenieUčeníctvoVyslanieRecenzia: Diamanty v blate na stránke blog.zachej.sk

Cesta k vnitřnímu probuzení. Modlitby sústredenia sú známe po celom svete. Kniha Modlitba usebrání je kompletná príučka pre všetkých, ktorí chcú v praxi spoznať silu modlitby sústredenia a meditácie. Autorka Cynthia Bourgeault neponúka len úvod, ale ide ďalej, skúma, ako súvisí prax s klasickou tradíciou kresťanského rozjímania, pozerá na odlišné nuansy svojím spôsobom a skúma potenciál modlitby zmeniť kresťanský život k lepšiemu.Kniha podporuje dialóg medzi nadšencami modlitby sústredenia a klasických inštitúcii ako kostoly, semináre a školy teológie.

Všetko sa to stalo za okamih, ten najpozoruhodnejší zo všetkých okamihov. Boh sa priblížil. Neprišiel ako záblesk svetla či neprístupný dobyvateľ, ale ako ten, ktorého prvý plač počuli roľnícke dievča a ospalý tesár. Ruky, ktoré ho držali ako prvé, nemali pekne upravené nechty, boli špinavé a mozoľnaté. Nijaký hodváb. Ani slonovina, ani žiadna reklama, žúr či rozruch. Boh sa priblížil. Kvôli nám!V tejto nádhernej knihe Max Lucado pozerá na Spasiteľa, ktorý sa pohyboval medzi nami, výslovne ľudským pohľadom. A tým z nás, čo by chceli, aby Ježiš zostal božský, vzdialenejší a predvídateľný, hovorí: „Nerobte to. Prepánakráľa, nie! Nech zostane taký ľudský, aký chcel byť. Vpusťme ho do šlamastík a špiny nášho sveta. “ Lebo len keď ho tam vpustíme, môže nás odtiaľ dostať. Max Lucado je kazateľ, ktorý píše, a spisovateľ, ktorý káže. On a jeho manželka Denalyn slúžia v Oak Hills Church v San Antoniu, v štáte Texas. Majú tri dospelé dcéry – Jennu, Andreu a Sarah, zaťa Bretta a milého, no lenivého zlatého retrievera Molly. Max je jediný autor, ktorý vyhral tri ceny Christian Book of the Year (Kresťanská kniha roku). V roku 2005 ho časopis Reader’s Digest nazval „najlepším kazateľom Ameriky“.

Dielo je súčasťou príprav na Svetové Dni Mládeže 2016 v Krakove.Veľká mystická tradícia Cirkvi tak na Východe ako aj na Západe (…) ukazuje, že modlitba, ako pravý a vlastný dialóg lásky môže pokročiť tak, že napokon ľudskú osobu úplne zaujme božský Miláčik, ona sa stane vnímavou na vnuknutia Ducha Svätého a ako Božie dieťa oddanou Srdcu nebeského Otca.Tak sa oživuje skúsenosť s Kristovým prísľubom: „Kto miluje mňa, toho bude milovať môj Otec; aj ja ho budem milovať a zjavím mu sám seba“ (Jn 14,21).Ide o cestu, úplne závislú od milosti, ktorá však vyžaduje silné duchovné nasadenie a pozná aj bolestné očisťovania (tmavú noc). Rozličnými možnými spôsobmi však vedie k nevýslovnej radosti, prežívanej mystikmi ako „manželský zväzok“.Ako by sme tu mohli zabudnúť, medzi toľkými žiarivými svedectvami, na náuku svätého Jána z Kríža a svätej Terézie z Avily?Ján Pavol II (Novo millenio ineunte, 33)

