Humor, satira, anekdoty

Číta: Miloš Kopecký, Antonín Jedlička Celkový čas: 1 hodina 8 minút Audiokniha Večer se strýčkem Jedličkou - obsahuje zábavný pořad pro děti s Antonínem Jedličkou. Účinkuje Antonín Jedlička.

Číta: Karel Höger Celkový čas: 1 hodina 8 minút Humoristický román Klapzubova jedenáctka napsal Eduard Bass v roce 1922. Těžko jej charakterizovat lépe než jako fotbalovou pohádku pro dospělé. Starý Klapzuba, otec jedenácti zdatných synu, přetvoří jejich životní elán do jedinečné fotbalové jedenáctky, která nejdříve raketovou rychlostí opustí pralesní ligu, aby pak vítězila na všech hřištích světa…Tento fotbalový sen všech českých fanoušků se dočkal mnoha zpracování - poprvé již v roce 1935 vznikla v brněnském rozhlasovém studiu dramatizace. V roce 1953 pak vznikla verze, kterou Vám předkládáme (byla v roce 1976 upravena - původní nahrávka se nedochovala). Příběh slavné fotbalové jedenáctky tu vypráví Karel Höger. Jeho vypravěčský entuziasmus je nakažlivý už od úvodní písně a herec jej udrží po celou dobu. K vrcholům patří například reportáž ze zápasu Klapzubáků s Anglií (Höger zde ztvárňuje anglického reportéra; úvodní blazeovaná sebejistota se postupně láme pres šok a roztrpčení až do závěrečného nepřesvědčivého tvrzení, že v druhé půli zápasu Anglie vyrovná a zvítězí). Höger tuto povídku nenamluvil, ale přímo rozehrál.

Číta: Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek, Karel Velebný Celkový čas: 1 hodina 13 minút Nealkoholická vinárna U Pavouka - podivné slovní spojení, pod kterým se skrývá jeden z nejpopulárnějších rozhlasových pořadů šedesátých let. O přesných okolnostech jeho vzniku se můžeme pouze dohadovat, jisté je, že byl počat během působení pánů Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka v armádní redakci Československého rozhlasu, kde reportováním skladby branců ze spartakiády oba muži nahrazovali ležení ve vlastnoručně vykopaných zákopech. A snad právě během některého jejich společného přemítání u kávy v redakci vznikla myšlenka na pořad, který by parodoval dobové reportáže a přímé přenosy z nejrůznějších oficiálních akcí. "Nás totiž okouzlovala blbost opravdových rozhovorů, které se někdy v rozhlase dělaly, a vzrušovalo nás vytvořit takový pseudorozhovor, který by dodržoval zákonitosti těch regulérních, a jenom maličkým posunem z toho udělal nesmysl," říká Zdeněk Svěrák ve Výboru scénářů a textů z Vinárny U Pavouka.

Číta: Josef Abrhám, Bohuš Záhorský, Zdeněk Svěrák, Rudolf Deyl ml. Celkový čas: 1 hodina 5 minút To jeli dva ve vlaku už svým názvem připomíná začátek nějakého vtipu. Na té hříčce je znát, že jsem byl venkovským učitelem a že jsem miloval Fráňu Šrámka a Karla Čapka. Nejvíc vás asi potěší dva herci, kteří tu zanechali stopu svých hlasů: Bohuš Záhorský a Rudolf Deyl ml. A to nevíte, jak první z nich potěšil mě. Po natáčení mně, nesmělému začínajícímu autorovi řekl: Človíčku, měl byste zkusit napsat něco pro divadlo nebo pro film, poněvadž umíte dialog. Posel hydrometeorologického ústavu je veselejší kousek. Fascinovali mě tenkrát podvodníci a mystifikátoři. Tak dlouho jsem o nich psal povídky, až jsem se usadil na mystifikaci s Járou Cimrmanem. Posel byl natočen dvakrát. Poprvé s Karlem Högerem v roli zubaře a s Jiřím Sovákem v roli Rouska. Tato verze byla však na příkaz shora v sedmdesátých letech smazána, neboť režisér Jan Fuchs se octl na černé listině. Vy máte v ruce pozdější jeho nahrávku, při níž přidělil zubaře Josefu Abrhámovi a Rouska bůhvíproč mně. Z tohoto hlediska je dobře, že je verze se Sovákem zničena. Aspoň nemáte srovnání. Zdeněk Svěrák

2. diel. Číta: Petr Nárožný, Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Miroslav Paleček, Michael Janík, Jana Robbová, Rudolf Růžička Celkový čas: 46 minút Audiokniha Ze Soboty na Šimka (2) obsahuje tyto části:Úvod. Ze Soboty na ŠimkaKdyž housle zníKupéJak správně telefonovatHudební předělBrum, BrumParta snů

Číta: Milan Lasica, Zdeněk Svěrák Celkový čas: 1 hodina 19 minút Slovenský humorista a divadelník Milan Lasica, jehož popularita a sláva započala před desetiletími vtipnými scénami a výstupy ve dvojici s kolegou Julem Satinským, publikoval v letech 2003 až 2009 několik set fejetonů ve slovenských časopisech. Výběr z těch nejlepších vyšel v českém překladu v nakladatelství Listen v roce 2012. Lasicovy fejetony nejen že jsou neobyčejně zábavné, jsou navíc nesmírně moudré, se silným přesahem k nadčasovému zobecnění. V této audioknize jich najdeme 17, jsou uvedeny předmluvou Zdeňka Svěráka, přítele Milana Lasici a jeho humoru. Zvláště oblíbená témata autora jsou manželské vztahy, dále pak současná konkrétní atmosféra ve společnosti, kterou dovádí ve svých úvahách občas ke zkarikované absurdnosti a tím odhalí nesmyslnost řady tzv. závažných afér. Interpretací fejetonů, v nichž se střídá Zdeněk Svěrák s Milanem Lasicou, zvláště vynikne směšnost problémů, jimiž jsme si zvykli se obírat jako stěžejními. Autor je ve svém projevu lehce ironický a lapidární, Zdeněk Svěrák pak souhlasně pobavený. Tyto fejetony lze poslouchat mnohokrát a při každém dalším poslechu v nich objevíte nové a nečekané roviny sdělení.Sedmnáct chytrých a vtipných fejetonů známého slovenského humoristy v autorském čtení spolu se Zdeňkem Svěrákem.Obsah:Předmluva Zdeňka SvěrákaJe nový rokProtože jsem moderní člověkPovím vám příběhŽe prý muži v mém věkuJednou mi přítel řeklKdo ví, jestli s ustájením koníNa změny je potřebaDoslechl jsem seV muzeu je výstava mamutůNikdy, za celých padesát letMimořádně oblíbenouNěkteré vlastnostiTo, že podvedený manželNesplněné snyV roce 1790V zimním obdobíZlodějna se rozmohla

Číta: Jiří Lábus Celkový čas: 1 hodina 6 minút Pábitel a předchůdce Járy Cimrmana Jakub Hron Metánovský v mistrovském podání legendy českého divadla, doplněno i audio záznamem divadelní inscenace.

