Kázne, príhovory

Kázne, príhovory a rozlúčky pri pohreboch a pietnych príležitostiach.

Co se mění a nemění v katolickém učení o manželství?. Manželství je dnes různými faktory oslabováno a někdy i relativizováno. Přesto se stále těší značné vážnosti a je vyhledáváno muži i ženami, kteří v něm hledají naplnění své odvěké touhy po lásce, partnerství, rodině a dětech. Knížka Jedno tělo reflektuje to, co o manželství učí katolická církev. Autor ukazuje, na jakých biblických základech toto učení stojí a jak se napříč staletími vyvíjí. Jako historik se především zamýšlí nad otázkou, co se v církevním učení ohledně manželství v dějinách mění a proměňuje a co naopak zůstává trvalé a neměnné.

Kazatelské umění Bernarda z Clairvaux je oceňováno a obdivováno podnes. Jeho nejvýraznější zdroj, patrný na první pohled, je znalost Písma. Některé pasáže Bernardových kázání jsou vystavěny téměř výhradně z biblických citátů jako z kamenů Božího slova, dnes (hodie) se naplňujícího v duších jeho posluchačů. Bernard z těchto živých kamenů systematicky buduje stále nové stavby, které uchvacují vždy originální architekturou myšlenek, hlubokým psychologickým vhledem a nesmírnou šíří praktického záběru, máme-li praxí na mysli duchovní život. Bernardovou snahou možná není ani tak Písmo vykládat, jako spíše ho vnášet do života svých posluchačů a tak jej proměňovat. Jak k tomu výstižně poznamenává H. de Lubac: „(Bernard) Písmo neosvětluje, ale spíš vše, a především lidské srdce, osvětluje Písmem.“ Takové světlo potřebuje každé lidské srdce, aniž by na tom něco změnil běh staletí.Buďte bdělí v duchu, bratři, aby svátostná tajemství této doby nepřešla kolem vás bez užitku. Hojné je požehnání. Nastavte čisté nádobky pro přijetí: zbožné duše, bdělé smysly, střízlivé touhy, čistá svědomí; to vše nastavte tak velkým darům milostí. Vždyť vás k tomu vybízí nejen zvláštní způsob života, k němuž jste se sliby zavázali, ale i pozornost celé církve, jejímiž jste syny. Přece všichni křesťané v tomto Svatém týdnu projevují obvyklým, nebo i více než obvyklým způsobem zbožnost, kázeň, pokoru a vážnost, aby ukázali, že jaksi trpí spolu s trpícím Kristem. Kdo by byl tak málo zbožný, že by nebyl sklíčen lítostí? Kdo tak zpupný, že by se nepokořil? Kdo tak hněvivý, že by neodpustil? Kdo tak nestřídmý, že by se nepostil? Kdo tak neřestný, že by zapomněl na zdrženlivost? Kdo tak ničemný, že by nekonal pokání v těchto dnech? Jistě je to tak správné. Je zde přece utrpení Páně, které až dodnes hýbe zemí, trhá skály, otevírá hroby. Blízko je také jeho zmrtvýchvstání, při němž budete slavit slavnost Nejvyššího Pána, který vykonal veliké věci. Kéž byste také s nejvyšším nadšením a dychtivostí pozvedali své duše do výšin! Nemůže se na světě stát nic lepšího, než co Pán v těchto dnech učinil, nic užitečnějšího nemohlo být světu doporučeno, než aby tímto věčným obřadem každý rok slavil s touhou duše jeho památku a šířil všude připomínku jeho veliké dobrotivosti. To obojí je kvůli nám, protože v obojím jsou pro nás plody spásy, v obojím je život našeho ducha. Podivuhodné je tvé utrpení, Pane Ježíši, které odvrátilo utrpení nás všech, přineslo smíření za všechny naše nepravosti a není bez účinku na žádnou naši zhoubnou chorobu. Vždyť co je tak smrtelné, že by to tvou smrtí nebylo zrušeno?

