E-knihy, audioknihy

Číta: David Gruber Celkový čas: 1 hodina 40 minút David Gruber se zabývá bojem s prokrastinací celou svou kariéru. Více než třicet let zkoumá, školí, radí, popularizuje, pomáhá řadě lidí. V začátcích jeho kariéry se slovo „prokrastinace“ u nás nepoužívalo, David Gruber tehdy zpopularizoval totéž pod pojmem „metoda P-N-V, tj. jak se přinutit, nepřestat, vytrvat“. I když má naše i zahraniční podklady k boji s prokrastinací pečlivě a kreativně nastudovány, jeho hlavní devizou je, že to celý život špičkově prakticky činí a že to též prakticky činí tisíce jeho žáků a statisíce čtenářů.David Gruber boří všeobecně rozšířený mýtus o „pevné vůli coby strážkyni úspěchu“. Vysvětluje, proč například statisíce lidí u nás při studiu angličtiny vynaložily v krizi maximum své pevné vůle, a přesto ztroskotaly a zůstaly věčnými začátečníky. A dává návod, jak na to jít jinak, lépe.Obsah:Definice prokrastinace, její hlavní vlastnosti Co není prokrastinace Pravděpodobnost, délka a intenzita prokrastinace se zvyšuje, když… First Definition, then Action - Nejdříve definice, pak akce Pracovní definice pro účely této knížky1. Prokrastinace a prokrastinátor 2. Rozum 3. Vize 4. Emoce 5. Motivace, zájmy 6. Rozumná činnost 7. Náhražková činnost 8. Návyk 9. Osobnost 10. Přízeň podmínek 11. Zabezpečení 12. Vyčkání 13. Vůle Všichni máme nulovou vůli 14. Nyní zkuste sami posoudit několik citátů a pravidel, která formulovali různí chytří lidé v různých zemích a různých dobách … 15. V jednom starším filmu jsem viděl tuto scénku: Nóbl rodina žijící v nóbl vile měla nóbl psa – velkou ušlechtilou dogu… 16. Člověk je takového uskromnění se nyní za účelem většího zisku později schopen … 17. Práce a nic než práce … 18. Přesto však do hry vstupuje faktor „geniality amerických vědců“… 19. A tak se prastarý poznatek, že „trpělivost růže přináší“ a „práce šlechtí člověka“ zopakoval a znovu po miliónté ověřil v takzvaném Stanfordském experimentu s marshmallow… Řešení problému prokrastinace 20. Začneme od nejméně ctižádostivé varianty … 21. Komu prokrastinace nevadí vůbec? 22. A ještě jeden vtípek, … 23. Závěr z posledních řádků: Pokud někdo svou osobností prostě nechce, „aby z něj někdy něco bylo“, „aby to někdy v životě někam dotáhl“, nezkoušejme jej odnaučovat prokrastinaci… 24. Nyní se věnujme skupině lidí na příčce žebíku, která je nikoliv nejnižší, ale druhá nejnižší, tedy druhé odspodu. Jde o lidi, kteří prokrastinují mohutně, ale jejich relativní neúspěch je mrzí. … 25. První šance nastává, když prokrastinující jedinec sám aspoň trochu chce naslouchat radám. Když udělá aspoň první krůček … 26. Někoho přeřadí z předposlední příčky o jednu příčku výš jeho životní osud. Najednou se změní podmínky – a život jej přinutí.… 27. Koho osud přeřadil … 28. Pravděpodobnost prokrastinace roste když je rozumná činnost nepříjemná… 29. Pravděpodobnost prokrastinace roste, když je náhražková činnost příjemná 30. Shrnutí předchozích dvou bodů… 31. Ono se snadno řekne „myslete na všechno zlé, co se stane, když rozumnou činnost odložíte… 32. Co je psychické stromořadí? 33. Jak z bludného kruhu ven? 34. Meze boje proti prokrastinaci 35. Co je třeba dále cvičit 36. Záhada předsevzetí jednou provždy vyřešena 37. Slyšeli jste o GROW principu? 38. Moderní svobodná doba velkých možností – a prokrastinace 39. Prokrastinace a věk 40. Přátelé démona prokrastinace – únava a znechucení Závěr Literatura

Číta: Filip Švarc Celkový čas: 8 hodín 32 minút První Nesbo jako audiokniha od OneHotBook. Titul získal Norwegian Book Club Prize za nejlepší novelu roku 2008 a Empire Awards za nejlepší krimi thriller roku 2013. Roger Brown je velmi úspěšný headhunter, nebo-li lovec hlav. Podle svého vlastního názoru nejlepší a zároveň nejhůře placený lovec hlav v Norsku. Má příliš krásnou ženu, příliš drahou vilu a žije si „na vysoké noze... Díky této kombinaci si musí přivydělávat rafinovanými krádežemi uměleckých děl. K tomu využívá kontaktů, které získává při své práci. Clas Greve je Rogerův objev, dokonalý kandidát na jakoukoli vrcholnou řídící pozici. Ženám připadá okouzlující, a navíc vlastní jeden Rubensův obraz stomilionové hodnoty. Roger Brown se rozhodne tento obraz získat... tím však roztáčí nečekaný kolotoč událostí, ve kterém se cynický headhunter mění ve štvanou zvěř...Jo Nesbø, spisovatel a rockový hudebník, se celosvětově proslavil zejména díky sérii kriminálních příběhů s brilantním, leč velmi drsným a svérázným vyšetřovatelům Harry Holem. Do dnešního dne se z této série již deseti příběhů prodalo přes 20 milionů výtisků a přeloženy byly do více než 40 jazyků.

Číta: Alexej Pyško Celkový čas: 3 hodiny 28 minút Audiokniha Jak si správně přát - obsahuje titul, jenž je klíčem k porozumění schopnosti umět si úspěšně přát. Autorem je Pierre Franckh a čte Alexej Pyško.Utvářet si svůj život tak, aby člověk dostal ve správnou chvíli to, co právě potřebuje – partnera, auto, bydlení – kdo by to nechtěl! Pierre Franckh nám na základě 7 praktických pravidel ukazuje, že se tato přání mohou stát skutečností a že každý může získat schopnost dostávat od života jen to dobré. Z této jedinečné knihy se dozvíte, jak máte svá přání formulovat, jak odbourávat negativní očekávání a jak tyto a další překážky překonávat. Krok za krokem tak procvičujete úspěšná přání. Praktická knížka Pierra Franckha, obohacená o četné příklady z autorova vlastního života, nabízí cestu ke změně vašeho života. Jen se schopností umět si úspěšně přát získáte důležitý klíč ke šťastnému a harmonickému světu. Konečně tak nyní máte možnost poslechnout si nejúspěšnější a nejprodávanější titul Pierra Franckha na českém trhu (více než 40 000 prodaných výtisků) také v audiopodobě.