Číta: Pavel Liška, Tomáš Matonoha Celkový čas: 2 hodiny 26 minút Slavná kniha Miloslava Švandrlíka Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka vznikala původně jako příběhy na pokračování pro dětský časopis s ilustracemi Jiřího Wintera-Neprakty. Od konce šedesátých let napsal spisovatel Švandrlík stovku humorných příběhů o nerozlučné dvojici žáků Kopyta a Mňouka, které vyšly několikrát knižně. Svěží, vtipné a napínavé čtení slavilo úspěchy u celé jedné generace školní mládeže. Nové knižní vydání v loňském roce se setkalo s nebývalým zájmem současných čtenářů a kniha patří k nejprodávanějším titulům uplynulých měsíců. Dvojice herců, Pavel Liška a Tomáš Matonoha, svými hlasy oživili postavy Kopyta a Mňouka na zvukové nahrávce. 2CD s výběrem těch nejlepších příhod vzniklo v režii Františka Špergra.

Číta: Josef Hlinomaz, Michal Herzán Celkový čas: 57 minút Archívní záznam legendárního zábavného pořadu z roku 1977! Herec a komik Josef Hlinomaz byl diváky milovaným představitelem komediálních rolí v desítkách českých filmů (např. "Limonádový Joe","Čtyři vraždy stačí, drahoušku..."). Velkou oblibu u publika si získal také jako skvělý vypravěč v legendárním zájezdovém programu, ve kterém vystupoval společně s konferenciérem Michalem Herzánem. Nikdy nevydaný archívní záznam tohoto představení z roku 1977 obsahuje historky z natáčení mnoha filmů, vzpomínky na Vlastu Buriana, Jaroslava Štercla, Sašu Rašilova a další herecké kolegy v neopakovatelném podání Josefa Hlinomaze.

Číta: Rudolf Křesťan Celkový čas: 2 hodiny 26 minút Spisovatel a novinář Rudolf Křesťan bývá označován jako "král fejetonů". Jeho vtipná a úsměvná zamyšlení publikuje již půl století. Dlouhá léta byly jeho krátké literární texty neodmyslitelně spjaty s časopisem Mladý svět, o čtenářském zájmu svědčí i patnáct knižních sbírek a čtvrt milionu prodaných výtisků. V posledních letech Rudolf Křesťan své fejetony sám čte za rozhlasovým mikrofonem. Pro své autorské čtení v nahrávacím studiu si vybral 33 nejúspěšnějších fejetonů ze své dosavadní tvorby. Posluchači na 2CD naleznou výběr ze všech jeho knižních titulů (od prvních knížek "voMyš v 11. patře" a "Slepičí krok" až po novinku "Jsem z toho jelen"). Kresby pro obal 2CD vytvořila jeho žena - akademická malířka Magda Křesťanová.

Číta: Jitka Asterová, Václav Glazar Celkový čas: 55 minút Oblíbená dvojice z rozhlasového pořadu Sexy život - "Asterka" a "Béďa" alias Jitka Asterová a Václav Glazar baví diváky při společném představení. Veselé historky známé herečky nejen o lásce a sexu, ale i z filmových a divadelních kruhů, glosuje a doplňuje nepřehlédnutelný herec a kabaretiér Václav Glazar, známý především rolí Matky představené z filmové série Kameňák.

Číta: Jiří Krampol, Michal Herzán Celkový čas: 52 minút Vtipy a historky, které Jiří Krampol "ještě nikdy neřekl", obsahuje tento nový záznam představení. Jiří Krampol v něm dokazuje, že je rozeným vypravěčem, imitátorem a humoristou. Společně s moderátorem Michalem Herzánem vzpomíná na své veselé zážitky ze života, z filmových a divadelních rolí a z televizních natáčení.

Číta: Martin Dejdar, Boris Rösner, Miroslav Vladyka, Jan Potměšil, Jaroslava Kretschmerová, Ondřej Vetchý, Petr Vacek, Vlastimil Bedrna, Bronislav Poloczek, Pavel Nový, Martin Janouš, Ewan Mc Laren, Roman Mrázik Celkový čas: 1 hodina 1 minúta Dramatizace humorného románu autorů Jana Jiráně a Mariana Pally vypráví dobrodružné příběhy dvou přátel z Divokého západu - westmenů Jacka a Davida.Jde o ztřeštěnou parodii na kovbojské příběhy. Dva trapeři Jack a David prožijí dobrodružství s indiány a velkým vodním hadem, vrcholící setkáním s ufony – vesmírnými láčkovci, kteří unesou Jackovu milou Betty a spolčí se s indiány. Když mimozemšťané prohlédnou krvelačné motivace indiánů, uvedou vše do pořádku a vrátí se na svou planetu.

Číta: Ivan Kraus, Jan Kraus Celkový čas: 1 hodina 9 minút Bratři Krausové se již potřetí sešli na jevišti pražského divadla Viola k četbě humoristických povídek. Texty z pera Ivana Krause pocházejí z knížky "Udělej mi tichoučko!" a pojednávají s vtipem a nadhledem o příhodách rodiny Krausovy. Herec a moderátor Jan Kraus a spisovatel Ivan Kraus interpretují příběhy, jejichž aktéry byli oni sami. Během představení tedy není nouze ani o glosování některých událostí. Výsledkem je velmi zábavná a vtipná nahrávka.

Číta: Ivan Kraus, Jan Kraus Celkový čas: 1 hodina 13 minút Herec Jan Kraus a spisovatel Ivan Kraus čtou humorné povídky. Bratři Krausovi navázali na úspěšnou nahrávku "Číslo do nebe" a sešli se znovu společně na pódiu pražského divadla Viola. Ivan Kraus vybral povídky ze své knihy "To na tobě doschne" a společně se svým bratrem Janem, známým hercem a moderátorem, se ujal jejich četby. Veselé příběhy velké a velmi originální rodiny Krausovy interpretují oba sourozenci o to věrohodněji, že oni sami byli hrdiny a účastníky většiny úsměvných příhod.

Číta: Ivan Kraus, Jan Kraus Celkový čas: 1 hodina 17 minút Záznam představení z pražské Violy, kde známý herec a televizní moderátor Jan Kraus vystoupil se svým bratrem Ivanem Krausem, autorem úspěšných humoristických knih. Bratři Krausovi zde čtou úsměvné povídky z Ivanovy knihy Číslo do nebe, které vyprávějí veselé příběhy ze života rodiny Krausovy. Knihy Ivana Krause patří již více než deset let k nejprodávanějším na českém trhu a originální interpretace obou bratrů dodává textům ještě větší porci zábavnosti a humoru.Obsah: 1. Děda v kině 2. Třídní boj 3. Poučné příběhy 4. Poklad 5. Matka a úřady 6. Jak jsme slavili první máj7. Číslo do nebe

Číta: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Petr Brukner, Jaroslav Vozáb, Oldřich Unger Celkový čas: 51 minút Audiokniha Hospoda na mýtince - obsahuje záznam divadelního představení dnes už legendárního Divadla Járy Cimrmana, jehož hlavními postavami jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak.Geniální skladatel Jára Cimrman a jeho opereta. U příležitosti zahájení provozu slavného vídeňského "Riesenradu" byla vypsána soutěž o nejlepší operetu. Odeslal ji také Čech - Jára Cimrman, a to rozmáchlým sedmihodinovým dílem "Proso". Díky své snad jediné záporné vlastnosti - drobnému škudlilství - nepodal zásilku s partiturou doporučeně, což umožnilo Franzi Lehárovi, Johannu Straussovi, Oskaru Nedbalovi a dalším členům poroty, aby si geniální operetní fresku doslova rozebrali. Vědecký tým českých cimrmanologů dokazuje po mnoha desetiletích, že autorem světově proslulých melodií z Netopýrů, Polských krví a mnoha dalších operet je zapomenutý Pojizeřan Cimrman.

