Refugium

Cyrilometodějská úcta a dědictví v životě a poslání církve v českých zemích. "Svatí Cyril a Metoděj přišli na Moravu před 1150 lety a zaseli tu víru. Vzpomínka na onu blahodárnou událost, která nesmazatelně poznamenala dějiny, umění a veškerou kulturu vaší země, oslovuje věřící, ale nabízí příležitost také celému národu, aby prohloubil zejména vzácné mravní dědictví, které má svůj původ v neúnavném působení svatých bratří ze Soluně. V té souvislosti je nesmírně významné, že odhodlání střežit a rozvíjet zděděné duchovní a kulturní bohatství je ve vaší zemi také právně náležitě zakotveno." Z listu papeže Františka (24. června 2013)

Vydáním dosud nepublikovaného rukopisu Galerie cyrilometodějských pracovníků nové doby olomouckého církevního historika prof. Bohumil Zlámala (1904–1984), respektovaného znalce velehradského cyrilometodějského hnutí, představujeme rozsáhlý informačně hutný text.Čtenář bude znovu překvapen kulturním a uměleckým přesahem Velehradu – ohniskem propojení Východu a Západu, vědeckou a popularizační mravenčí prací, podrobným místopisem a osobnostmi spojenými s fenoménem inspirujícího dědictví Cyrila a Metoděje.

Studijní texty ze spirituální teologie VI.. Kdy je možné napomenout?Jakou formu zvolit?Nejsme na jedné straně na připomínky neadekvátně přecitlivělí, přičemž si zároveň málo uvědomujeme na straně druhé dopad vysloveného napomenutí?Jaká kritéria se váží k umění vyslovení výhrady?Aktuálnost tématu je zřejmá. Texty různých autorů – českých i zahraničních – vycházejí ze čtvrtého olomouckého setkání spirituálních teologů (ve dnech 3.–4. června 2011), jejichž tématem byl Duchovní život a fenomén napomínání (correctio fraterna).

První díl teologické trilogie. Ruský myslitel Sergej Bulgakov (1871 - 1944), žijící dlouhá léta v Paříži, patří bezesporu mezi největší teology 20. století. Z grandiózní trilogie o Boholidství existuje v českém překladu její třetí část Nevěsta Beránkova (o církvi s pohledem na svátosti a eschatologii) a připravuje se k vydání druhá část Utěšitel (o Duchu Svatém).Nyní se čtenáři dostává do rukou první část z celku trilogie, Beránek Boží, sledující historický vývoj tajemství o Kristu, který je Člověk a Bůh zároveň. Aktuální a brilantní jsou pasáže o lidských karikaturách, které vždy redukují složitou problematiku na omezenou část.Pochopit spojení božské a lidské přirozenosti v Bohočlověku lze podle Bulgakova jen za pomoci poctivé sofiologie: ta je paradoxem odevzdávajícího se Boha, který primárně přinesl člověku krásu kvůli Ženě.

Mučednictví - svědectví. Každý člověk je povolán Bohem ke zralé lásce, nikoho nevyjímaje, a to cestou individuálního následování. Studie Laik a jeho poslání. Mučednictví – svědectví odpovídá na otázky, jak žít povolání v dnešním světě, aby mohl Bůh intenzívně vstoupit do všeho, co je bytostně lidské a sdílet všechny oblasti života s člověkem. Jeho stvoření pak namísto odpovědi přirozeně sálá radostnou zvěst až na konec světa.

Ježíšovo evangelium. Křesťanství začíná v Jeruzalémě. Mezi vírou Izraele a Ježíšovým evangeliem je hluboké pojítko. Autor nám tyto souvislosti odhaluje v postavě Pavla z Tarsu, apoštola národů. Ten ve svém životě proměnil to nejlepší z horlivého farizeje jako Ježíšův učedník. Pavel, který je nahlížen a studován jako osoba–vzor této proměněné jednoty a kontinuity, ukazuje, jak Nová smlouva přivádí Mojžíšův zákon k jeho konečnému dovršení.

Pojednání o svěřené moudrosti. Jak moudře řídit svěřené dílo a jaká je vlastně služba představených? Církevní otcové v ní dokonce spatřovali podobnost s mučednictvím! Michelina Tenace nás předkládaným titulem vede k jejímu plnějšímu pochopení.

Mystika přerodu. Autorka představuje Teilharda vyváženě. Pro českého čtenáře budou obzvláště cenné dosud nepublikované pasáže o jeho čínském (resp. asijském) období, stejně jako sdělení o jeho prožívaní „temné noci“.Autorka nabízí vhled do ranější a méně známé korespondence (například s Mademoiselle Zanta), a dostáváme se také k nepublikovaným Teilhardovým deníkům.