Číta: František Smolík, Jindra Láznička, Max Stýblo, Karel Hašler, Jindra Pražák, Jan Berlík Celkový čas: 1 hodina 17 minút PRYČ, ACH, PRYČ, JE VŠECHNO…Melodramy na šelakových gramodeskách z let 1910 - 1946Označení melodram, zvukomalba či hudební obraz bylo v době šelakových gramodesek možné najít na etiketách vedle názvu daného kusu poměrně často. V dobách c. a k. Rakouska například zaznamenávala velkou popularitu často nahrávaná "velká vojenská zvukomalba" nazvaná Sen rakouského záložníka. Tuto gramodesku ovšem tehdy musela provázet ještě brožura obsahující slovní vysvětlení a popis hudebního děje, aby se v něm posluchač vůbec dokázal orientovat.V českých zemích zpočátku produkovaly melodramy - ovšem v poněkud "polopatičtější" formě - hlavně soubory různých zpěvních síní a šantánů. Kromě výjevů z historie národa českého, které často nesly i značný osvětový náboj (například Žižkova smrt či Havlíčkův odjezd do Brixenu), bývaly námětem takových zvukových obrazů různé tragedie nebo oslava určitých významných počinů. Poslechem našeho výběru melodramatických scén se posluchač vydána pomyslnou pouť po historických meznících české historie. Dozví se, jak to vlastně bylo s pražským orlojem, připomene si osudy hrdinů anabáze našich legionářů i tragický konec modrookého syna chudé Slovače. Vyslechne si, co zajímavého se přihodilo našemu krajanovi zpoza velké louže během jeho návštěvy staré vlasti a dozví se - navíc uměleckou formou - i jakou politickou stranu a proč by býval měl zvolit, pokud by býval šel k volbám v roce 1946…Zastavme se krátce u některých autorů melodramů z tohoto výběru. Čelnou pozici mezi nimi zaujímá zpěvák a spisovatel Max B. Stýblo. Kromě autorství řady historických obrazů spojených hlavně se vznikem ČSR zpracoval melodramaticky i osud nešťastného doktora Uhra, který dal název tomuto výběru. Jako interpret je zde navíczastoupen značně exaltovaným přednesem příběhů o posledním vojákovi z bitvy na Bílé hoře a o návratu Rastislava Štefánika na Slovensko.Častým interpretem melodramů byl i tehdy příležitostný zpěvákpopulárních šlágrů a pozdější charakterní činoherec František Smolík. Gramofonové firmy ho pro tyto účely angažovaly nejspíš kvůli jeho velice kultivovanému slovnímu projevu. Na tomto výběru je zastoupen dojemným příběhem umírající maminky, popisem brutálního vytržení K. H. Borovského z kruhu rodiny a popisem heroického boje legionáře Doubravy, nekončícího ani dekapitací našeho hrdiny. (Zde dodejme, že sám Smolík později tyto gramofonové počiny poznačoval za své "hříchy mládí"…)Příběhy pana Vokurky byly natočeny v New Yorku uměleckou družinou Václava Albrechta z Chicaga - primárně tedy byly určeny našim americkým krajanům. O něco později však péčí Karla Hašlera (tehdy ředitele čs. pobočky anglické firmy vydávající gramofonové desky značky HMV) tyto i další žánrové obrázky v podání Albrechtovy družiny (Česká svatba, Čeští farmáři) vyšly i u nás. Sám Hašler byl též autorem několika melodramů, některé z nich i osobně natočil. Pražská pohádka z roku 1938 je aktualizovanou verzí jeho stejnojmenného melodramu původně vydaného na gramodeskách značky HMV již v roce 1929.Zvláštní postavení zaujímá na gramodesky převedené čtyřdílné pásmo Požár a zkáza opery. Snad nejcennější na tomto poněkud prostomyslném pokusu o způsobení paniky prostřednictvím rozhlasového vysílání (o pár let později téměř dokonaném na druhém konci světa geniálním režisérem Orsonem Wellesem) je zpěv tenoristy Jana Berlíka - jde o jednu z velice málo nahrávek hlasu toho významného českého operního pěvce, který zaznamenaly dobové gramodesky. Vlastní natáčení této scény souborem pražského Radiojournalu bylo patrně dost komplikované, neboť muselo být několikrát opakované.Nahrávky Dismanova rozhlasového a divadelního souboru mládeže, podobně jako recitačního souboru ČSSD Recidak z let 1945 a 1946 lze označit spíše za hudebně-recitační pásma, než za melodramy. Oba soubory natočily - ve stejném uměleckém pojetí - povícero gramofonových snímků. Dost kuriózní je například dvoudílné pásmo Invaze z pera a za recitační účasti mladého Pavla Kohouta. Krom dalších fantaskních "uměleckých" příměrů a téměř surealisticky spojovaných námětů v něm opakovaně zaznívají v souvislosti s vyloděním invazních plavidel Spojenců na pláži Omaha Beach v roce 1944 dost nepochopitelná slova: "A housenky se šinou na palubu - a housenky se šinou na palubu…"Jako bonus a pro srovnání jsou na závěr zařazeny dva melodramy, které šantánový komik Alois Tichý se svou Družinou dvorního pivovaru natočil před více než sto lety na gramodesky několika značek. Nepřeslechněte, prosím, velice lakonickou odpověď Havlíčkovy ženy na jeho úsporný dotaz: "Dítě?" - "Zdravé. Spí."Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel

Číta: Bohumil Bezouška, Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner, Květa Špačková, Jiří Bruder, Miloš Nesvadba, Bohuslav Šulc, Pavel Vangeli Celkový čas: 51 minút Oblíbená a úspěšná řada archivních nahrávek Divadla Spejbla a Hurvínka s Milošem Kirschnerem, dlouholetým interpretem obou dřevěných protagonistů a ředitelem tohoto divadla, pokračuje už čtrnáctým titulem. Hurvínek s Máničkou se tentokrát dostanou do opravdového cirkusu a s pomocí malého kouzla ovládnou cirkusový zvěřinec natolik, že panu řediteli nezbývá, než nabídnout Hurvínkovi místo hlavního drezéra. A jak to dopadne? To samozřejmě neprozradíme, ale protože Dvorského scénář se natáčel před osmnácti lety a Hurvínek už několik let vystupuje v novém divadle v pražských Dejvicích, je jasné,že nedal přednost kariéře cirkusové hvězdy před prkny divadelního jeviště.Kromě už jmenovaného Miloše Kirschnera /Spejbl, Hurvínek/ a Heleny Štáchové /Mánička, bábinka/ uslyšíte v nahrávce Miloše Nesvadbu jako cirkusového šaška, Bohumila Bezoušku a další herce.

Číta: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Petr Brukner, Jaroslav Vozáb, Oldřich Unger Celkový čas: 51 minút Audiokniha Hospoda na mýtince - obsahuje záznam divadelního představení dnes už legendárního Divadla Járy Cimrmana, jehož hlavními postavami jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak.Geniální skladatel Jára Cimrman a jeho opereta. U příležitosti zahájení provozu slavného vídeňského "Riesenradu" byla vypsána soutěž o nejlepší operetu. Odeslal ji také Čech - Jára Cimrman, a to rozmáchlým sedmihodinovým dílem "Proso". Díky své snad jediné záporné vlastnosti - drobnému škudlilství - nepodal zásilku s partiturou doporučeně, což umožnilo Franzi Lehárovi, Johannu Straussovi, Oskaru Nedbalovi a dalším členům poroty, aby si geniální operetní fresku doslova rozebrali. Vědecký tým českých cimrmanologů dokazuje po mnoha desetiletích, že autorem světově proslulých melodií z Netopýrů, Polských krví a mnoha dalších operet je zapomenutý Pojizeřan Cimrman.

Číta: Jan Přeučil, Miloš Nedbal, Eva Klepáčová, Josef Chvalina, Štěpánka Haničincová, František Kovářík, Drahomíra Fialková, Jiřina Jirásková, Miloš Nesvadba, Jarmila Krulišová, Alexandra Stránská, Alice Formánková, Karin Müllerová, Petra Očenášková, Valerie Očenášková, Jarmila Turnovská, Roman Skamene Celkový čas: 1 hodina 8 minút Audiokniha Se Štěpánkou za pohádkou obsahuje tyto části:MalenkaO bílé laňceProč je v moři slaná vodaO sestřičce Alenušce a bratříčku IvánuškoviMinistr sněhuPískový panáčekKocourek DamiánJakub a dvěstě dědečků

