Filozofia

česko - latinské vydání. Diskutované otázky o ctnostech jsou jedním ze dvou spisů, které si daly za úkol zabývat se trojicí teologických ctností, ale zůstaly pouze u dvou z nich. Zatímco Kompendium teologie se člení na víru (dle článků víry Kréda) a naději (dle proseb Otčenáše), Otázky o ctnostech se omezují na naději a lásku.Na rozdíl od Kompendia teologie, které mělo být praktickou jednoduchou příručkou, jsou Otázky o ctnostech řazeny standardním způsobem schématu disputace. Část o lásce je výrazně rozsáhlejší a je doplněna i krátkou otázkou zaměřenou na bratrské napomenutí, které je praktickým projevem lásky k bližnímu. V tomto svazku se nachází otázky: o lásce,o bratrském napomenutí,o naději.

Řecko a Řím. Rozsáhlý mnohaletý redakční počin zamýšlí v českém prostředí zpřístupnit zásadní dílo nadčasového rázu. Jezuita Frederick Charles Copleston v sobě nezapře kus anglické kultury: harmonické vtipné slovo, odpovídající dlouhodobé praxi vyučujícího na světových univerzitách. Početné recenze, i napříč rozličnými filosofickými východisky, hovoří o „poctivém metafyzikovi, s otevřenou vnímavostí vůči všemu, co přichází jako podnětné“.

Další z Questiones disputace svatého Tomáše. Překlad, úvod a výkladové poznámky Tomáš Machula.

Ve třicátých letech našel Fynn při potulkách ulicemi londýnského East Endu malé děvčátko Annu, a jelikož nebyl schopen zjistit, kde Anna bydlí, vzal ji s sebou domů do bytu své matky. Fynn si s Annou po večerech vyprávěl a hrál, mluvili spolu o životě a obzvlášť o přírodních vědách a matematice a Anna mu povídala své "úvahy" o Bohu, kterého dětsky oslovovala "Pane Bůh", když se mu svěřovala se všemi svými názory a těžkostmi. Nevinný, ale pronikavý pohled Anny na svět přiměl Fynna, aby sám pro sebe přeformuloval vlastní názory. Kniha dnes patří ke klasické četbě nejen v anglicky mluvících zemích.

Riešenie problému zla v analytickej filozofii náboženstva. Nová monografia Márie Spišiakovej je zameraná na veľmi problematickú oblasť ľudského života, na existenciu zla, hlavne fyzického zla vo svete a v živote človeka. Nejde len o samotnú existenciu zla, ale hlavne o otázku, že ak jestvuje dobrý a dokonalý (všemohúci a vševediaci) Stvoriteľ, ako mohol dopustiť zlo? Vysvetlenia obsiahnuté v publikácii nezasahujú do oblasti vyložene teologickej, do oblasti „zjavených právd“. Táto oblasť je otvorená viacerým možným interpretáciám a napriek tomu teologické riešenia zvyčajne končia v tajomstvách.Autorka sa pohybuje v oblasti filozofie a náboženstva takým spôsobom, že prináša objasnenie na základe bežných ľudských skúseností, bežne používanej terminológie a logiky. Postupne prechádza do hlbšej systematickej analýzy problému zla, v rámci ktorej sa zameriava na niektorých prominentných autorov v kontexte analytickej filozofie náboženstva. Nejde teda o hľadanie nejakej psychologickej úľavy uprostred fyzického utrpenia, ale o vyložene filozofickú štúdiu. Je potrebné zdôrazniť, že vysvetlenie problému zla závisí od širších vysvetlení Božích vlastností, Božieho jestvovania a poriadku vo svete, a preto bolo vhodné vsadiť problém zla do tejto filozofickej tradície, kde v súčasnosti prebieha živá diskusia o týchto skutočnostiach. Niektoré teistické tézy užitočné pri hľadaní najlepšej odpovede na problém zla v Božom stvorení sú už vyjasnené, čo uľahčuje celkovú syntézu. Autorka rozdelila knihu do troch častí. V prvej časti definuje základné pojmy a predpoklady súvisiace s problematikou zla a poukazuje na niektoré dejinné riešenia. Už samotný pojem zla musí byť dobre zadefinovaný, pretože nie všetky nepríjemnosti sú zlom. Existuje aj „strašné zlo“ (horrendous evil), kedy si človek kladie otázku, či má jeho existencia vôbec význam, či je jeho život ako celok dobrom, či to stojí za to, aby žil (s. 41-42). Pri náčrte historických riešení sa autorka zameriava na Augustína a Ireneja (s. 55-65), a na neskorších filozofov ako Leibniz alebo Teilhard de Chardin (s. 65-72). Táto základňa vhodne pripravuje čitateľa na súčasné náročnejšie riešenia a poukazuje akým spôsobom sa argumentovalo v minulosti.