1. diel. Číta: Petr Nárožný, Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Katka Karovičová, Peter Topoľský Celkový čas: 49 minút Audiokniha Ze Soboty na Šimka obsahuje tyto části:Úvod. Ze Soboty na Šimka (1)O poeziiPředstavení zpěvákůRozdávámÚvod k CidoviCidKittyŽížalaDeníčekO elektřiněKeď sa cestouVýměna bytu

Číta: Miroslav Horníček, Miloš Kopecký, Jiří Sovák, Miloslav Šimek, Pavel Bobek, Pavel Bošek, Jaroslav Dietl, Miroslav Plzák, Jana Robbová, Karel Šíp, Jaroslav Uhlíř Celkový čas: 1 hodina 56 minút Sestřih záznamu dvou pořadů Divadla Semafor potěší nejen pamětníky, kteří si pod jmény účinkujících osobností vybaví okamžitě důvěrně známé tváře z televizní obrazovky a z jeviště. Pořad Zavěste prosím, volá Semafor sestavil Miloslav Šimek s pomocí režiséra Jána Roháče, premiéru měl 5. dubna 1972 v divadle Semafor a do konce sezóny 1988/89 se v obměnách (Zavěste, prosím, opět volá Semafor) dočkal 310 repríz. Ať už jste tehdy seděli v hledišti Semaforu, nebo pořad znáte jen z tehdejší TV obrazovky, případně jej neznáte vůbec, určitě vás toto album pobaví!

Číta: Petr Nárožný, Miloslav Šimek, Luděk Sobota Celkový čas: 1 hodina 15 minút Luděk Sobota vytvořil s Miloslavem Šimkem počátkem sedmdesátých let znamenitou komickou dvojici, která svérázně a po svém navázala na humor dvojice Šimka a Grossmana.Již před tímto osudovým setkáním slavil ve Studiu Y Luděk Sobota velké divácké úspěchy komickým typem roztržitého prosťáčka, který mluví rychleji, než myslí a baví publikum svými neobyčejně trefnými a soustavnými přeřeky. Ve spolupráci s Miloslavem Šimkem tuto jedinečnou roztěkanou figuru vykrystalizoval k brilantnosti. Ve dvou následujících desetiletích nahrál sérii výstupů, jež dodnes dokumentují fakt, že ve své době patřil Sobota mezi opravdu senzační komiky s nečekanými a neotřelými nápady. Zvukové záznamy ze supraphonského archivu přinášejí svědectví o jeho úžasném vtipu a také o souznění obou komiků, Šimka a Soboty v předvádění dialogu chytráka s hlupákem. Mistrně rozehrávají oba řadu scének, v nichž závěrem publikum umírá smíchy. Na našem výběru se s nimi opět setkáte. Scénky dvojice Šimek a Sobota veskvělé formě!

Číta: Miroslav Horníček, Jan Werich Celkový čas: 1 hodina 11 minút Ze svého působení v redakci časopisu Svět zvířat vytěžil Jaroslav Hašek několik povídek, v nichž hlavními hrdiny jsou ježek, slepice, nebo jezevčík. Na osudu svých zvířecích hrdinů v absurdní komické nadsázce ukazuje Hašek vtipně a s lehkostí směšnost lidských vlastností, jako je žárlivost, nadutost, nebo naivita. Na počátku 50. let načetl Haškovy povídky Jan Werich. Z archivu Supraphonuvycházejí nyní tyto bajky jako objevený zvukový poklad. Jsou doplněny řadou Werichových dosud neznámých anekdot, které také čekaly na své zveřejnění přes půl století. Výběr pak završuje série Werichových anekdot židovských, již naopak proslulých a posluchači oblíbených. Ojedinělé interpretační mistrovství a humor vypravěče bude lahůdkou nejen pro sběratele a milovníky díla Jaroslava Haška a Jana Wericha! Obsah:Manželská nevěra O neslušném ježkovi O slepičce idealistce (Slepice idealistka) Příhoda vojáka Svobody a jezevčíka Čora Tři hádanky Máta peprná Anekdota Reklama na výherní knižní poukázky Anekdoty a vůbec... Některý den (Some Of These Days)

Číta: Vlasta Burian, Josef Steigl Celkový čas: 1 hodina 17 minút Tato kompilace je výběrem z toho nejlepšího, co zanechal v gramofonových a filmových archívech legendární král komiků Vlasta Burian. Obsahuje monology, scénky a písně včetně těch nejznámějších, filmových z období od konce 20. let do poloviny 50. let minulého století. Přes jejich stáří je většina z nich stále "zelených", protože dobrý humor v mistrovském přednesu nepodléhá korozi času

Číta: Jaroslav Dušek, Eva Holubová Celkový čas: 1 hodina 15 minút Záznam mimořádných vypravěčských schopností Evy Holubové. V rozhovoru se svým dlouholetým přítelem, hercem a moderátorem Jaroslavem Duškem, vypráví humorně i vážně populární herečka o své rodině, dětech, sexu, alkoholu, dobročinnosti, cestování, a celé řadě dalších podstatných ale i komických situací. Zajímavé postřehy, myšlenky a historky z hereččina života doprovází klavírními improvizacemi na daná témata Zdeněk Zdeněk.Veselý i závažný dialog dvou hereckých osobností!

5. diel série. Číta: František Filipovský, Jan Werich, Jiří Voskovec, František Černý, Jožka Srbová, M. Schlesingerová Celkový čas: 1 hodina 18 minút Audiokniha Osvobozené divadlo V. obsahuje tyto části:Panorama osvobozeného divadla 1927 - 1937Holduj tanci, pohybuNobody's SweetheartKonšelskáVy nevíte, co je středověkTragédie vodníkovaDavid a GoliášCo na světě mám rádA týden uplynulDinahLodnickáSpring on BroadwayKolumbovo vejceHappy Go LuckyTrojský kůňJarní vítrZáleží na násFoxtrot o mravencíchPeníze nebo životRej vážekŽivot je jen náhodaFull HandHej rup! Chceme žítŠaty dělaj člověka

4. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Ljuba Hermanová, Jindřich Plachta, Vladimír Šmeral Celkový čas: 1 hodina 17 minút Audiokniha Osvobozené divadlo IV. obsahuje tyto části:Zakázané ovoceZe dne na denBabička MaryTys bratr nášHot FingersProti větruHej, pane králiSvět na rubyPotopaRed Hot PokerSvět na rubyNebe na zemiVousatý světEchoes of the Music HallNebe na zemiPolitické nebe na zemiBlack Dream (Černý sen)Buďte blahořečenýRub a lícRubbish Heap BluesPra- pra- prabába mé prabábySvět patří námSwing CoctailStrejček HladCity LightsLáska zhrzená (Píseň takřka lidová)