Číta: Jiří Lábus, Svatopluk Beneš Celkový čas: 52 minút Brouci v hlavě, ohryzávači nohou a jiná milá zvířátkaTo, co zakrátko uslyšíte, je zvukový medailon Jiřího Lábuse. Jiří Lábus je známý český herec. Je tedy na místě, abych ho trochu přiblížil. Stačí na to jediná věta: Nic lidského a nelidského mu není cizí. Jeho hlas uslyšíte. K němu si ještě přimyslete vytřeštěné oči v inteligentně zarudlém obličeji - a vizuální vizitka je hotova. To, co mluví, si mohl klidně složit sám, ale není tomu tak. Autory textu jsou Jan Jiráň a Marian Palla. Mariana Pallu osobně neznám. Ale vím, že se narodil ve znamení lva, pije červené víno, živí se jako hudebník a učitel performance, publikuje v časopisech a maluje obrazy hlínou. Zato Jana Jiráně znám zblízka. Je to typ bezmála rokokový, tedy pravý opak Jiřího Lábuse, hraje stále na flétnu a občas též Mozarta. Tomu odpovídá i jeho strach z venkova, ze zvířátek ochočených a neochočených, zejména těch nejmenších. Jeho hlavní zálibou je (vedle hudby a čaje) pěstování rozličných alergií a fobií.Jiří Lábus byl vždycky mým hereckým vzorem. Především tím, jak při hře (na jevišti) nezadržitelně tíhne k rampě a ohrožuje svými slinami i vlastním tělem diváky (v hledišti). Kolegové ho proto obviňují z exhibicionismu, ale já míním, že to má pádnější důvod. Jiří Lábus touží překročit těsný rámec umění a vstoupit přímo do širého života. V duchu známé poučky památného patrona českých divadelníků Josef Kajetána Tyla: "Divadlo je život a jde zas do života". Zdálo by se, že zvukový Lábus připravený o rampu nemá co překračovat. Omyl! Když pozorně posloucháte, nemůže vám nic uniknout, jak herec stále míří ke kraji desky nebo pásky, a co chvíli zaslechnete, jak tuto hranici přesáhne a přestanete ho slyšet. Ale to nevadí - štafetu přebírá hudba, jež svým jazykem beze slov stejně výmluvně vyťukává nepravidelný a neúprosný chod života.Text hraný Jiřím Lábusem má jednu neocenitelnou přednost: zachycuje celý lidský život a při tom je daleko kratší. Hemží se to tam různými malými i milými zvířátky jako jsou ohryzávači nohou, brouk v hlavě, krokodýl, zakopaný pes... Odehrává se to v kanceláři, doma, ve vlaku, na venkově, ale hlavně v představách, vizích, snech. Všude člověka něco trápí, hněte, mrzí, svrbí, pronásleduje. Problémem se stává stejně vlastní tělo (jeho možnosti i jeho nedostatečnost), jako kancelář, práce, kolegové, jádro pudla nebo kulový blesk. Slovem: život je stálý neklid, stálé zmatky, pachtění a toužení, létání i padání. Ale budiž autorům i jejich mluvčímu připsáno k dobru, že v tom nepřetržitém víru nehodlají utonout. Na samém konci náš hrdina Hanuš Hanuš nahmatá na zádech škrábající se (na zádech) Judity dva malé hrbolky těsně pod kůží. Co to je? Křídla?Každý dobrý příběh by měl končit andělem a je-li tento text (Jiráňův, Pallův i můj) poněkud nesouvislý a roztržitý, je to zcela v pořádku. Cesta za andělem není nikdy jednoduchá.Zdeněk HořínekŽe je to právě Zdeněk Zdeněk, kdo mezi našimi jazzmeny věkové kategorie pod pětatřicet představuje tvůrčí osobnost zdaleka nejvšestranějšího rozpětí, bych si troufal tvrdit, i kdyby jeho čtyřvětá symfonie nezdobila tento "hanušovský" projekt. Až zarážející šíři, která Zdeňkův stylový rozpřah charakterizovala dávno před vojnou, zůstal ale invenční klavesista věrný i po pětaosmdesátem, kdy vdechl život nejdřív čtyř-, pak pěti- a nakonec vlastně jen tříčlennému obsazení své skupiny Naima.Jeho profesionální životopis tak vedle existenčně nutných angažmá v Zahradníkově televizním bigbandu a v Bacilech, záhy zpestřilo i leccos z úplně jiných položek: nahrávky s Pražským komorním orchestrem bez dirigenta ve Friedově "Concertu di Freiberg", šansony na elpíčka Hany Hegerové, čistě akustický svět swingových standardů s Vlastou Průchovou. Není tedy důvod, abychom se cítili nějak zaskočeni, předkládá-li nám svoji symfonickou prvotinu.Ze skladatelova pohledu je výpadem na zcela nový terén, který se však Zdeňkovi s bravurou a invencí podařilo zvládnout nejenom v rovině kompoziční sevřenosti a bohatství melodických nápadů, ale i co do vynálezavé práce s barvami v instrumentacích.Čtyři stěžejní části jeho symfonie, jsou na kompaktu samostatně indexovány lichými číslicemi, takže je lze poslouchat i jako program veskrze hudební. Stojí to za pokus, třebaže partitura, která jinak vznikla v úzké vazbě na příběh, ho reflektuje. Proto onen symbol odtikávajícího času v úvodní, motivicky takříkajíc "americko-ruské" větě, proto kombinace violoncella s flétnou ve zpěvně láskyplném tématu larga, věnováno ve druhé části Juditě, proto latinsky perkusivní scherzo, předznamenávající ve třetí větě odjezd na venkov, a proto závěr, jenž od bachovských varhan vyrůstá v jakousi brahmovsky romantickou gradaci mohutného finále. Někdy, až vám už dialog dvou Hanušových "já" bude důvěrně znám, si dopřejte luxus onoho experimentu.Třeba vás osloví v trošičku jiné rovině. A možná, že po něm taky přijmete názor, který jako by tahle deska mimoděk rovněž ztělesňovala: že totiž všechna ta aprioristická škatulkaření působí jako holá nejapnost. V muzice, v kumštu a snad i v životě vůbec...Vojtěch Hueber

1. diel. Číta: Petr Nárožný, Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Katka Karovičová, Peter Topoľský Celkový čas: 49 minút Audiokniha Ze Soboty na Šimka obsahuje tyto části:Úvod. Ze Soboty na Šimka (1)O poeziiPředstavení zpěvákůRozdávámÚvod k CidoviCidKittyŽížalaDeníčekO elektřiněKeď sa cestouVýměna bytu

Číta: Miroslav Horníček, Miloš Kopecký, Jiří Sovák, Miloslav Šimek, Pavel Bobek, Pavel Bošek, Jaroslav Dietl, Miroslav Plzák, Jana Robbová, Karel Šíp, Jaroslav Uhlíř Celkový čas: 1 hodina 56 minút Sestřih záznamu dvou pořadů Divadla Semafor potěší nejen pamětníky, kteří si pod jmény účinkujících osobností vybaví okamžitě důvěrně známé tváře z televizní obrazovky a z jeviště. Pořad Zavěste prosím, volá Semafor sestavil Miloslav Šimek s pomocí režiséra Jána Roháče, premiéru měl 5. dubna 1972 v divadle Semafor a do konce sezóny 1988/89 se v obměnách (Zavěste, prosím, opět volá Semafor) dočkal 310 repríz. Ať už jste tehdy seděli v hledišti Semaforu, nebo pořad znáte jen z tehdejší TV obrazovky, případně jej neznáte vůbec, určitě vás toto album pobaví!

Číta: Petr Nárožný, Miloslav Šimek, Luděk Sobota Celkový čas: 1 hodina 15 minút Luděk Sobota vytvořil s Miloslavem Šimkem počátkem sedmdesátých let znamenitou komickou dvojici, která svérázně a po svém navázala na humor dvojice Šimka a Grossmana.Již před tímto osudovým setkáním slavil ve Studiu Y Luděk Sobota velké divácké úspěchy komickým typem roztržitého prosťáčka, který mluví rychleji, než myslí a baví publikum svými neobyčejně trefnými a soustavnými přeřeky. Ve spolupráci s Miloslavem Šimkem tuto jedinečnou roztěkanou figuru vykrystalizoval k brilantnosti. Ve dvou následujících desetiletích nahrál sérii výstupů, jež dodnes dokumentují fakt, že ve své době patřil Sobota mezi opravdu senzační komiky s nečekanými a neotřelými nápady. Zvukové záznamy ze supraphonského archivu přinášejí svědectví o jeho úžasném vtipu a také o souznění obou komiků, Šimka a Soboty v předvádění dialogu chytráka s hlupákem. Mistrně rozehrávají oba řadu scének, v nichž závěrem publikum umírá smíchy. Na našem výběru se s nimi opět setkáte. Scénky dvojice Šimek a Sobota veskvělé formě!

Číta: Miroslav Horníček, Jan Werich Celkový čas: 1 hodina 11 minút Ze svého působení v redakci časopisu Svět zvířat vytěžil Jaroslav Hašek několik povídek, v nichž hlavními hrdiny jsou ježek, slepice, nebo jezevčík. Na osudu svých zvířecích hrdinů v absurdní komické nadsázce ukazuje Hašek vtipně a s lehkostí směšnost lidských vlastností, jako je žárlivost, nadutost, nebo naivita. Na počátku 50. let načetl Haškovy povídky Jan Werich. Z archivu Supraphonuvycházejí nyní tyto bajky jako objevený zvukový poklad. Jsou doplněny řadou Werichových dosud neznámých anekdot, které také čekaly na své zveřejnění přes půl století. Výběr pak završuje série Werichových anekdot židovských, již naopak proslulých a posluchači oblíbených. Ojedinělé interpretační mistrovství a humor vypravěče bude lahůdkou nejen pro sběratele a milovníky díla Jaroslava Haška a Jana Wericha! Obsah:Manželská nevěra O neslušném ježkovi O slepičce idealistce (Slepice idealistka) Příhoda vojáka Svobody a jezevčíka Čora Tři hádanky Máta peprná Anekdota Reklama na výherní knižní poukázky Anekdoty a vůbec... Některý den (Some Of These Days)

Číta: Petr Pelzer, Boris Rösner, Miroslav Moravec, František Němec, Barbara Kodetová, Kateřina Lojdová Celkový čas: 1 hodina 17 minút Audiokniha Životy bohů obsahuje tyto části:PrologZeusHéraAfrodítaPoseidónEpilog

Další příběhy (2. diel). Číta: Pavel Zedníček, Josef Dvořák, Václav Vydra, Aťka Janoušková Celkový čas: 1 hodina 9 minút Audiokniha Včelí medvídci Další příběhy obsahuje tyto části:Bleší cirkusSluneční prasátkoRozsýpací hodinyUkradené potěšeníSplešťule blátiváJediný Pučmeloud na světěPaní PučmeloudováČarovná zahrádka

Příběhy včelích medvídků (1. diel). Číta: Pavel Zedníček, Josef Dvořák, Václav Vydra, Aťka Janoušková Celkový čas: 1 hodina 11 minút První z řady úspěšných vyprávění o dvou malých čmeláčcích, Čmeldovi a Brumlovi. Oba včelí kluci zažívají humorné i napínavé příhody např. s broukem Kvapníkem, strašidlem Pučmeloudem, muškou, lučním koníkem. Všechny postavičky z říše broučků intepretuje neodolatelně Václav Vydra. Příběh doprovázejí vtipné písničky Zdeňka Svěráka, napsané na hudbu Petra Skoumala. Písně zpívají Aťka Janoušková, Josef Dvořák a Pavel Zedníček

Číta: Libuše Šafránková Celkový čas: 1 hodina 40 minút Půvabná kniha o tom, jak byla maminka malou holčičkou Janičkou, která posléze vyrostla a narodily se jí dvě děti Josífek a Maruška. Ti zažívají něco podobného, co jejich maminka, když byla dítětem. Mají totiž všichni tři stejného strýčka Antonína, moravského samorosta, dobrodruha, blázna a podivína, který je stále velkým děckem, hipíkem, Vinetouem i Manitouem. S ním zažívala malá Janička i posléze Josífek s Maruškou spoustu legrace, tajemná dobrodružství a napínavé hledání pokladů. Příběh malé a velké maminky i jejích dětí napsali postupně tři autoři. Vydavatel Martin Reiner, jeho kmenový autor Michal Viewegh a přítel obou, básník Pavel Šrut. Vyprávění je určené dětem, ale nenudí ani jejich rodiče. Autoři totiž trochu ironizují sami sebe navzájem. V podtextu řady příběhů je jemný přátelský štulec druhovi ve psaní.Ideální interpretkou těchto dětských dobrodružství je Libuše Šafránková. Svým něžným hlasem a s nebývalou schopností přetlumočení textu je schopná vytvořit postavy dětí, maminky, tatínka i strýčka. Antonínův moravský přízvuk zvolila Libuška, rodačka ze Šlapanic u Brna, spontánně, s velkou chutí a smyslem pro humor. Tři pohádky tří autorů o malých i velkých dětech!

