Klasická literatúra

„Ľúby môj Janíčok! Rodu slovenskému svitnú však dni krásne; bo ľud náš ubohý mnoho Jánošíkov v lône svojom skrýva.“ Dramatická literatúra zo Zlatého fondu SME.

Historie pražské bohémy počátku 20. století. V díle jde o satiru, v níž se mísí skutečnost s mystifikací. Klasika ze Zlatého fondu SME.

„Pokládaje příchod Štefánikův do Ruska přinejmenším za zbytečný, řekl jsem Štefánikovi: „Je to ale vskutku podivné, že ze čtyřčlenné Národní rady hned dva jedou do Ruska a to jeden za druhým, jako by ho šel hlídat.“ Štefánik zbledl a tázal se ostře: „Chcete říci, že jsem přišel jako špion?“ „Skoro tak to vypadá,“ odpověděl jsem v krajním napětí. Vstali jsme prudce proti sobě. Náhle Štefánikův obličej změkl, rty se usmály. Štefánik pokročil ke mně, vzal mne za ruku a políbil mne: „Nebudeme přece nepřáteli. Oba chceme totéž.““ Klasika ze Zlatého fondu SME.

Ľúbostná dráma sa odohráva pod Tatrami roku 1878 počas okupácie Bosny. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Rozprávka „Do kúpeľa“ patrí medzi tie prozaické práce, ktoré čerpajú tematicky z autorovho pobytu v dome starého otca („Do konca“, „Prvé hodinky“ atď.). Zmienka o „ružomberskom árešte“ má pravdivý podklad. Jozefa Gregora-Tajovského skutočne väznili tri mesiace r. 1904, keď v Ľudových novinách odporúčal bojkot kočujúcej maďarskej divadelnej spoločnosti. Súdili ho v Ružomberku 29. II. 1904. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Jozef Ľudovít Holuby si získal veľké zásluhy aj ako zberateľ ľudových tradícií. Od študentských rokov na svojich botanických potulkách po slovenských krajoch horlivo študoval ľud, najmä v najbližšom okolí, v Bošáckej doline. Všímal si ľudové zvyky, obyčaje, kroje, povesti, rozprávky, čary, povery, študoval staré listiny a nálezy, teda kus kultúrnej histórie. Zaznačoval si všetko presne podľa ľudového podania, takže mu môžeme ďakovať za spoľahlivé pramene pre poznanie ľudových tradícií. Národopis zo Zlatého fondu SME.

Zbierka intímnej, ľúbostnej a prírodnej lyriky. Poézia zo Zlatého fondu SME.

„Kosmetika - umění získati a udržeti krásu. Co jest krása? Jaký úsudek dá umělec, sochař, malíř, co soudí filosof, esthét, lékař, co říká duchovní? Posudků celá řada a každý jiný.“ Národopis ze Zlatého fondu SME.

Mária Morevna, Biela kačka, Sestrička Alenuška a braček Ivanuško, O Ivanovi-cárevičovi, vtákovi Ohnivákovi a sivom vlkovi, Krásna Vasilisa, Žabka-cárevna, Pierko Finista-Jasného Sokola. Ruské povesti zo Zlatého fondu SME.

„Nehledejme jinde, co máme právě tak dobré a snad i lepší, poněvadž národní, u nás doma v našem lidu!“ Bajky ze Zlatého fondu SME.

„Krstná matka donesie tiež kôš koláčov a jeden „na dor(t)nik“, ktorý je tak veľký, že keď ho upečie, musí dať pec vyvaliť, aby ho mohla vybrať...“ Národopis zo Zlatého fondu SME.

