Teológia

V kázňach k stupňovým žalmom. V tejto publikácii dostáva čitateľ príležitosť vnímať Aurelia Augustina (354 - 430) nielen ako svätca a učiteľa katolíckej cirkvi, ale aj ako komplexného kresťanského vzdelanca, ktorý je pevne zakorenený v profánnej antickej vzdelanosti, s ktorou tvorivo komunikuje. Vzorkou pre analýzu sú výklady pätnástich žalmov združených pod označením graduales, stupňové, ktoré sú súčasťou Augustínovej homiletickej zbierky Enarrationes in Psalmos, v dejinách homiletickej spisby jedinečnej.Samotná voľba diela, ktoré dlho ostávalo mimo hlavného záujmu filológov a literárnych vedcov, svedčí o tom, že autorka by rada prispela do pokladnice poznania niečím novým. V argumentačnej báze nachádzame okrem textov analyzovaných Enarrationes nielen celý rad iných Augustínových spisov, z ktorých najvýznamenešie miesto patrí dielam De doctrina christiana, Confessiones, De ciuitate Dei, Tractatus in Iohannis Euangelium 1 - 16, Tractatus in Primam epistulam Iohannis ad Parthos a retrospektívnym Retractationes, ale do hry vstupujú aj biblické knihy a diela ďalších antických autorov, spomedzi nich najmä Aristoteles, Cicero a Quaintilianus.Táto kniha predstavuje cenný prínos k poznaniu antickej kultúry a špeciálne kultúry slova, rozširujúc tak spektrum konkrétneho poznania na oblasť, ktorá nebola doteraz bližšie zmapovaná.

Historický vývoj, súčasné chápanie a synodalita. Sensus fidei je teologický koncept, ktorý označuje nadprirodzený zmysel pre vieru a vzťahuje sa na Cirkev i na každého veriaceho. Oficiálne učenie o ňom možno nájsť v dokumentoch Druhého vatikánskeho koncilu. Mnohí teológovia a pápež František našli v tomto učení významný prínos pre život Cirkvi. Preto je dôležité viac ho priblížiť, objasniť a zapojiť jeho dôsledky do praktického fungovania Cirkvi. Ján Kotlarčík vo svojej publikácii Sensus fidei vysvetľuje tento pojem a prináša odpovede na viaceré otázky, ako napríklad - aký má sensus fidei význam pre Cirkev a život veriacich a či ide o moderný výmysel alebo vychádza z Písma a Tradície. Okrem toho stručne prezentuje základy, historický vývoj a súčasné chápanie sensus fidei a približuje jeho miesto v synodálnej Cirkvi. Kotlarčík v knihe čerpá najmä z dokumentu Medzinárodnej teologickej komisie, ktorý nesie názov Sensus fidei v živote Cirkvi, ale tiež z učenia Druhého vatikánskeho koncilu a niektorých významných teológov 19. a 20. storočia, a z najnovšieho teologického výskumu.

Tato kniha se snaží ukázat aktuálnost věroučných výpovědí církve o Panně Marii pro dnešní dobu, což je úkol náročný už pro problematičnost samotného slova dogma.

Vedecká monografia Sviatosti Cirkvi vo svetle katolíckej teológie prináša praktický dogmaticko-pastoračný pohľad na pôvod, zmysel a potrebu sviatostí Cirkvi s dôrazom na jeho zrozumiteľné odovzdávanie vo sviatostnej pastorácii.Práca má tri časti: Prvá časť načrtáva základné charakteristiky katolíckej teológie. Snaží sa odlíšiť katolícku teológiu od filozofickej disciplíny, ktorá sa nazýva teodícea, a od rozličných ideologických tendencií.Druhá časť s názvom "Sviatosti Cirkvi všeobecne" stručne teologicky vysvetľuje základné pojmy z oblasti sakramentológie a venuje sa aj problematike rozdelenia sviatostí.Tretia časť poukazuje na niektoré pastoračné špecifiká, ktoré je potrebné zohľadňovať pri sviatostnej príprave v pastorácii.Hlavným cieľom autora Františka Fudalyho a jeho monografie je ozrejmiť charakteristické črty sviatostí vysluhovaných v Katolíckej cirkvi po Druhom vatikánskom koncile. Publikácia môže poslúžiť kňazom ale aj laikom, ktorí sa touto problematikou zaoberajú a tiež ako študijný materiál na doplnenie si praktických teologických vedomostí.