Petr žije na ostrově u skotského pobřeží. Má dlouhý svetr, krávu a mnoho povinností ve svém hospodářství. Kdybyste ho potkali, připadal by vám jako obyčejný farmář. Pro otce Robertsona však bylo velmi důležité dostat se do blízkosti právě tohoto mladíka.Proč? Kvůli znovuobjevení modlitby. Nikoli kvůli povídání o modlitbě. Zdá se vám, že v tom není veliký rozdíl? Otec Robertson velikost toho rozdílu prožil a vám nabízíme totéž…

Publikace Rizika víry přináší výběr Newmanových kázání, která on sám v listě svému příteli označil za nejlepší. Kardinál John Henry Newman (1801 - 1890) se jako duchovní anglikánské církve a univerzitní kazatel v Oxfordu stal vedoucí osobností volného sdružení, jehož cílem byla mravní a náboženská obnova anglikanismu. Jeho záměrem bylo ukázat, že anglikánská církev je nejen anglickým národním dědictvím, ale pravou církví Kristovou. Poctivost a hloubka bádání v dějinách starověké církve jej nakonec dovedly k tušení, že skutečnou nástupkyní prvotní církve je římská církev. Po sedmi letech postupné konverze dospěl do plného společenství katolické církve, v níž přijal kněžské svěcení a později od papeže Lva XIII. dokonce kardinálskou hodnost. Protože do církve přišel po cestě vytříbených argumentů, byl předurčen stát se jejím významným apologetou. Jeho působení znamenalo pro katolickou církev v Anglii dobu renesance. V roce 2010 byl papežem Benediktem XVI. prohlášen za blahoslaveného.

Pokračování úspěšné syntézy nejstarší mnišské tradice Východu i Západu; svazek vychází s podporou Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty.

Sbírka promluv o svatých, které pronesl papež Benedikt XVI. ještě jako kardinál. Světci jsou výkladem Ježíše Krista, který se v nich stává konkrétním – to je základní přesvědčení, z kterého J. Ratzinger vychází. Spolu s uměním označuje svaté za apologety církve. Teprve když znovu objevíme svaté, najdeme znovu i církev.

Nejznámější dílo filosofky židovského původu, která po svém obrácení od ateismu ke křesťanství vstoupila k bosým karmelitkám. Jako duchovní dcera sv. Jana od Kříže začala psát studii o jeho nauce, přičemž si za své východisko zvolila tajemství kříže.

Život jako náboženský experiment. V souboru 15 esejů autor dále rozvíjí svou filozofii dialogu víry a nevíry. Jednou z inspirací jeho úvah byla výzva současného papeže Benedikta, aby ti, kteří nemohou přijmout Boha, se přesto snažili žít „jako kdyby Bůh byl“.Tomáš Halík se ptá, co vlastně rozlišuje život věřících a nevěřících a zda i věřící nemohou chápat víru jako hypotézu, kterou musí neustále ověřovat vlastním životem.Kniha vychází v roce, kdy autor získal významné evropské ocenění za „vynikající zásluhy o interpretaci našeho světa“, cenu Romano Guardiniho.

Podnety k promýšlení víry. Posláním víry není utišit naši žízeň po jistotě a bezpečí, nýbrž naučit nás žít s tajemstvím. Víra je odvážný, riskantní krok naší svobody za úzký okruh toho, co je pojištěno a zajištěno důkazy. Věřit, dát šanci víře, neznamená zbavit se rozumu, nýbrž zpupnosti rozumu; dát prostor víře předpokládá osvobodit se od iluze, že hloubku pravdy můžeme plně uchvátit svým věděním a převést ji do svého vlastnictví a režie.Autor vybral klíčové myšlenky z publikací posledních patnácti let své tvorby a utřídil je do dvou svazků podle nejzávažnějších témat, jimž věnoval pozornost. V tomto, prvním, díle jsou to především centrální otázky víry, zrající v neustálém rozhovoru s pochybností a nevírou.

Krátke zamyslenia. Krátke myšlienky obsiahnuté v tejto knihe sa stanú oázou pre uponáhľané srdce a ducha dnešného človeka.Vychádza v edícii Manresa, od obľúbeného jezuitského autora Jozefa Šuppu, SJ.