Dokument Mezinárodní teologické komise O některých aktuálních otázkách eschatologie hledá odpovědi na dnes častou zmatenost ohledně tématu smrti a existence po smrti, dotýká se otázek dualismu (polarity) těla – duše, prolínání hebrejské a řecké antropologie a charakteru lidské duše.Otázky nevyhnutelného biologického konce a smrti i života po ní v dokumentu nacházejí odpovědi pro každého křesťana důležité. Překlad dokumentu a úvod napsal prof. Ctirad V. Pospíšil.

Meditace o Evropě pravoslavného teologa Vladimíra Losského ve vzpomínkách na začátek druhé světové války.

Dynamickým prvkem Karl Rahner rozumí svobodu v protikladech, které nepotlačujeme, ale učíme se v nich číst hlubší významy. Místo toho, posteskne si německý myslitel, abychom jednali osobně, vyhraněně a na základě zakoušení vnitřního pokoje, se spíše schováváme za institucionální principy, výroky odpovědných a abstraktní fráze. Papouškujeme omšelé revoluční větičky, které se však již naší doby netýkají. Neslyšíme totiž imperativy Ducha, který působí v životě člověka paradoxně. Četba tohoto klíčového teologického textu vždy napomáhala vyburcovávat ze spokojené zarovnanosti a umělého poklidu.

Umění prvních staletí křesťanství představuje význačné téma nejen pro badatele uměnovědných oborů, ale pro každého milovníka krás.Francouzský autor se zdařile snaží propojit fundovaný pohled historika umění a znalce duchovního života. S náramnou noblesou představuje čtivý text.

Kolika karikatur se dočkal tento patron mladého člověka, svatý Alois! Dramaticky pojatý text, prokládaný odkazy na historické pozadí doby, podle nejnovějších bádání o životě tohoto vévody z Mantovy, poté jezuity, který zahynul při službě postižených morem.Odporúčame knihu Svätý Alojz Gonzága (2023)

Čína a Evropa, Mohamed. V osobě Vladimíra Solovjova se poprvé setkáváme s vizí integrovat západní intelektualismus a východní kontemplaci do syntéze, která v sobě obsahuje vědu, filosofii a náboženství.Jeho myslitelské impulzy nás stále překvapují schopností vše zahrnout do výzvy k autenticitě, pochopení dějinné souvislosti i prorocké inspirace.

Studijní texty z pastorální teologie I.. Milánský kardinál se s pastorační citlivostí a vysoce oduševnělou biblickou erudicí, také však s obavami a starostmi, ptá po naší přilnavosti ke slovu, které nám bylo propůjčeno."Kdo nebyl zamilovaný, neví, jak chutná krásné slovo." Takto opakuje s náruživostí výzvu k přijetí jediného Slova, jehož inkarnací všechna "ostatní slova" dostávají teprve svůj význam.

Studijní texty z pastorální teologie II.. Pokušení k dvojakosti anebo k povrchnosti jsou způsoby, jak ze sebe můžeme (nakrátko) setřást odpovědnost za svědectví ryzí víře. Milánský kardinál nás ovšem nemíní nechat pouze "pootevírané" v problému našeho nedostatečného vnitřního sjednocení, či v problému hledání identity.Poukazuje totiž, jak náš život žil ten, který toto všechno tak důvěrně zná. On sjednocuje vnitřní a vnější, tužby i realitu.

Život, názory a dílo. Teolog naděje, kalábrijský mnich Jáchym z Fiore (cca 1135–1202), který bude brzy blahořečen, je dnes již rehabilitovaný pečlivým vědeckým zkoumáním jeho skutečných spisů.Opěvovaný Dantem jako moudrý muž, nesprávně hodnocený filo­sofy coby „utopický znalec příchodu Antikrista“, myslitel, jenž chtěl hovořit o souvislostech mezi smyslem lidských dějin a chválou za Boží dobrodiní, je představen italským specialistou, který působivě vykresluje jeho značně dramatický život.

Text Paula Archambaulta (1883–1950) sleduje stručným a výstižným způsobem rozvoj filosofie Maurice Blondela (1861–1949) od jeho rané formy „filosofie akce“ k jeho pozdní zralé podobě „filosofie konkrétna“. Tím, že uvádí Blondelovo myšlení v souvislost s francouzskými klasiky a význačnými mysliteli i s Blondelovými učiteli, otevírá nám nepřímo přístup ke kultuře francouzského filosofování vůbec.V našem prostředí navazuje na objev Blondelovy filosofie ve Floriánových Kursech (1939/40) a zve nás k společnému putování vedenému duchovní inspirací, jež je původem i cílem Blondelova díla.