Číta: Vlastimil Brodský Celkový čas: 1 hodina 6 minút Komentář k původnímu LP 1218 0446 z roku 1980:Já jsem Otík, řekl prostě, když jsme se poprvé potkali na půdě sportovní redakce rozhlasu někdy v padesátých létech, a podíval se na mne zvědavýma očima, pohledem, který prozrazoval člověka bezelstného, pevného. Jaký vlastně je, jaký doopravdy bude, ptal jsem se sám sebe, protože jsem vždycky spokojenější, když lidi ze svého blízkého okolí dobře znám.Měli jsme tehdy v rozhlase fotbalovou jedenáctku a Otík toužil stát se jejím hráčem. Po prvním utkání, ve kterém nastoupil, mu někdo v kabině řekl, že by nebylo na škodu, kdyby také občas do míče trkl hlavou. V příštím zápase dal Otík sedm gólů, z toho pět hlavou. Když jsme se vraceli z utkání, postěžoval si, jak ho hlava bolí, ale zářil štěstím, že to dokázal.Jednoho krásného dne mi povídá: ožením se. Bylo to poněkud překvapující. Nikde žádný náznak a najednou svatba. Vezmu si Věru. Další překvapení. Všechno jsem promyslel. Lidé kolem to nebrali vážně. Ale Otík nemluvil nikdy do větru. Později se přiznával častokrát k tomu, že nikdy nedokáže dost docenit význam toho rodinného zázemí. Bylo to šťastné manželství.Na soustředění před spartakiádou na Roztěži jsme hráli po večerech turnaj ve stolním tenisu. Narazili jsme na sebe s Otíkem už ve druhém kole. Hrál, i když zrovna často pálku v ruce nemíval. Zdálo se mi, že ho snadno porazím, protože v prvním setu udělal sotva deset míčků. Druhý jsem "pustil", ale ve třetím jsem se už nechytil a Otík svou houževnatostí vydřel vítězství. Neumím to jako ty, řekl mi po zápase, ale nemám rád, když mě někdo podceňuje.Být členem rozhlasové sportovní redakce znamená mluvit na mikrofon. Chtěli to i po Otíkovi. Pilně jezdil s magnetofonem na starou Štvanici a zkoušel při hokejových utkáních reportérské řemeslo. Jak byl vytrvalý a cílevědomý, tak byl i kritický a sebekritický. Jednou povídá: tohle není pro mne, já budu raději psát. Třeba jednou něco dokážu.Při přípravě na spartakiádu na dobříšském zámku psal Otík ve volných chvílích bajku o našich a sovětských hokejistech. Psal ji den ze dne, vždy se s námi večer dělil o to, co vymyslel, dal si říct, upravoval a opravoval, škrtal a přepisoval. Bajku psal celý týden, na konci měla pouhých dvacet řádek, ale co slovo, to perlička, co věta, to hluboká myšlenka.Potom odešelz rozhlasu a začal psát. Jako prostý, zásadový, přímý a bezelstný kluk, jehož myšlenky přežily příliš krátký životní běh, který naplnil pilnou a houževnatou prací.A protože to dokázal, je stále mezi námi.Ota Pavel byl uhranut atletikou, hokejem a fotbalem, a také rybami a tatínkem. První knížka o tatínkovi a rybách vyšla roku 1971, takřka na sklonku autorova života -a znamenala literární objev let sedmdesátých. Mimo, vlastně na okraji hlavního proudu české literatury vzniklo dílko srovnatelné a leckdy převyšující jeho vrcholy. Čím Smrt krásných srnců a následující Jak jsem potkal ryby (1947) tolik zaujaly? Svým poláčkovskos-hrabalovským, lidově inspirovaným humorem, který má u nás tradici, ale nemnohé představitele? Svou bizarností, určitou výlučností námětů? Jistě tím i oním; čteme-li však tyto křehké příběhy pozorně, zjistíme, že Pavel nepíše ani tak o kaprech, štikách a úhořích či výjimečném, sympatickém jedinci, jakým jeho tatínek beze sporu byl, ale o nás všech, nebo lépe - téměř všech. O našich nadějích a zklamáních, malých radostech a velkých smutcích a naopak, o našich vítězstvích i našich prohrách. A poznáme, že tak činí s lehkostí, s jakou talentovaný a všestranně připravený skokan zdolává tu nejvyšší laťku či útočník střílí rozhodující gól. Tyhle věty by asi Otu Pavla zaskočily, protože by mu připadaly moc vznešené a on tvořil souvětí obyčejná, neefektní a také proto vždycky autenticky klidná. A všimněme si - Pavlova vyprávění nikdy nejsou mimo kontexty společenské. Tak třeba druhá povídka na této desce, příběh o největším zápase kladenského "fotbalového bombardéra" Kloce, totiž zápase o vlastní život, se odvíjí v atmosféře zbývajících válečných a prvních mírových dnů. Nebo povídka úvodní - velikost osudu Aloise Hudce roste na pozadí pohnutých událostí našich novodobých dějin. A koneckonců i z povídání "jen" o nočním lovu úhořů vycítíte v jakém čase se ta báječná rybářská nocs tatínkem odehrála...Vlastimil Brodský (uhranut divadlem i filmem) umí navodit důvěrnou atmosféru; máte pocit, jako by vám vyprávěl u vás doma, ve vašem pokoji. Jeho projev je přirozený, cudnýa pokorný. Je to první setkání Brodského-interpreta s jeho milým autorem na tak velké ploše. Myslím, že je to setkání šťastné. A nejen proto, že spisovatelův svět je herci tolik blízký; že Brodský dobře zná jeho reálie, že provozoval (a dosud má rád) sport, že prožil válku, zkrátka, že tento svět je příbuzný jeho uměleckému vidění a cítění. Je tu však cosi důležitějšího, co spojuje herce se spisovatelem. Totiž: podobně jako Pavlovy povídky i Brodského herectví vyzařuje hluboké člověčenství. Takové herectví pak má tu moc vtisknout velikost i věcem na první pohled běžným avšedním a věcí veliké sdělit tou cestou pravdy. Vždyť si poslechněme, jak Brodský vypráví příběh Aloise Hudce. Jak i jeho tragické pasáže dovece "přečíst" obyčejně. Zcela mu věříte, anijediné slovo, ani to nejcitovější, které by jiného interpreta možná svedlo k sentimentu, nezní falešně. Neobyčejná obyčejnost, nesentimentální citovost. Ostatně, co jiného prosvětluje příběhy Oty Pavla?Jan KolářNejvroucnější touhy a sny otců obvykle přecházejí z generace na generaci. Náš otec, Ota Pavel, se nestal světovým hráčem jak si přál - a jak si to přál hlavně jeho tatínek. Asiměl smůlu. A tak i já a moji dva starší bratří jsme byli předurčeni k dosažení nejvyšších sportovních vavřínů. Co se nepodařilo otci, určitě se podaří nám. Už proto, že jsme na to byli tři. Jan, Petr, Jirka.V tátovi jsme měli obětavého trenéra. Naučil nás plavat, hrát hokej, fotbal. Cyklistiku miloval a obdivoval. Chtěl nám jít příkladem a tak se vydal na kole z Vinohrad doRadotína. Oblékl si bílé pumpky, žluté tričko, přes záda přehodil taštičku s nápisem "Puma". Nasadil si velké tmavé brýle proti oslnění - sluncem a vlastním sportovním výkonem. Před startem ho máma fotografovala ze všech stran - na kole, vedle kola - jako se fotografují velké hvězdy před velkým zápasem. Pak táta vyrazil na trasu Vinohrady - Radotím u Prahy - Vinohrady. Tamto šlo z kopce, to bylo fajn. Ale zpátky už na kole nedojel. Kopec od Jiráskova mostu na Vinohrady byl v opačném sklonu a tak to došel raději pěšky. A bez krásných tmavých brýlí, protože pršelo. I tak to byl nádherný sportovní výkon.Pro cyklistické vavříny b yl určen nejstarší z nás - Jan. Že z něj nebude světový hráč ledního hokeje, to bylo našemu tátovi jasné. Nebyl to ten správný typ. Spíš atlet. Začal tedy s atletikou. A trénoval v Riegrových sadech. A tvrdě - domníval se táta. Kolikrát byl Jan na tréninku, to dnes už nikdo neví. Pokud tam vůbec byl, schovával se přikrčený za křovím, lemujícím škvárový ovál, aby ho nikdo neviděl. Aby nemusel běhat a aby nemusel prohrávat. A pak se stal cyklistou. Táta koupil kolo a Jana přihlásil do toho nejslavnějšího pražského klubu, který zářil úspěchy a slavnými jmény. Mezi ně se mělo zařadit i jméno Janovo. Ale nedošlo k tomu, protože kolo nebylo patrně to nejlepší a trenér taky ne. Táta tedy koupil kolo nové, to nejlepší, jaké byl schopen sehnat. Trenér (když teď měl Jan tak krásné kolo) byl najednou úplně zbytečný. A tak bratr Jan trénoval sám, bez rádců. Dost pravidelně rozbíjel sebe i své závodní kolo na svých tréninkových trasách a neustálé montáže, demontáže, centrování a mazání mu zabraly mnohem více času než sportovní výkon. Když mu kolo jezdilo, soupeřils ním na silnicích s projíždějícími motorovými vozidly a dost často vyhrával. Pak mu to kolo někdo ukradl a to byla velká škoda pro naši cyklistiku a velká rána pro našeho tátu. Jan pakvyměnil řidítka závodního kola za volant sanitky.Mezitím začal se sportem Petr. To byl správný hokejový typ. Hokej měl rád, ale ještě raději spal. A protože se trénovalo od šesti ráno, zvítězila nad ledovou plochou teplá peřina. Pak začal se závodním plaváním. Pravidelně odcházel z domova na trénink. Po návratu, vyčerpaný, rozvěšoval plavky a ručník na šňůru v koupelně. Za čas se táta šel přeptat, kdy už konečně ten náš Petr pojede reprezentovat na olympiádu. Prasklo to všechno najednou - na trénink nechodil a vlasy i plavky si namáčel v požární nádrži... V době stříbrného úspěchu našich fotbalistů v Chile se stal fotbalovým brankářem. To mu šlo. Dodnes se chlubí, že jednou hrál spolu s Panenkou ve stejném mužstvu. Že by se Panenka chlubil, že hrál s mýmbratrem Petrem, to jsem zatím neslyšel. Jednou hrál Petr na Vyšehradě. Pršelo. Těsně před koncem chytil brácha desítku a útočník, co ji kopal, ho ze vzteku kopnul do břicha. Brácha si namočil ruku do bláta, ve kterém ležel a pěkně mu ji plácl. Po zápase pak celé jeho mužstvo prchalo před soupeřem od Vyšehradu k Neumětelům. Můj bratr byl nejpomalejší. Když ho dostihli a zbili,přestal s fotbalem. To mu bylo patnáct. A aby se příště uměl rvát, začal boxovat. Když ho znovu zbili, přestal i s boxem. Za pětatřicet korun si koupil šavli a začal šermovat. Když si málem propíchl krk, začal studovat medicinu. Tam bylo toho sportu méně, snad proto dostudoval. Byl jsem teď poslední tátovou nadějí, světovým hráčem hokeje tedy budu já. Táta mi pořidil na míruručně šité boty s bruslemi a já začal. Měl jsem nejlepší hokejku "Vítěz speciál". A postavu, za kterou by se žádný bek nemusel stydět. Po půl roce jsem z ručně šitých bot vyrostla taky se s hokejem rozloučil. Krásné botičky dostal kamarád s menšíma nohama a většími vlohami. Rychlostí dostihového koně jsem pak proběhl tělocvičnami a hřišti, kde se hrála házená, košíková,volejbal... Házená se mi zdála přiliš tvrdá. Na košikovou jsem nebyl dost velký - měl jsem přeci postavu hokejovího beka. U volejbalu mi zase vadilo. že hřiště je příliš malé. Judo! Konečně ten pravý sport! Ale když jsem vyměnil kimono za desku Boba Dylana, přestal jsem i s judem. A tak se ani jeden z nás tím světovým hráčem nestal. Právě proto, že jsme měli všechny předpoklady a možnosti, jaké neměl náš táta.Nejvíce jsem se tatínkovu snu o světově slávě naší rodiny přiblížil přece jen já, nejmladší.- Působím totiž v tom světově slavném hokejovém klubu, v Dukle Jihlava - jako kuchař.Jiří Pavel