Štyri etapy na cestách viery. Táto kniha predstavuje šesťdesiat postáv z rôznych období dejín kresťanstva a ich odpoveď na otázku, čo pre nich znamená viera. Sú naozajstným dôkazom Božej dobroty a živým príkladom, ktorý nás môže pritiahnuť k Bohu. V šľapajach Krista, ktorý je „pôvodcom a zavŕšiteľom viery“ (Hebr 12, 2), mnohí vieru vyučovali a vydali o nej svedectvo. Táto kniha predstavuje šesťdesiat postáv z rôznych období dejín kresťanstva a ich odpoveď na otázku, čo pre nich znamená viera. Aj nám môže pomôcť lepšie si uvedomiť, čo je viera pre nás.Prečítajte si krátku recenziu knihy Muži a ženy viery, ktorá vyšla v Katolíckych novinách v rubrike Tip na obohatenie.

Pátý týden ignaciánských exercicií - syntéza. Rozjímaní na základě Duchovních cvičení svatého Ignáce z Loyoly.Než byla Duchovní cvičení oficiálně potvrzena papežem Pavlem III. v roce 1548 a než si dobyla jakéhokoli veřejného úspěchu, byl si Ignác už dobře vědom mimořádného pokladu, který měl v rukou. V dopisu jednomu ze svých pozdějších spolubratří píše se sobě vlastní pokorou a prostotou: “Cvičení jsou tím nejlepším, co si jen v tomto životě mohu přát k tomu, aby člověk mohl sám osobně užívat plodné pomoci a také ji přinášet druhým.” Nešlo o lacinou chválu člověka nadšeného sebou a svým dílem.Od prvního úředního potvrzení Apoštolským stolcem se k Duchovním cvičením vyjádřilo dalších třicet papežů. Nepochybně nejdůležitějším dokumentem zabývajícím se Cvičeními je encyklika Pia XI. Mens nostra: “Je prokazatelné – píše Pius XI. – že mezi všemi metodami konání duchovních cvičení má jedna naprosté prvenství. Hovoříme o metodě užívané svatým Ignácem z Loyoly. Tato podivuhodná knížečka, malá svým rozsahem, ale plná moudrosti, zazářila od doby svého slavnostního potvrzení (…) jako nejmoudřejší a jedinečně všeobecný kodex pravd potřebných k vedení duší na cestě spásy.” Jan Pavel II. nazval Duchovní cvičení “mimořádně účinným prostředkem hluboké obnovy křesťanského života.Kniha je jednou zo série Ignaciánskych cvičení:Kde jsi, Adame? (1. týždeň)Dej mi napít (2. týždeň)V Jeho ranách (3. týždeň)Viděli jsme Pána (4. týždeň)Zástupy žasli nad jeho učením (syntéza)

Modlitba v Katechismu katolické církve. "Nikdo a nic se nevyrovná ,vnitřnímu učiteli´, který promlouvá v našem srdci, probouzí touhu po setkání s ním a skrze své slovo a svou milost otevírá oči a uši našeho srdce." Kardinál Schönborn je známý svými snahami uvést čtenáře do nového Katechismu katolické církve. Tentokrát se snaží pojednat o čtvrtém dílu Katechismu, který je věnován modlitbě. Vedle výkladu textu zve také k vlastní modlitbě a k objevení "vnitřního učitele".

Nastal čas pro renesanci křesťanství. Autor známé trilogie Poustevník, Prorok a Mystik poznal Zuzanu, když byla ještě dítě. Znovu se pak setkali až po letech. Napsala mu tehdy dopis, v němž mu položila několik otázek týkajících se víry. Tak vznikly tyto úvahy ve formě dopisů. Autor se v nich snaží rozkrývat problémy, které se nastřádaly během dlouhých staletí křesťanského myšlení a které byly základem Zuzaniných otázek i potíží. Tvrdí, že nastal čas pro renesanci křesťanství.