Táto publikácia je zameraná na tému démonizmu, ktorá je v súčasnosti ešte viac aktuálna než v minulosti. Pomáha nám ujasniť si základné idey Dobra a Zla a ich historické realizácie spolu s vybratými literárnymi obrazmi. To všetko totiž tvorí dôležitú zložku všeľudských, a teda aj našich slovenských dejín.Predmetom tejto eseje je tak jeden z najstarších sprievodných javov kultúrneho vývoja ľudskej spoločnosti, ktorého stopy nachádzame nielen vo Svätom písme, ale už aj v prvopočiatkoch gréckej filozofie. V našej intelektuálnej formácii sa tejto téme doteraz venovala, žiaľ, len veľmi malá pozornosť.

Předkládaný svazek obsahuje kvestie Teologické sumy (II-II, 23-33), které se zabývají racionální reflexí fenoménu „lásky“. Na prvním místě Tomáš vymezuje pojem lásky a odlišuje tu, která je úkonem vůle, od ostatních druhů, které jsou více vázány na emoce a smyslové náklonnosti.Když se dopátráme lásky, která je opravdu vlastním projevem rozumové přirozenosti, zjistíme, že si nevystačí s dobrem, které jí předkládá rozum, ale touží být naplněna nejvyšším Dobrem, Bohem. Tak jako je poznání povýšeno k transcendenci vírou, tak je lidská láska povýšena k nadpřirozenému dobru vlitou, neboli božskou láskou. A tato láska je právě předmětem Tomášových úvah v Teologické sumě.

Kniha, ktorú C. S. Lewis napísal krátko pred svojou smrťou je zbierkou esejí, ktoré sa zaoberajú zväčša náboženskou tematikou. V eseji Prípitok skúseného diabla, ktorá tvorí aj nosnú časť názvu celej knihy, sa ešte raz vrátil k postavám z úspešnej knihy Rady skúseného diabla. Ostatné eseje sa venujú témam ako: Bremeno slávy, Dobré dielo a dobré skutky, Transpozícia, Vytrvalosť vo viere, Je teológia poéziou?, Vnútorný kruh a i. Milovníci kvalitnej filozofie a jedinečného humoru C. S. Lewisa si opäť prídu na svoje.

Quaestiones Disputatae De potentia představují mimořádné metafyzické dílo v rámci Tomášova myslitelského vývoje. Obsahují klíčové formulace, bez jejichž soustavného promýšlení a domýšlení nepronikneme nejen do Tomášovy syntézy, ale nedokážeme ani sami rozvíjet křesťanské pojetí stvoření a evoluce světa v současných podmínkách.Dílo vznikalo v Římě v letech 1265–1266, a badatelé se dokonce domnívají, že jde o jakési průzkumné texty před závěrečnou redakcí první části Sumy teologie, především otázek 75–89. První díl překladu QD De potentia přináší otázky 1 a 2, které se zabývají Boží potencí obecně a plodivou potencí v Bohu.

Osobná filozofia. Slávna Chestertonova Ortodoxia je oslavou zdravého rozumu, hlbokého zmyslu ľudskej existencie, demokracie a západnej civilizácie, ktorej sme dlžníkmi. Zábavné a humorom popretkávané vyvracanie argumentov tých, ktorí sa snažili o „novátorstvo“, ani po rokoch nestráca nič zo svojej aktuálnosti.Gilbert K. Chesterton je majster paradoxov, ktorý hovorí o „potrebe spájať dôverne známe s neznámym, teda s tajomstvom, a vnímať svet tak, aby sme neustále mali pocit úžasu, daru i toho, že sme tu vítaní“. Každý deň, i ten najvšednejší, sa tak stane nádherným dobrodružstvom a zdanlivo nepatrné či nepodstatné veci prerastú do „dimenzie večnosti“.