Náčrt ekleziológie Josepha Ratzingera. Mnohí ľudia dnes hovoria "Boh áno, ale Cirkev nie". Odmietajú inštitucionalizované formy kresťanstva a nevedia objaviť význam Cirkvi pri svojom hľadaní cesty k Bohu. Preto je dnes potrebné znova porozumieť teologickej podstate Cirkvi. Teológovia preto v posledných desaťročiach hľadali koncepty, ktorými sa snažili popísať, ako Cirkev vidí samu seba v našich časoch a ktoré by umožnili nanovo vyjadriť podstatné prvky Cirkvi uceleným a zrozumiteľným spôsobom. Dvadsať rokov po Druhom vatikánskom koncile dozrelo v Magistériu a medzi významnými katolíckymi teológmi presvedčenie, že je to ekleziologický koncept communio (spoločenstvo), ktorý najvhodnejším spôsobom vyjadruje a sumarizuje koncilové sebapochopenie Cirkvi a je vhodným kľúčom pre obnovenú katolícku ekleziológiu. Za popredného súčasného autora so silným vplyvom na tvorbu a rozvoj communio ekleziológie, je považovaný teológ Joseph Ratzinger, v rokoch 1981 - 2005 prefekt Kongregácie pre učenie viery, terajší pápež Benedikt XVI. Jeho prínosom pri zostavení a objasňovaní teologického konceptu Cirkvi chápanej ako communio sa zaoberáme v tejto štúdii, ktorá sa snaží poukázať na teologický obsah, vnútornú štruktúru a podstatné prvky Ratzingerovej eucharistickej communio-ekleziológie. Kniha dáva možnosť porozumieť, aké sú myšlienkové východiská pápeža Benedikta XVI. pri jeho hľadaní odpovedí na súčasné problémy Cirkvi, ktoré sú podľa neho často spôsobené práve nesprávnym chápaním toho, čo je to Cirkev. Mnohé akcenty v štýle jeho pastierskej služby ako pápeža sú totiž zrozumiteľnejšie pri lepšom pochopení ekleziologického myslenia tohto výnimočného teológa našich čias.

Pozoruhodná kniha podávající vědeckou alternativu k evoluční teorii. Jejím autorem je vědec, který byl ještě před několika lety vášnivým zastáncem a propagátorem evoluce. Nyní máte možnost seznámit se s překvapivými přírodovědeckými objevy, týkajícími se původu a historie lidstva v celé šíři jejího vědeckého a duchovního kontextu. Ukazuje na kontrast mezi skutečnou vědou a nedoložitelnou teorií. Místo hesla „Přítomnost je klíčem k minulosti“, razí heslo: „Minulost je klíčem k budoucnosti“.

A - K. Slovník ako pomôcka bude užitočný v prvom rade pre študentov teológie, kňazov teológov a kňazov v pastorácii, ale aj všetkým tým,čo sa zaujímajú o učenie cirkvi a náboženský život. Možno sa právom domnievať, že tento slovník so zreteľom na iné krajiny európskeho priestoru prispeje k renomé slovenskej teologickej vedy.

Tento svazek obsahuje překlad tří kvestií (STh I-II, q. 68-70), které završují morální pojednání o dobrých habitech, tedy ctnostech. Po tématu přirozeně získávaných morálních ctností přichází na řadu otázky nadpřirozeného působení v člověku. Nejedná se zatím o vlité teologické neboli božské ctností, ani o milost obecně, ale o specifické působení Ducha svatého v člověku: to znamená dary Ducha svatého, blahoslavenství a plody (ovoce) Ducha svatého. Jak lze dobře vidět, Tomáš nepostupuje přísně od přirozené etiky k nadpřirozené morální teologii. I když obě perspektivy rozlišuje, tak se u něj v jistém smyslu prolínají. Přirozeně získané ctnosti a nadpřirozeně vlité Boží dary mají sice jiný původ, ale týkají se stejného člověka, který je povolán k následování dobra nejen na rovině přirozené, ale i k otevřenosti vůči nadpřirozené pomoci shůry. Trojice kvestií, které se tento svazek věnuje, není ovšem pouze jakousi kolekcí tří nesouvisejících témat, které se jakoby nedopatřením ocitly mezi traktátem o ctnostech a traktátem o hříchu. Dary Ducha svatého jsou habity, takže navazují na pojednání o ctnostech jako jakýsi úvod do tématiky nadpřirozených habitů, která bude pak dále rozvinutá v pojednání o ctnostech teologických. Na dary pak navazují blahoslavenství a plody Ducha, které už nepatří mezi habity, ale spíše mezi úkony. V tomto případě jde o lidské úkony vycházející z působení Ducha svatého v duši člověka. ...