Blahozvesť v horizonte ľudskej skúsenosti. Sestry a bratia! Toto je moja prvá rozhlasová kázeň na pôde Slovenska. Azda kázeň netypická. Ale čo je už typické v tejto krajine? Musíme sa naučiť pozerať tvrdej realite do očí, nazývať veci ich pravým menom, robiť veľkodušné rozhodnutia a stáť za nimi. A Boh, ktorý je uprostred svojho ľudu, istotne požehná našu službu. Marcové sčítanie ludu ukázalo, že asi 70 percent obyvateľstva Slovenska sa hlási ku kresťanskej viere. Sem-tam počuť hlasy, ktoré spochybňujú túto štatistiku alebo hodnotu či nosnosť tých veriacich alebo takzvaných „veriacich“ - podľa nich. Tieto prvé porevolučné roky ukážu, či sme naozaj kresťania. Opovážim sa tvrdiť, že to nedokážu plné kostoly ani mohutné púte (hoci v minulosti zohrali nesmieme dôležitú úlohu), ale náš súkromný a verejný život, angažovanie kresťanov v každodennom živote - tak v práci, ako v škole, v parlamente a vo vláde, v úrade a v nemocnici, v rozhlase a v televízii, v novinách a v literatúre, v továrňach a na univerzitách. Ale sa tam musíme dostať. A podať tam výkon, vytvoriť novú klímu. Ak by sme sa však dali ovládať lenivosťou alebo malomyseľnosťou, tak by sme dali dôkaz, že to s tou drvivou väčšinou nie je celkom pravda. Kresťanstvo je náboženstvo humanistické v plnom zmysle slova. Ide mu o Boha, ale aj o človeka. A o človeka mu ide v zmysle večnom* ale i pozemskom, či časnom. Ide mu o duchovné, ale aj o hmotné dobro - aj preto, že jedno bez druhého vytvára protirečivú situáciu, napätie v človeku i v spoločnosti. Ježišovu výzvu - Hľadajte najprv kráľovstvo nebeské a ostatné sa vám potom pridá -treba chápať vo vzťahu k celému evanjeliu. To Božie kráľovstvo sa musí dajakým spôsobom cítiť už tu na zemi, a to tým, že zavládne väčšia spravodlivosť, väčšia harmónia medzi ľuďmi, že sa vytvorí ovzdušie vzájomnej dôvery, zmyslu pre spoluprácu, pre vzájomnú úctu, pomoc, znášanlivosť, zmierlivosť, toleranciu a demokraciu. Dnes je toto tým znamením kríža, pod ktorým zvíťazíme.Na konci omše sa kňaz obracia na veriacich slovami: Iďte v mene Božom! To znamená: Choďte, vaša úloha sa začína. Tak a podobne sa Ježiš často vyjadroval a pri Poslednej večeri tú úlohu špecifikoval: Choďte, aby ste prinášali ovocie a „aby vaše ovocie zostalo“ (pozri Jn 15, 16). Použil množné číslo. Nepochybne tým chcel naznačiť, že jeho učeníci musia byť navzájom stále spojení, že veriaci musia byť voči sebe solidárni. Tak bude ich pôsobenie účinné. Lebo bude v ich strede On - On, ktorý „premohol svet“. Preto sa nebojme. Boh dodrží slovo a po čase to pocíti celý národ. Na všetkých úrovniach. Iste, tma ešte trvá, ale s Bohom v našom strede už vlastne svitlo ráno.28. „cez rok“ B - 13.10.1991 Prvá rozhlasová kázeň vo vlasti

Zbierka Zdravé telo v kóme prináša výber z kázní Daniela Pastirčáka, kazateľa Cirkvi bratskej s výnimočným darom obrazotvornosti. Dvanásť textov poskytuje nečakané pointy a nové interpretácie dávnych biblických príbehov a premieta ich múdrosť do aktuálnej súčastnosti.