Číta: Jiří Langmajer Celkový čas: 1 hodina 18 minút Podivínský genius, velký mystifikátor, básník a melancholik napsal morbidní "povídku hrůzy" o záhadných vraždách v zamčeném pokoji. Strašidelný příběh napsal ve čtyřicátých letech 19. stoletía položil v něm základy principů detektivního žánru. Přivedl na scénu hrdinu, prvního velkého detektiva, Augusta Dupina, který metodou racionální analýzy, pouze na základě výpovědí svědků a nepatrného množství stop, objeví nepředvídatelného vraha. Poprvé také použil techniku sdělení geniálních objevů formou dialogu mezi vševědoucím analytikem a jeho mírně nechápavým přítelem. Základní text evropskédetektivní literatury čte Jiří Langmajer s neobyčejným citem pro tři základní polohy příběhu: hrůzná sdělení svědků, vypravěčův obdiv nad detektivovými schopnostmi a nadšení detektivního analytika z vlastní neomylnosti. V jeho interpretaci je Poeovo napínavé vyprávění, jež se vzápětí změní v dobrodružství ducha, skutečným posluchačským zážitkem.Poeova slavná strašidelná záhada zamčeného pokoje s vynikajícím Jiřím Langmajerem!

Číta: Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner Celkový čas: 1 hodina 38 minút Titul, který v dvanácti dílech "mapuje" měsíc po měsíci Hurvínkův rok, patří k tomu nejzdařilejšímu, co Miloš Kirschner se svými spolupracovníky za své dlouholeté éry natočil. Vtipně napsané scénky (Jiří Středa) dobře charakterizují jednotlivá údobí roku a dávají interpretům skvělou možnost se realizovat. K celkovému vyznění přispívá hudba Milana Baginského včetně partů pro dětský sbor.Titul byl natočen v r. 1976 a vydán v r. 1977. Od té doby se v různých Hurvínkovských kompilacích objevovaly pouze "jednotlivé měsíce", které mohou fungovat samostatně. Celý "kalendářuvo tak vychází po dvaatřiceti letech v první reedici!

Číta: Josef Somr, Eduard Cupák, Vlastimil Brodský, Jiřina Bohdalová, Václav Voska, Štěpánka Haničincová, Karel Höger, Josef Dvořák, Miloš Nesvadba, Alexandra Stránská Celkový čas: 1 hodina 10 minút V interpretaci proslulých mistrů děti uslyší nejen pohádky o hrdinech, které důvěrně znají z Večerníčků (o Rumcajsovi, víle Amálce, makové panence, Křemílku a Vochomůrkovi, vodníku Čepečkovi, formanu Šejtročkovi), ale poslechnou si i méně známé, přitom nesmírně půvabné vyprávění o kocourku Damiánovi a bitevní kočce Pitipačce a navíc - jak to bylo, když ševci zvedli vojnu pro červenou sukni!

Číta: Vlasta Burian, Josef Steigl Celkový čas: 1 hodina 17 minút Tato kompilace je výběrem z toho nejlepšího, co zanechal v gramofonových a filmových archívech legendární král komiků Vlasta Burian. Obsahuje monology, scénky a písně včetně těch nejznámějších, filmových z období od konce 20. let do poloviny 50. let minulého století. Přes jejich stáří je většina z nich stále "zelených", protože dobrý humor v mistrovském přednesu nepodléhá korozi času

4. diel série. Číta: Josef Dvořák, Václav Vydra, Petr Skoumal Celkový čas: 1 hodina 1 minúta Úspěch včelích medvídků u dětského publika spočívá v souhře vtipného příběhu a chytrých písní Zdeňka Svěráka a Petra Skoumala. V dalším pokračování historek dvou čmeláků Čmeldy a Brumdy a jejich strašidla Pučmelouda se seznámíme také s paní Pučmeloudovou, do které se obávané čmeláčí strašidlo zamilovalo. Pučmeloud se pod dobrým vlivem své lásky stane školním autobusem. Také se jí pokouší přinést modré z nebe, schová pro ni pampelišku do klícky, aby se jí nerozletěla tak, jak to pampelišky obvykle dělají. Nakonec se kvůli paní Pučmeloudové dostane Pučmeloud i do encyklopedie.V příbězích se znovu setkáme s dalšími oblíbenými hrdiny z lesní paseky, s broukem Kvapníkem, čmeláky a především s jejich novými písničkami.Čmeláci a jejich strašidlo s novýmipísničkami a historkami!

Číta: Jaroslav Dušek, Eva Holubová Celkový čas: 1 hodina 15 minút Záznam mimořádných vypravěčských schopností Evy Holubové. V rozhovoru se svým dlouholetým přítelem, hercem a moderátorem Jaroslavem Duškem, vypráví humorně i vážně populární herečka o své rodině, dětech, sexu, alkoholu, dobročinnosti, cestování, a celé řadě dalších podstatných ale i komických situací. Zajímavé postřehy, myšlenky a historky z hereččina života doprovází klavírními improvizacemi na daná témata Zdeněk Zdeněk.Veselý i závažný dialog dvou hereckých osobností!

3. diel série. Číta: Tereza Tobiášová, Václav Vydra, Tomáš Pergl, Ilona Svobodová, Anna Němcová, Kateřina Odarčenková, František Masopust, Veronika Tůmová Celkový čas: 1 hodina 2 minúty Nové veselé příběhy Včelich medvídků napsana Eva Košlerová spolu s Petrem Skoumalem, který je autorem hudby a Zdeňkem Svěrákem, který je autorem textu. Setkáme se zde nejen s Čmeldou a Brumdou, ale také s jejich maminkou i se zlým Pučmelounem, ale jak již to v pohádkách bývá, všechno dobře dopadne.

Číta: Gabriela Vránová, Jiří Lír, Josef Větrovec, Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner Celkový čas: 59 minút Nejen Hurvínek je známým neposedou v domácnosti u Spejblů. Jeho podařený a vykutálený pejsek Žeryk nezažívá příhody o nic méně legrační.

Číta: Gabriela Vránová, Jana Andresíková, Jiří Lír, Josef Větrovec, Tomáš Töpfer, Helena Štáchová, Miroslav Černý, Jan Řeřicha, Miloš Kirschner, Jana Hermachová, Jiří Bruder, Milan Mach, Svatopluk Skládal, Jiřina Sevastová Celkový čas: 1 hodina 6 minút Mánička, kamarádka od Hurvínka, doplňuje legrační dvojici Spejblovského klanu. Jaké příhody zažívá si můžete poslechnout na těchto nahrávkách.

5. diel série. Číta: František Filipovský, Jan Werich, Jiří Voskovec, František Černý, Jožka Srbová, M. Schlesingerová Celkový čas: 1 hodina 18 minút Audiokniha Osvobozené divadlo V. obsahuje tyto části:Panorama osvobozeného divadla 1927 - 1937Holduj tanci, pohybuNobody's SweetheartKonšelskáVy nevíte, co je středověkTragédie vodníkovaDavid a GoliášCo na světě mám rádA týden uplynulDinahLodnickáSpring on BroadwayKolumbovo vejceHappy Go LuckyTrojský kůňJarní vítrZáleží na násFoxtrot o mravencíchPeníze nebo životRej vážekŽivot je jen náhodaFull HandHej rup! Chceme žítŠaty dělaj člověka

4. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Ljuba Hermanová, Jindřich Plachta, Vladimír Šmeral Celkový čas: 1 hodina 17 minút Audiokniha Osvobozené divadlo IV. obsahuje tyto části:Zakázané ovoceZe dne na denBabička MaryTys bratr nášHot FingersProti větruHej, pane králiSvět na rubyPotopaRed Hot PokerSvět na rubyNebe na zemiVousatý světEchoes of the Music HallNebe na zemiPolitické nebe na zemiBlack Dream (Černý sen)Buďte blahořečenýRub a lícRubbish Heap BluesPra- pra- prabába mé prabábySvět patří námSwing CoctailStrejček HladCity LightsLáska zhrzená (Píseň takřka lidová)

Číta: Jan Pivec, Josef Větrovec, Oldřich Musil, Jaroslav Kepka, Antonín Jedlička, Václav Vydra, Josef Kemr, Miroslava Janoušková, Marie Štichová, Karolina Slunéčková, Jaroslav Moučka, Vladimír Hrubý, Josef Beyvl, Miroslava Špánková Celkový čas: 46 minút Audiokniha Strýček Jedlička, Meluzínka Minka a zvířátka - obsahuje vyprávění oblíbeného strýčka Jedličky. Účinkuje Antonín Jedlička, Josef Kemr, Jaroslav Kepka, Jaroslav Moučka, Oldřich Musil, Jan Pivec a další.