Ježiš Nazaretský - na svete niet osobnosti rozhodujúcejšej pre dejiny ľudstvaJán Pavol II. - ťažko nájsť niekoho vhodnejšieho, kto by o ňom hovorilPápež rozpráva o Božom Synovi. Rozpráva nám jeho príbeh, odhaľuje jeho význam pre život každého jedného z nás a pôsobivými slovami ohlasuje Ježišovu pravdu a príťažlivosť.Ján Pavol II. je dvesto šesťdesiatym'štvrtým pápežom v dlhých dejinách katolíckej Cirkvi. Karol Wojtyła sa narodil 18. mája 1920 a za pápeža bol zvolený 16. októbra 1978. Ako autor je u nás známy nielen encyklikami, ale aj svojou poéziou a knihami Prekročiť prah nádeje a Dar a tajomstvo. Predkladaná kniha je prvým zväzkom trilógie pripravenej k Veľkému jubileu roku 2000. Prináša prehľadne usporiadaný výber z encyklik, prejavov a rozličných príhovorov Jána Pavla II. Ďalšie zväzky trilógie, Boh Otec a Duch Svätý, vyjdú postupne v rokoch 1998 a 1999.

Odkaz Druhého vatikánského koncilu. Stále živé otázky a odpovědi Druhého vatikánského koncilu. Při výročí uzavření Druhého vatikánského koncilu se specialista na církevní, kulturní a sociální dějiny zamýšlí nad řadou otázek, včetně té základní, jaké je místo koncilu v dějinách církve a západní společnosti druhého milénia. Jak je to s otázkou změny, vývoje, kontinuity a diskontinuity v dějinách církve?Opravdu byl koncil „jenom“ pastorální, nikoliv doktrinální?Co znamenal program hermeneutiky kontinuity a reforma reformy přelomu první a druhé dekády třetího tisíciletí?Kdo, proč a jak připravil a uskutečnil koncil?Jak je to doopravdy s „problematickým“ učením koncilu, například náboženskou svobodou?

Učitel církve rozjímá o nebeské blaženosti na základě biblických obrazů a podobenství. Hluboké teologické pravdy jsou zde podány jednoduchou a přístupnou formou.

Pokračování úspěšné syntézy nejstarší mnišské tradice Východu i Západu; svazek vychází s podporou Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty.

Život jako náboženský experiment. V souboru 15 esejů autor dále rozvíjí svou filozofii dialogu víry a nevíry. Jednou z inspirací jeho úvah byla výzva současného papeže Benedikta, aby ti, kteří nemohou přijmout Boha, se přesto snažili žít „jako kdyby Bůh byl“.Tomáš Halík se ptá, co vlastně rozlišuje život věřících a nevěřících a zda i věřící nemohou chápat víru jako hypotézu, kterou musí neustále ověřovat vlastním životem.Kniha vychází v roce, kdy autor získal významné evropské ocenění za „vynikající zásluhy o interpretaci našeho světa“, cenu Romano Guardiniho.

Podnety k promýšlení víry. Posláním víry není utišit naši žízeň po jistotě a bezpečí, nýbrž naučit nás žít s tajemstvím. Víra je odvážný, riskantní krok naší svobody za úzký okruh toho, co je pojištěno a zajištěno důkazy. Věřit, dát šanci víře, neznamená zbavit se rozumu, nýbrž zpupnosti rozumu; dát prostor víře předpokládá osvobodit se od iluze, že hloubku pravdy můžeme plně uchvátit svým věděním a převést ji do svého vlastnictví a režie.Autor vybral klíčové myšlenky z publikací posledních patnácti let své tvorby a utřídil je do dvou svazků podle nejzávažnějších témat, jimž věnoval pozornost. V tomto, prvním, díle jsou to především centrální otázky víry, zrající v neustálém rozhovoru s pochybností a nevírou.