Číta: Jiřina Salačová, Oldřich Nový Celkový čas: 49 minút Album Slovo má Oldřich Nový, které bylo vydáno v Supraphonu na LP 0 13 0655 (mono) v roce 1969, posíláme nyní do digitálních obchodů u příležitosti 30. výročí úmrtí Oldřicha Nového († 15.3.1983)Komentář k původnímu LP 0 13 0655 z roku 1969:Bylo to v září 1939. Plakáty a reklamy v novinách zvaly na "nejlepší moderní společenský film, který byl u nás kdy natočen".Šlo o veselohru režiséra Martina Friče s Oldřichem Novým v titulní roli. Kritik časopisu Kinorevue k jeho výkonu napsal: "Znovu musíme vyslovit podiv nad tím, jak mohl být tak dlouho zanedbáván filmovými výrobci tento virtuózní herec." Film se jmenoval Kristian a podnes plní sály biografů.Cesta za poznáním Oldřicha Nového začíná v první třídě žižkovské školy na Komenského náměstía na kopci u "kapslovny", který byl jediným dětským hřištěm této dělnické čtvrti. Dva roky nato už sedí Oldřich ve škole U sv. Kříže Většího na Starém Městě pražském s okny na František, kde s kluky tráví svůj volný čas u vody. V létě, v zimě. František tehdy tvořil velmi svérázný kout Prahy s osobitými obyvateli a mravy. Jan Neruda v jednom svém fejetonu nazval řeč příslušníků této čtvrti pražskou francouzštinou. Lenivé protahování nosovek, lehce nosový přízvuk a přímo aristokratická nonšalantnost - nemá zde původ Nového zvláštní mluva i způsob zpěvu, ale takéjeho samozřejmost a lehkost, živost, nedbalá elegance, gaminství, někdy i frajerství a velkoměstský styl? Vždyť právě typy rošťáků, lupičů, džentlmenů a lidiček z předměstských a bohémských dvorků tvořily jednu skupinu jeho typických rolí, kdy mohl bohatě využít inspirací, jež mu domovská čtvrť poskytla.V Cyrilometodějské tiskárně v Pštrossově ulici v Praze se Oldřich Nový řádně vyučil sazečem a čtyřletou obornou typografickou školu absolvoval s vyznamenáním.Ale "černé umění", jak se tehdy tomuto povolání říkalo, mladého pracovníka brzy ztratilo. Zato se s ním setkávali návštěvníci pražské Řemeslnické besedy, potom zpěvní síně U labutě v ulici Na poříčí, karlínského Varieté a divadlo Deklarace, které neslo hrdý název "Žižkovská činohra".Následovalo roční angažmá vMoravské Ostravě a od roku 1919 slavná éra herce, režiséra, autora a posléze šéfa brněnské operety. Národní (později Zemské a Státní) divadlo v Brně znamená v životním díle Oldřicha Nového šestnáct významných let. Pro českou operetu za jeho vedení znamenají rehabilitaci tohoto přehlíženého žánru, který si, díky Novému, získal uznání i zájem divadelních pracovníků, teoretiků, kritiků i obecenstva. Oldřich Nový dokázal, že opereta je umění, jestliže se dělá s vkusem, nápady, talentem. Zbavil ji bezduchého extemporování, dbal na kulturu jevištní mluvy i přirozené, plynulé spojení hudby sčinoherní částí. Vychovával si mladé české autory a jako první u nás objevil pro české jeviště hudební komedii. - V Brně také poznal a využil možností rozhlasu jako nové umělecké disciplíny pro členy svého souboru. V brněnském Radiojournalu pracoval od jeho založení, kdy vysílacím "studiem" byla jedna z budek na novém Zemském domě. Odtud a později z ateliéru na Nové ulici a poté ze Stadiónu vysílal desítky kabaretů, pásem a gramofonrevuí, které sestavoval, režíroval a konferoval.Koncem roku 1934 a začátkem roku příštího vyjednává s ředitelem Vinohradského divadla dr. Jahnem o provozu hudební komedie. Přitom je podroben důkladné zkoušce: Hraje v Komorním divadle premiéru a veškeré reprízy Verneuillovy činohry Škola poplatníků, ve které je mu svěřena hlavní pánskárole, a na Vinohradech hostuje v řadě představení v Borově režiii Straussova Netopýra, kde v roli Eisensteina alternuje se Zdeňkem Štěpánkem. Jednání ztroskotalo, poněvadž Nový chtěl vybudovat divadlo hudební komedie jako samostatný a soběstačný celek, s vlastním souborem hereckým i hudebním.V srpnu 1935 se loučí s Brnem a v Praze s potížemi sestavuje soubor, se kterým před Vánocemi téhož roku zahajuje svou činnost v Novém divadle ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí hudební komedií s téměř symbolickým názvem Štěstí do domu. S deseti schopnými herci, dvěma perfektními klavíristy, při jediné scéně, bez převleků a honosné výpravy, kterou tehdejší pražská operetní divadla oslňovala publikum.Od prvního představení bojoval o diváka a se svým souborem hrál všecka představení, i když v Novém divadle bylo víc zaměstnanců než návštěvníků. Usiloval o hodnotné zábavné umění, vkusnou a přitažlivou podívanou, která by se nepodbízela, ale dosáhla ve svém druhu maximální dokonalosti a výše. Oldřich Nový přišel do Prahy s vyhraněným programem: dělat hudební divadlo, hudební komedii, založenou na činoherním libretu, jehož děj je podmalován hudbou, ale každý šanson, hudební scéna nebo melodram musí být pokračováním děje a nikoli pouhou vložkou, jak tomu bývá v operetách. Nové divadlo nebylo společensky angažované, ani nestrhávalo lidem masky z tváří. Jeho hlavním cílem byla zábavnost jako první a hlavní úkol. Divadlo ne jako instituce výchovná, ale místo snů a potěšení.Zdravý cit pro míru únosnosti zajišťovaly Novému spolu s ironickým nadhledem a uměním persifláže takový vztah k uváděné dramatice, i rolím, že se vždycky bezpečně a jistě vyhnul banalitě a nevkusu. Proto mohl v Lidových novinách Eduard Bass napsat, že "Nové divadlo je opereta pro kulturní lidi".Oldřich Nový zde vytvářel dva typy hrdinů, romanticky založené, aktivní, smělé a odhodlané moderní mladé muže, vždy s úsměvem vítězící, jejichž předností je elegance, vzdělání, ale také dávka fantazie, milé drzosti, provokativního šarmu a vtipu. Na druhé straně ztělesňoval bezvýznamné úředníčky a občánky s ušlápnutou bojácnou dušičkou a se snem po lepším životě. Tytodva odlišné charaktery mohl dokonale spojit ve dvojrolích, z nichž nejslavnější byly Célestin v Mam'zelle Nitouche a filmový Kristian.Oldřich Nový natočil až do Kristiana jedenáct filmů, tedy asi třetinu své filmové práce po dnešní den, a přece teprve Kristianem se mu otevřela slavná filmová dráha. Tento film se stal mezníkem v české společenské veselohře a Nový se přes noc posunul vžebříčku populárních herců na jedno z předních míst. Brzy potom dostal nové velké herecké příležitosti ve filmech Roztomilý člověk, Valentin dobrotivý, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Pytlákova schovanka a dalších. Filmová tvorba tohoto herce není ještě uzavřena, stejně jako tvorba divadelní a činnost v rozhlase a televizi. Oldřich Nový po zrušení svého divadla v roce 1948 režíroval a hrál v Karlínském divadle a v četných divadlech v republice i v zahraničí. Jeho současné inscenace i postavy v hudební komedii Harvey a já..., v komorním muzikálu Julie, ty máš nápady nebo pohostinské vystoupení v pražském Činoherním klubu jen potvrzují jeho stále mladé umění a oddanou věrnost divadlu.Umělecká činnost Oldřicha Nového byla a dosud je mnohostranná. Zahrnuje více oblastí a s pravou tvůrčí nenasytností se snaží zabrat co nejširší okruh působnosti. Pro Nového žít znamená hrát a hrát znamená žít. Postihl něco z věčné lidské touhy po idyle apohodě, po veliké romantické a neobyčejné lásce a štěstí. Jeho humor se vždy vyznačoval jemností, komorností, smyslem pro styl; vkus a přirozená hravost se v jeho výkonech pojily s noblesou chování, společenskou rutinou, velkosvětským šarmem a gaminstvím. A to projevoval a uplatňoval i v popěvcích z hudebních komedií i filmů. Má ve svém projevu zvláštní sentiment, který využívá, hraje na něj, ale současně jej i ironizuje. Podlamuje hlas a přechází do parlanda - recitačního zpěvu. Některé písně v jeho interpretaci zakotvily natolik ve vědomí diváků a posluchačů, že si je ani neumíme představit v jiném provedení.