Autor nás prístupnou formou uvádza do veľmi dôverného priateľstva s Máriou pomocou originálneho a zaujímavého textu podobenstva o desiatich pannách.

Eseje pro duchovní cvičení. Doba duchovních cvičení je vhodná pro vnímání vnitřních podnětů a objevování realizovatelných idejí. Snad si ani nejsme dostatečně vědomi důležitosti tohoto tvrzení. Název nové knihy vychází z přesvědčení Ignáce z Loyoly: „Nenasycuje a neuspokojuje duši, jestliže mnoho ví, nýbrž pociťuje-li a zakouší věci vnitřně.“Exerciciemi vystupujeme na horu, abychom se sjednotili s Pánem. Špidlíkův průvodce je neocenitelnou pomocí pro všechny, kdo se na exercicie vydávají a chtějí se učit rozpoznávat Boží působení ve svém životě, aby se poté vraceli z „hory“ občerstveni tak jako apoštolové.

Táto kniha je určená predovšetkým (no nie výlučne) mužom. Obsahuje duchovné príhovory amerického františkánskeho kňaza Richarda Rohra a ponúka koncept kresťanskej mužskej spirituality pre dnešnú dobu.Kresťanstvo nemusí byť výhradnou doménou zbožných žien. Aj muži sú kresťanstvom oslovení, ak nachádzajú v kresťanskej spiritualite životaschopný model sebaformovania.

O posledních věcech člověka. Druhý břeh nepředstavuje útěk od reality všedního dne, ale splnitelnou naději, že svět je bohatší a zajímavější než doposud tušíme, a že lidský život je komplexnější než jen upachtěnost v každodenních stereotypech. Voda, symbolika křtu, která se dynamicky pohybuje, zná dva břehy: z toho, kde se namáháme, se dostáváme na „onen“ druhý, kde je Kristova oblažující blízkost nekonečné plnosti a kde se už mohlo rozvinout to, jak nás Pán stvořil. Text kardinála T. Špidlíka potvrzuje realitu naší touhy po věčném životě i jistotu Pánova očekávání, abychom v něm byli dokonale šťastní.

Soubor laskavých příběhů populárního autora Bruna Ferrera navazuje na řadu příběhů Příběhy pro potěchu duše, Paprsek slunce pro duši a Živá voda pro duši a dalších. V krátkých obrazných podobenstvích i příbězích z reálného života nahlédneme do světa lidí, v němž má hodnotu především to, co je neviditelné: lidský vztah, pevné přátelství, schopnost obětovat se pro druhé a krása srdce. Knihu lze číst jako duchovní četbu, slovo před spaním, ale je možné ji také věnovat jako dárek přátelům. A koho poteší? Nepochybně rodiče, vychovatelé, i milovníků narativní spirituální literatury.

Začína sa takto: „Príbeh, ktorý rozpoviem, nie je rozprávkou. Naozaj sa stal. Píše o ňom kniha kníh – Biblia.“ S príbehom o očakávaní a príchode malého Ježiša sa postupne zapaľujú symbolické sviece, ktoré vnášajú do diania svetlo poznania, ale aj obrovskej nádeje. I keď názov je veľavravný, autorkino rozprávanie nie je o trblietaní, adventný veniec nám len pomáha žiť, prežívať adventný čas a dočkať sa... Narodenia nášho Pána.

Prečo sa nám ťažšie stojí v rade na spoveď ako v rade na darčeky? Ježiš, ktorý sa narodil v Betleheme, sa rodí aj v našom srdci. Nájdime si čas pre seba, pre druhých a pre Boha. Pilotné číslo praktických brožúr pre každého kresťana z edície Viera do vrecka vám pomôže dobre sa pripraviť na slávenie vianočného tajomstva.