Společenská hlediska dogmatu. Může kniha o církvi, která vyšla poprvé v r. 1937 a která už dlouho předtím dozrávala v autorově vědomí, ještě něco říci čtenáři na přelomu tisíciletí a po druhém vatikánském koncilu?Odvažujeme se tvrdit, že ani dnes neztratila na své aktuálnosti, zejména pro křesťany, kteří prožívali jeden z nejdůležitějších úseků církevních dějin za "železnou oponou"!Ano, řekli bychom, že byla napsána právě teď a pro ně! Ekleziologie "koncilu našeho století" postavila silně do popředí církev jako společenství jediného Božího lidu, vykoupené Kristem, které je s ním sjednoceno jako údy s Hlavou a které se tajemně rozprostírá daleko za hranice takzvané církve "institucionální", viditelné.

Paradoxy malé víry v postoptimistické době. V šestnástich esejách tejto knihy čitateľ nájde kritické úvahy o stave a aktuálnych problémoch nášho sveta i o súčasných premenách náboženstva, láskavo humorné zásahy do vlastných radov, filozofické meditácie nad paradoxnými biblickými výrokmi i psychologické postrehy z autorovej dlhoročnej skúsenosti pri duchovnom doprevádzaní ľudí stojacich medzi vierou a pochybnosťou a hľadajúcich odpovede na vážne životné otázky.

L - Ž. Slovník uľahčí človeku prístup k pravdám viery. Poslúži všetkým, čo sa zaujímajú o učenie Cirkvi a náboženský život. Bude užitočný študentom teológie a kňazom. Prvý zväzok obsahuje v abecednom usporiadaní heslá písmen A-K. Slovník podáva základné informácie, výstižný opis jednotlivých teologických a náboženských slov, termínov, pojmov a výrazov.

Vydávaný český překlad tohoto dokumentu biskupů USA, podpořený a odborně garantovaný liturgickou komisí České biskupské konference, nemá sloužit jako přímý návod a předpis pro domácí situaci české a moravské církve, ale jako inspirace. Ke studiu i praktické aplikaci se nezávazně nabízí dobře propracovaný dokument z prostředí, kde mají jednotlivé diecéze a farnosti v této oblasti sice větší možnosti a čelí možná poněkud jiným problémům, ale na druhou stranu jsou součástí téže katolické církve a používají překlady týchž liturgických knih. Snad právě odlišnost výchozího prostředí dá vyniknout inspirativním prvkům dokumentu pro naše poměry: o některých aspektech hudby sloužící v liturgii bychom mohli uvažovat jinak, vidět je v jiném světle. Na praktické rovině by mohlo vydání dokumentu vést k pevnému zvyku plánovat hudbu v liturgii s liturgickými knihami v ruce, komplexně a za účasti různých zástupců slavícího společenství.

Tomáš Akvinský byl nazýván doctor angelicus (andělský učitel) nejen pro svou trpělivost, ale především pro velkou pozornost, kterou věnoval tématu andělů. V první části Teologické sumy najdeme ve dvou rozsáhlých traktátech celou řadu zajímavých otázek a odpovědí jak filosofického, tak teologického rázu.Bohužel je dnes téma andělů v křesťanské teologii poněkud opomíjeno, a je pravidlem, že jakmile se přestane kultivovat víra, bují pověra. Promýšlení andělů jakožto nemateriálních, myslících a svobodných tvorů nám může sloužit jako určitý myšlenkový experiment, v jehož rámci lze řešit celou řadu otázek vztahujících se k člověku, jeho poznání, mravní hodnotě jednání a podobně. Komentovaný překlad jednoho z nejvýznamnějších středověkých děl o andělech může všem zájemcům o toto téma přinést celou řadu podnětů.

Katechetické spisy sv. Augustina vyrůstaly na půdě života starověké církve a byly jí také určeny. Jeho génius však způsobil, že jsou stejně živé i dnes, po více než půl druhém tisíciletí.

Dnešní pokusy o křesťansko-islámský dialog nejsou ničím novým a nebyly nové ani v době svatého Tomáše Akvinského. Nový byl však způsob, jakým se nyní snažilo křesťanství s islámem vypořádat. Zatímco zpočátku byl islám považován za křesťanskou herezi a kontroverze s ním měly čistě polemický ráz, na počátku 13. století se začínají objevovat pokusy - především zásluhou františkánů a dominikánů - o šíření misie mezi muslimy v Orientu a v Evropě.Zatímco františkáni se orientují na praktickou pastorační činnost (být příkladem a vyzývat k obrácení), dominikáni se snaží o intelektuální konfrontaci s islámem. K těmto pokusům patří i Tomášovo pojednání O důvodech víry (De rationibus fidei), obsahově velmi podobné Sumě proti pohanům. I zde se Tomáš snaží představit křesťanskou víru tak, aby jeho argumentace byla srozumitelná rovněž pro nevěřící.