Číta: František Nepil Celkový čas: 48 minút Soubor krátkých humorných fejetonů pojednávajících nevšedním způsobem o funkci různých orgánů lidského těla.Dozvíte se například, že ruce máme místo křídel, ale s křídly bychom se nemohli objímat...Náhrávka o to působivější, že interpretem je sám autor knižní předlohy František Nepil, jehož podání je nenapodobitelnéObsah: 1. Složení lidského těla 2. Kostra 3. Ruce 4. Nohy 5. Svaly 6. Vlasy 7. Nos 8. Nervy 9. Zuby 10. Kůže 11. Žlučník 12. Srdce 13. Mozek

Číta: František Nepil Celkový čas: 1 hodina 18 minút V úvodu knihy, podle které vznikla tato nahrávka, jsou slova: „ My to máme jednoduché. My víme odkud jsme vzešli, i kdyby Přemysl ty střevíce z lýčí schovati nedal, mezi námi není ani jediného, jehož předek, nebo prapředek by nepocházel z venkova. Jenž by nebyl buď chalupníkem, rolníkem či domkářem, anebo alespoň podruhem, děvečkou či čeledínem. Všem nám, kdo máme to štěstí i trápení, že žijeme u nás a že sem patříme, vykukuje sláma z bot.“ Tou pomyslnou, nazlátlou slámou jednoduchosti, porozumění a vzácnosti každého okamžiku jsou svázány zdánlivě obyčejné věci a obyčejné situace. Téměř všechny příběhy nesou název lidové písničky, nenechme se však mýlit. Ti pašíci, kravky, slepice i zlodějský tchoř, jsou především katalyzátorem lidských vztahů. Někdy vyostřených do drobných konfliktů, převážně vtipných, ale pokaždé ve svém vyústění laskavých.František Nepil byl nedostižným vypravěčem a právě jeho autorské podání v naší nahrávce je tím nejkouzelnějším dovršením příběhu.

3. diel série. Číta: Jan Fuchs, Gustav Husák, Antonín Zápotocký, Zdeněk Nejedlý, Antonín Novotný, Jan Plavka, Marie Pujmanová, Marie Majerová, Jarmila Glazarová, Milan Martin, Milan Směták, Jan Soumar, Jiří Koutný, J. Wagsteinová, Antonín Daněk, Melánie Binnerová, ředitel pivovaru, nejmenovaný generál ČSLA Celkový čas: 1 hodina 10 minút Po velkém úspěchu titulu Soudruzi, to není fakt, to se opravdu stalo (SU 5604-2), v němž jsme vybrali z archivu Supraphonu a Českého rozhlasu nejrůznější záznamy z dob totality, následoval další titul - Soudruzi, to snad ani není pravda (SU 5750-2) - kdy jsme čerpali i z archivu ČT. Nyní navazujeme zvláště na první díl a dotváříme do trilogie humornou koláž z úryvků projevů prvních tajemníků, nomenklaturních kádrů ale i dobových snaživců, také dobové častušky a agitační písně. Kouzlo nechtěného a půvab nečekaných souvislostí vytváří z kompletu nejen zábavný a úsměvný artefakt, ale jakoby muzeálně zachycuje i představu o době minulé. Vrcholnými body našeho výběru je například propagační agitka Kulturní brigády Radost, vychvalující život nemluvňat v jeslích, častušky sester Fjodorových, parafráze Stalinova a Leninova projevu v neobratné interpretaci Antonína Zápotockého či glosa Zdeňka Nejedlého k měnové reformě. Jejím resumé je tvrzení, že místo starých špatných peněz dostanou nyní všichni sice peněz méně, ale budou to zato peníze krásné a nové. Povedená jsou i vyznání lásky ke Stalinovi Marií Pujmanovou nebo k velkému Maovi Jarmilou Glazarovou. Nelze se nebavit radostí Antonína Novotného, že už maso je a zvláště pak bláboly nejmenovaného generála při besedě s pionýrkou. Archiv Supraphonu i archiv Českého rozhlasu je překvapujícím a téměř nevyčerpatelným zdrojem pokladů pro nadšence, které zajímá dobrodružství cest zpět v čase, ale především těch posluchačů, kteří se chtějí bavit a smát.Zábavná zvuková konzerva komunismu!

2. diel série. Číta: Neznámý, Milan Klásek, Jaromír Vomáčka, Zdeněk Švinger, Jan Fuchs, Gustav Husák, Pavel Kohout, Oldřich Kovář, Pavel Minařík, Ludmila Pelikánová, Leonid Iljič Brežnev, Libuše Sajbrtová, Ladislav Mráz, Alena Procházková, Svatopluk Sýkora, Hana Fátorová, Eva Fátorová, Helena Červenková, Milena Hadáčková, Ilja Doležal, Jan Plavka, Vilém Veselý, Květoslav Feix, Rudolf Jedlička, Lenka Binnerová, Jindřich Janda, Přemysl Kočí, V. Samarcev, František Krištof Veselý Celkový čas: 1 hodina 4 minúty Výběru písní a nahrávek z dob totality v archivu Českého rozhlasu a Supraphonu, nazvaný Soudruzi, to není fakt, to se opravdu stalo ( SU 5604-2) byl do té míry úspěšný, že vybízel k pokračování, neboť materiálu, ze kterého je možné čerpat, je stále hodně.Ke zdrojům nyní přibyl také archiv České televize. Náš nový výběr se opět zaměřil na písně, básně a pořady, které původně sloužily jako agitace a dnes působí komicky.Tato koláž obsahuje archivní záznamy, které zvláště humorně charakterizují dobu svého vzniku - sborové recitace propagačních básní, častušky, písničky z 50.let i z doby normalizační, znělky a projevy. Nechybí pověstné televizní Křeslo pro hosta s Ludmilou Pelikánovou, Píseň amerického nezaměstnaného či Stalinova ukolébavka. Směsice uvedených záznamů shromažďuje to, co si pamatujeme z minulých desetiletí, čemu jsme se smáli, abychom dali najevo odpor k režimu, který nás dusil.Z archivu vybrali Gabriel Gössel a Naďa Dvorská, v obalu jsou použité původní plakáty z 50. let.Další výběr z archivních absurdit, nahromaděných v dobách totality!

Číta: Jan Werich, Jana Werichová Celkový čas: 1 hodina 17 minút V roce 1970 byly zachyceny na zvukový záznam rozhovory, které spolu vedli otec Jan Werich s dcerou Janou a pro budoucno tak zůstaly zachovány nesmírně zajímavé informace o počátcích Osvobozenéhodivadla, jak se tvořila Vest Pocket Revue a jaké bylo pozadí tvorby Voskovce a Wericha. Janiny zvídavé otázky rozpoutají tok vyprávění také o tvorbě Jaroslava Ježka, podrobnosti o vzniku jehoslavných písniček i některé detaily z Ježkova života. Na závěr se Jan Werich rozpovídá o emigraci v USA v době války a korunuje své vzpomínky slavnou historií vozu Lincoln, který si v Americe V+W po svém příletu pořídili. Nyní vycházejí tyto rozhovory na jednom albu, které je, díky typickému Werichově stylu košatých odboček, průpovídek a odkazů k dobovým souvislostem, bohatýmzdrojem poučení i zábavy.Vzpomínky Jana Wericha podnícené rozhovorem s dcerou Janou!