Útla knižočka predstavuje Svetloslava Veigla ako filozofa. Inšpiruje, ako prežiť život v súlade s ideálmi, ktoré sa tu dlhé stáročia hromadili a sú receptom na šťastie, vieru, slobodu a plnohodnotný život. Obsahuje súbor sentencií na témy duša, duchovnosť, viera, mravnosť, bolesť, utrpenie, šťastie, sloboda, umenie, poézia, život, večný život, človek, láska, domov... Autor bol jedným z posledných predstaviteľov slovenskej katolíckej moderny.Knižôčka nízka cenou, no určite nie hodnotou.

Tento svazek obsahuje překlad tří kvestií (STh I-II, q. 68-70), které završují morální pojednání o dobrých habitech, tedy ctnostech. Po tématu přirozeně získávaných morálních ctností přichází na řadu otázky nadpřirozeného působení v člověku. Nejedná se zatím o vlité teologické neboli božské ctností, ani o milost obecně, ale o specifické působení Ducha svatého v člověku: to znamená dary Ducha svatého, blahoslavenství a plody (ovoce) Ducha svatého. Jak lze dobře vidět, Tomáš nepostupuje přísně od přirozené etiky k nadpřirozené morální teologii. I když obě perspektivy rozlišuje, tak se u něj v jistém smyslu prolínají. Přirozeně získané ctnosti a nadpřirozeně vlité Boží dary mají sice jiný původ, ale týkají se stejného člověka, který je povolán k následování dobra nejen na rovině přirozené, ale i k otevřenosti vůči nadpřirozené pomoci shůry. Trojice kvestií, které se tento svazek věnuje, není ovšem pouze jakousi kolekcí tří nesouvisejících témat, které se jakoby nedopatřením ocitly mezi traktátem o ctnostech a traktátem o hříchu. Dary Ducha svatého jsou habity, takže navazují na pojednání o ctnostech jako jakýsi úvod do tématiky nadpřirozených habitů, která bude pak dále rozvinutá v pojednání o ctnostech teologických. Na dary pak navazují blahoslavenství a plody Ducha, které už nepatří mezi habity, ale spíše mezi úkony. V tomto případě jde o lidské úkony vycházející z působení Ducha svatého v duši člověka. ...

Život jako náboženský experiment. V souboru 15 esejů autor dále rozvíjí svou filozofii dialogu víry a nevíry. Jednou z inspirací jeho úvah byla výzva současného papeže Benedikta, aby ti, kteří nemohou přijmout Boha, se přesto snažili žít „jako kdyby Bůh byl“.Tomáš Halík se ptá, co vlastně rozlišuje život věřících a nevěřících a zda i věřící nemohou chápat víru jako hypotézu, kterou musí neustále ověřovat vlastním životem.Kniha vychází v roce, kdy autor získal významné evropské ocenění za „vynikající zásluhy o interpretaci našeho světa“, cenu Romano Guardiniho.

Podnety k promýšlení víry. Posláním víry není utišit naši žízeň po jistotě a bezpečí, nýbrž naučit nás žít s tajemstvím. Víra je odvážný, riskantní krok naší svobody za úzký okruh toho, co je pojištěno a zajištěno důkazy. Věřit, dát šanci víře, neznamená zbavit se rozumu, nýbrž zpupnosti rozumu; dát prostor víře předpokládá osvobodit se od iluze, že hloubku pravdy můžeme plně uchvátit svým věděním a převést ji do svého vlastnictví a režie.Autor vybral klíčové myšlenky z publikací posledních patnácti let své tvorby a utřídil je do dvou svazků podle nejzávažnějších témat, jimž věnoval pozornost. V tomto, prvním, díle jsou to především centrální otázky víry, zrající v neustálém rozhovoru s pochybností a nevírou.