Křesťanská výchova podle Dona Boska. Kniha známého autora uvádí do výchovného stylu slavného ''otce a učitele mládeže'' Dona Bosca. V krátkých kapitolách se dozvídáme, jak by rodiče měli vést děti k vzájemné komunikaci, radosti ze hry a sportu, střízlivému zacházení se sdělovacími prostředky, k rozumnému využití volného času. Knihu lze číst jako rádce pro život v rodině nebo jako duchovní inspiraci v běžném životě.

Úvody k dielam Apoštolských Otcov a spisom zo života prvotnej cirkvi. Druhé opravené a doplnené vydanie.

111 monograficky zpracovaných hesel.

Publikace jako celek analyzuje i zkoumá ve filozoficke kontextu: porozumění, význam a interpretaci textu. Obsah publikace je rozdělen do 5 kapitol: 1. Lingvistika a hermeneutika - porozumění, význam a interpretace2. Některé z moderních hermeneutických teorií - význam, porozumění a interpretace3. Moderní hermeneutické teorie - význam, porozumění a interpretace4. Pokračovaní diskuse v přítomné hermeneutice 5. Hermeneutika a teologie

Apollinarios (315 – 392) bol biskupom v sýrskom prístavnom meste Laodikeia/Laodicea. Dlhé roky patril medzi popredných bojovníkov proti heréze arianizmu, ktorý spochybňoval božstvo Syna. No v 70. rokoch predstavil takú kristológiu, ktorá bola opačným extrémom. V jeho inkarnačnom modele mal totiž Kristus ľudské iba telo a namiesto ľudskej duše mal Božieho ducha. Tým sa však spochybnila jeho plná ľudská prirodzenosť, čo by malo závažné následky pre ľudské vykúpenie. Apollinariovo učenie bolo odsúdené na niekoľkých synodách a napokon aj na 2. ekumenickom koncile v Konštantínopole/Carihrade v roku 381.Gregor z Nyssy (asi 335 – po 394) v diele „Odpoveď na Apollinariov spis“, Antirrheticus adversus Apollinarium, reaguje na nezachovaný Apollinariov traktát, v ktorom tento autor vysvetľoval rôzne aspekty svojej predstavy o inkarnácii. Gregor preberá Apollinariove argumenty bod za bodom a systematicky ich vyvracia. Poukazuje na to, že v Kristovi bolo v jednej osobe nezvratne spojené božstvo a človečenstvo. Len tak bola možná zámena vlastností oboch prirodzeností a následné uzdravenie a oslávenie ľudstva. „(Boh) sa stal takým, ako sme my, aby (…) nás urobil takými, ako je on.“

Ako mohol vesmír vzniknúť sám od seba s takou presnosťou?Je možné, že svet vyzerá naplánovane preto, lebo naplánovaný bol?Ak existuje Boh, je len neosobnou silou, ktorá stvorila svet a viac doň nezasahuje?Sú kresťanstvo a veda zlučiteľné?Lee Strobela biológia na strednej škole viedla k ateizmu. Boh a veda, ako hovoril, sa vzájomne vylučujú. Keď sa stal kresťanom, rozhodol sa preskúmať vedu, ktorú kedysi prijal ako pravdivú. „Semienka ateizmu boli zasiate v čase mojej mladosti, keď náboženské autority v mojom živote boli neochotné či neschopné pomôcť mi nájsť odpovede na moje otázky o Bohu. Ochladnutie voči viere nastalo, keď som objavil, že darvinizmus nahradil potrebu božského zásahu do vzniku života. A môj ateizmus naplno rozkvitol, keď som študoval postavu Ježiša Krista na vysokej a bolo mi povedané, že žiaden vedecky uvažujúci človek nemôže veriť tomu, čo o ňom hovorí Nový zákon... Možno ste aj vy veľa premýšľali o tom, či je možné vieru v nadprirodzeného Boha zladiť s tým, čo odhalila veda. Ak je to možné, odložte svoje predsudky a s otvorenou mysľou načúvajte mojim rozhovorom s vedcami a vysoko vzdelanými filozofmi. Na konci sa môžete sami za seba rozhodnúť, či ich odpovede a vysvetlenia obstáli pod týmto drobnohľadom.”