1. diel série. Číta: Miroslav Doležal, Jiřina Švorcová, Vítězslav Nezval, Anonym, Emil František Burian, Milouš Jakeš, Klement Gottwald, Gustav Husák, Pavel Kohout, Standa Procházka, Karel Šimon, Jiří Škapák, Antonín Zápotocký, Oldřich Kovář, Zdeněk Nejedlý, Edita Štaubertová, Karel Hála, Bykov, Alena Bernášková, Jaroslav Navrátil, Antonín Novotný, Viktor Sajenko, Valentin Běj, Jan Janulík, Boris Dudin, Pavel Minařík, Luděk Nekuda, Vladimír Kovářík, Milan Navrátil, Jiří Štědroň, Jana Matysová, Helena Vrtichová, Pavel Roskol Celkový čas: 1 hodina 5 minút Archiv Supraphonu, Českého rozhlasu a České televize ukrývá obrovské množství zvukového materiálu z uplynulých desetiletí. Mezi nimi pak svým rozsahem vévodí nejrůznější projevy, pásma a pořady, které propagovaly totalitní režim. Moc ve své nadutosti vytvořila tak nakonec díla, která v nových souvislostech působí humorně. Absurditu doby mapuje tato koláž, jež z archivních záznamů vybírá ty,které zvláště komicky charakterizují dobu svého vzniku. Projevy bývalých prezidentů (z nichž nejslavnější je vánoční projev Antonína Zápotockého a jeho vyprávění dětem o přeměně Ježíška v Dědu Mráze), čtvrthodinky akademika Zdeňka Nejedlého, pověstného svou senilitou, řady propagačních pořadů s družstevníky, úderníky, ženami o MDŽ, v nichž kouzlo nechtěného vyvolává smích, tvoří jádro výběru. Tovše provázejí častušky, sborové a pionýrské písně, hurá písničky z 50. let i z doby normalizační. Nesmí chybět ani pověstný kůl v plotě, sbory souboru dočasně umístěného na našem území, znělky dobových televizních seriálů a komické projevy tajemníků nejrůznějších kalibrů. Směsice uvedených záznamů shromažďuje to, co si lidé v minulých desetiletích tajně nahrávali, aby se mohli vysmát režimu, který je dusil. Výběr z archivních absurdit, nahromaděných v dobách totality!

Číta: Zdeněk Svěrák Celkový čas: 44 minút Příběh o tatínkovi Šímovi, který si vymýšlí pohádky svým dětem - Petříkovi a Petrušce, napsal Zdeněk Svěrák v roce 1979. Od té doby vyšly pohádky v literární podobě a zároveň je Zdeněk Svěrák namluvil do podoby zvukové. S hudbou Petra Skoumala tak vznikla půvabná nahrávka, která nese všechny rysy Svěrákova humoru a zároveň neztrácí nic z tajemného pohádkového světa. Pohádky jsou to ovšem neotřelé, zvláštní a legrační. Pobaví nejen děti, ale i ty dospělé, kteří mají Zdeňka Svěráka rádi. Zkrátka pohádky pro chytré děti!

Číta: Vlasta Burian, František Černý, Josef Cincibus, Jiří Štuchal, Oldřich Nový Celkový čas: 32 minút Audiokniha Rozprávka o umění anekdotářském aj. obsahuje vtipné skeče od mistrů humoru a televizní zábavy, jakým byl Vlasta Burian, Oldřich Nový, František Černý a další.

Číta: Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner, Jana Hermachová Celkový čas: 1 hodina 6 minút Mánička, kamarádka od Hurvínka, doplňuje legrační dvojici Spejblovského klanu. Jaké příhody zažívá si můžete poslechnout na těchto nahrávkách.

Číta: Jiří Lábus, Marek Eben, Rostislav Novák, Jaroslava Kretschmerová, Petr Vacek, Jana Synková, Jan Jiráň, Pavel Nový, Miroslav Kořínek, Zuzana Měsíčková, Jitka Schneiderová, Martin Janouš Celkový čas: 1 hodina 29 minút Audiokniha Prodaná nevěsta aneb Pojď domů, ona brečí - je záznamem představení populárního pražského divadla Studio Y. V úpravě a režii Jana Schmida a hudebním nastudování Miroslava Kořínka jde o kolektivní uchopení národní opery Prodaná nevěsta. V záznamu hraje celý soubor na nejrůznější hudební nástroje a kolektivně zpívá, mezi sólisty však vyniknou - Marek Eben v roli Jeníka, Jaroslava Kretschmerová jako Mařenka, Jiří Lábuspředstavující Kecala, Petr Vacek v roli Vaška a Pavel Nový jako principál. Do představení jsou zakomponovány také některé úryvky ze Smetanovy Hubičky a Dvořákova Jakobína, je zde využito různých přísloví, barokní a lidové poezie, pranostik i nápadu domýšlení příběhu. Hravá, veselá inscenace této komické opery se od své premiéry v roce 1996 stala nejúspěšnějším představením Studia Y!

3. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Míla Ledererová, Stanislav Kukačka Celkový čas: 1 hodina 11 minút Audiokniha Osvobozené divadlo III. obsahuje tyto části:Tanec loutkyDevět řemesel - desátá bídaOpium - čínské intermezzoLáska má právo se smátČernošská rapsodieRhythm FeetCivilizaceKlobouk ve křovíUsměrněná píseňBůh suďKam asi svět míří - 1900 a 34Vyznání láskyFull HandSvítáCarioca sol y umbraŘeditel, učitel a KukačkaPohádka o katu a bláznuBílé sestryPeklo i ráj

1. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Ferenc Futurista, Jaroslav Gradwohl, František Vnouček Celkový čas: 1 hodina 15 minút Audiokniha Osvobozené divadlo I. obsahuje tyto části:Budete se smát, že nemůžu spátDobrodružství bílého slonaZeměkouleTo záleží na vásJackova píseňNěkterý denTři strážníciZasuSkafandr foxBloody Moon RhapsodyNic neníTmavomodrý světMercedes (parodie)VirginiaJá nedělámPochod neutrálůBugatti stepDon Parola a Don PanderoPrázdná náručDon Juan waltzChodidlaProdám srdceProdám srdce (parodie)Isabel valseNení dobrodruh jako dobrodruh

2. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Jára Pospíšil, Hana Vítová Celkový čas: 1 hodina 3 minúty Audiokniha Osvobozené divadlo II. obsahuje tyto části:Píseň strašlivá o GolemoviPochod stoprocentních mužůStala se chybaNikdy nic nikdo nemáPolonaisaNaše řečPražská javaEvropa voláKleopatraPochod plebejcůŘímské lázněDialog o lidech a zvířatechEzop a brabenecObětování bohůmV domě straší duchEvropa voláBeguine HydroplaneChybami se člověk učí (When Yuba Plays The Rumba On The Tuba)Polka specielně aktuelníProč nemohu spátNashledanou v lepších časech