"Spal som a snil o tom, že život je radosť. Zobudil som sa a zbadal, že život je povinnosť. Pracoval som – a spoznal: povinnosť je radosťou.“ (Rabindranath Tagore). Už z uvedeného výroku vyplýva, že autor sa v diele zaoberá zmyslom života človeka, čo je vyjadrené Franklovým hlavným pojmom „Wille zum Sinn.“ Zaoberá sa otázkami slobody, svedomia, zodpovednosti, schizofrénie, eutanázie, psychochirurgie, atď. Spolupracuje s významnými filozofickými smermi ako sú fenomenológia, existencializmus, novotomizmus, a i.Autor značnú časť života býval na miestach, kde trávil svoj život aj Frankl. Podnetom pre napísanie tejto knihy bolo aj to, že mal možnosť komunikovať s Franklovými významnými žiakmi. Najhlbším vnútorným podnetom pre autora však bolo jeho sprevádzanie chorých a umierajúcich ľudí. Jeho pohľad na svet sa v tomto období života značne zmenil, čo je evidentné aj v jeho diele.

Cieľom učebného textu je uviesť čitateľa do základných problémov filozofie náboženstva. Práca je určená študentom filozofie, ale môže slúžiť aj ostatným záujemcom o humanitné vedy.

Monografia mapuje antropologické východiská výchovy a premeny myslenia o výchove v tradícii európskeho myslenia a kultúry. Publikácia je podnetnou, premyslenou a presnou deskripciou a analýzou so syntetickým uzáverom, ktorá posúva chápanie pedagogiky do širších súvislostí. Je hodnotným vkladom pre rozvíjanie esenciálnych rovín výchovy človeka, systému filozofie výchovy, pedagogickej antropológie a všeobecnej teórie výchovy.

Tento 7. zväzok Straussovho súborného diela obsahuje meditácie a reflexie tohto výnimočného konvertitu a skvelého kresťanského mysliteľa a filozofa. Texty sú zadelené do 4 kapitol: meditácie - modlitby - retrospektíva - reflexia. Straussova meditácia interpretácie Apoštolského vyznania viery obsiahnutá v tomto zväzku, patrí k tomu najcennejšiemu, čo autor napísal.Okrem meditácii editor zaradil do tohto zväzku aj modlitby, sviatočné príhovory, pobožnosti Krížovej cesty a listy chorým. Kapitola s názvom Retrospektíva je súborom nepublikovaných autorových spomienkových i rozlúčkových textov. Posledná časť zväzku - reflexie - je tematicky rozdelená na Kultúru a Svet.

Pokus o výstup k zmyslu bytia. Edita Steinová (1891– 1942) bola významná nemecko-židovská katolícka filozofka a rehoľníčka. Od roku 1932 prednášala na Pedagogickom inštitúte v Münsteri, ale po nástupe nacistického režimu musela učiteľské miesto opustiť. Začiatkom augusta 1942 ju Gestapo odvlieklo z kláštora do koncentračného tábora Auschwitz-Birkenau, kde o niekoľko dní zahynula v plynovej komore.Vo svojom výnimočnom a zásadnom diele Konečné a večné bytie, ktoré napísala roku 1936, keď sa z verejného pôsobenia utiahla do kláštora (vyšlo až po druhej svetovej vojne), sa pokúsila o systematické skúmanie vzťahu aristotelovsko-tomistickej filozofie a fenomenologického skúmania k problematike bytia a jeho poznania. Analýzy bytia, vrátane osobného, personálneho bytia, i skúmanie ciest k nemu, ju priviedli k filozoficko-mystickému predpokladu základu a podstaty všetkého konečného bytia vo večnom, nevyčerpateľnom bytí (Boh). V hlbokých úvahách o človeku analyzuje podstatu jeho duchovného života a hľadanie zmyslu jeho existencie. Dielo možno považovať nielen za vrchol jej fenomenologického projektu, ale aj za jej duchovný testament.

Krátka analýza postmoderny na pozadí myšlienok knihy Güntera Rohmosera s názvom "Nietzche, diagnostik súčasnosti".Autor poukazuje na charakteristické znaky dnešnej doby. Nastavuje zrkadlo a odhaľuje príčinu mnohého diania. Od rodín počnúc až po verejnú správu je všetko v rozklade. Prečo sa to deje? Bez Božích zákonov a Jeho pomoci nič nemá zmysel a neobstojí. Človek neustále tlmí a dusí hlas svedomia, ktoré volá o pomoc. Dokedy sa môže stupňovať toto napätie ako tlejúca sopka?