Túto príručku pripravil Vieroučný výbor ECAV na Slovensku; schválil a odporúča ju Zbor biskupov ECAV na Slovensku.

Viera túži rozmýšľať a keď myslí, kladie otázky, ktoré sa rodia z vôle a túžby poznať ešte viac to, v čo verí. Viera, ktorá myslí, sa však nepýta len na svoj obsah, ale aj na problémy spoločnosti a na aktuálne udalosti. Cieľom knihy je, aby sa čítala so „sympatiou — iba sprístupňuje to, čo viera opakuje s odzbrojujúcou jednoduchosťou počas takmer dvetisíc rokov kresťanských dejín — že Ježiš Nazaretský je odpoveďou na otázku po zmysle."

Náuka o Cirkvi. Teologický pohľad na Cirkev.

Kniha obsahuje první český překlad páté až sedmé otázky Tomášových Disputovaných otázek o pravdě. Tomáš Akvinský v nich otevírá problematické body víry v prozřetelnost a předurčení, koriguje některá svá dřívější vyjádření a připravuje půdu pro další reflexi nad tématem, ke kterému se bude vracet až do posledních týdnů svého života. Tomášova reflexe nad vztahy mezi Božím působením, svobodou, nutností, náhodou a zlem je v mnoha směrech svobodná od zdánlivých samozřejmostí dnešního myšlenkového světa. Jeho úsilí o seriózní myšlení, nezatížené dnešními schématy, představuje obohacení a výzvu pro kohokoli, kdo se chce těmito otázkami vážně zabývat.

Apoštolský list. Milánsky kardinál Carlo Maria Martini, známy biblista a teológ, sa v tejto knihe snaží vysporiadať s nesprávnymi a skreslenými predstavami o Bohu Otcovi, ktoré trápia najmä dnešného moderného človeka, pretože žije v „spoločnosti bez otca“.

Úvod a komentáre. Ďalšia knižka poľského biblistu podáva úvod do Evanjelií Marka, Matúša a Lukáša, oboznamuje s ich vznikom, s metódami skúmania, porovnáva tieto synoptické evanjeliá a podáva aj niekoľko exegeticko-teologických komentárov k vybraným textom. Knižka môže byť praktickou pomôckou pre štúdium prvých troch evanjelií.Prof. Hugolin Langkammer (1930) sa venuje exegéze a biblickej teológii. V roku 1946 vstúpil do rehole františkánov a roku 1955 bol vysvätený za kňaza. Študoval vo Vroclave a v Kłodzku (1949 - 1955) a potom v Lubline na Katolíckej univerzite (1955 - 1961), kde získal doktorát teológie. V rokoch 1963 - 1966 študoval biblistiku a orientalistiku na Pápežskom biblickom inštitúte v Ríme. Roku 1967 nastúpil na Katedru Nového zákona na Katolíckej univerzite v Lubline. Prednášal aj na Pápežskej teologickej fakulte vo Vroclave a na Teologickej fakulte Univerzity Opolského, kde bol vedúcim Katedry biblickej homiletiky.

Eschatológia ako teologická disciplína si dlhé roky pokojne hovela na konci systematickej teológie, veď ide predsa o traktát o „posledných veciach“. Naše časy ju však uvrhli do stredu teologického uvažovania. V úvode knihy sa autor zamýšľa nad historickými predpokladmi tejto zmeny postavenia eschatológie. Vidí ich predovšetkým v stretnutí sa teologického myslenia s takmer náboženským pátosom budúcnosti, ktorý so sebou priniesol marxizmus.Z tohto stretu vzišli v našich časoch také moderné teológie budúcnosti, nádeje, oslobodenia. Podľa regensburského profesora dogmatickej teológie Josepha Ratzingera, ktorý túto knihu v roku 1977 napísal, sa v problematike eschatológie kladie otázka o tom, čo je vlastne podstatou kresťanstva. Zaoberá sa individuálnymi rozmermi eschatológie, čiže otázkami o smrti a nesmrteľnosti, a venuje sa aj tematike „budúceho života“, čiže vzkrieseniu mŕtvych, Kristovmu druhému príchodu, posledného súdu, peklu, očistcu a napokon nebu.

Trinásť exkurzov týkajúcich sa základných, ale zložitých teologických tém môže pomôcť pri lepšom a hlbšom pochopení textu Starého zákona.