(1176-1243). Z němčiny přeložený životopis svaté Hedviky Slezské (1176–1243), tak blízké naší Anežce České, představuje jedinečnou osobnost spojující kulturu několika zemí: Čech, Polska a Německa. Její pozoruhodný život rovněž ukazuje propojení charismatu manželství s impulzy z řeholního života.

Meditace nad evangeliem všedních dnů celého liturgického roku nám přináší inspiraci pro vhodné uspořádání života. Myšlenka na každý den moudře vede křesťana k pravidelné modlitbě a rozjímání.

Tak často podléháme tíživému dojmu, že v našem životě je příliš zla; že zlo je ze světa neodstranitelné a svět rychle zapomíná na to, co je ověřeně dobré. Odvaha ruského myslitele poukázat na (přesto) vítězící dobro se v obsáhlém traktátu odkrývá jako svěží filosofická inspirace. Předmluvu napsal Tomáš Špidlík.

Apoštol všeobecného kněžství. Text nás seznamuje s charizmatem osobnosti olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana. Při příležitosti 100. výročí jeho jmenování arcibiskupem vyhodnocuje autor tradiční pohledy na něj a otevírá i nové perspektivy. Lidé stále přicházejí k jeho hrobu – Stojanův odkaz je živý. Zejména dnes nás povzbuzuje jeho statečný postoj zastávat se Božích věcí před rozmanitými státními institucemi. Autor knihy vyzdvihuje důležité téma všeobecného kněžství.

Potestas clavium. Jako Šestovovy Athény a Jeruzalém představují autorovu syntézu filosofickou, tak Potestas clavium (Vláda klíčů) je považováno za syntézu autorova teologického pohledu. Autor sází na existenciální paradoxy života, kterými zdařile narušuje uzavřené myšlení, spokojené se svým sebedefinováním. Jde rovněž o vážnou reflexi k tématu papežského primátu.

Obrazy ze staré indiánské misie v Paraguayi. Florián Baucke (1719–1779), psáno též Paucke, vstoupil k jezuitům v Brně a studoval v klementinské koleji v Praze. Vyučoval na jezuitských kolejích ve Vratislavi a Nise. Roku 1748 byl vyslán přes Lisabon do španělských zámořských misií (provincie Paraguay); v letech 1748–1766 působil mezi indiány – Mokobity. Po odchodu jezuitů ze španělských kolonií přebýval ve Znojmě a posléze v Jindřichově Hradci, kde také zemřel. Bringmannův text věcně zprostředkovává Bauckeho osobní vzpomínky.

Témata k osobnímu zamyšlení. Jadrné, jednoduché a obecně známé světcovy výroky, převzaty z rozličných publikací, jsou tematicky uspořádány k osobnímu zamyšlení.

Pastoračně-teologické reflexe o předpokladech kompetentních "nové evangelizace". M. van Parys, Církev a Evropa - nové rozpory, nebo usmíření?. M. I. Rupnik, Cesty nové evangelizace ve střední a východní Evropě v postmoderní situaci. D. J. White, Liturgie a nová evangelizace. Podněty byzantské tradice. K. Oldakowski, Média, kultura, církev. P. Ambros, Perspektivy a východiska pastorační činnosti církev - modlitba a evangelizace.

Vliv kosmologických představ některých ruských myslitelů 19. a 20. století na jejich světonázor. Předložený text odpovídá podstatné části italské dizertační práce, kterou Ladislav Hučko, biskup Řeckokatolické církve v České republice, obhájil na Papežské lateránské univerzitě v Římě. Dominantním tématem jsou kosmologické a filosofické ideje vybraných ruských náboženských myslitelů 19. a 20. století (V. Solovjov, P. Florenskij, N. Berďajev, S. Bulgakov). V úsilí o přemostění antinomií citovaní autoři docházejí různými cestami ke společnému závěru, že smíření protikladů není možné pouze v rámci tohoto světa.

Globalizace světa ovlivňuje výrazné lokální změny: v Evropě i Rusku. Až nyní poznáváme, co se změnilo, když po roce 1989 zanikl ideologicky založený bipolární svět Východu a Západu. V současné diskuzi o vztazích Evropy a Ruska panuje zploštěné myšlení a heslovité vyhodnocování. Mediální svět je toho často příkladem. Kulturní jedinečnost střední Evropy spočívá v tom, že může kompetentně vyhodnocovat jak první, tak druhý svět, a dnes třeba také dopady globální nerovnováhy.