S úvodom Rastislava Nemca. Publikácia O vzdelaní, otvorenosti celku a zneužívaní jazyka je zbierkou štúdií filozofa, sociológa a teológa Josefa Piepera. Štúdie boli pôvodne vydané v desaťzväzkovom súbornom diele. Autor sa v nich zaoberá témami ako napríklad: popieranie akademickosti; povaha univerzitného vzdelávania; vzťah teórie, tra­dície a kultu; filozofia ako stredobod univerzitného života; zneužíva­nie jazyka a korumpovanie slova; a inými.

Štvrtý titul edície – Výber z diela Pavla Straussa – prináša tri zväzky reflexívnych esejí, osobitne venovaných lekárskemu povolaniu a vlastnému životu : Zákruty bez ciest /1971, Nežiť a žiť /1976 , Lekárske rekviem /1983.Najlepšie dielo nevyváži zlý život. Život je väčší než celé dielo. Život je najväčšie dielo.Pavol Strauss /3.7.1950

Autorom tejto knihy je maďarský filozof, ktorý študoval filozofiu v Budapešti, vo Viedni, v Innsbrucku a v Mníchove, kde získal doktorát. Autorov poctivý a dôsledný prístup nám môže pomôcť lepšie a v širšom rozmere porozumieť tomu, čo nazývame náboženskou skúsenosťou, a premýšľať o nej analytickejšie, odbornejšie, myšlienkovo hlbšie a dôslednejšie.

Tomáš Akvinský byl nazýván doctor angelicus (andělský učitel) nejen pro svou trpělivost, ale především pro velkou pozornost, kterou věnoval tématu andělů. V první části Teologické sumy najdeme ve dvou rozsáhlých traktátech celou řadu zajímavých otázek a odpovědí jak filosofického, tak teologického rázu.Bohužel je dnes téma andělů v křesťanské teologii poněkud opomíjeno, a je pravidlem, že jakmile se přestane kultivovat víra, bují pověra. Promýšlení andělů jakožto nemateriálních, myslících a svobodných tvorů nám může sloužit jako určitý myšlenkový experiment, v jehož rámci lze řešit celou řadu otázek vztahujících se k člověku, jeho poznání, mravní hodnotě jednání a podobně. Komentovaný překlad jednoho z nejvýznamnějších středověkých děl o andělech může všem zájemcům o toto téma přinést celou řadu podnětů.

Technické utópie – napríklad lietanie – uskutočnila nová veda o prírode. Humánnu utópiu mesiášskej doby – zjednoteného nového ľudstva žijúceho v solidarite a v mieri, oslobodeného od ekonomického určenia a od vojny a triedneho boja – možno dosiahnuť za predpokladu, že na realizáciu humánnej utópie vydáme rovnakú energiu, inteligenciu a zanietenie, aké sme vydali na realizáciu našich technických utópií. Nikto nevie postaviť ponorky čítaním Julesa Verna, nikto nevie vybudovať humanistickú spoločnosť čítaním prorokov.Či sa takáto zmena od nadvlády prírodnej vedy k novej spoločenskej vede odohrá, nemôže povedať nikto. Ak áno, mohli by sme mať ešte vždy šancu na prežitie, ale či sa tak stane, bude závisieť od jedného faktora: od množstva brilantných, vzdelaných, disciplinovaných a starostlivých mužov a žien, ktorých priťahuje nová výzva k ľudskej mysli a fakt, že tentoraz nie je cieľom kontrola nad prírodou, ale kontrola nad technikou a nad iracionálnymi spoločenskými silami a inštitúciami, ktoré ohrozujú prežitie západnej spoločnosti, ak nie celého ľudstva.Som presvedčený, že naša budúcnosť závisí od toho, či sa, vzhľadom na uvedomenie si súčasnej krízy, najlepšie mysle zmobilizujú a obetujú sa pre novú humanistickú vedu o človeku.