Novinář pátrá po tajemství vzniku života. Vedel som, že pri svojej snahe určiť, či ukazuje súčasná veda smerom k Bohu alebo od neho, musím najprv preskúmať trvdenie evolúcie, aby som raz a navždy stanovil, či darwinizmus vytvára rozumný základ pre ateizmus. Je tomu tak preto, že pokiaľ je materializmus darwinowskej evolúcie pravdivý, potom by ateistické závery ku ktorým som prišiel ako študent, mohli mať stále platnosť.Až potom, keď vyriešim tento problém, budem môcť pokračovať ďalej a zaoberať sa tým, či existujú presvedčivé dôkazy o existencii Stvoriteľa...

Je možné do křesťanství včlenit přínos velkých východních mystických tradic a přitom jej nenarušit?Jak účinně spojit cestu svatosti a cestu lidského růstu?Tato kniha je příležitostí objevit ve vlastním nitru prostor svobody, získat odstup od starostí, které každý den zavalují lidské srdce, a nechat v něm vytrysknout proud svěží vody. Je určena křesťanům, ale i všem hledajícím lidem. Autor je profesor antropologie a teologie v Toulouse. Věnuje se také duchovnímu doprovázení a vede kurzy spirituality.

Hoci Hymnus na lásku je dôverne známy, mnohí nevedia, že pochádza z Pavlovho Prvého listu Korinťanom. Pavlove listy sa čítajú takmer pri každej nedeľnej bohoslužbe, predsa však ostáva tento apoštol národov nepoznaným.Knižka je pomôckou a inšpiráciou pre každého, kto chce spoznávať Pavlovu osobu a učenie. Pre mňa sa stali inšpiráciou prednášky o svätom Pavlovi na Fakulte biblických vied a archeológie v Jeruzaleme, ktoré viedol Alfio Marcello Buscemi. Z jeho diel som vychádzal aj pri písaní týchto riadkov. Knihe som dal názov Na ceste do Damasku. Na nej Pavol, keď sa ponáhľal uväzniť kresťanov, stretol Ježiša Krista, ktorý od základu zmenil jeho život.

Pokora je hlavním pilířem křesťanství. Když se ptali jednoho svatého, jaké tři základní ctnosti je třeba získat, odpověděl: První je pokora, druhá je pokora a třetí je pokora. Tato důležitá křesťanská ctnost je protikladem k pýše a domýšlivosti. Měl by ji projevovat ve všech součástech každodenního života – v práci, životě v rodině, partnerském soužití, přátelství, společenství – v každém věku od dětství až do stáří. Je třeba umět posloužit druhým, naslouchat jim, naučit se odpouštět, být diskrétní, neodmítat chudobu, dobrotu…, zkrátka snažit se o ty ctnosti, které se nekladou do popředí v současné společnosti, jež zdůrazňuje soutěživost a úspěch. Podmínkou je, aby se člověk přijímal takový, jaký je, v mírnosti a zranitelnosti.

Teológia potrebuje umenie, ak chce dostatočne zrozumiteľných formách vysloviť (aj tak) nevysloviteľné. Každý teológ má byť preto človekom kultúry, vkusu a rozumného estetického vnímania. Má byť človekom veľkých foriem, ak chce ponúkať veľké obsahy. V istom zmysle musí byť umelcom, pretože umenie vstupuje do hĺbok transcendentna, ktoré prevyšuje ľudské chápanie.Alex Stock (1937) študoval v rokoch 1957 - 1967 filozofiu a teológiu vo Frankfurte, Innsbrucku, Mníchove a Wurzburgu. Titul docent získal na Pedagogickej vysokej škole vo Weingartene. V roku 1971 sa stal profesorom teológie a didaktiky na Pedagogickej vysokej škole Rhein-land a od roku 1980 vyučoval teológiu a didaktiku na Univerzite v Kolíne. Od roku 2002 je emeritným profesorom a o desať rokov neskôr (2012) mu bol udelený titul Dr. theol. h.c. Univerzity v Lu-zerne.Vladimír Juhás (1974) absolvoval štúdium filozofie a teológie na Univerzite Komenského (Mgr., 1998). Svoju dizertačnú prácu obhájil na Pontificia Uni-versitas Gregoriana v Ríme (PhD., 2008). Od roku 2008 prednáša dogmatiku na Teologickej fakulte Katolíckej univerzity a je redaktorom recenzovaného časopisu Verba Theologica.