Číta: Vlastimil Brodský Celkový čas: 1 hodina 6 minút Komentář k původnímu LP 1218 0446 z roku 1980:Já jsem Otík, řekl prostě, když jsme se poprvé potkali na půdě sportovní redakce rozhlasu někdy v padesátých létech, a podíval se na mne zvědavýma očima, pohledem, který prozrazoval člověka bezelstného, pevného. Jaký vlastně je, jaký doopravdy bude, ptal jsem se sám sebe, protože jsem vždycky spokojenější, když lidi ze svého blízkého okolí dobře znám.Měli jsme tehdy v rozhlase fotbalovou jedenáctku a Otík toužil stát se jejím hráčem. Po prvním utkání, ve kterém nastoupil, mu někdo v kabině řekl, že by nebylo na škodu, kdyby také občas do míče trkl hlavou. V příštím zápase dal Otík sedm gólů, z toho pět hlavou. Když jsme se vraceli z utkání, postěžoval si, jak ho hlava bolí, ale zářil štěstím, že to dokázal.Jednoho krásného dne mi povídá: ožením se. Bylo to poněkud překvapující. Nikde žádný náznak a najednou svatba. Vezmu si Věru. Další překvapení. Všechno jsem promyslel. Lidé kolem to nebrali vážně. Ale Otík nemluvil nikdy do větru. Později se přiznával častokrát k tomu, že nikdy nedokáže dost docenit význam toho rodinného zázemí. Bylo to šťastné manželství.Na soustředění před spartakiádou na Roztěži jsme hráli po večerech turnaj ve stolním tenisu. Narazili jsme na sebe s Otíkem už ve druhém kole. Hrál, i když zrovna často pálku v ruce nemíval. Zdálo se mi, že ho snadno porazím, protože v prvním setu udělal sotva deset míčků. Druhý jsem "pustil", ale ve třetím jsem se už nechytil a Otík svou houževnatostí vydřel vítězství. Neumím to jako ty, řekl mi po zápase, ale nemám rád, když mě někdo podceňuje.Být členem rozhlasové sportovní redakce znamená mluvit na mikrofon. Chtěli to i po Otíkovi. Pilně jezdil s magnetofonem na starou Štvanici a zkoušel při hokejových utkáních reportérské řemeslo. Jak byl vytrvalý a cílevědomý, tak byl i kritický a sebekritický. Jednou povídá: tohle není pro mne, já budu raději psát. Třeba jednou něco dokážu.Při přípravě na spartakiádu na dobříšském zámku psal Otík ve volných chvílích bajku o našich a sovětských hokejistech. Psal ji den ze dne, vždy se s námi večer dělil o to, co vymyslel, dal si říct, upravoval a opravoval, škrtal a přepisoval. Bajku psal celý týden, na konci měla pouhých dvacet řádek, ale co slovo, to perlička, co věta, to hluboká myšlenka.Potom odešelz rozhlasu a začal psát. Jako prostý, zásadový, přímý a bezelstný kluk, jehož myšlenky přežily příliš krátký životní běh, který naplnil pilnou a houževnatou prací.A protože to dokázal, je stále mezi námi.Ota Pavel byl uhranut atletikou, hokejem a fotbalem, a také rybami a tatínkem. První knížka o tatínkovi a rybách vyšla roku 1971, takřka na sklonku autorova života -a znamenala literární objev let sedmdesátých. Mimo, vlastně na okraji hlavního proudu české literatury vzniklo dílko srovnatelné a leckdy převyšující jeho vrcholy. Čím Smrt krásných srnců a následující Jak jsem potkal ryby (1947) tolik zaujaly? Svým poláčkovskos-hrabalovským, lidově inspirovaným humorem, který má u nás tradici, ale nemnohé představitele? Svou bizarností, určitou výlučností námětů? Jistě tím i oním; čteme-li však tyto křehké příběhy pozorně, zjistíme, že Pavel nepíše ani tak o kaprech, štikách a úhořích či výjimečném, sympatickém jedinci, jakým jeho tatínek beze sporu byl, ale o nás všech, nebo lépe - téměř všech. O našich nadějích a zklamáních, malých radostech a velkých smutcích a naopak, o našich vítězstvích i našich prohrách. A poznáme, že tak činí s lehkostí, s jakou talentovaný a všestranně připravený skokan zdolává tu nejvyšší laťku či útočník střílí rozhodující gól. Tyhle věty by asi Otu Pavla zaskočily, protože by mu připadaly moc vznešené a on tvořil souvětí obyčejná, neefektní a také proto vždycky autenticky klidná. A všimněme si - Pavlova vyprávění nikdy nejsou mimo kontexty společenské. Tak třeba druhá povídka na této desce, příběh o největším zápase kladenského "fotbalového bombardéra" Kloce, totiž zápase o vlastní život, se odvíjí v atmosféře zbývajících válečných a prvních mírových dnů. Nebo povídka úvodní - velikost osudu Aloise Hudce roste na pozadí pohnutých událostí našich novodobých dějin. A koneckonců i z povídání "jen" o nočním lovu úhořů vycítíte v jakém čase se ta báječná rybářská nocs tatínkem odehrála...Vlastimil Brodský (uhranut divadlem i filmem) umí navodit důvěrnou atmosféru; máte pocit, jako by vám vyprávěl u vás doma, ve vašem pokoji. Jeho projev je přirozený, cudnýa pokorný. Je to první setkání Brodského-interpreta s jeho milým autorem na tak velké ploše. Myslím, že je to setkání šťastné. A nejen proto, že spisovatelův svět je herci tolik blízký; že Brodský dobře zná jeho reálie, že provozoval (a dosud má rád) sport, že prožil válku, zkrátka, že tento svět je příbuzný jeho uměleckému vidění a cítění. Je tu však cosi důležitějšího, co spojuje herce se spisovatelem. Totiž: podobně jako Pavlovy povídky i Brodského herectví vyzařuje hluboké člověčenství. Takové herectví pak má tu moc vtisknout velikost i věcem na první pohled běžným avšedním a věcí veliké sdělit tou cestou pravdy. Vždyť si poslechněme, jak Brodský vypráví příběh Aloise Hudce. Jak i jeho tragické pasáže dovece "přečíst" obyčejně. Zcela mu věříte, anijediné slovo, ani to nejcitovější, které by jiného interpreta možná svedlo k sentimentu, nezní falešně. Neobyčejná obyčejnost, nesentimentální citovost. Ostatně, co jiného prosvětluje příběhy Oty Pavla?Jan KolářNejvroucnější touhy a sny otců obvykle přecházejí z generace na generaci. Náš otec, Ota Pavel, se nestal světovým hráčem jak si přál - a jak si to přál hlavně jeho tatínek. Asiměl smůlu. A tak i já a moji dva starší bratří jsme byli předurčeni k dosažení nejvyšších sportovních vavřínů. Co se nepodařilo otci, určitě se podaří nám. Už proto, že jsme na to byli tři. Jan, Petr, Jirka.V tátovi jsme měli obětavého trenéra. Naučil nás plavat, hrát hokej, fotbal. Cyklistiku miloval a obdivoval. Chtěl nám jít příkladem a tak se vydal na kole z Vinohrad doRadotína. Oblékl si bílé pumpky, žluté tričko, přes záda přehodil taštičku s nápisem "Puma". Nasadil si velké tmavé brýle proti oslnění - sluncem a vlastním sportovním výkonem. Před startem ho máma fotografovala ze všech stran - na kole, vedle kola - jako se fotografují velké hvězdy před velkým zápasem. Pak táta vyrazil na trasu Vinohrady - Radotím u Prahy - Vinohrady. Tamto šlo z kopce, to bylo fajn. Ale zpátky už na kole nedojel. Kopec od Jiráskova mostu na Vinohrady byl v opačném sklonu a tak to došel raději pěšky. A bez krásných tmavých brýlí, protože pršelo. I tak to byl nádherný sportovní výkon.Pro cyklistické vavříny b yl určen nejstarší z nás - Jan. Že z něj nebude světový hráč ledního hokeje, to bylo našemu tátovi jasné. Nebyl to ten správný typ. Spíš atlet. Začal tedy s atletikou. A trénoval v Riegrových sadech. A tvrdě - domníval se táta. Kolikrát byl Jan na tréninku, to dnes už nikdo neví. Pokud tam vůbec byl, schovával se přikrčený za křovím, lemujícím škvárový ovál, aby ho nikdo neviděl. Aby nemusel běhat a aby nemusel prohrávat. A pak se stal cyklistou. Táta koupil kolo a Jana přihlásil do toho nejslavnějšího pražského klubu, který zářil úspěchy a slavnými jmény. Mezi ně se mělo zařadit i jméno Janovo. Ale nedošlo k tomu, protože kolo nebylo patrně to nejlepší a trenér taky ne. Táta tedy koupil kolo nové, to nejlepší, jaké byl schopen sehnat. Trenér (když teď měl Jan tak krásné kolo) byl najednou úplně zbytečný. A tak bratr Jan trénoval sám, bez rádců. Dost pravidelně rozbíjel sebe i své závodní kolo na svých tréninkových trasách a neustálé montáže, demontáže, centrování a mazání mu zabraly mnohem více času než sportovní výkon. Když mu kolo jezdilo, soupeřils ním na silnicích s projíždějícími motorovými vozidly a dost často vyhrával. Pak mu to kolo někdo ukradl a to byla velká škoda pro naši cyklistiku a velká rána pro našeho tátu. Jan pakvyměnil řidítka závodního kola za volant sanitky.Mezitím začal se sportem Petr. To byl správný hokejový typ. Hokej měl rád, ale ještě raději spal. A protože se trénovalo od šesti ráno, zvítězila nad ledovou plochou teplá peřina. Pak začal se závodním plaváním. Pravidelně odcházel z domova na trénink. Po návratu, vyčerpaný, rozvěšoval plavky a ručník na šňůru v koupelně. Za čas se táta šel přeptat, kdy už konečně ten náš Petr pojede reprezentovat na olympiádu. Prasklo to všechno najednou - na trénink nechodil a vlasy i plavky si namáčel v požární nádrži... V době stříbrného úspěchu našich fotbalistů v Chile se stal fotbalovým brankářem. To mu šlo. Dodnes se chlubí, že jednou hrál spolu s Panenkou ve stejném mužstvu. Že by se Panenka chlubil, že hrál s mýmbratrem Petrem, to jsem zatím neslyšel. Jednou hrál Petr na Vyšehradě. Pršelo. Těsně před koncem chytil brácha desítku a útočník, co ji kopal, ho ze vzteku kopnul do břicha. Brácha si namočil ruku do bláta, ve kterém ležel a pěkně mu ji plácl. Po zápase pak celé jeho mužstvo prchalo před soupeřem od Vyšehradu k Neumětelům. Můj bratr byl nejpomalejší. Když ho dostihli a zbili,přestal s fotbalem. To mu bylo patnáct. A aby se příště uměl rvát, začal boxovat. Když ho znovu zbili, přestal i s boxem. Za pětatřicet korun si koupil šavli a začal šermovat. Když si málem propíchl krk, začal studovat medicinu. Tam bylo toho sportu méně, snad proto dostudoval. Byl jsem teď poslední tátovou nadějí, světovým hráčem hokeje tedy budu já. Táta mi pořidil na míruručně šité boty s bruslemi a já začal. Měl jsem nejlepší hokejku "Vítěz speciál". A postavu, za kterou by se žádný bek nemusel stydět. Po půl roce jsem z ručně šitých bot vyrostla taky se s hokejem rozloučil. Krásné botičky dostal kamarád s menšíma nohama a většími vlohami. Rychlostí dostihového koně jsem pak proběhl tělocvičnami a hřišti, kde se hrála házená, košíková,volejbal... Házená se mi zdála přiliš tvrdá. Na košikovou jsem nebyl dost velký - měl jsem přeci postavu hokejovího beka. U volejbalu mi zase vadilo. že hřiště je příliš malé. Judo! Konečně ten pravý sport! Ale když jsem vyměnil kimono za desku Boba Dylana, přestal jsem i s judem. A tak se ani jeden z nás tím světovým hráčem nestal. Právě proto, že jsme měli všechny předpoklady a možnosti, jaké neměl náš táta.Nejvíce jsem se tatínkovu snu o světově slávě naší rodiny přiblížil přece jen já, nejmladší.- Působím totiž v tom světově slavném hokejovém klubu, v Dukle Jihlava - jako kuchař.Jiří Pavel