Temná noc ateistov aj veriacich. Rozdiel medzi veriacimi a ateistami sa zdá priveľký. Avšak po tom, čo sa snažil pochopiť zmysel života a utrpenia, Michael Novak našiel realitu duchovného života, na kilometre odlišnú od rečníckych bojov medzi ateistami a obrancami viery, ktorí ich názor odmietali.V knihe Boha nikto nevidí Michael Novak brilantne spracoval nekonečnú tému viery proti rozumu. Ateisti aj veriaci zažívajú tú istú „temnú noc“, keď sa im zdá, že chýba Božia prítomnosť. Tvrdí, že konflikt medzi vierou a pochybnosťami nepramení v objektívnych rozdieloch, ale v rozdielnom postoji chápania niečoho neznámeho. Čerpajúc z autorovej vášne pre filozofiu a osobného duchovného súboja kniha ukazuje, že viera nie je iracionálna a poskytuje najuspokojivejšie odpovede na večné otázky významu. Viera je občas výzvou, ale napriek tomu ponúka plne koherentné odpovede.Na konci knihy autor ponúka veriacim i neveriacim príležitosť nájsť si spoločnú reč tým, že uznáva zložitú realitu ľudského boja s pochybnosťami. Vyhýba sa pri tom prenikavému tónu, ktorý je charakteristický pre diskusiu o viere.

Duchovný vývoj človeka z hľadiska mystík svetových náboženstiev. Existuje niečo také ako fenomén mystiky? Ak áno, tak čo je mystika? Je viazaná len na náboženstvo, alebo ju môžeme chápať aj v širších kultúrnych súvislostiach? Je doménou iba výnimočných jednotlivcov, alebo je prístupná všetkým ľuďom? Je len minulosťou alebo je aktuálna aj v súčasnosti?

Apollinarios (315 – 392) bol biskupom v sýrskom prístavnom meste Laodikeia/Laodicea. Dlhé roky patril medzi popredných bojovníkov proti heréze arianizmu, ktorý spochybňoval božstvo Syna. No v 70. rokoch predstavil takú kristológiu, ktorá bola opačným extrémom. V jeho inkarnačnom modele mal totiž Kristus ľudské iba telo a namiesto ľudskej duše mal Božieho ducha. Tým sa však spochybnila jeho plná ľudská prirodzenosť, čo by malo závažné následky pre ľudské vykúpenie. Apollinariovo učenie bolo odsúdené na niekoľkých synodách a napokon aj na 2. ekumenickom koncile v Konštantínopole/Carihrade v roku 381.Gregor z Nyssy (asi 335 – po 394) v diele „Odpoveď na Apollinariov spis“, Antirrheticus adversus Apollinarium, reaguje na nezachovaný Apollinariov traktát, v ktorom tento autor vysvetľoval rôzne aspekty svojej predstavy o inkarnácii. Gregor preberá Apollinariove argumenty bod za bodom a systematicky ich vyvracia. Poukazuje na to, že v Kristovi bolo v jednej osobe nezvratne spojené božstvo a človečenstvo. Len tak bola možná zámena vlastností oboch prirodzeností a následné uzdravenie a oslávenie ľudstva. „(Boh) sa stal takým, ako sme my, aby (…) nás urobil takými, ako je on.“

Ako mohol vesmír vzniknúť sám od seba s takou presnosťou?Je možné, že svet vyzerá naplánovane preto, lebo naplánovaný bol?Ak existuje Boh, je len neosobnou silou, ktorá stvorila svet a viac doň nezasahuje?Sú kresťanstvo a veda zlučiteľné?Lee Strobela biológia na strednej škole viedla k ateizmu. Boh a veda, ako hovoril, sa vzájomne vylučujú. Keď sa stal kresťanom, rozhodol sa preskúmať vedu, ktorú kedysi prijal ako pravdivú. „Semienka ateizmu boli zasiate v čase mojej mladosti, keď náboženské autority v mojom živote boli neochotné či neschopné pomôcť mi nájsť odpovede na moje otázky o Bohu. Ochladnutie voči viere nastalo, keď som objavil, že darvinizmus nahradil potrebu božského zásahu do vzniku života. A môj ateizmus naplno rozkvitol, keď som študoval postavu Ježiša Krista na vysokej a bolo mi povedané, že žiaden vedecky uvažujúci človek nemôže veriť tomu, čo o ňom hovorí Nový zákon... Možno ste aj vy veľa premýšľali o tom, či je možné vieru v nadprirodzeného Boha zladiť s tým, čo odhalila veda. Ak je to možné, odložte svoje predsudky a s otvorenou mysľou načúvajte mojim rozhovorom s vedcami a vysoko vzdelanými filozofmi. Na konci sa môžete sami za seba rozhodnúť, či ich odpovede a vysvetlenia obstáli pod týmto drobnohľadom.”