„Živou ulicou väčšieho vidieckeho mesta drobným krôčkom kráča staručká pani. Jej útla postava je už nahrbená; hlava napred naklonená, ale jej chôdza je rezká a rýchla. Jej bledá, jemná tvár oživená je starostlivým a milým, troška akoby smiešnym úsmevom. Sú mnohí, ktorí tvrdia, že dobrí ľudia sú často smiešni; čo je na tom pravdivého, ponecháme iným k rozjímaniu.“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

„Pranostyka sedlská, to jest: Knížka o povětří, aneb Zpráva o způsobnosti času, kterak rok od roku předzvěděti se může. Vytištěná léta Páně 1827.“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

„Nevydávaj sa ty, dievča, ešte, / Lepšie je dievčatku než neveste, / Dievčatko si chodí po slobode, / Ako tá rybička v bystrej vode.“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

„Položartovné a polovážne dôkazy o tom, že Slováci sú uhorskí Angličania.“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

„Jest pražské předměstí, které leží mezi dvěma kopci. Na jednom jest moderní budova nemocnice; a na úpatí nouzové baráky, jež podobají se vlaštovčím hnízdům, přilepeným pod krovem selského statku… A druhý kopec je holý. Donedávna vlnily se tu obilné klasy. Ale nyní země odpočívá… Na vrcholu rozkládá se opuštěný židovský hřbitov. Hlídá jej stará žena, poloslepý pes a několik slepic. Náhrobní kameny propadají se do země; hebrejské nápisy čas omyl a břečťan pokrývá nebožtíky…“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

„Ve většině případů prochází dnešní pocestný cizími zeměmi tak říkajíc v opačném směru k vývoji dějin. Na začátku jeho nových poznatků stojí obyčejně hlavní nádraží hlavního města; teprve pak, pomalu a krok za krokem, postupuje k věcem starším a starším, tedy řekněme ke katedrálám, starému umění a amsterodamským židům, až posléze docela na konci své pouti objevuje sám hlas země, jako je bučení černobílé krávy nebo skřípání kol větrného mlýna…“ Cestopis ze Zlatého fondu SME.

„Z viac strán súc vyzvaný, abych vydal ku tomuto cieľu väčšieho objemu knížku, kde by boly nielen vážne reči, ale i dačo nevinného ku zábave, lebo to ustavičné jedenie a pitie človek nielen zunuje, ale i svoje zdravie kazí a hostiteľom darobné útraty zapríčiňuje.“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

„Největší překvapení cestovatele je, najde-li v cizí zemi to, o čem stokrát četl nebo co stokrát viděl na obrázku…“ Cestopis ze Zlatého fondu SME.

„Skorej stretneš rohatú mačku, alebo bielu vranu, ako v láske stálu ženskú!“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

Úspešná divadelná hra známeho národopisca a fotografa Pavla Socháňa, ktorá sa dodnes objavuje v repertoári najmä ochotníckych súborov. Dráma zo Zlatého fondu SME.

Rozsiahla zbierka básní obsahujúca tému detstva, lásky, vzťahu k rodine, ale aj všeobecne platné etické tézy, protivojnové úvahy a protesty. Poézia zo Zlatého fondu SME.

Román Konec starých časů je jedním z Vančurových umělecky nejdokonalejších děl. Jde o pásmo volně propojených epizodických příhod naplněných humorem a ironií, jehož poselství je dodnes aktuální. Klasika ze Zlatého fondu SME.

„Dnes o půl 12. hod. polední objevil se nad Bratislavou hlášený italský dvojplošník s ministrem Československé republiky, generálem Štefánikem. Vládní referenti a vojenští zástupci ihned odjeli z Bratislavy uvítati ministra. Krátce před 12. přijeli k Vajnorům. Tou dobou kroužil aeroplan ve vzduchu a 5 minut před 12. hodinou sřítil se přímo k zemi s výše asi 400 m. Z místa, na které dopadl, vystoupil černý sloup dýmu… Tak zněl počátek telegramu…“ Historie ze Zlatého fondu SME.

Soubor Čapkových úvah. Poprvé vyšel v roce 1932 v Praze v nakladatelství Fr. Borový jako 32. svazek Spisů bratří Čapků. Klasika ze Zlatého fondu SME.