Číta: Martin Štěpánek, Blanka Bohdanová, Bohuš Záhorský, Jana Hlaváčová, Miroslav Doležal, Libuše Havelková, Čestmír Řanda, Josef Kemr, Ladislav Pešek, Josef Velda, Milan Mach, František Krahulík, Miloš Nesvadba, Jarmila Orlová, Jaroslava Tvrzníková, Vladimír Leraus, Lída Engelová, Blažena Holišová, Gabriela Preissová, Iva Šašková, Martin Kubala, Pavel Bešík, Petra Kroftová, Václav Švorc, Miroslav Chorvát, Milan Nosál, Vladimír Pospíšil, Bohuslav Čáp Celkový čas: 2 hodiny 4 minúty 21. listopadu 1847 se ve Stavovském divadle v Praze poprvé hrála dramatická báchorka Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla (*4. února 1808). Podle literárních kritiků hra, která "...natrvalo ovlivnila český divadelní repertoár a většinou byla přijímána jako umělecká výpověď o nás samých, o našem národním charakteru..."Báchorka vypráví příběh o dudákovi Švandovi, synovi lesní žínky Rosavy, která pro něj vyprosila čarovnou moc jeho dud. Švanda má rád Dorotku, ale jako nápadník je odmítán Dorotčiným tatínkem pro svoji chudobu. Švanda se furiantsky vydává do světa, aby si hrou na dudy vydělal zlaťáky a mohl si vzít Dorotku za ženu - a tak jsou proti sobě postaveny takové hodnoty jako je láska a peníze. Švanda je na své cestě světem, provázen svým přítelem šumařem Kalafunou, ale také vykukem Vocilkou, nejprve okouzlen všemi možnými marnostmi světa a hlavně mocí peněz, zapomíná na domov a lásku, kvůli které se do světa vydal, ba ji v jeden čas izapírá...Dalším vývojem příběhu však Švanda poznává, že peníze nejsou důležité, že důležitá je láska Dorotčina i oddaná mateřská láska víly Rosavy a také přátelství šumaře Kalafuny.