Patristika a scholastika. Tento výber textov patristických a scholastických filozofov vychádza z potreby doplniť existujúci výber textov tretieho zväzku Antológie z diel filozofov, ktorý vyšiel prvýkrát v roku 1975 vo vydavateľstve Pravda. Piaristické obdobie je obdobie, keď vládne primát Božej múdrosti a Božieho slova. Pre cirkevných otcov bola filozofia predmetom ich vzdelania a pokresťančenia a nástrojom vysvetľovania evanjelia.

Kniha obsahuje první český překlad páté až sedmé otázky Tomášových Disputovaných otázek o pravdě. Tomáš Akvinský v nich otevírá problematické body víry v prozřetelnost a předurčení, koriguje některá svá dřívější vyjádření a připravuje půdu pro další reflexi nad tématem, ke kterému se bude vracet až do posledních týdnů svého života. Tomášova reflexe nad vztahy mezi Božím působením, svobodou, nutností, náhodou a zlem je v mnoha směrech svobodná od zdánlivých samozřejmostí dnešního myšlenkového světa. Jeho úsilí o seriózní myšlení, nezatížené dnešními schématy, představuje obohacení a výzvu pro kohokoli, kdo se chce těmito otázkami vážně zabývat.

„Po úvahách o duchovních a tělesných substancích je třeba se zaměřit na člověka, který se skládá z duchovní i tělesné substance. Zaprvé na přirozenost člověka a za druhé na jeho vznik.“[1]Vzhledem k tomu, že Tomášova základní perspektiva v Teologické sumě je teologická, nikoliv biologická či filosofická, neptá se Tomáš ve svém „traktátu o člověku“ na biologické tělo (tj. na tělesnou substanci) a jeho povahu, ale zaměřuje se v první řadě na duchovní substanci člověka, tj. na duši. Tělu se v této otázce věnuje pouze natolik, nakolik má význam pro otázku duše. To konkrétně znamená, že ho zajímá způsob, jímž je lidská duše s biologickým tělem sjednocena.Kromě toho se také snaží v článku 3, resp. 7, vymezit povahu lidské duše vzhledem k povaze duše zvířat, resp. andělů. Setkáváme se zde se snahou určit, v čem se duše lidská odlišuje od duší obou kategorií tvorů. Jedná se tedy o určení místa člověka v řádu stvoření s ohledem na duši.Celá otázka ale začíná mnohem překvapivějším dotazem: „Je duše těleso?“ Byť materialistická medicína a biologie pracuje s pojmem duše jako se souhrnným pojmem označujícím neurofyziologicky definované funkce, může takto položená otázka na první pohled vzbuzovat údiv. Zdá se, že jen málokdo by byl schopen koherentně vysvětlit, co podle něj duše je. Většina lidí má představu čehosi netělesného, duchovního (ať už si pod duchovním představujeme cokoliv), vznešeného. Jak by si někdo mohl duši představovat jako těleso? A přesto tato otázka zaznívá hned v samém úvodu.Vysvětlení je třeba začít uvedením definice „duše“, z níž Tomáš vychází: „Duše je první princip života v živých jsoucnech.“ ...

Tělesný rozměr liturgie. Je-li možné oslavovat Boha tělem, znamená to, že i ono je hodné slávy. Tertulián, spisovatel 2. století, tvůrce křesťanské latiny, to vyjádřil stručně: Caro salutis est cardo, tělo je stěžejním místem spásy. Rozpoznávacím znamením pravého křesťanství je vyznání, že Syn Boží se stal opravdu a zcela člověkem a chtěl jím už na věky zůstat. Jednoduchým důsledkem této skutečnosti je vyznání, že naším cílem není nesmrtelnost duše, ale vzkříšení těla. Pro křesťana není tělo obalem, kterého se jednou zbavíme, ale chrámem Ducha, který bude zbožštěn, přestože zůstane vždy hmotný. Tělo si zaslouží lásku a úctu. Bůh jím nepohrdá, on je stvořil. Tato základní pravda se odráží v praxi modlitby církve vyjádřené v chrámu, ikoně a liturgii, kde je zapojena i hmota. Křesťanské docenění těla není kultem dočasnosti, ale uctíváním Stvořitele a Spasitele.