„Pozná ho každé dieťa v dedine, zďaleka kričia naňho susedia: „Mišo, kam ideš“, a susedky: „Tarajda, kde ste boli“, on je vôbec širokoznámou osobnosťou v poctivej obci Triesková a predsa, bárs sa mu kloní silno k päťdesiatke, keby si sa ho pýtal po jeho otcovskom mene, dlho by sa musel sužovať, kým by mu prišlo na rozum. Nuž, ale prosím vás, ako by aj on mohol všetko vedieť? V škole ho učili be, a, ba, be, u, bu, potom musel sa trápiť a tĺcť po svete, div že si rozum neprevrátil a nieto ešte, aby sa musel na staré dni všelijakými menami kynožiť a vbíjať si ich do hlavy…“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

Rozprávanie zo života dedinského ľudu spod Kohúta, ojedinelý pohľad na život ľudu v slovenskej literatúre. Po etnografických prácach Jána Čaploviča je Gustáv Reuss ďalším slovenským spisovateľom, ktorý sa zaoberal štúdiom života ľudu. No kým Čaplovič si na to vyvolil vedecký opis, Reuss využil svoj spisovateľský talent a nazbieraný materiál zaodel do formy národopisnej črty a či obrázka. Klasika zo Zlatého fondu SME.

„Seznámil jsem se se Štefánikem v září 1916 v Kijevě, kam jsem byl jako důvěrník Čechů-důstojníků druhé divise jihoslovanského dobrovolnického sboru vyslán z Oděssy s bratrem drem B. Boučkem, abychom informovali poslance Düricha jako člena Národní rady československé o účasti Čechů a Slováků v jihoslovanském dobrovolnickém sboru…“ Historie ze Zlatého fondu SME.

Z obsahu: Dobré rady mladým hospodyním, jídelníčky, kuchařské předpisy také pro nemocné a rekonvalescenty, sváteční jídla, cukroví, pečivo, zmrzliny, zavařeniny, saláty, nápoje. Kuchařská kniha ze Zlatého fondu SME.

Spevy o Svatobojovi a o Matúšovi Čákovi Trenčianskom venoval Ľudovít Štúr „vrstovníkovi samoprvému rovesníkovi citov a úmyslov piesni milovníkovi a tvorcovi bratovi najdrahšiemu Karlovi…“ Poézia zo Zlatého fondu SME.

Román Grófka Mária Betlenová sa zapodieva jedným, z najdramatickejších období, z polovice 17. storočia — wesselényiovským povstaním, s ústredným miestom deja hradom Muráňom a hlavnými postavami Máriou, rodenou Széchyovou, vydatou Bethlenovou, a jej tretím manželom grófom Františkom Wesselényim z Hadadu. Na Slovensku niet vari hradu, ktorý by tak upútal pozornosť spisovateľov a vedcov ako Muránsky zámok. Za jeho múrmi sa snovali udalosti a deje, ovplyvňujúce politickú situáciu vo vtedajšom Uhorsku a v celej habsburskej ríši. História zo Zlatého fondu SME.

Historický román s témou mocenských a náboženských rozporov 11. storočia. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Historický román s témou mocenských a náboženských rozporov 11. storočia. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Zařízení a udržování bytu, kuchyně, spíže, prádelny, sklepa a pod. Předpisy kuchařské, cukrářské, menu, praní, bílení, čištění prádla, šatstva a látek. Udržování čistoty i pořádku v domácnosti a jiné rady. Domácí léčebné prostředky. Napsala A. Kejřová, majitelka kuchařské školy. Zlatý fond SME.

Lyricko-epická veršovaná skladba. Príbeh lásky a tragédie mladého horára Miša Čajku a jeho ženy Hanky. Kontrast dvoch svetov: pánov a pracovitých, čestných, obetavých obyčajných ľudí. Poézia zo Zlatého fondu SME.