Číta: Jiřina Salačová, Oldřich Nový Celkový čas: 49 minút Album Slovo má Oldřich Nový, které bylo vydáno v Supraphonu na LP 0 13 0655 (mono) v roce 1969, posíláme nyní do digitálních obchodů u příležitosti 30. výročí úmrtí Oldřicha Nového († 15.3.1983)Komentář k původnímu LP 0 13 0655 z roku 1969:Bylo to v září 1939. Plakáty a reklamy v novinách zvaly na "nejlepší moderní společenský film, který byl u nás kdy natočen".Šlo o veselohru režiséra Martina Friče s Oldřichem Novým v titulní roli. Kritik časopisu Kinorevue k jeho výkonu napsal: "Znovu musíme vyslovit podiv nad tím, jak mohl být tak dlouho zanedbáván filmovými výrobci tento virtuózní herec." Film se jmenoval Kristian a podnes plní sály biografů.Cesta za poznáním Oldřicha Nového začíná v první třídě žižkovské školy na Komenského náměstía na kopci u "kapslovny", který byl jediným dětským hřištěm této dělnické čtvrti. Dva roky nato už sedí Oldřich ve škole U sv. Kříže Většího na Starém Městě pražském s okny na František, kde s kluky tráví svůj volný čas u vody. V létě, v zimě. František tehdy tvořil velmi svérázný kout Prahy s osobitými obyvateli a mravy. Jan Neruda v jednom svém fejetonu nazval řeč příslušníků této čtvrti pražskou francouzštinou. Lenivé protahování nosovek, lehce nosový přízvuk a přímo aristokratická nonšalantnost - nemá zde původ Nového zvláštní mluva i způsob zpěvu, ale takéjeho samozřejmost a lehkost, živost, nedbalá elegance, gaminství, někdy i frajerství a velkoměstský styl? Vždyť právě typy rošťáků, lupičů, džentlmenů a lidiček z předměstských a bohémských dvorků tvořily jednu skupinu jeho typických rolí, kdy mohl bohatě využít inspirací, jež mu domovská čtvrť poskytla.V Cyrilometodějské tiskárně v Pštrossově ulici v Praze se Oldřich Nový řádně vyučil sazečem a čtyřletou obornou typografickou školu absolvoval s vyznamenáním.Ale "černé umění", jak se tehdy tomuto povolání říkalo, mladého pracovníka brzy ztratilo. Zato se s ním setkávali návštěvníci pražské Řemeslnické besedy, potom zpěvní síně U labutě v ulici Na poříčí, karlínského Varieté a divadlo Deklarace, které neslo hrdý název "Žižkovská činohra".Následovalo roční angažmá vMoravské Ostravě a od roku 1919 slavná éra herce, režiséra, autora a posléze šéfa brněnské operety. Národní (později Zemské a Státní) divadlo v Brně znamená v životním díle Oldřicha Nového šestnáct významných let. Pro českou operetu za jeho vedení znamenají rehabilitaci tohoto přehlíženého žánru, který si, díky Novému, získal uznání i zájem divadelních pracovníků, teoretiků, kritiků i obecenstva. Oldřich Nový dokázal, že opereta je umění, jestliže se dělá s vkusem, nápady, talentem. Zbavil ji bezduchého extemporování, dbal na kulturu jevištní mluvy i přirozené, plynulé spojení hudby sčinoherní částí. Vychovával si mladé české autory a jako první u nás objevil pro české jeviště hudební komedii. - V Brně také poznal a využil možností rozhlasu jako nové umělecké disciplíny pro členy svého souboru. V brněnském Radiojournalu pracoval od jeho založení, kdy vysílacím "studiem" byla jedna z budek na novém Zemském domě. Odtud a později z ateliéru na Nové ulici a poté ze Stadiónu vysílal desítky kabaretů, pásem a gramofonrevuí, které sestavoval, režíroval a konferoval.Koncem roku 1934 a začátkem roku příštího vyjednává s ředitelem Vinohradského divadla dr. Jahnem o provozu hudební komedie. Přitom je podroben důkladné zkoušce: Hraje v Komorním divadle premiéru a veškeré reprízy Verneuillovy činohry Škola poplatníků, ve které je mu svěřena hlavní pánskárole, a na Vinohradech hostuje v řadě představení v Borově režiii Straussova Netopýra, kde v roli Eisensteina alternuje se Zdeňkem Štěpánkem. Jednání ztroskotalo, poněvadž Nový chtěl vybudovat divadlo hudební komedie jako samostatný a soběstačný celek, s vlastním souborem hereckým i hudebním.V srpnu 1935 se loučí s Brnem a v Praze s potížemi sestavuje soubor, se kterým před Vánocemi téhož roku zahajuje svou činnost v Novém divadle ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí hudební komedií s téměř symbolickým názvem Štěstí do domu. S deseti schopnými herci, dvěma perfektními klavíristy, při jediné scéně, bez převleků a honosné výpravy, kterou tehdejší pražská operetní divadla oslňovala publikum.Od prvního představení bojoval o diváka a se svým souborem hrál všecka představení, i když v Novém divadle bylo víc zaměstnanců než návštěvníků. Usiloval o hodnotné zábavné umění, vkusnou a přitažlivou podívanou, která by se nepodbízela, ale dosáhla ve svém druhu maximální dokonalosti a výše. Oldřich Nový přišel do Prahy s vyhraněným programem: dělat hudební divadlo, hudební komedii, založenou na činoherním libretu, jehož děj je podmalován hudbou, ale každý šanson, hudební scéna nebo melodram musí být pokračováním děje a nikoli pouhou vložkou, jak tomu bývá v operetách. Nové divadlo nebylo společensky angažované, ani nestrhávalo lidem masky z tváří. Jeho hlavním cílem byla zábavnost jako první a hlavní úkol. Divadlo ne jako instituce výchovná, ale místo snů a potěšení.Zdravý cit pro míru únosnosti zajišťovaly Novému spolu s ironickým nadhledem a uměním persifláže takový vztah k uváděné dramatice, i rolím, že se vždycky bezpečně a jistě vyhnul banalitě a nevkusu. Proto mohl v Lidových novinách Eduard Bass napsat, že "Nové divadlo je opereta pro kulturní lidi".Oldřich Nový zde vytvářel dva typy hrdinů, romanticky založené, aktivní, smělé a odhodlané moderní mladé muže, vždy s úsměvem vítězící, jejichž předností je elegance, vzdělání, ale také dávka fantazie, milé drzosti, provokativního šarmu a vtipu. Na druhé straně ztělesňoval bezvýznamné úředníčky a občánky s ušlápnutou bojácnou dušičkou a se snem po lepším životě. Tytodva odlišné charaktery mohl dokonale spojit ve dvojrolích, z nichž nejslavnější byly Célestin v Mam'zelle Nitouche a filmový Kristian.Oldřich Nový natočil až do Kristiana jedenáct filmů, tedy asi třetinu své filmové práce po dnešní den, a přece teprve Kristianem se mu otevřela slavná filmová dráha. Tento film se stal mezníkem v české společenské veselohře a Nový se přes noc posunul vžebříčku populárních herců na jedno z předních míst. Brzy potom dostal nové velké herecké příležitosti ve filmech Roztomilý člověk, Valentin dobrotivý, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Pytlákova schovanka a dalších. Filmová tvorba tohoto herce není ještě uzavřena, stejně jako tvorba divadelní a činnost v rozhlase a televizi. Oldřich Nový po zrušení svého divadla v roce 1948 režíroval a hrál v Karlínském divadle a v četných divadlech v republice i v zahraničí. Jeho současné inscenace i postavy v hudební komedii Harvey a já..., v komorním muzikálu Julie, ty máš nápady nebo pohostinské vystoupení v pražském Činoherním klubu jen potvrzují jeho stále mladé umění a oddanou věrnost divadlu.Umělecká činnost Oldřicha Nového byla a dosud je mnohostranná. Zahrnuje více oblastí a s pravou tvůrčí nenasytností se snaží zabrat co nejširší okruh působnosti. Pro Nového žít znamená hrát a hrát znamená žít. Postihl něco z věčné lidské touhy po idyle apohodě, po veliké romantické a neobyčejné lásce a štěstí. Jeho humor se vždy vyznačoval jemností, komorností, smyslem pro styl; vkus a přirozená hravost se v jeho výkonech pojily s noblesou chování, společenskou rutinou, velkosvětským šarmem a gaminstvím. A to projevoval a uplatňoval i v popěvcích z hudebních komedií i filmů. Má ve svém projevu zvláštní sentiment, který využívá, hraje na něj, ale současně jej i ironizuje. Podlamuje hlas a přechází do parlanda - recitačního zpěvu. Některé písně v jeho interpretaci zakotvily natolik ve vědomí diváků a posluchačů, že si je ani neumíme představit v jiném provedení.

Číta: František Nepil Celkový čas: 48 minút Soubor krátkých humorných fejetonů pojednávajících nevšedním způsobem o funkci různých orgánů lidského těla.Dozvíte se například, že ruce máme místo křídel, ale s křídly bychom se nemohli objímat...Náhrávka o to působivější, že interpretem je sám autor knižní předlohy František Nepil, jehož podání je nenapodobitelnéObsah: 1. Složení lidského těla 2. Kostra 3. Ruce 4. Nohy 5. Svaly 6. Vlasy 7. Nos 8. Nervy 9. Zuby 10. Kůže 11. Žlučník 12. Srdce 13. Mozek

Číta: František Nepil Celkový čas: 1 hodina 18 minút V úvodu knihy, podle které vznikla tato nahrávka, jsou slova: „ My to máme jednoduché. My víme odkud jsme vzešli, i kdyby Přemysl ty střevíce z lýčí schovati nedal, mezi námi není ani jediného, jehož předek, nebo prapředek by nepocházel z venkova. Jenž by nebyl buď chalupníkem, rolníkem či domkářem, anebo alespoň podruhem, děvečkou či čeledínem. Všem nám, kdo máme to štěstí i trápení, že žijeme u nás a že sem patříme, vykukuje sláma z bot.“ Tou pomyslnou, nazlátlou slámou jednoduchosti, porozumění a vzácnosti každého okamžiku jsou svázány zdánlivě obyčejné věci a obyčejné situace. Téměř všechny příběhy nesou název lidové písničky, nenechme se však mýlit. Ti pašíci, kravky, slepice i zlodějský tchoř, jsou především katalyzátorem lidských vztahů. Někdy vyostřených do drobných konfliktů, převážně vtipných, ale pokaždé ve svém vyústění laskavých.František Nepil byl nedostižným vypravěčem a právě jeho autorské podání v naší nahrávce je tím nejkouzelnějším dovršením příběhu.

Číta: Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner, Milan Klásek Celkový čas: 1 hodina 6 minút Audiokniha Spejblovy starosti a Hurvínkův apríl - obsahuje příhody neposedného zlobivce Hurvínka, jeho kamarádky Máničky, psa Žeryka a taťuldy Spejbla v klasickém podání Miloše Kirschnera a dalších.Toto album nabízí archivní výběr zahrnující jedenáct scének Divadla Spejbla a Hurvínka z let 1967 - 77. Jsou pod nimi podepsáni různí autoři, o něž divadlo nikdy nemělo nouzi. Patří k nimi osvědčení literáti jako František Nepil či Pavel Grym. Současný, už vlastně dlouholetý interpret Spejbla a Hurvínka Martin Klásek se tu představuje vedle svého učitele Miloše Kirschnera v roli veterináře (Spejbl v kravíně). Malí posluchači pak uvítají tuto nahrávku pro humor i tradičně skvělé výkony všech herců Divadla S+H, které se stalo už tzv. rodinným stříbrem!