Popredný slovenský ilustrátor Dušan Kállay dostal za ilustrovanie knihy prestížnu Cenu H. Ch. Andersena a počas výstavy k 150. výročiu vydania Alice v krajine zázrakov získalo to slovenské hlavnú cenu Grolier Clubu ako najkrajšie vydanie spomedzi všetkých na svete.Príbehy o Alici v krajine zázrakov a za zrkadlom, ktoré povymýšľal a spísal ešte v 19. storočí anglický matematik a profesor na univerzite v Oxforde Lewis Carroll, sa stali obľúbenými prakticky na celom svete. Alicu poznajú deti a dospelí rovnako ako Pippi Dlhú pančuchu, Pinocchia alebo Medvedíka Pú. Je známa vec, že matematici majú už z titulu svojho zamestnania neraz veľkú tvorivú fantáziu a zmysel pre obdivuhodné kombinácie, paradoxy a nezmysly. Zmysel pre krásne a bláznivé nezmysly mal aj Lewis Carroll – a jeho Alica sa v tom fantastickom nezmyselnom svete pohybuje s detskou samozrejmosťou a bezstarostnosťou, až dospelí nevychádzajú z údivu. A občas si pritom aj zaveršuje a zaspieva. Jej bláznivé príbehy by mali pobaviť nielen deti, ale aj rodičov či už starých alebo mladých.

Novinář pátrá po tajemství vzniku života. Vedel som, že pri svojej snahe určiť, či ukazuje súčasná veda smerom k Bohu alebo od neho, musím najprv preskúmať trvdenie evolúcie, aby som raz a navždy stanovil, či darwinizmus vytvára rozumný základ pre ateizmus. Je tomu tak preto, že pokiaľ je materializmus darwinowskej evolúcie pravdivý, potom by ateistické závery ku ktorým som prišiel ako študent, mohli mať stále platnosť.Až potom, keď vyriešim tento problém, budem môcť pokračovať ďalej a zaoberať sa tým, či existujú presvedčivé dôkazy o existencii Stvoriteľa...

Kniha předkládá průřez dějinami filosofie z pohledu teologa. Nejedná se však o úvod do filosofie náboženství, nýbrž o základní vhled do Platonovy argumentace, do aristotelské tradice v teologii Tomáše Akvinského a do střetu moderní filosofie s náboženstvím.

Moderní myšlení. Koncepce moderní ekonomiky opřená o principy svobody a mravnosti. Dílo současného sociálního myslitele působícího v USA vyšlé česky: Duch demokratického kapitalismu, Vyznání katolíka.

Co nastane po smrti?. Žije naša duša aj po smrti?Je tam naozaj raj a večný život?Rokovania so smrťou sú ťažké pre väčšinu z nás. Anselm Grün nás chce posunúť bližšie k umeniu života a umierania a odpovediam k centrálnej otázke nášho života: Čo príde po smrti?S pomocou mnohých obrazov z Biblie nám vo svojom diele Smrt není konec ponúka predstavu o tom, čo môžeme očakávať po smrti. Náš strach sa môže obrátiť na nádej a pokoj. Boh nám dal všetkým prísľub večného života, keď mu budeme hľadieť z tváre do tváre.

Autor, profesor filozofie na univerzite v Mníchove, objasňuje v ôsmych kapitolách niektoré základné pojmy, ktoré všetci denne používame, keď hovoríme o morálnych aspektoch našich činov.

Mezi nejvýznamnější otázky, kterými se Tomáš Akvinský zabývá, patří bezpochyby etika. Mezi klíčovými pojmy jeho etiky hrají centrální roli ctnosti.V komplexu pěti disputací o ctnostech (Quaestiones disputatae de virtutibus) probírá Tomáš ctnosti obecně, poté se zabývá božskými a nakonec kardinálními ctnostmi. První otázka (O ctnostech obecně) byla v českém překladu vydána v roce 2012. Přítomný svazek představuje pátou otázku, která se zaměřuje na ctnosti kardinální.