II. diel 2008 - 2009. Druhý zväzok diela Apoštolské cesty Benedikta XVI. mapuje cesty Svätého Otca v rokoch 2008 – 2009, keď navštívil Spojené štáty americké, Austráliu, Francúzsko, africké krajiny Kamerun i Angolu, Svätú zem a Česko. Autor každú cestu výstižne charakterizuje a prináša aj podstatné časti homílií a príhovorov, ktoré na týchto cestách odzneli.Knihu obohacuje aj farebný fotodokumentačný materiál a mapky navštívených štátov.

Promluvy II. - Květná neděle, Svatý týden, Slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Živým jazykem a v živých obrazech, jež svědčí o živém, důvěrném vztahu k Bohu, vykládá kardinál Meisner obsah velikonočního tajemství Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Odvážnými slovy hovoří o „zlidštění Boha“, které má za následek „zbožštění člověka a země“. To je vysoká a vznešená představa o Bohu, který je z lásky s námi, ale též o člověku, který je od svých osobních Velikonoc – křtu – v Boží náruči. Proto platí, co již před dávnými časy zdůraznil papež Lev Veliký: Křesťane, poznej svou důstojnost!

Prednášky v Únii žien, Bratislava 2003. Ako povedal Svätý otec, tajomstvá svetla majú vyzdvihnúť Ježiša Krista a prehĺbiť náš vzťah k nemu. Vzývajme stále Ducha Svätého lebo “nikto nemôže z hĺbky srdca povedať: ‘Ježiš Kristus je Pán,’ iba v Duchu Svätom”.Na Michelangelovom obraze Posledného súdu v Sixtínskej kaplnke je niekoľko desiatok postáv. Medzi nimi aj zohnutý muž, vyťahujúci na ruženci ako na lane z predpeklia dve alebo tri postavy. Michelangelo vyjadril ruženec ako čosi dynamické, čo padajúcim do zatratenia pomáha dostať sa hore. Nestačí teda hovoriť o recitovaní modlitby, cez tajomstvá ruženca svetla chceme pochopiť hĺbku zachraňujúcich slov tejto modlitby.Ľuďom, čo ruženec poznajú len “z diaľky”, sa niekedy javí ako “omieľanie” slov. Kto však skúsil modliť sa ruženec skutočne sústredene, zistí, že kontemplácia slov Zdravasu cez príslušné tajomstvo pomáha “prenikať mu pod kožu”, stále hlbšie a hlbšie. Veď aj keď niekto rozjíma o nejakom slove, stále si ho opakuje; a pritom neznie prázdno a nezmyselne. Opakovanie udržuje myseľ koncentrovanú na jednu jedinú myšlienku. Takto prežívaná modlitba má byť vlastne celoživotný proces - kto sa modlí ruženec každý deň, vie, ako ho drží v duchovnom živote.

Texty erudované, svěží, vtipné, dialektické bez sebevědomého patosu – tato sbírka kázání odráží věrně osobnost Jana Štefana, profesora teologické fakulty a studentského faráře. Nejste bohoslovci? Nezažili jste profesora Štefana „v akci“? Tato knížka vám pomůže nahlédnout jeho ojedinělý teologický, literárně zdatný a přitom pokorně lidský přístup.

Pomôcka pre pohrebné príhovory.

O kázni a dáždnikoch je názov jedného zo stodvadsiatich krátkych príbehov tejto knihy. V príbehoch, skutočných či vymyslených, sa ukrýva morálne poučenie, kresťanská múdrosť a nechýba im vtip. Dopĺňajú ich citáty z myšlienok a písomného odkazu veľkých osobností. Dielko poskytuje široké možnosti využitia pre prácu vychovávateľa, katechétu i kňaza. Je zároveň osviežujúcim čítaním pre veľkých i malých.