Číta: Dagmar Patrasová, Natálie Kocábová, Jessica Kocábová Celkový čas: 58 minút Výborný nápad Dády Patrasové, jak písničkami děti učit základy české gramatiky. Zábavně se děti naučí abecedu, vyjmenovaná slova, měkké a tvrdé slabiky a navíc se dozvědí ještě řadu důležitých poznatků, které se jim budou hodit nejen ve škole. Písničky jsou jako obvykle skvěle zpívané i aranžované, vyšly z dílen vtipných textařů a kvalitních hudebníků.Mají spád a jsou, nehledě na žertovnou formu, skutečně účinnou a trefnou pomůckou při výuce pověstných gramatických chytáků. S pomocí tohoto CD už děti nebudou tolik chybovat v díktátech. Komenského Školu hrou uvedla svou Školičkou Dáda do praxe.Původní vydání je rozšířeno o bonusové písně z pozdější doby, které tématicky na Školičku navazují.Dáda přišla na to, jak zabránit hrubkám. Učí děti gramatiku písničkami.

Číta: Táňa Vilhelmová Celkový čas: 3 hodiny 5 minút Mladá, krásná dívka se seznámí s nejslavnějším českým zpěvákem Karlem Gottem při jednom z jeho koncertů v Brně. Odjede za ním do Prahy a prožije řadu let po jeho boku. Současně, kromě niterného poznání zákulisí českého showbyznysu a světa modelingu, studuje na FAMU scenáristiku. Martina, inteligentní a půvabná bytost, citlivě reaguje na všechny vnější podněty tak zářivého a vzrušujícího světa, který se jí postupně hroutí před očima a z jejích představ o krásném životě s panem Božským zůstávají trosky. Aby se znovu postavila na vlastní nohy, odjede za sestrou do USA, kde seživí jako uklízečka a zároveň dopisuje svou diplomovou práci. Při jejím dokončování se setká s režisérem Milošem Formanem, dalším osudovým mužem svého života. Na opačném konci světa začíná žít druhou etapu výjimečného života, dovršeného šťastným narozením vytoužených dětí.Svůj mimořádný osud vypráví Martina Formanová nesmírně upřímně k sobě a se sympatickým nadhledem a humorem, jakoby lehce apřirozeně, zároveň ohleduplně ke všem aktérům tak atraktivního světa. Cítíme, že Martina Formanová nic nepřizpůsobuje svým spisovatelským ambicím, přičemž pravdivost její zpovědi je fascinující. TatianaVilhelmová má v mnohém s Martinou Formanovou společné. Obě jsou nevšední ženy, jež dosáhly společenských vrcholů kombinací vlastního přičinění i šťastným řízením osudu. Zajímavě zastřený hlas TatianyVilhelmové a její silný prožitek vyprávěného příběhu vytvořily dokonalou harmonii mezi autorkou a interpretkou. Knižní besteller nyní v audiopodobě!

Číta: Helena Štáchová, Martin Klásek, Miroslav Polák Celkový čas: 1 hodina 15 minút Sedm dialogů napsala Helena Štáchová pro dřevěné hrdiny Divadla S+H a spolu s Martinem Kláskem (Spejbl, Hurvínek) a Miroslavem Polákem (Žeryk) je také natočila. Tímto titulem se vrátila k tradici, kterou zavedl Miloš Kirschner v návaznosti na Josefa Skupu, totiž k dialogům, které byly pro loutky a jejich interprety v počátcích divadla typické. Titul vypovídá o tom, že Helena Štáchová má dobře naposlouchané hovory současných návštěvníků divadla. A tak Hurvínek s Máničkou drží s dnešní mladou generací krok a nikterak nestárnou.

3. diel série. Číta: Jan Fuchs, Gustav Husák, Antonín Zápotocký, Zdeněk Nejedlý, Antonín Novotný, Jan Plavka, Marie Pujmanová, Marie Majerová, Jarmila Glazarová, Milan Martin, Milan Směták, Jan Soumar, Jiří Koutný, J. Wagsteinová, Antonín Daněk, Melánie Binnerová, ředitel pivovaru, nejmenovaný generál ČSLA Celkový čas: 1 hodina 10 minút Po velkém úspěchu titulu Soudruzi, to není fakt, to se opravdu stalo (SU 5604-2), v němž jsme vybrali z archivu Supraphonu a Českého rozhlasu nejrůznější záznamy z dob totality, následoval další titul - Soudruzi, to snad ani není pravda (SU 5750-2) - kdy jsme čerpali i z archivu ČT. Nyní navazujeme zvláště na první díl a dotváříme do trilogie humornou koláž z úryvků projevů prvních tajemníků, nomenklaturních kádrů ale i dobových snaživců, také dobové častušky a agitační písně. Kouzlo nechtěného a půvab nečekaných souvislostí vytváří z kompletu nejen zábavný a úsměvný artefakt, ale jakoby muzeálně zachycuje i představu o době minulé. Vrcholnými body našeho výběru je například propagační agitka Kulturní brigády Radost, vychvalující život nemluvňat v jeslích, častušky sester Fjodorových, parafráze Stalinova a Leninova projevu v neobratné interpretaci Antonína Zápotockého či glosa Zdeňka Nejedlého k měnové reformě. Jejím resumé je tvrzení, že místo starých špatných peněz dostanou nyní všichni sice peněz méně, ale budou to zato peníze krásné a nové. Povedená jsou i vyznání lásky ke Stalinovi Marií Pujmanovou nebo k velkému Maovi Jarmilou Glazarovou. Nelze se nebavit radostí Antonína Novotného, že už maso je a zvláště pak bláboly nejmenovaného generála při besedě s pionýrkou. Archiv Supraphonu i archiv Českého rozhlasu je překvapujícím a téměř nevyčerpatelným zdrojem pokladů pro nadšence, které zajímá dobrodružství cest zpět v čase, ale především těch posluchačů, kteří se chtějí bavit a smát.Zábavná zvuková konzerva komunismu!

2. diel série. Číta: Neznámý, Milan Klásek, Jaromír Vomáčka, Zdeněk Švinger, Jan Fuchs, Gustav Husák, Pavel Kohout, Oldřich Kovář, Pavel Minařík, Ludmila Pelikánová, Leonid Iljič Brežnev, Libuše Sajbrtová, Ladislav Mráz, Alena Procházková, Svatopluk Sýkora, Hana Fátorová, Eva Fátorová, Helena Červenková, Milena Hadáčková, Ilja Doležal, Jan Plavka, Vilém Veselý, Květoslav Feix, Rudolf Jedlička, Lenka Binnerová, Jindřich Janda, Přemysl Kočí, V. Samarcev, František Krištof Veselý Celkový čas: 1 hodina 4 minúty Výběru písní a nahrávek z dob totality v archivu Českého rozhlasu a Supraphonu, nazvaný Soudruzi, to není fakt, to se opravdu stalo ( SU 5604-2) byl do té míry úspěšný, že vybízel k pokračování, neboť materiálu, ze kterého je možné čerpat, je stále hodně.Ke zdrojům nyní přibyl také archiv České televize. Náš nový výběr se opět zaměřil na písně, básně a pořady, které původně sloužily jako agitace a dnes působí komicky.Tato koláž obsahuje archivní záznamy, které zvláště humorně charakterizují dobu svého vzniku - sborové recitace propagačních básní, častušky, písničky z 50.let i z doby normalizační, znělky a projevy. Nechybí pověstné televizní Křeslo pro hosta s Ludmilou Pelikánovou, Píseň amerického nezaměstnaného či Stalinova ukolébavka. Směsice uvedených záznamů shromažďuje to, co si pamatujeme z minulých desetiletí, čemu jsme se smáli, abychom dali najevo odpor k režimu, který nás dusil.Z archivu vybrali Gabriel Gössel a Naďa Dvorská, v obalu jsou použité původní plakáty z 50. let.Další výběr z archivních absurdit, nahromaděných v dobách totality!

Číta: Jan Werich, Jana Werichová Celkový čas: 1 hodina 17 minút V roce 1970 byly zachyceny na zvukový záznam rozhovory, které spolu vedli otec Jan Werich s dcerou Janou a pro budoucno tak zůstaly zachovány nesmírně zajímavé informace o počátcích Osvobozenéhodivadla, jak se tvořila Vest Pocket Revue a jaké bylo pozadí tvorby Voskovce a Wericha. Janiny zvídavé otázky rozpoutají tok vyprávění také o tvorbě Jaroslava Ježka, podrobnosti o vzniku jehoslavných písniček i některé detaily z Ježkova života. Na závěr se Jan Werich rozpovídá o emigraci v USA v době války a korunuje své vzpomínky slavnou historií vozu Lincoln, který si v Americe V+W po svém příletu pořídili. Nyní vycházejí tyto rozhovory na jednom albu, které je, díky typickému Werichově stylu košatých odboček, průpovídek a odkazů k dobovým souvislostem, bohatýmzdrojem poučení i zábavy.Vzpomínky Jana Wericha podnícené rozhovorem s dcerou Janou!