Výhledy do postrestituční epochy života církv. Hlavním smyslem navrácení církevního majetku je svoboda církví odpovědně řídit sebe samy. Svědectví, jak svěřené jmění církev spravuje, je součástí věrohodnosti jejího poslání. Jednotlivé příspěvky známých českých autorů přinášejí podněty z rozmanitých zorných úhlů k utváření spirituality křesťana, která zohledňuje požadavky chudoby v kontextu solidarity s potřebnými a uvědomuje si nezbytnost výchovy k utváření alternativního životního stylu. V moudrosti církve lze najít mnoho užitečného, i to, jak naplnit úkol péče o domov v nelehké roli správce pozemských statků.

Kolekce básní slavného anglického básníka Gerarda Manleyho Hopkinse (1844-1889) v překladu biskupa Josefa Hrdličky postihuje běžné události našeho dne, v nichž spatřuje podnětnou vznešenost: ta nás opět ubezpečuje, že život má hluboký význam a láska nevymizela.

Miscellanea jesuitica IV.. Jezuitské školství má věhlasnou tradici. Ignaciánská pedagogika je založena na osvědčených moderních přístupech a zároveň podněcuje k tázání po hlubších otázkách života. Napomáhá tak přechodu z teoretické roviny chápání k uplatnitelné zkušenosti. Osobnostní růst, odborná způsobilost, svědomitost, ale zároveň (neméně důležitá) schopnost soucítit s druhými, jsou plodem takové výchovy. Kniha též nabízí dokumenty jezuitského řádu v podobě inspiračních bodů pro vyučující odlišných spiritualit.

Biblická vlastní jména prošla velmi složitou historií a jejich adaptace představuje pro překladatele obtížný úkol. Obtíže pramení z několikeré podoby vlastních jmen (hebrejské a aramejské, řecké, latinské), k čemuž přistupuje tlak mnohasetleté české překladatelské tradice.Autor sleduje v průřezu vývoj adaptace starozákonních místních jmen v českých překladech od prvního staročeského překladu bible až po českou verzi Jeruzalémské bible.

Kněz a teolog Vladimír Boublík (1928-1974), dlouholetý profesor fundamentální teologie na římském Lateránu, se nám představuje také v kontextu estetických a kulturních otázek současnosti. Přínos jeho bytostně zúčastněné teologie nás nadčasově oslovuje.

Od tradice k reflexi. Jednotícím prvkem kolekce příspěvků (miscellanea) ze tří oblastí – historie, spiritualita a filosofie – je provázanost s jezuitskou tematikou.Ve třetí sérii Miscellanea jesuitica předkládáme příspěvky s tématy: W. Ockham (V. Richter – český jezuita a dlouholetý profesor na innsbrucké univerzitě); L. Wittgenstein a víra (W. Baum), Filosof přemosťování mezi Kantem a idealismem – K. L. Reinhold (E. Coreth); Postmoderní věda a křesťanství (J. Andres); K 300letému výročí vydání Leibnizovy Teodiceji (G. Sans); Hegel a hledání Boha (W. Kern); dále příspěvky o heslu personalismus, přehled českých osobností spirituální teologie před rokem 1990 a jiné. Texty jsou buď překlady zahraničních periodik nebo pocházejí od českých autorů.

V sérii Slovo a obraz předkládáme dva svazky, v nichž se prolínají odpovědi na otázky umění, teologie nebo na aktuální postřehy každodennosti, s reprezentativně vybavenou chronologií vitráží akad. mal. Jana Jemelky, což představuje ucelené bilancování dosavadního umělcova tvůrčího života.

Deník. Výběr z osobních poznámek blízkého druha Ignáce z Loyoly a vizitátora jezuitského díla prvních dob Tovaryšstva ve formě aforismů představuje závažný historický dokument a inspiraci pro duchovní život.

Milost přítomného okamžiku. Klasické dílo sedmnáctého století se stalo „učebnicí“ mnoha světců (Terezie z Lisieux).

Martin Středa – „zachránce Brna“ z doby 30leté války – jezuitský kněz, je zde představen ve vybraných životních událostech. Nezaslechneme tu moralizování, ale pozvání do společenství skvělé Boží velebnosti, kde máme všichni dostatek prostoru pro naše vezdejší témata.

Je křesťanství schopno reagovat na kulturní trendy současnosti, anebo ještě lépe: dokáže se vžít do osoby umělce či citlivého člověka, který umění vnímá jako podstatu života? O tom pojednává sborník příspěvků autorů rozmanitého spektra. Vychází z vědecké konference CMTF UP v Olomouci.

Osobní meditace, vyřknuté na hranici nejzazšího úsilí o důvěru vůči Bohu, od německého jezuitského teologa, jsou určitě vyslovitelné i v nynější současnosti. Texty jsou doprovázeny uměleckými vitrážemi.