„Byla to Divočina — nezkrocená severská Divočina se zmrzlým srdcem. Ale život zde byl, uprostřed této země, a vyzývavý. Dolů po zamrzlé řece plahočila se smečka vlčích psů…“ Dobrodružství ze Zlatého fondu SME.

„Láska hreje, ale aj páli: ona stavia ráje, ale ich aj ničí; ona vynáša život náš až k horúcim krajinám ohnivého slnca, ale nás aj rúca do prepastí, kde tma, bieda a hrúza panuje…“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

„Ťažko mi bolo lúčiť sa s mojou chovanicou. Prirástla mi k srdcu, v nej som žila, do nej som skladala svoju nádej. V jej spoločnosti som prežila blažené chvíle, o ktorých mnohý nemá zdania a nevie rozumieť. Bola som šťastná. Anička odchodí do cudziny, ale odchodí plná vrúcnych citov, odchodí šťastná v povedomí, že musí ísť za tým a s tým, ktorý ju volal a miluje.“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

Listy z Ameriky patria k významným titulom svetovej cestopisnej literatúry. Autorovi poskytli priestor na rozvinutie viacerých podôb spisovateľského talentu. Spisovateľ sa v nich uvoľnil a zistil, že žáner spoločensko-kritickej realistickej poviedky, tvorbe ktorej sa dovtedy ako beletrista venoval, ho trocha obmedzuje. Forma listov však umožňuje autorovi prerušovať chronologický popis zážitkov úvahami o úcte Američanov k práci, o miestnom „feminizme“, kultúrnej úrovni a pod. Následne reflexie preruší, aby čitateľom poskytol konkrétne reportérsky úderné postrehy alebo malebno-vzrušujúci popis stepi počas snehovej búrky či požiaru, prípadne pohľad na strmhlav do diaľav sa rútiace stádo bizónov. Príznačne práve uverejňovanie exotikou a dobrodružstvami korenených Listov urobilo zo Sienkiewicza v Poľsku známeho a obľúbeného autora. Sienkiewicz sa pri opisoch a charakteristikách vonkoncom neostýcha, jeho pohľad je prenikavý, nešetrí iróniou, sarkazmom, miestami až zúfalým čiernym humorom, v ktorom sa cynizmus prelína so súcitom. Isteže, niektoré pasáže z dnešného hľadiska zaváňajú hystériou a pôsobia prepiato, avšak Sienkiewicz cestuje po USA v druhej polovici devätnásteho storočia, dostáva sa teda do kontaktu s kapitalizmom čistým, neriedeným neskoršími sociálnymi reformami. Práve v jeho cestopise si medziiným môžete prečítať ako naozaj vyzeral onen „číry extrakt“ liberálnej ekonomiky. Na viacerých miestach sledujeme autorovo vyjadrovanie sa k problému miery vkusu a jej prekročenia. Sienkiewicza, na rozdiel od generácie romantikov, búrka a Niagarský vodopád desia, nie uchvacujú, pretože poskytujú presilu vnímaním adekvátne nespracovateľných zážitkov. Autor sa aj pri zakúšaní krásy bráni vytrženiu, tobôž extatickým stavom, usiluje sa osedlať obrazotvornosť. Sienkiewiczove Listy nie sú hodnoverným historickým prameňom, lež predovšetkým a takmer výlučne literárnym dielom. Autor s reáliami narába svojvoľne a výberovo, komponuje a koncipuje ich ako beletrista do útvaru, ktorý vo vzťahu k skutočnosti vykazuje značnú mieru autonómie.

Ľúbostný príbeh mlynárovej vdovy Kataríny Dolinskej a správcu mlyna, Andreja Vítkovského. Katarína vyprovokuje nemotorného Andreja k rozhodnému činu tým, že podpáli svoj mlyn. „Požiar z lásky“ sa uhasí bez vážnejších následkov. Klasika zo Zlatého fondu SME.